Všichni Autoři a témata

Yves Montand (6)

Yves Montand , narozený 13. října 1921 v italském městě Monsummano Terme jako Ivo Livi, byl slavný francouzsko-italský herec a zpěvák, který se stal ikonou francouzského zábavního průmyslu. Montandova kariéra začala naplno po druhé světové válce, kdy se objevil jako populární šansoniér. Jeho jemný hlas a charismatický projev na jevišti si rychle získal fanoušky po celé Francii i mimo ni. Proslavil se interpretací francouzských klasických písní, jako jsou "Les Feuilles Mortes" a "C'est si bon", které pomohly definovat žánr šansonu.

Yu-Hsuan Huang (11)

Ilustrátorka, umělkyně, autorka dětských knih.

Xavier Herbert (4)

Celým jménem Albert Francis Xavier Herbert se narodil v Geraldton v Západní Australii jako nemanželské dítě pod jménem Alfred Jackson. Od mládí prošel řadu zaměstnání a dokázal vystudovat farmacii. Ve své spisovatelské tvorbě se věnoval především tématu vztahu a vlivu bělochů na vývoj a život domorodého obyvatelstva Austrálie.

William B Breuer (6)

Americký vojenský historik a spisovatel.

Willi Meinck (5)

Willi Meinck byl německý spisovatel, autor dobrodružných knih a cestopisů zejména pro mládež. Willi Meinck se narodil v dělnické rodině a vyučil se sazečem a byl aktivní dělnickém sportovním hnutí. Po uchopení moci nacisty a po zatčení několika členů jeho rodiny odjel roku 1933 do Francie, kde pracoval jako dělník v docích a zpíval na ulicích. Roku 1934 se vrátil do vlasti a vykonával různé pomocné práce. Roku 1936 odjel do Maďarska, aby se vyhnul vojenské službě, byl však vrácen do Německa a roku 1938 se stal sanitářem wehrmachtu. Za druhé světové války se dostal do amerického zajetí. Roku 1946 se vrátil do vlasti a usadil se v sovětské okupační zóně , kde působil jako učitel a později ředitel učitelského ústavu. Od roku 1955 byl spisovatelem na volné noze a žil v Berlíně a později v Žitavě. Krátce po roce 1950 se zúčastnil archeologické výpravy do Mezopotámie a v šedesátých letech cestoval po Indii a Číně. Těžiště jeho literárního díla je v knihách pro děti a mládež, napsaných často na historické náměty. Kritika velmi ocenila jeho dvoudílnou práci o Marcu Polovi. Kromě toho napsal dva autobiografické romány a reportáže ze svých cest. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willi Meinck na německé Wikipedii.

Willi Bredel (11)

Willi Bredel byl německý spisovatel a prezident Německé akademie umění. Byl jedním z průkopníků literatury socialistického realismu.

Whitney Gracia Williams (5)

Whitney G. se narodila 16.10.1988 v Memphisu v Tennessee. Říká o sobě, že je optimistka posedlá cestováním, má ráda sladkosti, miluje čaj a skvělou kávu. V roce 2014 jí vyšla erotická trilogie Reasonable Doubt, jež se vyšplhala na žebříčky bestsellerů New York Times a USA Today. Napsala new adult romanci Sincerely, Carter, romantickou sérii Steamy Coffee Collection a několik dalších románů ze současnosti. S Nicole London založila blog The Indie Tea pro nezávislé autorky romancí. Pokud si zrovna nepovídá se čtenáři na své facebookové stránce, můžete ji najít na instagramu nebo na její webové stránce, a když není ani tam, pravděpodobně je zamčená a pracuje na dalším šíleném příběhu.

Wensley Clarkson (5)

Psal i pod pseudonymem "Jon Bellini". Wensley Clarkson patří k nejúspěšnějším britským novinářům a spisovatelům. V roce 1991 se přestěhoval s manželkou a jejich čtyřmi dětmi do Los Angeles. Mezi jeho dalšími knihami je pohled do zákulisí bulvárního tisku,dále úspěšnými kriminálními příběhy na podkladě skutečných událostí. Dosud největší a mimořádný úspěch mezi literární veřejností v roce 1993 vzbudila jeho první ucelená monografie o Hollywood hvězdě Mel Gibsonovi,který nazval The Inside Story.

Wendy Leigh (4)

Novinářka Wendy Leighová pravidelně píše do Mail on Sunday a Daily Mail a příležitostně do listů Observer, Sunday Times, Daily Telegraph, Independent a Guardian. Je také úspěšnou autorkou životopisně laděných knih o JFK mladším, Lize Minnelliové, neautorizovaného životopisu Arnolda Schwarzeneggera i knihy fiktivních dopisů mezi Marilyn Monroe a Jacqueline Kennedyovou. Svůj život dělí mezi Anglii a Ameriku; dvakrát se vdala, z toho jednou za profesionálního hráče hazardních her.

Waris Dirie (7)

Waris Dirie je somálská modelka, spisovatelka, herečka a aktivistka za lidská práva. Waris Dirie se narodila v roce 1965 nomádské rodině v Somálsku. Ve třinácti letech utekla z domu, aby se vyhnula domluvenému sňatku se starším mužem. S pomocí své tety se z Mogadiše dostala až do Londýna, kde žila u bohatých příbuzných – somálského velvyslance, pro které pracovala. Po skončení jeho doby působnosti se Waris rozhodla zůstat v Londýně a nevrátit se s nimi do Somálska. V prvních měsících se Waris živila jako uklízečka v místním McDonaldu. Waris náhodou objevil fotograf Terence Donovan, který jí pomohl dostat se až na titulní stranu Pirelliho kalendáře. Tím odstartovala její modelingová kariéra. Úspěšně pak propagovala přední světové značky Chanel, Levi´s, L´Oréal nebo Revlon. V roce 1987 si Waris zahrála vedlejší roli v bondovském filmu Dech života. Předváděla také na molech v Londýně, Miláně, Paříži a New York City. Objevila se i v módních časopisech Elle, Glamour a Vogue. V roce 1995 o ní BBC natočilo dokumentární film Nomádka v New Yorku . Na vrcholu své kariéry, v roce 1997, v rozhovoru pro časopis Marie-Claire poprvé otevřeně promluvila o ženské obřízce, kterou v dětství prodělala. Tento rozhovor oblétl média po celém světě. V témže roce se Waris stala velvyslankyní Populačního fondu OSN , který bojuje proti praktikování ženské obřízky ve světě, a také navštívila svou matku v rodném Somálsku. Její první autobiografická kniha Květ pouště vyšla v roce 1998 a brzy se stala mezinárodním bestselerem. Waris později úspěšně vydala další knihy nazvané Svítání v poušti , Dopis mé matce a Děti pouště , která byla použita v evropské kampani namířené proti ženské obřízce.V roce 2009 byl na motivy její knihy Květ pouště natočen celovečerní film, ve kterém si hlavní roli zahrála etiopská supermodelka Liya Kebede. Film se zatím promítal ve 20 zemích světa vč...

Walter Simonson (5)

Americký scenárista, výtvarník, autor comicsu.

Walt Whitman (8)

Walter „Walt“ Whitman byl americký spisovatel, básník a novinář; jeden ze zakladatelů moderní americké poezie, průkopník civilismu. Narodil se na Long Islandu ve státě New York v chudé quakerské rodině. Kvůli těžké ekonomické situaci rodiny bylo jeho dětství spíše problematické. Aby mohl finančně podpořit svou rodinu, opustil v roce 1830 školu a pracoval jako poslíček. Od roku 1832 pracoval jako tiskařský učeň, později jako sazeč. V 18 letech se stal venkovským učitelem a o dva roky později vydavatelem, redaktorem a tiskařem malých novin Long Islander. O dva roky později musel tyto noviny opustit. Tehdy začal zveřejňovat své první básně a povídky. V této době se také začal zajímat o politiku, stal se příznivcem levého křídla demokratické strany. Roku 1846 se stal redaktorem brooklynského časopisu Daily Eagle, kde napsal více než 200 úvodních kritik. Pro své radikální názory však byl propuštěn. Od roku 1848 do roku 1850 vedl noviny s názvem Freeman, které odpovídaly jeho radikalismu. Zde bojoval proti otrokářství. Za americké občanské války pracoval jako dobrovolný ošetřovatel. Po válce získal místo úředníka, ale opět byl propuštěn pro svoje radikální postoje. Roku 1873 prodělal mrtvici a od té doby byl dlouhodobě upoután na lůžko. Předpokládá se, že byl homosexuál či bisexuál. Whitman tvrdil, že básník vidí nejdál a tudíž jeho „víra je nejpevnější. Jeho myšlenky jsou chvalozpěvem na všechno, co je.“ Přiklonil se k tomu, co by se dalo nazvat kosmickým vědomím. Prohlásil, že tato vnitřní inspirace povede k novému řádu básníků, kteří nahradí náboženství, čímž předpojal tzv. Beat generation. Tento nový básník bude „lidský kněz, neuzná za vhodné obhajovat nesmrtelnost nebo Boha nebo dokonalost věcí nebo znamenitou krásu a skutečnost duše. Povstanou v Americe a najdou odezvu ze všech ostatních koutů Země“. K zamyšlení je Whitmanov...

W. C Tuttle (6)

Americký spisovatel a scenárista, autor westernů.

Vlastislav Křivohlavý (4)

Autor pohádek a próz pro děti. Narodil se 29.3.1928 v Praze, zemřel 6.7.1991 v Čáslavi. Absolvent Vysoké školy zemědělské a lesního inženýrství v Praze . Pracoval jako zemědělský odborník v Pardubicích, Brandýse nad Orlicí a Chocni. Od 1955 trvale v Čáslavi. Beletrii začal psát teprve jako nevidomý od 1971. Beletristické příspěvky v Lid. demokracii a Vlastě, dále v Zem. novinách, Pochodni, Světě práce a Mateřídoušce. Spolupráce s Čs. rozhlasem, vysílána řada pořadů pro děti a mládež. Z díla: Bořek má psa, 1973, Dědečkovy brýle, 1977, Bořek, pes a Modrý květ, 1981.

Vlastina Svátková (5)

Narozená v roce 1982 slovenské matce a českému otci. Základní školu a gymnázium navštěvovala v Myjavě. Studovala hru na piano, chodila na hodiny zpěvu a kreslení. Věnovala se i tanci, psaní a recitaci básní, za které byla ocenena na pěveckých a recitačních soutěžích. Vlastina se věnovala novinařině, kterou vystudovala na masmediální fakultě. Co se studia týče, vystudovala i vysokou školu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Jako redaktorka působila v magazínech Infinity, Style a Elle. Vlastina Svátková se zabývala i modelingem. Díky této práci se dostala do Mnichova, Vídně, Barcelony, Tokia či Bangkoku. V televizních reklamách pro místní i zahraniční trh dostávala totiž stále více rolí, které byly založené na herecké akci. V tu dobu začíná brát Vlastina kurzy filmového herectví a zdokonaluje se ve zpěvu. Vlastina mluví anglicky a německy; věnuje se sportu, literatuře, psaní, filmové teorii a cestování. První její filmová role byla v bondovce Casino Royale, dále se objevila v Gangster KA, Dítě číslo 44, Ženy v pokušení a v seriálu První republika.

Vlastimil Tetiva (7)

Narozen 15.11.1951 v Černovicích. Práce z oboru teorie výtvarného umění, katalogy k výstavám.

Vlastimil Pilous (3)

Narozen 20.3.1946 v Hostinném. Práce z oboru geomorfologie a ekologické situace v Krkonoších.

Vlastimil Macháček (9)

Vlastimil Macháček absolvoval gymnázium v Praze. Po roce 1945 studoval na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, kde se připravoval na dráhu středoškolského učitele matematiky a deskriptivní geometrie. Nejdříve učil na gymnáziích v Praze a v Děčíně, pak ve státních kurzech pro přípravu pracujících na vysoké školy v Duchcově a Žatci. Zároveň byl aspirantem v Matematickém ústavu ČSAV. Krátkou dobu pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém. Od roku 1956 působil jako odborný asistent na katedře matematiky Vysoké školy pedagogické v Praze. Po jejím zrušení v roce 1959 pokračoval na pedagogickém institutu, kde byl pověřen vedením katedry matematiky. Po obnovení pedagogických fakult, v roce 1964, působil na katedře matematiky pražské pedagogické fakulty.

Vlasta Dvořáčková (6)

Vlasta Dvořáčková narodila se 27. 2. 1924 ve Žďáře nad Sázavou. Absolvovala reálné gymnázium v Havlíčkově Brodě a v letech 1945–1949 studovala češtinu a polštinu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1950 byla jazykovou redaktorkou v nakladatelství Práce, 1952–1954 redaktorkou Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, pozdějšího Odeonu, kam se po letech strávených ve svobodném povolání vrátila roku 1965. Redigovala překlady z němčiny, angličtiny a především z polštiny. PhDr., překladatelka z polštiny, němčiny a angličtiny, rozhlasové a televizní hry, básně, verše pro děti.

Vlasta Blumentrittová (10)

Narozena 1941. Pedagožka, autorka prací k výuce českého jazyka a matematiky na prvním stupni základních škol.

Vladislav Forejt-Alan (8)

Vladislav Forejt, známý též pod jménem Vladislav Forejt-Alan byl český cestovatel a novinář. Vladislav Forejt absolvoval obchodní akademii v Karlíně. V roce 1917 byl odveden do rakousko-uherské armády a bojoval v první světové válce. Po skončení války se rozhodl odjet do Spojených států za svým strýcem, ale vzhledem k potížím se získáním vstupního víza nakonec v roce 1920 odjel do Buenos Aires. Při neptunově křtu při překročení rovníku v roce 1920 získal jméno Alan, které pak nadále používal. Poté cestoval po zemích Jižní a Střední Ameriky a nakonec odjel do Chicaga, kde získal práci jako dělník v továrně Western Electric Company. Jižní Ameriku navštívil Forejt dlouhodobě celkem třikrát. O svých cestách napsal řadu knih, ve kterých se věnoval životu českých vystěhovalců do Jižní Ameriky. S Bohumilem Pospíšilem uskutečnil dálkovou jízdu českým autem Walter-Junior z Prahy do Britského Iráku a Saúdské Arábie. O této jízdě napsal knihu Za karavanou mrtvých. V pražském povstání v květnu 1945 se aktivně zúčastnil protiněmeckých bojů a utrpěl těžké zranění. Byl vyznamenán československým válečným křížem 1939. V roce 1947 vykonal svou poslední, čtvrtou cestu do Ameriky, a to do Spojených států. Po návratu odmítl vstoupit do KSČ a měl zákaz publikační činnosti až do konce svého života. Žil střídavě v Dobřichovicích a na chalupě v Krkonoších. Byl znám jako zázračný bylinkář. Zemřel ve věku 77 let v Praze na srdeční infarkt.

Vladimíra Ottomanská (6)

Učitelka a ředitelka mateřské školy, lektorka hatha jógy pro dospělé. Mgr.

Vladimír Vogeltanz (3)

MUDr. Vladimír Vogeltanz je v současné době nejvýznamnějším pokračovatelem Etikoterapie uplatněné v praxi. Vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově. Působil jako zástupce primáře nosního, ušního a krčního oddělení nemocnice ve Strakonicích. Před lety však ukončil lékařskou praxi a vystoupil z České lékařské komory. Jako jediný u nás praktikuje léčebnou metodu Etikoterapie. Od tušení k vědění, od operací těla k operacím duše. Tak by se dala nazvat životní pouť autora této knihy, která je vlastně "Zprávou ze studijní cesty". Po patnácti letech strávených na operačních sálech a ambulancích nemocnic odchází z medicíny proto, aby se mohl plně věnovat Etikoterapii - skutečnému uzdravování nemocných. Etikoterapie hledá v životě nemocného místo, kde se odklonil od vesmírného řádu věcí, od zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno ono blokující přesvědčení a změněn životní způsob, může teprve dojít ke skutečnému uzdravení v duchu, a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle.

Vladimír Strejc (6)

Narozen 17. 3. 1948. Teolog, dlouholetý unitářský a posléze kvakerský duchovní, svobodný zednář, absolvent několika teologických škol , americký občan. Koncem 70. let 20. století odešel do emigrace do USA, také v důsledku šikany ze strany Státní bezpečnosti. V letech 1991–2000 působil v české Unitarii, kde však v té době došlo k rozkolu. Nakonec z ČR odešel a působil v USA jako kvakerský duchovní. Publikoval několik knih v češtině i angličtině, mimo jiné Planetu Logo, Paprsky světla či spis Zednáři, jejich tajemství, historie a duchovní cesta. Publikačně se též zabýval dějinami světového i českého unitářství.

Vladimír Sainer (7)

narozen: * 9.6.1921 obec narození: Krupá stát narození: Česká republika zemřel: † 4.10.2003 Novinář, básník a spisovatel, autor četných monografií a spisu o hudbě, též nakladatel a typograf

Vladimír Ruda (8)

Narozen 1.9.1922 v Sobotce, zemřel 15.12.1990 v Liberci. Historik, archivář, práce z oboru.

Vladimír Remeš (5)

Vladimír Remeš je absolventem oboru filmová a televizní věda na FAMU a postgraduálního studia na FFUK se zaměřením na estetiku a uměleckou kritiku. Jeho prvotní zájem o film, literaturu a výtvarné umění se do značné míry soustředil na fotografii. Od roku 1952 pracoval střídavě v tisku a Čs. rozhlase jako redaktor, dramaturg a scénárista.

Vladimír Reis (5)

19. január 1919, Brodzany – † 1. september 2007; bol slovenský básnik a prekladateľ. Narodil sa v remeselníckej rodine a vzdelanie získaval vo Veľkých Bieliciach, Prievidzi, v rokoch 1937 - 1939 študoval odbor slovenčina - francúzština na filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe, v rokoch 1939 - 1941 pokračoval v tomto štúdiu v Bratislave. Od roku 1941 pracoval ako stredoškolský profesor v Bratislave, v roku 1945 sa stal redaktorom denníka Pravda, v rokoch 1945 - 1952 pracoval na Ministerstve zahraničných vecí v Prahe a zároveň bol v rokoch 1945 - 1949 tiež atašé na československom veľvyslanectve v Paríži. V rokoch 1952 - 1959 bol redaktorom v časopise Život, v rokoch 1960 - 1973 zástupcom šéfredaktora vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ a v rokoch 1973 - 1987 bol šéfredaktorom časopisu Slovenské pohľady. V posledných rokoch žil v Bratislave. Svoje prvé diela uverejňoval od roku 1935 v časopisoch Elán, Svojeť, Nové slovo, Slovenské smery, Slovenské pohľady a iné; knižne debutoval v roku 1939 zbierkou Vidím všetky dni a noci. Jeho tvorba bola výrazné ovplyvnená českou básnickou avantgardou a francúzskym surrealizmom. Prevládajú v nej motívy erotiky, detstva, smrti, sna, exotiky a kozmu, nostalgie a lásky. Neskôr sa jeho tvorba prispôsobila politickým pomerom v spoločnosti a skĺzla do schematizmu. Okrem básnickej tvorby sa venoval tiež literárnokritickej a publicistickej činnosti, no taktiež prekladal najmä z francúzskej literatúry . Je autorom 19 zbierok pôvodnej poézie, 17 kníh prekladov poézie najmä z francúzštiny a ruštiny, ale aj zo španielčiny a gréčtiny a 4 kníh poézie pre deti a mládež. Spolupracoval tiež s rozhlasom, televíziou, divadlom i filmom. Jeho báseň Oheň zo zbierky Zrkadlo a za zrkadlom použil slovenský hudobný skladateľ Ján Cikker ako scenár k skladbe Cantus filiorum....

Vladimír Peroutka (11)

Vladimír Peroutka byl český novinář, redaktor a vydavatel. Je znám především jako autor scénáře filmu Eva tropí hlouposti. Byl ženat s Růženou rozenou Lechnýřovou , manželé žili ve 30. letech 20. století v žižkovské Křížkovského ulici. V letech 1933–1943 redigoval časopis Ahoj . Jako zkušený novinář v letech 1935–1936 působil jako vedoucí redaktor, úředně zodpovědný za obsah časopisu Malý Hlasatel . V letech 1945–1948 řídil časopis Světový pramen zábavy a poučení. Jak vyprávěl spisovatel Jiří Brdečka, Vladimír Peroutka ho okolo roku 1940 požádal o to, aby napsal povídky parodující tehdejší kovbojky. Tak Brdečku inspiroval k napsání divadelní hry, která se později stala námětem úspěšného filmu Limonádový Joe.

Vladimír Novotný (6)

Narozen 19. 8. 1946 v Praze. Doc. PhDr., Ph.D., literární kritik a historik, překladatel z ruštiny, práce z bohemistiky, slavistiky a kulturní historie, pracovník nakladatelství, básník.

Vladimír Motyčka (9)

Narozen 28. 8. 1949 v Praze. Novinář, fotograf, autor knih o přírodě, překladatel z angličtiny a němčiny.

Vladimír Mölzer (4)

Narozen v červnu 1923, zemřel 1983. Redaktor odborných zemědělských časopisů, práce z oboru zahradnictví.

Vladimír Linc (9)

Narozen 24.7.1923 v Nedvědicích, zemřel 1995. PhDr., odborný asistent na katedře speciální pedagogiky. Práce v oboru.

Vladimír Líbal (8)

Ing., docent vysoké školy ekonomické. Práce v oboru zásobování, organizace a řízení výroby.

Vladimír Koštial (8)

Narodil sa v roku 1912 v Starej Turej. Detstvo prežil a základné vzdelanie získal v Bratislave, kde sa v rokoch 1926 až 1929 vyučil za fotografa. Od roku 1930 pracoval v Nových Zámkoch a od roku 1937 pôsobil ako samostatný podnikateľ v Tatranskej Lomnici, kde v roku 2001 zomrel. Za týmto stručným curriculum vitae sa skrýva neobyčajne tvorivý život fotografa Vladimíra Koštiala.

Vladimír Kolár (7)

Narozen 22.6.1947 v Praze. PhDr., pracovník Ústavu pro českou literaturu, redaktor, beletrista, editor básní a kritik.

Vladimír Horek (6)

Narozen 1922. Autobiografický příběh z období totálního nasazení.

Vladimír Dvořák (5)

Narozen 14.5.1925 v Písku, zemřel 28.12.1999. Rozhlasový a televizní konferenciér, texty písní, rozhlasové a divadelní hry, televizní pořady.

Vladimír Brehovzský (5)

Narozen 26.9.1925 v Užhorodě - Ukrajina, zemřel 28.1.1976 v Praze. Malíř, ilustrátor.

Vít Slíva (8)

Vít Slíva je současný český básník. Vystudoval obor čeština-latina na filosofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity a mnoho let působil jako učitel , nyní učí na Biskupském gymnáziu v Brně češtinu a latinu. Jeho básnická tvorba je podle autorových vlastních slov ovlivněna obdivem k dílu Vladimíra Holana. Kolem Víta Slívy se v průběhu 80. let zformovalo volné sdružení básníků, které je někdy označováno jako královopolská škola. Sbírka Víta Slívy Bubnování na sudy obdržela v roce 2003 cenu Magnesia Litera. Jeho otec byl učitelem, v roce 1958 však přihlásil mladého Víta Slívu do hodin náboženství a z tohoto důvodu byl ze školství propuštěn. Pracoval poté jako dělník v ocelárně, slévárně a štěrkovně v Bohumíně. V roce 1968 byl rehabilitován a vrátil se do školství. Matka byla v domácnosti, později pracovala jako pokladní v nádražní restauraci. Mimořádný zájem o hudbu přenášela i na své syny. Bratr Jiljí Slíva se věnuje umělecké fotografii a Libor Slíva píše poezii a aforismy. Absolvoval základní a střední školu v Bohumíně, poté v letech 1969–1974 studoval češtinu a latinu na Filozofické fakultě UJEP v Brně . Po absolutoriu nastoupil jako učitel na zvláštní školu v Brně, po náhradní vojenské službě učil v Brně na základních školách a na gymnáziu . Působil rovněž na Základní škole v Mladecku a od roku 2004 vyučuje na Biskupském gymnáziu v Brně. V páté a šesté třídě základní školy vydával ručně psaný časopis Slavné obrazy staletí a na gymnáziu literárně zaměřené periodikum Vytrženo z bloku. Od konce sedmdesátých let se podílel ve spolupráci s bratry Závodskými na samizdatovém zpracování svých textů: prózy Otázky saunismu ; Breviář ; Snář ; básnické texty Časová znamení , Telefon...

Virginia Henley (8)

Virginia Henley je autorkou osmnácti historických románů. Řada z nich figurovala na žebříčku bestsellerů. Píše také kratší žánry, například novely. Její literární práce byly přeloženy do čtrnácti jazyků a získala za ně víc než dvanáct různých, často prestižních ocenění. Poroty i čtenáři společně obdivují její smysl pro zachycení atmosféry doby, zanlost reálií, přitažlivé náměty a zápletky, humor a čtivý, nekomplikovaný styl, stejně jako smysl pro gradaci děje. Je vdaná a žije s manželem v St. Petersburgu na Floridě.

Vilma Sokolová (11)

Vilma Seidlová-Sokolová, v matrice Vilhelmina Josefa, byla pedagožka, spisovatelka, básnířka a překladatelka. Její rodiče byli Josef Sokol, učitel na škole v Kostelci n. O. a Františka Sokolová-Veselá . Měla tři sourozence: Bohuslavu Sokolovou, Františka Sokola a Karla Sokola. Otec byl český pedagog a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Sestra byla česká pedagožka a spisovatelka, bratr Karel byl český nacionalistický politik, novinář, publicista a nakladatel. Vilma studovala Vyšší dívčí školu a učitelský ústav v Praze. Učila v Novém Bydžově, Písku a v Praze na Smíchově. Se svým manželem Danielem Seidlem školním radou se seznámila za svého působení v Písku, kde založila ženský vzdělávací spolek Světlá. Jako spisovatelka psala hlavně pro děti – básně, povídky, divadelní hry a její verše našly uplatnění i v hudebninách. Překládala do češtiny ze slovanských jazyků. Pěstovala styky se slovanskými národy. Byla redaktorkou Dívčího světa a sama přispívala do novin a časopisů pro ženy. V Praze XIX Bubeneč bydlela na adrese Schnellova 1

Vilma Kadlečková (6)

Vilma Kadlečková, vlastním jménem Vilma Klímová je česká spisovatelka science fiction a fantasy, příznivkyně fandomu. Narodila se v Praze. Absolvovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Studium zahradní architektury na MZLU Brno z rodinných důvodů nedokončila. Je vdaná za Martina Klímu , dívčí jméno Kadlečková používá jako literární pseudonym. Má tři dcery . Po letech strávených v Brně a kratším pobytu v Anglii žije v Praze. Počátkem 90. let spolupracovala na vzniku hry Dračí doupě, při založení klubu Hexaedr a v nakladatelství Altar. Poté nastoupila jako redaktorka do nakladatelství Harlequin. Od narození dětí pracuje z domova jako překladatelka. Její povídky se začaly objevovat ve fanzinech a v literárních soutěžích SF klubů v roce 1987 . Na počátku devadesátých let v rychlém sledu vydala několik knih, ale poté se na dlouhou dobu odmlčela. Od roku 2007 znovu publikuje. Většina jejích prací náleží k cyklu 'Legendy o argenitu'. Jsou to příběhy na rozhraní science fiction a fantasy , mapující budoucí historii vesmíru, který je podobný našemu, ale existuje v něm 'argenit': fiktivní nerost, sloužící jako zdroj energie lidem s psychotronickými schopnostmi. Součástí cyklu jsou například romány Na pomezí Eternaalu, Meče Lorgan, Stavitelé věží a další novely a povídky. Motiv argenitu se projevuje i v prozatím nedokončené šestidílné sáze Mycelium. Autorka se věnuje také fantasy . Podílela se na projektu Tajná kniha Šerosvitu. Povídky bez SFF motivů píše výjimečně . Aktivně se zapojovala do různých aktivit tohoto hnutí. Od ...

Vilém Opatrný (1)

Narozen 3.5.1911, zemřel 1972 v Praze. Úředník, překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny.

Vilém Němec (10)

Narozen 18. 5. 1857 v Praze, zemřel 23. 2. 1942 v Praze. PhMr. Cestovatel, vůdce loveckých výprav, obchodník s africkými zvířaty, lékárník, preparátor, ředitel pštrosí farmy, projektant plicního sanatoria, lovec lebek, balzamátor nebožtíků, úředník v paláci egyptského panovníka, zvěrolékař, etnograf, autor odborných článků a úspěšných knih, majitel soukromé zoologické zahrady, dobrodruh a dobrý člověk. Jeho první cesta do zahraničí vedla do Sofie, kde vedl lékárnu vojenského lékaře Dr. Nádherného. Po návratu studoval zoologii na UK v Praze a arabštinu, aby získal odborné znalosti pro své další cestování. V l. 1886-1910 uskutečnil řadu loveckých výprav do východní Afriky a Přední Asie. Studoval africkou přírodu a sbíral národopisné doklady o životě obyvatel afrických pouští. Část jeho přírodovědeckých sbírek je dnes v Národním muzeu v Praze. Po návratu do vlasti žil v Benešově, ve vile nazvané "El Kahýra", která byla plná loveckých trofejí. - Autor řady cestopisných knih a pamfletu na poměry v konopišťském panství.

Vilém Koubek (6)

Narodil se v roce 1988, momentálně pracuje jako redaktor časopisu 100+1 zahraniční zajímavost a ve volných chvílích recenzuje počítačové hry pro portál Games.cz. Miluje hudbu, rád vaří a má úchylku na mechanické klávesnice. Do literatury pronikl po boku Jany Kilianové prostřednictvím cynického stripového komiksu Korektor. Prozaický debut si odbyl roku 2018, kdy mu nakladatelství Host pomohlo vyvrhnout na světlo světa intelektuální splatterpunkovou řež Čepel entropie. Na podzim následujícího roku mu u téhož nakladatelství vyšel postapokalyptický western Organická oprátka a objevil se také v kolektivu autorů fantastické antologie Ve stínu magie. Jeho nejnovější knihou je deštivý detektivní noire Posmrtná predace.

Vilém Hejl (6)

Vilém Hejl byl český prozaik, scenárista a překladatel. Studoval a maturoval na Drtinově gymnáziu, nepřijat na VŠ z kádrových důvodů . V roce 1953 byl zatčen a odsouzen za sdružování se proti republice. Na Pankráci si odseděl cca 1 rok. Po propuštění z vězení nemohl dlouhodobě nalézt práci a tak pracoval v mnoha zaměstnáních. Od roku 1959 již v tzv. svobodném povolání. Do poloviny 60. let napsal cca 60 scénářů pro Krátký film Praha. Jednalo se o scénáře dokumentárních filmů, populárně vědeckých filmů atd. Zároveň začal překládat z angličtiny, ruštiny, němčiny. Na jaře roku 1968 zakládal klub K 231, kde pak pracoval jako jeho tiskový tajemník. Klub navrhoval plošnou rehabilitaci politických vězňů odsouzených a vězněných komunistickým režimem. Návrh požadoval zrušit všechny rozsudky za politické trestné činy v procesech v letech 1948–1967. Tato rehabilitace ale nebyla veřejností přijata, neboť lidé byli až příliš zmanipulovaní a nevěřili v jejich nevinu. Psal proto různé vysvětlující články, proč takový klub vznikl a proč si vytkl právě tento cíl, např. v Literárních listech. Na začátku podzimu roku 1968 odjel i s manželkou na plánovanou cestu do Západního Německa, odkud se vrátil v prosinci 1968. Postupně zanikaly časopisy a noviny do kterých přispíval. Od začátku 70. let už byl tzv. zakázaný autor. Psal a překládal však dál pod jmény autorů, kteří nebyli tzv. na indexu. Ještě do roku 1971 autorsky přispíval a zároveň i vystupoval v pořadu Písničky pod obraz, později přejmenovaném na Šanson 70. Společně s ním vystupoval i Karel Kyncl, Ilja Racek, Josef Kemr, Ljuba Hermanová, Jan Petránek, Jaroslav Jakoubek. Byl sledován Státní bezpečností, později musel chodit i na výslechy, aby podával tzv. vysvětlení, a to zejména proto, jak je možné, že jsou v zahraničí vydávána jeho díla. Později StB změnila taktiku a vyšetřovatelé se s ním...

Viktor Petrovič Astaf'jev (8)

Ruský spisovatel, autor próz s vojenskou tematikou, esejista a dramatik.

Victoria Alexander (6)

Victoria Alexander je americká autorka historických romancí. Než začala svou kariéru na poli spisovatelském, tak se delší čas věnovala televiznímu moderování, kde se jí podařilo udělat rozhovory mj. s několika prezidenty, papežem a samozřejmě s řadou filmových hvězd. Jenže pak Victoria zjistila, že jí fikce přináší víc zábavy než skutečný život, a tak dala vale televizi a vrhla se na psaní romancí na plný úvazek. Její knihy Romantic Times charakterizovaly jako příběhy “plné scén, co vás chytnou u srdce, s pozvolna narůstajícím sexuálním napětím mezi hrdiny, zajímavými charaktery a smysluplnými lekcemi o životě a lásce”. V současné době má Victoria na kontě přes dvacet knih. Přehled její tvorby můžete zhlédnout tady, její webovky navštívit zde a názor na její dílka přeložená do češtiny si můžete přečíst kliknutím na níže uvedený odkaz. ;-) Victoria s manželem, dvěma dospívajícími ratolestmi a kolií jménem Sam žije v Nebrasce ve více jak sto let starém domě.

Victor Wolfgang Von Hagen (3)

Americký historik, antropolog, autor prací o starých amerických kulturách.

Veronika Součková (11)

Věra Sládková (5)

Věra Sládková-Hořavová byla česká básnířka, prozaička a dramatička. Otec Věry Sládkové byl bývalý legionář, později pracoval jako listonoš. V letech 1930–1938 žila ve Frývaldově , kde jí v šesti letech zemřela matka, získala matku nevlastní. V roce 1938 byla s otcem a nevlastní matkou z Frývaldova vyhnána při německých etnických čistkách. Rodina se uchýlila do Brna-Králova Pole. Za války byla totálně nasazena v německé pojišťovně. Po válce vystudovala Obchodní školu UNRRA. Po ukončení školy nastoupila jako knihovnice v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. V roce 1948 se vdala za středoškolského profesora a spisovatele Jiřího Jobánka . V roce 1952 odešla s manželem do Kunštátu, odkud se v roce 1956 vrátila do Brna. Po potratu dvojčat a po návratu do Brna porodila dceru a v roce 1965 se rozvedla. Střídala brigádnická zaměstnání a intenzivně se věnovala literární tvorbě. Publikovala v kulturních časopisech, zaujmula zejména básní Kůň, která jí přinesla první střetnutí s mocí. Její první díla přijala oficiální kritika vlažně. V počátcích normalizace nepublikovala a pracovala jako uklízečka. V letech 1980–1994 žila v Praze, poté se vrátila do Brna. V roce 1983 se podruhé vdala, za dramatika a scenáristu Antonína Hořavu , v roce 1984 odešla do starobního důchodu. Zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných v roce 2006. Ve své tvorbě se vracela k válečným zážitkům. Pověry budoucnosti , rozhlasová hra Zářivé hostiny a další. Seriál byl dokončen v roce 1985 a ohlášen k vysílání; vysílání bylo odvoláno a seriál byl poprvé vysílán až na jaře 1989. Od té doby byl opakovaně vysílán Českou televizí i v zahraničí.

Věra Rozsívalová (6)

Narozena 8. 10. 1924 v Praze, zemřela 14. 5. 2006. Prof. MUDr., DrSc. Lékařka, kožní ambulantní služby, kosmetika.

Věra Nekolová (7)

Mgr. Narozena 3. 12. 1930 v Mladé Boleslavi. Ruštinářka, práce z oboru.

Věra Lamačová (7)

Práce z oboru dietetiky.

Vera F Birkenbihl (7)

Vera F. Birkenbihl byla německá školitelka manažmentu a autorka naučné literatury. Byla dcerou trenéra a konzultanta manažmentu Michaela Birkenbihla . Již v roce 1969 vynalezla a rozvíjela techniku učení se, založené na výzkumu mozku a neurovědě. V roce 1970 jako první přednášela s touto tematikou přednášky a semináře v USA a po návratu v roce 1972 zpět do Evropy pracovala na „volné noze“ jako osobní trenérka a poradkyně pro velké nadnárodní firmy a zároveň se věnovala tvorbě vlastních literárních textů. Naposledy žila v německém městě Osterholz-Scharmbeck. Dne 3. prosince 2011 zemřela ve věku 65 let na plicní embolii.

Věra Čáslavská (2)

Věra Čáslavská byla československá sportovní gymnastka, trenérka a sportovní funkcionářka, sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Československa. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1996 předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995–2001 také členkou Mezinárodního olympijského výboru. Spolu s Ruskou Larisou Latyninovou je jednou ze dvou gymnastek historie, kterým se podařilo získat zlaté medaile ve víceboji na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách. Zlato z víceboje také vyhrála na Mistrovství světa v roce 1966 a Mistrovství Evropy 1965 a 1967. Přes čtyřicet let již drží mezi gymnasty rekord v absolutním počtu individuálních zlatých olympijských medailí. V letech 1964–1968 nebyla na velkém závodu ve víceboji poražena. Od dětství se věnovala baletu a krasobruslení. V roce 1957 v necelých 15 letech se setkala s Evou Bosákovou a začala pod jejím vedením trénovat gymnastiku. V témže roce vyhrála gymnastické mistrovství republiky dorostenek i juniorek. V roce 1958 na mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Moskvě obsadily československé gymnastky v soutěži družstev druhé místo, ve víceboji jednotlivců skončila Čáslavská osmá. Téhož roku obsadila na mistrovství Československa druhé místo za Bosákovou. O rok později Čáslavská získala na mistrovství Evropy v Krakově svou první zlatou medaili za cvičení na kladině a stříbrnou za přeskok. V roce 1959 začala Věra Čáslavská spolupracovat s trenérem Vladimírem Prorokem, který ji vedl do olympijských her v Tokiu, po něm s trenérkou Slávkou Matlochovou. Roku 1960 byla členkou stříbrného československého olympijského družstva na OH v Římě, v individuálních soutěžích skončila ve víceboji žen osmá a na kladině šestá. Významný úspěch zaznamenala v roce 1962 na mistrovství světa v Praze, kde vyhrála přeskok, ve víceboji jednotlivců skončila druhá a v prostných třet...

Věnceslav Patrovský (5)

Věnceslav Patrovský byl český chemik a záhadolog.

Václav Veber (8)

Václav Veber byl český historik, působící na katedře politologie a v Centru pro evropskou integrační politiku Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a v Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Odborně se zabýval dějinami 20. století se zaměřením na dějiny východní Evropy, dějiny Ruska a dějinami „sjednocené Evropy“. Po studiu na klasickém gymnáziu v Hradci Králové absolvoval v letech 1950–1953 pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu působil od roku 1953 jako asistent a odborný asistent na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1961 jako odborný asistent na katedře základů marxismu-leninismu filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1962 obhájil interní aspiranturu na FF UK a v roce 1967 získal titul docenta. V roce 1970 musel z politických důvodů odejít z univerzity a poté působil až do roku 1990 v různých povoláních . V roce 1990 se vrátil jako pedagog na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil také na Metropolitní univerzitě Praha.

Václav Talich (8)

Václav Talich byl významný český dirigent, houslista a pedagog, který se narodil 28. května 1883 v Kroměříži, tehdy v rámci Rakouska-Uherska. Proslavil se zejména jako šéfdirigent České filharmonie, kterou vedl v letech 1919-1936 a poté v letech 1945-1948. Pod jeho vedením získal orchestr mezinárodní uznání pro svůj osobitý zvuk a interpretační hloubku.