Všichni Autoři a témata

Jaroslav Páv (8)

Jaroslav Pavlíček je odborníkem na přežití v extrémních podmínkách. Studoval na Karlově Universitě koreanistiku, ale po srpnu 1968 ze školy odešel do hor. Pracoval ve Vysokých Tatrách jako nosič a posléze jako zástupce chataře na Teryho chatě, kde si udělal známosti s polskými horolezci, kteří jej v roce 1979 - 80 propašovali jako korespondenta na polskou, světově první zimní expedici na Everest, kterého pak skutečně dosáhli. V roce 1984 přešel se dvěma kamarády za 41 dní Grónsko. Své poznatky shromáždil v knížce “Člověk v drsné přírodě”, které se od roku 1987 prodalo padesát tisíc výtisků. Velkým Pavlíčkovým snem byl vlastní ostrov. Kamarád astronom Mrkos mu doporučil, aby jej hledal v Antarktidě, v největším mezinárodním parku. V roce 1987 se s kamarádem vypravil na polské školní lodi do oblasti Jižních Shetland, kde hledali několik měsíců vhodné místo a sbírali zkušenosti z provozu trvale i sezónně osídlených stanic. V únoru 1988 objevili ostrov Nelson, který se ukázal jako nejvhodnější pro experimenty v oblasti přežití a "zelené domácnosti". Následovala jedna akce za druhou: od stavby primitivních přístřešků, přes montované domky zakoupené z horolezeckých brigád, po současný stav, kdy většina věcí je dovezena z Chile, Argentiny a Uruguaye. Dnes má česká antarktická stanice tři domky: v jednom se bydlí, v druhém se skladuje odpad, ve třetím palivo. Na stanici stále někdo pobývá, Češi i cizinci: 1 - 7 obyvatel. Program stanice byl doplněn o studium změny životního stylu jako základní podmínky ke globálnímu přežití, což se později stalo hlavní náplní programu nazvaného "Zelená domácnost v drsné Antarktidě" s cílem přispět k propagaci pozitivních hodnot křesťanských a ekologických. Jaroslav Pavlíček je ženatý, žije v Písku a má tři dcery. Je profesionálním polárníkem: když není zrovna v Antarktidě, věnuje se přípravám, přednáší a publikuje....

Jaroslav Pachner (6)

Ing. arch. Jaroslav Pachner . Pracuje jako autorizovaný architekt. Dlouhodobě spolupracuje s Oblastním muzeem v Chomutově a Státním oblastním archivem Chomutov se sídlem v Kadani. Podílí se na řadě publikací těchto institucí. V letech 1974-1980 studoval na fakultě architektury ČVUT v Praze a následně v letech 1988-1990 postgraduálně rekonstrukci památek tamtéž. Po promoci pracoval ve Stavoprojektu Liberec, po roce 1989 krátce na severočeském územním odborném pracovišti NPÚ v Ústí nad Labem a jako architekt města Chomutova. Od roku 1993 působí jako architekt ve svobodném povolání.

Jaroslav Kunc (6)

* 9. 12. 1912, Knížkovice u Berouna † 5. 5. 1983, Praha Bibliograf, knihovník, literární historik Jeho otec byl dělníkem. Manželka Julie Kuncová je autorkou řady bibliografických prací zahrnujících i literaturu předmětu, např. o Babičce Boženy Němcové , Máji Karla Hynka Máchy , Kytici Karla Jaromíra Erbena , stati o díle Antonína Sovy, Jiřího Wolkra aj. Syn Jiří Kunc byl publicista a politolog se zaměřením na Latinskou Ameriku, přednášel na FF UK. Po reálném gymnáziu v Berouně studoval Kunc rok na Právnické fakultě UK a zároveň absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze . Při zaměstnání studoval 1934–1938 na FF UK slovanskou filologii a srovnávací literatury západoevropské . Pracoval v Ústřední knihovně hl. m. Prahy a poté až do své smrti v Národní knihovně , která byla součástí Státní knihovny . Krátký čas také učil externě na knihovnické škole a v knihovnických kurzech při FF UK. 1936–1937 připravoval přednášky pro dělnické vysílání Československého rozhlasu, za války a krátce po ní spolupracoval s nakladatelstvím Evropský literární klub . Debutoval 1935 v Rozhledech po literatuře a umění, dále přispíval do časopisů: Volnost, Čteme, Česká osvěta, Spirála, Knihy a čtenáři, Var, Kulturní politika, Praha–Moskva aj. Redigoval časopis Knihy a čtenáři , knižnice Články v českých časopisech a Edice Národní knihovny ve Státním pedagogickém nakladatelství . V rukopisu zůstal Slovník českých spisovatelů 1918–1950 a Kdo je kdo v současné literatuře 1945–1981; k pozůstalosti patří též kartotéka českých spisovatelů 19. a 20. století , bibliografie literatury o spisovatelích českých i cizích přeložený...

Jaroslav Kříženecký (6)

Narozen v roce 1955. Publicista a fotograf.

Jaroslav Kohout (6)

Prof. Dr. Jaroslav KOHOUT, DrSc. je emeritním profesorem VŠE v Praze, kde založil katedru sociologie a psychologie a tuto 10 let vedl. Poté byl zvolen děkanem fakulty řízení a členem korespondentem ČSAV. Zaváděl kurz rétoriky na VŠE, dále na ČVUT v Praze a přednášel i na pedagogické fakultě KU. Vedle rétoriky učí i metody Public relations, psychologické, sociologické a organizační předpoklady úspěšného prodeje a manažerskou profesi v 21. století, a to na Czech Management Institut – fakultě Barcelonské university, dále v rámci UNIDO pro zahraniční manažery a renomované firmy a organizace a pro řídící štáby významných podniků a bank . Prof. Kohout byl pozván k přednáškám na dvanácti zahraničních univerzitách – naposledy na Státní univerzitě Oslo v Norsku. Je autorem 12 monografií, 17 skript a více než 100 věd. statí – 16 bylo publikováno v zahraničí. Posluchači oceňují vedle jeho pedagogické a rétorické úrovně i možnost přednášet česky, slovensky, anglicky a rusky. Jeho kniha: Rétorika – umění mluvit a jednat s lidmi vyšla již ve třetím vydání a je považována za nejlepší, v češtině napsanou, učebnici. Je také autorem beletrie – původního českého humoru ze študáckého prostředí: Kantorův notes. Vychází již ve 3. vydání a byla reprodukována již i v rozhlase a televizi. Dále o autorovi: Čs. encyklopedie, díl III., str. 973, Kdo je kdo – vydání z r. 1995, Kdo je kdo ve světě – New York 1998.

Jaroslav Kirchner (8)

Jaroslav Kirchner byl český sportovní novinář a spisovatel. Narodil se v Praze, vystudoval FŽUK v Praze. Od mládí pracoval v mnoha médiich, např. v denících Svoboda a Zemědělské noviny, v Československé tiskové kanceláři , slovenském Športu, Novinách, Expresu, Tenis revue, Stadiónu nebo Večerníku Praha. Jeho hlavní odborností jsou fotbal, lední hokej a tenis, ale stejně tak napsal množství komentářů i rozhovorů s osobnostmi mnoha jiných sportů. Je autorem dvou desítek knih ze sportovního prostředí. Od poloviny roku 1985 byl tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti s krycím jménem Jar. Zajímavostí je, že byl dlouholetým fotbalovým funkcionářem klubu Bohemians Praha v dobách jeho největší slávy. Jako novinář se mimo jiné zúčastnil více než 20 ročníků tenisového turnaje ve Wimbledonu. V srpnu 2015, krátce po návratu z Londýna, mu byla diagnostikována akutní leukémie, které podlehl po necelých třech měsících.

Jaroslav Hilbert (11)

Jaroslav Hilbert byl technik, český dramatik a spisovatel. Pocházel ze vzdělané a zámožné měšťanské rodiny v Lounech. Otec JUDr. Petr Pavel Hilbert byl advokát a starosta města. Bratr Kamil byl významný český architekt . V Praze vystudoval nižší reálku, pak německou Vyšší průmyslovou školu v Plzni, kde roku 1889 odmaturoval a pak pokračoval ve studiu na strojní fakultě ČVUT v Praze. Po studiích nastoupil jako inženýr asistent v Českomoravské továrně na stroje v Praze-Libni. Jenže když uspěla jeho první divadelní hra Vina na prknech Národního divadla, zanechal po dvou letech práce v továrně a věnoval se pouze umění. Umožnila mu to finanční podpora rodiny. Od roku 1906 byl divadelním referentem, fejetonistou a redaktorem , psal kritiky do různých časopisů, zejména 30 let do Venkova, také do Zlaté Prahy a Moderní revue a od roku 1906 byl v divadle denně. V roce 1902 se stal spoluzakladatelem Kruhu českých spisovatelů a v roce 1919 společně s Hilarem Dramatického svazu. Jeho byl předsedou až do své smrti. Během svých zahraničních cest po Evropě i za československými legiemi napsal mnoho zasvěcených fejetonů a pokračoval v tvorbě pro divadlo a později přidal i několik nepříliš významných románů i povídek, odborných děl. Napsal celkem 22 divadelních her a řada z nich byla ovlivněna tvorbou norského dramatika Henrika Ibsena. Zemřel roku 1936 a byl pohřben v hrobce Slavín na Vyšehradském hřbitově, spolu se svým bratrem Kamilem.

Jaroslav Dietl (8)

Jaroslav Dietl byl český autor televizních seriálů, filmový a televizní scenárista, dramatik a dramaturg působící zejména v období normalizace. Narodil se v Záhřebu v Chorvatsku. V necelých čtyřech letech se však se svými českými rodiči a dvěma sestrami přestěhoval nejprve do Borovan u Trocnova a posléze do Brna. Tam chodil do obecné školy a v letech 1940–1944 byl studentem reálného gymnázia v Brně. Odtud předčasně odešel na textilní průmyslovou školu, kterou ukončil se zdarem maturitou v roce 1949. Pak byl rok posluchačem Filozofické fakulty MU v Brně, poté vychovatelem učňů v Brně. Z Brna se rozhodl odejít do Prahy, protože zde dostal místo na Ministerstvu sociální péče. V Praze byl v letech 1950–1955 studentem na Filmové fakultě Akademie múzických umění, scenáristiku a dramaturgii studoval u profesora M. V. Kratochvíla. Ještě během svých studií se stal dramaturgem nově vznikající Československé televize. V roce 1962 změnil zaměstnání, odešel do Československého státního filmu a nakonec se stal spisovatelem z povolání. V roce 1973 byl vyloučen z KSČ. Rok před svým úmrtím byl ale jmenován zasloužilým umělcem. Známý je hlavně díky televizním seriálům Nemocnice na kraji města, Nejmladší z rodu Hamrů, Dispečer, Píseň pro Rudolfa III., Byli jednou dva písaři, Tři chlapi v chalupě, Okres na severu, Muž na radnici, Plechová kavalérie nebo Žena za pultem. Napsal řadu her, některé z nich zfilmoval, případně podle filmu vytvořil následně divadelní hru. Také některé filmy zpracoval i jako seriál a obráceně. Publikoval také v deníku Mladá fronta a časopisu Dikobraz. Vedle rozsáhlých prací, jakými byly televizní seriály, napsal Dietl také filmové scénáře, které měly různou kvalitativní úroveň. Dietl byl multižánrovým scenáristou, který psal jak scénáře komedií Ženu ani květinou neuhodíš , Nejlepší ženská mého života nebo Křtiny , pohádek Falošný princ (Duša...

Jaroslav Cingroš (4)

Narodil se v početné rodině hajného v Zábělé. Od mládí se zajímal o přírodu. Přesto, že se původně chtěl věnovat lesnickému povolání, maturoval na obchodní akademii. Krátce po maturitě jako devatenáctiletý musel odejít do první světové války. Po přeběhnutí do ruského zajetí vstoupil do československých legií. Po dlouhé cestě kolem světa se vrátil do vlasti a zůstal vojákem. Jeho láska ke zvěři a přírodě ho neopustila a všude, kde sloužil, se věnoval svému zájmu. Za okupace se aktivně zúčastnil odboje proti okupantům. Po odchodu do důchodu zapsal to nejzajímavější, co viděl a zažil. Západočeské nakladatelství vydalo jeho pět knížek povídek z mysliveckého prostředí a přírody, kniha pohádek zůstala v rukopise.

Jaroslav Charvát (10)

Narozen 22.9.1904 v Třebíči, zemřel 5.9.1988 v Benešově. Prof., PhDr. DrSc., historik, archivář, práce a překlady z oboru.

Jaroslav Benda (7)

Jaroslav Benda byl český malíř, grafik, redaktor, pedagog, autor poštovních známek, plakátů, monumentálních výzdob. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Narodil se v rodině pražského kovolitce a část mládí strávil v Kutné Hoře. Již v dětství se naučil vázat knihy. Absolvoval Akademické gymnázium v Praze . Během studií na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Arnošta Hofbauera si jeho nadání všimli V.V. Štech, Jan Preisler a architekt Jan Kotěra. Ten mu zprostředkoval první zakázku u nakladatele Jana Laichtera a Benda s ním pak spolupracoval následujících 60 let. Na jaře 1904 přestoupil Benda na Akademii výtvarných umění, kde byli jeho spolužáky Bohumil Kubišta, Vincenc Beneš, Emil Filla, Zdeněk Kratochvíl, Václav Špála a Antonín Procházka a Vratislav H. Brunner. Díky zakázce pro SVU Mánes se stal členem výboru, později jednatelem spolku. Od roku 1920 byl profesorem na UMPRUM. V letech 1926–1928 byl pak jejím rektorem. K jeho žákům patřili například: Zdenek Seydl, Jaroslav Šváb, Antonín Strnadel a Jiří Trnka. V letech 1908-1949 byl členem SVU Mánes, členem SČUG Hollar. Navrhoval grafická řešení knih i celých edic pro přední české nakladatele Jana Laichtera, Jana Štence, Kamillu Neumannovou a nakladatelství Komenium, Kalich, Kmen, Sfinx, Kryl a Scotti , F. Obzina aj. Věnoval se psaní odborných textů, publikována byla např. jeho učebnice Písmo a nápis . V letech 1907–1912 byl redaktorem časopisu Světozor. Společně s V. H. Brunnerem, H. Johnovou a M. Teinitzerovou, patří mezi zakladatele Artělu . V letech 1914–1916 navrhl plakáty pro členské výstavy SVU Mánes. Je autorem mozaiky v budově bývalého ministerstva pošt , v knihovně ČVUT aj. Společně s Otakarem Španielem vytvořil rektorské řetězy pro univerzitu v Bratislavě a pro brněnskou Masarykovu univer...

Jaromír Zemina (11)

Jaromír Zemina je český historik a teoretik moderního umění, galerijní pracovník, kurátor, malíř, básník a vysokoškolský pedagog. Pochází z rodiny malíře a legionáře Otakara Zeminy . Jeho bratrancem byl sochař Vladimír Janoušek. Po absolvování klasického gymnázia v Brně studoval v letech 1949–1953 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně dějiny umění a archeologii Roku 1953 obhájil rigorózní práci Sociální tendence v českém výtvarném umění dvacátých let. V letech 1953–1954 byl asistentem Semináře dějin umění FF MU v Brně, ale z politických důvodů byl propuštěn a v letech 1954–1956 absolvoval základní vojenskou službu. V letech 1958–1959 byl zaměstnán v Okresním vlastivědném muzeu v Tišnově, poté byl do roku 1961 odborným pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V letech 1961–1992 pracoval v Národní galerii v Praze, v letech 1965–1970 jako vedoucí Sbírky moderního umění. Po roce 1968 byla jeho funkce zrušena a v následujících letech pracoval ve Sbírce sochařství na zámku Zbraslav. V letech 1989–1992 byl vedoucím Sbírky evropského umění. Roku 2002 odešel z Národní galerie a věnuje se výstavním projektům jako kurátor na volné noze. Přednáší dějiny umění na katedře scénografie a alternativního divadla DAMU v Praze a působí jako odborný poradce v řadě státních galerií. Roku 1957 byl zakládajícím členem a teoretikem tvůrčí skupiny Brno 57, od roku 1964 byl členem skupiny UB 12 a členem Mezinárodní asociace výtvarných kritiků . V 60. letech působil spolu s Jiřím Šetlíkem jako teoretik skupiny UB 12, koncem 80. let byl členem Nové skupiny. Jeho první manželka PhDr. Milena Haasová-Zeminová byla historička umění a kurátorka sbírky textilu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho druhá žena doc. PhDr. Mgr. Catherine Ébert-Zeminová, Ph.D. je vysokoškolská pedagožka. V 60. letech byl kurátorem za...

Jaromír Uždil (11)

Jaromír Uždil, křtěný Jaromír Václav byl český pedagog, básník a malíř. Patřil k předním osobnostem české výtvarné výchovy a České sekce INSEA . Prof. PhDr. Jaromír Uždil, DrSc., se narodil v roce 1915 v Náchodě v rodině učitele Františka Uždila a jeho ženy Anny roz. Řezníčkové. Na Českém vysokém učení technickém v Praze vystudoval architekturu a později získal profesuru kreslení, jež byla dobovou obdobou dnešní vysokoškolské přípravy výtvarných pedagogů. Byl posluchačem filozofické fakulty v Praze a v Brně a během studia se specializoval na dějiny umění, pedagogiku a estetiku. V letech 1945–1947 studoval jako stipendista na pařížské Sorbonně a na École Nationale Superieure des Arts Décoratifs u François Desnoyera. Po válce spolupracoval pod přímým vedením Otokara Chlupa na zakládání pedagogických fakult v Československu. Odborné působení profesora Uždila bylo spojeno s pražskými vysokoškolskými pracovišti, kde byl po čtyři desetiletí významnou akademickou osobností. Působil na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, na Akademii výtvarného umění a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Přednášel převážně dějiny umění, teorii výtvarné výchovy a nauku o barvě. K odkazu Jaromíra Uždila se hlásí rovněž Česká sekce INSEA, národní sekce mezinárodní organizace, již Jaromír Uždil založil a vedl. Předsedou Československého komitétu INSEA, který uvedl v život, byl od počátku po tři volební období, tedy v letech 1967 až 1984. Založení tehdejšího Československého komitétu INSEA předcházela celosvětová výstava výtvarného projevu dětí v Praze , již v roce 1964 Uždil připravil a jež měla velký mezinárodní ohlas. Po tomto úspěchu Uždil v Praze zorganizoval světový kongres INSEA , akci, jež je svým významem pro obor výtvarná výchova dosud nepřekonaná. V roce 1990 byl Jaromír Uždil vyznamenán světovou cenou The Edwin Zieglfeld Award za zásluhy o výt...

Jaromír Polášek (7)

Mgr. Jaromír Polášek se narodil ve Frýdku-Místku, v tomto městě také v současné době žije. Od roku 1981 pracuje v okresním muzeu, dnešním Muzeu Beskyd Frýdek-Místek, v různých funkcích - krátce působil i jako ředitel této instituce - v současné době pracuje jako lektor odborných kurzů. Vystudoval specializační studium muzejnictví v Praze a na Univerzitě Palackého v Olomouci obor andragogika. Spolu se svoji ženou se zabývá popularizací regionální historie a vlastivědy, ať už prostřednictvím přednášek a vlastivědných vycházek pro veřejnost, nebo psaním odborných a populárních článků. Spolu se svoji ženou napsal řadu knih, např. : "Pověsti a legendy Moravy a Slezska", "Moravskoslezské pohádky" a další.

Jaromír Kozák (7)

Jaromír Kozák je spisovatel, překladatel, badatel v oblasti hermetismu, esoteriky, psychického výzkumu, religionistiky a historie s důrazem na egyptologii. Akademické vzdělání získal na Univerzitě Karlově v Praze v oborech egyptologie a archeologie. Do povědomí širší veřejnosti se dostal především vydáváním a oživováním překladů starověkých i pozdějších literárních spisů, např. egyptské knihy mrtvých. Někteří prohlašují jeho díla za pochybná, především proto, že údajně nepřekládá z pramenných jazyků, ale pouze z angličtiny či němčiny . Český klub skeptiků Sisyfos mu v roce 2005 udělil ocenění stříbrný Bludný balvan za „alternativní přínos zejména egyptologii, spiritismu a kvantové mechanice“.

Jaromír Doležal (6)

Jaromír Doležal byl český literární historik, překladatel a diplomat. Narodil se v rodině Cyrila Doležala , učitele na národní škole v Hostákově, a jeho manželky Kateřiny, rozené Všetečkové . Matka byla též učitelka, Jaromír Doležal měl bratra a tři sestry. Gymnázium absolvoval v Třebíči a v Pelhřimově, kde maturoval v roce 1903. V Praze začal studovat klasickou filologii, ale pražská studia přerušil, protože v roce 1904 odešel do Vídně. Zde pracoval jako knihovník a úředník a současně pokračoval ve studiu, když na vídeňské univerzitě studoval slavistiku. Zapojil se do vídeňského kulturního života, kde mezi jeho známé patřili Josef Svatopluk Machar, Helena Malířová a Ivan Olbracht. V roce 1919 byl na vídeňské univerzitě promován doktorem filozofie. Po vzniku Československa pracoval v diplomatických službách nového státu, když se stal nejprve ve Vídni legačním tajemníkem a následně konzulem ve Vídni , Splitu a Poznani . V letech 1929–1931 a 1935–1939 pracoval na pražském ministerstvu zahraničních věcí. Po zániku Československa odešel na vlastní žádost do důchodu. Po 15. březnu 1939 se věnoval aktivně literatuře, psal povídky s náměty z loveckého života a fejetony pro rozhlas o životě zvířat. Byl pohřben v Náměšti nad Oslavou. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Též fotografoval, jeho fotografie zveřejňoval tisk. Námětem příspěvků Jaromíra Doležala v tisku byla především příroda. Publikoval pod řadou pseudonymů a šifer jako Cyrill Pavlíček, ing. Roman Pistorius aj.

Janek Kroupa (6)

Jan „Janek“ Kroupa je český investigativní novinář, vystupující často po boku svého staršího kolegy, novináře Josefa Klímy. Od roku 1996 pracoval v TV Nova, a to v pořadech Občanské judo, od roku 1997 Na vlastní oči a Natvrdo etc. Jeho reportáže rovněž vysílá Česká televize a otiskuje deník Mladá fronta DNES. Od roku 2014 pracuje jako investigativní reportér pro Český rozhlas. Je znám svými investigativními reportážemi o kauzách Berdychova gangu, Zdeňka Doležela „Pět na stole v českých“ – Budišov, poslance Jana Moravy, nevěstince Miloslava Mrštiny, vládního nákupu transportérů Pandur II, či podvodných pražských směnáren. Janek Kroupa je držitelem ceny Elsa , Novinářské křepelky a ceny vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za válečné reportáže. V roce 2014 získal společně s polskými kolegy Bertoldem Kittelem a Jaroslawem Jabrzykem polskou novinářskou cenu Grand Press v kategorii investigativní žurnalistika. Oceněná reportáž natočená pro pořad Superwizjer polské televize TVN a pro Radiožurnál se zabývá pašováním zbraní z Česka na východní Ukrajinu. Janek Kroupa, který se vydával za českého obchodníka se zbraněmi, kontaktoval polského překupníka Andreje Izdebského a domlouval s ním prodej zbraní proruským povstalcům. Schůzky byly nahrávány skrytou kamerou. Novinářská práce Janka Kroupy vyvolala i kontroverze. Roku 2006 se Janek Kroupa v pořadu Na vlastní oči Televize Nova věnoval tzv. kauze Budišov, kde mělo jít o korupci a dotační podvod při rekonstrukci budišovského zámku. Den před odvysíláním reportáže policie zatkla skupinu, kterou podezírala z vydírání a manipulace s dotacemi. Ve skupině je mimo jiné starosta Budišova Ladislav Péťa a Zdeněk Doležel. Tehdejší náměstkyně Věra Jourová mezi nimi není, protože byla na služební cestě v zahraničí. Policie ji zatkla až při návratu přímo na letišti. Kauzu od počátku dozoroval státní zástupce, o vazbách rozhodl soud. Dne 11. 10. 2006 večer vysílá ...

Jane Chisholm (8)

Autorka naučných publikací pro děti.

Jane Alexander (3)

Novinářka a publicistka zabývající se zdravým životním stylem.

Jana Valoušková (7)

Autorka učebnic němčiny.

Jana Uhlířová (7)

Jana Uhlířová *1964 čes. pedoložka. Narozena 1. 10. 1964 v Ivančicích. Ing., pedoložka a kartografka, odborné práce o ochraně půdy a vody.

Jana Šimulčíková (9)

Spisovatelka, novinářka a prekladatelka JANA ŠIMULČÍKOVÁ, absolventka Vysoké školy pedagogické odbor slovenština - němčina, po svých redaktorských začátcích ve Vydavatelství Mladé letá pracovala v Slovenke a Nedeľnej Pravde. Žije v Bratislavě a v současnosti se věnuje překladatelská i vlastní literární tvorbě.

Jana Semelková (10)

Jako absolventka Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy chtěla být rozhlasovou komentátorkou fotbalových a hokejových zápasů. Ale také toužila celé dny si číst. Druhé přání se jí vyplnilo a od roku 1985 pracovala v různých nakladatelstvích. Prošla za tu dobu snad všemi posty : byla jazyková redaktorka, redaktorka, obchodní manažerka, manažerka Klubu mladých čtenářů, obchodní ředitelka i šéfredaktorka. Po celou svou pracovní kariéru čte knížky, a bere za to plat! Splnil se jí tak dětský sen. Největší koníček se stal jejím zaměstnáním. Nakladatelství Svoboda bylo prvním nakladatelstvím, kde pracovala, pak přišel Albatros a po něm Amulet, v nich objevila krásu dětské knihy a začala jsem se věnovat čtenářství a jeho propagaci, v Klubu mladých čtenářů se naučila psát reklamní texty a besedovat na školách a v knihovnách. Edice ČT a NAKLADATELSTVÍ XYZ byly na konci její zaměstnanecké cesty. V současné době je redaktorkou na volné noze, propagátorkou čtenářství, PR manažerkou a nakladatelkou… Díky manželovi má malé nakladatelství se zářivým jménem JaS . Ráda si čte i jen tak , poslouchá audioknihy, beseduje se čtenáři a rozmazluje manžela. Na nic jiného jí čas nezbývá. Pro Československého spisovatele napsala několik leporel na motivy klasických pohádek, připravila scénář knížky Narodilo se miminko a sestavila sborník pohádek s názvem Rozmarýnkov. V Nakladatelství XYZ jí vyšla dvě autorská leporela: Babi, kdy už přijde Ježíšek a Dědo, kdy už budou Velikonoce. Také překládá knížky ze slovenštiny .

Jana Nejtková (5)

Narozena 1941. Malířka, designérka, knižní ilustrátorka.

Jana Marhounová (7)

Narozena 7. 5. 1941 v Praze, zemřela 21. 6. 1998. Psycholožka, spisovatelka, pedagožka, ředitelka nakladatelství Empatie. Práce o recepci uměleckého a hudebního díla, o hudebních skladatelích a výtvarných umělcích, psychologické práce o manželství a dospívání mládeže.

Jana Burešová (9)

Autorka dětské knihy.

Jan Svěrák (8)

Jan Svěrák je český režisér a scenárista, syn Zdeňka Svěráka. Spolu s Jiřím Menzelem, Jánem Kadárem a Elmarem Klosem patří mezi jediné držitele Oscara za nejlepší cizojazyčný film uděleného snímkům české kinematografie. V letech 1983–1988 vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby. Ze studentských filmů stojí za zmínku Však su vinař , Vesmírná odysea II a zcela fiktivní mystifikačně-ekologický dokument Ropáci o zvláštním zvířeti ve zdevastované krajině severních Čech. Za tento dokument získal v roce 1988 tzv. studentského Oscara. V 90. letech začal točit celovečerní hrané filmy a stal se jedním z nejúspěšnějších režisérů své generace. Jeho filmy se těší velkému diváckému úspěchu a pravidelně získávají řadu cen na filmových festivalech. Mezi nejdůležitější ceny patří tři Čeští lvi za nejlepší režii, Obecná škola byla nominována v roce 1992 na Oscara a Kolja jej v roce 1996 získal. V roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté v roce 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s.r.o., která posléze produkovala nejenom jeho filmy, ale i také filmy jiných tvůrců. Např. v roce 2007 koprodukovala film Alice Nellis Tajnosti. Po oscarovém úspěchu filmu Kolja v roce 1996 měl Jan Svěrák několik nabídek od amerických producentů , všechny ale odmítl. Plánoval natočit anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku peněz. V roce 2001 natočil díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem film Tmavomodrý svět, který vypráví o Československých letcích v britském Královském letectvu během 2. světové války. V roce 2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti filmem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka. Ten také ve filmu spolu s Danielou Kolá...

Jan Sovák (7)

Jan Sovák je původem český akademický malíř, žijící od roku 1982 v Kanadě . V dětství navštěvoval Lidovou školu umění v Táboře, kde jej učil základům výtvarné práce malíř Karel Valtr. Poté absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni a vystudoval obor chovatelství koní na Vysoké škole zemědělské. V roce 1982 emigroval s manželkou Danielou Jeriovou do Kanady. Jan Sovák se od mládí zajímal o dinosaury a pravěk, k čemuž ho inspiroval svým dílem především Zdeněk Burian. Sen o kreslení a malování dinosaurů se mu splnil po emigraci. Malíř je znám stovkami rekonstrukcí pravěkého života , které vytváří pod vedením vědců, jako například kanadského paleontologa Philipa J. Currieho. Spolupracuje také s Bořivojem Zárubou. Jeho dílo zahrnuje více než 170 ilustrovaných knih v patnácti jazycích. Ilustrace se objevily i ve dvanácti vzdělávacích filmech z produkce Discovery Channel Worldwide a spolupracoval též s National Geographic. Mimo jiné ilustroval i vědeckofantastický román Jurský park, který byl předlohou pro stejnojmenný film Stevena Spielberga. V současnosti je považován za jednoho z nejlepších paleoartistů, jak se v anglosaských zemích označují kreslíři pravěku. Také dostal neoficiální přezdívku „novodobý Zdeněk Burian“ a pokračuje spolu s dalšími českými ilustrátory – Inkou Delevovovou-Mrkvičkovou a Josefem Moravcem – ve slavné tradici českých ilustrátorů pravěku. Dne 17. listopadu 2019 bylo Janu Sovákovi uděleno čestné občanství města Tábora.

Jan Šebelka (10)

Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU, pracoval jako závozník, dělník, vychovatel a novinář, v současnosti je editorem kulturního dvouměsíčníku Světlík, vydávaného Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci, a editorem sborníku spisovatelů, badatelů, publicistů a výtvarníků Libereckého kraje Kalmanach.

Jan Schmid (7)

Jan Schmid je český herec, režisér, kulturní publicista, textař, výtvarník, ilustrátor, scenárista, dramatik, moderátor, divadelní manažer a organizátor, divadelní pedagog, manžel herečky Jany Synkové. Vyučil se malířem skla. Poté studoval na Střední průmyslové škole v Železném Brodě a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po jejím absolvování v roce 1961 byl výtvarníkem v Severočeském loutkovém divadle v Liberci, kde také působil jako autor a režisér. V roce 1963 založil experimentální soubor, který se od roku 1964 nazývá Studio Ypsilon, jehož je ředitelem a dlouholetým uměleckým vedoucím . V roce 1978 se soubor přestěhoval do Prahy. Kromě mateřského divadla příležitostně hostuje jakožto režisér v jiných divadlech, mimo jiné také dvakrát v pražském Národním divadle, režíruje v České televizi a v Českém rozhlase. Od roku 1975 vyučoval na katedře loutkářství Divadelní fakulty Akademie múzických umění , od roku 1990 vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla. V roce 1994 se habilitoval jako docent, v roce 2003 byl jmenován profesorem. Od roku 1999 společně s Janem Lukešem připravuje a moderuje v České televizi literární revue Třistatřicettři. Jakožto výtvarník se věnuje tvorbě plakátů, knižních ilustrací, kostýmnímu výtvarnictví a scénografii. Dne 25. března 2017 převzal Cenu Thálie 2016 za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění.

Jan Pivec (4)

Jan Pivec byl český herec. Narodil se jako jediný syn v rodině nožíře a zámečníka Jana Pivce a jeho ženy Františky v Praze na Vinohradech. S matkou od dětství navštěvoval divadlo, učil se hře na housle a zpěv. Měl se stát účetním v obchodě, ale odtud sběhl. Rád říkal, že se stal hercem, protože se nikdy nenaučil deskriptivní geometrii. Po prvním angažmá ve vinohradskému ochotnickému spolku VAVŘÍN se rozhodl přidat ke kočovné divadelní společnosti Karla Hroudy , kde trávil část roku 1926 a jaro roku 1927 a pak přešel ke společnosti Jana Drobného a později společnosti Oldřicha Nádhery. Stal se tedy divadelním hercem a posléze i hercem filmovým. Ještě ve společnosti Oldřicha Nádhery si jej povšiml Jaroslav Hurt, v tu dobu bývalý člen činohry ND a profesor konzervatoře. Hurt jej doporučil a přijal ke studiu a vymohl mu státní stipendium z Vojanovy nadace. V letech 1927 až 1930 tedy Jan Pivec navštěvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze. Jeho třídním učitelem byl např. i Rudolf Deyl. K jeho spolužákům patřili např. Vlasta Fabianová, Marie Glázrová, Miloš Nedbal, Nelly Gaierová a Hana Vítová . Po vystřídání několika divadelních scén zakotvil na pozvání K.H.Hilara v roce 1934 v pražském Národním divadle, ve kterém setrval bezmála čtyřicet let. Vrcholem Pivcova divadelního herectví byla role Falstaffa v Shakespearových Veselých paničkách windsorských. Ve filmu proslul jako tradiční milovník, jako například ve snímku Poznej svého muže režiséra Vladimíra Slavínského. Spoluúčinkovali například Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk anebo Marta Fričová. Nezapomenutelná je také, mimo jiné, jeho nádherná role panského správce v televizním filmu se zpracováním Jiráskovy Lucerny. Jeho hereckou generaci tvořily hvězdy jako byl Ladislav Pešek, Jiřina Steimarová, Jiřina Štěpničk...

Jan Pergler (6)

Jan Pergler . Dlouholetý novinář. Začínal v roce 1991 v Lidových novinách, posléze v Týdnu, Mladé frontě DNES. Vedl IN magazín Hospodářských novin, působil v Deníku. Počátkem 90. let stál u zrodu nadace Člověk v tísni. Dnes pracuje v ČSOB a je spoluzakladatelem Nakladatelství Zeď. Spolu s Janem Dražanem je autorem knih Náš Václav Havel a Člověk 25.

Jan Pečírka (6)

Narozen 17. 4. 1926 v Praze, zemřel 18. 1. 1993. PhDr., CSc., docent věd o antickém starověku. Práce v oboru.

Jan Pavel Kučera (11)

Jan P. Kučera je český historik s profilací na dějiny kultury, náboženství a politického myšlení, v letech 1986–2000 operní dramaturg Národního divadla, později Státní opery Praha. Od roku 1990 přednáší na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Také je překladatelem libret a odborné literatury. Základní a střední školu navštěvoval v Modřanech u Prahy. Od roku 1966 byl posluchačem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde studoval obory historie a ukrajinština , jako vedlejší obor studoval hudební vědu. Absolvoval v roce 1970, rigorózum složil následujícího roku. Od roku 1972 pracoval sedm let v Ústavu československých a světových dějin Československé akademie věd v oddělení starších českých dějin, poté jako knihovník ve Státní technické knihovně. V období 1986–2000 byl operním dramaturgem Národního divadla, od roku 1992 Státní opery Praha. V roce 1990 spoluobnovil časopis Dějiny a současnost a úzce spolupracoval na historiografické produkci nakladatelství Paseka. Od roku 1990 přednáší na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK. V roce 2001 se na Karlově univerzitě habilitoval v oboru moderní dějiny.

Jan Mohr (6)

PhDr. Profesně se zaměřuje na: užité umění, architekturu i regionální kultutru . Publikace v oboru.

Jan Lejnar (4)

Znalec léčivých bylin, autor knih o léčivkách.

Jan Kořínek (7)

Jan Kořínek byl jezuitský kněz, filozof a spisovatel. Již v šestnácti vstoupil do jezuitského řádu, kde nejprve přednášel filozofii, v roce 1666 se stal rektorem na jezuitské koleji v Litoměřicích a poté působil na více místech, především na koleji v Kutné Hoře. Za svého života se seznámil s Bohuslavem Balbínem a stal se jedním z jeho nejodvážnějších zastánců a je autor Balbínova přízviska „český Livius“. Kořínek se stal známý především díky své historické práci věnované městu Kutná Hora nazvanému Staré paměti kutnohorské. Toto dílo spadá do kategorie vlasteneckých historických děl hojně vznikajících pod vlivem Balbína, ale Kořínkova historie se oproti ostatním dílům vymyká především jazykem, který je notně ovlivněn havířskou mluvou. Jedním takovým slovem je handštán, které Kořínek používá k dělení díla a v hornické mluvě označuje rudný kámen. Text Kořínek doplňoval krátkými veršováními.

Jan Kolouch (8)

Ing., publikace z oboru strojírenství, strojírenské technologie. Činný v letech 1981-2001.

Jan Klusák (4)

Jan Klusák, původním jménem Jan Filip Porges , je český hudební skladatel. Narodil se dne 18. dubna 1934 v Praze v česko-židovské rodině. Jeho otec tragicky zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Své příjmení si skladatel ponechal po matce. Se svou předchozí druhou manželkou Janou Klusákovou má syna, hudebního publicistu Pavla Klusáka. Maturoval na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze a pokračoval ve studiích u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze v oboru skladba. Poté již působil jako skladatel, příležitostně herec a literát – od počátku své kariéry ve svobodném povolání. Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn meziválečným neoklasicismem – zejména skladateli Išou Krejčím, Igorem Stravinským, Sergejem Prokofjevem. Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu v Divadle Na Zábradlí věnoval řadu mnohdy avantgardních skladeb. Napsal množství scénické hudby , Václav Havel). Od 60. let se uplatňoval i ve filmu a to nejen jako skladatel, ale i herec. Výrazné role ztvárnil ve snímcích tzv. České nové vlny: O slavnosti a hostech , Jan Němec; Sedmikrásky , Věra Chytilová; Mučedníci lásky , Jan Němec; Valerie a týden divů , Jaromil Jireš a dalších. V těchto letech nastala i zásadní proměna v jeho stylové kompoziční orientaci – jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám Druhé vídeňské školy, Nové hudby, Darmstadtu, dodekafonie, serialismu, které byly tehdejší ideologií potlačovány, a staly se mu východiskem pro jeho následující tvorbu. Po srpnu 1968 byla jeho veřejná činnost husákovským režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům: Den sedmý, osmá noc , Evald Schorm a Konec srpna v hotelu Ozón , Jan Schmidt. V normalizační době našel své místo v Divadle Járy ...

Jan Kloboučník (9)

Jan Kloboučník byl nakladatel, redaktor a spisovatel. Je autorem libreta komiksu pro děti Cour a Courek, které psal do své smrti. Byl šéfredaktorem časopisu Sluníčko. Původním povoláním byl učitel, později se stal filmovým dramaturgem a redaktorem různých časopisů. Působil v různých periodikách, např.: Autor námětu a scénáře filmu Žízeň

Jan Jakubec (8)

Jan Jakubec byl český literární historik a kritik. V letech 1919–1932 působil jako profesor dějin české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zemřel roku 1936 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Jeho tvorba je ovlivněna pozitivismem. Knižně vydal např. práci o Antonínu Markovi: Hlavním dílem Jana Jakubce jsou soustavné dějiny české literatury: Rozšířené a přepracované vydání tohoto spisu vyšlo ve dvou svazcích: Jan Jakubec dále napsal řadu kapitol do kolektivního čtyřsvazkového díla, které též redigoval: Dále napsal celou řadu knih, statí a článků o české literatuře a jejím vývoji.

Jan Hudson (8)

Jan Hudson, rodilá Texasanka žije v Austinu. Byla jedináček a je už mnoho let vdaná za muže , kterého potkala na schůzce naslepo. Její syn je, po krátké kariéře rockového bubeníka, také spisovatelem a má jednoho vnuka. V posledních letech se její knihy rutinně objevují na žebříčcích romantických bestsellerů a byly přeloženy do mnoha cizích jazyků. Je držitelkou cen RITA a Zlaté srdce také několika regionálních ocenění. Dr. Janece Oliver Hudson je diplomovaná psycholožka a univerzitní učitelka psychologie. Pořádá semináře, objevuje se v rádiu a v televizi. Je také hypnotizérkou a expertkou na sny. I když jí psaní nechává málo času na koníčky, ve svém volnu ráda čte, zjišťuje novinky na burze, tráví čas s rodinou a přáteli, cestuje a luští křížovky.

Ján Hajduch (7)

Narozen 18.3.1903 v Trenčíně, zemřel 4.8.1972 tamtéž. Slovenský fotograf - krajinářské a národopisné fotografie.

Jan Coufal (9)

Autor učebnic z oboru matematiky.

Jan Budík (10)

Narozen 28.6.1915, zemřel 1995.. Promovaný pedagog, autor zpěvníků a litertury o hudební výchově.

Jan Buchar (3)

Narozen 1895 v Mříčné u Jilemnice, zemřel v březnu 1988. Učitel, osvětový pracovník, autor příběhů z Podkrkonoší.

Ján Bodenek (10)

Ján Bodenek bol slovenský spisovateľ, prekladateľ a autor literatúry pre deti a mládež. Narodil sa v rodine stolára a vzdelanie získaval vo Vrútkach a Martine. Pracoval ako úradník v Matici slovenskej, pomocný redaktor vo vydavateľstve UNÁS v Bratislave, no po dvoch rokoch sa vrátil späť do Martina a Matice slovenskej, kde pracoval ako jazykový redaktor. Počas 2. svetovej vojny sa aktívne zúčastnil SNP. Po skončení vojny sa stal vedúcim vydavateľstva Matice slovenskej, redaktorom edície Dobré slovo a v rokoch 1953 - 1958 riaditeľom vydavateľstva Osveta. V roku 1963 sa presťahoval do Banskej Bystrice a stal sa redaktorom Stredoslovenského vydavateľstva, odkiaľ musel v čase normalizácie odísť. V roku 1971 odišiel do dôchodku. Svoje prvé diela uverejňoval v časopisoch od roku 1933. Prvú knihu vydal v roku 1938, a začínal tvorbou pre deti, no neskôr sa hlavne venoval tvorbe pre dospelých a ku knihám pre detského čitateľa sa vracal len sporadicky. Spočiatku vo svojich dielach venoval veľa priestoru sociálnej problematike, no neskôr kládol dôraz hlavne na umeleckú stránku diel. Okrem vlastnej tvorby tiež prekladal z nemčiny

Jan Bernard (7)

Narozen 18.7.1948 v Liberci. Doc., PhDr., CSc., filmový a divadelní teoretik, práce z oboru. Po studiu na Filozofické fakultě UK - obor dějiny a teorie filmu, dějiny a teorie divadla - působil v letech 1975-1987 v tehdejším Československém filmovém ústavu jako výzkumný pracovník a později jako organizátor a lektor Rady čs. filmových klubů. Koncem osmdesátých let začal působit jako pedagog na FF UK, kde po listopadu 1989 vedl oddělení filmové vědy a později katedru divadelní a filmové vědy. V letech 1993 až 1999 byl Jan Bernard děkanem pražské FAMU, na níž působí dodnes jako pedagog. Specializuje se na dějiny filmových teorií, základy filmové řeči, aplikaci estetických kategorií ve filmu a na problematiku médií. Je autorem řady studií, článků a knih z oblasti filmové teorie, historie a estetiky.

Jamie McGuire (7)

Jamie McGuire se narodila v Tulse ve státě Oklahoma. Navštěvovala Northern Oklahoma College, University of Central Oklahoma a Autry Technology Center, kde promovala s titulem v oboru Radiografie. Jamie nyní žije v Enid, ve státe Oklahoma, se svými třemi dětmi a manželem Jeffem, který je skutečný, živý kovboj. Sdílejí svých 30 akrů s pěti koňmi, třemi psy, kohoutem a kočkou.

James Twining (7)

James Twining se narodil v Londýně, ale většinu dětství prožil v Paříži. Vystudoval francouzskou literaturu na univerzitě v Oxfordu. Po absolvování univerzity se však 4 roky zbýval investičním bankovnictvím. Poté založil firmu, kterou po třech letech prodal. Je ženatý a žije v Londýně. Časopis THE NEW STATESMAN ho zařadil mezi osm nejúspěšnějších britských podnikatelů.

James Lovegrove (7)

Anglický spisovatel, autor sci-fi literatury.

James Krüss (5)

James Krüss byl německý básník a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších a nejsvéraznějších poválečných autorů knih pro děti a mládež. Narodil se na Helgolandu, zemřel na Gran Canarii, pohřben byl do moře u Helgolandu. Po dokončení střední školy v roce 1943 začal studovat učitelství. Už během studií napsal v roce 1946 svoji první knihu – Der goldene Faben. Studium vysoké školy dokončil v roce 1948 – i když jako učitel později nikdy nepracoval. Od roku 1956 se zabýval psaním rozhlasových her pro děti. V témže roce publikoval knihu Maják na Humřím útesu. Slavným se stal po roce 1960 vydáním knihy Můj pradědeček a já . V roce 1962 vyšla jeho možná nejslavnější kniha Tim Tolar a zvonivý smích. Je po něm pojmenováno sedm škol, z toho jedna na Helgolandu. V roce 1968 se mu dostalo nejvyššího literárního ocenění udělovaného autorům dětské literatury, Ceny Hanse Christiana Andersena.

James IV Tynion (12)

James Herbert (8)

James Herbert je jeden ze světových nejpopulárnějších romanopisců, je uznávaný mistr britského hororu.

Jakub Tomšej (10)

Narodil se 8. srpna 1988 a žije v Karlových Varech. Český právník. Publikace z oboru.

Jakub Malý (10)

Jakub Malý, celým jménem Jakub Josef Dominik Malý byl český národní buditel a novinář, autor publikací z oboru historie a literatury, překladatel z angličtiny, francouzštiny a němčiny. Používal též pseudonymy Budislav a Václav Pravda . Vystudoval na Karlově universitě filosofii a práva, seznámil se s mnoha tehdejšími vlastenci . Začal psát básně do mnoha častopisů, živil se jako učitel jazyků. Spolupracoval s Jungmannem na sestavování Slovníku, pracoval jako redaktor a překladatel . Vydával ostře protivládní politické články, historické spisy . Na sklonku života vydal své paměti, v nichž popsal situaci na počátku národního obrození . Mimo vlastní tvorbu překládal, především z angličtiny , francouzštiny, němčiny a polštiny. Je autorem prvního překladu Charlese Dickense z roku 1840. Psal i německy. Patřil k nejplodnějším českým spisovatelům své doby.

Jakub Hoza (11)

Narozen 1978 v Benešově. Autor fantasy beletrie.

Jakob Streit (12)

Jakob Streit se narodil roku 1910 ve Spiezu a vyrůstal v rodině otce – hodináře a jazykově nadané matky spolu s pěti dalšími sourozenci. Museli obstarávat otcovy čtyři včelíny, stáj s krávou, teletem a ovcemi. Učitelský seminář ho povolal do školy. Z vyprávění pro různé věkové stupně vznikly v živém kontaktu s dětmi první knihy pro mládež. Podnětem pro jeho múzické vyučování se stala pedagogika Rudolfa Steinera. Na cestě od školního divadla k vznešenějšímu amatérskému divadlu se stal režisérem mezinárodních her Tell-Freilichtspiele v Interlakenu . Od roku 1958 byl po sedm let vedoucím inscenací zámeckých her ve Spiezu. Vystudoval klavír, varhany, byl dirigentem sboru. Po celý život ho zaměstnávaly otázky umění a dějin umění, jež ho po jeho penzionování dovedly k živé přednáškové činnosti ve vícero zemích střední Evropy a k bohatí spisovatelské činnosti. Jeho knihy byly přeloženy do dvanácti jazyků.

Jadwiga Górnicka (9)

Polská lékařka a léčitelka.

Jacques Rupnik (9)

Jacques Rupnik je francouzský politolog a historik, který se zabývá střední a východní Evropou. Narodil se francouzské matce a slovinskému otci v Praze, kde žil až do svých 15 let. Vystudoval historii a politologii na Sorboně v Paříži a na Harvardově univerzitě v USA. V letech 1974–1975 výzkumný pracovník Ruského výzkumného centra na Harvardově univerzitě a v letech 1977–1982 pracoval jako odborník na východní Evropu pro BBC World Service. Po roce 1977 začal také spolupracovat s Pavlem Tigridem a časopisem Svědectví. Od roku 1982 působil jako profesor na Institutu politických studií v Paříži. V letech 1990–1992 pracoval jako poradce prezidenta Václava Havla. V době 1995–1996 zastával funkci výkonného ředitele Mezinárodní komise pro Balkán při Carnegie Endowment for International Peace. V letech 1999–2000 byl členem Nezávislé mezinárodní komise pro Kosovo. V současnosti je profesorem na College of Europe v Bruggách a ředitelem výzkumu na Fondation des Sciences Politiques v Paříži. Je externím členem Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.