6661–6720 z 143087 Autoři
Vladimír Rimbala (6)
Narozen 26. 11. 1978 v Levoči, dlouhodobě žije a působí v Česku. Ilustrátor populárně-naučných článků i publikací, spolupracuje s paleontology, zoology a kryptozoology. Své práce též vystavuje .
Více od autora
Vladimír Kameš (7)
Narozen 1934 v Mukačevě. Spisovatel, stavbyvedoucí, projektant a invenstor.
Více od autora
Vladimír Justl (8)
Vladimír Justl byl český editor Holanových, Langerových či Škvoreckého spisů, literární historik, divadelní vědec a znalec české literatury a divadla. V roce 1948 byl pro špatný kádrový profil vyloučen z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Později absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Pracoval ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění , byl režisérem a dramaturgem Divadla Viola , zabýval se uměleckým přednesem. Od poloviny 50. let byl dvorním editorem básníka Vladimíra Holana; zasadil se o rehabilitaci jeho díla ve druhé polovině 50. let i o vydání většiny jeho děl v 60. až 80. letech; inicioval a vedl vydávání novátorsky pojatých Sebraných spisů V. Holana a byl autorem autentického básníkova životopisu. V letech 1965–1992 řídil Divadlo Viola. Jako nestraník se stal předsedou Komise uměleckého přednesu SČDU a místopředsedou její Subkomise divadla jednoho herce. Z této pozice spoluzaložil biennale Přehlídka divadla jednoho herce v Chebu , která se koná za účasti zahraničních umělců nepřetržitě dodnes. V době předlistopadové to byl prostor pro divadelnickou „šedou zónu“, tvorbu režimem sice povolenou, ale spíše trpěnou než vítanou. Přehlídky měly mediální ohlas, postupně vyšlo i několik knižních publikací. K páté Přehlídce divadla jednoho herce vyšel v Justlově uspořádání sborník Divadlo jednoho herce. Sborník vyznání a úvah, statí a dokumentů, který vydal Svaz českých dramatických umělců . V rámci VII. ročníku Přehlídky divadla jednoho herce vydaly Společnost přátel kultury slova a Divadelní ústav První dodatek ke sborníku Divadlo jednoho herce. Slovo a hlas je sdružení osob, podporujících kulturu mluvního projevu a především um...
Více od autora
Vladimír Černík (8)
Narozen 1.3.1950 v Hradci Králové. PaedDr., botanik, pedagog, učebnice přírodopisu.
Více od autora
Vladimír Bělovský (10)
Narozen 1894 v Malíně, zemřel 17.6.1968. Ing., středoškolský profesor strojírenství, práce z oboru.
Více od autora
Vladimír Barta (7)
Slovenský fotograf, kalendáře, fotografické knihy o Slovensku. Editor knih svého otce V. Bárty , např. Krajina mojho srdca, Hory moje hory, Tatry čarovné.
Více od autora
Vilém Prečan (7)
Vilém Prečan je český historik, zabývající se moderními českými dějinami. Narodil se v rodině lékaře. Dětství prožil v Bystřici nad Pernštejnem, kde ještě jako dítě pomáhal spolu s rodiči partyzánům a po válce se stal jedním z nejmladších držitelů medaile Za zásluhy. Rodiče vstoupili do ilegální KSČ již za války, Vilém Prečan je následoval po dosažení zletilosti v roce 1951. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd, specializoval se na dějiny KSČ. Po krátkém působení v Bratislavě působil v letech 1957–1970 v Historickém ústavu ČSAV. Věnoval se mj. vztahům Čechů a Slováků ve 40. letech 20. století, významně zasáhl do debaty o federalizaci Československa. Podílel se na vydání sborníku dokumentů Sedm pražských dnů, 21.–27. 8. 1968. V roce 1970 byl propuštěn z ČSAV, vyloučen z KSČ a trestně stíhán. Následně pracoval jako topič v motolské nemocnici, uklízeč, pomocník ve skladu, vrátný a šatnář a zároveň publikoval v exilovém tisku a v samizdatu. Roku 1976 emigroval do SRN, kde se vrátil k profesi historika. V roce 1986 spoluzaložil a do roku 1994 vedl Československé dokumentační středisko nezávislé literatury v Scheinfeldu, které shromažďovalo fondy samizdatové literatury, osobností a institucí kulturního i společenského života v exilu. Po návratu do Československa založil Ústav soudobých dějin ČSAV, jehož byl v letech 1990–1998 ředitelem, a odborný časopis Soudobé dějiny. V roce 1995 byl jmenován docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2005 profesorem historie na Univerzitě Palackého. V letech 2008–2010 byl a od roku 2013 je znovu členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. 28. října 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Dále je držitelem Ceny ČSAV za popularizaci vědy za rok 1991, Ceny za literaturu Bavorské akademie krásných umění pro rok 1993 , Pamětní medaile Františka Palackého Akademie věd ČR za zás...
Více od autora
Viktor Kotrba (7)
Viktor Kotrba byl historik architektury, pracovník památkové péče a výtvarný teoretik. Narodil se v Günzburgu jako syn řezbáře Viktora Kotrby a bratr českého malíře a restaurátora F. Kotrby, pozlacovače a restaurátora Karla Kotrby , řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby , malíře, pozlacovače a rámaře Josefa Kotrby a historičky umění M. A. Kotrbové . V letech 1926–1930 studoval technické vysoké školy v Mnichově a v Karslruhe, obory architektura a pozemní stavitelství a dějiny umění na univerzitě v Mnichově. V letech 1933–1935 působil v architektonické kanceláři J. Stockara-Bernkopfa v Brně. V letech 1935–1936 spolupracoval se svým otcem na inventarizaci sbírek v muzeu Thaulow v Kielu. V roce 1937 nastoupil do Státního fotoměřického ústavu. Současně studoval dějiny umění na Karlově univerzitě . Studium ukončil roku 1951 získáním titulu PhDr. V letech 1940–1958 byl zaměstnán ve Státní památkovém úřadu, poté do roku 1973 vedl oddělení architektury v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Byl členem redakční rady časopisu Umění a členem rady Klubu Za starou Prahu . Zemřel v Praze roku 1973 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky. Odborné články, většinou vycházející z památkářské praxe a aktuálních objevů, uveřejňoval ve Zprávách památkové péče. Z oboru středověké architektury se zabýval především dílem Petra Parléře, cihlovou gotickou architekturou a jagellonskou gotikou. Významně přispěl také k výzkumu barokní architektury, když vydal práce o Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi a zejména o barokní gotice Jana Blažeje Santiniho.
Více od autora
Vicki Baum (9)
Americká harfenistka, dramatička, scenáristka, novinářka a spisovatelka rakouského původu.
Více od autora
Věra Petráčková (8)
Věra Petráčková byla česká bohemistka, slavistka, lexikografka, editorka, vysokoškolská pedagožka a pracovnice katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývala se analýzou děl Jana Amose Komenského a Václava Jana Rosy a dějinami starší české jazykovědy a literatury. Začínala jako učitelka na druhém stupni základní školy. Poté absolvovala pedagogickou a filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Získala aprobaci v oborech: čeština, ruština, ukrajinština a angličtina. V roce 1970 nastoupila svou vědeckou dráhu v Kabinetu pro vydávání Díla Jana Amose Komenského ČSAV jako editorka spisů Jana Amose Komenského. Když došlo ke zrušení kabinetu se stala zaměstnankyní komeniologického oddělení Pedagogického ústavu J. A. Komenského. Také se stala se textovou redaktorkou Komenského českých spisů a věnovala se jejich edičním zásadám. Zabývala se průzkumem pramenných komenián v domácích i zahraničních knižních a rukopisných fondech a podílela se na redakci dvousvazkového vydání vybraných pedagogických spisů v ruštině . Ve vlastní badatelské práci zaměřovala pozornost na jmennou deklinaci v raně novověké češtině, na české mluvnictví a slovníkářství raného novověku. V 80. letech 20. stol. působila v Ústavu pro jazyk český, kde se věnovala především české lexikografii. Zde se podílela na přípravě Akademického slovníku cizích slov, na kterém pracovala spolu s Jiřím Krausem a kolektivem autorů. Jejím dalším tematickým okruhem byly česko-slovinské kulturní vztahy v raném novověku. V závěrečné fázi svého života působila na pedagogických fakultách v Plzni a v Praze, kde vyučovala starší českou literaturu.
Více od autora
Věra Olivová (5)
Věra Olivová byla přední česká historička, věnující se především dějinám první republiky a dějinám sportu. Věra Olivová vystudovala historii a geografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Krátce pracovala v Politickém archivu kanceláře prezidenta republiky, kde získala přístup k soukromému archivu Edvarda Beneše. Poté nastoupila na Vysokou školu politických a hospodářských věd a mezi léty 1953–1970 působila na Katedře československých dějin na FF UK, kde se zabývala převážně obdobím první republiky. Po roce 1970 nesměla pedagogicky působit a jejím pracovištěm se stala Katedra etnografie FF UK, kde se věnovala nepolitickým tématům, zejména pak dějinám sportu v kontextu jeho antické kulturní tradice. Po roce 1989 pokračovala ve své badatelské práci, především se zaměřila na svou činnost ve Společnosti Edvarda Beneše, jejíž je dlouholetou předsedkyní. Jejím manželem byl klasický filolog profesor Pavel Oliva. Dne 28. října 2014 jí prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně.
Více od autora
Věra Michálková (7)
PhDr. Věra Lamprechtová, CSc. byla česká jazykovědkyně, badatelka, pracovnice ústavu dialektologie a také autorka publikací o českém jazyce. Byla manželkou jazykovědce prof. PhDr. Arnošta Lamprechta, DrSc.. Zdroje: a) encyklopedie.brna.cz b) aleph.nkp.cz
Více od autora
Věra Hrochová (6)
Věra Hrochová byla česká historička a byzantoložka. V roce 1957 absolvovala studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté působila na téže fakultě jako pedagog a vědecký pracovník na katedře obecných dějin a katedře věd o antickém starověku. Vědecky se zaměřovala na středověké dějiny Byzantské říše a východního Středomoří a na historii křížových výprav. V roce 1991 byla jmenována docentkou a v roce 1997 profesorkou . Vedle prací ze středověkých dějin se podílela na řadě učebnic pro základní, střední i vysoké školy a na několika kolektivních dílech. Jejím manželem byl historik Miroslav Hroch.
Více od autora
Václav Valenta-Alfa (10)
Václav Valenta se narodil 14. srpna 1887 v Těnovicích, zemřel před -Vánocemi roku 1954 v Blovicích. Absolvoval učitelský ústav, na němž roku 1908 vykonal zkoušku způsobilosti. Poté působil na několika školách, naposledy v Černicích. Dne 21. června 1915 narukoval k 35. pěšímu pluku v Plzni, s nímž odešel do Maďarska a poté na ruskou frontu. Dne 14. června 1916 byl zajat u Tarnopole a 1. března 1917 vstoupil do ruské legie. V roce 1919 byla u československého vojska na Sibiři zřízena škola pro nezletilé dobrovolce v Irkutsku, kterou Valenta s několika dalšími kolegy řídil, a kterou přivedl v roce 1919 do Vladivostoku a odtud v roce 1920 zpět do Čech. Dosáhl hodnosti nadporučíka ruských legií, za službu v legiích získal několik vyznamenání. Od roku 1921 působil jako učitel a do roku 1937 jako řídící učitel blovické školy. Vydal řadu knih, hlavně pro mládež, např.: „Sibiřské jedovatosti“, ,,U bajkalských tunelů“, ,,Česká škola na Sibiři“, ,,V Ruském zajetí“ a řada dalších. Z ruštiny také přeložil několik knih a divadelních her. Vedle bohaté literární činnosti absolvoval mnoho přednášek v Blovicích i v řadě okolních obcí.
Více od autora
Václav Švarc (5)
Václav Švarc se narodil 22.2.1934 v Lužné u Rakovníka a svému kraji zůstal věren: pracoval jako technik v rakovnickém podniku Autobrzdy. Publikoval několik stovek kriminálních a detektivních příběhů i povídek převážně v časopisech
Více od autora
Václav Netušil (4)
Václav Netušil byl český nakladatelský pracovník a publicista, známý především jako překladatel Julese Verna. Původním povoláním byl učitel, poté působil v Státním pedagogickém nakladatelství a od roku 1949 v Státním nakladatelství dětské knihy , které jako jeho první ředitel vedl až do příchodu Bohumila Říhy v roce 1956. Poté v nakladatelství působil dál jako vedoucí redaktor a redaktor. Některá svoje díla puplikoval pod pseudonymem Pálka Ondřej
Více od autora
Václav Kabát (3)
Václav Kabát je český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a karikaturista. V letech 1947–1951 vystudoval v Praze pod vedením Petra Dillingera a Jaroslava Vodrážky Státní grafickou školu a poté v letech 1951–1956 u profesora Vladimíra Pukla Akademii výtvarných umění. Od ukončení studia vykonává svobodné povolání. Volnou grafiku provádí v technikách leptu a suché jehly. Spolupracuje s celou řadou nakladatelství, časopisů a novin. Graficky upravil mnoho knih a asi devadesát titulů sám ilustroval. Jeho nejrozsáhlejším dílem jsou ilustrace série deníků Adriana Molea spisovatelky Sue Townsendové. Vystavuje nejčastěji na společných výstavách ilustrací pro děti. Od roku 1990 je členem Klubu ilustrátorů dětské knihy. Za svou práci získal celou řadu ocenění:
Více od autora
Václav Jelínek (5)
Narozen: 4.11.1932 Praha, zemřel: 14.7.1979 Praha. básník, prozaik, překladatel; abs.dělostřeleckého učiliště Hranice; red.čas. Granát /1956-/, Čs.voják /1960-69/, Obrana lidu /1970-71/, Tvorba /1971-73/. /Jeden ostrý na muže, Bez receptu, Zběh, Ranní slavnost deště, Malé Waterloo, Šest centimetrů do civilu, Zatoulaný hříbek, Výšky; překlady: A.Tvardovskij, J.Vinokurov, M.Versinin, V.Solouchin, J.Jevtušenko aj.; verše v čas.mj.Čs., voják, Tvorba, Tribuna, Lit.měs., Sov.lit., OL./ Nekrology: Lit.měs.,8,1979,č.8,s.119-120. - Práce,18.7.1979, s.6.
Více od autora
Václav Hudeček (7)
Václav Hudeček je uznávaný český houslista, který je oceňován pro svůj výjimečný talent a přínos klasické hudbě. Narodil se 7. června 1952 v Rožmitále pod Třemšínem v Československu a již od mládí projevoval mimořádné hudební schopnosti. Na housle začal hrát v pěti letech a později studoval na pražské konzervatoři.
Více od autora
Václav Horyna (6)
Václav Horyna byl pedagog a sběratel regionálních pověstí. Vystudoval na učitelském ústavu v Jičíně. Od roku 1927 učil matematiku, češtinu a výtvarnou výchovu. Přitom spolupracoval s ochotnickým divadlem, organizoval festival Klicperův Chlumec, pořádal regionální výstavy a podobně. V letech 1945-9 vedl kulturní redakci královéhradeckého rozhlasového studia. Česká televize uvedla jeho příspěvky v cyklu Úsměvy mistrů. Důchodový věk strávil v Praze.
Více od autora
Václav Hladík (10)
Václav Hladík je bývalý český fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působil ve Spartě jako sekretář a vedoucí mužstva a trénoval v nižších soutěžích a pracoval jako fotbalový agent. V československé lize hrál za Spartu Praha. Nastoupil v 8 ligových utkáních a dal 1 gól. V Poháru vítězů pohárů nastoupil za za Spartu v utkání proti AC Milán v sezóně 1972-1973.
Více od autora
Václav Drška (7)
Doc. PhDr. Václav Drška, Ph.D. je absolventem oboru český jazyk – dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí v Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho publikační činnost je zaměřena k problematice vývoje raně středověkého státu a k sociálním a politickým proměnám středověké společnosti vrcholného středověku. Je autorem monografií Divisiones regni Francorum: královská moc a říšské elity franské říše do vzniku císařství , Dějiny Burgundska: nomen Burgundiae ve středověku a řady dalších odborných studií.
Více od autora
Václav Daněk (11)
Překladatel a básník, nar. 9. 7. 1929, Praha Rodiče V. Daňka byli učitelé, ochotnicky hráli divadlo. Z jižních Čech přesídlili do Kralup u Chomutova. Otec byl činný v Severočeské národní jednotě i dalších spolcích. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina odstěhovala do jižních Čech . Reálné gymnázium Daněk navštěvoval v Táboře a v Chomutově , poté krátce pracoval jako skladový účetní v chomutovské továrně Tonak. V letech 1949–1951 byl hercem v pražském divadle Na Fidlovačce a zároveň studoval u sólisty Národního divadla Zdeňka Otavy zpěv. Studia divadelní dramaturgie na AMU v Praze ukončil diplomovou prací Dílo Vladimíra Majakovského v zrcadle revoluce, k jejíž obhajobě se však nedostavil. Od roku 1954 po odchod do důchodu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu v Praze. Původní i překladovou poezii a publicistické práce publikuje od 1945 v novinách a časopisech: Čs. rozhlas, Dikobraz, Host do domu, Kulturní tvorba, Literární noviny, Mladá fronta, Plamen, Smena , Svět práce, Světová literatura , Tvorba, Život, Tvar aj. Pod jménem Viktora Kudělky vyšel Daňkův překlad básní France Prešerena Můj sen šel po hladině , na kterém se podílel s Josefem Hiršalem a Luďkem Kubištou. Pro Čs. rozhlas redigoval literární pořady a texty Josefa Hiršala, Ivana Wernische, Miroslava Červenky, Miroslava Drozdy, Václava Černého, Lumíra Čivrného, Antonína Přidala aj., kryté cizími jmény. Pro rozhlas napsal mj. Dobrou noc a modré nebe ; Kde končí svět – Na paměť Jana Palacha a adaptoval řadu literárních děl . Užívá šifer vd, d, da. Těžiště Daňkovy literární činnosti spočívá v překladech širokého spektra ruské a ukrajinské poezie. Významnější jsou jeho překlady autorů 20. let, v nichž vystihl specifičnost původního díla (Alexandr Alexandrovič Blok, Innokentij Fjod...
Více od autora
Umberto Nobile (3)
Umberto Nobile – 30. července 1978, Řím) byl italský generál, vzduchoplavec, objevitel a konstruktér, profesor na Neapolské univerzitě. Proslavil se zejména cestami do arktických oblastí ve vzducholodích vlastní konstrukce. Poprvé zaznamenal velký úspěch v roce 1926, kdy spolu s Roaldem Amundsenem a L. Ellsworthem přeletěl severní pól na vzducholodi Norge, o jejíž konstrukci jej Amundsen požádal. Výprava byla částečně sponzorovaná fašistickou vládou Benita Mussoliniho, který v ní nadšeně spatřoval možnost pro proslavení Itálie a jejího vývoje v moderní vědě. Nobile za své zásluhy po ukončení expedice získal čestné členství ve fašistické straně. Mussolini chtěl jeho úspěch využít pro další propagandu, a proto podpořil jeho další polární výpravu roku 1928 na vzducholodi Italia, tentokrát nesoucí italskou vlajku. Šestnáctičlenná posádka byla téměř výhradně italská. Jedním ze dvou cizinců byl český radiolog František Běhounek. Vzducholoď při návratu z pólu ztroskotala severně od Špicberk. Při mezinárodně organizované záchranné výpravě o měsíc později zemřel polárník Amundsen. Sám Nobile byl kontroverzně zachráněn jako první švédským letcem Einerem Lundborgem, který dostal příkaz, že Nobileho musí zachránit jako prvního. Moderní studie dokazují , že Nobile chtěl jako kapitán výpravy opustit místo ztroskotání jako poslední. Lundborg sám havaroval při pokusu o záchranu dalších členů posádky Italie. Kvůli svému neúspěchu byl propuštěn z armády. Některé moderní studie naznačují, že při výpravě nechyboval, jak se po havárii tvrdilo, ale že ztroskotání pouze posloužilo jeho politickým nepřátelům, protože stále prosazoval další vývoj vzduchoplavby, zatímco vedení fašistické strany bylo spíše nakloněné výzkumu v oblasti letectví. Na druhou stranu Nobilův postup později zdrženlivě kritizoval i jeden z nejzkušenějších vzduchoplavců Hugo Eckener. V letech 1...
Více od autora
Ulf Ekman (7)
Ulf Ekman je bývalý švédský pastor a zakladatel charismatické církve Livets Ord a teologické školy Livets Ord University v Uppsale. V březnu 2014 oznámil na svých webových stránkách odchod do Římskokatolické církve. Ulf Ekman se v mládí hlásil ke krajně levicovým myšlenkám. Křesťanem se stal roku 1970. Vystudoval filosofii a teologii; pracoval jako pastor pro studenty v rámci luterské Švédské církve. Tuto církev však opustil a roku 1983 založil v Uppsale první sbor Slovo života. Jeho sbor a církev se misijně angažují v zemích východní Evropy. Sbory Slova života po epoše explozivního radikalismu v současné době procházejí obdobím, kdy se otevírají ekumenické spolupráci, nezapírají dědictví reformační teologie, z něhož zčásti vyšly, a akceptují i teologické důrazy jiných křesťanských tradic. V rovině politických filosofií je Ekman kritikem socialismu i švédského modelu sociálního státu. Ulf Ekman navštívil několikrát i Českou republiku, poprvé v roce 1992. Pod jeho vlivem v ČR působí sbory církve Slovo života.
Více od autora
Tracy Wolff (9)
Americká spisovatelka, bývalá profesorka angličtiny, publikuje i pod pseudonymy.
Více od autora
Toto Cutugno (2)
Salvatore "Toto" Cutugno je italský zpěvák a skladatel populární hudby. Celosvětově proslul svým hity jako L'Italiano , Solo Noi , Serenata nebo Soli. Roku 1990 vyhrál soutěž Eurovize s písní Insieme: 1992, která vyzývá ke sjednocení Evropy a zapadla přesně do euforické atmosféry po pádu Berlínské zdi. Napsal též řadu skladeb pro ostatní zpěváky, zejména francouzské . Roku 1982 vystupoval na Bratislavské lyře. Cutugno sklízel největší úspěch v osmdesátých letech dvacátého století, kdy vznikly jeho nejznámější písně. Během devadesátých let stále vystupoval, nicméně po roce 2000 zmírnil tvorbu desek a počet vystoupení. Věnoval se zejména psaní písní pro jiné umělce. V roce 1990 získal ocenění na mezinárodní pěvecké soutěží Eurovision Song Contest.
Více od autora
Torquato Tasso (8)
Torquato Tasso byl básnicky jeden z nejvýznamnějších představitelů italského raného baroka. Básník Torquato Tasso se narodil v roce 1544 v přímořském městečku Sorrento , kde má na náměstí svůj pomník. Vyrůstal v dobře stavěné i finančně založené rodině. Vystudoval filozofii a rétoriku. Život Torquata Tassa byl plný dramatických zvratů. Své nejšťastnější období prožil v letech 1565–1570 na dvoře kardinála Luigiho d'Este ve Ferraře. Trpěl psychickými poruchami, byl hospitalizován a následně i několik let držen. Zemřel v Římě. Jeho nejvýznamnějším dílem je epos Osvobozený Jeruzalém – skladba s motivem křižáckých výprav. Mezi jeho další díla patří také již méně známý poetický román Rinaldino , nebo kniha nazvaná Dialogy, kde autor rozpráví se svým fiktivním přítelem, či pastýřský román Aminta. Tassovo dílo se stalo inspirací pro malířství, hudební, filmovou a knižní tvorbu . Osvobozený Jeruzalém byl přeložen do polštiny Piotrem Kochanowskim a fungoval jako první polský epos.
Více od autora
Tomislav Volek (7)
Tomislav Volek je český muzikolog a vysokoškolský pedagog, zabývající se převážně dílem W. A. Mozarta, italskou operou 18. století, jakož i hudební ikonografií a antropologií. Vystudoval gymnázium na Vinohradech a v letech 1950–1955 hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u prof. Mirko Očadlíka, jehož byl později asistentem. Od 1. ledna 1960 pracoval v nově zřízeném Očadlíkově Ústavu pro dějiny hudby na FF UK. Po jeho reorganizaci byl převeden do Ústavu pro hudební vědu ČSAV. Stal se členem autorského kolektivu 1. svazku akademických Dějin českého divadla, vydaných v roce 1968. Několik let vedl archivní průzkum hudebních pramenů, jehož výsledky byly publikovány v příručce Průvodce po pramenech k dějinám hudby. V době normalizace byl z politických důvodů z ústavu vyloučen, 13 let působil jako muzikolog ve svobodném povolání. V roce 1990 byl rehabilitován a mohl se do ústavu vrátit a znovu začal přednášet na katedře hudební vědy FF UK. V roce 1996 předložil habilitační práci, docentem jmenován 1998. Publikoval stati v odborných muzikologických časopisech a mezinárodních konferenčních sbornících. Od roku 1989 je předsedou Mozartovy obce v ČR. Byl vládním zmocněncem pro pořádání oslav 200. Mozartova výročí v Praze roku 1991. Roku 2010 byl zvolen čestným členem Mozart Society of America. A za zásluhy na poli mozartovského výzkumu byl v roce 2017 zvolen čestným členem Akademie für Mozart-Forschung při Stiftung Mozarteum Salzburg.
Více od autora
Tomáš Janovic (11)
Tomáš Janovic je slovenský spisovatel, novinář, textař, básník, autor rozhlasových, televizních, divadelních her a autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině úředníka a své vzdělání získal v Bratislavě a v Košicích, posléze však znovu v Bratislavě, kde vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského, odbor slovenština a dějepis. Po ukončení svých studií nastoupil do redakce satirického časopisu Roháč, kde pracoval v letech 1960-1991. Od roku 1991 se věnuje profesionálně literární tvorbě. Svoje díla začal publikovat v časopise Roháč už v roce 1954, knižní debut mu vyšel v roce 1959. Věnuje se tématům jako jsou generační problémy, období válek, rasové pronásledování a další. Tematicky často čerpá ze vzpomínek na vlastní dětství a mládí, které se snaží literárně zachytit. Používá velmi jednoduchý a prostý jazyk, volný verš doplněný zejména o výborný vypravěčský talent a satirické myšlení. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tomáš Janovic na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Tom Jones (8)
Tom Jones je velšský zpěvák, jehož kariéra trvá již více než šest desetiletí a začíná v polovině 60. let. Díky silnému hlasu a charismatickému vystupování na pódiu se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků, kteří vzešli z britské invaze. Jones je známý svým širokým hudebním stylem, který zahrnuje pop, rock, R&B, show melodie, country, tanec, soul a gospel. Jeho prvním hitem byla píseň "It's Not Unusual", která se v roce 1965 stala okamžitě úspěšnou. Poté vydal řadu hitů včetně "What's New Pussycat?", "Thunderball" , "Green, Green Grass of Home" a "Delilah", které se staly charakteristickými písněmi jeho repertoáru.
Více od autora
Tibor Déry (10)
Tibor Déry byl maďarský spisovatel, básník, dramatik a esejista. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Déry Tibor na maďarské Wikipedii.
Více od autora
Thorsten Havener (9)
Thorsten Havener sa narodil v roku 1972 v Saarbrueckene. Vyštudoval na univerzitách v Saarbrueckene a v Monterey prekladateľstvo a tlmočníctvo z anglického a francúzskeho jazyka. Rodinná tragédia ho priviedla k mágii, v ktorej hľadal útek z reality. Počas štúdia Havener urobil neobyčajný objav: skôr, ako profesori na prednáškach vypovedali ďalšie slová, vedel, čo bude nasledovať. Začal sa zaoberať silou myšlienok a rečou tela. Po intenzívnom tréningu sa u neho vykryštalizovala schopnosť vidieť myšlienky a emócie aj bez vypovedaných slov. Netvrdí, že má nadprirodzené schopnosti, zameriava sa na prirodzené vlastnosti človeka, na ktoré sa v modernej spoločnosti zabúda. Takže za jeho umením nie je ani mágia, ani kúzla, je to len pozorné sledovanie človeka. Dnes je Thorsten Havener úspešným autorom dvoch kníh, má svoju vlastnú show v televízii a vedie semináre a prednášky, na ktorých počas 90-tich minút dokáže zmeniť Váš život. Havener na Vás trvalo zapôsobí. Jeho schopnosti, na ktoré nemajú vysvetlenie ani tí najväčší pochybovači a skeptici, vo Vás zanechajú trvalý dojem. Jeho konanie, v kombinácii s veľkou dávkou šarmu a vtipu, robia z neho najpopulárnejšieho zabávača tohoto žánru.
Více od autora
Thomas Narcejac (5)
Francouzský spisovatel, autor detektivních románů. Vlastním jménem Pierre Ayraud.
Více od autora
Thomas Moore (6)
Zabývá se oborem archetypální psychologie, mytologie a spirituality.
Více od autora
Thomas Keneally (7)
Thomas Michael Keneally je australský prozaik, dramatik a herec. Studoval na St Patrick's College, Strathfield, kde je po něm pojmenovaná literární cena. Vstoupil do semináře ke studiu na katolického kněze, ale vystoupil z něj před svým vysvěcením. Posléze pracoval jako učitel v Sydney, před svým úspěchem romanopisce přednášel na University of England. Jeho pravděpodobně nejznámějším dílem je román Schindlerova archa , která vyhrála Man Booker Prize a stala se námětem k filmu Schindlerův seznam. Je silným zastáncem Australské republiky, ve smyslu přetnutí všech svazků s Britskou monarchií. V roce 1993 publikoval knihu „Naše republika“. Velké množství jeho republikánských esejí se objevilo na internetových stránkách Australského republikánského hnutí.
Více od autora
Tana French (9)
Tana Frenchová je irská spisovatelka psychologických detektivních románů a divadelní herečka. Tana Frenchová se narodila ve Spojených státech. Jelikož se zaměstnání jejího otce Davida Frenche týkalo rozvojových zemí, rodina žila v různých státech, kromě Irska také například v Itálii, Spojených státech a Malawi. Frenchová studovala herectví na Trinity College v Dublinu, od 90. let 20. století v Dublinu žije. Je vdaná a má jednu dceru. Již první román Frenchové, psychologický detektivní příběh ze současného Irska nazvaný V lesích, se stal bestsellerem a obdržel cenu Edgara Allana Poea za nejlepší prvotinu roku 2008. Další romány jsou stejného žánru a jsou volně propojeny některými postavami z dublinského oddělení vražd. Každý román má jiného vypravěče, jeho postava se přitom objevuje v románu předcházejícím. Výjimku představuje samostatně stojící román Temná zahrada. V češtině vydává romány Frenchové nakladatelství Argo, a to zpravidla v překladu Petra Pálenského, román Temná zahrada přeložila Petra Pechalová. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tana French na anglické Wikipedii.
Více od autora
Tad Williams (12)
Tad Williams, vlastním jménem Robert Paul Williams je americký spisovatel v žánru fantasy a sci-fi. Ve svém životě vystřídal několik zaměstnání, dokud v roce 1985 neuveřejnil svůj první román Tailchaser's Song. Okamžitě získal pamětní cenu J.W. Campbella za nejlepší spisovatelský debut. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tad Williams na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Tabea Bach (8)
Narodila se v Tübingenu, vyrůstala v jižním Německu a ve Francii, studovala v Mnichově a ve Florencii. Dnes žije s manželem na venkově ve Schwarzwaldu. Než se začala naplno věnovat psaní, živila se jako operní dramaturgyně. Ráda a často cestuje.
Více od autora
Sue Mongredien (8)
Sue Mongredien alias Lucy Diamond se narodila roku 1970 v Nottinghamu. Vystudovala anglickou literaturu na univerzitě v Leedsu, po promoci se přestěhovala do Londýna a pracovala jako redaktorka v několika nakladatelstvích. To, co vypadalo jako velmi slibně rozjetá kariéra, Lucy rázně utnula: rozhodla se procestovat svět, a tak následující rok a půl strávila s batohem na zádech. Po návratu z cesty kolem světa nastoupila do BBC a tam pracovala až do doby, kdy se rozhodla založit rodinu a odstěhovala se do Bathu.
Více od autora
Stills, Nash & Young Crosby (4)
Crosby, Stills, Nash & Young je folkrocková superskupina, kterou tvoří američtí zpěváci a skladatelé David Crosby a Stephen Stills, anglický zpěvák a skladatel Graham Nash a kanadský hudebník Neil Young. Skupina vznikla původně jako trio Crosby, Stills a Nash v roce 1968 poté, co se předchozí skupiny těchto členů - The Byrds, Buffalo Springfield a The Hollies - rozpadly nebo se právě rozpadaly. Vyznačovali se složitou vokální harmonií, politickým aktivismem a trvalým vlivem na hudbu a kulturu USA.
Více od autora
Stephen W Frey (8)
Stephen Frey je šéfem severovirginské soukromé akciové společnosti. Předtím pracoval v oblasti fúzí a akvizicí u firmy J. P. Morgan a jako viceprezident podnikových financí v jedné mezinárodní bance na Midtown Manhattanu.
Více od autora
Stephen Desberg (9)
Narozen 10.9.1954. Scénárista úspěšný jak na poli humoristického, tak vážného comicsu. Mezi jeho práce patří např. 27e lettre, 421, Appel de l'enfer, Carmen Lamour, Equator, Etoile du désert, I.R.$., Immortels, Mayam, Scorpion či Tosca.
Více od autora
Stephen Clarke (11)
Stephen Clarke je britský spisovatel a novinář žijící ve Francii, který se proslavil především sérií humoristických románů s postavou Paula Westa. Ve svém díle se zaměřuje hlavně na francouzskou kulturu.
Více od autora
Štěpán Smolen (6)
Pochází z Českého Krumlova. Ve školce se naučil zavazovat si tkaničky jako poslední. Přijímačky na základní školu udělal napodruhé. Řidičák napočtvrté. Absolvoval Ústav filozofie a religionistiky na FF UK v Praze. Aby pak s touto kvalifikací nezahynul hlady, živil se jako ošetřovatel v nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze pod Petřínem. Vstoupil do semináře, vystudoval Katolickou teologickou fakultu UK a stal se knězem litoměřické diecéze. Působí v Mladé Boleslavi.
Více od autora