Výpis všech autorů

Joseph Bédier

Charles Marie Joseph Bédier byl francouzský filolog, romanista, literární historik, kritik a profesor, žák zakladatele romanistických studií Gastona Parise. Narodil se v Paříži v rodině právníka bretaňského původu. Dětství strávil na Réunionu. Roku 1883 byl přijat na prestižní vysokou školu École normale supérieure. Navštěvoval rovněž přednášky na École pratique des hautes études a na Collège de France, kde se setkal s filologem Gastonem Parisem, jehož žákem se stal. Po ukončení studií vyučoval v letech 1889–1891 středověkou francouzskou literaturu na Freiburské univerzitě ve Švýcarsku, poté byl jmenován odborným asistentem na Univerzitě v Caen a na École normale supérieure a roku 1903 se stal profesorem na Collège de France. Roku 1891 se oženil s Eugénií Bizarelli , se kterou měl tři děti: syny Louise a Jeana a dceru Marthe . Kromě různých studií o středověké epické poezii a kritických vydání středověkých francouzských eposů je znám rovněž jako autor vlastních adaptací rytířských románů. Roku 1920 se stal členem Francouzské akademie a roku 1925 obdržel Řád čestné legie. Roku 1929 byl zvolen ředitelem Collège de France a stal se členem Americké akademie umění a věd. Roku 1936 odešel na odpočinek. Zemřel náhle roku 1938 na mrtvici. Bédierova teorie vyvrací teorii jeho učitele Gastona Parise, podle kterého písně vznikaly od 7. do 10. století pod přímým vlivem opěvovaných událostí. Bédier poukazuje na to, že písně zcela jasně odrážejí kulturně-politickou situaci společnosti 11. až 13. století, nikoliv však ducha dob starších. Podle Bédiera je nutno chansons de geste považovat za útvary umělé, vzniklé nejdříve na přelomu 11. a 12. století z legend, ve kterých byly uchovány historické vzpomínky. Tyto legendy byly spjaty se svatyněmi a kláštery, přes které vedly jednak velké pou...

Josef Václav Bohuslav

Narozen 12. 12. 1863 v Radenicích u Nymburka, zemřel 24. 3. 1952 v Praze. JUDr., soudní úředník, právnické práce, básně, turistické průvodce, překlad z polštiny.

Johannes Robert Becher

Jiřina Bednářová

Narozena 1963. Pedagožka, metodické a didaktické materiály pro práci s předškoláky, odborné texty ze speciální pedagogiky, též učebnice a pracovní sešity pro předškoláky.

Jiří Berger

Narozen 10. 1. 1950 v Kaznějově, zemřel 22. 5. 2008. Plzeňský fotograf, který se specializoval na letecké fotografování, zejména památkových objektů. Kaznějovský rodák se věnoval fotografii od roku 1980. V roce 1986 nastoupil jako krajský fotoreportér do ČTK a v 90. létech pracoval v Plzeňském deníku a krajské redakci MF Dnes.

Jiří Baum

Jiří Baum byl český zoolog, cestovatel a spisovatel. Narodil se v Praze. Vyrůstal v době, kdy velké technické, sociální a ekonomické proměny dvacátého století přetvářely svět jako nikdy předtím. Tato výjimečná doba již umožňovala využívat řadu technologických prostředků a přitom stále cestovat krajinami málo dotčenými lidskou civilizací. J. Baum se již od dětství velmi zajímal o přírodu a cestování. Na přání rodičů vystudoval obchodní akademii, ale jediné, co ve skutečnosti ze získaných znalostí využil, bylo psaní na stroji a stenografie. Pokračoval ve studiu na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde také získal v roce 1928 doktorát. Ještě před koncem studia již ale J. Baum začal cestovat. Po prvních nesmělých výpravách do Německa a jinam vyrazil v roce 1921 na svoji první velkou cestu do USA. Jel s přítelem Viktorem Mayerem. Cestovali společně na jedno stipendium – žádali o něj oba, ale byli dohodnutí, že když ho dostane jen jeden, rozdělí se. Nejdříve zkusili jet na kole, ale ukázalo se, že jít pěšky a stopovat bylo účelnější. Ke konci si dokonce vydělali na starou Fordku, ale bylo s ní spíš trápení. Přesto je charakteristické, že již na této první velké cestě J. Baum použil auto, alespoň jako nesmělý první pokus. A samozřejmě přivezl řadu zajímavých fotografií. V. Mayer odjel z USA do Jižní Ameriky a J. Baum se vrátil domů. O rok později odjel J. Baum za Viktorem do Brazílie, tam nějakou dobu cestovali a pokoušeli se farmařit. Podnik neskončil úspěchem, možná proto, že v uvedené oblasti právě propukla jedna z místních revolucí, kterými byla Brazílie v té době proslulá. J. Baum a Anny se vrátili do Prahy a J. Baum pokračoval ve studiích. Specializoval se na arachnologii. V té době podnikl svoji první cestu do Afriky, společně s botanikem A. Pilátem navštívili západní Afriku. Podnikli řadu sběratelských výprav do vnitrozemí, ale cesta pro J. Bauma ne...

Jindra Bízová

Středoškolská učitelka angličtiny a matematiky.

Jennifer Lynn Barnes

Jaroslav Baloun

Narozen 20.4.1923 v Praze. PhDr. ing. CSc., odborný asistent němčiny na pedagogické a filosofické fakultě University Karlovy, práce z oboru.

Jane Bingham

Autorka a editorka zejména populárně-naučných publikací pro mládež vydávaných Usborne Publishing.

Jana A Brabcová

Historička výtvarného umění.

Ján Békés

Slovenský strojní ing., práce ze strojírenské technologie.

Ivan Bohuš

Ivan Bohuš byl slovenský historik, vědec, muzeolog, publicista, pracovník Muzea TANAPu v Tatranské Lomnici specializující se na historii Vysokých Tater a podtatranského kraje. V letech 1949–1957 byl ředitelem Tatranského muzea v Popradu. V roce 1957 zakládal Muzeum TANAPu v Tatranské Lomnici, jehož byl až do roku 1967 ředitelem. V roce 1950 byl jedním ze zakladatelů Tatranské horské služby. Zabýval se historií horolezectví, tatranské turistiky, horského vůdcovství. Je autorem desítek publikaci, zabývajících se historií Vysokých Tater. Ve slovenských, českých i polských periodikách a vědeckých, populárně-naučných časopisech publikoval přes 2 300 článků a historických studií. Je spoluautorem řady textů v turistických průvodcích a publikacích o Vysokých Tatrách. Za muzeologickou činnost byl oceněn mnoha vyznamenáními. Za výzkum a publikování prací o protifašistickém odboji ve Vysokých Tatrách byl oceněn dvěma Pamětními medailemi SNP. Matica slovenská mu udělila Medaili Ľudovíta V. Riznera. Je první čestným členem Spišského dejepisného spolku, v roce 2000 se stal prvním laureátem Ceny města Vysoké Tatry za celoživotní dílo a v roce 2005 prvním laureátem Ceny MUDr. Mikuláše Szontágha za cedloživotní zásluhy o Vysoké Tatry. V roce 2007 získal jako první zahraniční autor polskou literární cenu Nagroda Literacka im. Waldislawa Krygowsiego za rok 2005. V roce 2011 byl oceněn za celoživotní dílo Cenou předsedy Prešovského samosprávného kraje. Ivan Bohuš je nositelem Zlatého a Čestného odznaku Horské služby a laureátem vyznamenání Za zásluhy Horské služby. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ivan Bohuš na slovenské Wikipedii a Ivan Bohuš na polské Wikipedii.

Ilja Bart

Ilja Bart byl československý novinář a básník. Narodil se v Chrudimi. Po maturitě na duchcovském gymnáziu vystudoval práva na Univerzitě Karlově. Zúčastnil se španělské občanské války, za okupace byl vězněn pro ilegální činnost. Před válkou i po ní pracoval jako novinář v levicovém tisku. Vykonával i řadu politických funkcí. Od třicátých let překládal ruskou a španělskou poezii. Zemřel 11. listopadu v Praze. Autor psal prózy, reportáže, divadelní hry a básnické sbírky:

Hervé Bazin

Hervé Bazin byl francouzský spisovatel. Jeho romány se často týkají autobiografických témat, jakými byla revolta mládeže proti životním hodnotám establišmentu a nefunkční rodina. Bazin se narodil v Angers, v departmentu Maine-et-Loire. Pocházel z katolické buržoasní rodiny. Jeho prastrýcem byl spisovatel René Bazin. Hervé měl pohnuté dětství. Otec byl právníkem a po několik let vyučoval na univerzitě v Hanoji, která byla součástí francouzské Indočíny. Hervého svěřili rodiče na výchovu babičce. Po její smrti převzaly Bazinovu výchovu různé katolické koleje. Ze všech byl postupně vyloučen. Nakonec, byl poslán na vojenskou akademii Prytanée National Militaire, odkud byl rovněž vyloučen pro neschopnost. Byl v opozici vůči své autoritativní matce, odmítal katolickou výchovu, mnohokrát utekl z domova. Ve dvaceti letech se svou rodinou přerušil styky. Několikrát se léčil v psychiatrických léčebnách. Po rozchodu s rodinou prošel několika zaměstnáními: pracoval na poště, v bance, v advokátní kanceláři, v továrně, jako komorník, obchodní zástupce, ale nikde neuspěl. Nakonec se usadil v Paříži a na Sorbonně vystudoval dějiny dějiny literatury. Patnáct let psal bez většího ohlasu básně. Roku 1946 založil literární revue La Coquille , které však vyšlo jen osm svazků. Prorazit se mu podařilo teprve v roce 1947, kdy za sbírku Jour získal Apollinairovu cenu. Na radu Paula Valéryho se ale začal věnovat próze. Hned první román Vipère au poing , v níž vylíčil konflikt dětí s jejich despotickou matkou, mu získal uznání. Román byl dvakrát zfilmován: V roce 1971 pro televizi a roku 2004 ho Philippe de Broca natočil jako celovečerní film. Poté se už Bazin stal uznávaným romanopiscem. Roku 1957 obdržel Velkou cenu Monaka; o rok později byl zvolen do l’Académie Goncourt , jejímž presidentem se stal roku 1973. Bazin několikrát projel Evropu, byl v severní Africe, třikrát na delší dob...

Henri Bergson

Henri Bergson byl francouzský filosof, jeden z nejvýznamnějších filosofů přelomu 19. a 20. století, představitel filosofie života vystupující proti tradici racionalistické a osvícenské filosofie, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1927. Bergson pocházel z rodiny židovského hudebníka polského původu a Angličanky. Byl tradičně židovsky vychován, ale zejména pod vlivem Darwinovým se se svou vírou rozešel. Po studiích matematiky a filosofie působil jako učitel na středních školách , od roku 1898 přednášel na École normale supérieure a od roku 1900 na Collège de France. Zabýval se antickou filosofií, zejména Lucretiem a předsokratiky, později přednášel o novověké filosofii. Roku 1914 se stal členem Francouzské akademie. V mládí pobýval a přednášel v Anglii i v USA, blízce se spřátelil s W. Jamesem a jeho prostřednictvím významně ovlivnil americkou filosofii. Intenzivně se zabýval anglickou filosofií a studoval také biologii. Jeho vlastní filosofie staví proti analytickému racionalismu intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence. Stal se tak odpůrcem mechanistického výkladu života a kritikem metody exaktních věd a kritizoval i Darwinovu evoluční teorii. Zabýval se rovněž otázkami lidského vědomí a vztahu lidské mysli k tělu. Bergson chápal skutečnost jako jednotu života, dynamickou a neustále se vyvíjející, neboť je nesena životním elánem, který se stále snaží překonávat vzdorující sílu hmoty. Vývoj pojímal jako vznikání nového, které se rodí z tohoto zápasu života s hmotou a překonává sklon k setrvačnosti. Metodou filosofie je intuice , nikoli analýza. Významná je jeho teorie času jako trvání a paměti, velkou pozornost vyvolal svou teorií svobody, morálky a náboženství. Ve svých filosofických a esejistických dílech osvědčil Bergson originální stylistické umění s bohatstvím metafory, obrazu a analogie. ...

Hana Benešová

Narozena 3.1.1929 v Praze. PhDr., překlady z italštiny, učebnice a slovník italštiny a francouzštiny.

Guy Bass

Autor aj detských kníh žijúci v Londýne, ktorý získal viacero ocenení. V roku 2010 to bola napríklad cena Blue Peter Book Award. Je autorom série o Zošidle . Séria vyšla aj v Čechách, kde má Zošidlo meno Záplaťák. Rovnako je autorom série titulov o Bendži Bomovi . V Českej republike sú knihy uvádzané ako séria titulov o Filínovi Fidlovi.

Gabrielle Bernátová

Slovenská autorka beletrie.

František Bílek

František Bílek byl český grafik, sochař, architekt, autor užitého umění a symbolista období secese. Mimo obsáhlou sochařskou tvorbu byl znám jako umělecký grafik, navrhoval knižní vazby, ilustrace a napsal i knihy o umění, knihtisku a knižní grafice.

Franta Bidlo

František Bidlo byl český kreslíř, karikaturista a ilustrátor. Pocházel z velmi chudých a skromných poměrů, jeho otec byl bankovním sluhou. Již v mládí se věnoval výtvarnému umění. Otec však chtěl, aby se stal bankovním úředníkem. Své středoškolské vzdělání nikdy nedokončil. Nakonec se v roce 1915 ve Vídni vyučil kloboučníkem a svému řemeslu se i zpočátku profesionálně věnoval. Během první světové války bojoval v řadách rakouské armády na Italské frontě. Jednalo se o autodidakta resp. o samouka, který neměl žádné formální umělecké vzdělání a jenž se zpočátku umělecké činnosti věnoval pouze příležitostně a ze záliby. Pohyboval se však často v uměleckém prostředí, které se v Praze za První československé republiky utvářelo mimo jiné také kolem některých pražských uměleckých kaváren – např. Union, Tůmovka či Národní kavárna. V roce 1925 uveřejnil poprvé své politické kresby v Rudém právu. V roce 1928 se začal plně profesionálně věnoval výtvarné činnosti. Kreslil především různé politické a propagační obrázky na plakáty, pro agitační letáky. Tvořil i karikatury a ilustroval knihy. Po celý jeho život se jednalo o silně levicově zaměřeného člověka, aktivně tvořil pro komunistický deník Rudé Právo, jakož i pro časopisy Avantgarda, Trn, Rozsévačka a Tvorba. V letech 1927 až 1929 působil jako pracovník agitačního oddělení předválečné KSČ. Od roku 1933 také pracoval pro další známé tiskoviny – Magazin dp resp. Družstevní práce, Svět práce, Literární noviny, Panorama. Jednu dobu také pracoval i jako odpovědný redaktor mnichovského časopisu Simplicus. Z jeho knižních ilustraci jsou nejznámější obrázky ke knihám od Emila Vachka, Vítězslava Nezvala, Karla Havlíčka Borovského, Jaroslava Seiferta. Během 2. světové války za nacistické okupace byl zejména kvůli svým předválečným protifašistickým plakátům a karikaturám pronásledován fašistickým tiskem a dne 16. ledna 1945 byl zatčen pražským Gestapem ...

Francis Bacon

Anglický filozof, vědec, historik, politik a spisovatel.

Francis Bacon

Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu; byl anglický filosof, vědec, historik a politik, propagátor vědeckého experimentu. Iniciátor novověkého pojetí poznání, podle kterého je cílem vědy a filozofie zlepšovat podmínky lidského života. Zakladatel anglického materializmu, empirismu a novodobé experimentální vědy. Založil a zpopularizoval induktivní metodu pro vědecké bádání . Dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil do rodiny Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anny Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Strýc lord Burleigh byl významným ministrem. Francis Bacon byl ve dvanácti letech poslán do šlechtické přípravky na univerzitu v Cambridge, kde jako dítě vynikal svou genialitou. Když se hanlivě vyjádřil o Aristotelovi a stoupencích scholastiky, byl nucen školu opustit. Již v mládí si byl vědom toho, že je třeba reformovat současnou vědu a školství. Uchýlil se do Francie a doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. Po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. I když se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem začal studium judikatury, dal nakonec přednost politice. S podporou svého strýce se Francis Bacon stal členem parlamentu , kde působil téměř čtyřicet let a získal pověst vynikajícího řečníka. Byl přítelem a právním poradcem Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu, favorita královny Alžběty I. , ale v procesu po pokusu o státní převrat se postavil na stranu královny, předložil důkazy proti spiklencům a obvinil je z velezrady. Jeho vystoupení bylo veřejností odsouzeno. Jako královnin rádce svou státní politiku Bacon opíral o Machiavelliho učení a podporoval ji ve snaze o získávání nových území a ovládnutí mořských cest, v č...

Felicity Brooks

Felicity Brooks studovala angličtinu a drama na univerzitě v Exeteru a pracovala jako herečka, pedagožka a slovníkářka před zahájením publikování vlastních dětských knih koncem roku 1980. Je autorkou a upravovala stovky titulů, včetně encyklopedií, slovníků, knih o historii, geografii, jazykovědě, matematice, přírodní historii a umění, mytologie. Felicity žije v Oxfordshire se svou dcerou, kočkou Cobweb, malým bílým králíkem a dvěma zlatými rybkami .

Emilie Bednářová

Emilie Bednářová byla česká spisovatelka, dramatička a překladatelka. Jejím manželem byl básník a překladatel Kamil Bednář. Narodila se v Praze v roce 1907 v rodině známého pražského podnikatele a obchodníka S. Jiřince. Její otec postavil v Karlíně na Lyčkově náměstí secesní dům, kde rodina obývala velký byt. V domě se postupně narodili i další dva její sourozenci . Emilie prožila do začátku první světové války šťastné dětství v harmonickém prostředí zámožné měšťanské rodiny. Matka, pocházející z rodiny Engelmüllerů, byla umělecky založena, hrála výborně na klavír. Její strýc Ferdinand Engelmüller se věnoval krajinomalbě. V jeho ateliéru se scházeli umělci, hudebníci a literáti. Bohémské prostředí ateliéru mělo značný vliv na umělecký vývoj Jiřincových dětí. Emiliinou sestrou byla výtvarnice, grafička, spisovatelka a překladatelka Ludmila Jiřincová. Emilie se intenzivně věnovala opernímu zpěvu a studiu jazyků, mladší Ludmila studovala soukromě malířství u Rudolfa Vejrycha . Díky svému neobyčejnému talentu se bez zkoušek dostala na malířskou akademii do ateliéru T. J. Šimona, kam ji pozval krajinář Otakar Nejedlý. Druhý prastrýc Karel Engelmüller byl divadelním kritikem, děti brával na všechna divadelní a operní představení, hlavně v Národním divadle. V létě se celá rodina vždy stěhovala do vily v Úvalech, která byla obklopena velkou zahradou. Otec vlastnil velký obchod na Ferdinandově třídě . V proluce nechal postavit moderní dům ve stylu art deco , který byl tehdy nazván „Jiřincovým mrakodrapem“. V 1. patře byla veliká soukromá galerie obchodníka s obrazy Rubeše. Emilie studovala na reálném gymnáziu, ale v septimě studium přerušila a v roce 1923 se provdala za známého pražského podnikatele a pak pracovala v jeho farmaceutické firmě do roku 1929. Manželství trvalo šes...

Émilie Beaumont

Francouzská autorka dětských knížek. Od roku 1992 je ředitelkou nakladatelské společnosti Éditions Beaumont, která se zaměřuje na vzdělávací knihy pro nejmenší děti.

Eduard Brhlík

Autor učebnic pro kuchaře.

Cilla Börjlind

Švédská scenáristka a spisovatelka. Autorka kriminálních románů.

Chris Bishop

Publicista a autor mnoha knih o vojenské problematice.Píše i o II.světové válce,vietnamské válce a je odborníkem na jednotky a zbraně SS.

Bodo J Baginski

Bodo J. Baginski se narodil 4/10/1952, syn básníka a romanopisce Bodo Baginski Olli. Po několika letech studia a cestování a vzdělávání jako fyzioterapeut si v roce 1973 otevřel vlastní praxi, preferující alternativní léčebné metody. V době svého 10-ti letého působení v této práci vyvynul několik patentů v oblasti lékařských technologií. Jeho hledání dalších možností celostního léčení ho dovedlo v roce 1983 na rok do komunity Findhorn na severu Skotska, stejně jako v různých asijských zemích. Bodo J. Baginski a Shalila Sharamon se setkávají v roce 1984 při jejich společném zájmu o přírodní, celostní léčení, následuje období společných přednášek a seminářů a vytvoření specializovaného knihkupectví pro esoterickou literaturu. V roce 1985 publikujíi své první knihy "Reiki - univerzální životní energie", která získala celosvětovou pozornost. Další knihy jako jsou "Chakra Příručky", spolu s Magií Merlina v rámci projektu "Chakra meditace", jsou jedny z nejúspěšnějších v tomto žánru. "Cosmobiological plánování rodiny", "Einverstandensein - záchrana ze stínu", "Zázrak v jádru grapefruitu", "Léčení s extrakt z grapefruitových jadérek" následovaly. Jejich inspirující práce se objevují po mnoho let v seznamech bestsellerů a jejich publikace byly přeloženy do 20 jazyků. Autoři žili v 90.letech na jihozápadním pobřeží Irska. http://www.amazon.com/Bodo-J.-Baginski/e/B00455GPQO

Ben Bolt

Ottwell Binns byl plodný autor detektivních románů. Binns se narodil v roce 1872 v Rochdale, Lancashire. Psal také dobrodružné romány a westerny, často používal pseudonym Ben Bolt.

Bára Basiková

Bára Basiková je významná česká zpěvačka a herečka, známá svým silným hlasem a dynamickým vystupováním. Poprvé se proslavila jako zpěvačka české rockové skupiny Precedens v polovině 80. let. Po odchodu z kapely se vydala na úspěšnou sólovou dráhu. Hudební styl Basikové zahrnuje celou škálu žánrů od rocku po pop a je oceňována pro svou schopnost vtisknout svým vystoupením emocionální hloubku. Během své kariéry vydala několik alb, na kterých se projevuje její pěvecký talent a všestrannost. Kromě hudební kariéry se Basiková objevuje také v divadelních představeních, což dále dokládá její umělecký rozsah. Díky svému přínosu české hudební scéně se stala respektovanou osobností v oboru.

Antonín Benčík

PhDr. Antonín Benčík, CSc. . Od roku 1958 historik ve Vojenském historickém ústavu Praha, zaměřen na druhou světovou válku a čs. odboj. V letech 1963 a 1968 člen pracovního týmu rehabilitačních komisí k nápravě křivd padesátých let. 1970 vyloučen z KSČ a armády. 1970-1989 stavební izolatér, strojník, topič. Od prosince 1989 do prosince 1992 člen vládní komise pro analýzu událostí let 1967-70. Autor a spoluautor odborných publikací, studií a literatury faktu.

Anthony Burgess

John Anthony Burgess Wilson byl britský romanopisec, básník, filmový scenárista, hudební skladatel, klavírista, libretista, učitel, jazykovědec, kritik v oblasti literatury, filmu, divadla, ale také gastronomie. Burgess se narodil v Harpurhey na předměstí Manchesteru katolickým rodičům Josephu a Elizabeth Wilsonovým. Svůj původ popisoval jako nižší střední třídu. Vyrůstal v době Velké hospodářská krize, která se však rodiny příliš nedotkla. Obchodovali totiž s tabákem a alkoholem, jehož spotřeba zůstává konstantní. Jméno Anthony získal při biřmování a v roce 1956 je začal používat jako svůj spisovatelský pseudonym. Matka zemřela ve svých třiceti letech při chřipkové pandemii v roce 1918, o čtyři dny později zemřela i jeho osmiletá sestra Muriel. Burgess byl přesvědčen, že ho otec nesnáší že přežil, zatímco matka a sestra zemřely. Po smrti své matky byl Burgess nejprve vychováván u své tety. V roce 1922 se otec znovu oženil a syna si vzal zpět. Otec zemřel v roce 1938 a nevlastní matka o dva roky později. Jako dítě se o hudbu nezajímal. Zvrat způsobilo, když v rozhlase vyslechl Prélude à l'après-midi d'un faune Claude Debussyho. Když pak oznámil rodině, že chce být skladatelem, rodina namítala „že v tom nejsou žádné peníze“. Ve 14 letech se naučil hrát na klavír, ale na hudební oddělení Victoria University v Manchesteru přijat nebyl kvůli špatným známkám z fyziky. Místo toho tedy v letech 1937–1940 studoval anglický jazyk a literaturu. Bakalářská práce se týkala divadelní hry Christophera Marlowa The Tragical History of the Life and Death of Doctor Faustus . Na univerzitě poznal Llewelu "Lynne" Isherwood Jonesovou, se kterou se 22. ledna 1942 oženil. V roce 1940 byl odveden do armády. Sloužil nejprve u zdravotníků, v roce 1942 byl převelen k vzdělávací službě. Proslul drobnými přestupky. Jeho těhotná žena byla přepadena a znásilněna čtyřmi americkými dezerté...

Anna Benešová

Anna Benešová byla zdravotnice, spojařka, mnohonásobná válečná hrdinka, která přímo na bojištích zachránila nejméně dvě stě vojáků. Účastnila se bitev u Sokolova, Kyjeva, Žaškova, Rudy a Bílé Cerkeve. Anna Benešová pocházela z Konecchlumí v Podkrkonoší ze skromných poměrů, které ji v mládí přivedly do dělnického hnutí. Zde se seznámila s mladým úředníkem Oskarem Benešem, za něhož se provdala. Dívčí jméno Benešová jí díky shodě se jménem manžela po svatbě zůstalo. V roce 1939 se manželé Benešovi rozhodli emigrovat z okupované republiky, nejdříve do Polska, později do Sovětského svazu. Usadili se v Kirgizii, kde je zastihlo v červnu 1941 napadení SSSR Německem. Když se manželé Benešovi dozvěděli, že se organizuje československá vojenská jednotka v Buzuluku, přihlásili se do 1. československého polního praporu v Sovětském svazu. Po odvodu byla Anna zařazena do výcviku pro zdravotnice. Patřila ke skupině prvních 38 žen, které odjely na frontu. V době bojů byla přidělena k minometné rotě, ve které působil i její manžel. Na frontě se podle svědků chovala statečněji než mnozí muži , podobně jako další zdravotní sestry. Zatímco bojující vojáci se kryli v zákopech či za terénními nerovnostmi, zdravotnice se za zraněnými plazily až do předních linií, často doslova na dosah nepřítele. Po odtažení mnohem těžších vojáků a jejich ošetření se pak ženy opět vracely na bojiště. V Novochopjorsku absolvovala radiotelegrafický kurz a jako velitelka radiodružstva 1. československé brigády bojovala u Kyjeva, Bílé Cerekve a Žaškova. V těchto bojích byla těžce zasažena střepinou granátu do levé nohy. Během Karpatsko-dukelské operace byla opět dvakrát zraněna. Po vyléčení se vrátila k brigádě. V té době byla povýšena do hodnosti podporučíka. O úmrtí manžela, který na sklonku války padl, se Anna Benešová dozvěděla až po válce. V květnu 1945 zastávala funkci velitele radiostanice a velitelky s...

André Philippus Brink

Alfred Bolek

Alfred Bolek byl strojní inženýr, profesor a děkan Fakulty strojní ČVUT. Bolek se narodil na Těšínsku v rodině rolníka. Po maturitě na Vyšší průmyslové škole strojnické v Karviné nastoupil v roce 1929 na Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Ačkoliv studium ještě neměl ukončené II. státní zkouškou, začal pracovat jako odborný asistent na základní odborné škole kovodělné v Praze. V roce 1938 se stal asistentem na Ústavu strojů zdvihacích a transmisí VŠSEI ČVUT. V den, kdy byly uzavřeny vysoké školy, 17. listopadu 1939 byl spolu s dalšími studenty odvlečen do koncentračního tábora Sachsenhausen , odkud byl propuštěn 20. dubna 1940 na přímluvu protektorátního ministra školství Jana Kaprase. Následně začal vyučovat v Ostravě a roku 1945 ve Zlíně ve škole Baťových závodů. Roku 1945 byl povolán zpět na ČVUT. Zde téhož roku dokončil studia a začal působit jako asistent. Roku 1954 byl jmenován docentem a 1959 profesorem pro obor části strojů, roku 1958 se stal vedoucím Katedry transportních zařízení a částí strojů. Ve školních letech 1966/1967 – 1968/1969 a od února 1970 do konce školního roku 1972/1973 zastával funkci děkana Fakulty strojní ČVUT. Je autorem několika publikací nejen z oboru strojního inženýrství ale i k historii školy. Oženil se s pianistkou Ernou Grünfeldovou , která pocházela z hudební rodiny Grünfeldů a byla absolventkou a pedagožkou Pražské konzervatoře.

Will Bowen

Will se narodil ve velice dobře finančně zabezpečené rodině, ale zoufale chudé v lásce a přijetí. Zvenčí vše vypadalo v pořádku. Uvnitř však byla rodina plná bolesti, kritiky a hněvu. Will byl hluboce nešťastný teenager, svou situaci řešil přejídáním a stal se velmi obézním. V 19 letech se rozhodl pro změnu a zhubl o více než 25 kilogramů. Absolvoval vysokou školu a vybudoval úspěšnou kariéru v oblasti prodeje médií a pojištění. V roce 2003 se stal pastorem. V červenci 2006 Will Bowen přednášel o blahobytu a přišel na jednoduchou myšlenku – používat fialový náramek, jako pomůcku pro sledování úspěchu při překonávání návyku si stěžovat. Jeho myšlenka se rozšířila po celém světě a do dnešní doby bylo rozdáno více než 11 milionů fialových náramků. Will Bowen se objevil ve stovkách televizních a rozhlasových rozhovorů po celém světě. Příběhy o něm a hnutí, které vytvořil, byly publikovány ve více než 200 časopisech a novinách. Dnes přednáší a pomáhá lidem porozumět pasti stěžování si a ukazuje, jak tento návyk překonat.

Wilhelm Bölsche

Bölsche se narodil v Kolíně nad Rýnem . Studoval 1883-1885 filozofie, historie umění a archeologie v Bonnu a přestěhoval 1885 do Berlína . V Berlíně-Friedrichshagen se stal ústřední postavou v " Friedrichshagener Dichterkreis ", což je básníků společnosti. Přestože většina z jeho práce na fyzické historických tématech, Boelsche nebyl přírodovědec, ale člověk, který popularizoval přírodní záležitost

Vladimír Bejček

doc. Vladimír Bejček je absolvent přírovědecké fakulty Karlovy univerzity. Je nadšencem pro zoologii a ekologii ptáků a savců a strávil značnou část života pracemi v terénu doma i v zahraničí.

Tomáš Břicháček

Narozen 1982 v Praze. JUDr. PhDr., právník se specializací na právo EU, publicista.

Sue Bentley

Britská autorka používající nakladatelský pseudonym Daisy Meadows.

Robert Barnard

Robert Barnard je anglický spisovatel zločinu, kritik a odborný asistent. Narodil se v Essexu. „Mezi spisovatele, které nejvíce obdivuji, patří Christieová, Allinghamová, Rendellová a Margaret Millarová,“ poznamenal kdysi Robert Barnard. Snad právě proto se on sám vyjadřuje jazykem „ryzího detektivkáře“. A ať už Barnardova díla nabízejí čtenářům jakékoliv další lahůdky , jádro jeho románů i povídek se vždy skrývá v zápletce. Člověk se brání spekulacím, kterého současného spisovatele budou číst i příští generace, ale Barnard je na tuto pozici díky své eleganci, inteligenci a obrovské šíři zkušeností bezpochyby velmi pravděpodobným kandidátem. K jeho nejcennějším románům patří Death of an Old Goat z roku 1977, Bodies z roku 1986, a City of Strangers , mezi nejnovějšími díly pak vyniká román Unholy Dying .

Petr Hroch Binder

Píše od devíti let. Nejprve se jedná o samizdaty psané pod lavicí a odměňované zhusta poznámkami kantorů. První skutečná kniha vznikla až v roce 2005 a pak už to šlo šmahem. Stále se věnuje psaní. Píše knížky, divadelní hry a blogy. Více informací najdete na osobním webu.

Olga Bojarová

Vl. jménem Olga Krejčíková. Pracovnice ženského hnutí, spoluautorka próz s P.Bojarem, práce pro děti, překladatelka hlavně z ruštiny.

Muriel Barbery

Muriel Barberyová je francouzská spisovatelka románů a profesorka filozofie. Barberyová navštěvovala a promovala na École Normale Supérieure de Fontenay-Saint-Cloud a poté učila filozofii na Bourgognské univerzitě a na gymnáziu. V současné době žije v Kjótu.

Miroslava Bartoňová

Narozena 5.3.1965 v Boskovicích. PaedDr., odborné práce ze speciální pedagogiky.

Minier Bernard

Michaela Bečková

PhDr. Michaela Bečková Ph.D. je bohemistka, též autorka zábavného procvičování pro školáky.

Maya Banks

Maya Banks je americká spisovatelka. Píše romantické, erotické nebo skotské historické romány. S manželem a třemi dětmi žije v jihovýchodním Texasu. Miluje kočky, ale když jí dcera řekla, že potřebuje psa, pořídili si ho. Když nepíše, věnuje se rybaření, cestování nebo hraje poker. Miluje, když se hrdina zamiluje na první pohled a ví, že žena, kterou potkal, je ta pravá. A to je také častým tématem jejích knih. Napsala také několik knih s paranormální tematikou. K jejím oblíbeným autorům patří například Christine Feehan, Julie Garwood, Sharon, Linda Howardovy či , Elizabeth Lowell

Max Brod

Max Brod byl pražský židovský německy píšící spisovatel, překladatel a skladatel, člen Pražského kruhu. Zasloužil se o publikování literární pozůstalosti Franze Kafky a významnou měrou přispěl k jeho celosvětové proslulosti. Má rovněž zásluhy o šíření české kultury v zahraničí. Max Brod byl synem Adolfa Broda, ředitele banky Union v Praze, a jeho ženy Františky, rozené Rosenfeldové. V dětství ho postihlo vážné onemocnění páteře. Měl také ještě mladšího bratra Ottu Broda , který zemřel v Osvětimi. Studoval na uznávaném Německém státním reálném gymnáziu v Praze. Poté vystudoval práva na Německé univerzitě v Praze a získal doktorát. Velmi záhy se začal zajímat o literaturu a jeho první literární práce se objevily již v první dekádě 20. století. Poté pokračoval v psaní prózy i literárních studií až do konce svého života. Zásadním způsobem se zasloužil o publikaci děl svého v té době již zesnulého přítele Franze Kafky. K vydání připravil také Kafkovy deníky a korespondenci. Po absolvování vysoké školy v roce 1907 byl Brod zaměstnán jako úředník u Pražského poštovního ředitelství. Na tomto zaměstnání jej, podobně jako jeho přítele, Franze Kafku, zaujala především relativně kratší pracovní doba, jež mu umožnila věnovat se i literární tvorbě. Na Pražském poštovním ředitelství pracoval do roku 1924, kdy se stal kulturním referentem československé vlády. V letech 1929 až 1939 byl hudebním a divadelním kritikem pražských německých novin Prager Tagblatt. Před první světovou válkou začal silně pociťovat své židovské kořeny a živě se zajímal o sionistické hnutí Theodora Herzla. Po ustavení samostatného Československa byl jmenován viceprezidentem Židovské národní rady. Dne 2. února 1913 se v Praze oženil s o rok starší Elsou Taussigovou , dcerou Eduarda Taussiga a Hermíny roz. Wahleové. V roce 1939 emigrovali s manželkou...

Lucie Brožíková

Autorka učebnice němčiny.

Lev Aleksandrovič Bezymenskij

Lev Aleksandrovič Bezymenskij, Лев Александрович Безыменский . Ruský sovětský spisovatel, publicista, germanista, historik a překladatel, profesor Akademie vojenských věd. Narodil se v rodině básníka Aleksandra Bezymenského. V roce 1938 nastoupil na filosofickou fakultu Moskevského institutu filosofie, historie a literatury. V roce 1941 narukoval, absolvoval školení vojenských překladatelů ve vojenském institutu cizích jazyků. Od května 1942 sloužil na Jihozápadní frontě a v prosinci 1942 byl jmenován vojenským překladatelem v oddíle rozvědky Donské fronty. V roce 1946 byl demobilizován z armády a pokračoval ve studiích už na Moskevské státní univerzitě, které ukončil v roce 1948, pak pracoval v redakci časopisu Nová doba . Byl dopisovatelem žurnálu na berlínském a ženevském zasedání Sovětu ministrů zahraničních věcí čtyřech držav. V roce 1972 obhájil kanditátskou disertaci. Byl členem Rady Centra německých historických výzkumů při Institutu všeobecné historie RAN.

Leanne Banks

Leanne Banks se narodila 14.května 1959 v Roanoke, Virginia, USA. Získala bakalářský titul z psychologie, o kterém prohlašuje, že je schopna jej použít jen na fiktivní osoby. Je nositelkou několika cen v oblasti americké romantické literatury. Žije ve Virginii se svou rodinou, má ráda hudbu, čokoládu, citáty a nová dobrodružství.

Kurt Busiek

Narozen 16.9.1960. Pracuje jako scénárista pro DC Comics od roku 1982, pro Marvel od roku 1983. Věnuje se převážne psaní superhrdinských comicsů, ovšem často a rád jim dává úplně nový rozměr. Proslulá je jeho autorská série Astro City a mnoha cenami oceněná minisérie Marvels. Dále pak psal např. série Iron Man, Thunderbolts, The Avengers, minisérii Arrowsmith, atd.

Kateřina Bártů

Spoluautorka scénáře seriálu Rodinná pouta.

Kate Bush

Kate Bush je známá britská zpěvačka, skladatelka a hudebnice, proslulá svým osobitým vokálním stylem a eklektickými hudebními skladbami. Její kariéra začala, když ji objevil David Gilmour z Pink Floyd, který jí pomohl získat smlouvu s EMI Records. Její debutový singl "Wuthering Heights" se v roce 1978 vyšplhal na první místo britského singlového žebříčku a Bush se tak stala první umělkyní, která se dostala na první místo britského žebříčku s vlastní písní. Její debutové album "The Kick Inside", vydané ve stejném roce, se rovněž setkalo s příznivým ohlasem kritiky.

Katarína Brychtová

Karl Böhm

Karl Böhm byl rakouský dirigent známý svou interpretací děl Mozarta, Wagnera a Richarda Strausse. Narodil se 28. srpna 1894 v rakouském Štýrském Hradci a během několika desetiletí vybudoval vynikající kariéru. V letech 1943-1945 a 1954-1956 působil jako generální hudební ředitel Vídeňské státní opery. Významné bylo také jeho působení u Vídeňských filharmoniků a často dirigoval na Salcburském festivalu.

Karel Biňovec

Karel Biňovec byl český spisovatel, žurnalista a disident. Karel Biňovec se narodil v Praze. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Avii v Letňanech. Vystudoval klasické gymnázium a divadelní režii na brněnské JAMU. Byl režisérem v divadle v Teplicích a v Novém Boru, vedoucím redaktorem podnikového časopisu v Opavě a vedoucím programového oddělení vítkovického Domu kultury. Koncem 60. let byl redaktorem literární redakce v ostravském studiu Československého rozhlasu. V srpnu 1968 ostravský rozhlas řídil. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ, z rozhlasu musel odejít a pracoval pak až do důchodu v městské knihovně v Ostravě. Po roce 1970 byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu. Fejetony pravidelně vysílala rozhlasová stanice Svobodná Evropa, byl členem redakční rady časopisu Alternativa, pravidelně přispíval do měsíčníku Severomoravská pasivita. Jeho dílo tvoří především fejetony, eseje a poezie. Jako jeden z mála lidí v Ostravě byl v 80. letech aktivní v disentu, signatář Charty 77 a manifestu Hnutí za občanskou svobodu. Od roku 1990 byl poslancem České národní rady.