Výpis všech autorů

William Boyd

William Boyd je skotský spisovatel narozený v Ghaně a píšící anglicky. Vystudoval na University of Glasgow a Oxfordskou univerzitu. Zde pak i vyučoval. Roku 1981 vydal svůj první román A Good Man in Africa, s nímž měl ihned úspěch. Kniha získala Somerset Maugham Award a je dodnes jeho nejúspěšnějším dílem. Poté napsal řadu dalších románů: An Ice-Cream War , Brazzaville Beach , The Blue Afternoon , Armadillo , Any Human Heart , Ordinary Thunderstorms či Waiting for Sunrise . V letech 1981–1983 byl televizním recenzentem týdeníku New Statesman, sám napsal několik televizních scénářů. Roku 2012 získal od dědiců Iana Fleminga právo užít postavu Jamese Bonda. Svou bondovku nazvanou Solo vydal o rok později. Cítí se být Skotem a součástí skotské literatury.

Wilhelm Busch

Heinrich Christian Wilhelm Busch byl německý malíř, grafik, ilustrátor, karikaturista a básník-humorista. Studoval nejdříve techniku, poté krátce malířství v Düsseldorfu a Antverpách, studium však přerušil kvůli onemocnění tyfem. Po vyléčení odešel na nějaký čas do Mnichova, kde se seznámil s tamními umělci a začal se živit publikováním karikatur a komiksů. Jeho nejznámějším dílem je dětská kniha Max a Moritz, obsahující veršované a kresbami ilustrované příběhy dvou chlapců, poprvé souborně vydaná roku 1865. Protože vycházela v časopisech na pokračování, jde o první strip, tj. moderní komiks. V českém vydání byli uličníci přejmenováni na Vít a Véna. Na přelomu 60. a 70. let Busch pobýval ve Frankfurtu nad Mohanem a věnoval se více klasické malbě. Zbytek života strávil převážně na venkově, ve svém rodišti Wiedensahlu u své sestry Fanny a poté v Mechtshausenu.

Vratislav Hugo Brunner

Vratislav Hugo Brunner byl český typograf, ilustrátor, grafik, karikaturista, autor hraček, divadelních scénografií, malíř. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Vratislav Hugo Brunner se narodil v rodině staroměstského klempířského mistra Antonína Brunnera a jeho manželky Leopoldiny, rozené Chudobové. Po celý život žil v domě „V nebi“ na rohu Perštýna a Skořepky na Starém Městě pražském. Studoval staroměstskou reálku, kde se přátelil s Eduardem Bassem a Františkem Frabšou. Eduard Bass byl jeho celoživotním přítelem. Po prvním semestru kvinty odešel na Akademii výtvarných umění. V přípravce byli jeho učiteli Vlaho Bukovac a Bohumír Roubalík. Později pracoval pod vedením Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Maxmiliána Pirnera. Byl neprůbojný ale spoluorganizoval studentský život. Pro své přátele byl velice obětavý. Miloval své "vlídné kouty" u přátel, jako byli Kamilla Neumannová a redakce Knihy dobrých autorů, anarchista Michal Kácha, Antonín Bouček v kavárně Union, Josef Walter v kavárně Montmartre , vydavatel Karel Borový, vydavatelství bratří Neubertové, prostředí na UPŠ. Od roku 1906 uveřejňoval časopisecky ilustrace a karikatury. V roce 1908 se stal jedním ze spoluzakladatelů Artělu . V roce 1909 spoluzaložil Novou edici . V roce 1912 navštívil Lipsko a Mnichov. Ze zahraničí se vrátil nešťastný zpět do Prahy, protože mu chybělo jeho oblíbené prostředí. Od roku 1919 byl profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho žákem a později asistentem byl Josef Kaplický. V roce 1921 navrhl malířskou výzdobu pro vstupní síň I. výstavy Svazu českého díla. V roce 1925 obdržel 1. cenu a zlatou medaili za knižní výzdobu na Světové výstavě v Paříži. Téhož roku vytvoř...

Vratislav Blažek

Vratislav Blažek byl český textař, dramatik a filmový scenárista. Absolvoval několik tříd gymnázia, od roku 1945 studoval malbu. Při studiu si přivydělával psaním do několika satirických časopisů. V této době začala jeho autorská spolupráce s Divadlem satiry. Po roce 1968 emigroval do Německa. Poté byl v normalizační ČSSR zakázán a ignorován. Dále je autorem textů k celé řadě písní, které časem zlidověly . Spisovatel Josef Škvorecký, jenž stejně jako Vratislav Blažek pocházel z Náchoda, zpracoval jeho osudy ve svém románě Příběh inženýra lidských duší. Blažek se v něm objevuje pod jménem Vratislav Blažej prostřednictvím dopisů, jež v průběhu několika desetiletí napsal protagonistovi knihy Danny Smiřickému a v nichž s ironickým humorem komentuje dramatické zvraty svého života. Styl těchto dopisů je zřetelně autentický, jak lze doložit srovnáním s výborem z Blažkovy korespondence Mariáš v Reykjavíku, vydaného v exilovém nakladelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers.

Vlado Bednár

Vlado Bednár byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Užíval pseudonymy Fedor Vietor, Quido Maria Piaček a jiné. Narodil se v rodině akademického malíře Štefana Bednára. Vzdělání získal v Bratislavě, kde v letech 1958–1964 studoval na Univerzitě Komenského Filosofickou fakultu, obor žurnalistika. V letech 1964–1966 byl odborým asistentem na Katedře žurnalistiky, v letech 1966-1970 redaktorem mládežnických časopisů. V letech 1970–1975 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena. Od roku 1975 se věnoval výhradně své literární práci. Jeho manželkou byla pozdější politička Oľga Keltošová. Dne 17. ledna 1984 tragicky zahynul následkem úrazu na rozkopané bratislavské ulici. Věnoval se psaní prózy jak pro mládež tak i pro dospělé. V jeho tvorbě pro dospělé převládají humoristicky laděná díla, jsou často protkána ostrou satirou nasměrovanou do společnosti, kde odhaloval její mnohé nedostatky. Jeho knížky však byly psány s lehkostí a optimismem až s náchylností k recesi. I když se obrátil k vážným tématům a opustil toto humorné zázemí jeho děl jeho kritický pohled na společnost stále zůstával přítomen. V tvorbě pro děti zůstává věren svému humornému pohledu na okolní svět a to i když tento jeho humor často vyplývá z okolností. Jeho díla jsou často poučná a mají didaktickou tendenci. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlado Bednár na slovenské Wikipedii.

Václav Pavel Borovička

Václav Bárta

Narozen 28.9.1937 v Hromnicích u Plzně. Textař, hudební a divadelní režisér, dramatik, scénárista, zpěvák, hudební skladatel, autor básní a pohádek.

Thomas Berger

Americký autor krásné a románové literatury. Bergerovy práce pokrývají množství literárních žánrů od detektivek až po humoristická díla. Jeho román The Feud byl navržen na Pulitzerovu cenu za literaturu. Celkem napsal dvacítku románů, z nichž se i další dva dočkaly filmového zpracování.

Tatiana Brezinská Čuperková

Vyrastala v Revúcej, ale štúdium na Fakulte masmediálnej komunikácie ju zavialo do Trnavy. Pracovala v Rádiu Naj, v Slovenskej televízii a aktuálne robí v týždenníku Trnavský hlas. Vždy na pozícii športovej redaktorky. Pred rokmi prvýkrát navštívila Rím. Postupne spoznávala nielen Večné mesto, ale aj ostatné kúty Talianska. Rím však zostal jej srdcovou záležitosťou, kam sa niekoľkokrát do roka vracia a spoznáva jeho skryté zákutia, chute a vášne. Žije v Majcichove pri Trnave, kde zo svojho domu robí malý taliansky raj.

Stanislav Burachovič

Stanislav Burachovič je český historik a publicista. Vystudoval historii, knihovnictví a informační vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Celý profesní život věnoval odborné práci v karlovarském muzeu a činnostem, které s touto prací souvisí. Napsal bezpočet knih, článků a odborných studií v oblasti kulturních dějin Karlovarského kraje. V roce 2019 je již v důchodu. Stanislav Burachovič se narodil 13. října 1950 v Karlových Varech. V letech 1971–1976 vystudoval historii, knihovnictví a informační vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Celý život žije v Karlových Varech věren citátu Otokara Březiny „Stejně jako květina, tak i člověk působí nejlépe tam, kde vyrostl“. Od roku 1976, tedy hned po ukončení vysokoškolského studia, nastoupil na pozici odborného pracovníka v Muzeu Karlovy Vary. Jako specializaci zvolil vlastivědu a kulturní dějiny Karlových Varů a Karlovarského kraje. Jeho badatelská činnost se od počátku zaměřovala na památky a umění v regionu západočeských lázní, rudné hornictví v Krušných horách a Slavkovském lese, vlastivědné písemnictví Karlovarska, národopis bývalého Loketského kraje, historie lázeňství v česko-moravských zemích a česko-sudetoněmecké vztahy. V oboru regionální historiografie Karlovarska publikoval jako autor či spoluautor více než 50 knižních prací a stovky článků a odborných studií. Nedílnou součástí pracovní aktivity Stanislava Burachoviče byla přednášková činnost v oblasti dějin Karlových Varů a Karlovarského kraje, kterou soustředil na dospělé i mládež. Přednášel též německy a anglicky v zahraničí – nejvíce v Německu a Rakousku, ale také v Japonsku v letech 1992 a 1998. V roce 1990 byl spoluzakladatelem tradice historických seminářů, které se v Karlových Varech každý rok konají na počest karlovarského patriota a vlastivědného badatele Karla Nejdla . Stal se editorem jejich sborníků, kterých již vyšlo 28 . V rámci své profese v k...

Rexanne Becnel

Žije a pracuje v New Orleansu, ve městě, které je pro ni nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Žije se svým manželem a psem. Rexanne o sobě prohlašuje, že nebýt kávy, nebyla by z ní žádná spisovatelka. Ještěže je prý New Orleans plný výborných kaváren, kde připraví dobré café au lait a její oblíbené bagels . Pokud Rexanne nepíše, nebo netráví čas s rodinou, tak je vášnivou hráčkou volejbalu. Na konci dne, když splní svůj psací denní limit, zahraje si naplno volejbal, tak že div nevypustí duši, ráda si vychutná další svou příjemnou zábavu - čtení výborné knihy

Ondřej Bitto

Narozen 1983 v Trutnově. Ondřej Bitto je autorem knihy Microsoft Windows Vista Podrobná uživatelská příručka, spoluautorem bestselleru 1001 tipů a triku pro Microsoft Windows Vista a řady dalších knižních titulů. Mimo toho napsal stovky článků zaměřujících se na bezpečnost, šifrování dat, internet a moderní služby i aplikace. Aktivně publikuje na řadě významných serverů a v odborných časopisech, jeho komentáře můžete najít také v běžném denním tisku.

Michel Bussi

Michel Bussi je francouzský autor detektivních románů. Působí jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu. Psát začal v devadesátých letech, první román byl situován do období vylodění v Normandii a odmítlo ho hned několik nakladatelů. Bussi se tedy odmlčel. Napsal pouze několik novel a scénářů, ale nic z toho nepublikoval. Trvalo deset let, než přišel s další knihou, code Lupin , v němž se přiklonil k detektivnímu žánru. Tentokrát slavil úspěch, kniha vyšla a to hned několikrát. Následovaly další knihy tohoto žánru, za něž obdržel několik cen. V roce 2011 vyšel jeho nejvíce oceňovaný román Černé lekníny a z lokálního autora se rázem stal autor celonárodní, ba dokonce mezinárodní. V roce 2012 pak vyšla jeho další kniha, Vážka, která učinila z Bussiho jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů a byla přeložena do téměř třiceti jazyků. Jeho knihy vyšly v celkovém nákladu přes milion výtisků a získal za ně více než čtyřicet ocenění.

Michael Balík

Ing. Michael Balík, CSc., majitel ateliéru, je autorem a spoluautorem odborných publikací v oboru odvlhčování staveb a je předsedou České společnosti pro odvlhčování staveb. Pravidelně přednáší na odborných seminářích, je expertem Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a 20 let se zúčastňuje expedic, při kterých navrhuje a realizuje rekonstrukce staroegyptských staveb.

Martina Bobková

Autorka knih pro děti.

Luc Bürgin

Narodil se v Basileji ve Švýcarsku. Je hudebníkem a novinářem - publicistou, v současné době studyje germanistiku a folkloristiku na universitě v Basileji. Mimo to se již dlouhá léta velice intenzívně zabývá okrajovými otázkami vědy na téma UFO a mimozemská život. Publikuje v různých odborných časopisech.

Luboš Andršt Blues Band

Luboš Andršt je významný český kytarista a skladatel, známý především svou tvorbou v žánru blues a jazzu. Na české hudební scéně je významnou osobností od konce 60. let 20. století. Andršt v průběhu let hrál s řadou kapel, například s Framus Five, Energitem nebo se svou vlastní Luboš Andršt Blues Band . Jeho kytarová virtuozita mu vynesla pověst jednoho z předních bluesových kytaristů u nás. Během své kariéry Andršt spolupracoval s řadou českých i zahraničních umělců, což přispělo k jeho postavení vlivného hudebníka v bluesové komunitě. Portál Luboš Andršt Blues Band se pro něj stal platformou pro vyjádření jeho hluboce zakořeněné lásky k bluesové hudbě, na níž předvedl své kytarové i skladatelské schopnosti.

Lise Bourbeau

Zakladatelka centra zdraví a osobního rozvoje v Québecu, autorka knihy Tělo-tvůj nejlepší přítel.

Krista Bendová

Krista Bendová byla slovenská spisovatelka, básnířka, prozaička, novinářka a dramatička, známá především jako autorka knih pro děti a mládež. Pocházela z rodiny železničního úředníka. Studovala v Kráľové Lehotě, Kremnici, Nových Zámcích, později pokračovala ve vzdělávání na gymnáziu v Banské Bystrici, po maturitě přešla na Filosofickou fakultu Slovenské univerzity, kde studovala slovenštinu a ruštinu. Zároveň studovala i na dramatické akademii v Bratislavě, ale ze zdravotních důvodů své studium v roce 1945 přerušila a už jej nikdy nedokončila. Podstoupila poměrně zdlouhavé léčení a po roce 1948 začala pracovat ve vydavatelství Pravda a ve Svazu slovenských spisovatelů. Později byla krátce redaktorkou časopisů Ohník, v letech 1956–1958 časopisu Roháč a v letech 1958–1964 i deníku Pravda. Od roku 1964 se věnovala jen psaní. V roce 1983 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. První literární pokusy začala uveřejňovat už v době středoškolských studií v různých časopisech. Její tvorba vycházela z poezie Jána Smreka či Emila Boleslava Lukáča. Začínala psaním poezie, vydala několik básnických sbírek, ale od 40. let 20. století se věnovala soustavně tvorbě pro děti a mládež, přičemž se zasloužila o rozvoj dětské literatury. Ve své básnické tvorbě byla ovlivněna jak vlastním zdravotním stavem, který měl vliv i na její psychiku, tak politickými a sociálními změnami, které nastaly po roce 1948. V tvorbě pro děti se zaměřovala hlavně na vtipné využívání komických situací a charakteristických vlastností dětí. Kromě vlastní tvorby se věnovala také překladům ze sovětské a české literatury. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Krista Bendová na slovenské Wikipedii....

Josef Bachtík

Hudební publicista a muzikolog, narozen 8. 4. 1901, Praha, zemřel 1. 4. 1971, Praha. Pocházel z kantorské rodiny, byl synem Ferdinanda Bachtíka, autora hudebně teoretických a folkloristických prací. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval na Karlově univerzitě práva . Hudební vzdělání získal u svého otce . Pracoval jako úředník zemské politické správy a pak pražského magistrátu . Stal se hlavním redaktorem hudební redakce Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze . Do hudebního života vstoupil jako spolupracovník Otakara Šourka v časopise Venkov , brzy se stal obdivovatelem Antonína Dvořáka. Byl členem redakční rady časopisu Rytmus a komise pro vydávání díla Antonína Dvořáka. Přispíval také do časopisu Der Auftakt, zejména články o současném i minulém vývoji české hudby. Autor několika operních libret.

John Buscema

Americký autor komiksů.

Joëlle Barnabé

Belgická spisovatelka knih pro děti.

Jiří Bárta

Holubovský rodák Jiří Bárta napsal a vlastním nákladem vydal knihu o milované hoře Kleti. Do téměř dvou set stránkového díla vložil autor skoro šest let trvající bádání v archivech a shromažďování podkladů a především intimní vztah k místu ovlivňujícímu zásadním způsobem jeho život. Dnes pětašedesátiletý Jiří Bárta se narodil na samém úpatí Kleti v obci Holubov. Odmalička byl s horou spjatý nejen tím, že k ní denně vzhlížel a měl to jen pár kroků do lesů, které ji pokrývají, ale také díky tatínkově vyprávění o dědovi, jenž býval na Kleti knížecím cestářem. Před dvěma lety zemřela J. Bártovi manželka, která mu byla velkou oporou, lyžovala s ním na svazích Kletě a společně brávali na milovanou horu také dceru a vnoučata. Nejméně rok mu trvalo, než se vyrovnal s těžkou ztrátou a mohl se vrátit k dokončení knihy, která bude v prodeji od 21. července 2011 na veletrhu v Křemži a přímo na chatě v sousedství kleťské rozhledny.

Jim Benton

Americký spisovatel a ilustrátor.

Jana Bernášková

Herečka Jana Bernášková se narodila 21.2.1981 v Krnově. Od dětství se věnovala sborovému zpěvu a chodila do školního dramatického kroužku. Po dokončení základní školy se přihlásila na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Svoji první roli dostala již v 16 letech v Divadle Petra Bezruče. Poté získala stálé angažmá v Národním divadle moravskoslezském, kde strávila šest let. Za ztvárnění Iriny ve hře Tři sestry získala roku 2001 ocenění Nejlepší herečka NDM. Ve čtyřiadvaceti letech se Jana Bernášková rozhodla odejít do Prahy. Štěstí se na ni usmálo v Divadle na Vinohradech. Současně se také stala hvězdou seriálu TV Nova Ulice. S divadelním režisérem Davidem Drábkem má dceru Justýnu a společně na dálku adoptovali indickou holčičku Anushu. Od roku 2010 se partnerem Jany Bernáškové stal scenárista Rudolf Merkner. Mají spolu syna Theodora.

Jan Barták

Jan Barták byl rakouský a český politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu. Profesně působil jako rolník v obci Kaliště u Prahy. Vystudoval šest tříd gymnázia v Praze, pak se věnoval zemědělskému hospodaření. Přispíval do časopisů. Roku 1894 byl zvolen starostou domovské obce a roku 1895 za člena okresního zastupitelstva v Říčanech. Působil jako vlastivědný pracovník v Kalištích, vydával publikace o jílovském okresu a o myslivosti. V polovině 90. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1895 byl zvolen v kurii venkovských obcí do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k mladočeské straně. Mandát obhájil ve volbách v roce 1901, nyní za kurii venkovských obcí .

Jacques Brel

Jacques Brel byl belgický zpěvák, skladatel a herec, jehož dílo zásadně ovlivnilo francouzský šanson. Brel se narodil 8. dubna 1929 v bruselské čtvrti Schaerbeek a skládal a interpretoval literární, promyšlené a teatrální písně, které si získaly velké množství oddaných příznivců - nejprve v Belgii a Francii, později po celém světě. Jeho texty obsahovaly témata lásky, smrti a lidského údělu, často prodchnuté hlubokou melancholií a existenciální úzkostí.

Hajo Banzhaf

Hajo Banzhaf byl německý filosof, astrolog a spisovatel. Po studiu filozofie dvanáct let úspěšně pracoval v jedné mnichovské bance. Od roku 1985 byl na volné noze jako autor, astrolog a vedoucí školy tarotu v Mnichově. Hajo Banzhaf byl mnoho let vydavatelem knižní řady „Kailasch“ v mnichovském nakladatelství Heinrich Hugendubel. Jako autor nebo spoluautor napsal řadu knih o astrologii a tarotu, přeložených do 21 jazyků.

Greg Bear

Greg Bear je americký spisovatel, autor literatury science fiction. Věnuje pozornost detailům, které pečlivě propracovává. Je to jeden z nejvýznamnějších autorů tzv. hard science fiction. V letech 1988–1990 byl předsedou Science Fiction Writers of America. Působí i jako editor, sestavil například antologii New Legends . Je ženatý, jeho manželka Astrid je dcerou spisovatele Poula Andersona. 1979 - Hegira 1979 - Lost Souls 1980 - Beyond Heven`s River 1981 Strenghth of Stones 1992 - Songs of Earth and Power obsahují dvě díla: The Infinity Concerto /1984, česky jako Nedokončený koncert/ Serpent Mage /1986, Pokračování The Infinity Concerto/ 1984 - Corona 1985 - Blood Music 1986 - Eon 1986 - Eternity 1987 - The Forge of God 1990 - Queen of Angels 1992 - Anvil of Stars 1993 - Moving Mars 1995 - Legacy (Jeden z alternat...

Georgia Bockoven

Georgia Bockoven začala písať beletriu po úspešnej kariére novinárky a fotografky na voľnej nohe. Po svete sa predalo viac ako 3 milióny kópií jej kníh. Má dve deti a spolu s manželom Johnom žijú v severnej Kalifornii.

Georges Bizet

Georges Bizet byl francouzský skladatel období romantismu, který proslul svým přínosem pro svět opery a klasické hudby. Bizet se narodil 25. října 1838 v Paříži jako zázračné hudební dítě, které v devíti letech nastoupilo na pařížskou konzervatoř. Během své kariéry složil řadu děl, která zahrnovala různé hudební formy, včetně oper, symfonií a komorní hudby.

Franz Böhmig

Německý zahradník, odborný poradce, autor publikací z oblasti zahradnictví.

František Bílý

František Bílý byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik. Zabýval se uměleckou výchovou a zdokonalováním výuky mateřského jazyka. Byl autorem učebnic češtiny a němčiny, sestavoval čítanky a antologie. Redigoval Věstník českých profesorů. Upravil k vydání díla Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského. Byl členem národních a vzdělávacích spolků. Absolvoval české gymnázium v Brně a filosofickou fakultu v Praze, obor český a německý jazyk. Pracoval nejprve jako suplent první české reálky v Praze, poté v letech 1879–88 jako profesor c. k. středních škol v Přerově, odkud se vrátil na pražskou reálku. Roku 1898 byl jmenován ředitelem c. k. reálky na Žižkově. V roce 1903 se stal členem zemské školní rady Království českého. Byl rovněž zemským školním inspektorem, členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, předsedou Umělecké besedy a čestným členem Moravsko-slezské besedy. Věnoval se zdokonalování výuky mateřského jazyka, umělecké výchově a prohlubování smyslu pro krásu. Zasedal v komisi pro úpravy českého pravopisu. Zemřel na zápal plic, pohřben byl na Olšanech. Jeho zetěm byl profesor Václav Ertl. Zabýval se především literární historií a kritikou. Články na toto téma uveřejňoval v pražských a moravských časopisech. Vystupoval také pod pseudonymy Amicus Plato, František Drobný, Ypsilon, Nezabudov a Pravdomil Trpký. Věnoval se tvorbě učebnic, sestavoval čítanky a výbory básní. Soustředil se také na odkaz Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského . Knižně vydal: Redigoval Věstník českých profesorů, odborný časopis zaměřený na pedagogiku a didaktiku středního školství, a edici Česká knihovna zábavy a poučení, sbírku spisů vhodných pro studenty středních škol. Přispíval do Ottova slovníku naučného. Přispěl do stěžejní knihy českého skautingu Základy junáctv...

Earl Derr Biggers

Earl Derr Biggers byl americký spisovatel detektivních románů. Narodil se ve městě Warren v Ohiu. Absolvoval Harvardovu univerzitu a začal pracovat v Bostonu jako novinář a divadelní kritik. Publikoval dva romány, ale bez valného ohlasu. Upozornil na sebe až dílem Sedm klíčů k Baldpatu . Román byl zpracován do formy dramatu, hrál se na Broadwayi, a byl dvakrát zfilmován. Další tři romány sice kladou důraz na záhadu a momenty napětí, ale nebyly zvlášť úspěšné. Inspiraci našel v detektivkách. Stvořil postavu tělnatého Cahralie Chana, s buclatými tvářemi a šikmýma očima, který slouží jako detektivní seržant v Honolulu. Kromě toho, že je Chan policistou, je také velkým znalcem lidské psychologie. Biggers napsal celkem šest románů s Charlie Chanem, potom však předčasně zemřel. Charlie Chan vystupuje celkem více než v 50 filmech, ale většina z nich nevychází z Biggersových románů, ale pouze z úspěšné postavy.

Dino Buzzati

Dino Buzzati , celým jménem Dino Buzzati Traverso, byl italský spisovatel, básník, novinář a malíř. Nejslavnějším jeho dílem je román Il deserto dei Tartari , česky Tatarská poušť . Jeho matka byla z dóžecí benátské rodiny, jeho strýc byl Dino Mantovani, známý italský malíř. Vystudoval Pariniho gymnázium v Miláně a poté práva na milánské univerzitě. Po studiích se stal redaktorem deníku Il Corriere della Sera, svou žurnalistickou činnost vykonával až do smrti. Jako reportér zaznamenal například válku v Etiopii roku 1939, byl válečným zpravodajem i za 2. světové války. Za články o přistání Američanů na Měsíci roku 1969 získal roku 1970 novinářskou cenu Mario Massaie. Buzzati rovněž maloval, jeho obrazy jsou přičítány k surrealismu, případně k metafyzické malbě. Ve svém beletristickém díle, jímž proslul nejvíce, byl inspirován Franzem Kafkou, Jean-Paul Sartrem, Albertem Camusem i surrealismem. Jeho texty mají fantaskní atmosféru, Buzzati se občas neodříká ani sci-fi poetiky . Nejznámějším je jeho román Tatarská poušť, který byl i zfilmován . Česky vyšly také dva povídkové výběry: Sedm pater a Tíživé noci .

Cristina M Banfi

Italská muzeoložka, lektorka výuky přírodních věd a ekologie, autorka naučné přírodovědné literatury pro mládež.

Carole Buck

Americká autorka milostných románů.

Budvarka

Populární lidový orchestr z jižních Čech, založený v roce 1941 jako orchestr pivovaru Budvar.

Bohuslav Brouk

Bohuslav Brouk byl psychoanalytik, spisovatel, básník, publicista, filosof, estetik, sociolog a biolog, jedna z nejvýraznějších osobností české meziválečné avantgardy. Od roku 1948 žil v emigraci. Byl jedním z prvních propagátorů psychoanalýzy a kritickým vykladačem díla Sigmunda Freuda v Československu. Jeho dílo se týká psychoanalýzy , jazyka a způsobu vyjadřování , či vztahů člověka k věcem . Byl mladším synem Jaroslava Brouka, spoluzakladatele firmy Brouk a Babka. V roce 1931 absolvoval obchodní akademii v Praze Karlíně, o rok později složil maturitní zkoušku na gymnáziu v Klatovech. Po krátkém studiu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval biologii a antropologii na Přírodovědecké fakultě UK , a estetiku na Filozofické fakultě UK Praha . Časopisecky poprvé publikoval v roce 1930 v Tvorbě. Tento enfant terrible české avantgardy a bohémy třicátých a čtyřicátých let se v roce 1934 stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR, jejíž leták, informující o jejím ustavení, vydal vlastním nákladem. Při sporu uvnitř skupiny, v roce 1938, stál na straně Karla Teigeho proti Vítězslavu Nezvalovi. Zabýval se především psychoanalýzou, sexuologií, problematikou sebevraždy a řadou dalších témat. Za druhé světové války pracoval jako umělecký poradce obchodního domu Bílá labuť, který postavila a vlastnila rodinná společnost. V poválečném období let 1945–1948 se intenzivně zapojil do politické a publicistické činnosti – jako jeden z mála intelektuálů v této době veřejně přednášel a v tisku uveřejňoval texty, v nichž systematicky a neúprosně demaskoval komunistickou ideologii a především praktickou politiku Komunistické strany Československa. Vedle toho se svými přáteli, architekty Karlem Honzíkem a Ladislavem Žákem, rozvíjel koncept živ...

Bohuslav Blažek

Bohuslav Blažek byl sociální ekolog. Vystudoval filmovou a televizní dramaturgii na FAMU a filosofii a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Jeho zájmové a pracovní rozpětí sahalo od sociologie přes architekturu a vědu až po média a umění. Byl publicistou, filmovým dramaturgem a režisérem, metodologem, překladatelem, prognostikem, myčem výloh, konzultantem a spoluautorem architektů a urbanistů, rozhlasovým a televizním moderátorem, autorem nebo spoluautorem mnoha tzv. měkkých her a necelé dvacítky knih. Od roku 1991 byl ředitelem nadace EcoTerra zaměřené na občanskou participaci a kritickou analýzu médií. Posledních deset let přednášel na třech vysokých školách a věnoval se sociologii a ekologii venkova, nejen publikačně, ale i v rámci občanských iniciativ. Jako vysokoškolský pedagog vyučoval sociální ekologii na fakultě architektury ČVUT , na katedře divadelní antropologie DAMU a na FAMU . Jeho semináře na FA ČVUT vedly studenty k samostatnému uvažování, kritickému myšlení a neobvyklému pohledu na architekturu a životní prostředí. Propagoval různé metody, vedoucí k dialogu architekta s klientem a k participaci veřejnosti na architektonických projektech. V letech 1993–2001 byl po tři volební období místopředsedou Spolku pro obnovu venkova. Roku 1997 spoluzakládal Školu obnovy venkova v Libčevsi. Starostům a dalším aktivním venkovským občanům poskytoval výraznou inspiraci jak pro reflexi venkovské identity, tak pro reálné drobné kroky zaměřené na každodennost. Bohuslav Blažek publikoval stovky článků v mnoha českých i zahraničních novinách a časopisech. V průběhu života byl člen redakčních rad několika odborných časopisů , přispíval do periodik Student, Výtvarná práce, Architektu...

Barbara Bickmore

Učila dvacet let angličtinu a vychovala tři děti, než vydala první román Na východ od slunce.

Alois Bejblík

Alois Bejblík byl český anglista, překladatel a teatrolog. Odmaturoval v roce 1945 na gymnáziu v Praze, poté studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy anglistiku, bohemistiku a srovnávací literaturu. Po roce 1950 krátce vyučoval matematiku a tělocvik na gymnáziu v České Lípě, poté pracoval ve Státním ústavu důchodového zabezpečení. V roce 1960 zastupoval Československo v Mezinárodním úřadu práce v Ženevě. V roce 1967 strávil rok jako stipendista v Cambridge. Od roku 1970 se věnoval zejména literatuře. Od roku 1983 vyučoval na DAMU. V roce 1987 se stal dramaturgem Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Zemřel v roce 1990 na následky autonehody. Překládal z angličtiny, francouzštiny a italštiny. Překládal alžbětinskou renesanční poezii, dramata a prózu. Spolupracoval na edici Alžbětinské divadlo.

Aleksandr Romanovič Beljajev

Alexandr Romanovič Běljajev v Smolensku, Rusko – 6. leden 1942 Puškin, SSSR) byl ruský spisovatel, který se věnoval fantastice. Z řady jeho prací vyniká Hlava profesora Dowella a Člověk obojživelník.

Vlastimil Baruš

Vlastimil Baruš byl český a československý biolog, parazitolog, vědecký pracovník Československé akademie věd i Akademie věd České republiky, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Studoval na VŠ zemědělské v Brně, kde také potom učil. V letech 1958-1962 působil jako vědecký pracovník Biologického ústavu. K roku 1981 se profesně uvádí jako ředitel Ústavu pro výzkum obratlovců Československé akademie věd. V letech 1985–1986 byl rektorem Vysoké školy zemědělské v Brně. Od roku 1987 pracoval v Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV v Brně. Byl účastníkem četných výzkumných zoologických expedic . Ve své profesní dráze se specializoval na studium cizopasných hlístic a přírodní ohniskovost namatodóz. Publikoval či spolupublikoval přes tři stovky vědeckých pracích a 23 knih. Později působil jako vedoucí vědecký pracovník Ústavu ekologie krajiny Akademie věd České republiky v Brně. Státní bezpečnost ho evidovala jako důvěrníka . Ve volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách roku 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se ho proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.

Vladimír Brandejs

Narozen 4. července 1937 v Opočně. Básník, soustavně publikující až od začátku 70. let, promýšlející etický řád soudobého člověka a svou obrazností zakotvený v české kulturní krajině a přírodě. V roce 1963 zveřejnily Zemědìěské noviny báseň Noc – a do literatury nesměle přicházel později jeden z nejplodnějších českých básníkù Vladimír Brandejs . Již dva roky poté vyšla Brandejsova knižní prvotina Výpravy. Přírodou a zejména horami okouzlený umělec tak zdolal první tvùrčí vrchol v členité krajině své poezie. Na mapě Brandejsovy bibliografie dodnes upoutávají triangulační body Stromy , Dotyky , Dotýkání stromù , Vysoká hora lásky , Druhé dějství , Být je štěstí , Prosby a lamentace , Vlastní ekologie, Po celé věky ... Vladimír Brandejs, rodák z Opočna, pùvodní profesí pedagog, uplatnil svùj organizační talent postupně v několika funkcích. Kupříkladu v letech 1977 - 1990 řídil východočeskou pobočku SÈS a v období 1987 - 1990 nakladatelství Kruh. Založil vlastní nakladatelství Prameny, kde vydává i Poetické noviny.

Vladimír Binar

Narozen 6. 10. 1941 ve Velkém Meziříčí, zemřel 13. 1. 2016. PhDr., literární kritik a historik, editor a pořadatel literárních sborníků, prozaik, překladatel ze slovenštiny a francouzštiny.

Vilém Bufka

Pilot 311. čsl. bombardovací perutě RAF. Narodil se 11.8.1915 v nymburské kolonii. Absolvoval tříletou živnostenskou a dvouletou vojenskou průmyslovku v Mladé Boleslavi a poté, v říjnu 1935, narukoval do armády. V rámci prezenční služby absolvoval pilotní školu v Hradci Králové a v Piešťanech. Kvalifikaci létání v noci a podle přístrojů získal v období říjen 1938 - únor 1939... V roce 1939 odešel bojovat nejprve do Francie a poté do Anglie. V hodnosti Sergeant patřil k zakládajícím členům 311. bombardovací perutě. Po roce 1949 byl vyloučen z armády a následně ve vykonstruovaném procese odsouzen. Zemřel 20.11.1967 v Praze ve věku 52 let.

Václav Bělohradský

Václav Bělohradský je český filosof a sociolog, žijící od roku 1970 v Itálii a působící od roku 1989 též v Česku. Je řazen k postmoderním myslitelům a tzv. autentickým žákům Jana Patočky. Václav Bělohradský vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a filosofii v roce 1967 ). Rigorózní práci o markýzi de Sade obhájil roku 1969. V roce 1970 po sovětské okupaci odešel do emigrace a působil postupně jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově, od roku 1973 byl tamtéž profesorem sociologie. Dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími a českým domácím disentem. Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu . Působil též jako hostující profesor na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Svá díla vydával nejprve pouze v Itálii, poté v češtině v exilových nakladatelstvích, v Česku od roku 1991. Publikuje též v Británii, USA a Kanadě. V souladu se svým dřívějším angažováním v Itálii i v emigračním tisku vystoupil na začátku devadesátých let jako razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu. Články psané původně pro MF Dnes jsou zahrnuty v knize Kapitalismus a občanské ctnosti . V pozdějších letech však toto pojetí revidoval z levicových pozic. Dnes píše téměř výhradně do deníku Právo, zejména do jeho přílohy Salon. Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených v obvodu č. 25 – Praha 6. Se ziskem 16,72 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž prohrál poměrem hlasů 27,93 % : 72,06 % s kandidátem TOP 09 a hnutí STAN Jiřím Růžičkou. Senátorem se tak nestal....

The Moody Blues

The Moody Blues je anglická rocková skupina, která vznikla v roce 1964 v Birminghamu a původně se profilovala jako rhythm and bluesová skupina. Koncem šedesátých let prošla stylovým posunem a stala se jednou z předních kapel éry progresivního rocku. Mezi základní členy skupiny patřili Justin Hayward , John Lodge , Mike Pinder , Ray Thomas a Graeme Edge . Proslavili se svým druhým albem "Days of Future Passed" , které spojilo rock s klasickou hudbou a je považováno za jedno z prvních úspěšných koncepčních alb.

Susanne Brandt

Německá knihovnice, spisovatelka a textařka.

Simone Berteaut

Simone Berteaut, nevlastní sestra francouzské šansoniérky Edith Piaf se narodila v Lyonu 1916 a prožila trpké dětství na pařížské ulici. Ve dvanácti letech již deset hodin denně pracovala v továrně, jako mnoho dětí pařížské periférie Menilmontant. Ve třinácti letech poznává svou patnáctiletou sestru Edith a toto setkání mění od základu její život. Edith bere Simone pod svou ochranu a začínají spolu zpívat na pařížských ulicích. Simone, která po třicet let sdílí s Edith její život, se stává svědkem jejich pohnutých osudů a závratné umělecké kariéry. Z ulice se dostává Edith do nočního podniku na Montmartru, pak na Champs-Elysées, kde přijímá jméno Piaf, a odtud k nejlepším evropským a americkým scénám. To vše zachycuje Simone Berteaut ve své knize citlivým perem nejbližšího člověka, který poznal nejen lesklý povrch slávy, ale i rub se skrytými bolestmi a zklamáním. Zvlášť dobře sleduje umělecký půst zpěvaččin, profesionální pásmo běžící pod všemi skandálními a milostnými příběhy, které je svědectvím o ,,vzniku“ Edith Piaf jako zpěvačky. Simone zemřela 30. května 1975.

Simon Brown

Britský učitel a konzultant specializující se na japonská a čínská léčitelská umění, feng-šuej, makrobiotiku a alternativní terapie.

Sidney Bechet

Sidney Bechet byl průkopníkem jazzu, který proslul virtuózním uměním hry na soprán saxofon a klarinet. Narodil se 14. května 1897 v New Orleans v Louisianě a byl klíčovou postavou raného vývoje jazzu. Bechetova kariéra začala již v době jeho dospívání a ve dvacátých letech 20. století se prosadil v Evropě i ve Spojených státech. Jeho styl se vyznačoval širokým vibrátem a silným projevem, který ho odlišoval od jeho současníků.

Popelka Biliánová

Popelka Bilianová , rozená Maria Popelková, byla česká vlastenecká spisovatelka, dramatička a publicistka, autorka řady sentimentálních próz, osvětová pracovnice v ženském hnutí, jedna ze zakladatelek českého dívčího skautingu. Narodila se roku 1862 v Králově Dvoře u Berouna jako Maria, dcera kupce Václava Popelky a Marie, rozené Čtvrtníkové . V Počaplích u Berouna absolvovala dvoutřídní obecnou školu. Její otec invaliditou ztrácel živnost. Když bylo Marii patnáct let, přišla rodina o majetek a roku 1878 se přestěhovala do Prahy, kde se otec stal domovníkem a prodavačem, starší syn František se vyučil pekařem a mladší Karel studoval v Králově Dvoře. Marie chtěla studovat na Učitelském ústavu, nebyla však přijata kvůli slabému zraku. Působila tedy jako vychovatelka, od svého strýce si půjčovala knihy českých buditelů. Dostalo se jí zvláštního privilegia – směla navštěvovat některé přednášky na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde mezi studenty byla jediná dívka. Proslula vlasteneckým a sociálním cítěním, jež projevovala spolkovou prací, organizační a charitativní činností. Například roku 1888 byla evidována jako agentka Ústřední matice školské. Pořádala výlety dětí po českých historických místech, organizovala sbírky šatstva, bot a hraček pro chudé české děti, především z německojazyčného pohraničí. Jako první v Čechách použila skautské zásady při založení dívčí osady v Chotouni, kde od roku 1912 organizovala pro dívky prázdninové osady. Oproti svým mladším kolegyním, např. Vlastě Koseové, však nechtěla dívkám nabízet stejné nebo podobné činnosti jako skautům-chlapcům, a tak se postupně s hlavním proudem českého dívčího skautingu rozešla. Pracovala také pro Ústřední spolek českých žen, kde se vedle kurzů šití a vaření konaly také přednášky o emancipaci žen a o jejich vzdělání. Stala se tak v období před první světovou válkou jednou z hlavních představ...

Peter Benchley

Po absolvování Harvardu se stal reportérem Washington Post, týdeníku Newsweek a poté sepisoval projevy pro Bílý dům. V roce 1974 vydal román Jaws a rázem bylo rozhodnuto - následovaly další bestsellery Hlubina, Bestie, Bílý žralok a Ostrov. Tři jeho romány byly zfilmovány. Přispíval také jako autor do prestižního časopisu National Geographic a napsal a namluvil mnoho komentářů k dokumentárním filmům.

Pavla Buzková

Pavla Buzková-Ježková, v matrice Pavlína , byla česká spisovatelka, novinářka a politička. Rodiče Pavly byli Josef Ježek, domkář z Ohnišova a Anna Ježková-Matušková z Valu. V roce 1907 se provdala za učitele Kamila Buzka , který podporoval její intelektuální činnost a přivedl ji do Masarykovy Realistické strany, kam vstoupila roku 1906. Pracovala v ženském hnutí a za první světové války v odboji. Roku 1918 vstoupila do České strany socialistické. Tvořila eseje, beletrii a literární kritiku.

Nigel Blundell

Je žurnalista, který pracoval v Austrálii, v Americe a v Anglii. Přes 25 let pracoval pro bristký tisk jako autor a přispěvatel do celonárodní tiskové organizace. Napsal přes 40 knih.

Miroslav Bobek

Miroslav Bobek je český přírodovědec a manažer, od roku 2010 ředitel Zoo Praha a v letech 2014–2016 také prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Dlouhou dobu pracoval v Českém rozhlasu, kde se proslavil především projektem Odhalení, v němž formou reality show sledoval život goril v Zoo Praha. Miroslav Bobek vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1993 do 2009 působil v Českém rozhlase, kde pracoval zpočátku jako redaktor a zpravodaj. Věnoval se především popularizaci vědy. V roce 1997 byl vedoucím projektu Duhový most, zajišťujícího vysílání v době povodní na Moravě. V letech 1998–2000 byl šéfredaktorem stanice Praha. V roce 2000 založil divizi Český rozhlas 8 a stal se jejím šéfredaktorem. V roce 2005 koncipoval vybudování populárně-naučné stanice Leonardo, jejíž byl do roku 2009 ředitelem. Na sklonku roku 2009 zvítězil v konkurzu na ředitele Zoo Praha a k 1. lednu 2010 tuto funkci převzal. V červnu 2014 byl zvolen prezidentem Unie českých a slovenských zoologických zahrad . Tuto funkci vykonával do roku 2016. Miroslav Bobek je ženatý; s manželkou Klárou mají syna Kryštofa a dceru Markétu. V roce 1994 Miroslav Bobek inicioval a pak řadu let organizoval projekt Africká odysea, při kterém byla za pomoci satelitní a VHF telemetrie monitorována migrace čápů černých z České republiky do afrických zimovišť a zpět do Čech. Čápi byli při těchto sledováních vybaveni „batůžky“ s vysílačkami a byli sledování satelitní telemetrií. Vedl řadu expedic do Afriky, z nichž uskutečnil stovky živých vstupů. Vedoucí roli měl rovněž v projektu Nová odysea o migraci čápů v Asii, který byl zahájen v roce 2002 a volně navazoval na projekt Africká odysea. Poté dva roky organizoval on-line přenos líhnutí sokolů stěhovavých na Týnském chrámu v Praze a budovu Českého rozhlasu na Vinohradské třídě. Projekt měl název Sokoli v srdci velkoměsta. Mezi da...

Milena Bočánková

Narozena 6. 8. 1938 v Praze. Doc. PhDr., CSc., vysokoškolská pedagožka na katedře jazyků Vysoké školy ekonomické, práce z oboru jazykovědy a interkulturních vztahů.

Milan Buben

Milan Michael Buben je český historik, heraldik, vyučující na Katolické teologické fakultě a Filozofické fakultě UK, magistrální rytíř Suverénního řádu maltézských rytířů. Vystudoval na FF UK obor angličtina – čeština, v roce 1973 složil rigorózní zkoušku s volitelným předmětem obecné dějiny, roku 2011 úspěšně zakončil doktorské studium na katolické teologické fakultě UK. Roku 2015 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České .