Výpis všech autorů

Josef Basl

Josef Basl je proděkan pro strategii, rozvoj a vnější vztahy a statutární zástupce děkanky Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni. Je také bývalý proděkan pro zahraniční styky a rozvoj Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Prof. Basl je absolvent VŠSE v Plzni . Působil na Západočeské univerzitě v Plzni, kde v roce 1992 obhájil kandidátskou disertační práci a v roce 1995 habilitoval. Od roku 2000 pracuje na Fakultě informatiky a statistiky VŠE v Praze, kde v roce 2004 získal titul profesora oboru informatika. Absolvoval několik zahraničních stáží v Německu, Velké Británii a v USA. Zaměřuje se na podnikové informační systémy, modelování a optimalizaci podnikových procesů. Je členem několika vědeckých rad, oborových rad doktorského studia, členem programových výborů několika významných konferencí. Od roku 1998 je viceprezidentem České společnosti pro systémovou integraci.

Jiří Berkovec

Jiří Berkovec , hudební skladatel a publicista, spisovatel, učitel. Po základní a střední škole absolvoval studium Filozofické fakulty Karlovy univerzity, obor hudební vědy, filozofie a psychologie. V roce 1948 ukončil v Praze úspěšně další studium hudby na konzervatoři. V letech 1949 až 1965 byl zaměstnán v Československém rozhlasu. V letech 1952 – 1957 přednášel na Katedře hudebních věd UK, zčásti souběžně se svým zaměstnáním u rozhlasu. V letech 1965 až 1976 byl zaměstnán u hudebního nakladatelství Supraphon. O roku 1976 do roku 1982 byl zaměstnanec Divadelního ústavu v Praze. Byl také čestným členem Společnosti Jana Jakuba Ryby v Rožmitále. Pohřeb měl v Praze na Olšanech. Během své práce se věnoval skladatelské a psaní odborných prací, zejména z české hudební historie. Je autorem prací o hudebních osobnostech našich dějin, např. o Antonínu Dvořákovi. Mimo to napsal i několik sci-fi povídek v sbírce Akce Lyra, z nichž jedna byla zfilmována Československou televizí. Akce Lyra byla vydána i na Ukrajině. Sám autor tyto povídky považuje jako okrajovou záležitost své tvorby, jejíž těžiště je v oblasti hudby.

Jiří Běhounek

Jiří Běhounek je český lékař a politik, od října 2013 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2008 až 2020 hejtman Kraje Vysočina, od roku 1998 zastupitel města Pelhřimov, od dubna 2021 místopředseda ČSSD. Vystudoval SVVŠ Přípotoční v Praze. Poté nastoupil na Univerzitu Karlovu v Praze – Fakulta všeobecného lékařství, postgraduální studium: Atestace ortopedie I. a II. stupně. Je ženatý, má syna a dceru. Po ukončení vysoké školy v roce 1976 nastoupil na Ortopedické oddělení Nemocnice Pelhřimov. V roce 1980 složil atestaci z ortopedie I. stupně a následně v roce 1986 atestaci II. stupně. Týž rok byl jmenován nástupcem primáře MUDr. Dýška na oddělení ortopedie Nemocnice Pelhřimov, kterým byl až do svého zvolení hejtmanem na podzim 2008. V letech 1996–2000 v Nemocnici Pelhřimov vykonával funkci náměstka HTS a od roku 2001 byl vědeckým sekretářem odborné České společnosti pro ortopedii a traumatologii – ČSOT. Následně se věnoval politické kariéře. Po odchodu z pozice hejtmana Kraje Vysočina se stal náměstkem ředitele Nemocnice Pelhřimov. V letech 1985–1989 byl členem KSČ. Jako nestraník je od roku 1998 členem Zastupitelstva města Pelhřimov a od roku 2002 do roku 2010 byl členem Rady města. V roce 2004 byl zvolen do Zastupitelstva kraje Vysočina, kde byl předsedou Zdravotní komise Rady kraje Vysočina. V říjnu 2008 byl v krajských volbách lídrem kandidátky ČSSD, která zvítězila se ziskem 39,87 % hlasů, a na ustavující schůzi krajského zastupitelstva 14. listopadu 2008 byl zvolen hejtmanem kraje Vysočina. V prosinci 2008 byl zvolen místopředsedou Asociace krajů České republiky a místopředsedou Regionální rady Jihovýchod. Od roku 2010 je předsedou Regionální rady Jihovýchod. V říjnu 2012 byl v krajských volbách opět lídrem kandidátky ČSSD, která zvítězila se ziskem 29,26 %. Jiří Běhounek získal 9866 preferenčních hlasů a na ustavující schůzi krajského zastupitelstva 9. listopadu 2012 byl opět zvolen hejtmanem Kraje Vysočina. Stal se tak ...

Jiří Baum

Jiří Baum byl český zoolog, cestovatel a spisovatel. Narodil se v Praze. Vyrůstal v době, kdy velké technické, sociální a ekonomické proměny dvacátého století přetvářely svět jako nikdy předtím. Tato výjimečná doba již umožňovala využívat řadu technologických prostředků a přitom stále cestovat krajinami málo dotčenými lidskou civilizací. J. Baum se již od dětství velmi zajímal o přírodu a cestování. Na přání rodičů vystudoval obchodní akademii, ale jediné, co ve skutečnosti ze získaných znalostí využil, bylo psaní na stroji a stenografie. Pokračoval ve studiu na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde také získal v roce 1928 doktorát. Ještě před koncem studia již ale J. Baum začal cestovat. Po prvních nesmělých výpravách do Německa a jinam vyrazil v roce 1921 na svoji první velkou cestu do USA. Jel s přítelem Viktorem Mayerem. Cestovali společně na jedno stipendium – žádali o něj oba, ale byli dohodnutí, že když ho dostane jen jeden, rozdělí se. Nejdříve zkusili jet na kole, ale ukázalo se, že jít pěšky a stopovat bylo účelnější. Ke konci si dokonce vydělali na starou Fordku, ale bylo s ní spíš trápení. Přesto je charakteristické, že již na této první velké cestě J. Baum použil auto, alespoň jako nesmělý první pokus. A samozřejmě přivezl řadu zajímavých fotografií. V. Mayer odjel z USA do Jižní Ameriky a J. Baum se vrátil domů. O rok později odjel J. Baum za Viktorem do Brazílie, tam nějakou dobu cestovali a pokoušeli se farmařit. Podnik neskončil úspěchem, možná proto, že v uvedené oblasti právě propukla jedna z místních revolucí, kterými byla Brazílie v té době proslulá. J. Baum a Anny se vrátili do Prahy a J. Baum pokračoval ve studiích. Specializoval se na arachnologii. V té době podnikl svoji první cestu do Afriky, společně s botanikem A. Pilátem navštívili západní Afriku. Podnikli řadu sběratelských výprav do vnitrozemí, ale cesta pro J. Bauma ne...

Jaroslav Blažek

Jaroslav Blažek po absolvování reálného gymnázia v Lounech studoval v letech 1945-1949 obor matematika - deskriptivní geometrie na přírodovědecké fakultě UK, kde pak po dva další roky působil jako asistent. Po ukončení aspirantury v ČSAV nastoupil v roce 1954 jako odborný asistent na tehdejší Vysokou školu pedagogickou v Praze. Po jejím zrušení přešel v r. 1959 na Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity na katedru algebry a pak na katedru didaktiky matematiky, od roku 1969 působil jako docent. V letech 1975-2001 pracoval též na část úvazku na katedře matematiky pedagogické fakulty University J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 1993-1995 vedl na ÚJEP v Ústí nad Labem grantový projekt zaměřený na počítačovou malbu a od této doby se problematice počítačové grafiky intenzivně věnoval.

Jaroslav Bauer

Narozen 18.6.1920 v Křešicích,zemřel 29.1.1995. Ing. CSc., docent katedry mineralogie Vysoké školy chemicko-technologické, publikace z oboru.

Jaroslav Bauer

Narozen 5.4.1924 v Rovečném, okres Žďár nad Sázavou, zemřel 4.1.1969 v Brně. PhDr. CSc., profesor katedry českého jazyka a slavistiky, publikace z oboru.

Jára Beneš

Narozen 5.6.1897 v Praze, zemřel 10.4.1949 ve Vídni. Dirigent a hudební skladatel, autor scénické a filmové hudby.

Ján Bartoš

Český dramatik, divadelní historik a kritik. Narozen 23.2.1893 v Rychnově n.Kněžnou, zemřel 6.5.1946 v Praze. JUDr., divadelní kritik a historik, dramatik, vedoucí divadelního odd. Národního muzea v Praze. Pseud. Brauner, Jan.

J. M Barrie

Britský dramatik a beletrista, autor postavy Petra Pana.

Gustav Brom

Gustav Brom byl český bigbandový leader, aranžér a klarinetista, narozený 22. května 1921 ve Veľkých Levárech na Slovensku. Proslavil se v Evropě a významně ovlivnil jazzovou scénu zejména ve východní Evropě ve 20. století. Bromova kariéra trvala více než pět desetiletí, během nichž vedl vlastní soubor Gustav Brom Big Band. Tato skupina se stala jedním z nejoblíbenějších a nejtrvalejších orchestrů v Československu a byla známá svým spojením jazzu s dalšími hudebními styly, včetně swingu a popu.

Franz Böhmig

Německý zahradník, odborný poradce, autor publikací z oblasti zahradnictví.

David Bowie

David Bowie byl průkopnickou osobností ve světě hudby, známý svým osobitým hlasem, eklektickým stylem a inovativním přístupem k tvorbě. Jeho kariéra trvala více než pět desetiletí, během nichž neustále přetvářel sebe i svou hudbu a ovlivňoval generace hudebníků i fanoušků. Bowieho průlom přišel s hitem "Space Oddity" z roku 1969 a superhvězdy dosáhl v roce 1972 s koncepčním albem "The Rise and Fall of Ziggy Stardust and The Spiders from Mars", kde světu představil své alter ego Ziggyho Stardusta, bisexuální mimozemskou rockovou hvězdu. Toto album upevnilo jeho status glamrockové ikony.

Chris Bishop

Publicista a autor mnoha knih o vojenské problematice.Píše i o II.světové válce,vietnamské válce a je odborníkem na jednotky a zbraně SS.

Alena Bernášková

Alena Bernášková, provdaná Alena Alexová , byla česká a československá spisovatelka, novinářka, politička Komunistické strany Československa a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR. Její otec Antonín Bernášek byl překladatelem a divadelním autorem. Alena Bernášková složila roku 1939 maturitu na anglickém reálném gymnáziu v Praze a začala studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 se zapsala na jednoroční kurz na obchodní akademii. V letech 1941–1942 působila jako učitelka v Ústavu moderních řečí. V letech 1942–1944 byla učitelkou na obchodní akademii v Karlíně. V období let 1944–1945 se angažovala na poloprofesionální úrovni coby herečka v divadle Akropolis. Před koncem války byla totálně nasazena v chemičce v Modřanech. Po válce se začala politicky angažovat. Od roku 1945 pracovala na ministerstvu informací jako členka odboru pro kulturní styky s cizinou. V roce 1946 přešla do redakce listu Svobodné noviny a jako členka novinářských delegací se účastnila zájezdů do zahraničí. V té době studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor angličtina a filozofie. Koncem roku 1947 nastoupila do organizace Výzva Spojených národů na pomoc dětem. V letech 1948–1951 působila v redakci listu Lidové noviny na pozici zahraničněpolitické redaktorky, přičemž od podzimu 1948 strávila půl roku na studijním pobytu v chemické továrně v Záluží na Mostecku. Po volbách roku 1954 byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním obvodu Praha-město. Mandát nabyla až dodatečně v listopadu 1956 jako náhradnice poté, co rezignovala poslankyně Jarmila Glazarová. Mandát obhájila ve volbách roku 1960 . V parlamentu zasedala do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1964. V letech 1951–1953 byla zaměstnána v nakladatelství Českos...

Aleksandr Romanovič Beljajev

Alexandr Romanovič Běljajev v Smolensku, Rusko – 6. leden 1942 Puškin, SSSR) byl ruský spisovatel, který se věnoval fantastice. Z řady jeho prací vyniká Hlava profesora Dowella a Člověk obojživelník.

Agnese Baruzzi

Italská ilustrátorka, grafička a autorka knih pro děti. Též vede výtvarné dílny.

William Blake

William Blake byl anglický malíř, básník a tiskař. Zatímco během svého života byl nepochopený a prakticky neznámý, dnes je považován za významnou osobnost v historii poezie i výtvarného umění preromantismu. Narodil se v 28 Broad Street v londýnské čtvrti Soho do rodiny londýnského obchodníka s pánským prádlem a punčochovým zbožím Jamese Blakea. Mnohé důkazy ukazují na to, že rodina alespoň v době Blakeova dětství netrpěla chudobou. Byl třetím ze sedmi dětí, z nichž dvě se nedožily dospělosti. Pokřtěn byl 11. prosince v kostele sv. Jakuba, Piccadilly. Do školy chodil pouze tak dlouho, aby se naučil číst a psát, odešel v deseti letech, později ho učila doma jeho matka Catherine Blake . Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním. Téměř celý život prožil v londýnské části Lambeth – až na tříletý pobyt ve Felphamu, kde se mu příliš nedařilo, protože nedokázal vyjít s Williamem Haylem, který celý jeho pobyt financoval a přál si stát se Blakeovým patronem. Dne 18. srpna 1782 se ve svých dvaceti pěti letech oženil s dvacetiletou Catherine Boucher, dcerou zahradníka . Catherine neuměla psát, proto je na oddacím listu podepsána: „X“. Blake ji naučil číst, psát a také kolorovat jeho kresby. Manželství zůstalo bezdětné, Blake Catherine ale označoval za svého anděla a mnohé zdroje uvádějí, že vztah mezi nimi byl velmi harmonický. Blake byl silně věřící, neuznával ale anglikánskou církev a později ani žádnou jinou organizovanou formu křesťanství. Jednu dobu měl blízko ke katolicismu – obdivoval středověkou křesťanskou mystiku, ale postupně se názorově přiblížil manicheismu. Jeho velkým a celoživotním zdrojem inspirace byla Bible, zejména starozákonní proroci, ale i Nový zákon. Během svého života měl finanční problémy. Jeho hlavním oborem bylo rytectví, ale rytiny byly koncem ...

Vladimír Bejček

doc. Vladimír Bejček je absolvent přírovědecké fakulty Karlovy univerzity. Je nadšencem pro zoologii a ekologii ptáků a savců a strávil značnou část života pracemi v terénu doma i v zahraničí.

Vasìl' Bykaŭ

Běloruský spisovatel.

Valerij Jakovlevič Brjusov

Ruský básník, prozaik a literární vědec.

Tilly Bagshawe

Tilly Bagshave přišla v osmnácti letech do Cambridge s desetiměsíční dcerou. V šestadvaceti se stala nejmladší spolumajitelkou jedné z nejprestižnějších firem hledajících talentované lidi. Píše pro The Times, Daily Mail a Evening Standard. Její prvotina Zbožňovaná se stala bestsellerem ve Velké Británii i Spojených státech. Žije s rodinou střídavě v Los Angeles a v Londýně. Tilly je mladší sestrou oblíbené spisovatelky Louisy Bagshawe.

Tereza Brdečková

Tereza Brdečková je česká spisovatelka, scenáristka, a filmová publicistka, dcera scenáristy a režiséra Jiřího Brdečky. S manželem Jiřím Dědečkem vede od roku 2013 rodinné nakladatelství Limonádový Joe zaměřené na ilustrované knihy a filmovou literaturu. Roku 1976 maturovala na pražském Gymnáziu Jana Nerudy, poté vystudovala obor střihová skladba na FAMU . Po revoluci pracovala jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov . V roce 1992 byla programovou ředitelkou MFF Karlovy Vary. V letech 1999–2003 byla programovou ředitelkou, později hlavní dramaturgyní Febiofestu. V roce 1995 obdržela cenu Českého literárního fondu Stříbrná křepelka za nejlepší kulturní publicistiku. Její novinářská práce byla spjatá především s Týdeníkem Respekt, s Lidovými novinami, Českým rozhlasem a Radio Suisse Romande. Přispívala do novin a časopisů Cinema, Český deník, Film a doba, Hospodářské noviny, Literární noviny, Nová Přítomnost, Pražský deník, Prostor, Scéna, Tvar. Opakovaně zasedala v porotě mezinárodní kritiky FIPRESCI na festivalech v Cannes, Berlíně, Locarnu a dalších. V České televizi letech 1996–2012 natáčela s režisérem Zdeňkem Tycem cyklus Ještě jsem tady, rozhovory s podtitulem Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. V letech 2012 - 2016 zasedala jako radní Ve Fondu kinematografie. Od roku 2017 působí jako kmenová pedagožka na FAMU, obor scénaristika a dramaturgie. Její nejznámější prací je vysokorozpočtový televizní seriál Bohéma o českých hercích a filmařích v době Protektorátu a v raných padesátých letech. V literatuře i ve filmu se Brdečková zajímala vždy o propojení faktů a fikce, o vzájmené vztahy magického a konkrétního, o postavy lapené v tenatech dějinných zvratů. V roce 2004 kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu jako nestranice za Cestu změny . Do zrušených parlamentních voleb na podzim 2009 byl...

Simone Berteaut

Simone Berteaut, nevlastní sestra francouzské šansoniérky Edith Piaf se narodila v Lyonu 1916 a prožila trpké dětství na pařížské ulici. Ve dvanácti letech již deset hodin denně pracovala v továrně, jako mnoho dětí pařížské periférie Menilmontant. Ve třinácti letech poznává svou patnáctiletou sestru Edith a toto setkání mění od základu její život. Edith bere Simone pod svou ochranu a začínají spolu zpívat na pařížských ulicích. Simone, která po třicet let sdílí s Edith její život, se stává svědkem jejich pohnutých osudů a závratné umělecké kariéry. Z ulice se dostává Edith do nočního podniku na Montmartru, pak na Champs-Elysées, kde přijímá jméno Piaf, a odtud k nejlepším evropským a americkým scénám. To vše zachycuje Simone Berteaut ve své knize citlivým perem nejbližšího člověka, který poznal nejen lesklý povrch slávy, ale i rub se skrytými bolestmi a zklamáním. Zvlášť dobře sleduje umělecký půst zpěvaččin, profesionální pásmo běžící pod všemi skandálními a milostnými příběhy, které je svědectvím o ,,vzniku“ Edith Piaf jako zpěvačky. Simone zemřela 30. května 1975.

Samuel Bjørk

Pod pseudonymem Samuel Bjørk se skrývá úspěšný norský spisovatel, dramatik, zpěvák a textař Frode Sander Øien . Svou první divadelní hru napsal v jednadvaceti letech, od té doby vedle dalších her vydal dva vysoce hodnocené romány Fantastiske Pepsi Love a Speed till frokost , natočil šest hudebních alb , věnuje se také výtvarnému umění a překládá Shakespeara. Jeho první detektivka V lese visí anděl , kterou vydal pod pseudonymem Samuel Bjørk, se hned po vydání stala hitem v celé Skandinávii.

Robert Beránek

Narozen 22.6.1906 v Praze. Ing., odborník na zahrádkářství, práce z oboru.

Milan Buben

Milan Michael Buben je český historik, heraldik, vyučující na Katolické teologické fakultě a Filozofické fakultě UK, magistrální rytíř Suverénního řádu maltézských rytířů. Vystudoval na FF UK obor angličtina – čeština, v roce 1973 složil rigorózní zkoušku s volitelným předmětem obecné dějiny, roku 2011 úspěšně zakončil doktorské studium na katolické teologické fakultě UK. Roku 2015 mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České .

Milan Blahynka

Milan Blahynka je český literární teoretik narozený na Slovensku. Věnoval se především dílu Vítězslava Nezvala. Milan Blahynka se narodil v Ružomberku a do roku 1939 vyrůstal na Slovensku, neboť jeho otec zde působil jako důstojník četnictva. Po rozpadu Československa se rodina přestěhovala na Moravu, nejprve do Starého Města u Uherského Hradiště, později do Osvětiman u Kyjova a posléze do Ježova u Kyjova, odkud pocházeli jeho rodiče. Otcem Milana Blahynky byl Štěpán Blahynka, někdejší četník na Slovensku, pozdější velitel tzv. cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu a v Letech, po válce okresni velitel SNB v Uh. Hradišti a Kyjově. V Kyjově Blahynka roku 1951 maturoval na reálném gymnáziu. Poté studoval češtinu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci; studium ukončil roku 1956 diplomovou prací o Vítězslavu Nezvalovi. Pracoval pak jako metodik Krajské lidové knihovny v Olomouci a od roku 1957 jako profesor na jedenáctileté střední škole v Litovli; působil i jako externí redaktor v olomouckém Krajském nakladatelství. V roce 1960 začal postgraduální studium na Institutu společenských věd při ÚV KSČ . Titul PhDr. získal roku 1968 za monografii Marie Pujmanová, titul CSc. roku 1969 za práci Vývojová logika avantgardy. Na začátku tzv. normalizace byl vyškrtnut z KSČ. Přesto se uvádí mezi signatáři Anticharty. V letech 1963–1989 pracoval v Ústavu české literatury Československé akademie věd , a to nejprve jako vědecký aspirant, poté jako vědecký pracovník; později souběžně přednášel na Pedagogické fakultě v Ostravě. V roce 1989 se stal odborným asistentem na katedře české literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Do brněnské pobočky ÚČL se vrátil v říjnu 1990 po nuceném odchodu z FF UK. Na podzim 1991 byl předčasně penzionován. Navazoval především na marxistické koncepce Anatolije Vasiljeviče Lunačarského a Ladislava Štolla. Analyzoval tzv...

Michal Bystrov

Michal Bystrov je český novinář, spisovatel, překladatel, písničkář a básník. Absolvoval VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka . Studium bohemistiky na FF UK neukončil. V novinářské profesi se zabývá zejména kulturou a hudební publicistikou. Začínal jako elév v Českém rozhlase. Mezi lety 1999 a 2013 publikoval stovky recenzí, portrétů, rozhovorů, reportáží a sloupků v Lidových novinách. Pracoval také jako redaktor domácí a zahraniční rubriky, píše o historii. Velkou část článků uveřejnil v LN, Deníku, Reflexu a UNI. K okruhu autorů časopisu UNI patří od roku 2007, autorem Reflexu je od roku 2015. Další spolupráce: Xantypa , Respekt , Rádio Česko , Crossroads , Aktuálně , Rock & Pop , Rock & All , Reportér , Tři veteráni . Zaměstnání: redaktor domácího zpravodajství Hospodářských novin , redaktor kulturní rubriky centrální redakce Deníku , redaktor ČRo 7 , redaktor kulturní rubriky Lidových novin , redaktor zahraničního zpravodajství centrální redakce Deníku , vedoucí kulturní rubriky centrální redakce Deníku , redaktor kulturně publicistického týmu Deníku . Autorsky se prosadil knižní trilogií Příběhy písní o historii starých zlidovělých skladeb . Je autorem básnické sbírky Všechna hvězdná znamení , variací na texty starých bluesmanů Blues na rozcestí a knížky básní pro děti Nech ten mech, kterou ilustroval Petr Nikl . Spolu s Gitou Zbavitelovou přeložil texty Boba Dylana v knize Lyrics/Texty 1962–2001. Od roku 2004 překládal hudební biografie . Časopisecky publikoval překlady poezie Michaela Ondaatjeho, Richarda Brautigana, Charlese Bukowského a Kennetha Rexro...

Michael Borovička

působí v současné době jako nezávislý publicista a překladatel. Specializuje se na české dějiny 19. století. Je autorem knih Kauza Karel Havlíček Borovský , Pearl Harbor 1941. Ze zákulisí jednoho zákeřného přepadu a Tajné dějiny zednářských lóží . Jako spolautor se podílel na vícedílné publikaci Galerie nesmrtelných a dvoudílné knize Drsný střed Evropy . Je kmenovým autorem zeměpisného a cestopisného měsíčníku Lidé a země, kde publikuje cestopisné reportáže a třetím rokem již historický seriál o cestovatelích, polárnících a mořeplavcích. Spolupracuje také s měsíčníkem Dějiny a současnost a deníkem Lidové noviny. Absolvent Fakulty žurnalistiky se zaměřením na studium dějin. V letech 2002-2003 působil v Historickém ústavu armády ČR. PhDr.

Martin Buber

Martin Buber byl židovský filosof náboženství a překladatel rakouského původu. Podílel se na sionistickém hnutí a zasazoval se o vyrovnání s palestinskými obyvateli Izraele. Martin Buber se narodil ve Vídni v židovské rodině. Jeho děd, Solomon Buber, byl významný učenec, který se věnoval studiu židovských chasidských tradic a Tóry. U něho ve Lvově strávil Martin Buber dětství a studoval zde na polském gymnáziu. Po maturitě roku 1896 studoval ve Vídni, v Lipsku, v Curychu a v Berlíně, a to filosofii, psychologii a germanistiku, mezi jeho učiteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel. Roku 1899 se ve Vídni seznámil s Theodorem Herzlem a připojil se k jeho sionistickému hnutí. Na rozdíl od Herzla, který chtěl založit laický židovský stát, Buberovi šlo především o židovské náboženství a kulturu. V tomtéž roce se oženil a pracoval jako redaktor různých židovských časopisů. Roku 1902 se začal zabývat chasidstvím, jehož životní a náboženská praxe mu byla daleko bližší než politické cíle sionismu. Roku 1904 vydal disertaci o problému individuace, zejména o Jakobu Böhme a Mikuláši Kusánském a věnoval se pak už pouze studiu. Vydal několik sbírek chasidských příběhů a mýtů a pracoval opět jako redaktor. Za první světové války založil výbor na podporu východoevropských Židů. Roku 1921 se spřátelil s Franzem Rosenzweigem a působil v jeho škole. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo Já a Ty, věnované filosofii individuálního vztahu s druhou osobou. Od roku 1925 pracoval společně s Rosenzweigem na novém překladu Bible, který se snažil zachovat co nejvíce rysů hebrejského originálu. V letech 1930-1933 byl profesorem židovského náboženství a etiky na univerzitě ve Frankfurtu n. M., na protest proti Hitlerovu převzetí moci však roku 1933 rezignoval a roku 1938 kvůli sílícímu tlaku německého nacismu odjel do Jeruzaléma, kde učil na tamější Hebrejské univerzitě antropologii a sociologii. Po druhé světové válce se ...

Maeve Binchy

Maeve Binchyová byla irská spisovatelka. Její díla byla přeložena do 37 jazyků a dosáhla souhrnného nákladu 40 milionů výtisků. Většinou se odehrávala na irském maloměstě a vyznačovala se laskavým humorem, ona sama svou literaturu označovala za „únikovou“. Od roku 1969 pravidelně přispívala svými vtipnými sloupky do deníku The Irish Times. Do literatury vstoupila jako dramatička, svůj první román vydala roku 1982 . Její manžel Gordon Snell byl spisovatelem knih pro děti.

Madeleine Brent

Madeleine BRENT vlastním jménem Peter O’Donnell Madeleine Brent. Toto jméno bylo poměrně dlouho zahaleno tajemstvím. Ještě v r. 1999 uvádí naše nakladatelství Euromedia Group : „Madeleine Brentová žije v Anglii, nikdo ale přesně neví, která známá spisovatelka se pod tímto pseudonymem skrývá. Prozradila jen, že je dcerou slavného novináře a sama byla žurnalistkou.“ No, nyní už víme pravdu. Tato „dcera“ slavného novináře je ve skutečnosti chlap! Takže : autor se jmenuje Peter O’Donnell a je to už docela stařík . Pod svým jménem dlouho psal akční komiksy, které vycházely v londýnských novinách. Hlavní hrdinka byla „tvrdá“, všestranně nadaná dívka a špiónka Modesty Blaise a pomáhal jí přítel poručík Willie Garwin. Pro velkou oblibu pak v šedesátých letech tyto příběhy byly sepsány knižně, a pak už následovaly další a další. Do dneška bylo vydáno o Modesty 13 knih. Ale vraťme se k Madeleine Brent. Tímto jménem byl poprvé podepsán román Tregaron’s Daughter, který vyšel v r.1971. Těžko říci, proč autor použil pseudonym ženy, možná proto, že od komiksů k historickým románům určeným spíše ženám je docela dlouhý skok a on v tomto žánru nechtěl být s komiksy spojován.

Karol Benický

Karol Benický byl český a slovenský fotograf, nakladatel, designer, iniciátor humanitárních projektů a cestovatel. Narodil se 13. dubna 1940 ve Spišských Hanušovcích. Se svou manželkou Evou měl dvě dcery a syna Matúše . Jedná se o autora mnoha fotopublikací. Uspořádal řadu výstav doma i v zahraničí, ve městech jako jsou Bratislava, Budapešť, Varšava, Vilnius, Londýn, Peking, Kuvajt, Pula a další. Žil a tvořil v Praze, na Slovensku a ve světě. Jeho jméno zůstává v českých zemích stále neznámé. Soustředil se na vydávání obrazových cyklů z nových členských států Evropské unie, na Čínu a na portrétování lidí z různých společenských vrstev po celém světě. Je autorem několika knih o Praze. Působil jako kurátor v Galérii Slovenskej televízie v Mlynské dolině v Bratislavě. Zemřel 2. srpna 2011 v Praze. V roce 1983 získal medaili FIAP za první místo na II. Světovém bienále krajinářské fotografie v Sydney, v Bruselu v roce 2002 Cenu Evropské unie umění za uměleckou tvorbu.

Karel Bartuška

Karel Bartuška byl pedagog fyziky a autor učebnic. Karel Bartuška absolvoval v roce 1955 Matematicko-fyzikální fakultu a posléze nastoupil jako učitel na střední školu, ze které se později stalo Gymnázium Nad Štolou v Praze 7, kde zůstal učit celý svůj profesní život. Na této škole byl 40 let předsedou předmětové komise pro fyziku a správcem fyzikálních sbírek. Je autorem řady odborných knih, publikoval odborné články v časopisech, byl členem redakční rady časopisu Matematika a fyzika ve škole a časopisu Věda, technika a my, pracoval na MŠMT jako člen poradního sboru pro gymnázia a člen dvou odborných komisí, byl předsedou komise pro vytvoření osnov fyziky. Dále byl členem Ústředního výboru Jednoty českých matematiků a fyziků, kde 6 let vykonával funkci místopředsedy. Profesor Bartuška odešel v roce 1996 do důchodu, přičemž na škole dále působil. Zemřel v roce 2008. Je autorem nebo spoluautorem řady odborných knih včetně učebnic fyziky. Jeho učebnice tvoří základ současné středoškolské fyzikální literatury. Jeho bibliografie v katalogu Národní knihovny zabírá několik stránek.

Julie Brožová-Malá

Narozena 2.6.1883 v Kladně, zemřela 16.2.1971 v Praze. Knihy pro děti, beletrie.

Jiří Bohuněk

Autor učebnic fyziky pro základní školy, pedagog.

Jiří Berger

Narozen 10. 1. 1950 v Kaznějově, zemřel 22. 5. 2008. Plzeňský fotograf, který se specializoval na letecké fotografování, zejména památkových objektů. Kaznějovský rodák se věnoval fotografii od roku 1980. V roce 1986 nastoupil jako krajský fotoreportér do ČTK a v 90. létech pracoval v Plzeňském deníku a krajské redakci MF Dnes.

Jennifer Lynn Barnes

Eva Beková

Narozena 5. 4. 1980. Mgr., odborná pracovnice vědy a výzkumu v oddělení současné lexikologie a lexikografie Ústavu pro jazyk český AV ČR a lektorka českého jazyka.

Bernard Bolzano

Bernard Bolzano byl český německy hovořící matematik, filozof, estetik a kněz. Bernard Bolzano se narodil 5. října 1781 v Praze v rodině obchodníka. Jeho otec – Bernard Pompeius byl původem z italské Nessy, v dětském věku přišel do Čech a v roce 1767 se trvale usídlil v Praze. Zde působil jako obchodník se starožitnostmi a uměleckými předměty. Matka Cecilie Maurerová byla dcerou pražského obchodníka se železářským zbožím Václava Františka Maurera, jehož otec Michal Maurer přišel do Prahy roku 1704 z panství Rosenau v Dolním Rakousku. Z manželství Bolzanových vzešlo dvanáct dětí, leč dospělosti se dožily pouze dvě – prvorozený Jan a Bernard. Bernard Bolzano vystudoval piaristické gymnázium v Praze, které ukončil s výborným prospěchem roku 1796. Poté se věnoval studiu matematiky a logiky v tříleté filosofické přípravce, kde přednášel Stanislav Vydra. Školní rok 1799–1800 soukromě studoval zejména matematiku a filozofii a současně navštěvoval přednášky prvního a druhého ročníku na Filozofické fakultě Karlo–Ferdinandovy univerzity, a to zejména přednášky matematika Františka Josefa Gerstnera. Přes obrovský zájem o matematiku a filosofii se po uplynutí tohoto roku rozhodl pro studium teologie. Na podzim roku 1804 se Bernard Bolzano ucházel o místo profesora matematiky na pražské univerzitě, které se uvolnilo odchodem S. Vydry do penze. Přestože při konkurzní zkoušce, která byla na místo vypsána, obstál velmi dobře, byl tento post udělen staršímu uchazeči, Josefu L. Janderovi. Bernard Bolzano byl vysvěcen 7. dubna 1805 knězem a o 10 dní později byl promován doktorem filozofie. Na univerzitu nastoupil v roce 1805, kdy přijal místo univerzitního učitele, profesora filozofie náboženství. Mezi lety 1805–1819 byl univerzitním kazatelem v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze, kde ve svých kázáních ovlivňoval inteligenci v éře národního obrození. V roce 1819, na Štědrý den, mu bylo znemožněno ...

Waldemar Bonsels

Spisovatel.

Valerie Bowman

Valerie vyrostla v Illinois se šesti sestrami . Nyní žije v Jacksonville se svou rodinou.

Tony Buzan

Anthony "Tony" Peter Buzan byl anglický autor a výchovný poradce. Buzan zpopularizoval myšlenku duševní gramotnosti a techniku zvanou Myšlenkové Mapy, dříve užívanou Leonardem da Vinci a dalšími. Narodil se v Palmers Green, Enfield, Middlesex. Je absolventem Kitsilano Secondary School ve Vancouveru, kde byl v letech 1959-60 hlavním chlapeckým prefektem. Jeho bratr – akademik Barry Buzan – je propagátorem mnemotechnických pomůcek a techniky myšlenkových map. V prosinci 2006 vydal vlastní program na podporu mentálního mapování nazvaný iMindMap. The Buzan Organisation má ochranné známky na frázi 'myšlenková mapa' v kontextu kurzů osobnostního rozvoje ve Spojeném království, USA a Německu. Ochranná známka není registrována v záznamech Kanadského úřadu pro duševní vlastnictví. Podle seriálu Use Your Head vysílaném BBC je většina jeho myšlenek obsažena v jeho pěti knihách: Use Your Memory, Master Your Memory, Use Your Brain , The Speed Reading Book and The Mind Map Book . Je autorem nebo spoluautorem více než 100 knih přeložených do 30 jazyků.. Jako autor populární psychologické literatury psal Tony Buzan o tématech spojených s mozkem, "genius kvocient ", spirituální inteligence, paměť, tvořivost a rychločtení. Je zakladatelem a prezidentem Brain Foundation a zároveň Brain Trust Charity , World Memory Championships a World Championships of the Brain. Je spoluzakladatelem London's Mind Body Spirit Festival stejně jako Mind Sports Olympiad. Kritici nazývají mentální mapování pseudovědou, zpochybňují existenci důkazu podporujícího techniku a užitečnost myšlenkových map. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tony Buzan na anglické Wikipedii....

Toman Brod

Toman Brod pochází z pražské židovské rodiny. V průběhu druhé světové války byl v červenci roku 1942 se svým o dva roky starším bratrem Hanušem a matkou Olgou deportován do Terezína. Odtud byl za rok a půl transportován do koncentračního tábora v Osvětimi . Tady přežil až do června roku 1944, kdy prošel selekcí doktora Josefa Mengeleho a následně byl přemístěn do mužské části osvětimského tábora. V říjnu roku 1944 prošel Toman Brod další selekcí, byl určen pro práci ve Velkoněmecké říši a byl přemístěn do pracovního tábora Gross-Rosen. Po skončení druhé světové války a osvobození Německem okupovaných území onemocněl tyfem. Po návratu do Prahy prodělal tuberkulózu. Po druhé světové válce vstoupil Toman Brod do KSČ. V letech 1959 až 1965 byl registrován jako spolupracovník Státní bezpečnosti . Koncem 60. let dvacátého století byl propuštěn ze zaměstnání a vyloučen z KSČ. Živil se jako čerpač vody a taxikář. Je signatářem Charty 77. Toman Brod patří k předním českým historikům. Ve svých odborných pracích se věnuje převážně novodobým vojenským dějinám, problematice československo-sovětských vztahů, československému odboji na Západě v období druhé světové války, holocaustu a druhé světové válce celkově. Kromě mnoha odborně zaměřených publikací mu vyšla i vzpomínková autobiografická kniha „Ještě že člověk neví, co ho čeká“. Toman Brod se narodil v Praze 18. ledna roku 1929 do dobře situované a zámožné židovské rodiny. Jeho otec Arnošt Brod pocházel z Bučic. Do Prahy se přestěhoval ve druhé polovině dvacátých let dvacátého století. Byl velkoobchodníkem s obilím. V Čáslavi vlastnil sklad, kupoval od místních sedláků obilí, které pak na Plodinové burze v Praze prodával. Jeho matka Olga Brodová, za svobodna Picková pochá...

Stanislav Bendl

Stanislav Bendl je český pedagog a vysokoškolský profesor. Zabývá se především sociální pedagogikou, teorií výchovy a pedeutologií. K jeho hlavním tématům patří problematika kázně a autority ve výchově. Věnuje se též otázkám pedagogické praxe a koncepci učitelského vzdělávání. Je autorem četných publikací o školní kázni. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze složil v roce 1991 státní rigorózní zkoušku a v roce 1999 absolvoval doktorské studium v oboru pedagogika. Docentem pedagogiky byl na této škole jmenován k 1. květnu 2004. Dne 26. listopadu 2013 byl na návrh vědecké rady Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře jmenován profesorem pedagogiky. Pedagogické působení zahájil Stanislav Bendl v roce 1988 jako učitel na základní škole, od roku 1994 působí na katedře pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nejprve jako interní doktorand, později jako odborný asistent, docent a profesor. Od roku 2005 je vedoucím katedry pedagogiky a od roku 2006 též členem vědecké rady fakulty. Přednáší zejména předměty sociální pedagogika, sociální deviace, poruchy chování a autorita ve výchově. Stanislav Bendl rozšířil pedagogickou teorii i praxi především v souvislosti s interpretací pojmu kázeň. Významné bylo zejména nastolení nového náhledu na problematiku kázně, a do značné míry i autority, v období transformace a společenských proměn po roce 1989, tj. zásadní přínos k rehabilitaci fenoménu kázně – nové pojetí a prezentace kázně jako jednoho z pilířů školního života, podmínky efektivního vyučování i učení a v neposlední řadě předpokladu bezpečného školního vyučování . Toto pojetí kázně oslovilo podstatnou část odborné komunity i širokou pedagogickou veřejnost, neboť reagovalo na relativizaci některých součástí výchovy, ke které přirozeně došlo postupnou liberalizací výchovy i celé společnosti. Svým odborným působením Stanislav Bendl významně přispěl ke konstituování pražské školy sociální pedagogiky,...

Serge Baudo

Serge Baudo je významný francouzský dirigent, narozený 16. července 1927 v Marseille. Jeho kariéra se vyznačuje hlubokými znalostmi francouzského repertoáru, což je patrné z jeho nahrávek děl skladatelů, jako jsou Maurice Ravel a Claude Debussy. Baudo studoval na pařížské konzervatoři a byl chráněncem legendárního dirigenta Charlese Muncha. Během své kariéry zastával několik prestižních funkcí, včetně role šéfdirigenta Pražských symfoniků a Orchestre National de Lyon.

Sebastian Brant

Sebastian Brant, též Brandt , byl německý humanista a satirik. Nejznámějším jeho dílem je satira Loď bláznů . Brant pocházel z rodiny hostinského a vystudoval práva na univerzitě v Basileji, kde pak učil. Doktorát práv získal roku 1489. Roku 1485 se jeho manželkou stala Elisabeth Bürgová, která mu porodila sedm dětí. Svou poezii psal zprvu latinsky, později však začal uveřejňovat svá díla v němčině. Kromě toho publikoval odborné právní spisy. Roku 1500 se vrátil do rodného Štrasburku, kde setrval do konce života a působil i v místní politice, od roku 1503 jako městský tajemník. V tomto období však již přestal významněji literárně tvořit.

S. J Bolton

Britská spisovatelka, autorka krimi románů.

Nigel Blundell

Je žurnalista, který pracoval v Austrálii, v Americe a v Anglii. Přes 25 let pracoval pro bristký tisk jako autor a přispěvatel do celonárodní tiskové organizace. Napsal přes 40 knih.

Milena Bočánková

Narozena 6. 8. 1938 v Praze. Doc. PhDr., CSc., vysokoškolská pedagožka na katedře jazyků Vysoké školy ekonomické, práce z oboru jazykovědy a interkulturních vztahů.

Milada Buriánková

Zemřela v září 2016. Pedagožka, redaktorka časopisu Český jazyk a literatura, publicistika z oboru.

Michelangelo Buonarroti

Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni často označovaný jen jako Michelangelo byl italský sochař, architekt, malíř, básník a přední představitel vrcholné italské renesance a manýrismu. Jeho nejslavnější díla jsou monumentální socha Davida a malířská výzdoba Sixtinské kaple. Michelangelo žil a tvořil téměř celé století. Po celý život byl velmi pracovitý, pracoval ještě šest dnů před svou smrtí. Žil v bouřlivých časech, kdy bylo smeteno středověké náboženství a začala reformace. Byl umělcem, který se dokázal této době přizpůsobit a geniálně ji ztvárnit ve svých dílech. Michelangelo Buonarroti se narodil dne 6. března 1475 v malém městě Caprese v údolí Valtiberina poblíž Arezza v Toskánsku. Byl jedním z pěti synů v rodině Florenťana Lodovica Di Leonarda Buonarrotiho Simoniho. Jeho otec v době Michelangelova narození od podzimu 1474 po dobu šesti měsíců zastával funkci podesty obce Chiusi della Verna a také správce hradu Caprese. Matka se jmenovala Franceska di Neri di Miniato del Sera a Michelangelo byl jejím druhorozeným synem. Rodina Buonarroti patřila do florentského patriciátu a nikdo z jejich příslušníků se nevěnoval umělecké kariéře, která nebyla v souladu s jejich postavením. Buonarrotiové totiž zastávali především pozice ve veřejných úřadech. Rodina měla vlastní erb a sponzorovala kapli v bazilice Santa Croce . V době Michelangelova narození však rodina trpěla nedostatkem financí. Funkce podesty byla jen malým politickým úkolem, kterým se otec pro svou rodinu snažil zajistit slušný život. Otec dokonce zchudl tak, že se chystal zbavit svého privilegia florentského občana. Již na konci března po Michelangelově narození skončilo otcovi funkční období podesty v Chiusi della Verna. Rodina se proto vrátila zpět do Settignana ve Florencii. Zde byl Michelangelo jako novorozeně předán do péče místní chůvy. Settignano bylo městem kameníků. Pískove...

Mary Bard

Mary Bard Jensen byla americká spisovatelka, nejstarší z pěti dětí důlního inženýra Darsieho Campella Barda a jeho ženy Elsie Thalimer, rozené Sandersonové . Rodiče měli holandské a irské předky. Její mladší sestrou byla spisovatelka Betty MacDonaldová . Rodina se kvůli otcově profesi často stěhovala, Mary často střídala nejprve školy a později povolání. V roce 1934 se vdala za patologa Clyda R. Jensena. Psala převážně humorné a dívčí romány, někdy s autobiografickými rysy, které vyšly ve vícero jazycích včetně češtiny.

Marta Brtníková

Narozena 1931 v Ostravě, zemřela 2007. MUDr., práce o manželství a výchově dítěte.

Mária Blšáková

Slovenská spisovatelka, též pracuje jako ošetřovatelka.

Lucie Bílá

Lucie Bílá, vlastním jménem Hana Zaňáková , je česká zpěvačka populární hudby a herečka. Mezi její největší hity patří mimo jiné „Láska je láska“, „Trouba“, „Jsi můj pán“ či „eSeMeS“. Mimo to je společnicí ve firmě FANTAZMA, spol. s r. o., která provozuje Divadlo Ta Fantastika. Narodila se na Kladně, vyrůstala ve středočeských Otvovicích ve slovensko-české rodině. Hodiny zpěvu absolvovala již na Lidové škole umění . Dříve, než se proslavila na poli showbyznysu, vyučila se dámskou krejčovou. První zkušenosti na hudebních pódiích získávala jako členka skupin Rock-Automat, Arakain a Vitacit. V 80. letech si jí všiml producent Petr Hannig, vymyslel jí pseudonym Lucie Bílá a napsal pro ni písně Neposlušné tenisky a Horší než kluk. Pořádný úspěch ji teprve čekal v příštím desetiletí, kdy prošla nejznámějšími muzikály uváděnými v České republice , vydala řadu sólových alb, podílela se na několika filmech a po několik let se pevně držela na výsluní popularity ve výroční anketě Český slavík. V letech 1984–1986 působila též v heavy-trash metalové kapele Arakain, kde s Alešem Brichtou tvořili pěvecký duet. Poté, co se soustředila na sólovou kariéru, z Arakainu odešla, avšak každých pět let s kapelou znovu vystupuje na výročních koncertech. V současné době mají za sebou turné uskutečněné ke třiatřicetiletému výročí založení skupiny. V roce 1989, krátce před sametovou revolucí, se Lucie Bílá seznámila s bývalou dětskou filmovou hvězdou Tomášem Holým. Jejich vztah asi po šesti měsících ukončila Tomášova autonehoda a jeho následné úmrtí. V březnu 1995 porodila syna Filipa ze vztahu s Petrem Kratochvílem, partnerství ale Kratochvíl neudržel kvůli aféře s Pavlínou Babůrkovou, vítězkou Miss Československo 1992. Roku 1997 vyšlo její společné album s Karlem Gottem jménem Duety, které přineslo mj. jejich společné hity Co sudičky přály nám, Sen v nás zůstává a další. V...

Lucia Braunová

Slovenská spisovatelka a pracovnice v bankovnictví.

Luc Bürgin

Narodil se v Basileji ve Švýcarsku. Je hudebníkem a novinářem - publicistou, v současné době studyje germanistiku a folkloristiku na universitě v Basileji. Mimo to se již dlouhá léta velice intenzívně zabývá okrajovými otázkami vědy na téma UFO a mimozemská život. Publikuje v různých odborných časopisech.

Lauren Brooke

Linda Anne Chapman se narodila v Liverpoolu. V současné době žije v Leicestershiru, společně se svým manželem Peterem a třemi dcerami Iolou, Amany a Spike. Její první kniha, Bunny Bonanza, byla vydána v roce 1999. Autorka dívčích románů.