Výpis všech autorů

Felicity Brooks

Felicity Brooks studovala angličtinu a drama na univerzitě v Exeteru a pracovala jako herečka, pedagožka a slovníkářka před zahájením publikování vlastních dětských knih koncem roku 1980. Je autorkou a upravovala stovky titulů, včetně encyklopedií, slovníků, knih o historii, geografii, jazykovědě, matematice, přírodní historii a umění, mytologie. Felicity žije v Oxfordshire se svou dcerou, kočkou Cobweb, malým bílým králíkem a dvěma zlatými rybkami .

Eugen Brikcius

Eugen Brikcius je český spisovatel píšící rovněž latinsky, básník, filosof, esejista a výtvarník. Po maturitě vystřídal mnoho zaměstnání . V letech 1966 až 1968 dálkově studoval filosofii a sociologii na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze, v letech 1968–1970 studoval filosofii na University College v Londýně, na konci šedesátých let pořádal happeningy, v sedmdesátých letech se živil jako výtvarník ve svobodném povolání. V letech 1973–1974 byl osm měsíců vězněn za hanobení Sovětského svazu. V roce 1976 podepsal prohlášení Charta 77 a v lednu 1980 se z politických důvodů vystěhoval do Rakouska. Studia dokončil v roce 1982 disertační prací Ontological Argument. V roce 1984 se oženil se Zuzanou, se kterou se mu narodil syn Eugen. Dnes je ve svobodném povolání a žije mezi Prahou a Vídní. Po roce 1990 navázal na své happeningy organizováním „konceptuálních akcí“. Se svou ženou Zuzanou pořádá v Praze každoročně Literární výlety a od roku 2007 pouliční plakátové výstavy slovem i obrazem. Je členem mezinárodního PEN klubu. Dvě z jeho dětí, Anna a František, jsou violoncellisté. Jeho třetím potomkem je syn Eugen ml.

Emily D Beňová

Volám sa Emília Dalekorejová Beňová a žijem s rodinou v malebnej dedinke na východe Slovenka. Vyštudovala som SOU-obchodné v Košiciach a písaniu sa venujem od svojich 13 rokov. Začínala som skladaním básni, neskôr krátkych poviedok a až vo veku 19 rokov som napísala svoj prvý upírsky fantasy román Temní Anjeli - POSOLSTVO. Rok potom sa zrodila druhá časť s podnázvom PRIATEĽ Z MINULOSTI. Neskôr VZOSTUP ZLA, po ňom SVETLO V TME a nakoniec záverečná časť OSLOBODENÁ. V roku 2012-14 som napísala svoju druhú fantasy tetralógiu DVA KROKY DO PEKLA, ktorá si čitateľov získala od prvej stránky. Tentoraz som stavila na anjelov a tajomstvo sveta mŕtvych a príbeh zaujal okolie až natoľko, že som sa rozhodla vydať aj túto sériu. V roku 2015 som stavila na erotiku, tentoraz s cieľom osloviť vydavateľstvo a okamžite som sa dočkala odpovede, ktorá bola jednoznačná a kniha V OBJATÍ GENTLEMANA uzrela svetlo sveta 15.4.2016 . Neskôr mi vyšla aj druhá časť V OBJATÍ NEPRIATEĽA 30.9.2016 a záverečná časť V OBJATÍ MILENCA sa zrodí 22.2.2017. Som vydatá, mám dve krásne dcérky a manžela, ktorý ma v písaní podporuje...

Colette Baron-Reid

Populární jasnovidkyně, motivační řečník. Bývá hostem rozhlasových pořadů, přednáší na seminářích a je autorkou meditačních CD. Žije v Sedoně, ve státě Arizona.

Brandon Bays

Brandon Bays je světoznámou pokrokovou učitelkou v oblasti léčení těla a mysli. V roce 1992 u ní byl zjištěn nádor, který si sama vyléčila za necelých sedm týdnů, bez absolvování operací a bez použití jakýchkoliv léků. Na základě svých zkušeností vyučuje unikátní metodu zvanou Cesta , která umožňuje lidem vyzkoušet účinnou léčbu emocionálních a fyzických problémů na buněčné bázi. Její zaměření zahrnuje mimo jiné psychoneurologickou imunologii, neurolingvistické programování, neuroasociativní úpravu, akupresuru, kinesiologii, iridologii a výživu. Cesta patří dnes mezi mezinárodně nejuznávanější, vysoce účinné léčebné procesy. Brandon Bays se usadila ve Velké Británi a v současné době pořádá po celém světě semináře, na kterých každým rokem učí tisíce lidí najít způsob vlastní léčby přírodní cestou. Je známá svou srdečností a laskavým humorem a její práce všem přináší inspiraci, radost a hluboké poznání.

Benjamin Britten

Benjamin Britten byl uznávaný anglický skladatel, dirigent a klavírista, který je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností britské klasické hudby 20. století. Britten se narodil 22. listopadu 1913 v Lowestoftu v Suffolku a již od útlého věku projevoval mimořádný hudební talent. Studoval na Royal College of Music v Londýně a rychle se prosadil jako přední skladatel s díly různých žánrů, včetně opery, sborové hudby, komorních skladeb a orchestrálních kompozic.

Anita Báchorová

Učitelka českého jazyka, literatury a němčiny, spoluautorka učebnic češtiny.

Alois Bejblík

Alois Bejblík byl český anglista, překladatel a teatrolog. Odmaturoval v roce 1945 na gymnáziu v Praze, poté studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy anglistiku, bohemistiku a srovnávací literaturu. Po roce 1950 krátce vyučoval matematiku a tělocvik na gymnáziu v České Lípě, poté pracoval ve Státním ústavu důchodového zabezpečení. V roce 1960 zastupoval Československo v Mezinárodním úřadu práce v Ženevě. V roce 1967 strávil rok jako stipendista v Cambridge. Od roku 1970 se věnoval zejména literatuře. Od roku 1983 vyučoval na DAMU. V roce 1987 se stal dramaturgem Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Zemřel v roce 1990 na následky autonehody. Překládal z angličtiny, francouzštiny a italštiny. Překládal alžbětinskou renesanční poezii, dramata a prózu. Spolupracoval na edici Alžbětinské divadlo.

Alfred Bolek

Alfred Bolek byl strojní inženýr, profesor a děkan Fakulty strojní ČVUT. Bolek se narodil na Těšínsku v rodině rolníka. Po maturitě na Vyšší průmyslové škole strojnické v Karviné nastoupil v roce 1929 na Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Ačkoliv studium ještě neměl ukončené II. státní zkouškou, začal pracovat jako odborný asistent na základní odborné škole kovodělné v Praze. V roce 1938 se stal asistentem na Ústavu strojů zdvihacích a transmisí VŠSEI ČVUT. V den, kdy byly uzavřeny vysoké školy, 17. listopadu 1939 byl spolu s dalšími studenty odvlečen do koncentračního tábora Sachsenhausen , odkud byl propuštěn 20. dubna 1940 na přímluvu protektorátního ministra školství Jana Kaprase. Následně začal vyučovat v Ostravě a roku 1945 ve Zlíně ve škole Baťových závodů. Roku 1945 byl povolán zpět na ČVUT. Zde téhož roku dokončil studia a začal působit jako asistent. Roku 1954 byl jmenován docentem a 1959 profesorem pro obor části strojů, roku 1958 se stal vedoucím Katedry transportních zařízení a částí strojů. Ve školních letech 1966/1967 – 1968/1969 a od února 1970 do konce školního roku 1972/1973 zastával funkci děkana Fakulty strojní ČVUT. Je autorem několika publikací nejen z oboru strojního inženýrství ale i k historii školy. Oženil se s pianistkou Ernou Grünfeldovou , která pocházela z hudební rodiny Grünfeldů a byla absolventkou a pedagožkou Pražské konzervatoře.

Alessandro Baricco

Alessandro Baricco , populární italský romanopisec, dramatik, kritik, novinář a esejista. Jako spisovatel debutoval v roce 1991 románem Castelli di rabbia. Román Hedvábí byl v roce 2007 zfilmován, hlavní role obsadili Keira Knightleyová a Michael Pitt.

Agnese Baruzzi

Italská ilustrátorka, grafička a autorka knih pro děti. Též vede výtvarné dílny.

Vratislav Hugo Brunner

Vratislav Hugo Brunner byl český typograf, ilustrátor, grafik, karikaturista, autor hraček, divadelních scénografií, malíř. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Vratislav Hugo Brunner se narodil v rodině staroměstského klempířského mistra Antonína Brunnera a jeho manželky Leopoldiny, rozené Chudobové. Po celý život žil v domě „V nebi“ na rohu Perštýna a Skořepky na Starém Městě pražském. Studoval staroměstskou reálku, kde se přátelil s Eduardem Bassem a Františkem Frabšou. Eduard Bass byl jeho celoživotním přítelem. Po prvním semestru kvinty odešel na Akademii výtvarných umění. V přípravce byli jeho učiteli Vlaho Bukovac a Bohumír Roubalík. Později pracoval pod vedením Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Maxmiliána Pirnera. Byl neprůbojný ale spoluorganizoval studentský život. Pro své přátele byl velice obětavý. Miloval své "vlídné kouty" u přátel, jako byli Kamilla Neumannová a redakce Knihy dobrých autorů, anarchista Michal Kácha, Antonín Bouček v kavárně Union, Josef Walter v kavárně Montmartre , vydavatel Karel Borový, vydavatelství bratří Neubertové, prostředí na UPŠ. Od roku 1906 uveřejňoval časopisecky ilustrace a karikatury. V roce 1908 se stal jedním ze spoluzakladatelů Artělu . V roce 1909 spoluzaložil Novou edici . V roce 1912 navštívil Lipsko a Mnichov. Ze zahraničí se vrátil nešťastný zpět do Prahy, protože mu chybělo jeho oblíbené prostředí. Od roku 1919 byl profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho žákem a později asistentem byl Josef Kaplický. V roce 1921 navrhl malířskou výzdobu pro vstupní síň I. výstavy Svazu českého díla. V roce 1925 obdržel 1. cenu a zlatou medaili za knižní výzdobu na Světové výstavě v Paříži. Téhož roku vytvoř...

Vlado Bednár

Vlado Bednár byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Užíval pseudonymy Fedor Vietor, Quido Maria Piaček a jiné. Narodil se v rodině akademického malíře Štefana Bednára. Vzdělání získal v Bratislavě, kde v letech 1958–1964 studoval na Univerzitě Komenského Filosofickou fakultu, obor žurnalistika. V letech 1964–1966 byl odborým asistentem na Katedře žurnalistiky, v letech 1966-1970 redaktorem mládežnických časopisů. V letech 1970–1975 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena. Od roku 1975 se věnoval výhradně své literární práci. Jeho manželkou byla pozdější politička Oľga Keltošová. Dne 17. ledna 1984 tragicky zahynul následkem úrazu na rozkopané bratislavské ulici. Věnoval se psaní prózy jak pro mládež tak i pro dospělé. V jeho tvorbě pro dospělé převládají humoristicky laděná díla, jsou často protkána ostrou satirou nasměrovanou do společnosti, kde odhaloval její mnohé nedostatky. Jeho knížky však byly psány s lehkostí a optimismem až s náchylností k recesi. I když se obrátil k vážným tématům a opustil toto humorné zázemí jeho děl jeho kritický pohled na společnost stále zůstával přítomen. V tvorbě pro děti zůstává věren svému humornému pohledu na okolní svět a to i když tento jeho humor často vyplývá z okolností. Jeho díla jsou často poučná a mají didaktickou tendenci. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlado Bednár na slovenské Wikipedii.

Vladimír Buben

Narozen 25.9.1888 v Hradci Králové, zemřel 9.8.1956 v Praze. PhDr., profesor románské filologie, slovníkové a gramatické publikace o francouzštině.

Vladimír Bouška

Narozen 11.4.1933 v Horusicích u Veselí n. Lužnicí. RNDr. CSc., asistent katedry mineralogie, geochemie a krystalografie na přírodovědecké fakultě University Karlovy. Založil samostatný studijní obor Geochemie . Pracoval především v oblastech geochemie uhlí, systematické a regionální mineralogie a významně přispěl k poznání přírodních skel, zejména vltavínů. Zasloužil se o popularizaci mineralogie.

Tereza Brdečková

Tereza Brdečková je česká spisovatelka, scenáristka, a filmová publicistka, dcera scenáristy a režiséra Jiřího Brdečky. S manželem Jiřím Dědečkem vede od roku 2013 rodinné nakladatelství Limonádový Joe zaměřené na ilustrované knihy a filmovou literaturu. Roku 1976 maturovala na pražském Gymnáziu Jana Nerudy, poté vystudovala obor střihová skladba na FAMU . Po revoluci pracovala jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov . V roce 1992 byla programovou ředitelkou MFF Karlovy Vary. V letech 1999–2003 byla programovou ředitelkou, později hlavní dramaturgyní Febiofestu. V roce 1995 obdržela cenu Českého literárního fondu Stříbrná křepelka za nejlepší kulturní publicistiku. Její novinářská práce byla spjatá především s Týdeníkem Respekt, s Lidovými novinami, Českým rozhlasem a Radio Suisse Romande. Přispívala do novin a časopisů Cinema, Český deník, Film a doba, Hospodářské noviny, Literární noviny, Nová Přítomnost, Pražský deník, Prostor, Scéna, Tvar. Opakovaně zasedala v porotě mezinárodní kritiky FIPRESCI na festivalech v Cannes, Berlíně, Locarnu a dalších. V České televizi letech 1996–2012 natáčela s režisérem Zdeňkem Tycem cyklus Ještě jsem tady, rozhovory s podtitulem Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. V letech 2012 - 2016 zasedala jako radní Ve Fondu kinematografie. Od roku 2017 působí jako kmenová pedagožka na FAMU, obor scénaristika a dramaturgie. Její nejznámější prací je vysokorozpočtový televizní seriál Bohéma o českých hercích a filmařích v době Protektorátu a v raných padesátých letech. V literatuře i ve filmu se Brdečková zajímala vždy o propojení faktů a fikce, o vzájmené vztahy magického a konkrétního, o postavy lapené v tenatech dějinných zvratů. V roce 2004 kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu jako nestranice za Cestu změny . Do zrušených parlamentních voleb na podzim 2009 byl...

Susanne Brandt

Německá knihovnice, spisovatelka a textařka.

Steve Bradley

Anglický publicista v oboru zahradnictví, zahradní specialista a pedagog.

Stanislav Bendl

Stanislav Bendl je český pedagog a vysokoškolský profesor. Zabývá se především sociální pedagogikou, teorií výchovy a pedeutologií. K jeho hlavním tématům patří problematika kázně a autority ve výchově. Věnuje se též otázkám pedagogické praxe a koncepci učitelského vzdělávání. Je autorem četných publikací o školní kázni. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze složil v roce 1991 státní rigorózní zkoušku a v roce 1999 absolvoval doktorské studium v oboru pedagogika. Docentem pedagogiky byl na této škole jmenován k 1. květnu 2004. Dne 26. listopadu 2013 byl na návrh vědecké rady Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře jmenován profesorem pedagogiky. Pedagogické působení zahájil Stanislav Bendl v roce 1988 jako učitel na základní škole, od roku 1994 působí na katedře pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nejprve jako interní doktorand, později jako odborný asistent, docent a profesor. Od roku 2005 je vedoucím katedry pedagogiky a od roku 2006 též členem vědecké rady fakulty. Přednáší zejména předměty sociální pedagogika, sociální deviace, poruchy chování a autorita ve výchově. Stanislav Bendl rozšířil pedagogickou teorii i praxi především v souvislosti s interpretací pojmu kázeň. Významné bylo zejména nastolení nového náhledu na problematiku kázně, a do značné míry i autority, v období transformace a společenských proměn po roce 1989, tj. zásadní přínos k rehabilitaci fenoménu kázně – nové pojetí a prezentace kázně jako jednoho z pilířů školního života, podmínky efektivního vyučování i učení a v neposlední řadě předpokladu bezpečného školního vyučování . Toto pojetí kázně oslovilo podstatnou část odborné komunity i širokou pedagogickou veřejnost, neboť reagovalo na relativizaci některých součástí výchovy, ke které přirozeně došlo postupnou liberalizací výchovy i celé společnosti. Svým odborným působením Stanislav Bendl významně přispěl ke konstituování pražské školy sociální pedagogiky,...

Serge Baudo

Serge Baudo je významný francouzský dirigent, narozený 16. července 1927 v Marseille. Jeho kariéra se vyznačuje hlubokými znalostmi francouzského repertoáru, což je patrné z jeho nahrávek děl skladatelů, jako jsou Maurice Ravel a Claude Debussy. Baudo studoval na pařížské konzervatoři a byl chráněncem legendárního dirigenta Charlese Muncha. Během své kariéry zastával několik prestižních funkcí, včetně role šéfdirigenta Pražských symfoniků a Orchestre National de Lyon.

Martin Bořkovec

Narozen 1978 v Kladně. Středoškolský učitel, spisovatel.

Lukáš Borovička

PHDr., Ph.D., bohemista, historik a pedagog. Též se zabývá podporou talentovaných dětí.

Lucie Bechynková

Rozhlasová moderátorka a spoluzakladatelka podcastu Opravdové zločiny, autorka stejnojmenné knihy.

Livin' Blues

Livin' Blues byla nizozemská bluesrocková skupina, kterou v roce 1967 v Haagu založil kytarista a frontman Ted Oberg. Během své kariéry byli považováni za jednu z nejlepších holandských bluesových kapel, vedle současníků jako Cuby & The Blizzards. Livin' Blues zažili několik změn v sestavě, ale dokázali si udržet stálou přítomnost na evropské bluesové scéně během konce 60. a 70. let. Byli známí svými energickými vystoupeními a stylem, v němž se mísilo tradiční blues s rockovými prvky, což v té době u publika dobře rezonovalo.

Lise Bourbeau

Zakladatelka centra zdraví a osobního rozvoje v Québecu, autorka knihy Tělo-tvůj nejlepší přítel.

L. Frank Baum

Lyman Frank Baum byl americký spisovatel. Jeho otec v Pensylvánii vlastnil ropná pole, se svojí rodinou žil v rodinném sídle Rose Lawnu. V roce 1882 se oženil s Maudou Gege. Pracoval na různých místech, třeba v divadle, psal pro noviny a časopisy, krátce pracoval i na drůbeží farmě. Jeho první publikovaná kniha pojednává o chovu slepic . Roku 1891 se rodina přestěhovala do Chicaga a začal psát dětskou literaturu. Stvořil imaginární zemi Oz, ale vydával i jiné příběhy pro děti, pod pseudonymem Edith Van Dyne.

Karen Blixen

Baronka Karen von Blixen-Finecke, rodným jménem Karen Christentze Dinesen , byla dánská básnířka, spisovatelka a vypravěčka, která kromě svého vlastního jména psala pod pseudonymy Isaac Dinesen, Osceola a Pierre Andrezel. Pocházela z vyšších statkářsko-aristokratických kruhů. Její otec Vilhelm Dinesen byl rovněž literárně činný, pod pseudonymem Boganis vydal dva svazky Jagtbreve . Karen Dinesen se narodila v Rungstedlunduu v severním Sjaellandu jako druhá dcera spisovatele a kapitána Vilhelma a Ingeborg Dinesen, rozené Westenholzové. Karen Blixenová se po celý život se nechtěla smířit s konvenčními představami své rodiny o postavení ženy. Původně si chtěla zvolit dráhu profesionální výtvarnice , pokoušela se také o literární tvorbu a pod pseudonymem Osceola uveřejnila časopisecky dvě novely. Roku 1914 se provdala za svého švédského bratrance barona Brora Blixena-Fineca a společně s ním zakoupila farmu s kávovými plantážemi nedaleko Nairobi v Keni. Manželství však ztroskotalo, farma zkrachovala a po smrti svého anglického přítele Denise Finch Hattona se Blixenová nemocná a téměř bez prostředků vrátila do Dánska, kde pak v rodném Rungstedlundu severně od Kodaně žila po zbytek života. V průběhu let, která trávila v Africe pokračovala v literárních pokusech a vydala časopisecky loutkovou komedii Sandhedens haevn . Prosadila se však až anglicky psanou a v USA velmi úspěšnou sbírkou novel Seven Gothic Tales , kterou sama přeložila do dánštiny jako Syv fantastiske fortaellinger . Anglická verze vyšla pod autorským pseudonymem Isaak Dinesen, stejně jako další anglicky psaná díla Blixenové. Všechny její dánské knihy vyšly pod jejím vlastním jménem, většinou v jejím vlastním překladu do dánštiny. Léta strávená v Africe jsou inspirací polofiktivní a polovzpomínkové knihy "Out of Africa" – Min afrikansk...

Julie Brožová-Malá

Narozena 2.6.1883 v Kladně, zemřela 16.2.1971 v Praze. Knihy pro děti, beletrie.

Josef Václav Bohuslav

Narozen 12. 12. 1863 v Radenicích u Nymburka, zemřel 24. 3. 1952 v Praze. JUDr., soudní úředník, právnické práce, básně, turistické průvodce, překlad z polštiny.

John Buscema

Americký autor komiksů.

John Barry

John Barry byl významný anglický skladatel a dirigent, známý především svou prací v oblasti filmové hudby. Narodil se 3. listopadu 1933 v anglickém Yorku, již v raném věku se zajímal o hudbu a nakonec se stal jedním z nejslavnějších skladatelů filmové hudby 20. století. Barryho kariéru poznamenala dlouholetá spolupráce se sérií filmů o Jamesi Bondovi, pro kterou složil hudbu k 11 filmům, včetně ikonických témat, která pomohla definovat hudební identitu této série.

Jiří Bárta

Holubovský rodák Jiří Bárta napsal a vlastním nákladem vydal knihu o milované hoře Kleti. Do téměř dvou set stránkového díla vložil autor skoro šest let trvající bádání v archivech a shromažďování podkladů a především intimní vztah k místu ovlivňujícímu zásadním způsobem jeho život. Dnes pětašedesátiletý Jiří Bárta se narodil na samém úpatí Kleti v obci Holubov. Odmalička byl s horou spjatý nejen tím, že k ní denně vzhlížel a měl to jen pár kroků do lesů, které ji pokrývají, ale také díky tatínkově vyprávění o dědovi, jenž býval na Kleti knížecím cestářem. Před dvěma lety zemřela J. Bártovi manželka, která mu byla velkou oporou, lyžovala s ním na svazích Kletě a společně brávali na milovanou horu také dceru a vnoučata. Nejméně rok mu trvalo, než se vyrovnal s těžkou ztrátou a mohl se vrátit k dokončení knihy, která bude v prodeji od 21. července 2011 na veletrhu v Křemži a přímo na chatě v sousedství kleťské rozhledny.

Jim Benton

Americký spisovatel a ilustrátor.

Jeremy Black

Jeremy Black MBE , britský historik a profesor historie na univerzitě v Exeteru, odborník na osmnácté století. Je vysokoškolským pracovníkem Centra pro studium Ameriky a Západu ve Výzkumném ústavu zahraniční politiky ve Philadelphii . Je autorem více než 100 knih, hlavně, ale nikoliv výhradně, o britské politice a mezinárodních vztazích z 18. století.

Jaromír Bosák

Jaromír Bosák je český sportovní komentátor a novinář. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Bydlí v Šestajovicích u Prahy. Se svou novinářskou kariérou začínal v rádiu Bonton. Psal také články o fotbalu do časopisu Gól, hlavně o německé Bundeslize. Ve sportovně-žurnalistických kruzích se o něm mluví jako o velkém odborníkovi na německý fotbal. Od roku 1994 komentuje fotbalové přenosy pro Českou televizi. V letech 2000 až 2002 byl šéfredaktorem redakce sportu. Momentálně kromě činnosti v České televizi publikuje své články na serveru ČTK – sportovní noviny. Je to v současnosti jeden z nejpopulárnějších komentátorů v Česku. Často své komentáře prokládá vtipem. Kromě fotbalu je také milovníkem golfu, který v současnosti také komentuje. Je šéfredaktorem golfových časopisů Golf Vacations a GolfPunk. Jaromír Bosák také spolu s kolegou Svěceným propůjčil svůj hlas namluvení PC hry FIFA. V roce 2008 se společně s profesionální tanečnicí Evou Krejčířovou zúčastnil třetí řady taneční soutěže a mediální show Star Dance. Ačkoliv nikdy předtím netancoval, měl vysokou podporu televizního publika a úspěšně absolvoval sedm kol soutěže, skončil tedy na pomyslném třetím místě. Je členem týmu Real TOP Praha, v jehož dresu se zúčastňuje charitativních zápasů a akcí. Do roku 2016 se věnoval velkému fotbalu na amatérské úrovni ve fotbalovém klubu FK Union Strašnice.

Ján Bartoš

Český dramatik, divadelní historik a kritik. Narozen 23.2.1893 v Rychnově n.Kněžnou, zemřel 6.5.1946 v Praze. JUDr., divadelní kritik a historik, dramatik, vedoucí divadelního odd. Národního muzea v Praze. Pseud. Brauner, Jan.

J. G Ballard

James Graham Ballard , britský spisovatel, patřil k velkým postavám Nové vlny. Narodil se v Šanghaji, válku protrpěl v japonském internačním táboře a na anglickou půdu poprvé vstoupil teprve v roce 1946. Zapsal se v Cambridgi na medicínu, avšak studia nedokončil. Fantastickou literaturu objevil v padesátých letech v Kanadě, kde si odbýval vojenskou službu u letectva. „Tehdy jsem přečetl své první číslo Astounding,“ vzpomíná po letech. Ve své vlastní tvorbě se ovšem dostal od ducha Astounding daleko – dá se dokonce říci, že jej svými knížkami popřel. Svědčí o tom například jeho názor na snad nejklasičtější ze všech SF subžánrů – space story. Ballard tvrdí, že science fiction ztrácí svůj smysl a poslání tou měrou, jak mizí mezi hvězdami. Podle jeho názoru musí tato literatura hledat nové prostory a nenajde je jinde než zde, na Zemi.

Georges Bernanos

Georges Bernanos byl francouzský spisovatel katolické a monarchistické orientace. Jeho nejznámější díla jsou romány Pod sluncem Satanovým a Deník venkovského faráře a libreto k opeře Dialogy karmelitek. Narodil se v Paříži, dětství strávil v Pas de Calais, kam umisťoval děj řady svých literárních děl. Bojoval v 1. světové válce, mimo jiné v bitvách na Sommě a u Verdunu. Válečná zkušenost ho silně ovlivnila. Zastával silně konzervativní, monarchistické, katolické a antidemokratické politické postoje, které ho přivedly do krajně pravicového hnutí Action Française. Stal se nadšeným podporovatel autoritativního politika Francisca Franca. Po návštěvě Mallorcy, kde byl svědkem týrání civilního obyvatelstva vojáky Francovy falangy však svou podporu frankismu odvolal. Roku 1938 odjel do jižní Ameriky, kde strávil 2. světovou válku, především v brazilské Barbaceně. Po válce se vrátil do Francie a podporoval Charlese de Gaulla, který mu dokonce nabídl místo ve vládě, Bernanos však odmítl. Do konce života hájil konzervativní ideje, dle nichž je moderní civilizace zkažená a technický pokrok je zlem. Byl také mnohokrát obviněn z antisemitismu. Jeho nejslavnějším dílem je jeho hned první román Sous le soleil de Satan . Zfilmován byl Mauricem Pialatem roku 1987 .

George Gordon Byron Byron

Anglický romantický básník.

Franz Bludorf

Autor píšící společně s Grazynou fosar knihy z oblasti spekulativní literatury a záhadologie.

František Brož

František Brož byl český hudební skladatel. Vystudoval reálné gymnázium a v roce 1911 vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval nejprve housle u Jindřicha Baštaře a později skladbu u Josef Bohuslava Foerstra. Studia završil mistrovským kurzem u Vítězslava Nováka. Po absolutoriu v roce 1924 odešel do zahraničí a byl violistou orchestrů ve Vídni a v Istanbulu. Po návratu do Čech působil jako sbormistr několika pěveckých sborů v Praze. V roce 1923 byl jako violista jednu sezónu členem České filharmonie. Poté odešel z Prahy a byl ředitelem Městské hudební školy v Hranicích na Moravě. Zde řídil symfonický orchestr a sbor, se kterým podnikal zájezdy i do zahraničí. V roce 1940 se vrátil do Prahy, kde učil na hudební škole a dirigoval v operním souboru Studio. Od roku 1945 učil na Pražské konzervatoři hudební teorii a v letech 1947–1950 byl i lektorem na Akademii múzických umění. Zemřel 21. července 1962 v Praze a je pohřben na Vyšehradském hřbitově . Četné písně, písňové cykly a sbory.

František Bílý

František Bílý byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik. Zabýval se uměleckou výchovou a zdokonalováním výuky mateřského jazyka. Byl autorem učebnic češtiny a němčiny, sestavoval čítanky a antologie. Redigoval Věstník českých profesorů. Upravil k vydání díla Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského. Byl členem národních a vzdělávacích spolků. Absolvoval české gymnázium v Brně a filosofickou fakultu v Praze, obor český a německý jazyk. Pracoval nejprve jako suplent první české reálky v Praze, poté v letech 1879–88 jako profesor c. k. středních škol v Přerově, odkud se vrátil na pražskou reálku. Roku 1898 byl jmenován ředitelem c. k. reálky na Žižkově. V roce 1903 se stal členem zemské školní rady Království českého. Byl rovněž zemským školním inspektorem, členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, předsedou Umělecké besedy a čestným členem Moravsko-slezské besedy. Věnoval se zdokonalování výuky mateřského jazyka, umělecké výchově a prohlubování smyslu pro krásu. Zasedal v komisi pro úpravy českého pravopisu. Zemřel na zápal plic, pohřben byl na Olšanech. Jeho zetěm byl profesor Václav Ertl. Zabýval se především literární historií a kritikou. Články na toto téma uveřejňoval v pražských a moravských časopisech. Vystupoval také pod pseudonymy Amicus Plato, František Drobný, Ypsilon, Nezabudov a Pravdomil Trpký. Věnoval se tvorbě učebnic, sestavoval čítanky a výbory básní. Soustředil se také na odkaz Františka Ladislava Čelakovského a Jana Amose Komenského . Knižně vydal: Redigoval Věstník českých profesorů, odborný časopis zaměřený na pedagogiku a didaktiku středního školství, a edici Česká knihovna zábavy a poučení, sbírku spisů vhodných pro studenty středních škol. Přispíval do Ottova slovníku naučného. Přispěl do stěžejní knihy českého skautingu Základy junáctv...

Francis Bacon

Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu; byl anglický filosof, vědec, historik a politik, propagátor vědeckého experimentu. Iniciátor novověkého pojetí poznání, podle kterého je cílem vědy a filozofie zlepšovat podmínky lidského života. Zakladatel anglického materializmu, empirismu a novodobé experimentální vědy. Založil a zpopularizoval induktivní metodu pro vědecké bádání . Dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil do rodiny Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anny Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Strýc lord Burleigh byl významným ministrem. Francis Bacon byl ve dvanácti letech poslán do šlechtické přípravky na univerzitu v Cambridge, kde jako dítě vynikal svou genialitou. Když se hanlivě vyjádřil o Aristotelovi a stoupencích scholastiky, byl nucen školu opustit. Již v mládí si byl vědom toho, že je třeba reformovat současnou vědu a školství. Uchýlil se do Francie a doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. Po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. I když se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem začal studium judikatury, dal nakonec přednost politice. S podporou svého strýce se Francis Bacon stal členem parlamentu , kde působil téměř čtyřicet let a získal pověst vynikajícího řečníka. Byl přítelem a právním poradcem Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu, favorita královny Alžběty I. , ale v procesu po pokusu o státní převrat se postavil na stranu královny, předložil důkazy proti spiklencům a obvinil je z velezrady. Jeho vystoupení bylo veřejností odsouzeno. Jako královnin rádce svou státní politiku Bacon opíral o Machiavelliho učení a podporoval ji ve snaze o získávání nových území a ovládnutí mořských cest, v č...

Earl Derr Biggers

Earl Derr Biggers byl americký spisovatel detektivních románů. Narodil se ve městě Warren v Ohiu. Absolvoval Harvardovu univerzitu a začal pracovat v Bostonu jako novinář a divadelní kritik. Publikoval dva romány, ale bez valného ohlasu. Upozornil na sebe až dílem Sedm klíčů k Baldpatu . Román byl zpracován do formy dramatu, hrál se na Broadwayi, a byl dvakrát zfilmován. Další tři romány sice kladou důraz na záhadu a momenty napětí, ale nebyly zvlášť úspěšné. Inspiraci našel v detektivkách. Stvořil postavu tělnatého Cahralie Chana, s buclatými tvářemi a šikmýma očima, který slouží jako detektivní seržant v Honolulu. Kromě toho, že je Chan policistou, je také velkým znalcem lidské psychologie. Biggers napsal celkem šest románů s Charlie Chanem, potom však předčasně zemřel. Charlie Chan vystupuje celkem více než v 50 filmech, ale většina z nich nevychází z Biggersových románů, ale pouze z úspěšné postavy.

Cristina M Banfi

Italská muzeoložka, lektorka výuky přírodních věd a ekologie, autorka naučné přírodovědné literatury pro mládež.

Budvarka

Populární lidový orchestr z jižních Čech, založený v roce 1941 jako orchestr pivovaru Budvar.

Bonnie Bryant

Bonnie Bryantová se narodila a vyrůstala v New Yorku. Žije se dvěma syny v Greenwich Village. Bonnie Bryant je autorkou více než padesáti knih pro mladé čtenáře, včetně literárního zpracování filmových hitů, jako jsou například Želví nindžové, které napsala pod jménem B.B.Hillerová přijatým v manželství. Knihy z řady Dívky v sedlech začala psát v roce 1986. Ačkoliv na koni jezdila i dříve, jezdeckému sportu se věnovala intenzivně až v době psaní těchto knížek a zjistila, že se učí společně se svými postavami Lisou,Stefi a Carol. Tvrdí, že tyto dívky jsou mnohem lepší jezdkyně než ona. B.Bryantová v rozhovoru udává, že napsala 175 knih, ze kterých 140 pojednává o koních a z nich 111 je součástí série Dívka v sedle. Celkově se jejích knih prodalo na 18 miliónů. Bryantová mluví i o pravidlech literatury pro děti a mládež a o ohlasech svých knih v různých zemích světa.

Arthur Bloch

Antonín Blahovec

Učebnice elektrotechniky.

Ambros Brucker

Německý geograf, autor a editor přírodovědných publikací a učebnic.

Vladimír Brett

Narozen 8.11.1921 v Humburkách a Hradce Králové, zemřel 3.12.1997. PhDr. DrSc., docent, literární historik, romanista, publikace a překlady z francouzštiny a ruštiny z oboru literární vědy.

Vladimír Brandejs

Narozen 4. července 1937 v Opočně. Básník, soustavně publikující až od začátku 70. let, promýšlející etický řád soudobého člověka a svou obrazností zakotvený v české kulturní krajině a přírodě. V roce 1963 zveřejnily Zemědìěské noviny báseň Noc – a do literatury nesměle přicházel později jeden z nejplodnějších českých básníkù Vladimír Brandejs . Již dva roky poté vyšla Brandejsova knižní prvotina Výpravy. Přírodou a zejména horami okouzlený umělec tak zdolal první tvùrčí vrchol v členité krajině své poezie. Na mapě Brandejsovy bibliografie dodnes upoutávají triangulační body Stromy , Dotyky , Dotýkání stromù , Vysoká hora lásky , Druhé dějství , Být je štěstí , Prosby a lamentace , Vlastní ekologie, Po celé věky ... Vladimír Brandejs, rodák z Opočna, pùvodní profesí pedagog, uplatnil svùj organizační talent postupně v několika funkcích. Kupříkladu v letech 1977 - 1990 řídil východočeskou pobočku SÈS a v období 1987 - 1990 nakladatelství Kruh. Založil vlastní nakladatelství Prameny, kde vydává i Poetické noviny.

Vladimír Babula

Vladimír Babula byl český redaktor, spisovatel, autor vědecko populárních a vědeckofantastických povídek a románů. Narodil se v rodině s komunistickým přesvědčením. Ve Zlíně vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu a pak se uchytil jako ilustrátor dětských knížek. Krátce poté začala válka a on emigroval v obavě ze zatčení do Švýcarska. Po skončení války se vrátil do Československa a začal pracovat jako redaktor severočeského vydání deníku Mladá fronta. Ze severních Čech se přestěhoval do Prahy a zde nastoupil u stejného nakladatelství jako zemědělský redaktor. Pak nastoupil jako dělník v továrně Tatra, ale v roce 1952 se do redakce vrátil. Začal u Mladého technika, který změnil název na Věda a technika mládeži a pod tímto názvem jej začal jako šéfredaktor řídit. Odtud odešel v roce 1960 do ČTK a nakonec se živil jako samostatný novinář. Zemřel brzy, ve věku 47 let. Měl celkem 3 děti: z prvního manželství syna Dmitrije a dceru Alenu, z druhého manželství syna Tomáše. Vladimír Babula začal nejdříve vytvářet dětská leporela , pak se pustil do SF románů, které otiskoval na pokračování v jím vedeném časopise VTM , poté je vydala Mladá fronta knižně. O několik let později je Babula vydal znovu v poněkud zkrácené verzi pod názvem Oceánem světelných roků. Mimo tyto romány napsal několik sci-fi povídek do časopisu Pionýr. Také jej zlákal SF autor Rudolf Faukner k společnému napsání a vydání knihy vědecko-populární i přes SF název Kdyby přišli Marťané.... V řadě různých časopisů měl otištěny své SF povídky. Všechny tyto práce byly poplatné době vzniku, tedy nadšeně budovatelské.

Václav Pavel Borovička

Sara Bergmark Elfgren

Sara Bergmark Elfgren je švédská spisovatelka a scenáristka.

Ondřej Bitto

Narozen 1983 v Trutnově. Ondřej Bitto je autorem knihy Microsoft Windows Vista Podrobná uživatelská příručka, spoluautorem bestselleru 1001 tipů a triku pro Microsoft Windows Vista a řady dalších knižních titulů. Mimo toho napsal stovky článků zaměřujících se na bezpečnost, šifrování dat, internet a moderní služby i aplikace. Aktivně publikuje na řadě významných serverů a v odborných časopisech, jeho komentáře můžete najít také v běžném denním tisku.

Oldřich Bureš

Oldřich Bureš , zahradník, autor literatury o pokojových květinách.

Miloš Bič

Miloš Bič byl český teolog, starozákonní biblista, duchovní Českobratrské církve evangelické, vysokoškolský pedagog, autor a redaktor náboženské literatury; také vedl komisi, která vytvořila Český ekumenický překlad. Miloš Bič se narodil ve Vídni. Studoval evangelickou teologii na univerzitách v Praze, Marburgu a v Montpellier, vedle toho také klínopis u profesora Bedřicha Hrozného. Studium ukončil v roce 1936, v témže roce získal doktorát teologie na základě obhájené disertační práce Haruspicium ve Starém zakoně , poté působil jako duchovní ve farních sborech Praha-Vinohrady a Domažlice. V letech 1940 – 1945 byl za účast v protinacistickém odboji vězněn mj. v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau. Bezprostředně po druhé světové válce působil na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, kde byl v roce 1946 jmenován docentem a roku 1948 profesorem. Čestný doktorát teologie obdržel roku 1966 z Montpellier. Po vzniku Komenského evangelické bohoslovecké fakulty byl profesorem starozákonní vědy na katedře biblických věd, v roce 1977 byl z politických důvodů rozhodnutim ministerstva kultury profesury zbaven a penzionován. V letech 1961 – 1984 vedl starozákonní ekumenickou komisi, která vytvořila starozákonní část Českého ekumenického překladu Bible. Roku 1997 obdržel Medaili Za zásluhy 1. stupně.

Milan Bárta

Milan Bárta je středoškolský učitel, spisovatel, šéfredaktor I-NOVIN z České Lípy. Po absolvování základní školy a gymnázia v Brandýse nad Labem vystudoval v letech 1989 až 1993 obor Učitelství biologie a chemie pro druhý a třetí stupeň na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Získal titul Mgr. V letech 1988–1989 byl vedoucím jednoho z oddělení ODDM na Praze východ. Pak následovalo vysokoškolské studium. V letech 1993 až 1997 byl učitelem přírodopisu a chemie na ZŠ 28. října v České Lípě. V letech 1997 až 2019 učil Mgr. Bárta na gymnáziu v České Lípě. Od roku 2019 učí na ZŠ a MŠ Okna. V době koronavirové krize se proslavil videi, která v domácích podmínkách připravoval pro své žáky. Postupně se do jejich tvorby zapojily desítky dětí z České republiky i ze zahraničí. Velký příznivec geocachingu. Několik let je šéfredaktorem českolipských internetových I-novin, přispívá do časopisu Lípa, věstníku OSBD v České Lípě, na server Turistika.cz a píše knihy. Byl kdysi redaktorem časopisu Moderní vyučování a také přispíval do Českolipského deníku. Milan Bárta je rozvedený, jeho manželkou byla Šárka Bártová, mají spolu dva syny.

Marta Brtníková

Narozena 1931 v Ostravě, zemřela 2007. MUDr., práce o manželství a výchově dítěte.