Všichni Autoři a témata

Petr P Hájek (11)

Narozen 23. 10. 1951 v Praze. Novinář a spisovatel, zakladatel a krátce šéfredaktor týdeníku Reflex, bývalý tiskový mluvčí Václava Klause, později zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta ČR pro oblast komunikace a kultury. Zakladatel nakladatelství Česká citadela

Petr Denk (12)

Narozen 20.9.1902 v Kroměříži, zemřel 29.5.1955 ve Zlíně. Středoškolský pedagog, publicista, autor monografií a vyprávění pro mládež, překladatel z ruštiny a němčiny.

Petr Chalupa (22)

Narozen 21.2.1945 v Jedovnici. Prof., PhDr., CSc., geograf, práce a učebnice z oboru.

Peter Lauster (10)

Peter Lauster studoval psychologii, filozofii, antropologii a dějiny umění v Tübingenu. Více než dvacet let je vyhledávaným psychologickým poradcem a terapeutem a zároveň i nejčtenějším německým autorem psychologické literatury. Oblibu čtenářů Knižního klubu si získal především knihami Sebevědomí, Láska, Posílení vlastního já a Nenechte si nic líbit.

Pavla Bořilová (19)

Mgr., učitelka češtiny pro cizince, spoluautorka učebnice češtiny pro cizince.

Otakar Odložilík (12)

Otakar Odložilík byl český historik, žák Václava Novotného, profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, později také jako profesor na několika amerických univerzitách . Odborně se zabýval především dějinami českého protestantismu. Studoval postupně na gymnáziích v Přerově, ve Valašském Meziříčí a v Kroměříži. Následně absolvoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem Václava Novotného. Studia zakončil v roce 1923 získáním doktorátu za práci "Jednota bratří Habrovanských". Současně v letech 1920-1923 absolvoval studium na Státní archivní škole a poté nastoupil do archivu ministerstva vnitra. Na FF UK se habitoval pro československé dějiny prací "Z počátku husitství na Moravě. Šimon z Tišnova a Jan Vavřinec z Račic" a 1926 byl jmenován docentem československých dějin. Po habilitaci začal přednášet na FF UK. V roce 1934 byl jmenován mimořádným profesorem na FF UK. V roce 1939 emigroval do USA, kde působil nejdříve na Univerzity of Colorado v Boulderu, poté na Univerzity of Pennsylvania ve Washingtonu, Northwestern University v Evanstonu a nakonec na Columbia University v New Yorku. V roce 1945 se vrátil z exilu zpět do Československa a začal opět přednášel na FF UK již jako řádný profesor. V květnu 1948 odjel na pozvání do USA a přednášel tam na University of Colorado v Boulderu. V USA již zůstal a působil na Univerzity of Kansas a na Columbia University v New Yorku. Od roku 1955 působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1969 jako profesor na University of Pennsylvania ve Philadelphii. V USA žil až do své smrti, podnikal ale četné cesty do Evropy. Při jedné z nich v roce 1973 zemřel a byl pohřben.

Ota Petřina (6)

Ota Petřina byl český kytarista, skladatel a zpěvák, známý svým přínosem rockové a popové hudbě v bývalém Československu v 70. a 80. letech 20. století. Byl významnou osobností progresivního rockového žánru v zemi. Petřinova kariéra byla poznamenána jeho působením v různých kapelách, včetně progresivně rockové skupiny Progres 2. Jeho vliv se rozšířil i na jeho sólové projekty, kde předvedl svou hudební všestrannost a kreativitu. Pozoruhodné je, že na Ota Petřina vydal několik alb, která se setkala s příznivým ohlasem posluchačů, například "Super-robot", který je považován za klasiku českého rockového repertoáru. Během své kariéry spolupracoval s mnoha umělci a přispěl k vývoji zvuku české hudby v době kulturních změn. Jeho tvorba zůstává vlivná a je připomínána pro jeho jedinečný styl a přínos hudebnímu průmyslu v České republice.

Osvobozené Divadlo (4)

Osvobozené Divadlo , což v překladu znamená Osvobozené divadlo, bylo významné avantgardní divadlo a umělecký soubor, který v meziválečném období sídlil v Praze v Československu. Založili jej v roce 1926 Jiří Voskovec a Jan Werich, dvě výrazné osobnosti českého divadla. Dvojice byla známá svou spoluprací se skladatelem Jaroslavem Ježkem, který sehrál zásadní roli při formování hudebního směřování souboru.

Olga Spalová (9)

Olga Spalová se narodila 16.7.1914 v Poličce, zemřela 14.4.1987 v Praze. Prozaička, esejistka, divadelní a rozhlasová kritička a teoretička, autorka monografií o hercích, překladatelka z ruštiny a francouzštiny. Nejdříve publikovala pod rodným jménem Srbová, později pod vyvdaným jménem Spalová. Zdvojené příjmení nepoužívala.

Olga Mengerová (18)

Dietní sestra. Kuchařské knihy, dietetické příručky, knihy o zdravém způsobu života.

Oldřich Dufek (11)

Autor příruček o obchodování v potravinářství a kuchařek, působil v 50. a 60. letech 20. století.

Norman Wardhaugh Walker (6)

Americký vědecký pracovník v oblasti výživy. Publikace o zdravém způsobu života, zakladatel laboratoře Norwall.

Nick Gerrard (16)

Učitel, spisovatel a editor, autor poezie a prózy, též autor literární adaptace pro jazykovou výuku, pochází z Birminghamu, žije v Olomouci.

Neal Shusterman (16)

Neal Shusterman vyrostl v Brooklynu. Je autorem mnoha knih pro mládež včetně románů Everlost a Downsiders, za který byl nominován na dvanáct státních čtenářských cen a který byl vyhlášen nejlepší knihou pro mládež a tipem pro nerozhodné mladé čtenáře podle Americké knihovnické asociace . V roce 2015 získal National Book Award za literaturu pro děti a mládež. Píše také scénáře k filmům a televizním programům, jako jsou Animorphs a Husí kůže . Neal je otcem čtyř dětí a žije v jižní Kalifornii.

Monika Kopřivová (13)

Narozena 26. 4. 1977. Farmaceutka, autorka publikací zaměřené na prarodiče, též zakladatelka eshopu s dárkovým zbožím pro seniory.

Monika Brýdová (15)

Původní profesí je sice ekonomka, ale již několik let se profesně věnuje svému životnímu koníčku - volné kreativní tvorbě. Své nápady zpracovává do článků pro časopisy, představuje v pořadu Rady ptáka Loskutáka a napsala také knihy Twist Art a Window Art. Své zkušenosti předává také prostřednictvím kurzů, které pořádá po celé České republice.

Miroslav Hule (12)

Miroslav Hule je český spisovatel, básník, prozaik a nakladatel. Narodil se ve Zlivi v rodině zedníka. Zde navštěvoval místní základní školu. Ve volných chvílích se věnoval fotbalu a na přilehlých rybnících pytláckému umění. Zde získal svůj hluboký vztah k přírodě a rybařině. V letech 1961-1965 studoval Střední průmyslovou školu stavební v Českých Budějovicích. Ve studiu pokračoval dále na ČVUT v Praze obor vodní hospodářství. V roce 1969 byl na půlročním studijním pobytu ve Velké Británii. Po vysokoškolském studiu se vrátil do rodných Jižních Čech a byl zaměstnán jako projektant-vodohospodář ve Státním rybářství Třeboň . Zde se podílel na úpravách, rekonstrukcích a údržbách děl velkých rybníkářských mistrů, jako jsou Štěpánek Netolický, Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan nebo Mikuláš Ruthard z Malešova. K takovým úpravám a citlivým rekonstrukcím bylo potřeba pečlivé studium postupů a praktik využívaných při výstavbě rybničních soustav. Studiem získal nepřeberné množství zkušeností v této oblasti jak po stránce historické tak i praktické, a tématu rybářství a rybníkářství se Miroslav Hule věnuje prakticky dodnes. Od roku 1986 byl ekologickým pracovníkem Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. V roce 1990 se stal ředitelem Nakladatelství Růže v Českých Budějovicích a zároveň byl zvolen předsedou Klubu spisovatelů jižních Čech. Roku 1992 se stal členem PEN klubu. Téhož roku založil nakladatelství a knihkupectví CARPIO v Třeboni. Po rozvodu se svou první manželkou Marcelou se v roce 1986 přestěhoval ke své druhé manželce Monice do obce Lužnice ; kde v letech 1994-1996 vykonával funkci starosty. Díky svým celoživotním zkušenostem v oboru rybářství se v roce 2008 stal odborným poradcem ve společnosti AGRICO s.r.o., kde se podílel na vývoji nových výrobků a technologií pro produkční rybářské společnosti. Přátelí se s velkými literáty mj. s Michalem Vieweghem, Ivanem Klímou, Jiří...

Miloslav Novotný (16)

Prozaik, literární historik a bibliograf, kunsthistorik, překladatel. Otec byl lékařem. Novotný vystudoval gymnázium v Písku a češtinu a němčinu na FF UK . 1921–1924 byl tajemníkem Svazu osvětového v Praze, od 1922 externím redaktorem Národních listů, od 1924 knihovníkem Národního muzea. Spolu s Josefem Volfem zde založil Literární archiv a roku 1927 se stal jeho správcem. Od 1937 přednášel souběžně dějiny knihoven a knihtisku na Státní knihovnické škole v Praze. 1939 byl jmenován zemským muzejním radou, 1941 prozatímním správcem a zároveň vedoucím Literárního archivu a 1945 přednostou knihovny Národního muzea. 1951–1955 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu ČSAV, poté odešel do důchodu. Hlavním přínosem pro českou literární vědu byla Novotného činnost literárněhistorická, zaměřující se zejména na národní písemnictví 19. století. Celoživotní bibliologická praxe i přístup k pramenům v knihovně Národního muzea měly vliv na metodu jeho vědecké práce, založené na pozitivistickém shromažďování dokumentů a zpřístupňování bibliograficko-životopisných údajů, rezignující většinou na hlubší analýzu literárního vývoje a kulturních souvislostí. Pramennou povahu mají studie máchovské , zejména však řada prací souvisejících s životem a tvorbou Boženy Němcové . Zásadní místo v Novotného vědecké činnosti zaujímá práce editorská. Rozhodující zásluhu měl na kritickém vydání sebraných spisů Boženy Němcové a Jana Nerudy, uspořádal a vydal též podstatnou část díla Karla Havlíčka, Zikmunka Wintra, Josefa Hory, Rudolfa Těsnohlídka a Jiřího Wolkra. Veškerý dostupný materiál o Němcové a Nerudovi se pokusil shromáždit v nedokončeném souboru dokumentů Život Boženy Němcové a Život Jana Nerudy. Edičně vý...

Miloš Deyl (7)

RNDr. Miloš Deyl, DrSc. byl český botanik. Pro širší veřejnost je známa zejména jeho kniha Naše květiny. Tento systematicky uspořádaný atlas ilustrovaný Květoslavem Hískem představuje na sedm set nejvýznačnějších druhů květeny České republiky. Od prvního vydání v roce 1973 se atlas dočkal již 3. reedice v roce 2001. Narodil se jako prostřední ze tří synů v rodině řídícího učitele školy ve Smidarech. V letech 1925–1929 studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1931 zde dosáhl doktorské hodnosti . V roce 1933 byl jmenován odborným úředníkem Národního muzea v Praze, v roce 1946 dosáhl hodnosti zemského muzejního rady. V botanickém oddělení Národního muzea v Průhonicích pak pracoval do roku 1976. Během okupace se podílel na šifrování zpráv v odbojové skupině ÚVOD , v roce 1944 byl totálně nasazen v cihelně v Novém Bydžově. V manželství s Blaženou, roz. Straširybkovou, se mu narodila dcera Blanka a syn Vladimír. Vedle floristiky se zabýval taxonomií rostlin, v monografii rodu “Sesleria, pěchava” , vydané v roce 1946. Mnoha botaniky je pokládán za otce české ekologie díky rozsáhlému dílu o rostlinách, půdě a klimatu masivu hory Pop Ivan v Karpatech . Na tuto studii, která vyšla v roce 1940, navazují i současné výzkumy v pohoří Karpat . Důležitá je práce Plevele polí a zahrad, ilustrovaná Otto Ušákem a vydaná v roce 1956. Podílel se na práci Historický vývoj organismů . Každoročně podnikal více cest po českých zemích, Slovensku a bývalé Podkarpatské Rusi, aby si dokonale osvojil znalost místní květeny. N...

Milan Rochla (8)

Milan Rochla byl známý český stavební inženýr a akademický pracovník VUT v Brně. Proslul zejména svou publikací Stavební tabulky, přezdívané "Rochly", které byly půl století základní příručkou projektantů. V roce 1944 absolvoval Střední průmyslovou školu stavební Brno. Působil 30 let na Fakultě stavební VUT v Brně, v Ústavu pozemních staveb. Nejprve jako asistent u prof. Siřiště, v roce 1976 získal docenturu. Byl členem komise pro technické kreslení ÚNM Praha. Jeho hlavní dílo jsou "Stavební tabulky", stručný a přehledný katalog všech někdejších stavební výrobků s vyobrazeními, základními rozměry a vlastnostmi v rozsahu jednoho tisíce stran. Vyšly je nejprve jako vysokoškolská skripta v letech 1960-1979 celkem v 10 vydáních a nákladu 10 000 výtisků. Jako kniha byly tištěny v letech 1969-1989 v 6 vydáních o celkovém počtu 190 000 výtisků. Na jeho dílo po roce 1989 navázala Jolana Slavíčková pod názvem "Nové Rochlovy stavební tabulky" vydávané v letech 1999-2009.

Michal Sýkora (14)

Michal Sýkora je bývalý český hokejový obránce, který nastupoval v české extralize za mateřské Pardubice a za Spartu. Působil rovněž v NHL a je dvojnásobným mistrem světa. Urostlý obránce byl v roce 1991 nominován na mistrovství Evropy hráčů do 18 let, které se konalo v Československu a domácí mladíci vybojovali zlaté medaile. V seniorské reprezentaci se na velkém turnaji poprvé objevil v roce 1996, kdy byl opět součástí zlatého výběru na světovém šampionátu v Rakousku. V létě pak byl i u blamáže na Světovém poháru. V roce 2000 se stal podruhé mistrem světa na šampionátu v Rusku. Jeho posledními velkými mezinárodními akcemi byly v roce 2002 Olympijské hry v Salt Lake City, kam byl nominován jako jediný obránce z české extraligy, a na jaře mistrovství světa ve Švédsku. Reprezentace byla vyřazena na obou turnajích ve čtvrtfinále Ruskem. V letech 1996 a 2000 jej direktoriát turnaje umístil do All Star týmu mistrovství světa. V dresu národního celku se naposledy objevil 7.9.2003 na ČP Cupu v utkání proti Finsku. Celkově odehrál 69 utkání a nastřílel 9 branek. Sýkora debutoval v nejvyšší soutěži v sezoně 1990/91, kdy nastoupil ve dvou utkáních za Pardubice. V letech 1991-93 hrál kanadskou juniorskou Western Hockey League za Tacoma Rockets, v sezoně 1992/93 byl zvolen do All Star týmu soutěže. V roce 1993 vstoupil do organizace klubu NHL San Jose Sharks, který jej rok předtím draftoval. Za Sharks či jejich farmářské mužstvo v IHL Kansas City Blades nastupoval do sezony 1996/97, kdy byl vyměněn do Chicago Blackhawks. Sezonu 1998/99 začal v celku Tampa Bay Lightning, kde se neprosadil do sestavy a tak ještě v probíhajícím ročníku ohlásil návrat do české extraligy v dresu pražské Sparty. V sezoně 1999/2000 slavil se Spartou titul mistra republiky. Do NHL se vrátil ještě v sezoně 2000/01, ve které hájil barvy Philadelphia Flyers. Od sezony 2001/02 oblékal dres Pardubic, ve kterém na začátku sezony 2004/05 ukončil kariéru....

Michal Hvorecký (16)

Michal Hvorecký je slovenský spisovatel a publicista. Michal Hvorecký vyrostl v rodné Bratislavě. V 11 letech nastoupil na Gymnázium na Grösslingově ulici . Navštěvoval matematickou třídu. Zajímavostí je, že se jednalo o studijní program po vzoru osmiletých gymnázií, která ovšem v tehdejším Československu oficiálně neexistovala. Vystudoval estetiku na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře a v roce 2004 absolvoval semestr kreativního psaní na Univerzitě v Iowa City v USA. Dlouho působil na volné noze a prošel řadou profesí. Pracoval kromě jiného i dva roky na výletní lodi na Dunaji . V letech 2000–2003 spoluorganizoval v Bratislavě hudební festival Wilsonic. Od roku 2014 pracuje v bratislavském Goetheho institutu. Je ženatý a má dvě děti. Jeho bratr Juraj pracuje ve Filozofickém ústavu AV ČR. Otec Jozef Hvorecký je profesorem v oboru ekonomie, věnuje se informatice, managementu a uplatnění počítačových technologií ve vzdělávání. O ohlasu jeho děl v zahraničí svědčí rovněž autorská stipendia ve Vídni , Berlíně , Mnichově a USA . Pravidelně publikuje v řadě deníků a časopisů na Slovensku i v České republice. Z angličtiny přeložil román Ambient amerického spisovatele Jacka Womacka, z němčiny knihu Americký císař od Martina Pollacka. Vliv na jeho počáteční tvorbu mělo i přátelství s českým spisovatelem Egonem Bondym, se kterým se seznámil Hvorecký v roce 1994 v Bratislavě, kam se Bondy přestěhoval na protest proti rozdělení Československa. Na počátku byl také spojován se stylem kyberpunku.

Michail Michajlovič Zoščenko (10)

Michail Michajlovič Zoščenko byl ruský spisovatel, satirik a dramatik. Nejznámější z jeho díla jsou krátké satirické povídky, v nichž kritizuje morálku a mezilidské vztahy v porevoluční sovětské společnosti. Zoščenko se narodil jako syn malíře a herečky a vyrůstal se sedmi sourozenci. Po absolvování střední školy byl v letech 1913 až 1915 zapsán na Právnické fakultě v Petrohradě. V té době napsal své první povídky. Jeho studie přerušila vojenská služba v první světové válce, kam Zoščenko nastoupil dobrovolně v roce 1915. Během války utrpěl jako následek otravy bojovým plynem trvalé poškození srdce, v důsledku čehož byl v roce 1917 z armády propuštěn. Po návratu do St. Petersburgu napsal několik nepublikovaných příběhů, ovlivněných Maupassantem. Přes svou nemoc Zoščenko v letech 1918–1919 bojoval v občanské válce na straně Rudé armády. Po občanské válce si vydělával na živobytí v různých zaměstnáních. Byl mimo jiné vedoucím pošty, detektivem, chovatelem zvířat, milicionářem, obuvníkem, tesařem a administrativním pracovníkem. Od roku 1920, zpět v Petrohradě, začal znovu psát a jeho příběhy byly publikovány v mnoha satirických časopisech éry NEPu. První sbírka povídek vyšla v roce 1922 a pod názvem Povídky pana Modrobřicháčka . Tragikomické příběhy vyprávěné v ich-formě měly úspěch u kritiky i u veřejnosti. Zoščenko zde vytvořil typ civilního, neheroického, většinou nějak omezeného „sovětského člověka“ probíjejícího se všedním životem – typ, který se pak objevuje i v jeho dalších prózách. Jako stylistický prostředek používá Zoščenko takzvaný skaz, vyprávění ve stylizované hovorové řeči. V následujících letech byl Zoščenko v SSSR jedním z nejčtenějších autorů a jeho texty vycházely ve velkých nákladech v časopisech, novinách i knižně. V roce 1921 se básník připojil k nově vzniklé literární skupině Serapionovi bratři. Pos...

Michaela Dvořáková (14)

Narozena 29.5.1968 v Praze. Ing., asistentka na Katedře občanské výchovy UK, práce ze sociologie, občanské výchovy a filozofie, též metodické m,ateriály pro výuku prvouky na ZŠ.

Michael Freeman (14)

Britský novinář, spisovatel a fotograf se zaměřením na architekturu, interierovou architekturu, asijskou kulturu, architekturu a archeologii. Autor obrazových publikací a populárně-naučných publikací z oboru.

Martin Staněk (18)

Narozen 29. 5. 1989. PhDr., Mgr., pedagog, speciální pedagog, výchovný poradce a lektor. Autor projektu "V lavici" .

Martin Moravec (9)

Novinář, vedoucí magazínu iDnes, autor sportovních reportáží. „Nechceš se živit něčím pořádným?“ říkali mu shodně maminka a učitel fyziky. Jenže on v šestnácti letech zaklepal na dveře redakce Orlických novin a začal tím svou novinářskou kariéru. Nejprve zvolna, referáty z okresního přeboru fotbalu, protože ho mrzelo, že sám fotbal nikdy nehrál. V roce 1998 odešel z Východních Čech do Prahy, studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě a zároveň docházel do redakce MF DNES. Začínal jako sportovní elév – na velké čtvrtky po každém kole fotbalové ligy zapisoval, kolik který hráč dostal žlutých nebo červených karet. Postupně začal psát hlavně o tenise a objel všechny grandslamové turnaje. V roce 2003 přešel do čtvrtečního Magazínu DNES, který od roku 2006 řídí. Od té doby píše každý týden sloupky, z nichž teď 250 vybral do knihy Enter, mami! Kromě práce v MF DNES učí budoucí novináře, natočil několik dílů dokumentu 13. komnata, moderuje různé akce a komentoval tenis na Eurosportu

Martin Kmeť (19)

Slovenský redaktor obrazových zeměpisných publikací.

Marieluise von Ingenheim (17)

Marek Vácha, (15)

Mallanága Vátsjájana (10)

Mallanága Vátsjájana byl indický mnich a filosof, který žil v období Guptovské říše a který je podle tradice autorem staroindické klasické příručky erotiky Kámasútra. O Vátsjájanově životě není prakticky nic známo.

Lukáš Pavlásek (19)

Lukáš Pavlásek je český komik, herec, autor a textař. Narodil se 24. července 1978 v Humpolci, dnes žije v Praze. Začínal u piva jako hospodský komik, posléze se dostal do pořadu Na stojáka, který se natáčí v baru a stal se barovým komikem pohybujícím se ve všech stylech a zákoutích humoru. Kromě standup comedy hraje v divadelní hře Gogol na Stojáka aneb Ženitba a v představení Český lev v Brně. V televizi se scénáristicky a herecky podílel na skečové show KOKO TV na TV Barrandov. Vystupoval v Manéži Bolka Polívky nebo na Nominačním večeru Českého lva. Kromě jiného píše texty k písním, jedním textem přispěl na poslední desku Davida Kollera. V roce 2012 vydal knihu básní pro děti s vlastními ilustracemi - Jestli počkáš trochu dýl, tak sem přijde krokodýl

Ludvík Štěpán (19)

Ludvík Štěpán byl český spisovatel, novinář, profesor slavistiky na Masarykově univerzitě v Brně. Narodil se v Dačicích na Moravě, jeho život a tvorba byly však spojeny s Brnem. Zde vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou. Pracoval jako kontrolor a později projektant v brněnské Královopolské strojírně. Byl rovněž zaměstnán v divadle, potom působil jako novinář v brněnských redakcích Lidové demokracie a Mladé fronty. Od roku 1975 byl spisovatelem a překladatelem z povolání. V letech 1985–1991 studoval polonistiku a bohemistiku na FF MU v Brně . Po roce 1989 se vrátil k žurnalistice , byl ředitelem umělecké a reklamní agentury . Od roku 1995 přednášel externě na Ústavu slavistiky FF MU a od roku 1996 tam působil interně jako odborný asistent, později jako docent a od roku 2007 jako profesor slovanských literatur. Jako člen redakční rady se podílel na časopisech Slavica Litteraria – Literárněvědná slavistika a Opera Slavica – Slavistické rozhledy či Litteraria Humanitas. Jeho prvotinou byly verše přírodní, cestopisné a milostné lyriky. Štěpánovy povídky a novely byly zpočátku většinou situovány na moravský venkov a jejich dějový rámec byl spjat se snahou postav najít smysl vlastního života a jeho pravou hodnotu. Už od povídkových souborů Květiny jsou tu zbytečné a Znamení břízy se charakteristickým rysem autorových próz stala kompozice členící příběh častými retrospektivami, značná míra lyrizace, zkratkovitosti a metaforický styl. Obdobně je stavěna také novela Vichřice, jejíž hrdina analyzuje svůj podíl viny na tragické smrti dívky. Protipólem k příběhům o dozrávajícím mládí je sbírka povídek Vysoko letí ptáci, v níž přibylo téma samoty...

Lubomír Dorůžka (14)

Lubomír Dorůžka byl český muzikolog, novinář, překladatel, hudební organizátor, hudební publicista a pedagog. Jeho syn Petr Dorůžka je také hudebním publicistou, vnuk David Dorůžka je kytaristou. Od mimořádného letního semestru roku 1945 do roku 1948 studoval hudební vědu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1948 na téže fakultě přešel na studium anglické a americké literatury, promoval roku 1950. Po škole nastoupil do Státního nakladatelství literatury, hudby a umění, později přejmenovaného na Odeon. Jeho překladatelské a publikační dílo je velice obsáhlé a neobyčejně bohaté. V roce 1963 byl odborným hudebním poradcem pro film Revue pro banjo. Až do úmrtí byl stálým přispěvatelem na hudebním webu Muzikus. V roce 1999 získal Cenu F. X. Šaldy za celoživotní dílo. Jednalo se také o dlouholetého spolupracovníka Českého rozhlasu, kde se po mnoho let věnoval popularizaci kvalitní populární hudby, zejména pak hudby jazzové. V roce 1971 Dorůžka odešel do zahraničního oddělení Supraphonu, kde měl na starost subdodavatelské nakladatelské smlouvy. Velmi cenná byla i jeho činnost organizační a dramaturgická. Celoživotním přítelem mu byl český spisovatel Josef Škvorecký. Jednalo se o velkého znalce celé rozsáhlé oblasti současné populární hudby, zejména pak americké černošské hudby včetně hudby jazzové, což bylo primární téma, kterému se věnoval po celý svůj život.

Lorna Byrne (14)

Lorna Byrne je irská mystička a spisovatelka, autorka mezinárodních bestsellerů Andělé v mých vlasech , Schody do nebe a Andělské poselství naděje . Narodila se roku 1953 v Dublinu do chudé rodiny a již od svého nejútlejšího dětství prý viděla anděly a komunikovala s nimi. Když byla malá, myslela si, že je to normální a že tyto bytosti vidí každý. Později však zjistila, že tomu tak není a o andělech, které ji provázeli nikomu neříkala. Dospělým její chování, kdy se nezajímala o fyzický svět kolem sebe, přišlo nenormální a považovali ji za mentálně zaostalou. 18. srpna 1975 se vdala za Joeho, přesně jak jí anděl Eliáš předpověděl. Joe měl však vážné zdravotní problémy, a tak žili se svými čtyřmi dětmi v chudobě. Když v roce 2000 manžel zemřel, zůstala Lorna s dětmi sama. Nyní žije na irském venkově. Kniha Andělé v mých vlasech je kronikou Lornina neobyčejného života. Popisuje v ní svá setkání s anděly a rozhovory s nimi. Na knize začala pracovat v roce 2003. V květnu 2008 kniha poprvé vyšla v Anglii a Irsku. Nyní je už kniha přeložena do 27 jazyků, vyšla v 50 zemích světa a prodalo se jí přes půl milionů kopií. Ve Své druhé knize Schody do nebe píše o vztahu lidské duše k tělu nebo například plánům, které má Bůh a andělé s lidstvem. Jak oslovit anděly s prosbou, píše v nejnovějším, třetím díle Andělské poselství naděje , kde zdůrazňuje sílu modlitby, lásky. V Česku její knihy vydává nakladatelství Ikar.

Linda Castillo (18)

Linda Castillo pochází z amerického Ohia a právě sem situuje i děj svých thrillerů. Už od útlého dětství věděla, že se chce stát spisovatelkou, a ve třinácti letech napsala svou první knihu. Je autorkou již téměř třiceti titulů a držitelkou mnoha významných literárních cen. Její thrillery se objevují na seznamu bestsellerů New York Times. Autorčin thriller Slib mlčení byl navíc úspěšně zfilmován, hlavní představitelku Kate Burkholderovou ztvárnila Neve Campbellová. Se svým manželem, třemi psy, kočkou a dvěma koňmi žije v Texasu, kde se věnuje psaní knih, a ve volném čase jezdí na koních.

Len Deighton (10)

Leonard Cyril Deighton je britský vojenský historik a spisovatel. Len Deighton se narodil v Londýně v roce 1929. Pracoval krátkou dobu u britských železnic a pak nastoupil vojenskou službu u RAF jako fotograf přidělený ke zvláštní vyšetřovací skupině. Po svém propuštění v roce 1949 odešel studovat na St. Martin's School of Art a poté mu bylo uděleno stipendium na Royal College of Art. V té době si přivydělával jako číšník a zalíbilo se mu kulinářské umění, o němž napsal mnoho článků do Observeru a také dvě knihy. Po jistou dobu pracoval jako ilustrátor v New Yorku a jako umělecký ředitel jedné reklamní agentury v Londýně. Nakonec se přestěhoval do Dordogne a začal pracovat na své první knize Svazek Ipcress, která vyšla poprvé v roce 1962 a měla okamžitě ohromný úspěch. Od té doby vydal Deighton dvacet čtyři knih literatury faktu i smyšlených příběhů, včetně špionážních románů a velmi precizně propracovaných válečných novel. Všechny jeho práce se proslavily na celém světě.

Ladislav Pallas (11)

Narozen 14.9.1929 v Halenkově u Vsetína, zemřel 6.3.1982 v Opavě. PhDr., CSc., pracovník Slezského ústavu Československé akademie věd v Opavě. Práce v oboru českého pravopisu a dějin jazyka ve Slezsku.

Klára Janečková (15)

Klára Janečková je česká spisovatelka a psycholožka. Pracuje a žije ve Zlínském kraji. V roce 2002 získala ocenění „Nejlépe prodávaná prvotina roku“. Od roku 2003 je členkou Syndikátu novinářů České republiky ve Zlíně. Od téhož roku publikuje v magazínu NewExpress. V letech 2004 - 2009 publikovala v časopisu Glanc. V letech 2009 - 2010 publikovala v časopise History revue a týdeníku Šarm . V letech 2011 – 2013 zpracovávala odborné články pro Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem.

Kinney Jeff (23)

Kathleen E Woodiwiss (16)

Kathleen E. Woodiwiss patří k nejslavnějším autorkám historických romancí a její knihy se překládají do více než třiceti jazyků. Kathleen E. Woodiwiss se narodila 3. 6. 1939 v Alexandrii, v Louisianě, USA, byla nejmladší z osmi sourozenců. Již od dětství si ráda vymýšlela vlastní příběhy a od šesti let si sama sobě tyto příběhy vyprávěla před spaním. V šestnácti letech potkala na plese poručíka amerického letectva Rosse Woodiwisse a rok nato se vzali. Svou první knihu napsala Kathleen z dlouhé chvíle v době, kdy žila s manželem na vojenské základně v Japonsku. Zde čas vyplňovala i úplně jinou činností - příležitostným modelingem pro americkou modelingovou agenturu. Po tří a půl letech v Japonsku se manželé usídlili v Topece, v Kansasu. Manžel jednoho roku dal Kathleen k Vánocům jako dárek elektrický psací stroj a Kathleen začala s “opravdovým” psaním. Jejím debutem byla kniha Plamen a květ, avšak vydavatelé tuto knihu odmítli vydat s tím, že je moc dlouhá . A tak poradili Kathleen, ať příběh zkrátí a poněkud přepíše. Jenže Kathleen na jejich “dobrou” radu nedala, obrátila se na paperbackové vydavatele a u Avonu uspěla. Tím v roce 1972 spatřila světlo světa báječná, nikterak nezkrácená a dá se říct i revoluční kniha , které se jen během prvních čtyř let prodalo více jak 2.300.000 výtisků. S manželem měla tři syny a žili v Minnesotě. Avšak po manželově smrti v roce 1996 se Kathleen přestěhovala zpět do Louisiany. Její literární tvorbu charakterizuje úsloví “lepší je kvalita než kvantita”, a tak na kontě má Kathleen “jen” 12 románů. Její poslední 13. román, s příznačným názvem, Everlasting vyjde v říjnu 2007. Bohužel se jedná o opravdu Kathleeninu poslední knihu, protože její životní pouť ukončila dne 6. 7. 2007 zákeřná rakovina. Bylo jí 68 let....

Karel Vlach Orchestra (11)

Karel Vlach Orchestra byl významný český taneční orchestr, který sehrál významnou roli ve vývoji české populární hudby, zejména v polovině 20. století. Orchestr, který v roce 1939 založil Karel Vlach, se proslavil svým swingovým stylem a později se přizpůsobil i dalším populárním žánrům. Během své existence se v souboru vystřídala řada talentovaných hudebníků a aranžérů, kteří přispěli k jeho osobitému zvuku.

Karel Hartl (7)

Karel Hartl je český kynolog a šlechtitel. Spolu s Františkem Horákem je jedním z nejznámějších českých kynologů a šlechtitelů psů. Ze sedmi českých národních plemen: přispěl ke šlechtění dvou, částečně k šlechtění chodského psa a významně k vyšlechtění československého vlčáka . Šlechtění československého vlčáka začalo jako vědecký experiment křížením karpatského vlka s německým ovčákem u pohraniční stráže ČSSR ale rychle dospělo ke standardnímu plemeni určeného původně ke služebním účelům. Jeho výjimečné povahové a exteriérové rysy a fyzické vlastnosti, z něj udělaly ve světě možná nejznámější české plemeno. Od roku 1989 je uznáno FCI. Prvního psa dostal v sedmi letech a staral se o něj čtrnáct let. Prožil s ním dobu války a naučil ho, aby se bál střelby a díky tomu neprošel povinnými odvody do německé armády Byl členem skupiny mladých lidí, z okolí Blatné, které učil cvičit psy jistý četnický psovod, jenž vlastnil erdlteriéra. Ve druhé polovině 40. let 20. stol pracoval jako psovod SNB. V roce 1947 absolvoval psovodský kurz pro policejní psovody v Pyšelích. První služební pes Kala Hartla, německý ovčák, se jmenoval Ajax. V roce 1951 byla podle vzoru sovětských Pohraničních vojsk zřízena nová ozbrojená složka určená k ochraně státních hranic: Pohraniční stráž. do které vstoupil i Karel Hartl. Kariéru ukončil s hodností plukovníka. Počátkem 50. ket byl jmenován velitelem výcvikového střediska psovodů v Doupově na Karlovarsku a byl vyslán do kynologického kurzu ve školícím zařízení Pohraničních vojsk SSSR v Alma-Atě , kde mu byl přidělen služební pes, německý ovčák Kazbek. Kynologie v Sovětském svazu díky objevům vědců Krušinského a Andrejova navazujíce na poznatky Fyziologie vyšší nervové činnosti psů, jejímž zakladatelem byl Ivan Petrovič Pavlov se snažila pochopit, jak se pes učí a jak uvažuje a využít toho jako nástroje výcvi...

Karel Dvořáček (16)

Karel Dvořáček byl český spisovatel. Po maturitě, kterou absolvoval roku 1931 s vyznamenáním na učitelském ústavu v Kroměříži, nastoupil do Karviné na místo pomocného učitele. Vojenskou službu u 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži skončil v hodnosti podporučíka. Po roce 1938 se vrátil zpět na Hanou. V Ivanovicích na Hané založil dětský pěvecký sbor a hudební kvarteto. Také působil v ochotnickém spolku, pro který psal i divadelní hry. Byl členem ilegální odbojové organizace Obrana národa. Dvakrát byl zatčen a do dubna 1945 pobýval v německém vězení ve Zwickau. Po válce se vrátil těžce nemocen domů a 20. srpna zemřel. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. Dne 31. října 1992 byla okresní knihovna ve Vyškově přejmenována na Knihovnu Karla Dvořáčka. V Karviné je po něm pojmenována Základní škola Karla Dvořáčka.

Justin Václav Prášek (20)

Justin Václav Prášek byl český historik, orientalista a středoškolský profesor. Na filosofické fakultě Univerzity Karlovy se aproboval pro učitelství oborů dějepis a zeměpis, spolu s učitelováním pokračoval ve studiu klasické filologie a na filosofické fakultě obhájil v roce 1882 doktorskou práci . Jako učitel působil až do roku 1906, kdy byl penzionován. Vedle toho ale budoval svoji kariéru orientalisty, od roku 1885 studoval v Mnichově a Berlíně, v roce 1899 se pokoušel habilitovat na pražské univerzitě, ale narazil na silný odpor Jaroslava Golla a jeho žáků . Jeho dílo je často charakterizováno jako na pomezí populárního výkladu a samostatných analýz. Věnoval se orientalistice a antice, zde je nejvíce ceněna práce Geschichte der Meder und Persen , naopak některé byl značně ostře odsouzeny, včetně ambiciozního prvního dílu Řeckých dějin , přispěl také k poznání cestování do orientu . Doposud nepřekonaným je jeho dílo Brandejs nad Labem: město, panství i okres , věnoval se i jiným městům .

Jurij Dmitrijevič Dmitrijev (8)

Jurij Dmitrijevič Dmitrijev , vlastním příjmením Edelman byl ruský přírodovědec a autor přírodovědných knih uznávaný jak v Sovětském svazu tak i za hranicemi. Oplýval prý přesností vědce a obrazností básníka. Narodil se v rodině lékaře, účastnil se Velké vlastenecké války a poté spolupracoval s novinami Moskovskij komsomolec a studoval filologickou fakultu Moskevské státní univerzity a zároveň vyučoval ruský jazyk a literaturu. Napsal desítky knih pro děti i dospělé, v nichž se projevil jako talentovaný vypravěč a popularizátor. Edice Žijeme na jedné planetě, kam patří encyklopedie Savci, Ptáci, Obojživelníci a plazi, Ryby a Hmyz, si klade náročný cíl a to shromáždit k danému zématu informace o výsledcích vědeckých výzkumů posledních let a podat je novou, svěží formou, která by je odlišila od jiných, podobných knih. Chce vzbudit v čtenáři pocit mravní odpovědnosti, hluboký vztah ke všemu živému a především potřebu chránit život ve všech jeho podobách.

Julie Camel (22)

Francouzská ilustrátorka, stylistka a autorka pohlednic.

Julia Donaldson (22)

Autorka dětských knih.

Judy Christenberry (19)

Judy Christenberry nebyla vždy spisovatelkou, ale vždy byla snílek. Jako dítě se často bavila při práci tím, že vymýšlela komplikované příběhy - příběhy, připouští, ve kterých byla vždy hrdinkou. Judy ve skutečnosti nezačala psát, dokud jí nebylo třicet osm let, rok po zlomeném srdci nečekané smrti jejího otce. Postupem času vyšlo najevo, že v jejím psaní dominovaly dvě ústřední témata: rodinný a maloměstský život. Mnoho z jejích knih má navíc kovbojské hrdiny - částečně proto, že jako teenagerka četla všechny romantické verze Zane Grey o Divokém západě, a částečně kvůli vlivu jejích rodičů, kteří oba vyrůstali na farmách. Posledním prvkem, který se často objevuje v Judyiných příbězích, je trocha humoru - jen tolik, aby vám vyčaroval úsměv na tváři. S úsměvem a mrknutím na vlastní oči říká, že věří, že smích je dobrý lék ... a rozhodně to dělá "půlmetrový kus" ještě atraktivnějším. Judy Christenberry zemřela 8. listopadu 2013.

Josephus Flavius (11)

Iosephus či Josephus , původním jménem Josef ben Matitjahu , řecky Iosepos , byl židovský kněz, učenec a historik, který zanechal významné poznámky o První židovské válce v letech 66–70. Své jméno Flavius si Josef přibral podle rodového jména císaře Vespasiana. Znalosti o svém životě nám Josef poskytl sám ve svém autobiografickém díle. Narodil se v kněžské židovské rodině jako Josef syn Matatjášův v roce 37/38. Jeho rodina pocházela svými kořeny z rodu Hasmonejců. Jeho mateřským jazykem byla aramejština, z jiných řečí si téměř dokonale osvojil řečtinu. Byl vynikajícím studentem náboženských otázek a již ve věku 14 let byl dotazován na některé otázky jeruzalémským veleknězem. V 16 letech se přidal na stranu asketického poustevníka Banna. V roce 57 se vrátil zpět do Jeruzaléma, kde se přidal na stranu farizeů. V Judsku tehdy panovalo stále silnější napětí jak mezi Židy a Římem, tak mezi Židy samotnými. Když v roce 64 římský prokurátor v Judeji poslal několik kněží v okovech do Říma, vydal se Josef s delegací za jejich propuštění k Neronovu císařskému dvoru. Jeho mise byla úspěšná i díky císařově manželce Poppaee, která se jeho případu ujala, Josef navázal úspěšné kontakty s okrajovými kruhy císařského dvora. Při jeho návratu v Judeji začínalo velké národní povstání. V roce 66 Juda Galilejský obsadil pevnost Antonii a Josef s dalšími kněžími se přidali na stranu bojovníků za nezávislost. Vzápětí byl Josef poslán do Galileje, aby ji připravil na válku, opevnil a nasbíral brannou sílu. Na jeho stranu se přidala židovská města, ale města s převážnou většinou řeckých obyvatel se mu získat nepodařilo. Nakonec se opevnil v Jotapatě, která však byla Římany dobyta. Josef sice chtěl nejprve spáchat sebevraždu, Bůh jej však přesvědčil, aby se Římanům vzdal, protože jejich vítězství bylo nevyhnutelné. Byl tedy zajat, ale jelikož vojevůdci Vespasianovi předpověděl, že se stane císařem...

Josef Krása (11)

Josef Krása byl český historik umění středověku a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia v Čáslavi v letech 1953–1958 vystudoval dějiny umění a dějiny na Filozofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem profesorů Jana Květa a Jaroslava Pešiny. Diplomovou práci o renesančních nástěnných malbách v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze obhájil roku 1956. Od počátku své vědecké kariéry se specializoval na českou a slovenskou gotickou knižní malbu, v níž dosáhl významných úspěchů a světového renomé. Od roku 1957 až do své smrti v roce 1985 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu dějin a teorie umění Československé akademie věd. O gotickém umění publikoval kolem stovky odborných statí, většinou v časopisu Umění, napsal tři monografie. Jako vědecký redaktor vedl například akademické Dějiny českého výtvarného umění , působil v ediční radě nakladatelství Odeon a v redakční radě časopisu Umění. Zastával také další vědecké funkce, byl například členem vědeckého kolegia věd o umění ČSAV a členem mezinárodního komitétu dějin umění CIHA. Externě přednášel o gotické knižní malbě na katedře dějin umění Filosofické fakulty UK v Praze. Patří k nejvýznamnějším českým historikům umění poválečné generace. Od nedokončené práce byl po krátké těžké nemoci odvolán ve věku 51 let. Od roku 1991 nese jeho jméno cena udělovaná mladým badatelům do 40 let za mimořádný přínos v oboru dějin umění.

Josef Hrubeš (14)

Josef Hrubeš je český malíř. Josef Hrubeš se narodil roku 1946 v Třebíči, v tzv. Židech, narodil se v domě, který zakoupil jeho dědeček v roce 1895. Zde žije celý život a tomuto místu se věnuje i ve své tvorbě. Od mládí se věnoval malířství, kdy jeho učitelem byl malíř Zdeněk Novotný. Ke konci 60. let se začal věnovat realistické malbě městských motivů, následně se věnoval imaginativní malbě a od roku 1990 pak opět maluje primárně realistické obrazy z rodné čtvrti. Od roku 2004 působí jako výtvarník na plný úvazek. V roce 1974 se poprvé zúčastnil okresní přehlídky umělecké činnosti, po roce 1990 jeho obrazy byly vystaveny na několika kolektivních výstavách, později pak každoročně vystavoval v Třebíči. Je zastoupen v soukromých i galerijních sbírkách v Česku i zahraničí .

John Fairley (8)

Anglický spisovatel a televizní dokumentarista. Jeden z vůdčích britských producentů dokumentárních programů, které vynesly Yorkshirskou televizi na přední místo ve výrobě dokumentárních filmů. Jeho články a knihy byly uveřejněny na obou stranách Atlantiku.

Johan Theorin (10)

Johan Henrik Theorin je švédský spisovatel. Nejprve psal povídky, v roce 2007 se prosadil románem Skumtimmen, za který téhož roku obdržel cenu za nejlepší detektivkářský debut roku. Za román Nattfåk rovněž obdržel několik cen, oba romány se dočkaly ocenění také ve Velké Británii. Proslavil se především tzv. ölandskou sérií . Jde o detektivní romány odehrávající v severní části ostrova Öland.

Joe Vitale (12)

Je prezidentem marketingové poradenské firmy Hypnotic Marketing inc. Jinak se mu také říká internetový Buddha, protože spojuje duchovno s obchodním nadáním. Zahrál si ve filmovém bestselleru Tajemství. Jinak je autorem velmi známých knih, jako je Šifra E, Každou minutu se rodí zákazník, Nulové limity a Klíč

Jitka Horáčková (11)

autorka a spoluautorka mnoha dietologických knih a pojednání

Jiří Taufer (16)

Jiří Taufer byl český básník, překladatel a politický pracovník. Byl synem moravského básníka a prozaika Františka Taufera a bratrem rektora University 17. listopadu prof. JUDr. Otakara Taufera, CSc. . Během třicátých let byl vězněn za vydávání tiskoviny Proletářská rovnost a Antifašista. V roce 1939 emigroval přes Polsko do SSSR, kde působil v Československém rozhlase v Moskvě. Od roku 1951 členem předsednictva Svazu československých spisovatelů. V roce 1952 člen tiskové komise pro proces s Rudolfem Slánským. 1954–1956 náměstek ministra kultury. 1956–1966 spisovatel a překladatel z povolání. 1966–1971 velvyslanecký rada v Moskvě, 1972–1982 člen předsednictva Svazu českých spisovatelů. Vedl redakční radu Literárního měsíčníku a v roce 1982 redakci Kmene. Mimo vlastní literární a politickou činnost byl Taufer velmi uznávaným překladatelem z ruštiny , výjimečně i z jiných jazyků, například z ázerbájdžánštiny. V některé literatuře je tradováno písemně nepodložené tvrzení, že roku 1949 udal Jaroslava Seiferta poté, co ve vinárně u stolu zaslechl Seifertův hanlivý výrok o sovětských básnících: „Raději vidím francouzského básníka zvracet, než sovětského skládat verše." U tohoto incidentu však bylo přítomno několik dalších osob . Podle jiných zdrojů Jiří Taufer Seiferta neudal, neboť se sám později stavěl proti jeho vyloučení ze svazu spisovatelů.

Jiří Melichar (16)

Narozen 1.8.1901 v Kolíně. Středoškolský profesor, učebnice češtiny.

Jiří Margolius (12)

Narozen 9. 11. 1936, zemřel 2006. Publicista, autor detektivních povídek.

Jiří Jilík (15)

Jiří Jilík je český novinář, publicista, spisovatel a folklorista zabývající se Slováckem. Narodil se v Praze, dětství prožil na Slovácku, odkud pocházel jeho otec Fanek Jilík, umělecký knihvazač a autor knížek o slováckých dětech. Vystudoval učitelství na Pedagogické fakultě a muzeologii na Filozofické fakultě v Brně. Působil jako učitel ve Vlčnově , poté v regionálním tisku, filmové tvorbě a muzejnictví . Žije v Uherském Hradišti. Ve Vlčnově byl předsedou pořadatelské organizace Jízdy králů, dosud autor a moderátor pořadů Vlčnovských slavností s jízdou králů a MFF ve Strážnici . Spoluzakladatel Historické společnosti Starý Velehrad a Expedice Chřiby. Vydavatel regionální literatury . Člen Syndikátu novinářů ČR a Klubu autorů literatury faktu. Čestný občan Vlčnova . Poznámka: ⃰ autorství v kolektivu