Výpis všech autorů

Gustav Braun

Německý geograf, vysokoškolský pedagog zeměpisu, působil též ve Švýcarsku a Norsku, specialista na ekonomickou geografii, zemřel v Norsku.

Gundi Beyermann-Bernecker

Německá autorka příručky o patchworku.

Gudrun Braun

Autorka knih o výcviku koní.

Greg Brooks

Anglický autor prací o hudební skupině Queen.

Graham Bernard

Autor publikace o reinkarnaci a převtělování.

Graham Bateman

Graham Bateman získal doktorát na londýnské univerzitě. Jako autor nebo redaktor se podílel na tvorbě nesčetných jedno- i vícesvazkových přírodovědných a zeměpisných slovníků, encyklopedií a příruček. Bohaté zkušenosti nutné k přípravě knihy Zeměpis světa získal při práci hlavního redaktora jedenáctisvazkového díla Illustrated Encyclopedia of World Geography vydaného nakladatelstvím Oxford University Press

Gottfried Benn

Gottfried Benn byl německý lékař a básník, představitel expresionismu. Narodil se v rodině luteránského kněze, měl také studovat teologii, ale později přešel na medicínu a po vystudování začal pracovat jako patolog. Z těchto zkušeností čerpá jeho první a patrně nejvýznamnější básnická sbírka, kontroverzní cyklus Morgue , rozvíjející nihilisticky pojímané motivy marnosti a odpornosti lidského těla na pozadí jakýchsi básnických pitevních protokolů. Tuto tematiku později opustil, motivy marnosti a nihilismu ale prostupují celým jeho dílem. V roce 1914 strávil krátký čas jako vojenský lékař na frontě, později se stal lékařem ve vojenském nevěstinci. Zkušeností zde nabytých využil při své pozdější praxi, pracoval v Berlíně jako odborník na kožní a pohlavní choroby, ve dvacátých letech téměř nepublikoval. Krátkou dobu sympatizoval s nacismem, jeho sympatie ale neměly politický charakter, spíše doufal, že se expresionismus stane oficiální uměleckou ideologií v Německu. V roce 1932 byl dokonce zvolen do poetické sekce Pruské akademie. Po noci dlouhých nožů se ale od nacismu odvrátil. Bylo mu zakázáno pokračovat v literární tvorbě, byl označován za degeneráta, dekadenta, Žida, homosexuála a nekrofila. V té době pracoval jako vojenský lékař, psal stále bez naděje na publikaci básně a eseje. Po druhé světové válce žil v Západním Berlíně, byl velmi uznáván a měl velkou úlohu v tehdejším literárním světě, přestože se lidem spíše vyhýbal. V roce 1951 získal prestižní cenu Georga Büchnera. V roce 1956 zemřel na kostní nádor. Jeho básně, psané většinou volným veršem, se vyznačují morbidními náměty a cynickým pojetím, dovádějí do mnohdy stěží únosných extrémů expresionistickou poetiku. Na lidstvo Benn pohlíží jako lékař, který si je vědom jeho marnosti a odpornosti, na pozadí těchto zkušeností si klade závažné existenciální otázky. Pro něj typické motivy nejrůznějších chorob s oblibou konf...

Gordon Bowker

Britský novinář, dramatik, TV dokumentarista a spisovatel. Autor biografií a publikací se zaměřením na sociologii.

Gita Margita Bošeľová

Giles Barrie

Anglista, historik, novinář .

Gérard Bonal

Francouzský spisovatel a žurnalista, autor biografie o Gérardu Philipeovi.

Gerald Burrard

Autor dobrodružné a cestpisné literatury z Tibetu a východních zemí.

Georgij Nikolajevič Berman

Matematik.

Georgij Aleksandrovič Ball

Ruský spisovatel, autor knih pro děti.

Georges Brassens

Georges Brassens byl francouzský písničkář. Georges Brassens napsal více než 200 písní. Asi 130 z nich je zaznamenáno v jeho vlastním provedení na sérii 14 dlouhohrajících alb. Dále zhudebňoval a interpretoval také starší francouzské básníky , za jejichž přímého pokračovatele je považován. Svými jízlivými texty napadal pokrytectví, upjatost a zpátečnictví francouzské společnosti. Jako člověk se sklonem k anarchistickému hnutí zvlášť s oblibou mířil proti násilí, institucionalizaci a vykonavatelům moci všeho druhu . Jeho kritika je však nepřímá, často využívá kontrastu, květnatého jazyka a černého humoru. Tak i písně zabývající se pochmurnými tématy vyznívají nakonec vesele. Tomu napomáhá také jednoduchý, celkovou harmonii podpírající hudební doprovod , převážně durové melodie a Brassensův vlastní přednes. Brassensovo dílo se dodnes těší výjimečné popularitě. Již za své aktivní kariéry přímo inspiroval celou generaci písničkářů a šansoniérů. Roku 1967 byl vyznamenán Velkou cenou Francouzské akademie za poezii. Jsou mu věnovány desítky disertačních prací, po celém světě se stále dobře prodávají jeho nahrávky, stále se objevují nové a nové interpretace a – i přes mimořádnou obtížnost – existují překlady jeho písní do více než 20 jazyků. U nás Brassense překládá a interpretuje především Jiří Dědeček. Věnoval mu EP Špatná pověst , CD Žalozpěv pro lehký holky a výběr z textů Klejme píseň dokola .

George Bruce

Autor publikací z oblasti historie a válečnictví, zaměřuje se na Druhou světovou válku, Britskou Indii a námořní bitvy.

Geoffrey Bocca

Britský spisovatel.

Gemma Barder

Americká autorka knih pro děti.

Gedric Belfrage

Gaston Baissette

Narozen 14.5.1901, zemřel 5.11.1977. Francouzský prozaik a básník.

Gary Braver

Americký autor hororů, sci-fi a detektivních románů.

Garrett Birkhoff

Garrett Birkhoff byl americký matematik, syn jiného slavného matematika George Davida Birkhoffa. Birkhoff studoval mezi lety 1928 a 1932 na Harvard University. Po ukončení tohoto studia odešel na Cambridge University studovat matematickou fyziku ale v průběhu studia ji opustil a nakonec vystudoval abstraktní algebru pod vedením Philipa Halla. Ačkoli tituly získané studiem v Británii nebyly v USA Birkhoffovi uznány, získal přesto místo učitele na Harvard University, kde zůstal až do konce své matematické kariéry. Ve 30. a počátkem 40. let se Birkhoff zabýval abstraktní algebrou. Spolu se svými kolegy Marshallem Stonem a Saundersem MacLanem publikoval mnoho článků a několik knih o této tematice. Nejvýznamnější z těchto prací jsou Lattice Theory , A Survey of Modern Algebra , Algebra a zejména článek On the Structure of Abstract Algebras , v němž položil základy univerzální algebry. Během druhé světové války a po ní se Birkhoffův zájem přesunul k aplikované matematice. Za války pracoval na radarovém zaměřování a balistice. V padesátých letech napsal několik článků o hydrodynamice. Spolu se svým přítelem Johnem von Neumannem se začal zajímat o konstruování prvních elektronických počítačů. Pracoval také pro firmu General Motors a při této práci rozvinul několik numerických výpočtových metod jako například reprezentace hladkých křivek kubickým splinem. Birkhoff publikoval více než 200 článků a vedl více než 50 doktorandů. Byl členem National Academy of Sciences a American Academy of Arts and Sciences.

Gabriele Braun

Autorka psychologické literatury.

Gabriela Budínská

Mgr., učitelka základní školy, spoluautorka učebnice chemie pro základní školy.

Gabriela Böhmová

G. H. S.  Bushnell

G Bruno

Francouzská spisovatelka.

Friedrich Bohlmann

Dietolog, poradce v oblasti výživy, specializovaný novinář.

Frederick Russell Burnham

Major Frederick Russell Burnham byl americký spisovatel. Jeho myšlenky částečně ovlivnily zakladatele skautingu, Roberta Baden-Powella. volného díla digitální knihovnou Real Soldiers of Fortune – Projekt Gutenberg

Frederica Bosco

Frédéric Beigbeder

Frédéric Beigbeder je francouzský spisovatel, novinář a literární kritik. Bývá označován za komerčně nejúspěšnějšího francouzského spisovatele současnosti. První román vydal v roce 1990 pod názvem Mémoire d´un jeune homme dérangé. Díky němu získal práci jako textař v reklamní agentuře Young & Rubicam. Tuto svou zkušenost zpracoval pak v románu 99 franků , kvůli němuž ho z agentury vyhodili. Za Francouzský román získal Renaudotovu cenu. Jako novinář pracoval pro časopisy Elle, Paris Match, Voici či Lire . Od roku 2010 píše své sloupky pro Le Figaro Magazine. Od roku 2013 je též šéfredaktorem časopisu Lui. V televizi moderuje pořad Rive Droite, Rive Gauche na stanici Paris-Premiere, v rozhlase pak pořad Masque et la Plume na stanici France Inter. V minulosti uváděl pořad Hypershow na Canal +. Pracoval též jako redaktor v nakladatelství Flammarion. Spoluzaložil Prix de Flore, cenu pro mladé autory.

Fred Bronson

Americký novinář, hudební publicista a kritik, televizní scenárista.

František Bureš

František Bureš cestoval poo Mexiku, Guatemale a Hondurasu a delší dobu pobýval v zemích Střední Ameriky. Při svých pobytech pátral po legendách a příbězích starých Mayů.

František Bulín

František Buben

Narozen 14.12.1880 v Kornicích u Litomyšle, zemřel 12.7.1956 v Chrudimi. Bytový architekt, literatura z oboru.

František Brdlík

Narozen 29. 9. 1855 v Počátkách, zemřel 18. 5. 1936 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, dějepisné a zeměpisné práce.

František Brabec

František Brabec byl český ekonom, profesor ekonomiky a řízení na Českém vysokém učení technickém v Praze. V letech 1960–1962 byl jeho rektorem. František Brabec se narodil 13.11.1905 v Praze. Dětství prožil v Turnově. Jeho otec Antonín Brabec byl prýmkařský pomocník a padl za první světové války. Rodinu pak živila jeho matka Anna, rozená Kocínová , která pracovala jako dělnice v brusírně. František Brabec už od dětství projevoval velké nadání. I přes obtížné materiální podmínky své rodiny začal studovat na reálce v Turnově. Jako nadanému žákovi mu v roce 1921 bylo uděleno stipendium ministerstva školství. Středoškolské studium tak měl možnost dokončit na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu. Na této škole studovala řada nadaných českých studentů, kteří se posléze proslavili v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Spolužáky Františka Brabce byl např. herec Jiří Voskovec, nebo pozdější literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof Václav Černý. Maturitu složil František Brabec v roce 1924. Vzhledem k velmi dobrým studijním výsledkům pak získal další stipendium ministerstva školství. Díky této finanční podpoře pak prošel konkursním řízením a jako tehdy jediný cizinec byl přijat na výběrovou pařížskou École polytechnique. Na této škole studoval v letech 1928 až 1930. Po ukončení studia se vrátil do ČSR a 1.10.1930 nastoupil do tzv. teoretického oddělení Škodových závodů v Praze. V tomto oddělení se řešili problémy, které přesahovaly běžné možnosti škodováckých konstruktérů a projektantů. V době hospodářské krize, která se ve Škodovce projevovala nižším množstvím zakázek, ale odjel znovu do Francie. Zde v letech 1933-34 absolvoval špičkovou vysokou elektrotechnickou školu École Supérieure D´Electricité v Malakoff u Paříže. V roce 1939 se oženil s komerční inženýrkou Markétou Kinskou. V tomto manželství se jim narodil syn a dcera. František Brabec zemřel v Praze 30. ledna 1992.  Po ná...

František Blabolil

František Blabolil byl československý voják, účastník protinacistického odboje. Narodil se 1. července 1904 v Jindřichově Hradci. Po maturitě na státním gymnáziu v J. Hradci v roce 1923 byl odveden a 1. října téhož roku prezentován v Českých Budějovicích. Již 4. října nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích. Po absolvování akademie byl 15. srpna 1923 vyřazen v hodnosti poručíka pěchoty. Do 30. září 1925 sloužil u pěšího pluku v Písku jako velitel čety. Od 1. října 1925 do 12. srpna 1926 absolvoval aplikační školu pro pěchotu v Milovicích. Po nedokončeném kurzu pro letecké pozorovatele byl ještě v srpnu odeslán zpět do Písku. Od 15. září 1928 do 29. září 1930 působil v Košicích, kde byl povýšen na nadporučíka a absolvoval několik dalších kurzů, včetně kurzu útočné vozby. Poté složil řidičské zkoušky na osobní a nákladní vozidla a motocykly. Od 30. září 1930 byl přemístěn k pluku útočné vozby v Milovicích. Zde prošel řadou funkcí. Od 4. listopadu 1935, již v hodnosti kapitána nastoupil na Vysokou školu válečnou v Praze. na podzim 1936 byl ale odeslán do Francie, kde v Paříži nastoupil na Vysokou školu válečnou. Tu absolvoval 31. července 1937. Od 31. srpna 1938 nastoupil, již v hodnosti štábního kapitána do Jihlavy jako přednosta 4. oddělení štábu. Po reorganizaci na podzim 1938 byl přidělen k velitelství 2. rychlé divize v Brně, kde sloužil až do německé okupace Čech a Moravy. Po okupaci a následné likvidaci čs. branné moci pracoval od 1. srpna do 1. prosince 1939 u Zemského soudu v Brně jako administrativní komisař. Zároveň působil v domácím odboji. V Obraně národa vykonával funkci náčelníka štábu Oblastního velitelství ON Morava. V jeho působnosti bylo zajišťování spojení a materiálního vybavení budoucích jednotek. Zároveň udržoval spojení s řadou odbojářů z řad bývalé československé armády. Dne 1. prosince 1939 byl v Brně zatčen gestapem. Vězněn byl v Brně, Vratislavi, Wohlau a v Berlíně ve vězn...

František Bernat

Strojní inženýr, externí pracovník Elektrotechnické fakulty ČVUT; autor publikací v oborech elektronický pohon, elektronické stroje, frekvenční měřiče, hospodaření s motory, pohony v trakčních zařízeních.

František Benhart

František Benhart byl literární kritik, slavista, překladatel. Otec Františka Benharta pracoval jako železniční dělník v Podkarpatské Rusi a tam také prožil František Benhart své dětství. V letech 1930–1935 navštěvoval obecnou školu v místě svého narození. Poté začal v letech 1935–1939 studovat na reálném gymnáziu v podkarpatském Chustu. Tato studia dokončil v Praze, kde roku 1944 odmaturoval. Mezi lety 1945–1949 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu, ruštinu a jugoslávské literatury. Souběžně byl externím redaktorem Lidové kultury. Během let 1949–1951 působil v nakladatelství Naše vojsko. Odtud přešel do nově založeného časopisu Zlatý máj . Poté se téměř dva roky živil jako překladatel. V září roku 1959 se stal členem redakce měsíčníku Plamen, v němž působil jako vedoucí redaktor literárněkritické rubriky a redaktor poezie. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. Roku 1995 mu byl udělen Řád svobody Republiky Slovinsko. František Benhart se především zaměřil na překlady slovinské literatury a na literární kritiku. Byl neúnavný překladatel a propagátor slovinské kultury. Především působil jako kritik a recenzent české a slovinské literatury, z části ale i ruské a ukrajinské literatury 20. století již od studentských let. První literární glosu uveřejnil 1945 v Rudém právu, první lyrickou báseň 1947 v Lidové kultuře. Kromě časopisů, v nichž působil, publikoval také v Zemědělských novinách, Svobodném Československu, Slovanském přehledu, Tvorbě, Kulturní politice, Novém životě, Hostu do domu, Literárních novinách, Krásné literatuře, Slovenských pohľadech , Lidové demokracii, Světové literatuře, Revui svetovej literatúry , Nových knihách, Svobodném slovu, 150 000 slov, Přítomnosti, Světu a divadle, Tvaru, ...

František Benčať

Slovenský botanik, dendrolog, vysokoškolský pedagog.

František Bednařík

Narozen 24.9.1892 v Kosoříně u Vysokého Mýta, zemřel 5.3.1944 v Praze. Legionář, archivář, redaktor časopisů, historické práce.

František Bayer

Narozen 29.3.1853 v Rožnově p.Radhoštěm, zemřel 12.9.1925 v Přerově. Učitel, redaktor, sběratel lidové slovesnosti, vlastivědné práce.

František Bauer

Narozen 7. 9. 1897 v Turnově, zemřel 1. 10. 1967 v Praze. PhDr., docent soudobých dějin, politologické a historické publikace.

František Baranec

František Bačkovský

Narozen 2. 11. 1854 v Benátkách u Chotěboře, zemřel 23. 11. 1908 v Praze. PhDr., literárněvědné a jazykovědné práce, překlady, redaktor, nakladatel, knihkupec.

František Adolf Borovský

František Adolf Borovský byl český historik umění, muzejní pracovník, znalec díla Václava Hollara. Narodil se v Netolicích jako nejstarší dítě Jakuba Borovského. Po základní škole v Netolicích navštěvoval gymnázium v Českých Budějovicích. Po maturitě studoval historii na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V letech 1875-1877 pracoval jako suplent na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a na c. k. učitelském ústavu v Praze. Následně studoval dva roky na New College Edinburské univerzity a absolvoval kurz pro misionáře . Zde navázal kontakty s britskou kulturní scénou. Po návratu do Prahy vyučoval angličtinu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. Pro nakladatelství Františka Řivnáče od roku 1880 vedl edici Řivnáčových průvodců a některé sám napsal . Dále byl redaktorem výpravné edice "Čechy", které vydával pod vedením Františka Adolfa Šuberta nakladatel Jan Otto. Borovský se podílel na dílech: II. Vltava a III. Praha . Od počátku 80. let 19. století pracoval pro Průmyslové muzeum Vojty Náprstka a vyučoval na Pokračovací škole pro zlatníky a příbuzná řemesla. V letech 1883-1887 spravoval obrazárnu Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách v Rudolfinu. Zde se zvláště věnoval správě a rozšiřování sbírky děl Václava Hollara . Správcem Hollarea byl v letech 1892-1898 a 1904-1920. Od roku 1894 byl členem archeologické komise ČAVU a od roku 1895 se podílel na Soupisu památek pravěkých, historických a uměleckých Království českého. Byl jmenován císařským radou . V roce 1887 byl přijat do Uměleckoprůmyslového musea v Praze a jeho tehdejším ředitelem Karlem Chytilem byl pověřen založením a vedením knihovny musea. Zabýval se zde mj. knižními vazbami. Podílel se na přípravách Všeobecné zemské jubilejní výstavy v Praze roku 1891, Národopisné výstavy čes...

Frank Buck

Frank Howard Buck byl lovec a sběratel zvěře; mimo to i všestranný filmař. Proslul svými knihami a filmy z 30. a 40. let popisujícími dobrodružství v džungli. Hned jeho první kniha Bring 'Em Back Alive se stala obrovským bestsellerem a proslavila jej po celém světě. Z překladatelova úvodu ke knize „Z malajských džunglí“: „Nedávno proběhl vedoucími pražskými biografy film „Z malajských džunglí“, natočený sběratelem živých zvířat Frankem Buckem, jehož úžasné a při tom nesehrané scény odnímaly divákům dech, odhalujíce jim skryté, gigantické boje šelem v tropických džunglích. Frank Buck je druhým světovým zjevem vedle manželů Johnsonových. Rozdělil se s nimi o džungle, proslulé svým bohatstvím zvěře, ponechav si celou Asii. Chytá nejvzácnější a nejnebezpečnější tropickou zvěř pro americké zoologické zahrady a cirkusy. Čtyřicetkrát přeplul Tichý oceán, pětkrát obeplul svět, přemohl rozzuřeného orangutana v poctivém zápase, prošel napříč záhadný ostrov Borneo a je znám po celém světě jako sběratel nejvzácnějších exemplářů živých zvířat. Teprve po dvacetileté činnosti se odvážil napsati svoji první knihu, kterou naplnil svěžími a úžasnými zážitky svého nesmírné zajímavého tuláckého života. Jeho kniha nemá ve světové literatuře protějšku, jako jej nemá její autor Frank Buck.“

Frank Boldt

Frank Boldt byl německý historik a slavista, překladatel, pedagog na Západočeské univerzitě v Plzni a Univerzitě Karlově v Praze. Vystudoval v Německu a v Praze historii a slavistiku. Na univerzitě v Heidelbergu byl žákem Dmitrije Čiževského, spoluzakladatele pražské lingvistické školy. V roce 1992 se vzdal německého státního občanství a přijal občanství československé a později české. Usadil se v Chebu, kde založil Nadaci Evropské Comenium, odvozené z odkazu Jana Amose Komenského, kterého obdivoval a ve svém díle i rozhovorech se na něj často odkazoval. Zde pořádal také každé léto Akademické letní školy, kam zval Čechy, Němce ke společnému dialogu o minulosti, současnosti, ale i přítomnosti. Byl jednou z největších osobností regionu po Sametové revoluci. Původně ač srdcem i duší Sociální demokrat, a on se zasadil o o to, aby se Chebané dodatečně vyrovnali s minulostí německých Sociálních demokratů v Chebu umístěním pamětní desky na budovu, kde před 2. světovou válkou strana sídlila . Po nějaké době se rozhodl „znovuobnovit” chebskou pobočku Strany zelených v Chebu, které se snažil dát know how Německé Strany Zelených. Místní organizaci však doslova „zvedl z popela” a pravděpodobně by byl v komunálních volbách v říjnu 2006 zvolen do městského zastupitelstva, kdyby pouhé dva týdny před volbami neumřel na velmi rychle postupující rakovinu, která dle slov jeho oddané ošetřovatelky a spolustranice Renaty Křížové, „postihla to nejcennější – tedy mozek”. Frank Boldt byl jednou z nejvýraznějších osob města, ale i Česko-německých vztahů obecně. Nebylo mu zatěžko například pokoušet se o komunikaci se všemi rozmanitými lidmi – rád si popovídal s intelektuály, ale i s obyčejnými lidmi. „Jeho centrum Nadace Evropské Comenium, které vybudoval z bývalé koželužny na břehu řeky Ohře se stala příjemnou oázou, k...

François de Belleforest

Francouzský prozaik a básník, překladatel z řečtiny a italštiny.

François Boucq

Francouzský výtvarník a autor komiksů.

François Bost

Francouzský doktor geografie, vysokoškolský učitel.

François Besse

Francouzský novinář, autor prací o historii letectví, vojenských letadlech a vývoji civilního letectví.

France Bevk

France Bevk byl slovinský realistický prozaik a básník, překladatel z bulharštiny. Psal také pod pseudonymem Pavle Sedmak. France Bevk se narodil v horské vesnici Zakojca. Navštěvoval školu v Kranji, Koperu a Gorici. Když mu bylo 16 let, vyšel mu v časopise Domači prijatelj povídka Vstajenje. Po skončení základní školy šel jako obchodní učeň , na doporučení cerkljamského děkana France Knause, který si všiml jeho příspěvků v časopise Slovenec, na pedagogickou školu. Se spolužáky se rozhodl vydávat je studentský list Alfa, který vycházel, ale jen do té doby než se o tom dověděli profesoři. Navzdory tomu se Bevkova tvořivost nezastavila. Nadále posílal svoje básně do studentského listu Zora a redaktorce Domačega prijatelja Zofce Kveder. Po maturitě, roku 1913, šel učit do vesnice Orehek, později byl přeložen do Novak nad Cerknem. Čtyři roky po maturitě, za první světové války byl vojákem na východní frontě a na krátkou dobu i na vojenské škole v Maďarsku. Během války byl stíhán za protirakouské myšlenky. Když se vrátil, opustil učitelský post a stal se redaktorem lublaňského Večenaga Lista. Když jej přestali vydávat, rozhodl se pro řízení kulturní rubriky v časipisu Slovenec. Současně svůj čas věnoval divadlu – vedl ochotníky a režíroval je. Na konci roku 1920 se navzdory fašistickému útisku vrátil do Gorice a snažil se zachovávat slovinský jazyk svými romány. Na jaře 1935 byl společně s Francetem Steletem a Josipem Vidmarem ve Španělsku. Tam se spřátelil Zoranem Mušičem . Fašismus stále více utiskoval Slovince v Přímoří, také Bevk okusil fašistické vězení. Roku 1943 uprchl s vězení a stal se jedním z nejdůležitějších vůdců národněosvobozeneckého hnutí na Slovinském přímoří. Po druhé světové válce nadále žil v Terstu, poté v Lublani, kde roku 1970 umírá. V roce 1953 se stal členem SAZU , získal dvakrát Prešerenovu cenu a to v letech 1949 a 1954. Obyvatelé Nové Gor...

Fiona Barton

Britská spisovatelka a žurnalistka. Na rozdíl od mnohých jiných nechtěla být Fiona Barton spisovatelkou od útlého dětství. Většinu svého profesního života zasvětila novinařině – pracovala pro řadu předních britských deníků a za své působení získala prestižní cenu Reportér roku. Cena ji motivovala k nečekanému počinu: Fiona opustila zaměstnání a odjela na Srí Lanku pracovat jako dobrovolnice. A právě tehdy se jí začala v hlavě formovat základní dějová linka její knižní prvotiny. Téma, které thriller Vdova zpracovává, má kořeny v autorčině novinářské praxi. Bezpočtukrát psala o různých kriminálních případech a často přemýšlela nad tím, jak se asi cítí manželky obžalovanýchmužů, jak moc toho o spáchaném zločinu vědí a jak se s celou situací vyrovnávají. Jako novinářka o těchto úvahách psát nemohla. Jako spisovatelka si to mohla konečně dovolit, a tak v její prvotině nacházíme spletité a mnohovrstevnaté vyprávění o muži obviněném z pedofilního zločinu a ojeho ostrakizované ženě, o zdrcené matce pohřešovaného děvčátka, o novinářce, která o hrůzném případu píše, a o detektivovi, který případ už dlouhá léta vyšetřuje.

Ferry Buzková

Próza ze školního života, poprvé publikováno 1933.

Ferenc Barka

Maďarský grafik a ilustrátor.

Feofan Dmitrijevič Bublejnikov

Ruský geolog a geofyzik, práce z oboru.

Fedor von Bock

Moritz Albrecht Franz Friedrich Fedor von Bock byl německý polní maršál v období druhé světové války. Fedor von Bock se narodil v rodině generálmajora Moritze Alberta von Bocka, veterána prusko-francouzské války, v braniborském městě Küstrin. Navštěvoval gymnázium v Berlíně a Wiesbadenu. V roce 1888 nastoupil do 7. roty Královské pruské hlavní kadetky Groß-Lichterfelde a dosáhl zde výtečných výsledků. V kadetce obdržel hodnost podpraporčíka a od roku 1898 nastoupil službu jako poručík u 5. gardového pluku v Berlíně. V roce 1904 se stal pobočníkem u praporu a 9. října 1905 se oženil s Mally von Reichenbach, ale už za pět let ovdověl. V roce 1910 se stal, již v hodnosti nadporučíka, plukovním pobočníkem. Během svého působení u 5. pěšího pluku nastoupil v říjnu roku 1903 na půlroční výcvikový kurz na vojenské akademii v Berlíně a po dokončení kurzu, ke konci února následujícího roku, byl jmenován do funkce pomocného lektora na téže škole. Bez absolvování válečné akademie byl v letech 1910–1912 odvelen do Velkého generálního štábu. V roce 1912 byl povýšen do hodnosti kapitána a poté převelen do gardového sboru generálního štábu. V roce 1913 se stal nejdříve "IIa" a poté "Ia" důstojníkem strážního sboru generálního štábu . Válka ho zastihla jako důstojníka "Ia" v generálním štábu gardového sboru na západní frontě. Během války vystřídal několik funkcí na různých štábech, zároveň velel, do roku 1916, praporu u 4. pěšího gardového pluku. Na sklonku roku 1916 byl povýšen do hodnosti majora a byl opět převelen na generální štáb. Účastnil se bojů na západě a v Karpatech. Za statečnost v boji během ofenzívy v Pikardii obdržel v roce 1918 velmi ceněné vyznamenání Pour le Mérite. Po první světové válce zůstával v armádě a v listopadu 1918 byl přidělen k velitelství 1. okruhu jako důstojník "Ia" generálního štábu. V roce ...

Evelin Bürger

Evelin Bürgerová, narozena 3.5.1952, patří v Německu k nejčtenějším autorům píšícím o Tarotu. Své knihy píše převážně společně s Johannesem Fiebigem. Autoři jsou představitelé nového typu výkladu Tarotu, který má méně společného s klasickým věštěním, o to více však pomáhá otevřít se pravdě vlastního nitra. Učí samostatnému, tvořivému přístupu k vykládání tarotových karet, přičemž přinášejí netradiční, obrazné interpretování všech 78 karet .