Všichni Autoři a témata

Jan Sokol (14)

Jan Sokol byl český filosof, disident, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog, publicista a politik. Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990–1992, ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Josefa Tošovského v roce 1998 a posledním protikandidátem Václava Klause ve volbách prezidenta České republiky v únoru 2003. Byl jedním z výrazných českých křesťanských intelektuálů. Zabýval se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Přednášel na četných českých i zahraničních univerzitách, zejména na evropská a filosofická témata. Byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy . Patřil mezi aktivní přispěvatele Wikipedie, byl také čestným členem spolku Wikimedia Česká republika. Narodil se 18. dubna 1936 v Praze do katolické rodiny, jeho otec Jan byl architekt, jeho dědeček František Nušl byl astronom a matematik. Jeho mladší bratr Václav je grafický umělec. Vyučil se na zlatníka; pracoval jako zlatník a později mechanik. V roce 1958 v dálkovém studiu odmaturoval, od roku 1963 dálkově studoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor, později byl vedoucím výzkumným pracovníkem ve Výzkumném ústavu matematických strojů; vydal několik knih a řadu článků o počítačích. Byl jedním z hlavních architektů operačních systémů pro počítače EC1021 a řady EC1025, EC1027. Pomohl najít uplatnění při programátorské práci lidem vyhozeným z různých zaměstnání a celý tento tým se stal pro fungování ústavu nepostradatelný. Zabýval se různými odvětvími techniky , ale i botanikou. Roku 1961 se oženil s Františkou roz. Patočkovou , dcerou filosofa Jana Patočky. Manželé měli dva syny a dceru. Od roku 1990 byl Jan Sokol členem redakční rady časopisu Přítomnost (v letech 1995–2000 v...

Jan Rys (9)

Jan Rys-Rozsévač, vlastním jménem Josef Rozsévač , byl český fašistický politik a novinář, funkcionář mládežnického hnutí Vlajka. Josef Rozsévač studoval na lékařské fakultě, ale studia ani po osmi letech nedokončil. Ve Vlajce působil od roku 1936 a z konspirativních důvodů začal používat pseudonym Jan Rys. Po Mnichovském diktátu byla činnost organizace Vlajka 11. listopadu 1938 zastavena a působila ilegálně pod novým jménem „Maffie nového Československa – Vlajka“ , a Rys-Rozsévač byl uvězněn. Před začátkem okupace v březnu 1939 ho české úřady propustily. V době druhé světové války se Rys-Rozsévač stal vůdcem obnovené Vlajky, podporovatelem nacistů a jejich protižidovské politiky. V letech 1939 - 1940 uspořádala Vlajka masová shromáždění proti představitelům první republiky Masarykovi a Benešovi. Zároveň měl ale dlouhodobé osobní spory s jinými českými kolaboranty, zejména s Emanuelem Moravcem, kterému rád připomínal jeho někdejší spojenectví s prezidentem Benešem. Tento osobní spor byl nejspíš příčinou i toho, že nacisté Ryse-Rozsévače v roce 1942 zatkli a ten skončil v koncentračním táboře Dachau. Po válce se Jan Rys-Rozsévač vrátil do Čech, byl však opět souzen a v červnu 1946 v Praze na Pankráci popraven, spolu s dalšími dvěma vlajkaři: svým zástupcem v organizaci Vlajka Josefem Burdou a velitelem paramilitantních Svatoplukových gard Jaroslavem Čermákem.

Jan Pikous (7)

Jan Pikous, narozený 9. března 1929 v Hrejkovicích, okres Písek, žije v Liberci. Zabývá se volnou tvorbou , výzdobou interiérů, výtvarnými plakáty, ilustrační fotografií v časopisech, knihách, kalendářích a fotografií užitou v propagaci aj. Zúčastnil se mnoha domácích i zahraničních výstav, na nichž obdržel různé ceny a uznání, získal též několik ocenění v soutěžích výtvarné fotografie. Je členem Unie výtvarných umělců ČR. Vyvrcholením jeho dosavadní tvorby bylo sedm samostatných výstav v Japonsku, které v této zemi dosáhly neobyčejného ohlasu.

Jan Opatřil (16)

Jan Opatřil se narodil 17. 3. 1987 ve znamení ryb. Čtení a psaní ho bavilo od dětství a není tedy divu, že zatoužil stát se spisovatelem. Jan Opatřil dosud vydal 8 knih, z toho dvě pod pseudonymem Dan Angus. Píše, čte v knihovnách, základních školách a kavárnách. Dělá, co ho baví a naplňuje. Je nesmírně vděčný za podporu svých čtenářů, neboť oni dávají smysl tomu, co dělá.

Jan Krůta (20)

Jan Krůta je český textař, publicista a spisovatel, od března 2019 člen Rady Českého rozhlasu. Vystudoval český jazyk a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako učitel, v roce 1970 však musel zaměstnání z politických důvodů opustit. Následně začal pracovat jako redaktor Sedmičky pionýrů, od roku 1972 byl deset let kulturním redaktorem Mladého světa, poté pracoval velmi krátce jako redaktor časopisu Ohníček a s přestávkami až do roku 2002 jako šéfredaktor časopisu Sluníčko. Na jaře roku 1989 byl spoluzakladatelem a později ředitelem mediální firmy Bonton, a.s. Pracuje jako textař a spisovatel, jeho texty zpívá celkem asi 80 interpretů a kapel. Především se jedná o Dalibora Jandu, pro něhož složil například texty k písním „Hurikán“ a „Kde jsi?“. Celkem složil více než 1 300 textů, mimo jiné také pro Hanu Zagorovou, Helenu Vondráčkovou, Karla Gotta, Michala Davida a Hanu Hegerovou a další. Dále je rovněž autorem 32 knih pro děti i dospělé. Působí ve své umělecké agentuře Arcadia Art Agency a externě spolupracoval s Českým rozhlasem jako občasný autor a moderátor nedělního Dobrého rána na stanici Dvojka. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Praze jako nestraník na 4. místě kandidátky hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Dne 27. března 2019 byl ve druhém kole volby zvolen Poslaneckou sněmovnou PČR novým členem Rady Českého rozhlasu. Jeden z poslanců při volbě upozorňoval, že jeho jméno je spojeno s normalizačním textem „Případ Magor“ z prosince 1976, ve kterém „kolektiv redakce Mladého světa“ hanil skupinu Plastic People. V roce 1990 autor Roman Lipčík v obsáhlém článku Případ underground) uvedl, že skutečným autorem byl právě Krůta. Jan Krůta v knize Klec na slavíky ) podrobně rozebírá vznik uvedeného článku a připomíná, že byl pouze autorem několika řádků hodnocení předložených písní....

Jan Drnek (16)

Jan Drnek je český spisovatel, vychovatel mládeže, konzervativní politik, monarchista a plzeňský patriot. Narodil se v Plzni, od mládí je aktivní ve skautských a trampských kruzích. Vyučil se ve Škodovce, pracoval jako frézař, později se stal vychovatelem učňů ve škodováckých internátech. V letech 1986–90 vedl jako vychovatel chlapecký skautský oddíl. 17. listopadu 1989 se zúčastnil protestního shromáždění na Národní třídě v rámci Sametové revoluce. Po pádu komunistického režimu se stal tiskovým mluvčím generálního ředitele koncernu Škoda, tři roky pracoval jako úředník odboru životního prostředí plzeňského magistrátu. Od roku 1994 je věřící katolík. V roce 1998 inicioval založení Obecně prospěšné společnosti Centrum sociálních asistentů, kterou následně řídil a která fungovala do roku 2009. Jako sociální asistent vede resocializační programy se skupinami mladistvých pachatelů trestných činů. Založil také občanské sdružení STREET, původně k provozování terénní sociální práce , později se přeměnilo na sdružení pro osvětovou regionální činnost. Jan Drnek se sám prezentuje jako monarchista a monarchistické myšlenky často představuje a vysvětluje i ve svých dílech. Od roku 2004 je členem Koruny České. Spoluzaložil místní společnost této strany v Plzni a od roku 2007 několik let působil jako zemský hejtman pro Čechy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 zprostředkoval za Korunu Českou spolupráci s Občanskou demokratickou stranou, na společné koaliční kandidátce byl pak úspěšně zvolen senátor Lumír Aschenbrenner. 29. listopadu 2014 byl Drnek na generálním sněmu KČ zvolen jako člen předsednictva. Roku 2018 Jan Drnek sepsal prohlášení Konzervativní alternativa jako manifest politiky Koruny České, volající po alternativě k současné podobě českého politického a ekonomického systému. Historik Jan Cholínský tento text označil za „nepochybně nejpozoruhodnější veřejnou stranickou výzvu k změně polistopadového směř...

James Swallow (16)

James Swallow je s více než pětatřiceti knihami autorem bestsellerů žebříčku NewYork Times, mezi něž patří knihy ze světa Star Treku, Doktor Who, Warhammer 40.000 a StarGate. Mezi jeho další zásluhy patří scénáře videoher a rozhlasových dramat, včetně titulů Deus Ex: Human Revolution, Fable: The Journey, Battlestar Galactica a Killzone 2.

James Jones (14)

James Ramon Jones byl spisovatel známým popisem zážitků z 2. světové války a jejich následků. Narodil se a vyrostl v Robinsonu, Illinois, jako syn Ramona a Ady M. Jones.Upsal se americké armádě v roce 1939 a sloužil v 25th Infantry Division před a v průběhu 2. světové války nejdříve na Havaji potom v bojích na ostrově Guadalcanal,kde byl raněn. Jeho válečné zážitky ho inspirovaly pro některé jeho nejznámější díla. From Here to Eternity zfilmováno v roce1953 a jako TV-miniseriál v roce 1979, následně TV sseriál v roce 1980 Some Came Running The Pistol The Thin Red Line Go to the Widow-Maker The Ice-Cream Headache and Other Stories The Merry Month of May A Touch of Danger Viet Journal WW II Whistle To the End of the War nepublikováno

James Dashner (12)

James Smith Dashner je americký spisovatel spekulativní beletrie, především pro děti nebo mládež. Dashner se narodil 26. listopadu 1972 ve městě Austell v Georgii v USA. Je jedním ze šesti dětí, absolventem Duluth High School a Brigham Young University v Utahu, kde získal magisterský titul v účetnictví. Dashner a jeho manželka Lynette mají čtyři děti. Dashnerovy knihy jsou psány převážně pro mládež. Jeho práce jsou obvykle o dobrodružství, přežití a obsahují prvky sci-fi. Nejprodávanější knihou je Labyrint: útěk, kterou deník The New York Times zařadil mezi bestsellery pro děti. Sága Jimmyho Finchera: Série The 13th Reality: Série Labyrint: Série The Infinity Ring: The Mortality Doctrine: V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Dashner na anglické Wikipedii.

Ivana Ondriová (20)

31 ročná bývalá novinárka žijúca s manželom a dcérkou v Prešove, pochádzajúca zo Stropkova. Dnes obchodná asistentka v oblasti strojového videnia. Autorka románov Detský plač v podkroví, ktorý vyšiel vo vydavateľstve Evitapress v januári 2012 a Nevinné šílenství vydanom v nakladateľstve Baronet v apríli 2012.

Ivan Černý (15)

Ivan Černý je bývalý slovenský hokejový obránce. Po skončení aktivní kariéry působí jako trenér. V československé lize hrál za Slovan Bratislava CHZJD a Poldi SONP Kladno. Nastoupil ve 449 ligových utkáních, dal 84 gólů a měl 117 asistencí. Se Slovanem získal v roce 1979 mistrovský titul. Za reprezentaci Československa nastoupil v dubnu 1983 ve 2 utkáních. Reprezentoval Československo na mistrovství světa juniorů do 20 let v roce 1978, kde tým skončil na 4. místě, na mistrovství světa juniorů do 20 let v roce 1979, kde tým skončil na 2. místě a na mistrovství Evropy juniorů do 18 let v roce 1977, kde tým skončil na 2. místě. Kariéru končil v Itálii.

Iva Dostálová (18)

Narozena 1964. Pedagožka, autorka didaktických materiálů a učebnic angličtiny.

Iris Johansen (18)

Americká autorka Iris Johansen se narodila 7. dubna 1938 a píše knihy dvou žánrů - detektivky a romantické novely. S psaním začala až v době, kdy její děti, dcera Tamara a syn Roy, začali studovat střední školu a odstěhovali se na středoškolskou kolej. Nejprve psala z důvodu, aby vyplnila tak náhle vzniklý volný čas. První úspěchy sklízela na poli romantické literatury ze současnosti, jejímuž psaní se věnovala od roku 1984 do r. 1993. Od roku 1991 se dala na psaní historických romancí a hned v roce 1991 vydala historickou romanci The Wind Dancer , která měla velký úspěch, a proto se čtenáři dočkali pokračování - Storm Winds a Reap the Wind. V roce 1996 se Iris vrhla na psaní detektivek a taktéž se jí dařilo. Tomuto žánru zůstala věrná až do současnosti. Iris sama říká, že při psaní knih je na sebe přísná - každý den přijde na devátou do své kanceláře a pracuje tak dlouho, dokud nenapíše alespoň deset stran příběhu. Někdy má “práci” hotovou za čtyři hodiny, jindy jí psaní zabere až dvanáct hodin. Její dcera Tamara je rovněž její osobní asistentkou a společně příběhy a postavy dolaďují. Spolu se synem Royem Iris napsala dvě knihy - Silent Thunder a Storm Cycle. Iris žije spolu se svým manželem blízko Atlanty, ve státě Georgia, a nyní pracuje na další své knize.

Iny Lorentz (14)

Iny Lorentz je společný pseudonym manželské autorské dvojice Ingrid Klocke a Elmara Wohlratha, kteří na veřejnosti někdy vystupují jako Iny a Elmar Lorentzovi. Společně publikují i pod dalšími společnými pseudonymy: Eric Maron, Mara Volkers, Diana Wohlrath, Nicola Marni, Anni Lechner. Seznámili se v roce 1978. V roce 1980 se přestěhovali do Mnichova, kde pracovali v pojišťovací společnosti. Jejich první dva texty publikovány v antologiích. V roce 2003 přišel průlomový historický román Kastrátka. Všechny následující romány se dostaly na seznam bestsellerů, do roku 2016 se jich prodalo přes 13 milionů výtisků a objevily se také jako audioknihy. Od roku 2007 působí jako spisovatelé na volné noze nedaleko Mnichova. Ingrid Klocke se narodila v Kolíně nad Rýnem, po gymnáziu studovala na medicíně, studia však nedokončila. Elmar Wohlrath pochází z Bavorska.

Hergé (25)

Hergé byl belgický kreslíř, autor známé komiksové a televizní postavičky Tintin. Georges Rémi se narodil v Etterbeeku, obci, která tvoří součást bruselské aglomerace. V červenci roku 1926 začal ve skautském časpisu Le Boy Scout uveřejňovat na pokračování obrázkové příhody Totor, C.P. des Hannetons . Tehdy poprvé použil pseudonymu Hergé podle foneticky čtených iniciál svého jména: „er“ jako Rémi a „gé“ jako Georges. Tímto pseudonymem pak podepisoval až do smrti všechny své práce. Už od mládí dobře kreslil a jeho první obrázky zveřejnil skautský časopis Boy-scout belge. Měl úspěch a začal kreslit komiksové příběhy pro časopis XX. století]. Dokonce sám dělal redaktora jeho verze pro děti. Tam také publikoval poprvé své oblíbené postavičky Quick a Flupke. V květnu roku 1930 dokončil také první díl komiksu Tintin - Tintin v zemi sovětů. Sklidil obrovský úspěch a hned následoval další díl Tintin in the Congo, který měl připomenout belgické kolonizační úspěchy. Následovaly další díly, o kterých si můžete přečíst zde. Další z jeho sérií se jmenovala Dobrodružství Zetty a Jocka a vznikla na objednávku časopisu Chrabrá srdce. Pak nakladatelství Casterman začalo vydávat alba Tintinových dobrodružství a mnohá z nich bylo také autorem přepracováno. V roce 1946 začal Hergé vydávat časopis Tintin. Ten se později začal překládat i do francouzštiny. Byla založena společnost Studios Hergé a jeho popularita stále stoupala. Dokonce se natočilo několik hraných i animovaných filmů . Hergé umírá na srdeční leukémii. Zanechal po sobě rozpracované Tintinovo dobrodružství Tintin a Alpha-art.

Henry Denker (18)

Henry Denker se narodil 25. listopadu 1912 v New Yorku, stát New York, USA. Americký spisovatel, scénárista, filmový producent, rozhlasový a divadelní dramatik. Autor několika desítek románů a divadelních her, začal publikovat již v polovině 50. let. Zaměřuje se především na žánr „mystery“ .Ve všech svých dílech se autor zaobírá etikou, ať už lékařskou či právnickou, a vždy jde o silný příběh člověka, kterého souběh okolností dožene až před osudovou volbu či nutnost prokázat správnost svého úsudku a chování, třeba i navzdory všeobecnému mínění. Zemřel 15. května 2012.

Hector Berlioz (18)

Hector Berlioz byl významný francouzský romantický skladatel, jehož inovativní skladby a orchestrace měly významný vliv na vývoj klasické hudby. Berlioz se narodil 11. prosince 1803 v La Côte-Saint-André ve Francii a nejprve studoval medicínu, než se začal plně věnovat hudbě. Nejznámější je jeho programní symfonie "Fantastická symfonie", která měla premiéru v roce 1830 a je považována za jedno z jeho nejslavnějších děl. Tato symfonie je příkladem programní hudby, kdy hudba vypráví příběh nebo sleduje děj. V tomto případě zobrazuje sebezničující vášeň umělce ke krásné ženě. Dílo vyniká odvážným použitím orchestrace a živým zobrazením dramatu a patosu příběhu.

Günter Hofé (9)

17. März 1914 in Berlin; † 27. Dezember 1988 pracoval jako bankovní úředník, za války sloužil ve Wehrmachtu a stal se členem NSDAP, zúčastnil se i ofenzívy v Ardénách. Po válce pracoval jako učitel, spisovatel, šefredaktor, byl i vězněn pro podezdření ze špionáře, napsal válečnou trilogii

Gordon Thomas (13)

Autor 53 knih, 45 milionů prodaných výtisků. Držitel mnoha cen a ocenění, dvakrát vyznamenán cenou Marka Twaina. Za knihu Shipwreck obdržel cenu Edgara Alana Poea. Sedm jeho knih se stalo předlohami filmů, včetně Voyage of the Damned, pětkrát nominovaného na Oskara. Kniha Gideon´s Spies se stala předlohou hlavního dokumentárního pořadu Channel Four. Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků. Gordon Thomas žije v Irsku, je ženatý a má čtyři děti.

Giuseppe Tomasi di Lampedusa (7)

Giuseppe Tomasi di Lampedusa byl italský spisovatel, známý především díky svému jedinému románu Il Gattopardo , jehož děj se odehrává na Sicílii v poslední fázi Risorgimenta. Byl velmi komplexní osobností, povahou uzavřený a samotářský. Sám o sobě napsal: „Jako chlapec jsem miloval samotu, dával jsem přednost společnosti věcí před společností lidí.“ Byl vynikajícím znalcem francouzské, anglické, německé a ruské literatury. Dráhu spisovatele nastoupil teprve v roce 1955, v devětapadesáti letech, pouhé dva roky před svou smrtí. Giuseppe Maria Tomasi di Lampedusa se narodil 23. prosince 1896 v Palermu. Jeho rodiče byli Giulio Maria Tomasi, kníže di Lampedusa, vévoda di Palma, baron di Montechiaro a baron di Torretta, a jeho choť Beatrice Mastrogiovanni Tasca di Cutò. Pozdější spisovatel Giuseppe Mario všechny šlechtické tituly po otci zdědil, byl tedy titulárním knížetem ostrova Lampedusa. Po smrti své starší sestry na záškrt se Giuseppe stal jedináčkem. Byl si velmi blízký se svou matkou, silnou osobností, která ho velmi ovlivňovala, na rozdíl od otce, jenž byl spíše chladný a odtažitý. Základního vzdělání se mu dostalo v rodinném paláci v Palermu, kde byl vyučován domácím učitelem pod dohledem matky. Často pobýval u babičky z matčiny strany na panství Santa Margherita Bélice. Knížecí rodina vlastnila také vilu v městě Bagheria, palác v obci Torretta a statek v Reitano. V roce 1911 začal Giuseppe studovat na klasickém lyceu v Římě a maturitu složil později v Palermu na Liceo Garibaldi. Ovládl psanou latinu a řečtinu, hovořil plynně německy, francouzsky a také, což bylo pro Itala té doby výjimečné, anglicky. V pozdějším věku zvládl také španělštinu a ruštinu. Roku 1915 se usadil v Římě, kde započal studium na právnické fakultě. Ještě téhož roku však dobrovolně narukoval do italské armády, bojující na straně Dohody. Sloužil zde jako důstojník dělostřelectva. Při bit...

Georges Bernanos (11)

Georges Bernanos byl francouzský spisovatel katolické a monarchistické orientace. Jeho nejznámější díla jsou romány Pod sluncem Satanovým a Deník venkovského faráře a libreto k opeře Dialogy karmelitek. Narodil se v Paříži, dětství strávil v Pas de Calais, kam umisťoval děj řady svých literárních děl. Bojoval v 1. světové válce, mimo jiné v bitvách na Sommě a u Verdunu. Válečná zkušenost ho silně ovlivnila. Zastával silně konzervativní, monarchistické, katolické a antidemokratické politické postoje, které ho přivedly do krajně pravicového hnutí Action Française. Stal se nadšeným podporovatel autoritativního politika Francisca Franca. Po návštěvě Mallorcy, kde byl svědkem týrání civilního obyvatelstva vojáky Francovy falangy však svou podporu frankismu odvolal. Roku 1938 odjel do jižní Ameriky, kde strávil 2. světovou válku, především v brazilské Barbaceně. Po válce se vrátil do Francie a podporoval Charlese de Gaulla, který mu dokonce nabídl místo ve vládě, Bernanos však odmítl. Do konce života hájil konzervativní ideje, dle nichž je moderní civilizace zkažená a technický pokrok je zlem. Byl také mnohokrát obviněn z antisemitismu. Jeho nejslavnějším dílem je jeho hned první román Sous le soleil de Satan . Zfilmován byl Mauricem Pialatem roku 1987 .

George Martin (22)

Britský hudební skladatel, producent a hudebník.

Gareth Moore (17)

Britský softwarový odborník, autor hlavolamů a webových stránek.

František Novotný (16)

Narozen 15. 3. 1944 v Brně. Spisovatel, beletrista, publicista, autor literatury faktu, překladatel, elektroinženýr, jachtař, modelář, autor prací o historii námořních bitev, též literatury sci-fi.

František Kavka (16)

František Kavka byl český historik. Zabýval se staršími českými dějinami, především epochou vlády Lucemburků. Studoval dějepis a latinu a již ve své disertaci se zaměřil na lucemburské období v českých zemích. Od roku 1953 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1958–1959 zde zastával post děkana. Pro výuku dějin sepsal několikadílná skripta a zároveň se věnoval přípravě monografií o husitství, Rožmbercích či pražské univerzitě. Později se zaměřil na osobnost Karla IV., jemuž věnoval několik žánrově rozličných prací. Nejvýznamnější z nich je dvousvazkové dílo Vláda Karla IV. za jeho císařství . V roce 1958 se stal Kavka prvním ředitelem nově zřízeného Ústavu pro dějiny Univerzity Karlovy, jenž si vydobyl pověst renomovaného pracoviště. S nastupující normalizací byl však ústav zrušen a Kavka musel univerzitu opustit. Pracoval v Židovském muzeu, uchýlil se k soukromému bádání a jeho knihy dvacet let nevycházely. Po sametové revoluci se vrátil na filozofickou fakultu jako profesor starších dějin. Spolu s Josefem Petráněm se coby hlavní redaktor podílel na čtyřsvazkovém opusu o dějinách Univerzity Karlovy.

František Jílek (13)

Czech conductor, born 22 May 1913 and died 16 September 1993.

Felix Timmermans (12)

Leopold Maximiliaan Felix Timmermans je nejvíce překládaným spisovatelem z Flander. Narodil se v Belgii v Lier, jako 13. ze 14 dětí. Zemřel v Lier ve věku 60 let. Byl autodidakt, psal hry, historické romány, náboženská díla a poezii. Jeho nejznámějším románem je Pallieter . Timmermans také psal pod pseudonymem Polleke van Mher. V prvních letech 2. světové války Timmermans vydával Flemish nationalist Volk. Také se zúčastnil setkání Europäische Schriftsteller-Vereinigung , které bylo svoláno Josephem Goebbelsem. Kvůli tomu byl chybně pokládán za kolaboranta, což mu možná způsobilo zdravotní potíže a předčasnou smrt.

Ernest Claes (8)

Andreas Ernestus Josephus Claes byl belgický, vlámský spisovatel. Některé své práce publikoval pod pseudonymem G. van Hasselt. Psal v nizozemštině, příležitostně též v němčině. Prosadil se autobiografickým románem De Witte , který byl i dvakrát zfilmován – roku 1934 belgickým režisérem Janem Vanderheydenem a roku 1980 Robbem De Hertem. Politicky byl vlámským nacionalistou, podporoval Vlaams Nationaal Verbond, která byla po druhé světové válce obviňována z kolaborace s nacisty. Claes kvůli tomu strávil tři měsíce ve vězení. V anketě Belgičan Belgičanů, hledající největší osobnost belgických dějin, nicméně obsadil 7. místo.

Eoin Colfer (19)

Eoin Colfer je irský spisovatel, autor knih o Artemisi Fowlovi. Narodil se ve Wexfordu na jižním pobřeží Irska v roce 1965. Zde také vyrůstal se svými čtyřmi bratry, otcem a matkou . Poprvé začal psát příběhy již na základní škole. Příběhy o Vikinzích později vyprávěl všem svým kamarádům. Náměty pro svoje příběhy čerpal z toho, co se naučil na hodinách dějepisu. Později vystudoval Univerzitu v Dublinu a jako učitel se vrátil pracovat zpět do Wexfordu. V roce 1991 se oženil a spolu se svou ženou 4 roky cestoval a pracoval v Saúdské Arábii, Tunisku a v Itálii. Jeho první kniha, Benny a Omar, byla vydaná v roce 1998. Použil v ní své zážitky z Tuniska. Pokračování Benny a Babe následovalo v roce 1999. Po vydaní prvního svazku Artemis Fowl v roce 2001 přestal Eoin učit a soustředil se jenom na psaní. V současnosti Eoin žije v Irsku se svoji ženou a dvěma dětmi. Řekl:“Nepřestanu psát, dokud lidé nepřestanou číst nebo dokud se nezblázním“. Tituly označené hvězdičkou vyšly i v češtině. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eoin Colfer na slovenské Wikipedii.

Emil Hakl (15)

Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš , je český spisovatel. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor tvorba textu, později ještě dva ročníky dramatického oboru tamtéž. Od roku 1981 pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař. V letech 1996–2000 se živil jako textař v řadě reklamních agentur, v roce 2001 jako redaktor literárního čtrnáctideníku Tvar. V současné době se živí jako novinář v týdeníku Instinkt. Žije v Praze. V 80. letech 20. století se věnoval psaní veršů, dramatizaci literárních předloh a jejich realizaci v amatérských divadelních formacích. Je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet . Těžištěm aktivity sdružení bylo pravidelné autorské čtení v pražských i mimopražských klubech. Na něj později navázala autorská čtení v Literárním klubu 8. Spolupracoval také s literárním Pant klubem. Časopisecky publikoval v Iniciálách, ve Tvaru, v Literárních novinách, v Aluzi, v Salonu, v magazínu Hospodářských novin, v Týdnu a v internetovém časopise Dobrá adresa. Je zastoupen v knižním výboru Anthologie de la poésie tchéque contemporaine 1945–2000 a v dalších sbornících. Pod vlastním jménem vystupuje v některých dílech svého kolegy Václava Kahudy, např. v novele Technologie dubnového večera. Chodil s hudebnicí Evou Turnovou, jejich vztah pak románově zpracoval v knize Intimní schránka Sabriny Black. Podle novely O rodičích a dětech natočil režisér Vladimír Michálek stejnojmenný film .

Electric Light Orchestra (17)

Electric Light Orchestra , která vznikla v roce 1970 v anglickém Birminghamu, je rocková skupina známá svou inovativní fúzí rocku a klasické hudby. Skupinu vytvořili skladatelé/multiinstrumentalisté Jeff Lynne a Roy Wood spolu s bubeníkem Bevem Bevanem. Jejich charakteristický zvuk, který se vyznačuje plynulým spojením orchestrálních smyčců, syntezátorů a chytlavých poprockových prvků, z nich učinil jednu z nejpopulárnějších skupin 70. a 80. let 20. století. ELO dosáhli významného úspěchu díky mnoha hitům a albům a proslavili se propracovanou produkcí a složitými aranžemi.

Edmund Hillary (5)

Sir Edmund Percival Hillary byl novozélandský horolezec a průzkumník, proslulý tím, že jako první vystoupil na horu Mount Everest. Vrcholku této hory vysoké 8848 metrů dosáhl 29. května 1953 se Šerpou Tenzingem Norgayem.Byl držitelem následujících vyznamenání: Podvazkový řád, Řád Nového Zélandu, Řád britského impéria. Edmund Hillary až do svých 16 let neviděl hory ani sníh. Tvrdě dřel ve včelařském podniku svého otce a už v 10 letech z něho byl dokonalý včelař. Ale v zimě roku 1935, když byl v šesté třídě, se zúčastnil školního výletu do hor a od té doby nežil pro takřka nic jiného. V roce 1946 už měl značné zkušenosti a také měl slezeny všechny vysoké hory na Novém Zélandu. V té době také potkal horského průvodce Harryho Ayrese, s kterým po 3 sezóny zlézal horské vrcholy a který ho mnohému naučil. A v roce 1950 spolu s Georgem Lowem začali pomýšlet na Himálaj. V roce 1951 se zúčastnil britské výpravy na Mount Everest vedené velezkušeným Ericem Shiptonem. Cílem nebylo dobýt nejvyšší horu světa, ale najít cestu k ní přes Nepál, který čerstvě otevřel hranice. Výprava se nezdařila na 100 %, cesta však nalezena byla. Jelikož nepálská vláda na rok 1952 udělila povolení na Mount Everest jen švýcarské výpravě, rozhodla se Královská zeměpisná společnost a Klub alpinistů, že vypraví alespoň pokusnou výpravu na získání zkušeností. Výpravu vedl znovu Eric Shipton. Jelikož se Švýcarům pokus o výstup na Mount Everest nezdařil, tak se všechna píle, výstroj a lidé začali připravovat na pokus v roce 1953. Celá výprava do Indie dorazila v březnu 1953. Po aklimatizačním období se v květnu 1953 dostala až k úbočí Mount Everestu. Po zdlouhavém a velmi namáhavém postupu vzhůru se konečně vydala 1. skupina Charles Evans a Tom Bourdillon na 1. pokus o výstup na vrchol. Kvůli špatně fungujícímu kyslíkovému přístroji Charlese Evanse dostali se „jen“ do výšky 8 500 m n. m. Přesto to bylo výš, než kterýkoliv člověk před nimi. Vše...

Edgar Collins (16)

Zdeněk Vojtěch Peukert byl český spisovatel detektivních a dobrodružných knih, většinou publikovaných pod pseudonymy. Pracoval jako novinář a byl také československým reprezentantem a později trenérem v pistolových sportovních disciplínách. Psal detektivní a dobrodružnou literaturu pod mnoha pseudonymy . Pod vlastním jménem psal pohádky, romány a novely pro mládež. V některých svých knihách se vydával pod vlastním jménem za jejich překladatele.

Dušan Konečný (16)

Narodil se 7. 6. 1928, Čechy pod Kosířem , Česká republika . Zemřel 10. 12. 1983, Praha, Česká republika . Historik umění, redaktor.

Dorothy Laudan (12)

Spisovatelka.

Dagmar Patrasová (7)

Dagmar Patrasová je česká herečka, zpěvačka a televizní moderátorka, která je ve své vlasti uznávaná za svou práci v oblasti dětské zábavy. Narodila se 27. dubna 1956 v Praze v Československu a její kariéra trvá již několik desetiletí. Patrasová je známá zejména díky svým hudebním albům určeným dětem, na kterých se objevují hravé a naučné písničky. Její příspěvky do tohoto žánru jsou oceňovány pro svou schopnost zaujmout mladé publikum prostřednictvím chytlavých melodií a interaktivních vystoupení. Kromě hudebních aktivit je Dagmar Patrasová známou tváří České televize, kde moderuje pořady pro děti a vystupuje v různých televizních pořadech a filmech. Díky svému šarmu a talentu se stala oblíbenou osobností jak mezi mladými fanoušky, tak mezi jejich rodiči.

Ctibor Rybár (13)

Ctibor Rybár byl dlouholetý šéfredaktor Nakladatelství Olympia a autor řady průvodců po Československu a především pak knih, zabývajících se Prahou. Narodil se do židovské rodiny, otci Zigmundovi Fischerovi a matce Stefanii Ecksteinové. V březnu 1941 nastoupil vojenskou službu u VI. pracovného práporu jako robotník-Žid, po půl roce však byl na základě falešné lékařské zprávy propuštěn do civilu. Následně ilegálně překročil hranice do Maďarska, kde zůstal žít s falešnou identitou. Koncem roku 1942 byl zatčen, na poslední chvíli se mu však podařilo uniknout z transportu. S novou falešnou identitou žil nadále v Budapešti až do konce roku 1943, kdy byl opět zatčen. V budapešťské věznici Markó zůstal do prosince roku 1944, kdy byl na rozkaz falešného důstojníka SS propuštěn. Konec války ho pak zastihl v jednom z chráněných domů Raoula Wallenberga. Po válce si změnil jméno z Fischera na Rybára a přestěhoval se do Prahy. Tam vystudoval práva a začal pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí, později působil jako legační tajemník na československé ambasádě v Ankaře a jako generální konzul v Istanbulu. Konec diplomatické kariéry přišel v roce 1953, kdy byl zatčen jako člen sionisticko-trockistické skupiny kolem Artura Londona a obžalován z velezrady. Vězněn byl dva měsíce a i když nakonec odsouzen nebyl, na své původní místo na ministerstvu se vrátit již nesměl. Zaměstnání našel až ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport, odkud odešel do Nakladatelství Olympia, kde byl od 60. let až do roku 1984 šéfredaktorem. Z tohoto místa se zasloužil o vydávání knih Jana Wericha, Miroslava Horníčka, Waldemara Matušky, Oty Pavla a dalších. Pro českého čtenáře pak objevil knihy Dicka Francise. Během svého působení v Olympii napsal několik průvodců po Praze a Československu. V publikační činnosti pokračoval i po odchodu do důchodu. V roce 1991 vydal své asi nejdů...

Collegium Musicum (11)

Collegium Musicum byla slovenská progresivní rocková skupina, kterou koncem 60. let založil Marián Varga, významný klávesista a skladatel. Kapela byla známá svou jedinečnou směsí rocku s vlivy klasické hudby, často se složitými aranžemi a rozsáhlými instrumentálními pasážemi. Během své kariéry se Collegium Musicum stala jednou z předních skupin československé progresivní rockové scény a v sedmdesátých letech získala značnou popularitu.

Claude Lévi-Strauss (11)

Claude Lévi-Strauss byl francouzský antropolog a filosof, významný představitel strukturalismu, profesor Collège de France, člen Francouzské akademie a nositel Řádu čestné legie. Narodil se 28. listopadu 1908 v Belgii v zámožné židovské rodině. Jeho dědeček byl rabínem. Lévi-Strauss vystudoval práva a filosofii na Sorboně. V roce 1935 nastoupil jako profesor na univerzitu v São Paulu a do roku 1939 podnikl několik expedic do Mato Grosso a do okolí Amazonky. Krátce před válkou se vrátil do Francie, v letech 1939–1940 sloužil jako dobrovolník v armádě. Byl nasazen na východě Francie na Maginotově linii. Po kapitulaci odejel do New Yorku, kde přednášel na New school for social research. Tam se mimo jiné seznámil s významným strukturalistickým lingvistou Romanem Jakobsonem. Společně s Jacques Maritainem a Henri Focillonem založil a vedl svobodnou francouzskou univerzitu v New Yorku. Po válce byl povolán do Paříže a roku 1945 odejel jako kulturní poradce velvyslanectví opět do New Yorku. 1948 se této funkce vzdal, 1949 se stal náměstkem ředitele antropologického muzea v Paříži a profesorem religionistiky na École pratique des hautes études. Od roku 1959 do odchodu do penze v roce 1982 byl profesorem sociální antropologie na Collège de France. Od roku 1973 až do své smrti byl členem Francouzské akademie. Francouzská předválečná sociologie pod vlivem E. Durkheima chápala společnost jako svébytnou skutečnost, spíše nadřazenou jednotlivci, a hledala společné rysy a vývojové spojitosti mezi různými typy společností. V New Yorku se Lévi-Strauss setkal s americkou kulturní antropologií, jež pod vlivem svého zakladatele F. Boase zkoumala hlavně rozdíly mezi různými společnostmi. K tomu se zvláště hodilo studium jejich jazyků. Pod vlivem R. Jakobsona dal ovšem Lévi-Strauss přednost strukturalistickému pojetí jazyka jako systému znaků, jež spojují označující s označovaným (předmětem či pojme...

Cilla Börjlind (12)

Švédská scenáristka a spisovatelka. Autorka kriminálních románů.

Bernard Malamud (12)

Bernard Malamud byl americký spisovatel, který psal zejména romány a povídky. Spolu se Saulem Bellowem, Josephem Hellerem, Philipem Rothem a Isaacem Bashevisem Singerem patřil k nejvýraznějším židovským autorům 20. století ve Spojených státech. Jeho román z baseballového prostředí Smolař byl roku 1984 zfilmován s Robertem Redfordem v hlavní roli. Za román Správkař zabývajícím se antisemitismem v Rusku, získal Národní knižní cenu a Pulitzerovu cenu. Narodil se v roce 1914 v newyorském Brooklynu do rodiny ruských Židů Maxe a Berthy Malamudových. Jeho mladší bratr Eugene, narozený v roce 1917, prožil těžký a osamělý život a zemřel jako padesátník. Mezi lety 1928 a 1932 studoval na střední škole v Brooklynu. Měl rád filmy, zejména pak komedie Charlieho Chaplina. Po ukončení školy se živil doučováním a následně nastoupil na vysokou školu City College of New York, kde získal v roce 1936 bakalářský titul. V roce 1942 obhájil na Kolumbijské univerzitě diplomovou práci o poezii Thomase Hardyho ve Spojených státech, a získal tak magisterský titul. Za druhé světové války byl osvobozen z vojenské služby, protože se sám staral o svého ovdovělého otce. Nejprve pracoval pro americký Úřad pro sčítání obyvatel ve Washingtonu, poté učil angličtinu v New Yorku ve večerní škole. V roce 1949 nastoupil na Oregonskou univerzitu, kde učil první ročníky kompozici a psaní esejů. Tuto jeho zkušenost zachycuje román z roku 1961 Nový život . Protože nezískal titul Ph.D., nemohl učit literární kurzy a po mnoho let zůstal na pozici asistenta. Během svého působení na univerzitě se tři dny v týdnu věnoval psaní a postupně se stal zásadním představitelem americké literatury. V roce 1961 nastoupil už jako uznávaný autor na Benningtonskou univerzitu, kde vedl kurzy tvůrčího psaní. Zde působil až do svého odchodu do důchodu. V roce 1967 se stal členem Americké akademie umění a věd. V roc...

Anne-Sophie Baumann (18)

Francouzská autorka knih pro děti.

Ana Huang (18)

Americká spisovatelka, autorka romantických knih a románů pro mládež.

Ally Blake (18)

Narodila se v malém městečku v Queenslandu v Austrálii. Odmalička velmi ráda tančila a tak není divu, že při studiu na University of Queensland se stala členkou roztleskávaček fotbalového týmu. Dokonce tančila před 50 tisíci diváků a vystupovala v televizi. Svou první knížku vydala v roce 2003, která o rok později byla navržena na cenu o nejlepší romanci.Na otázku, kde bere inspiraci pro své knížky, sama říká: „O knížce přemýšlím stejně, jako bych pekla náš oblíbený čokoládový dort. Znám základní ingredience a nasypu je do mísy tak, jak mi zrovna přijdou pod ruku. Po upečení ho dám na chvíli do lednice a pak na něj rozetřu sladkou čokoládovou polevu. A s knížkami je to stejné: základní linie příběhu a pak všechny ty drobnosti, které si zjišťuju o hlavních hrdinech a jejich cestách… Dort se dá také sníst bez polevy, ale pokud ji přidáte, pak je jeho chuť mnohem bohatší, lahodnější a stravitelnější. A také báječnou inspirací je mé okolí. Jsem připravena kdekoli a kdykoli si zapsat sebemenší myšlenku, která mě napadne, poslouchám konverzace lidí okolo mě, zamýšlím se nad slovy romantických písní a hlavně hodně cestuji.“

Alexandra David-Neel (7)

Alexandra David-Néelová, rozená Louise Eugénie Alexandrine Marie Davidová, byla belgicko-francouzská cestovatelka, průzkumnice, spiritualistka, buddhistka a spisovatelka. Ve známost vešla především díky své návštěvě tibetské Lhasy v roce 1924, kdy byl cizincům vstup do města zakázán. David-Néelová napsala přes třicet knih o východních náboženstvích, filosofii i o svých cestách. Měla vliv na beatnické spisovatele jako Jack Kerouac a Allen Ginsberg či filosofa Alana Wattse. Její knihu o Tibetu čte také Karel Kopfrkingl v románu a filmu Spalovač mrtvol. Narodila se v Paříži, v šesti letech se její rodina přestěhovala do Elsene v Belgii. Již v mládí se seznámila s učením Heleny Petrovny Blavatské a Teosofické společnosti. V Paříži studovala filosofii a důkladněji se začala zajímat o buddhismus. V letech 1890 a 1891 cestovala do Indie. V Tunisu se setkala s inženýrem Philippem Francoisem Néelem, za kterého se v roce 1904 provdala. Manžel financoval všechny její další cesty a stal se jejím manažerem a literárním agentem. I když spolu nežili, nikdy se nerozvedli. P. F. Néel zemřel v roce 1941. V roce 1911 David-Néelová podruhé cestovala do Indie, aby tam dále prohlubovala své znalosti o buddhismu. V této době se dvakrát setkala s 13. dalajlámou Thubtänem Gjamcchem. V letech 1914–1916 žila v jedné ze sikkimských jeskyní nedaleko tibetských hranic a společně s mladým mnichem lamou Jongdänem se věnovala studiu. Jongdän se později stal jejím adoptivním synem. V roce 1916 se vydala do Tibetu. V Žikace se v srpnu 1916 setkala s tehdejším pančhenlámou. Když se chtěla vrátit do Evropy, zrovna probíhala první světová válka, rozhodla se proto vydat do Japonska. V Japonsku se setkala s Ekaiem Kawagučim, který v roce 1901 navštívil Lhasu v převlečení za čínského lékaře. To inspirovalo A. David-Néelovou, která se rozhodla zkusit navštívit Lhasu. Na tuto cestu, která trvala tři roky, se připravovala dvouletým pobytem v jeskyní...

Aleksandr Michajlovič Kondratov (12)

Populárně-naučné publikace

Abd-ru-shin (13)

Oskar Ernst Bernhardt, píšící pod pseudonymem Abd-ru-shin , byl německý spisovatel, omylem uváděný jako zakladatel Hnutí grálu. Oskar Ernst Bernhardt se narodil v hornolužickém městečku Bischofswerda v Sasku nedaleko českých hranic. Pocházel z dobře situované rodiny majitele koželužství a hostince. Rodiče mu určili dráhu obchodníka. Po absolvování obchodní školy se stal nejdříve samostatným podnikatelem a později podílníkem ve firmě zaměřené na export a import. To mu umožnilo v letech 1900 až 1914 cestovat téměř po celém světě. V roce 1897 se oženil s Marthou Oeser, s kterou měl dvě děti, Herberta a Edith. Po delším pobytu v USA kvůli studiím odcestoval do Velké Británie. Tam ho však zastihlo vypuknutí první světové války. Jako německého občana ho v roku 1915 internovali do internačního tábora na ostrově Man. Tam setrval až do roku 1919. V první světové válce mezitím padl jeho devatenáctiletý syn. Cestování se mu stalo podnětem k započetí spisovatelské činnosti. Své dojmy z cest zpracoval v románech, cestopisech a divadelních hrách. Odpovědi na podstatné otázky života začal sepisovat v roce 1923 v podobě přednášek. Uveřejňoval je pod jménem Abd-ru-shin. Tyto přednášky se staly základem jeho hlavního díla "Ve Světle Pravdy - Poselství Grálu" . V září 1924 se po rozvodu se svou první ženou Martou, oženil s vdovou Marií Freyer, která do manželství přivedla tři děti, Irmgard , Alexandra a Elisabeth. V roce 1928 koupil bývalý myslivecký dům v tyrolském Vomperbergu nedaleko Innsbrucku. Časem se do blízkosti Abd-ru-shinova nového sídla přestěhovali jeho nejbližší spolupracovníci, čímž postupně začala vznikat osada Grálu. Tato se měla stát ukázkou myšlenky, že mezi lidmi různých stupňů vzdělanosti, různých náboženství a národností může vzniknout radostné působení v plné harmonii, jestliže je spojuje stejný duchovní cíl. Tento společný...

Zuzana Růžičková (16)

Zuzana Růžičková byla významná česká cembalistka, proslulá interpretací barokní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Narodila se 14. ledna 1927 v Plzni v Československu, přežila hrůzy holocaustu během druhé světové války a pokračovala v úspěšné hudební kariéře. Růžičková se stala první cembalistkou, která nahrála kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha pro klávesové nástroje, což jí přineslo mezinárodní uznání. Její diskografie zahrnuje pozoruhodná alba, jako jsou "Variations Goldberg " a "The Well-Tempered Clavier", která dokládají její odborné znalosti a hluboké porozumění Bachovým skladbám. Během své kariéry vystupovala po celém světě, vychovala řadu studentů a předávala jim svou vášeň pro cembalo a barokní hudbu. Její život a odkaz zachytil dokumentární film "Zuzana: Zuzana Růžičková zemřela 27. září 2017 a zanechala po sobě bohatý odkaz jedné z nejvýznamnějších cembalistek své doby.

Zuzana Neubauerová (15)

Narozena 11. 6. 1979 v Kutné Hoře. Knižní redaktorka, překladá z anglického a německého jazyka.

Zora Dvořáková (17)

* 15. 12. 1934 Kladno Historička, spisovatelka, sochařka. Dr. Zora Dvořáková, vystudovala na Filozofické fakultě UK historii. Dlouho působila jako odborná pracovnice ve Státní památkové péči v Praze. Účastnila se příprav a realizace nejrůznějších muzejních a památkářských expozic, včetně československého podílu na některých světových výstavách. Během normalizace jí bylo znemožněno nadále pracovat v původním oboru, soustředila se proto na individuální vědecké bádání a literární činnost. Svůj zájem věnovala sociální a kulturní problematice českých zemí v 19. a 20. století a zejména některým předním osobnostem našeho národa. Společně s Jiřím Doležalem je spoluautorkou první životopisné publikace o životě Dr. Milady Horákové. Zora Dvořáková patří k uznávaným autorkám literatury faktu a za své celoživotní dílo získala Cenu Miroslava Ivanova.

Zora Beráková (18)

Zora Beráková, občanským jménem Schillová je česká spisovatelka a překladatelka z ruštiny, němčiny, lužické srbštiny a maďarštiny. Je především autorkou historických románů a detektivních povídek, dříve psala i příběhy pro děti a poezii. Narodila se ve Vsetíně, kde byl její otec JUDr. Václav Berák v letech 1920–1926 okresním hejtmanem. Po přestěhování do Prahy v roce 1926 zde absolvovala reálné gymnázium Charlotty Masarykové v Dušní ulici, krátce studovala ve Francii na dívčím gymnáziu v Besançonu. Za okupace studovala na Škole užitých umění a na Ukrajinské akademii výtvarných umění v Praze . Po válce působila nějakou dobu jako tlumočnice v Německu v oblasti Horní a Dolní Lužice. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde si zvolila obor srovnávací literatura a slovanská filologie. Studia ukončila roku 1949 doktorátem , poté pracovala na ministerstvu informací a osvěty. Později se věnovala pouze překladatelské činnosti a literární tvorbě. Jako překladatelka též spolupracovala s rozhlasem, televizí a filmem. Byla dvakrát vdaná, má tři syny. Publikuje pod svým dívčím jménem . Psala rovněž pod pseudonymem Zora O. Prokopová. Je členkou Obce spisovatelů, Literárního klubu K89, Obce překladatelů a AIEP . Za román Konec hodokvasu dostala v roce 2005 cenu Františka Langera. Zpočátku publikovala v různých časopisech a novinách, jako např. Dětská neděle, Stráž severu, Věstník Československého svazu žen, Pionýr, Sedmička a Větrník. Její první knižní publikací byla básnická sbírka Tři nejkrásnější , knižní tvorbu pro děti zahájila novelou Smaragdový ostrov . Později se věnovala psaní prózy pro dospělé, zejména detektivním povídkám a historickým románům. Přeložila kolem padesáti prozaických i básnických děl z různých jaz...

Zofia Kossak (13)

Je považována za jednu z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století, v oblasti historického románu pak za jednoho z nejlepších autorů vůbec. Její díla byla přeložena do 16 jazyků. Za druhé světové války byla klíčovou osobností polského protinacistického odboje, snažila se spojovat úsilí jeho jednotlivých frakcí a byla hlavní iniciátorkou a organizátorkou jeho pomoci Židům. Založila odbojové organizace Front Odrodzenia Polski, Provizorní radu pro pomoc Židům a Żegotu. Po válce uprchla před komunistickým režimem z Polska, v roce 1957 se vrátila, nicméně její dílo bylo komunisty potlačováno. V roce 1982 obdržela od Jad Vašem posmrtně titul spravedlivá mezi národy.

Zdeněk Žáček (10)

Publikace z oboru potravinářství.

Zdeněk Stříbrný (10)

Prof. PhDr. Zdeněk Stříbrný, DrSc., dr. h. c. University of Leicester byl český vysokoškolský učitel, bývalý emeritní profesor anglické literatury, přednášející na FF UK v Praze. K jeho publikacím patří mimo jiné Shakespearovy historické hry , Shakespeare , Shakespearovi předchůdci , The Genesis of Double Time in Pre-Shakespearean and Shakespearean Drama , Dějiny anglické literatury , Shakespeare and Eastern Europe , Proud času , The Whirligig of Time . Spolupracoval na publikaci Slovník spisovatelů: Anglie, Afrika, Austrálie, Indie, Irsko, Kanada, Karibská oblast, Nový Zéland, Skotsko, Wales . Je členem redakční rady Litteraria Pragensia a akademických sdružení Czech Modern Language Association , Deutsche Shakespeare Gesellschaft , International Shakespeare Association, ESSE. Primárně se věnuje především dílu Williama Shakespeara. Zdroje: a) https://www.ff.cuni.cz/2014/12/zemrel-predni-cesky-anglista-prof-zdenek-stribrny/ b) http://ualk.ff.cuni.cz/staff/zdenek-stribrny c) aleph.nkp.cz

Zdeněk Procházka (17)

Zdeněk Procházka byl český fotbalista, československý reprezentant a účastník mistrovství světa roku 1954 ve Švýcarsku . Za československou reprezentaci odehrál 8 zápasů a v nich dal 1 gól. V československé lize vybojoval dvakrát mistrovský titul, a to se Spartakem Praha Sokolovo . Do Sparty přišel z Viktorie Žižkov, v níž hrál v letech 1946–1952 a po ukončení angažmá v letenském klubu se do ní zase vrátil a působil zde v letech 1961–1965. Celkem odehrál 188 ligových zápasů a v nich dal 17 gólů. Měl přezdívku "Frigo".

Zdeněk Holoubek (9)

Zdeněk Holoubek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za SONP Kladno. Nastoupil ve 113 ligových utkáních.

Zdeněk Bidlo (11)

Zdeněk Bidlo úředník, později redaktor Čs. rozhlasu v Praze, spisovatel a dramatik, autor rozhlasových pořadů, několika románů a divadelních her , v roce 1971 v době „normalizace“ propuštěn, pracoval v dělnických povoláních, jako zakázaný autor publikoval pod jménem Romana Cílka .

Zbyněk Malinský (12)

Zbyněk Malinský byl spisovatel, autor pohádek, scenárista a textař, skaut. Zbyněk Malinský prožil svá klukovská léta ve skautském oddíle Dvojka, který vedl Jaroslav Foglar. Malinský do oddílu přišel v roce 1934, měl skautskou přezdívku Zbynda. Po válce vystudoval právnickou fakultu, poté pracoval v různých profesích, od roku 1960 jako scenárista a textař. V textech z pozůstalosti vzpomíná na dědečka, soudce v Jičíně, který měl s babičkou 14 dětí. Jeho dva synové též vystudovali práva.

Willy Breinholst (11)

Dánský spisovatel a scenárista.

Will MacKhiboney (18)