Všichni Autoři a témata

Marie-José Maury (13)

Autorka a ilustrátorka dětských knížek .

Marie Pravdová (14)

Narozena 2.11.1942 v Praze. PhDr., romanistka, práce z oboru francouzštiny.

Mariana Zapata (18)

Mariana Zapata je bestsellerovou autorkou New York Times a USA Today a v roce 2016 dosáhla 7. místa na žebříčku nejprodávanějších autorů na Amazonu. Její knížky jsou plné romantiky, ale také ostrého humoru a silných slov. Své první literární pokusy spáchala už v dětství a na internetu dodnes někde existuje stránka s její boy band fanfiction. Žije v malém městečku Pagosa Springs v Coloradu se svým manželem a nejlepším přítelem Chrisem Letchfordem a jejich dvěma dogami, Dorianem a Kaiserem. Když nepředstírá, že píše, čte si sci-fi, steam punk nebo historické romance.

Marian Jelínek (13)

Marian Jelínek je hokejový trenér , sportovní kouč, manažer, dlouholetý bývalý osobní kouč Jaromíra Jágra. Již více než 25 let se zabývá sportovní psychologií a mentálním koučinkem. Přednáší nejen asociacím a klubům napříč všemi sporty, ale také firmám z různých oborů. Je garantem oboru Psychologie pro manažery na Newton College a spoluautorem projektu SportMentor: www.sportmentor.cz. Individuálně spolupracuje s vrcholovými sportovci a manažery.

Mahalia Jackson (12)

Mahalia Jackson , často označovaná za "královnu gospelu", byla americká gospelová zpěvačka proslulá svým sytým, silným hlasem, který uchvacoval publikum po celém světě. Jacksonová se narodila 26. října 1911 v New Orleans v Louisianě a vyrůstala v prostředí, které bylo prodchnuto hudebními tradicemi spirituálů a církevní hudby. Její kariéra se začala formovat na počátku 30. let 20. století, kdy začala nahrávat a vystupovat. Její kariéra trvala více než čtyři desetiletí a sehrála významnou roli v popularizaci gospelové hudby mimo kostel, v koncertních sálech a na mezinárodních pódiích.

Madeleine Korbel Albright (7)

Narozena 15. 5. 1937 v Praze, zemřela 23. 3. 2022 ve Washington, D.C., USA. Americká politička a diplomatka českého původu.

M. H Székely-Lulofs (12)

Nizozemská spisovatelka - prozaička a publicistka.

Ludvík Kuba (13)

Ludvík Kuba byl český folklorista, spisovatel a malíř. Narodil se jako druhé z jedenácti dětí zámečníka Ludvíka Kuby a jeho manželky Anny, roz. Mikšovské. Už od mládí projevoval umělecké sklony a ze sourozenců si nejlépe rozuměl se svým bratrem Karlem, který se později stal uměleckým kovářem. Kromě kreslení měl zálibu i v hudbě, postupně se naučil hrát na housle, klavír, varhany a další hudební nástroje. Od roku 1873 navštěvoval měšťanskou školu v Poděbradech. V letech 1877–1879 studoval na pražské varhanické škole u Františka Zdeňka Skuherského. Další studium absolvoval na učitelském ústavu v Kutné Hoře, kde byl v té době ředitelem Gustav Adolf Lindner. Často zde maloval zákoutí historického města i jeho okolí a svými obrázky přispíval do časopisů. Zároveň se začal zabývat samostudiem slovanských jazyků, což velice dobře zhodnotil při svých etnografických a folkloristických aktivitách. Po ukončení studia v roce 1883 pracoval dva roky jako podučitel a intenzivně pracoval na prvním dílu sbírky Slovanstvo ve svých zpěvech, který vyšel v roce 1884. Ve stejném roce se rozhodl opustit učitelskou dráhu a věnovat se profesi národopisce a literáta. Podnikal časté studijní cesty na Lužici, do Haliče, na Ukrajinu a do Ruska. Nejčastěji však jezdil na Balkán, do Černé Hory na do Bosny a Hercegoviny. Od roku 1888 si doplňoval malířské vzdělání u Karla Liebschera a na jeho doporučení nastoupil v roce 1891 na pražskou malířskou akademii u Maxe Pirnera. V roce 1893 odjel do Paříže, kde studoval malířství na soukromé Julianově akademii. Roku 1895 se oženil a brzy po svatbě odjeli manželé na roční pobyt do Mostaru, kde chtěl Kuba malovat cyklus Slovanstvo v obrazech. K tomu ale nedošlo, protože se mu zdálo, že pro tento úkol ještě dostatečně neovládá techniku olejomalby. Rozhodl se proto studovat dále malířství, tentokrát v Mnichově, ve škole slovinského malíře Antona Ažbeho. Od roku 1904 žil Kuba ve Vídni a v roce 1910, př...

Ludmila Pešková (14)

Publikace v oboru ručních prací.

Luboš Y Koláček (18)

Mgr. Luboš Y. Koláček se narodil v Brně, kde do svých čtyřiceti let převážně žil a pracoval. Nyní tak činí v Praze. Vystudoval SPŠE a později Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde získal diplom v oboru „filozofie, ekonomické vědy". Již v rámci studia se intenzivně zabýval historií, zejména pak obory netradičními, což vyústilo v prvotinu Hledání kamene mudrců . Věnuje se v ní alchymii z hlediska historicko-filozofického. Druhou vysokou školu – obor orientalistika, sinologie – na Filozofické fakultě Karlovy univerzity nedokončil, neboť mezitím s přáteli založil Společnost C. G. Junga a v rámci ní nakladatelství Bolingenská věž. Později se osamostatnil ve vlastním nakladatelství Yetti . Mezitím nastoupil novinářskou dráhu . V současné době se živí jako volný literát a fotograf, přispívá do některých periodik. Autor je znalec a dlouholetý sběratel díla Ludvíka Součka. Pro nakladatelství Akcent dělá poradce a editora série vydávané reedice kompletního Součkova díla. Jako reportér, producent a scénárista spolupracuje s televizí. Je dlouholetým členem Syndikátu novinářů a pravidelným účastníkem Czech Press Foto. Jeho fotografie byly součástí několika výstav. Člen Klubu autorů literatury faktu, kolektivního člena Obce spisovatelů.

Lou Reed (21)

Lou Reed byl americký hudebník, zpěvák a skladatel, který se proslavil svým vlivem na rockovou hudbu. Svou kariéru zahájil jako kytarista, zpěvák a hlavní autor písní skupiny Velvet Underground, která ve své době zaznamenala jen malý komerční úspěch, ale později se stala jednou z nejuznávanějších skupin 60. let 20. století pro svůj avantgardní přístup k rockové hudbě. Po odchodu z Velvet Underground v roce 1970 se Reed vydal na sólovou dráhu, která trvala několik desetiletí.

Leo Calvin Rosten (8)

Leo Calvin Rosten byl americký učitel a humorista známý zejména svými příběhy o frekventantu večerní školy angličtiny Hymanu Kaplanovi. Leo Rosten pocházel z polské židovské rodiny, která se přestěhovala do New Yorku, když byly Rostenovi pouhé dva roky. Od dětství tak byl vychováván ve dvou jazykových kulturách, což později uplatnil ve své literární práci. V Chicagu vystudoval sociologii, ale v důsledku světové hospodářské krize se dlouho nedokázal prosadit v praxi. Proto si přivydělával jako učitel angličtiny ve večerní škole pro přistěhovalce. Tehdy také začal psát humoristické povídky. V roce 1935 se oženil s Priscillou Ann "Pam" Meadovou , sestrou antropoložky Margaret Meadové. Dílo

Kousuke Oono (11)

Japonský komiksový scenárista a ilustrátor.

Kore Jamazaki (13)

Keruľ-Kmec (25)

Karel Sládek (20)

Karel Sládek je český včelař, přírodovědec a teolog. Vystudoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, následně filosofii a teologii na Filosofické fakultě a Teologické fakultě Papežské univerzity Urbaniána v Římě. Doktorské studium absolvoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obhajobou disertační práce s názvem Vladimír Solovjov: mystik a prorok. Habilitoval se z katolické teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde obhájil habilitační práci s názvem Nikolaj Losskij: obhájce mystické intuice. Od roku 2013 působí jako odborný asistent spirituální teologie se zaměřením na východní teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je jedním ze zakladatelů Centra Pro Oriente Christiano při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je vedoucím Centra pro aplikovanou etiku, kde je zodpovědným za sekci environmentální etika. Garantuje obor Aplikovaná etika na téže fakultě. Pedagogická činnost zahrnuje přednášky ze spirituální teologie, východního křesťanství a environmentální etiky. Je vyučeným včelařem a členem Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ a Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum, z.s. Dále je členem CZ-IALE: České společnosti pro krajinnou ekologii.

Karel Schelle (21)

Karel Schelle je český právník historik, advokát a vysokoškolský pedagog. Vystudoval právnickou fakultu v Brně, kde působí jako docent na Katedře dějin státu a práva. Přednáší a vede semináře především z českých a československých právních dějin a dějin veřejné správy. Karel Schelle rovněž působil v letech 1991–1993 na Palackého univerzitě v Olomouci. Od roku 1992 je advokát. V letech 1991–1995 byl proděkanem a v roce 1994 zastupujícím děkanem Právnické fakulty Masarykovy univerzity a 2001–2003 byl rektorem Vysoké školy Karla Engliše v Brně. Od roku 2010 je člen redakční rady časopisu Journal on European History of Law. Vykonává také funkci předsedy představenstva Evropské společnosti pro právní dějiny . Vědecky se zabývá dějinami veřejné správy v první ČSR a v období socialismu, jakož i ústavním vývojem v této době. Karel Schelle je členem vědecké rady a hlavním editorem Encyklopedie českých právních dějin.

Karel Honzík (12)

Karel Honzík byl český architekt, teoretik architektury a designér, zejména návrhář nábytku. Byl autorem odborných publikací i sci-fi knih. Studoval v letech 1918–1925 na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství na ČVUT, kde se stal po 2. světové válce profesorem . Patřil do skupiny architektů meziválečné avantgardy, byl členem tzv. Puristické čtyřky, spoluzakladatel spolku Devětsil a od samotného vzniku členem Levé fronty , později působil ve Svazu socialistických architektů. Ve své tvorbě zpočátku vycházel ze zásad kubismu, později přešel k purismu. Od 30. let se s kolegou, architektem Ladislavem Žákem, věnoval konceptu životního slohu; od 40. let se k dvojici připojil Bohuslav Brouk. Začátkem třicátých let spolupracoval s anglickým architektem F. R. S. Yorkem na knize The Modern House, která byla vydaná v roce 1934.

Karel Eliáš (17)

Karel Eliáš je český právník, komercionalista a hlavní autor nového občanského zákoníku. Vystudoval v roce 1979 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a roku 1982 získal na téže fakultě doktorát práv. Od té doby působil v podnikové sféře až do roku 1991, kdy se stal vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva AV ČR. V roce 1993 nastoupil na Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni, kde vyučoval obchodní právo a kde byl od roku 1995 vedoucím katedry tohoto oboru. Později byl vedoucím katedry soukromého práva a civilního procesu, která vznikla sloučením kateder občanského, obchodního a pracovního práva. V roce 1998 se na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně habilitoval a v roce 2002 byl jmenován profesorem v oboru obchodního práva. V listopadu 2009 se stal proděkanem pro vědu a výzkum Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. V lednu 2011, poté co nebyl zvolen děkanem fakulty, rezignoval a ještě téhož roku z fakulty úplně odešel. Od té doby působí zejména na Ústavu státu a práva AV ČR jako vědecký pracovník a předseda redakční rady časopisu Právník. Publikuje v mnoha odborných časopisech, zejména pak v Právníku, Právních rozhledech a v Ad notam. Je členem vědeckých rad na právnických fakultách v Brně, Olomouci, Plzni a Praze. V roce 2006 se stal členem Legislativní rady vlády a Právníkem roku v oboru občanské právo. Byl vedoucím rekodifikační komise pro přípravu nového občanského zákoníku a v lednu 2012 byl v rámci soutěže Právník roku 2011 uveden za výjimečný celoživotní přínos právu do Právnické síně slávy.

Karel Černý (16)

Český publicista. Nar. 12.1.1965 Nové Město na Moravě. Zabývá se regionálními dějinami oblasti Vysočina, převážně ve vztahu k druhé světové válce, též práce o filatelii, též práce o regionálních dějinách železniční dopravy, historických pohlednících. Od roku 1998 poslanec Parlamentu ČR za ČSSD.

Julius Košnář (13)

Narozen 8. 2. 1862 v Praze, zemřel 23. 7. 1934 tamtéž. Katolický kněz, katecheta, publikace z oboru náboženství, beletrie, překlady z polštiny.

Julie Caplinová, (21)

Josip Kleczek (14)

Josip Kleczek byl český astronom a sluneční fyzik. Napsal také řadu odborných a populárně-vědeckých publikací, např. Velkou encyklopedii vesmíru. Narodil se v severozápadní, převážně chorvatské části dnešní Bosny a Hercegoviny, koncem 20. let se jeho česká matka se synem vrátila do své rodné obce Štěpánov nad Svratkou. Roku 1949 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově se věnoval především sluneční aktivitě, protuberancím a později i otázkám sluneční energie a energetické bilance Země. Jeho pedagogická činnost zahrnovala přednášky na Univerzitě Karlově a dalších vysokých školách v zahraničí. Napsal či se podílel na množství astronomických monografií a slovníků . Po mnoho let působil ve funkci prezidenta komise pro výuku astronomie při Mezinárodní astronomické unii , založil a po dobu dvaceti let vedl Mezinárodní školu pro mladé astronomy při UNESCO a IAU. Jako jediný byl dvakrát vyznamenán cenou Littera astronomica České astronomické společnosti: Na jeho počest byla pojmenována planetka Kleczek. Byl čestným občanem obce Štěpánov nad Svratkou.

Josef Votruba (17)

Publikace z oboru dopravní výchovy.

Josef Kolář (10)

Narozen 21. 4. 1905 v Lounech, zemřel 3. 3. 1983 v Praze. Prozaik, publicista, pracovník Československého rozhlasu v Praze, autor rozhlasových pořadů a knih pro děti.

Josef Kleibl (5)

Josef Kleibl je rozhlasový redaktor, autor, publicista, popularizátor vědy, zakladatel pořadu Meteor. Josef Kleibl je spojen zejména s rozhlasovým pořadem Meteor, jehož založení v šedesátých letech nejen inicioval, ale který později též dlouhodobě autorsky připravoval a moderoval. Krátce po ukončení studia na Filozoficko-historické fakultě UK v Praze v lednu 1955 nastoupil téhož roku, již 8. února, na umístěnku do Čs. rozhlasu, redakce vysílání pro školy a současně redakce vědy a techniky pro mládež , obě části redakce tehdy vedl spisovatel Václav Čtvrtek. Dostal zde na starost dějepis pro vysílání pro školy, a pro odpolední pořady pro starší školáky pak zeměpis, kulturní historii a dějiny civilizace. Po odchodu Václava Čtvrtka z rozhlasu „na volnou nohu“ byl v roce 1960 jmenován vedoucím této redakce. Ta se pod jeho vedením stala líhní řady programových nápadů. V té době v ní pracovali další rozhlasové osobnosti: Oldřich Unger, Bohumil Kolář, Rudolf Čechura, Vlasta Čtvrtková – Váňová, Kamil Horák, Otakar Ksandr a Milan Bauman. V sekretářské pozici působily Eva Půlpánová a Lea Hrbková. Kleibl inicioval vznik několika nových pořadů, mimo jiné večerníčku Dobrou noc, děti. U jeho zrodu v redakci VTM stáli redaktorka Vlasta Váňová , režisérka Helena Philippová, autor znělky J. Šidla a spisovatelka Olga Hejná, která skřítka Hajaju pojmenovala. První pohádku "Jak Hajaja procitl" napsal Václav Čtvrtek a zazněla z rozhlasových přijímačů v podání Vlastimila Brodského 2. ledna 1961. Pořad byl později přejmenován na Dobrý večer, děti a posléze na Hajaju. V letech 1964 až 1969 Kleibl působil jako zástupce Čs. rozhlasu v Mezinárodní rozhlasové univerzitě v Paříži. Zde byl autorem koncepce a pilotním ko-redaktorem mezinárodního seriálu o historii evropského zvonařství , který vysílalo přes třicet rozhlasových společností. V programech ...

Josef Holub (13)

Narozen 23.12.1881 v Rakovicích, zemřel 30.6.1966 v Praze. PhDr., profesor učitelského ústavu, autor jazykovědných prací, editor staročeské památky, překlad z polštiny.

Josef Hendrich (20)

Narozen 1. 5. 1920 ve Střížovicích, zemřel 9. 4. 2012 v Praze. PhDr., CSc., filolog, autor učebnic francouzštiny.

Josef Froněk (16)

Josef Fronek, Prom. Ped., M.A., Ph.D., je český anglista, bohemista a lexikograf donedávna žijící ve Velké Británii. Působil na University of Glasgow, momentálně vyučuje na Ostravské univerzitě. Je také kritikem politické korektnosti.

Jorge Luis Borges (9)

Jorge Luis Borges byl argentinský spisovatel. Sice se narodil v Argentině, ale jeho rodiče, jimiž byli Leonor Rita Acevedo Suárez de Borges a Jorge Guillermo Borges , se roku 1914 přestěhovali do Evropy, kde pak žili v Ženevě, v Itálii a ve Španělsku. V této době získal řadu kontaktů s různými avantgardními skupinami a směry . Roku 1921 se vrátil do Argentiny, kde začal psát pro několik literárních a filosofických časopisů. Od roku 1938 se u něj projevily první příznaky slepnutí a roku 1955 oslepl zcela. V témže roce se stal ředitelem Národní knihovny v Buenos Aires a profesorem literatury na universitě v Buenos Aires. Měl jednu sestru, a to Leonor Fanny Borges Acevedo, zvanou 'Norah' Borges, , jejímž manželem se stal španělský básník, literární kritik Guillermo de Torre . Manželkou Jorge Luise Borgese byla argentinská spisovatelka a překladatelka María Kodama . Jorge Luis Borges zemřel v roce 1986 a byl pochován na hřbitově 'Cimetière des Rois' v Ženevě. Během svého života získal řadu významných literárních ocenění např. cenu Formentor, či Cervantesovu cenu. V díle tohoto autora se směšují jihoamerické a evropské vlivy. Jeho vyprávění je silně spojeno s esejistickými postupy . V roce 1949 prohlásil, že fantastickou literaturu charakterizují čtyři základní postupy: vytváření textu odkazujícího sama na sebe, cestování v čase, zpochybnění jedinečnosti postavy jako subjektu a prolínání snu a skutečnosti. Všechny tyto literární prostředky se v jeho díle objevují. Borges vypracoval proces parodie západní kultury. Nejvíce ho proslavila povídková tvorba, nesená v duchu magického realismu. Příběhy jejích protagonistů zachycují jen několik základních momentů života, mívají paradoxní vyústění. Charakteristické jsou rovněž disparátní výčty a přívlast...

John Lennon (13)

John Lennon byl kultovní anglický hudebník, zpěvák a skladatel, který se celosvětově proslavil jako člen skupiny Beatles, jedné z nejúspěšnějších a nejvlivnějších skupin v historii populární hudby. Po rozpadu Beatles v roce 1970 se Lennon vydal na sólovou dráhu, během níž vydal několik uznávaných alb. Jeho debutové sólové album " John Lennon /Plastic Ono Band", vydané v roce 1970, je známé svým syrovým, minimalistickým zvukem a hluboce osobními texty, které odrážejí jeho boje a terapeutický dopad terapie prvotním křikem.

John Jakes (21)

John Jakes celým jménem John William Jakes, je americký spisovatel.

John Buchan (19)

John Buchan byl skotský spisovatel, který se proslavil zejména špionážními romány, z nichž nejznámější je Třicet devět stupňů . Vystudoval klasickou literaturu na University of Glasgow a na Oxfordu. Již tehdy psal, zejména eseje a poezii. Po studiích se stal diplomatem, působil jako asistent Alfreda Milnera, vysokého komisaře v Jižní Africe. Po návratu z Afriky pracoval pro nakladatelství Thomas Nelson & son a stal se šéfredaktorem prestižního anglického časopisu The Spectator. Roku 1910 publikoval svůj první román lehčího žánru, nazvaný Prester John, jehož děj umístil do jižní Afriky. Rok poté vstoupil do politiky, v barvách Scottish Unionist Party. Za první světové války se věnoval propagandě, pracoval pro Britskou kancelář propagandy známou jako "Wellington House". Zároveň pracoval jako válečný korespondent pro deník The Times. Za války byl rovněž ve spojení s československým zahraničním odbojem a podporoval československou věc. V té době rovněž, v roce 1915, vydal svůj nejslavnější román, špionážní thriller Třicet devět stupňů, v němž představil svého hrdinu Richarda Hannaye, který se objevil ještě v řadě dalších knih . V letech 1917–1918 byl Buchan "ředitelem informací" britské vlády, de facto ministrem propagandy. Po válce publikoval i řadu historických prací a stal se též prezidentem Skotské historické společnosti. Ve 30. letech se stal příznivcem sionismu, a to navzdory tomu, že byl znám jako antisemita. V roce 1935 byl uveden do šlechtického stavu. V letech 1935-1940 byl generálním guvernérem Kanady .

Joe Vitale (12)

Je prezidentem marketingové poradenské firmy Hypnotic Marketing inc. Jinak se mu také říká internetový Buddha, protože spojuje duchovno s obchodním nadáním. Zahrál si ve filmovém bestselleru Tajemství. Jinak je autorem velmi známých knih, jako je Šifra E, Každou minutu se rodí zákazník, Nulové limity a Klíč

Jiří Widimský (16)

Narozen 31. 3. 1925 v Plzni. Prof. , MUDr., DrSc. , FESC, FAHA, kardiolog. Po promoci na FVL UK v Praze nastoupil v roce 1951 do Ústavu pro choroby oběhu krevního v Praze-Krči. V letech 1970-1983 byl přednostou II. interní výzkumné základny IKEM, v letech 1983-1993 vedoucím Katedry kardiologie IPVZ. Posléze vědecký pracovník Kliniky kardiologie IKEM a učitel Subkatedry kardiologie IPVZ. Zabýval se arteriální a plicní hypertenzí. Prezident mezinár. sympozií o plicní cirkulaci. Nositel vyznamenání ministra zdravotnictví ČR za celoživotní zásluhy o České zdravotnictví . Publikace z oboru. Oba jeho synové Petr a Jiří jsou rovněž kardiologové. Zemřel 12. listopadu 2020.

Jiří Šolc (12)

Jiří Šolc byl český vojenský historik. V roce 1968 začal působit ve Vojenském historickém ústavu, který musel za normalizace opustit. K činnosti historika se vrátil po sametové revoluci. Napsal řadu knih týkajících se československého odboje za druhé světové války.

Jiří Mikulec (13)

Jiří Mikulec je český historik, člen Historického ústavu AV ČR, zabývající se českými dějinami 17. a 18. století, problematikou náboženského života, barokní zbožnosti a rekatolizace. V letech 1981–1986 vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Od roku 1987 pracuje v Historickém ústavu ČSAV. V roce 1988 získal titul PhDr. a v roce 1992 titul CSc. V roce 2005 se habilitoval prací Náboženská bratrstva v Čechách v 17. a 18. století. Příspěvek k výzkumu barokní lidové zbožnosti a byl jmenován docentem starších českých dějin. Roku 2015 byl prezidentem jmenován profesorem českých dějin. V současnosti působí jako vedoucí redaktor časopisu Folia Historica Bohemica. Je členem Komise pro studium rekatolizace českých zemí v 16.–18. století a přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, Filozofické fakultě Univerzity Pardubice a od roku 2020 na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy .

Jiří Macht (15)

Fotograf a příležitostný spisovatel, pro něhož není problém se pohybovat v prostředí uměleckém, sportovním i ve všedním životě.

Jiří Hrůza (15)

Jiří Hrůza byl český urbanista, který se významně podílel na územním plánování Prahy v 2. polovině 20. století. Dlouhodobě působil v Útvaru hlavního architekta. V 60. letech 20. století byl spoluautorem územního plánu pražsko-středočeské aglomerace. V letech 1971–1990 zastával post vedoucího projektanta územního plánu Prahy. Byl rovněž aktivní jako vysokoškolský učitel. V roce 1967 patřil mezi hlavní osobnosti pražského Mezinárodního kongresu architektů . V roce 1968 hostoval na univerzitě v Detroitu, v 70. letech 20. století zpracovával pro OSN rozvojový plán Srí Lanky. V roce 1976 mu Vídeňská univerzita udělila Herderovu cenu za přínos k rozvoji teorie urbanismu. V roce 1994 se stal členem Rady starších mezinárodního sdružení urbanistů ISOCARP, na jehož vzniku se podílel. Dlouhodobě působil v Ústavu urbanismu ČVUT. Publikoval četné odborné studie i populární monografie o architektuře a urbanismu .

Jiří Heřman (23)

RNDr. Jiří Herman je český matematik a ředitel brněnského matematického gymnázia na třídě Kapitána Jaroše. Zároveň vyučuje na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Vystudoval obecné otázky matematiky a informatiky na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1981 získal titul RNDr. za učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením na matematiku. Působí též jako zástupce jihomoravských gymnázií v asociaci ředitelů gymnázií.

Jiří Doležal (14)

Narozen 18.10.1925 v Praze, zemřel 4.1.1991. PhDr., CSc., historik dělnického hnutí, práce z oboru, fotografické publikace o pražských a českých památkách.

Jiří Černý (7)

Narozen 25. 2. 1936 v Praze, zemřel 17. 8. 2023 tamtéž. Novinář, hudební publicista a redaktor, práce z oboru.

Jennifer Blake (17)

Patricia Maxwell, roz. Patricia Anne Ponder je americká autorka více než 50 novel, které vydala pod pěti různými jmény. Pod pravým jménem Patricia Maxwell píše gothicko-mysteriózní romance; jednu knihu napsala spolu s Carol Albritton a vydaly ji pod jménem Elizabeth Trehearne. Pod sým dívčím jménem Patricia Ponder napsala příběh obsahující vraždu a romantické napětí. Jako Maxine Patrick napsala soudobé romance a jako Jennifer Blake historické romance. Spousta jejích knih se odehrává v její rodné Louisianě. Narodila se na hlubokém americkém jihu ve státě Louisiana poblíž městečka Goldanna. Dětství prožila ve 120 let starém domě, který postavili její prarodiče vlastníma rukama. Vyrůstala na tradiční jižanské farmě o rozloze 80 akrů, rozkládající se na svazích malebných a po většinu roku svěže zelených pahorků krásné a příjemně teplé severní Louisiany. Jennifer už od útlého dětství vášnivě ráda četla a její největší záliba ji také přiměla k vlastním autorským pokusům. Na rozdíl od mnoha jiných autorů k nim byla velice kritická, takže svou první knihu, gotický román s názvem Tajemství zrcadlového domu, vydala poměrně pozdě - zato však s velice úspěšným výsledkem. Dnes už završila čtvrtou desítku publikovaných románů, jejichž celkový náklad přesáhl deset milionů výtisků. Tato čísla staví autorku na pomyslném žebříčku nejúspěšnějších amerických spisovatelek svého žánru vysoko do horních sfér. V současné době žije Jennifer Blake stále na svém milovaném jihu. Usadila se poblíž města Quitman, kde s manželem a dvěma dětmi bydlí v pravém jižanském koloniálním sídle, jak je známe třeba z filmu Jih proti Severu.

Jean-Jacques Sempé (9)

Jean-Jacques Sempé, známý jako Sempé je francouzský karikaturista. Některé karikatury jsou docela úderné, ale většina je roztomilá a dojímavá a z nějakých důvodů dokáže být jemná i v případě obtížných témat. V 50. letech začal ilustrovat sérii Malý Mikuláš, ale nejvíce ho proslavily plakátové ilustrace. Jeho kariéra začala ve Francii v kontextu francouzsko-belgického komiksu. Jeho „němé“ akvarelové nebo jednoduché kresby, kde postavy mluví v obrazech nebo vůbec pozvolna získávaly mezinárodní pozornost. Jeho práce se mnohokrát objevily na obálce časopisu The New Yorker.

Jean Effel (8)

Jean Effel, vlastním jménem François Lejeune byl francouzský kreslíř, karikaturista, ilustrátor, novinář, člen komunistické strany Francie . Sám se cítil být ponejvíc právě novinářem a politickým komentátorem. Jeho pseudonym je vytvořen z jeho iniciál F. L. Vystudoval umění, hudbu a filosofii. Přes všechny snahy a přání svého otce, aby po něm převzal kupecké řemeslo, se rozhodl pro kariéru profesionálního umělce. Často kreslil pro francouzské komunistické noviny l'Humanité a je také autorem ilustrací Bajek bajkaře Jean de La Fontaina. Jako jeho největší dílo však bývá označován cyklus kreseb Stvoření světa . Celý cyklus je tvořem pěti knihami Le Ciel et la Terre , Les Plantes et Animaux , L'Homme , La Femme and Le Roman d'Adam et Eve . Mezi jeho další významné práce můžeme řadit také kolekci protifašistických karikatur z roku 1935 a knihu kreslených vtipů When Animals Still Talked z roku 1953. Jeho kresby jsou lehce čitelné, svěží, humoristické a neotřelé, vždy doplněné typickým kudrlinkovým podpisem a občas také malou sedmikráskou, jež ukazuje autorův laskavý pohled na svět. Měl blízký vztah k Československu a byl dlouholetým předsedou Společnosti francouzsko-československého přátelství.

Jaroslav Zlámal (16)

Narozen 26.1.1947 v Prostějově. Ing., ekonom, práce z oboru finanční nástroje a účetnictví pro různé obory.

Jaroslav Spirhanzl-Duriš (14)

Jaroslav Spirhanzl-Duriš byl český Inženýr-agronom, „básník Českého Meránu“, pedolog, spisovatel a zdatný kreslíř. Narodil se v Sedlci u Tábora v č. p. 16, jeho otec Jindřich byl stavitelem, matka Emílie pocházela z mlynářského rodu Kotašků v Jetřichovicích. Vychodil obecnou školu v Sedlci, maturoval na vyšší reálce v Písku a poté absolvoval zemědělský odbor na ČVUT v Praze. Bojoval v 1. světové válce na haličské frontě a zde byl zajat. Byl deportován na Sibiř a zde si pobyl až do roku 1920, kdy se přes Singapur a Suez vrátil do vlasti. Své bohaté zkušenosti nejen ze zajetí v Rusku, ale i ze svých cest po Itálii, Holandsku a Asii uveřejnil v řadě fejetonů a článků v časopisech "Širým světem", "Brázda", "Československá demokracie", "Československý zemědělec" a dalších. Své vzpomínky pak vložil i do knih Tulákova knížka a Přes hory a moře . Napsal velké množství romantických básní, v nichž opěvuje krásu svého rodného kraje a vyznává se z nehynoucí lásky k němu. Kromě toho byl také autorem mnoha povídek a novel z venkovského života. Napsal román "Na panském mlýně" a roku 1926 pak vyšly další dva jeho romány Jediná mezi nimi a Román Emiliana Rolfa. Stal se také významným překladatelem ruské a německé literatury. Byl velice nadaným malířem. Jeho kresby lidových staveb rodného Českého Meránu, které vyšly pod názvem Staré jihočeské chalupy , jsou vyznáním tomuto kraji, jeho lidové architektuře a rázovitému lidu. Publikoval také v odborných časopisech domácích i zahraničních články zemědělské. Přispíval také do rozhlasu. Vydal i řadu odborných knih. Jako vynikající půdoznalec položil základy agropedologické kartografie, při tvorbě map se opíral o svůj dokonalý přehled o genetické typologii půd. Již ve 40. letech navrhoval komplexní zmapování půd v Československu. Sestavil Klíč k určování hlavních typů našich půd a aktivně se podílel na úpravě pedologického názvosloví. Od r. 1920 pracoval ...

Jaroslav Mihule (20)

Jaroslav Mihule je český muzikolog, vysokoškolský pedagog, hudební skladatel a diplomat. Narodil se 1. prosince 1930 v Praze, kde strávil většinu života. Mládí prožil na pražské periférii. Od raného dětství se u něho projevovalo hudební nadání . Svou hudebnost zdědil po předcích z obou stran rodičů. Do jeho rodu patří také divadelník a herec Václav Mihule , skladatel Jiří Mihule starší i jeho syn, prof. Jiří Mihule, emeritní člen České filharmonie . Po ukončení základní školní docházky  absolvoval jeden rok studia na Amerlingově mužském ústavu učitelském . Po válce pokračoval nejprve na Benešově reformním reálném gymnasiu v Praze 6 a poté na klasickém Akademickém gymnasiu v Praze 2 . Doba jej vedla nejprve k povinnému seznámení s němčinou, pak s francouzštinou, latinou a povinnou ruštinou, po přestupu na Akademické gymnasium pak ještě se starořečtinou a angličtinou. Klavírní hru studoval ve škole profesorky Hany Králíkové-Slavkovské, dcery smetanovského a dvořákovského klavírního virtuosa Karla ze Slavkovských, později za vedení profesorů pražské konzervatoře . Na Karlově univerzitě si na podzim roku 1949 zapsal bohemistiku na Filozofické fakultě a hudební výchovu na Pedagogické fakultě, kterou v červnu 1953 absolvoval jako promovaný pedagog . Hudební vzdělání si v letech 1952–1955 souběžně prohluboval na pražské konzervatoři studiem skladby a dirigování . Demokratické povahové založení a trvalé odmítání nátlaku stát se členem komunistické strany jej přivedlo už před ukončením vysoké školy k prvnímu střetu s total...

Jaroslav Ježek (14)

Narozen 25.9.1906 v Praze, zemřel 1.1.1942 v New Yorku . Hudební skladatel, teoretik moderní české hudby, spoluzakladatel Osvobozeného divadla. Od roku 1939 v emigraci.

Jaromír Hanzlík (7)

Jana Janusová (10)

Docentka na katedře Pedagogické fakulty v Plzni. Autorka historických románů. Kameník krále Vladislava - 1996 Labuť a kalich - 1996 Janusová napsala s Otakarem Káňou Památná místa naší vlasti - 1982

Jan Sokol (14)

Jan Sokol byl český filosof, disident, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog, publicista a politik. Byl poslancem Federálního shromáždění v letech 1990–1992, ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Josefa Tošovského v roce 1998 a posledním protikandidátem Václava Klause ve volbách prezidenta České republiky v únoru 2003. Byl jedním z výrazných českých křesťanských intelektuálů. Zabýval se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Přednášel na četných českých i zahraničních univerzitách, zejména na evropská a filosofická témata. Byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy . Patřil mezi aktivní přispěvatele Wikipedie, byl také čestným členem spolku Wikimedia Česká republika. Narodil se 18. dubna 1936 v Praze do katolické rodiny, jeho otec Jan byl architekt, jeho dědeček František Nušl byl astronom a matematik. Jeho mladší bratr Václav je grafický umělec. Vyučil se na zlatníka; pracoval jako zlatník a později mechanik. V roce 1958 v dálkovém studiu odmaturoval, od roku 1963 dálkově studoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor, později byl vedoucím výzkumným pracovníkem ve Výzkumném ústavu matematických strojů; vydal několik knih a řadu článků o počítačích. Byl jedním z hlavních architektů operačních systémů pro počítače EC1021 a řady EC1025, EC1027. Pomohl najít uplatnění při programátorské práci lidem vyhozeným z různých zaměstnání a celý tento tým se stal pro fungování ústavu nepostradatelný. Zabýval se různými odvětvími techniky , ale i botanikou. Roku 1961 se oženil s Františkou roz. Patočkovou , dcerou filosofa Jana Patočky. Manželé měli dva syny a dceru. Od roku 1990 byl Jan Sokol členem redakční rady časopisu Přítomnost (v letech 1995–2000 v...

Jan Pikous (7)

Jan Pikous, narozený 9. března 1929 v Hrejkovicích, okres Písek, žije v Liberci. Zabývá se volnou tvorbou , výzdobou interiérů, výtvarnými plakáty, ilustrační fotografií v časopisech, knihách, kalendářích a fotografií užitou v propagaci aj. Zúčastnil se mnoha domácích i zahraničních výstav, na nichž obdržel různé ceny a uznání, získal též několik ocenění v soutěžích výtvarné fotografie. Je členem Unie výtvarných umělců ČR. Vyvrcholením jeho dosavadní tvorby bylo sedm samostatných výstav v Japonsku, které v této zemi dosáhly neobyčejného ohlasu.

Jan Krůta (20)

Jan Krůta je český textař, publicista a spisovatel, od března 2019 člen Rady Českého rozhlasu. Vystudoval český jazyk a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako učitel, v roce 1970 však musel zaměstnání z politických důvodů opustit. Následně začal pracovat jako redaktor Sedmičky pionýrů, od roku 1972 byl deset let kulturním redaktorem Mladého světa, poté pracoval velmi krátce jako redaktor časopisu Ohníček a s přestávkami až do roku 2002 jako šéfredaktor časopisu Sluníčko. Na jaře roku 1989 byl spoluzakladatelem a později ředitelem mediální firmy Bonton, a.s. Pracuje jako textař a spisovatel, jeho texty zpívá celkem asi 80 interpretů a kapel. Především se jedná o Dalibora Jandu, pro něhož složil například texty k písním „Hurikán“ a „Kde jsi?“. Celkem složil více než 1 300 textů, mimo jiné také pro Hanu Zagorovou, Helenu Vondráčkovou, Karla Gotta, Michala Davida a Hanu Hegerovou a další. Dále je rovněž autorem 32 knih pro děti i dospělé. Působí ve své umělecké agentuře Arcadia Art Agency a externě spolupracoval s Českým rozhlasem jako občasný autor a moderátor nedělního Dobrého rána na stanici Dvojka. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Praze jako nestraník na 4. místě kandidátky hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Dne 27. března 2019 byl ve druhém kole volby zvolen Poslaneckou sněmovnou PČR novým členem Rady Českého rozhlasu. Jeden z poslanců při volbě upozorňoval, že jeho jméno je spojeno s normalizačním textem „Případ Magor“ z prosince 1976, ve kterém „kolektiv redakce Mladého světa“ hanil skupinu Plastic People. V roce 1990 autor Roman Lipčík v obsáhlém článku Případ underground) uvedl, že skutečným autorem byl právě Krůta. Jan Krůta v knize Klec na slavíky ) podrobně rozebírá vznik uvedeného článku a připomíná, že byl pouze autorem několika řádků hodnocení předložených písní....

Jan Knob (15)

Jan Knob byl český spisovatel-prozaik, publicista a odborný vědecký pracovník, původním povoláním učitel. Po studiích na učitelském ústavu a absolutoriu pedagogiky na vysoké škole pracoval nejprve jako učitel na základních školách, později i na turnovském gymnáziu. V roce 1939 se stal ředitelem brusírny polodrahokamů v Turnově. V padesátých letech 20. století byl politicky perzekvován a pracoval jakožto pomocný dělník a technik, mimo jiné i v podniku LIAZ Jablonec. Od roku 1962 působil jako ředitel a vědecký pracovník vlastivědného Muzea v Turnově, kde se zabýval historií zdejšího kraje a odborným zkoumáním zdejšího broušení drahých kamenů. Patří mezi výrazné představitele českého ruralismu.

Jan Drnek (16)

Jan Drnek je český spisovatel, vychovatel mládeže, konzervativní politik, monarchista a plzeňský patriot. Narodil se v Plzni, od mládí je aktivní ve skautských a trampských kruzích. Vyučil se ve Škodovce, pracoval jako frézař, později se stal vychovatelem učňů ve škodováckých internátech. V letech 1986–90 vedl jako vychovatel chlapecký skautský oddíl. 17. listopadu 1989 se zúčastnil protestního shromáždění na Národní třídě v rámci Sametové revoluce. Po pádu komunistického režimu se stal tiskovým mluvčím generálního ředitele koncernu Škoda, tři roky pracoval jako úředník odboru životního prostředí plzeňského magistrátu. Od roku 1994 je věřící katolík. V roce 1998 inicioval založení Obecně prospěšné společnosti Centrum sociálních asistentů, kterou následně řídil a která fungovala do roku 2009. Jako sociální asistent vede resocializační programy se skupinami mladistvých pachatelů trestných činů. Založil také občanské sdružení STREET, původně k provozování terénní sociální práce , později se přeměnilo na sdružení pro osvětovou regionální činnost. Jan Drnek se sám prezentuje jako monarchista a monarchistické myšlenky často představuje a vysvětluje i ve svých dílech. Od roku 2004 je členem Koruny České. Spoluzaložil místní společnost této strany v Plzni a od roku 2007 několik let působil jako zemský hejtman pro Čechy. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 zprostředkoval za Korunu Českou spolupráci s Občanskou demokratickou stranou, na společné koaliční kandidátce byl pak úspěšně zvolen senátor Lumír Aschenbrenner. 29. listopadu 2014 byl Drnek na generálním sněmu KČ zvolen jako člen předsednictva. Roku 2018 Jan Drnek sepsal prohlášení Konzervativní alternativa jako manifest politiky Koruny České, volající po alternativě k současné podobě českého politického a ekonomického systému. Historik Jan Cholínský tento text označil za „nepochybně nejpozoruhodnější veřejnou stranickou výzvu k změně polistopadového směř...

James Swallow (16)

James Swallow je s více než pětatřiceti knihami autorem bestsellerů žebříčku NewYork Times, mezi něž patří knihy ze světa Star Treku, Doktor Who, Warhammer 40.000 a StarGate. Mezi jeho další zásluhy patří scénáře videoher a rozhlasových dramat, včetně titulů Deus Ex: Human Revolution, Fable: The Journey, Battlestar Galactica a Killzone 2.

James Jones (14)

James Ramon Jones byl spisovatel známým popisem zážitků z 2. světové války a jejich následků. Narodil se a vyrostl v Robinsonu, Illinois, jako syn Ramona a Ady M. Jones.Upsal se americké armádě v roce 1939 a sloužil v 25th Infantry Division před a v průběhu 2. světové války nejdříve na Havaji potom v bojích na ostrově Guadalcanal,kde byl raněn. Jeho válečné zážitky ho inspirovaly pro některé jeho nejznámější díla. From Here to Eternity zfilmováno v roce1953 a jako TV-miniseriál v roce 1979, následně TV sseriál v roce 1980 Some Came Running The Pistol The Thin Red Line Go to the Widow-Maker The Ice-Cream Headache and Other Stories The Merry Month of May A Touch of Danger Viet Journal WW II Whistle To the End of the War nepublikováno

Ivana Ondriová (20)

31 ročná bývalá novinárka žijúca s manželom a dcérkou v Prešove, pochádzajúca zo Stropkova. Dnes obchodná asistentka v oblasti strojového videnia. Autorka románov Detský plač v podkroví, ktorý vyšiel vo vydavateľstve Evitapress v januári 2012 a Nevinné šílenství vydanom v nakladateľstve Baronet v apríli 2012.

Ivan Černý (15)

Ivan Černý je bývalý slovenský hokejový obránce. Po skončení aktivní kariéry působí jako trenér. V československé lize hrál za Slovan Bratislava CHZJD a Poldi SONP Kladno. Nastoupil ve 449 ligových utkáních, dal 84 gólů a měl 117 asistencí. Se Slovanem získal v roce 1979 mistrovský titul. Za reprezentaci Československa nastoupil v dubnu 1983 ve 2 utkáních. Reprezentoval Československo na mistrovství světa juniorů do 20 let v roce 1978, kde tým skončil na 4. místě, na mistrovství světa juniorů do 20 let v roce 1979, kde tým skončil na 2. místě a na mistrovství Evropy juniorů do 18 let v roce 1977, kde tým skončil na 2. místě. Kariéru končil v Itálii.