Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 181 - 240 z celkem 1443 záznamů

René Boylesve
René Boylesve vlastním jménem René-Marie-Auguste Tardiveu – 14. leden 1926, Paříž) byl francouzský spisovatel, esejista a básník. René Boylesve je autorem asi dvaceti románů. Realisticky v nich popisuje osudy a psychiku maloměšťanské společnosti v provincii Touraine. Je považován za předchůdce Marcela Prousta.
Více od autora
Pierre Boulez
Pierre Boulez byl francouzský skladatel, dirigent a spisovatel, považovaný za jednu z nejvlivnějších osobností soudobé vážné hudby. Boulez se narodil 26. března 1925 ve francouzském Montbrisonu a stál v čele poválečného avantgardního hnutí v Evropě. Studoval na pařížské konzervatoři u Oliviera Messiaena a projevil velký zájem o dvanáctitónovou techniku a serialismus, které se staly charakteristickými znaky jeho raných skladeb.
Více od autora
Petr Boněk
Více od autora
Pandora's Box
Existuje však významná maďarská rocková skupina P. Box, která by mohla být předmětem vašeho dotazu. Skupina P. Box vznikla na počátku 80. let 20. století a stala se jednou z významných hardrockových kapel v Maďarsku v tomto období. Jsou známí svými energickými vystoupeními a melodickou rockovou hudbou. Skupina vydala v průběhu 80. a 90. let několik alb, přičemž "Kő Kövön" je jedním z jejich významných počinů. V průběhu let prošla skupina P. Box různými změnami v sestavě, ale na maďarské rockové scéně se udržela.
Více od autora
Miloslav Bohatec
Narozen 12.3.1913 v Novičí u Boskovic, zemřel 6.8.1967 v Praze. Evangelický farář, knihovník, náboženské publikace, literární monografie.
Více od autora
Mečislav Borák
Mečislav Borák byl český historik, zabývající se českými dějinami v 20. století se zaměřením na Slezsko. Specializoval se na česko-slovensko-polské vztahy, okupaci a odboj v Československu za druhé světové války, problematiku soudních i mimosoudních perzekucí po roce 1945 a perzekuci československých občanů v Sovětském svazu. Po absolvování SVVŠ ve Frýdku-Místku vystudoval fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1972 získal titul PhDr. a v roce 1987 obhájil kandidátskou práci a získal titul CSc. V letech 1969–1975 pracoval v Družstvu umělecké výroby Zlatník Ostrava jako sociální pracovník a psycholog. Od roku 1975 pak jako odborný pracovník ve Slezském muzeu v Opavě. V roce 1987 nastoupil jako odborný pracovník do Slezského ústavu ČSAV v Opavě, který se v roce 1993 stal součástí Slezského zemského muzea. Od roku 1998 vyučoval na filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a později na fakultě veřejných politik téže univerzity. Dne 18. září 2009 byl jmenován profesorem. Je držitelem mnoha ocenění a podílel se na více než deseti televizních dokumentech s historickou tematikou. Byl členem redakčních rad několika časopisů např. Slezský sborník a Těšínsko .
Více od autora
Maxim Boryslawski
Maxim Boryslawski , novinář. Dlouholetý redaktor Českého a Svobodného Slova čtyřicátých až šedesátých let minulého století. Po předchozím kratším působení se do redakce vrátil v roce 1945 a pracoval zde až do odchodu do důchodu. Delší dobu byl vedoucím sportovního oddělení. Autor půvabného literárního díla Česká ulička , ve kterém kombinací literární formy a historických faktů líčí počátky fotbalu u nás.
Více od autora
Max von Boehn
Německý spisovatel, kulturní historik, autor publikací z oblasti dějin tance, módy a umění.
Více od autora
Martin W Bowman
Americký autor publikací o vojenském letectví, zejména za druhé světové války.
Více od autora
Ludmila Böhmová
Narozena 27. 7. 1955. Mgr., spoluzakladatelka obecně prospěšné společnosti SIRIRI, která se ve Středoafrické republice věnuje podpoře vzdělávání.
Více od autora
Louis Borgenicht
Americký lékař, pediatr, spoluautor publikace rad při péči o malé děti.
Více od autora
Leonid Borisov
Více od autora
Lenka Bobková
Lenka Bobková je česká historička působící na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Specializuje se především na dějiny vedlejších zemí Koruny české ve 14.–16. století. Zabývá se také regionálními dějinami severních Čech a vládou Jana Lucemburského a Karla IV. Po studiu na střední škole v Liberci absolvovala studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Diplomovou práci na téma České državy v Horní Falci za vlády Karla IV. vypracovala pod vedením Františka Kavky a obhájila ji v roce 1970. Po studiu pracovala jako středoškolská učitelka a od roku 1973 byla zaměstnána jako odborná pracovnice v oblastní galerii v Liberci. V roce 1974 získala titul PhDr. a od roku 1979 pracovala jako odborná asistentka na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. V roce 1991 dokončila aspiranturu obhajobou práce Územní politika prvých Lucemburků na českém trůně a získala titul CSc. V roce 1991 byla také zvolena proděkankou Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně . V roce 1992 se habilitovala v oboru československé dějiny. Od roku 1993 pracuje v Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zároveň v letech 1999–2003 působila také jako vědecká pracovnice Historického ústavu AV ČR. V roce 2005 byla jmenována profesorkou českých a československých dějin. V letech 2000–2007 působila jako zástupkyně ředitele Ústavu českých dějin FF UK, v letech 2010–2016 pak jako vedoucí Semináře středověkých dějin téhož ústavu. V roce 2009 obdržela čestný doktorát Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 2009–2016 zastávala také pozici předsedkyně redakční rady časopisu Historie – Otázky – Problémy, který vydává Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
Více od autora
Laurent Botti
Laurent Botti – vlastním jménem Lawrence Talbot je francouzský spisovatel. Narodil v roce 1968 v Dijonu a své dětství strávil mezi Francii a Marokem, kde žije jeho dědeček, známý malíř. Vystudoval práva a žurnalistiku v Montpellier, po studiích vystřídal několik míst ve vydavatelstvích a různých novinách. Protože měl již od dětství příchylnost ke knihám plným napětí a hrůzy, byl jen krůček k rozhodnutí napsat vlastní román. Roku 1998 vychází jeho první román Pleine Brume a po jeho úspěchu následují další romány – celkem v rozmezí cca 10 let 5 románů, které se setkaly jak se zájmem čtenářů, tak byly kladně hodnoceny kritikou. Žánrově se pohybuje v oblasti thrilleru, jeho knihy jsou plné neopakovatelné atmosféry, jsou originální a zajímavé a i když to sám nerad slyší, je často srovnáván s Kingem
Více od autora
Larry Bond
Larry Bond má 44 let a žije se svou ženou Jeanne a dcerami Katií a Julií ve Virginii poblíž Washingtonu, D.C. Je tvůrcem systému her Harpoon a Command at Sea několika dodatků k nim. V roce 1985 napsal spolu s Tomem Clancym knihu Red Storm Rising a poté vydal romány Red Phoenix, Vortex a Cauldron. Jeho nejnovější román The Enemy Wiíhin vyjde v roce 1996 v nakladatelství Warner Books. Hra Harpoon získala v letech 1981 a 1987 prestižní cenu H. G. Wellse jako nejlepší miniaturní hra roku. Je mezi hrami jediná, která toto ocenění získala dvakrát. Její počítačová verze se objevila roku 1990 a byla oceněna jako nejlepší válečná hra roku.
Více od autora
Ladislav Böhm
Narozen 19. 7. 1929 v Kostelci nad Černými lesy, zemřel 15. 4. 1992. Výtvarník, grafik, malíř, ilustrátor.
Více od autora
Klement Borový
Klement Borový byl český katolický kněz, profesor církevního práva a fundamentální teologie na pražské univerzitě, kanovník Svatovítské kapituly a odborný spisovatel. Knižně a časopisecky publikoval teologické, historické a biografické studie. Prosazoval práva českého jazyka na univerzitě. Třicet let vedl Časopis katolického duchovenstva. Byl zvolen do pražské rady obecních starších a českého zemského sněmu. Aktivně se účastnil veřejného a spolkového života v Praze. Byl oceňovaný pro odborné znalosti, humanismus a vlastenectví. Narodil se 12. ledna 1838 v Riegersburgu , ale již v dětství se s rodiči odstěhoval do Čech, na Komorní Hrádek u Benešova, kde jeho otec pracoval jako zahradník u knížete Khevenhüllera. Roku 1847 začal navštěvovat piaristické gymnázium v Benešově, středoškolská studia dokončil na pražském novoměstském gymnáziu roku 1855. Téhož roku nastoupil do arcibiskupského semináře. 22. července 1859 jej arcibiskup Bedřich Schwarzenberg vysvětil na jáhna a 13. května 1860 na kněze. Po svěcení se stal adjunktem bohoslovecké fakulty a představeným arcibiskupského konviktu. Roku 1862 získal titul ThDr. a podnikl studijní cestu do Německa. V roce 1863 se habilitoval na docenta v oboru církevního práva. O čtyři roky později byl jmenován mimořádným a roku 1871 řádným profesorem církevního práva a fundamentální teologie. V letech 1867–71 pracoval jako zástupce ředitele arcibiskupského semináře. Roku 1868 se stal zkušebním komisařem pro farní zkoušky, v roce 1874 radou církevního soudu a obhájcem manželství. V letech 1875 a 1880 zastával úřad děkana bohoslovecké fakulty; během druhého funkčního období aktivně prosazoval osamostatnění české univerzity. Jeho zásluhy ve vědním oboru církevní právo byly oceněny volbou do Královské české společnosti nauk , řádným členem České akademie věd a umění ...
Více od autora
Kim Borg
Kim Borg byl finský basbarytonista a skladatel, který se narodil 7. srpna 1919 v Helsinkách a zemřel 28. dubna 2000. Byl známý svým hlubokým, zvučným hlasem a svými výkony v operách a na koncertech. Borgova kariéra trvala několik desetiletí, během nichž vystupoval v mnoha předních světových operních domech. Proslavil se zejména interpretací rolí v Mozartových, Verdiho a Wagnerových operách.
Více od autora
Józef Maria Bocheński
* 30. 8. 1902 – † 8. 2. 1995 Filosof a politolog Józef Maria Bocheński se narodil v Polsku. V odborném světě si získal mezinárodní uznání jako badatel v oblasti logických zákonů. Od r. 1945 byl profesorem katolické univerzity ve Freiburgu, kde vedl také Východoevropský institut. Jako hostující profesor působil na řadě univerzit v Evropě, Jižní Americe a Africe a za svůj přínos v oblasti symbolické logiky získal pět čestných doktorátů. Není tedy divu, že jeho propedeutické knížky, vysvětlující současnou filosofii a její metody, Evropská filosofie přítomnosti a Metody současného myšlení , se dočkaly značného ohlasu. Přímo světovým bestsellerem se však stala útlá knížka Cesta k filosofickému myšlení . Sám sebe řadil mezi aristoteliky , které obohatil přístupem analytické filozofie , snažící se odstranit filozofické nedorozumění aplikací přísné logiky. V roce 1970 získal diplom pilota a do roku 1983 podnikl 2053 letů.
Více od autora
Josef Bouček
Josef Bouček byl český dramatik a scenárista. Maturoval roku 1951 na obchodní akademii. Poté pracoval krátce v ČKD, než nastoupil na vojenskou službu. Po jejím absolvování vystudoval dramaturgii na Filmové akademii múzických umění v Praze, absolvoval roku 1958. V letech 1958–1972 byl dramaturgem v Československé televizi a v letech 1972–1990 ve Filmovém studiu Barrandov. Byl autorem řady filmových námětů a spoluautorem scénářů . Ještě častěji je pod řadou filmů a seriálů podepsán jako dramaturg . Pro Československou televizi napsal několik inscenací a především připravoval adaptace děl literárních klasiků, Ivana Sergejeviče Turgeněva , Charlotty Brontëové , Honoré de Balzaca , Aloise Jiráska . Jeho divadelní hry vznikaly zpočátku na základě spolupráce se Zdeňkem Hedbávným, Miloslavem Klímou a Janem Grossmanem, tedy tvůrci ze Západočeského divadla v Chebu. Psal buď komorní psychologická dramata ze současnosti nebo historická dramata . Drama Popel a hvězdy je věnováno osobnosti Albrechta z Valdštejna. Hra Vstaň, Mistře! skladateli Jakubu Janu Rybovi. Štěpán Otčenášek jeho dílo ve Slovníku české literatury po roce 1945 popsal slovy: „Boučkova dramatická tvorba, čítající více než dvacet titulů, se vyznačuje kultivovaností slova a úsilím o zachycení existence člověka v celé její složitosti.“...
Více od autora
Josef Bor
Původním jménem Josef Bondy. Vystudoval české gymnázium v Ostravě a Právnickou fakultu MU v Brně . Poté působil jako advokát a obhájce v Ostravě. Od roku 1942 byl z rasových důvodů vězněn v Terezíně a Buchenwaldu . Po roce 1945 zaměstnán na ministerstvu národní obrany a od roku 1952 v Hutním projektu v Praze až do roku 1966, kdy odešel do důchodu.
Více od autora
Josef Bokr
Narozen 30. 11. 1940, zemřel 30. 6. 2022. Doc. Ing., CSc., vysokoškolský učitel, autor publikací a článků z oboru logického řízení.
Více od autora
John Bok
John Bok je český politický aktivista, signatář Charty 77 a spoluzakladatel Spolku Šalamoun, angažujícího se v případech podezření na chybné vyšetřování a rozhodování soudní moci. Narodil se v rodině československého válečného letce ve Velké Británii Bedřicha Boka a Angličanky Florence Mary Spence, jež za války působila u britského letectva. Křestní jméno dostal po anglickém dědečkovi. Podepsal Chartu 77. V 70. a 80. letech jej sledovala a perzekvovala Státní bezpečnost kvůli jeho politickým názorům, musel pracovat v dělnických profesích. V listopadu a prosinci 1989 vedl ochranku Václava Havla. Po sametové revoluci pracoval tři roky v kontrarozvědce . Je předsedou Spolku Šalamoun, který spoluzaložil roku 1994 se spisovatelkou Lenkou Procházkovou a jenž se angažuje v případech podezření na chybné vyšetřování nebo rozhodování soudní moci. Byl též neplaceným členem Výboru proti mučení a jinému nelidskému zacházení při Radě vlády pro lidská práva a neplaceným členem poradního sboru generálního ředitele Vězeňské služby ČR generála Kuly. Prezident republiky Václav Klaus jej několikrát navrhl jako kandidáta na úřad veřejného ochránce práv. Poprvé byl nominován v roce 2006, ale do této funkce byl hned v prvním kole volby na 6 let znovu zvolen Otakar Motejl. Pro Boka hlasovalo v tajné volbě 35 poslanců a byl tak druhý ze čtyř kandidátů. Podruhé jej prezident nominoval 24. června 2010. Šest poslanců pro něj hlasovalo 9. července 2010, čímž vypadl v prvním kole volby . Volbu označil za neregulérní kvůli účasti Ivy Brožové , která se podle něj jako soudkyně a předsedkyně Nejvyššího soudu o funkci nemohla ucházet. Třetí nominaci podal prezident 24. srpna 2010. V květnu 2009 v rozhovoru pro magazín Žena-in na dota...
Více od autora
John Boardman
Historik umění a archeolog, působil na univerzitě v Oxfordu. Prováděl archeologické výzkumy hlavně na Krétě a v Libyi a je autorem řady publikací zaměřených na umění a architekturu starého Řecka.
Více od autora
Johan Borgen
Johan Collett Müller Borgen – norský spisovatel, žurnalista a kritik. Vysoce nadprůměrné jsou jeho povídky, v nichž spojuje realismus se symbolikou a rozehrává širokou škálu stylů.
Více od autora
Joe Borgenicht
Americký spisovatel - autor populárně naučných knih, televizní producent.
Více od autora
Jitka Bodláková
Narozena 30.3.1923 v Chudonicích u Nového Bydžova. Redaktorka, autorka povídek a her pro děti, překladatelka z němčiny, autorka monografie o německém spisovateli Erichu Kästnerovi..
Více od autora
Jiří Böhm
Sběratel fotodokumentů o Karlových Varech, památkář - archivář, články, publikace a kalendáře s regionální tematikou.
Více od autora
Jiří Bohata
Narodil v Liberci v roce 1957. Vyučil se automechanikem a po vystudování strojní průmyslovky se věnoval mnoha řemeslům: v jižních Čechách kácel stromy, aby jako dřevorubec získal byt, na horách vedl penzion, kde i vařil, pracoval na pile a jako tesař postavil několik domů a střech. Tedy mimo jiné. Vždycky za ním zůstal kus práce, která má své trvání a na kterou se dodnes můžete podívat. Se svou kapelou Manta několik let koncertoval, hrál na kytaru, skládal a zpíval. Pak se rozhodl vytvořit další věc, která přetrvá, ale úplně jiným způsobem - začal psát - nejdřív do novin a časopisů, později bohaté zážitky a typy lidí, které potkal při svém barvitém životě, začal ukládat do knihy. Dnes pracuje jako vedoucí kultury časopisu Paparazzi.
Více od autora
Ivo Boháč
Ing. arch., architekt a projektant. Zastupitel města Vyškova, člen komise pro regeneraci městské památkové zóny ve Vyškově.
Více od autora
Henri Bosco
Henri Bosco byl francouzský spisovatel. V roce 1909 vystudoval Université Grenoble-Alpes, bojoval v první světové válce a získal Croix de guerre. Pracoval jako učitel francouzštiny v Bělehradě, Neapoli a Rabatu, zabýval se také hudbou a klasickou filologií. Dožil se 87 let a podle svého přání byl pohřben v Lourmarinu. Byl představitelem regionální literatury, jeho tvorba je spojena s přírodou jihovýchodní Francie. Nezkrotnou krajinu Camargue a svéráznou mentalitu místních venkovanů popsal ve své nejslavnější knize Měsíční pahorek v dlani. Vedle fantaskní a lyricky laděné prózy se věnoval také poezii a dětské literatuře. Podle jeho předlohy vznikl televizní seriál L'Âne Culotte. V roce 1945 získal Renaudotovu cenu za román Já, Pascal Dérivat . V roce 1953 mu byla udělena Grand prix national des Lettres a v roce 1973 Řád čestné legie. Byl také nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Pocházel z rodiny piemontských přistěhovalců, jeho příbuzným byl svatý Jan Bosco.
Více od autora
Gwenda Bond
Gwenda Bond je na seznamu New York Times mezi autory bestsellerových románů. V zahraničí vyšly knihy o Lois Lane, trilogie Cirque American a první oficiální román Stranger Things, Temný experiment.
Více od autora
Gabrielle Boiselle
Po několika letech, kdy pracovala jako novinářka, se Gabrielle Boiselle vrátila ke svým dvěma prvním láskám: fotografii a koním. Roku 1984 vydala první kalendář s nádhernými fotografiemi arabských koní. Výjimečná umělecká citlivost spolu s dokonalou technikou německou fotografku proslavila: patří dnes k nejuznávanějším světovým umělcům v náročné a velmi mimořádné oblasti fotografie koní.
Více od autora
František Bohuslav
Narozen 27.9.1882 v Praze, zemřel 4.5.1953 tamtéž. Herec, básně, hry, vzpomínky, též psal slovinsky.
Více od autora
Franco Bonisolli
Franco Bonisolli byl italský operní tenorista, proslulý svým silným hlasem a dramatickou intenzitou. Narodil se 25. května 1938 v italském Roveretu a svou kariéru zahájil počátkem 60. let 20. století po dokončení hudebních studií. Bonisolli si rychle získal uznání díky své interpretaci belcantového repertoáru i Verdiho a Pucciniho rolí. Jeho pěvecké umění se hodilo zejména pro náročné role italského a francouzského operního kánonu.
Více od autora
F. A Borovský
Více od autora
Ezio Bolis
Více od autora
Erik Bouza
Narozen 21.3.1926 v Úpici, zemřel 1.1.1986 v Opočně. PhDr., archivář, práce z oboru, překlad z němčiny.
Více od autora
Emmanuel Bobovnikoff
Více od autora
Emanuel Bosák
Emanuel Bosák byl český a československý sportovní funkcionář, předseda Československého svazu tělesné výchovy a sportu a Československého olympijského výboru, politik Komunistické strany Československa, na počátku normalizace ministr mládeže a tělovýchovy České socialistické republiky. Vystudoval Lepařovo reálné gymnázium v Jičíně, potom Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V letech 1950–1951 pracoval v oboru Sportovních her dělnické mládeže při Československé obci sokolské a vyučoval na Tyršově ústavu pro tělesnou výchovu a sport v Praze. V období let 1951–1953 působil jako politický pracovník a instruktor útvaru armádní tělesné přípravy, v letech 1953–1958 byl vedoucím odboru Státního výboru pro tělesnou výchovu a v letech 1957–1962 vedl oddělení na Československém svazu tělesné výchovy a sportu. Mezi roky 1963 a 1967 vyučoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, přičemž působil v letech 1964–1967 jako její proděkan. V roce 1967 se stal předsedou Československého svazu tělesné výchovy a sportu a z titulu této funkce zároveň předsedou Československého olympijského výboru. Na tomto postu se zabýval přípravou kandidatury Prahy na pořádání Letních olympijských her v roce 1980 . V letech 1952–1970 byl také členem výboru mezinárodní atletické federace IAAF a v letech 1970–1974 i členem její rady. Od roku 1967 působil i jako člen ideologické komise Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Po provedení federalizace Československa byl 8. ledna 1969 jmenován členem české vlády Stanislava Rázla jako ministr mládeže a tělovýchovy. Na tomto postu setrval jen do září 1969. V následující vládě již bylo samostatné portfolio mládeže a tělovýchovy zrušeno. Za své postoje z let 1968–1969 byl po roce 1970 pronásledován. Až do odchodu do penze v roce 1990 potom působil jako uč...
Více od autora
Elizabeth Bowen
Elizabeth Bowenová, nepřechýleně Bowen , byla anglická spisovatelka a povídkářka irského původu. Známá je především díky sbírce povídek Schody zarostlé břečťanem nebo románem Skon srdce. Elizabeth Bowenová, rodným jménem Elizabeth Dorothea Cole Bowen, se narodila 7. června 1899 na Herbert Place 15 v Dublinu, pokřtěna byla v nedalekém kostele svatého Štěpána na Upper Mount Street. Její rodiče, Henry Charles Cole Bowen a jeho manželka Florence , se poté přestěhovali do venkovského domu, zvaného Bowen's Court, u obce Farahy v hrabství Cork. Zde také Elizabeth strávila své dětství. Když její otec v roce 1907 duševně onemocněl, přestěhovala se s matkou Florence do Anglie, kde se nakonec usadili v Hythe. O několik let později, roku 1912, ale Florence zemřela a Elizabeth nadále vychovávaly její tety. Studovala na umělecké škole v Londýně, avšak umění ji brzy přestalo bavit a rozhodla se zvolit si jako budoucí profesi spisovatelství. Přidala se do Bloomsbury Group, kde se seznámila s Rose Macaulayovou, která jí později pomohla najít vydavatele pro Elizabethinu první knihu; sbírku povídek s názvem Encounters . V roce 1923 se vdala za Alana Camerona, který později pracoval u BBC. Manželství samotné ale pravděpodobně nebylo z lásky, údajně nikdy nebylo naplněno. Sama Elizabeth měla několik mimomanželských vztahů, mimo jiné i s Charlesem Ritchiem, o sedm let mladším kanadským diplomatem. Údajně také udržovala intimní vztah s irským spisovatelem Seánem Ó Faoláinem nebo americkým básníkem Mayem Sartonem. Bowenová s manželem nejdříve žili nedaleko Oxfordu, kde se Elizabeth stýkala s Mauricem Bowrayem, Johnem Buchanem a Susan Buchanovou a kde napsala své první romány, včetně knihy Poslední září . Po vydání knihy Na sever , se ale přestěhovali do Regent's Park v Londýně. Zde napsala romány Dům v Paříži a Skon srdce (The Death of the H...
Více od autora
David Böhm
David Joseph Bohm FRS byl americko-britský fyzik, bývá někdy považován i za představitele tzv. kvantové mystiky. Pokusil se aplikovat kvantovou teorii na oblast filozofie mysli a rozbít s její pomocí "karteziánský řád". Úzce přitom spolupracoval s Karlem Pribramem, jehož holonomní model mozku pomáhal formulovat. Pocházel ze židovské rodiny, jeho otec emigroval do USA z Maďarska, matka z Litvy. Víru svých rodičů ovšem nepřijal a stal se agnostikem. Dostal se do studijní skupiny Roberta Oppenheimera na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Díky tomu se dostal i do projektu Manhattan, tedy k výrobě první atomové bomby v Los Alamos. Po válce se stal profesorem na Princetonské univerzitě, kde spolupracoval s Albertem Einsteinem. Kvůli svým raným sympatiím ke komunismu však musel v mccarthyovské éře opustit jak univerzitu, tak Spojené státy. Stal se nejprve brazilským a nakonec britským občanem. Ve své snaze vyřešit znepokojivé paradoxy moderní fyziky vzkřísil Bohm teorii skrytých proměnných, kterou považovali za vyvrácenou takoví eminentní fyzici a matematici jako Einstein a John von Neumann. Bohm popsal podstatu skutečnosti všeobecně a vědomí zvláště jako spojitý a soudržný celek, který podléhá nikdy nekončícímu procesu změn - celopohybu . Svět je ve stálém toku proměn a stabilní struktury jakéhokoliv druhu jsou pouze abstrakce. Jakýkoliv popsatelný objekt, entitu nebo událost považuje Bohm za odvozeniny od nedefinovatelné a neznámé totality. Jevy, které přímo vnímáme našimi smysly a pomocí vědeckých přístrojů, představují jen zlomek celé skutečnosti, rozvinutý nebo explicitní řád. Jeho zdrojem a jeho tvořivou matricí je zavinutý nebo implicitní řád, který je obecnější totalitou existence a jehož je explicitní řád speciální vnitřní formou. V implicitním pořádku nejsou již prostor a čas dominantními faktory, které určují vztahy závislosti a nezávislosti různých prvků. Různé aspekty existence mají sm...
Více od autora
Cornelis Boogerd
Cornelis L. Boogerd se narodil roku 1952 v Hilversumu v Nizozemsku, kde v Driebergenu vystudoval sociální vysokou školu. Jako koordinátor nadace Helias Holandsko se od ledna 1990 podílí na rozvoji waldorfské pedagogiky v Česku a na Slovensku, organizuje řadu orientačních kurzů a zprostředkovává partnerství a výměnu zkušeností s waldorfskými školami v Česku, na Slovensku a v Nizozemsku. Spolu s Wolfgangem Sassmannshausenem založil v roce 1992 tříletý vzdělávací seminář pro waldorfské mateřské školy v Česku, který vedl až do roku 1999, kdy založil nový pokračující seminář pro absolventky základního studia. Některé výsledky této desetileté práce jsou obsahem knihy Éterné tělo jako pedagogický nástroj. V roce 1995 založil vzdělávací seminář pro učitele waldorfských základních a mateřských škol na Slovensku, ve kterém od roku 1997 spolupracuje s Univerzitou Jana Amose Komenského v Bratislavě. V letech 2000-2005 zastával funkci mentora pro první slovenskou waldorfskou základní školu a mateřskou školu v Bratislavě. V Česku pomáhá rozvíjet waldorfská mateřská centra a od roku 1999 organizuje semináře pro maminky s malými dětmi a pro vedoucí mateřských center. S nakladatelstvím Fabula připravuje překlady literatury o výchově malých dětí. V Nizozemsku podporuje od roku 2006 také arabsko-židovskou waldorfskou mateřskou školu Ein Bustan v Izraeli. Cornelis Boogerd je autor desítky publikací a článků o pedagogice a sociálních otázkách v Nizozemsku, Německu, Švýcarsku, Velké Británii, Izraeli, v Česku a na Slovensku.
Více od autora
Chris Bowers
Anglický novinář a reportér, tenisový expert, televizní a rozhlasový komentátor, autor knih o tenise.
Více od autora
Bruno Bošek
Autor publikací a učebnic z oblasti regulační techniky a automatizace v průmyslu.
Více od autora
Brenda Bowen
Americká nakladatelka dětských knih, redaktorka, literární agentka zaměřená na knihy pro děti. Spisovatelka publikující pod pseudonymem Margaret McNamara knihy pro děti, autorka románu pro dospělé, který byl vydán pod jejím skutečným jménem.
Více od autora
Bonaventura
Italský františkánský scholastický teolog, kardinál a biskup. V r. 1482 svatořečen a v r. 1588 jmenován církevním učitelem.
Více od autora