Všichni Autoři a témata

Katapult (8)

Katapult je česká rocková skupina, která vznikla v roce 1975 v Praze. Skupinu tvořili Oldřich Říha , baskytarista Jiří Schmutz a bubeník Pavel Chrastina. Na přelomu 70. a 80. let se stali jednou z nejpopulárnějších rockových kapel v Československu. Jejich hudební styl obsahoval prvky hard rocku a byl ovlivněn západními kapelami, což bylo pro východní blok v období komunistické vlády poněkud neobvyklé.

Karel Šíp (11)

Karel Šíp, je český baskytarista, moderátor, humorista, scenárista a písňový textař. Narodil se jako jedináček. Jeho otec Karel Hugo Šíp, vlastním jménem Karel Hugo Feuerfeil , byl operetní herec a zpěvák v ostravském divadle. Po studiu na Střední průmyslové škole filmové v Čimelicích, kde maturoval v roce 1963, se Karel Šíp stal zaměstnancem Československé televize. Pracoval tam jako produkční v letech 1963 až 1973. V roce 1971 založil skupinu Faraon, která byla postavena na zpěvákovi Jiřím Schelingerovi. Kapela nahrála několik singlů, mezi nimi i hit české populární hudby – Holubí dům. V roce 1973, po Schelingerově odchodu k Františku Ringo Čechovi, byl s kapelou v podstatě konec. Karel Šíp na muzikantskou minulost zanevřel a začal se věnovat televizní zábavě. Do povědomí televizních diváků vstoupil v pravidelném televizním pořadu Hitšaráda, který v letech 1978–1986 moderoval společně s hudebním skladatelem Jaroslavem Uhlířem, na tento pořad pak přímo navázala zábavní show Galasuperšou. Uváděl i pořad Klip klap a několik televizních estrád. V minulosti také úspěšně moderoval několik pořadů na TV Nova, jako byly Horoskopičiny a Skopičiny, nebo Rozjezdy pro hvězdy. Společně s Jiřinou Bohdalovou moderoval pořad Za oponou s Jiřinou. Později moderoval pořad Za oponou. Spolupracuje také s komikem a bavičem Josefem Náhlovským. Je autorem velkého množství písňových textů. Spolupracoval např. s Karlem Gottem , ale také Petrou Janů, Petrem Novákem, Václavem Neckářem, Danielem Hůlkou, Hanou Zagorovou či Leonou Machálkovou. V současné době moderuje v České televizi svou talk show Všechnopárty. Tento pořad běží v České televizi od roku 2005. Moderoval také několikrát anketu TýTý a to v letech 2009, 2010, 2012, 2013 a 2014. Po České republice jezdí s pořadem Minipárty. Jeho první manželkou byla zpěvačka Ma...

Karel Ladislav (19)

Karel Ladislav Kukla, byl prozaik, dramatik, novinář, nakladatelský redaktor, překladatel z angličtiny a francouzštiny. Současným čtenářům je známý především svou knihou Podzemní Praha. Už jako poměrně mladý zazářil aktovkou Anatomové, která se na repertoár Národního divadla dostala v době, kdy bylo Kuklovi sotva 21 let. Hra byla příznivě přijata i dobovými kritiky. Úspěch Kukla sklidil i svou následující činohrou Svatební noc, která následně získala Nerudovu cenu. V dalších letech se K. L. Kukla i přes dosavadní úspěchy divadelní tvorbě příliš nevěnoval a naplno žil novinářským řemeslem. Psal fejetony do Národní politiky. Pro nakladatele Bedřicha Kočího redigoval Národní obzor a Velký lidový slovník naučný. Redigoval také přírodopisný Svět zvířat a jiné tiskoviny. Vedle toho do češtiny z angličtiny přeložil Twainova Dobrodružství tuláka Finna . Převyprávěl i pohádky Boženy Němcové . K. L. Kukla žil poměrně bohémským životem. Miloval život noční Prahy, jako investigativní novinář si oblíbil prostředí pražské galérky. Jeho reportáže žel trpěly značným zkreslováním a zveličováním pražského života, pražského podsvětí zvláště. Výsledkem toho byla jeho nejznámější braková díla z pražského podsvětí. Ve fiktivní reportáži Podzemní Praha například popisuje ve skutečnosti neexistující podzemní labyrint pod hlavním městem, který podle Kukly podzemními štolami spojuje pražské Židovské pece s podzemím Vyšehradu. Jinými podzemními chodbami vedenými pod dnem Vltavy je pravobřežní podzemní Praha spojena s podzemím na pravém břehu Vltavy. Různými chodbami se tak lze podle Kukly dostat až daleko za Břevnov. Jeho smyšlené reportáže – zvláště Podzemní Praha – byly na přelomu 19.a 20. století i během první republiky velice populární. Miroslav Josef Krňanský natočil podle Kuklovy knihy Bahno Prahy němý film. Podzemní Praha se jako tragikomedie dostala koncem dvacátých let do repertoáru Tylova divadla. Začátkem sedmdesátýc...

Karel Kaplan (22)

Karel Kaplan je český historik specializující se zejména na soudobé dějiny poválečného Československa, především pak na dějiny druhé poloviny čtyřicátých let, let padesátých a šedesátých. Jeden z nejpřekládanějších českých historiků v zahraničí a také jedna z klíčových postav utváření oboru soudobých dějin v Československu a posléze v České republice. Kaplan podle vlastních vzpomínek vyrůstal ve skromných poměrech, v dětství mu zemřela matka a vychovávali jej prarodiče. Otec byl regionálním funkcionářem sociální demokracie a patřil mezi blízké spolupracovníky sociálně demokratického politika Bohumila Laušmana. Kaplanovy názory však podle jeho slov nejvíce ovlivnil jeho starší bratr sympatizující s komunistickými myšlenkami, který byl za druhé světové války jako student zatčen a strávil tři roky v nacistickém vězení v Budyšíně. V průběhu druhé světové války nastoupil do Zlína jako frekventant na Baťovu školu práce a ve Zlíně působil až do roku 1947. V říjnu 1947 ve Zlíně také vstoupil do Komunistické strany Československa. Po odchodu ze Zlína působil jako placený regionální funkcionář KSČ ve Vysokém Mýtě a posléze v Pardubicích. Dálkově vystudoval Institut společenských věd při ÚV KSČ v Praze a již v průběhu této životní etapy publikoval některé drobnější práce zabývající se tematikou regionálních dějin. Ačkoliv, jak do domnívají někteří odborníci, se jednalo o práce spíše ideologicky-propagandistického charakteru, autor se při jejich tvorbě snažil využít velké množství dobových historických pramenů. V roce 1960 se Kaplan stal pracovníkem aparátu Ústředního výboru KSČ v Praze, kde působil na ideologickém oddělení a v jeho gesci se nacházel dohled nad historickou produkcí, včetně ideologického dohledu nad Ústavem dějin KSČ. V souvislosti s jeho kompetencí v oblasti nedávné minulosti byl také členem rehabilitačních komisí při ÚV KSČ a toto pověření mu umožnilo přístup do dosud nepřístupných archivn...

Julius Chromečka (14)

Narozen 10.4.1932. Promovaný pedagog a filolog, odborný asistent na katedře jazyků Vysoké školy báňské v Ostravě. Práce v oboru.

Julian Barnes (18)

Julian Patrick Barnes je anglický spisovatel. Jeho dílo bývá řazeno k postmoderní literatuře. Roku 2011 vyhrál prestižní Man Bookerovu cenu za román Vědomí konce . Na cenu byl předtím již třikrát nominován: za romány Flaubertův papoušek , England, England a Arthur & George . Velmi ceněným je rovněž ve Francii, kde vyhrál roku 1992 Prix Femina Étranger za titul Jak to vlastně bylo?, on sám se označuje za frankofila a má s francouzským kulturním okruhem četné vazby, knihy Cross Channel a Something to Declare jsou Francii přímo věnovány. Je též nositelem nejvyššího stupně francouzského Řádu umění a literatury. V 80. letech 20. století psal i detektivní romány pod pseudonymem Dan Kavanagh. Některé sloupky pro The New Review podepisoval "putovním pseudonymem" Edward Pygge. Před rokem 1986 pracoval jako novinář v denících New Statesman a The Observer. České překlady jsou vyznačeny tučně. Pokud kniha doposud do češtiny přeložena nebyla, zůstává v bibliografii kurzívou uveden původní název, za nímž případně následuje běžně užívaný překlad. Recenze

Josef Rybák (20)

Josef Rybák byl český komunistický publicista, kritik, básník a prozaik. Narodil se v rodině košíkáře Eduarda Rybáka a jeho manželky Marie, rozené Adámkové , jako jedno z jejich sedmi dětí. Otec mu padl v 1. světové válce. V Písku vychodil dvouletou obchodní školu a od roku 1922 pracoval na Slovensku. Do Čech se vrátil v roce 1933 a od té doby až do okupace pracoval jako novinář v komunistickém tisku . Po okupaci se vrátil do komunistického tisku, v letech 1948-1958 pracoval ve vedení kulturní rubriky Rudého práva. V roce 1959 se stal šéfredaktorem Literárních novin, ale v roce 1964, v důsledku měnícího se politického klimatu, musel z funkce odejít; několik let se neangažoval a věnoval se vydávání svého díla. Opět plně činný byl až za normalizace, v roce 1972 spoluzakládal Svaz českých spisovatelů a v letech 1977–1982 byl jeho předsedou. V roce 1973 mu byl udělen titul národní umělec. Básnické prvotiny vydal roku 1924. V básních i próze vycházel ze svého dětství na Písecku . Jeho tvůrčí názory byly blízké proletářské literatuře S. K. Neumanna a Jiřího Wolkera. Jako kritik a publicista se zaměřoval obecně na kulturu, literaturu, výtvarné umění – sám také občas přispíval ilustracemi do časopisů a novin. Ilustroval i některé své knihy. Díky svému pobytu na Slovensku měl zájem i o tamější kulturu.

Josef Jiří Stankovský (21)

Josef Jiří Stankovský byl český divadelník, spisovatel a dramatik, autor mnoha desítek knih a divadelních her. Pocházel z bohaté rodiny správce velkostatku. Mládí prožil v Čelákovicích, kde jeho otec zakoupil hospodářství. Vystudoval gymnázium v Praze, ale poté nedokončil studium práv, protože se začal plně věnovat divadlu a psaní. Od 60. let 19. století začaly být jeho hry hrány v kamenných divadlech . Pokus o vedení vlastního divadla skončil po dvouletém působení v roce 1875 krachem a následnou těžkou nemocí. Posledních několik let se živil prakticky výhradně psaním. Zemřel ve věku 35 let. Za svůj život napsal desítky divadelních her a hříček, románů, povídek i faktografických knih. Stručný výběr:

Josef Bartoš (19)

doc. PhDr. DrSc. Historik. Působil na Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zabýval se českými dějinami 1918-1945, protifašistickým odbojem v českých zemích a okupovaném pohraničí, regionálními dějinami severní Moravy, historickým místopisem, dějinami měst a obcí, naukou o historických pramenech a archivnictvím.

Jiří Pejša (10)

Otec Jiřího Pejši byl respicientem finanční stráže, oba rodiče záhy zemřeli. Po absolvování státního reálného gymnázia v Klatovech Pejša vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze; absolutoria dosáhl již 1939, promoval však až v dubnu 1946. Během války pracoval v Klatovech jako zdravotník: nejprve v ordinaci praktického lékaře, od 1943 byl laborantem místní nemocnice, do níž také po promoci nastoupil na místo sekundáře. Po roce1947 pracoval jako obvodní a závodní lékař, nejprve souběžně v Železné Rudě a Čachrově , poté v Žichovicích a Strašeni. Od 1954 byl vedoucím lékařem střediska Okresního ústavu národního zdraví Přeštice v Dobřanech a současně závodním lékařem místní psychiatrické léčebny a dolu Dobré štěstí; od roku 1958 působil jako vedoucí lékař zdravotního střediska v Dobříši a závodní lékař dobříšských podniků. Do důchodu odešel v roce 1971.

Jiří Melíšek (9)

Jiří Kostečka (15)

Jiří Kostečka je český pedagog, didaktik češtiny, autor učebnic českého jazyka a literatury. V roce 2014 byl oceněn ministrem školství nejvyšším resortním vyznamenáním, Medailí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy 1. stupně za celoživotní pedagogické působení. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština-angličtina. Z fakultních učitelů byl nejvíce ovlivněn profesorkou Marií Čechovou, která ho při studiích i v dalším profesním působení výrazně orientovala na didaktiku českého jazyka a slohu. Následně se věnoval pedagogické činnosti na řadě středních i vysokých škol v České republice i v zahraničí. V r. 1982 nastoupil jako učitel češtiny, angličtiny a filozofie na Gymnázium Na Zatlance, pak působil na několika dalších pražských gymnáziích a na Gymnáziu Václava Hraběte v Hořovicích. Devět let strávil na kolejním Gymnáziu Open Gate, kde se podílel na výuce podle programu mezinárodní maturity International Baccalaureate, stejně jako později na Gymnáziu Nový PORG v Praze. Souběžně s výukou na středních školách vedl semináře didaktiky českého jazyka i literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na Katedře českého jazyka a literatury na Technické univerzitě v Liberci. V roce 2008 obhájil disertační práci na téma Motivace a aktivizace žáků při výuce českého jazyka na gymnáziích. V roce 2014 pomáhal založit bilingvní česko-anglickou základní školu Wonderland Academy v Praze, na které působil jako ředitel a učil na 1. stupni. V zahraničí vyučoval v letech 1993 až 1996 češtinu na Pekingské univerzitě zahraničních studií. Dále učil výběrově starořeckou literaturu na athénském gymnáziu Moraitis School; při výměnných pobytech též vyučoval na gymnáziu v nizozemském Hilversumu a na Brecon High School ve Velké Británii. V pedagogické dráze pokračuje od roku 2017 působením u krajanských dětí v Austrálii a na Novém Zélandu. Kostečka je členem redakční rady recenzov...

Jindřiška Ptáčková (22)

Jindřiška Ptáčková Po vysoké škole pracovala nejprve ve školství, posléze jako redaktorka v Učitelských novinách, v časopisech Mladá dáma, Delfín, Světem zvířat a v nakladatelstvích Orbis a Rodiče jako knižní redaktorka. Publikovala povídky, pohádky a básničky například ve Sluníčku. Trvale žije v Praze, e-mail: jindriptac@centrum.cz

Jindřich Snížek (20)

Spisovatel a filmový publicista. Vystudoval reálné gymnázium v Kutné Hoře a učitelský ústav v Hradci Králové. Účastnil se bojů v první světové válce a po návratu domů působil jako dramatik a organizátor divadelních představení na Kutnohorsku. V roce 1923 byl obviněn, že se účastníkem vraždy hajného v roce 1918 .

Jerzy Andrzejewski (15)

Jerzy Andrzejewski IPA , byl polský spisovatel, dramatik, scenárista, literární a divadelní kritik. Studoval polskou filologii na Varšavské univerzitě. Debutoval v roce 1932 povídkou Wobec czyjegoś życia . V roce 1938 vydal povídku Ład serca, za kterou v roce 1939 získal Cenu mladých Polské literární akademie. Před druhou světovou válkou byl považován za spisovatele hlásícího se k křesťanskému proudu v polské literatuře. V letech 1940–1944 se angažoval v kulturní činnosti tzv. polského podzemí a během války také pomáhal pronásledovaným židům. Po válce společně s Czesławem Miłoszem napsal scénář k filmu Robinson warszawski, který byl inspirován zkušenostmi Władysława Szpilmana . V letech 1949–1952 žil ve Štětíně, kde vedl tamní Svaz polských spisovatelů. V letech 1952–1956 byl poslancem Sejmu. V první polovině 50. let 20. století psal propagandistické, socialisticko-realistické texty, které podporovaly stalinismus. Czesław Miłosz jej ve své knize Zotročený duch, která se zabývá příklonem některých polských spisovatelů ke stalinismu, popsal jako spisovatele s označením Alfa. Navzdory svému působení v první polovině 50. let ale Andrzejewski v roce 1957 vystoupil z polské komunistické strany a od 60. let 20. století se aktivně podílel na činnosti demokratické opozice. V 70. letech spoluzakládal opoziční organizace Komitet Obrony Robotników a Komitet Samoobrony Społecznej KOR. Osobní život Andrzejewského byl rozpolcen mezi dva světy. Na jedné straně byl dvakrát ženatý , na druhé straně ale měl intimní styky s muži. Téma homosexuality se také objevovalo v jeho literární tvorbě . V roce 1983 zemřel, pochován je na hřbitově 'Cmentarzu Powązkowskim' ve Varšavě. Jeho dílo se zabývá...

Jaroslav Pešina (14)

Jaroslav Pešina byl český historik umění, profesor Univerzity Karlovy. Narodil se jako prostřední ze tří dětí v rodině velkoobchodníka s kávou a cukrem Jana Pešiny a jeho ženy Zdenky, rozené Meisnerové . Rodina pobývala střídavě v Praze a na venkovském sídle v Senohrabech. Po maturitě v Praze studoval v letech 1931–1936 dějiny umění na Filozofické fakultě UK u profesorů V. Birnbauma, J. Cibulky, J. Šusty a Antonína Matějčka, s jehož dcerou Alenou se roku 1941 oženil. Roku 1939 obdržel Římské stipendium v pobočce Českého historického ústavu v Římě. V letech 1939–1950 pracoval v Národní galerii v Praze, ve sbírce starého umění. Roku 1950 se habilitoval a roku 1954 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě UK, kde v letech 1963–1970 vedl katedru dějin umění, než byl jako bezpartijní funkce zbaven. Dále na téže katedře přednášel dějiny gotického malířství a vedl proseminář dějin umění až do roku 1980. Působil v Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd jako člen ústavní rady a vědecký redaktor, přispěl k rozvoji Národní galerie v Praze, v níž se stal předsedou nákupní komise pro staré umění i členem vědecké rady. Byl členem Mezinárodního komitétu dějin umění. Jako ocenění prestiže, kterou svým dílem vydobyl české medievalistice, mu byla roku 1972 udělena Herderova cena.. V letech 1953-1993 byl členem redakční rady, 1961-1970 šéfredaktor časopisu Umění. Věnoval se hlavně domácímu malířství pozdní gotiky a renesance, v období okupace také knižní vazbě a moderní české grafice, pod tlakem politické situace v první polovině 50. let rovněž dílu Mikoláše Alše. Jaroslav Pešina zásadním způsobem přispěl k poznání českého gotického malířství a jeho zařazení do evropského kontextu, uspořádal roztříštěný památkový fond a jeho chronologii, osvětlil otázky autorství děl. Mnoho jeho dílčích studií, které publikoval zejména v časopise Umění, vyústilo ve velké soubor...

Jane Goodall (6)

Valerie Jane Morris Goodallová je anglická bioložka zabývající se výzkumem primátů – zejména šimpanzů. Již v mládí se zajímala o zvířata. Po ukončení studií krátce pracovala na Oxfordské univerzitě a ve svých 23 letech odcestovala na pozvání svého přítele do Keni. Začala zde pracovat spolu se slavným primatologem Louisem Leakeyem; ten rozvinul její zájem o šimpanze a podpořil ji při jejím rozhodnutí studovat tato zvířata ve volné přírodě v Národním parku Gombe v Tanzanii. Během dlouhé doby udělala mnoho objevů – zjistila například, že šimpanzi používají nástroje, že dokážou projevovat své emoce a že jsou masožravci, ale také např. to, že se mezi sebou vraždí. Šimpanze v Gombe studovala 45 let a získala si tak světovou pověst jako odborník na chování primátů. Jane Goodallová napsala několik knih a v roce 1977 založila The Jane Goodall Institute, jehož cílem je výzkum, vzdělávání a ochrana divoké přírody. Jane Goodallová i ve svém věku stále cestuje po celém světě a s nadšením se dělí o své cenné životní zkušenosti.

Jana Coufalová (25)

Narozena 1952. Doc. PaedDr., CSc., matematička, vysokoškolská pedagožka, autorka učebnic matematiky pro základní školy.

Jan Saudek (11)

Jan Saudek je český umělecký fotograf, malíř a spisovatel. Patří mezi nejznámější české umělecké fotografy. Jeho práce ovlivnila celosvětovou fotografii. Jedním z příkladů je jeho originální nápad vyfotit torzo nahého muže, který svírá v náručí novorozeně. Tato kompozice je dnes reprodukována asi stejně běžně jako fotky školních tříd. Jeho původně zavrhovaný svět, komunisty dokonce nazývaný pornografií, dnes vstupuje do života běžných lidí, kteří jeho kompozice spontánně fotografují znovu a znovu. Umělecké vyjádření Jana Saudka „zlidovělo“. Dlouhou dobu žil Jan Saudek v jediné přízemní místnosti, která mu také sloužila jako ateliér, kde u oprýskané zdi, s oknem vedoucím do dvora, nafotil nesčíslný počet modelů a modelek všech věkových a váhových kategorií, společenských postavení a osudů. Většinu svých prací Jan Saudek ručně koloruje. Uznání se mu v komunistickém Československu nedostalo, zato byl hojně vystavován a publikován v zahraničí. V době socialistického režimu byl Jan Saudek za svoji vizi režimem stíhán a perzekvován. Jan Saudek je rytířem Řádu umění a literatury, byly o něm natočeny dokumentární, a dokonce hrané snímky, jeho práce jsou vystavovány na všech kontinentech. V roztržce se svojí družkou Sárou Jan ztratil přístup k negativům svých fotografií, které jsou ke stažení, možná ve své celistvosti, na internetu zdarma. Jan Saudek měl jednoho bratra , Karla Saudka. Dne 13. května 1935 se bankovnímu úředníkovi Gustavovi a jeho ženě v Praze narodila dvojčata Jan a Karel. Jan se narodil jako druhý „a to ho předurčilo být celý život číslo dvě“. Když v roce 1939, kdy začala druhá světová válka, byli jako malé děti svědky německé okupace hlavního města. Otec Gustav, který žil ve smíšeném manželství, strávil tři měsíce v ghettu Terezín. Bratři v koncentračním táboře nikdy nebyli. Studoval grafickou školu v Praze, od roku 1950 pracoval jako produkční fotograf v tiskárnách, a poté začal kreslit. Když dostal svůj prv...

J. J Duffack (16)

Ján Dziak je slovenský spisovateľ literatúry faktu. Žije v Kežmarku. Vo svojej tvorbe sa zaoberá rôznou problematikou, čo napokon dobre vidieť z priloženého autorského diela. Povolaním stredoškolský pedagóg je na dôchodku. Počas svojho života napísal vyše 50 kníh, v minulom režime mu však nevyšla ani jedna. V roku 1987 vytvoril s doc. Dr. J. Dvořákom, CSc. z Prahy autorskú dvojicu, publikujúcu pod literárnym pseudonymom J. J. Duffack.

Ivan Hrbek (12)

Ivan Hrbek byl český orientalista, historik a překladatel z arabštiny. Ivan Hrbek se narodil jako syn československého legionáře a generála Jaroslava Hrbka. Vystudoval v letech 1945–1950 semitskou filologii a dějiny islámu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1953 působil jako vědecký pracovník Orientálního ústavu ČSAV a od roku 1961 přednášel externě dějiny Afriky na FF UK. Jako hostující profesor přednášel i na vysokých školách v Maroku, Ghaně, Senegalu, Německu a Velké Británii. K jeho nejvýznamnějším překladatelským počinům patří překlad Koránu, vydaný poprvé v roce 1972, opatřený úvodní studií, komentářem, poznámkami, bibliografií, rejstříkem, konkordancí, doslovem a vysvětlivkami o rozsahu 280 stran. Súry Koránu ve svém překladu seřadil podle chronologického sledu zjevení v jednotlivých obdobích. Překlad Ivana Hrbka je dodnes čtenářsky nejpoužívanějším překladem Koránu v češtině a je zároveň považován i za jeden z nejpřesnějších českých překladů svaté knihy muslimů. Působil také jako člen autorského kolektivu mezinárodního vědeckého výboru UNESCO, který vydával General History of Africa. Přispíval také do Encyclopaedia of Islam. Publikoval také množství prací o námořních objevitelích, válečných lodích a bitvách. Některé z nich napsal spolu se svým synem historikem Jaroslavem Hrbkem. V mládí Hrbek konvertoval k islámu a formálně přijal muslimské jméno Ahmed. V období druhé světové války přispíval do časopisu Hlas, vydávaného českými muslimy. V období 1945 až 1955 vykonával fakticky funkci předsedy Muslimské náboženské obce pro Československo. K jeho žákům patří například současný český arabista a afrikanista Luboš Kropáček.

Irena Hejdová (21)

Irena Hejdová je česká scenáristka. Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Od listopadu 2005 do roku 2008 pracovala jako filmová redaktorka portálu Aktuálně.cz, od ledna 2009 byla redaktorkou Hospodářských novin, od října 2009 pracuje pro časopis Týden.

Holly Bourne (18)

Autorka knih pro děti a mládež a knih s feministickou tématikou.

Hermann Schreiber (12)

Spisovatel Hermann Schreiber se narodil roku 1920 v Rakousku ve vídeňském Novém Městě. Vystudoval ve Vídni germanistiku, uměnovědu, filozofii a historii. V roce 1944 byl promován doktorem filozofie. Dnes žije v Mnichově jako nezávislý spisovatel. Proslul dvěma romány zobrazujícími realitu 50. let z francouzského prostředí "Pád do noci" a z prostředí vídeňské buržoazie "Vloupání do ráje". Popularitu si získal spolu s bratrem populárně-vědeckými pracemi, např. "Symfonie", "Číňané", "Zaniklá města", "Mořeplavci, cestovatelé, objevitelé." Hermann Schreiber ve svém nejvýznamnějším díle "Lásky a životy velkých metres", zasvěceném ženám z různých dob a zemí, které měly jedno společné - svou láskou a inteligencí často dokázaly nahradit téměř vše, čeho se králům, císařům a diktátorům nedostávalo v jejich oficiálních manželstvích. Svět vášnivých lásek, intrik, ale i intimností mocných lidí je začleněn do širšího historického rámce, počínaje rokem 1584, kdy se narodila Bianca Capellová, milenka dvou králů. Dalším příběhem je krátký příběh lásky mezi Marií Manciniovou a Ludvíkem XIV., největší a jediné lásky tohoto panovníka. Spisovatel se zaujetím popisuje život v německých rezidencích a krásu metres Magdaleny Sibylly a Aurory z Konigsmarcu. Posledním příběhem je příběh Evy Braunové milenky a později i manželky Adolfa Hitlera a Kláry Petacciové, milenky Benita Mussoliniho.

Henry Fielding (19)

Henry Fielding byl anglický osvícenský prozaik, dramatik, publicista, právník a soudce. Pocházel z chudé, ale vážené aristokratické rodiny. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Dorsetu. V mládí se vyznačoval nezvládnutelnou, vznětlivou a vášnivou povahou. Elitní střední školu Eton College nedostudoval, ale odnesl si z ní dobrou znalost klasických jazyků a literatury. Své vzdělání ještě prohloubil na univerzitě v Leydenu, kterou však pro dluhy nedokončil. Roku 1734 se oženil s Charlotou Cradockovou, začal v Londýně studovat práva a zintenzivnil svou novinářskou činnost. Stal se z něho osvícenský humanista, který stál společně s dalšími v opozici proti vládě Roberta Walpoleho považované mnohými za korupční. V letech 1739-1740 působil v opozičním časopise The Champion , v letech 1745-1746 vydával časopis True Patriot a v letech 1747-1748 parodoval stoupence jakobitské rebelie v časopise The Jacobite's Journal . Své volnomyšlenkářské postoje vyjádřil i v osobním životě tím, že roku 1747 si vzal za druhou manželku bývalou služebnou své první ženy, která zemřela roku 1744. Začínal jako dramatik a své hry psal pod pseudonymem Scriblerus Secundus. Vyznačují se mistrným zvládnutím tehdejších divadelních žánrů a postupů. Vytvořil dvacet pět komedií, satir, frašek a burlesek. Proslavil se zejména satirami psanými pro divadla v Drury Lane a Haymarketu, v nichž parodoval současnou tvorbu a kritiku , společenský život a politické praktiky vládnoucí whigistické strany . Od konce 30. let se věnoval také próze. Napsal romány Shamela, Josef Andrews,Jonathan Wild, Tom Jones a Amelie, ve kterých se snažil o naplnění své koncepce „komického eposu v próze“, v níž je hrdinství morálním postojem a ne jen statečným činem a v popisu lidských slabosti převažuje la...

H. G Rubell (20)

Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Beletrista, autor dobrodružných románů a knih pro mládež, práce z oboru světových dějin a křesťanského mysticismu, překladatel z němčiny.

Grażyna Wasilewicz (18)

Autorka publikací pro děti.

Gabriela Kopcová (23)

Narodila se r. 1945 v Domamili na Vysočině. Knihovnice, spisovatelka, výtvarnice. Publikuje pod svým rodným jménem Kopcová a také pod jménem Střeláková - viz: http://www.databazeknih.cz/autori/gabriela-strelakova-38101

František Serafínský Procházka (20)

František Serafínský Procházka, František Seraf Procházka byl český redaktor, básník a spisovatel. Pokřtěn jménem sv. Františka z Assisi, kterému se říkalo Serafínský a to podle zjevení Krista obklopeného anděly serafy. Jeho křestní jméno je často mylně zapisováno. V letech 1873–1881 vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté vstoupil v Olomouci do kněžského semináře. Po dvou letech odešel do Prahy studovat filozofii, latinu, řečtinu a češtinu na Karlovu univerzitu. Po absolvování byl krátce učitelem na několika místech Prahy. Od roku 1891 pracoval ve Vilímkově nakladatelství jako redaktor Malého čtenáře. Od roku 1900 řídil městskou knihovnu v Praze na Královských Vinohradech. Od roku 1901 se stal redaktorem České grafické unie a v letech 1913–1939 řídil časopis Zvon. Zapojil se do činnosti v řadě tehdejších kulturních organizací – Moravská beseda, Svatobor, Spolek Máj, Společnost literatury pro mládež, Masarykův lidovýchovný ústav v Praze. Stal se členem České akademie věd a umění. Hlavní těžiště jeho velice rozmanité práce bylo věnováno tvorbě pro děti. Čeští skauti jej znají jako autora textu junácké hymny. Zemřel 28. ledna 1939 v Praze.

Eva Semotanová (19)

Eva Semotanová je česká vysokoškolská pedagožka, historička zabývající se historickou geografií, dějinami kartografie a srovnávacími dějinami měst. V letech 1972–1977 vystudovala v oboru archivnictví - dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1984 nastoupila do Historického ústavu Akademie věd. Zde se nejprve věnovala jako vědecká pracovnice oddělení dějin středověku historické geografii, dějinám kartografie a srovnávacím dějinám měst. Od 1. června 2012 byla v Historické ústavu AV jmenována ředitelkou. Věnovala se zároveň přednáškám z historické geografie na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a stala se členkou řady vědeckých a vědecko- správných rad a komisí. Je členkou ediční rady Historického atlasu měst České republiky. V letech 2005–2010 pracovala na koncepci vědeckého Akademického atlasu českých dějin. Je autorkou řady knih. 8. listopadu 2004 jí byla udělena „Cena ministryně školství, mládeže a tělovýchovy za výzkum“ za projekt Historický atlas měst České republiky a 13. prosince 2007 jí byla udělena na Jagellonské univerzitě v Krakově „Cena Waclawa Felczaka a Henryka Wereszyckého“ za výstup grantového projektu GA ČR: Kladsko. Proměny středoevropského regionu.

Erich Kulka (12)

Erich Kulka byl česko-izraelský spisovatel, historik a novinář, přeživší holokaust. Po roce 1945 zasvětil svůj život prezentaci a publikaci informací o hrůzách holokaustu druhé světové války. Za protinacistickou odbojovou činnost před druhou světovou válkou byl v roce 1939 zatčen gestapem a uvězněn na brněnském Špilberku, později v koncentračních táborech Dachau, Sachsenhausen, Neuengamme a v letech 1942–1945 ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau . V Auschwitz-Birkenau vedl spolu s Otou Krausem a dalšími židovskými spoluvězni zámečnickou dílnu, což mu umožnilo přístup do jiných táborů v komplexu Auschwitz-Birkenau a poznat provoz i hrůzy vyhlazovacího komplexu. Během evakuace koncentračního tábora Osvětim v lednu 1945 se mu spolu s jeho dvanáctiletým synem podařilo uniknout z pochodu smrti. Po druhé světové válce napsal společně s Otou Krausem knihu Továrna na smrt, dnes již klasické dokumentární dílo o vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau. Zvláštní kapitolou knihy je historie a zánik „českého rodinného tábora“ v Birkenau, popisující vyhlazení tisíců českých Židů, deportovaných do Auschwitz-Birkenau z koncentračního tábora Terezín. Kniha vyšla v sedmi rozšířených vydáních česky a byla přeložena do mnoha jazyků. Další kniha, Noc a mlha , je studií o ekonomii nacistických koncentračních táborů a genocidy. O frankfurtském procesu s osvětimskými zločinci pojednává jeho dílo Soudcové, žalobci, obhájci. Při tomto procesu v roce 1964 svědčil jak on, tak jeho syn Otto Dov Kulka,{ pozdější profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V tomto období z vědecké a literární tvorby zachytil Eichmannův proces v Jeruzalémě a jeho historická novela Útěk z tábora smrti popisuje útěk českého vězně Vítězslava Lederera z „rodinného tábora“ v Birkenau a jeho pokus varovat kamarády v Terezíně a světovou veřejnost o nacistické genocidě Židů. Za sovětsk...

Emily Rodda (18)

Emily Rodda, vlastním jménem Jennifer June Rowe je proslulá australská spisovatelka. Pracovala dlouho jako knižní redaktorka a vydavatelka. Od roku 1994 se plně věnuje psaní. Vydala zatím pět desítek knih pro děti různého věku a píše také detektivky pro dospělé - pod svým pravým jménem Jennifer Roweová.. Její příběhy jsou plné nejen dobrodružství a vtipu, ale i smutku, bolesti a těžkého rozhodování. Její prvotina Něco zvláštního se stala v Austrálii nejlepší dětskou knihou roku. Později získala toto ocenění ještě čtyřikrát. \"Žádná postava z mých knih přesně nepopisuje nikoho, koho znám, ale vychází z jeho zkušeností. Pozoruji lidi, poznávám je a naslouchám jim, a když přemýšlím o nové postavě, vybavují se mi zpětně tyto poznatky,\" prozradila autorka. Emily Roddaová vyrůstala v Sydney se svými dvěma bratry a v roce 1973 promovala na University of Sydney. Je vdaná a má čtyři děti, pro které vymýšlela své první příběhy..

Emanuel Svoboda (18)

Narozen 24. 6. 1940 v Pelhřimově, zemřel 18. 4. 2020. Prof. RNDr., CSc., fyzik, vysokoškolský pedagog didaktiky fyziky, molekulové fyziky a termodynamiky. Autor učebnic a dalších publikací z oboru.

Ellen James (17)

Americká autorka romantických novel.

Elias Canetti (20)

Elias Canetti byl britsko-rakouský německojazyčný spisovatel, teoretik společenských věd a humanista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1981. Canetti se narodil roku 1905 v bulharském podunajském přístavu Rusčuk v rodině sefardsko-židovského obchodníka Jacquese Eliase Canettiho a jeho ženy Mathilde Canettiové, rozené Ardittiové. V roce 1911 se rodina přestěhovala do britského Manchesteru. Následujícího roku však otec zemřel a matka se rozhodla přestěhovat se s celou rodinou do Vídně. Po španělštině, bulharštině a angličtině s francouzštinou se Canetti učil již pátý jazyk, němčinu, která se později stala jazykem jeho děl. Následně se rodina přestěhovala ještě do Švýcarska a Německa, kde Canetti složil maturitu. Léta 1924 až 1938 strávil Canetti ve Vídni a vytvořil zde jedno ze svých vrcholných děl, román Die Blendung . Zde se také roku 1934 oženil s Vezou Taubnerovou-Calderónovou a zůstali spolu, i přes Canettiho častou manželskou nevěru, až do její smrti v roce 1963. Po skončení první světové války se rodina usadila ve Francii, ale Canetti odjel do Vídně, kde studoval chemii. Ovšem více než studium jej zaujaly literatura a filosofie, kterým se věnoval ve svém volném čase. Překládal např. do němčiny díla amerického spisovatele Uptona Sinclaira. Canetti navštěvoval přednášky Karla Krause, jehož vlivu, jak sám vzpomíná, na několik let zcela propadl. Dále studoval díla Gustava Le Bona a zajímal se o objevy Sigmunda Freuda a to vše tvořilo základ pro nejvýraznější pole jeho zájmu, studium fenoménu masy a masového chování. Ve Vídni a při svých návštěvách Berlína se setkával s řadou spisovatelů, mj. s Bertoldem Brechtem, Hermannem Brochem či Robertem Musilem či se skladatelem Albanem Bergem. Od počátku 30. let, kdy Canetti publikoval dvě divadelní hry, psal své první velké dílo, jediný román, který napsal, Die Blendung (česky Zaslepení...

Edith Pargeter (13)

* 28. 9. 1913 - + 14. 10. 1995 Edith Mary Pargeter je anglická spisovatelka velšského původu, autorka zejména historických a detektivních románů, bohemistka a překladatelka z češtiny. Po absolvování gymnázia pracovala jako asistentka v lékárně. Za 2. sv. války vstoupila do Královského námořnictva, jako „wrenka“ a po odchodu z armády se začala věnovat psaní. Nikdy navštěvovala vysokou školu, byla samouk. Birminghamská Universita jí udělila čestný titul magistra. Její první knihy byly válečné romány, těžily ze služby v armádě, nicméně výraznějšího ohlasu se dočkala v 60. letech historickou trilogií Nebeský strom, Zelená ratolest a Šarlatové zrnko a zejména se pak prosadila řadou historických detektivek s postavou bratra Cadfaela, napsanou pod pseudonymem Ellis Petersová. Napsala pod různými pseudonymy více jak 70 knih a mimo to, protože si oblíbila jak Prahu, tak i naši kulturu a literaturu, se naučila dobře česky natolik, že dokonce naše spisovatele překládala do angličtiny . Celý svůj život v podstatě prožila v rodném kraji – v hrabství Shropshire, kde také zemřela v roce 1995 ve věku 82 let po mrtvici.

Edgar Cayce (18)

Edgar Cayce byl jasnovidec, léčitel a senzibil. Jeden z životopisců jej nazval Spícím prorokem. Nazýván je i jako otec holistické medicíny, nejvíce a nejlépe zdokumentovaného psychického média 20. století. Zemřel 3. ledna 1945 ve Virginia Beach ve Virginii. Jeho poslední slova zněla: „Jak velice dnešní svět potřebuje Boha!" Více jak 40 let během svého života vstupoval pravidelně do „tranzu“, aby pomáhal lidem s jejich problémy a odpovídal na otázky nejrůznějšího druhu. Poskytnul tak 14 306 zdokumentovaných výkladů, v kterých detailně popisuje fascinující informace o životě Ježíše Krista, Atlantidě, reinkarnacii, astrologii, meditaci, či o původu lidstva. Mimo jiné předpověděl i krach na newyorské burze roku 1929, začátek druhé světové války, rozpad Sovětského svazu, budoucnost medicíny. Jeho pomoc vyhledalo mnoho známých osobností včetně Woodrowa Wilsona, Thomase Edisona, Nikoly Tesly, Merilyn Monroe, matky Ernesta Hemingwaye. Jeho výklady v neposlední řadě odhalují vesmírné zákony a souvislosti a učí tak všechny upřímně hledající, jak se vrátit zpět k Bohu. Hlavní knihy přeložené do českého jazyka jsou Tajemství života a smrti, Tajemství duchovního růstu, Léčivá síla lásky, Hledání Boha, Tajemství lidské duše, Duchovní probuzení, Zázrak jménem meditace, Tajemství záhad, Klíče ke zdraví – Zlatá kniha receptů, Diagnostika karmy, O lásce a manželství, Univerzální vědomí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edgar Cayce na anglické Wikipedii.

Dušan Tomášek (15)

Dušan Tomášek byl český novinář, publicista a spisovatel literatury faktu. Vystudoval fakultu novinářství a osvěty Univerzity Karlovy v Praze. S přestávkou v sedmdesátých letech se plně věnoval publicistice. Působil jako zpravodaj, fejetonista v Kulturní politice, Zemědělských novinách, Večerní Praze, Květech a dalších médiích, spolupracoval s řadou jiných redakcí včetně Českého rozhlasu a České televize. Od konce osmdesátých let se téměř výhradně věnoval literatuře faktu se zaměřením na období 2. světové války. Od roku 1990 byl členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Získal několik čestných ocenění, např. nadnárodní cenu E. E. Kische nebo cenu M. Ivanova za celoživotní dílo v literatuře faktu.

Don Sparling (16)

Narodil se v kanadské Ottawě. Na Torontské a Oxfordské univerzitě vystudoval anglický jazyk a literaturu. Do Československa poprvé přicestoval pár týdnů po před 21. srpnem 1968, v březnu 1969 nastoupil jako lektor do brněnské Státní jazykové školy. V letech 1970-1977 vyučoval angličtinu v Praze, poté v letech 1977-2009 působil na Masarykově univerzitě coby učitel na katedře anglistiky, odkud přešel jako zakladatel a ředitel do Centra zahraničních studií. Jako manažer vedl několik let Brno Expat Centre. Obdivuje slovácký folklor .

Desmond Morris (10)

Desmond John Morris je anglický zoolog, etolog, surrealistický malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů sociobiologie. Celosvětovou slávu získal roku 1967 knihou The Naked Ape , kde zaútočil na klasický antropologický pohled na člověka a vyzval k tomu studovat člověka jako zvíře. Později proslul i televizními dokumentárními cykly pro BBC, z nichž nejznámějším a po celém světě vysílaným se stal cyklus The Human Animal z roku 1994. Od roku 1973 pracoval v týmu Nikolaase Tinbergena, nositele Nobelovy ceny. Proti tomu jeho dílo malířské a uměnovědné není tak známé, byť velký ohlas vyvolaly jeho výstavy obrazů namalovaných šimpanzi, které doplnil obrázky, jež malovaly děti, aby ukázal podobnosti.

Darren Shan (20)

Darren Shan je sága napsaná irským autorem Darrenem O'Shaughnessey. Sága obsahuje 12 knih, v ČR vyšly všechny. Celý příběh popisuje osud normálního lidského chlapce, který si nedobrovolně vymění část krve s upírem Lartenem Hroozleym, a tak se stane jeho pomocníkem a polovičním upírem. Sága je rozdělena do 4 trilogií: První trilogie, Darren se učí jak se stát správným upírem. Upíři vždy pijí jen tolik krve, kolik pouze potřebují a nikdy nezabíjí svou oběť. Část klanu s tímto postupem nesouhlasila a před 700 lety se odpojila se od upírů. Nazvali se vampýři a svou oběť zabijí a vysají do poslední kapky krve, čímž vstřebají i duši a vzpomínky své oběti. Díky takto velkým dávkám krve, kterou vypijí, se jejich kůže časem zbarví do nachové barvy a jejich rty, nehty a vlasy se zbarví do krvavě červené. Vampýři žijí mírně déle než upíři, ale jinak jsou jejich síly naprosto vyrovnané, stejně jako upíři, vampýři nikdy nelžou, nepoužívají střelné zbraně a jsou velmi odvážní. Vždy mezi nimi existovalo křehké příměří, ale díky zásahu pana O. Sudda se mezi nimi příměří protrhlo a nastala takzvaná Válka jizev. Pozn.: Upíři a stejně tak vampýři se značí jizvičkami na bříšcích prstů.

Dagmar Kludská (15)

Dagmar Kludská spisovatelka a kartářka, podnikatelka - spisovatelka, rodiče Josef K. - spolumajitel cirkusu a Božena Kludská v domácnosti. ST Gymnázium Praha 4. Zájmy, psaní, hudba - jazz, esoterika, tanec, psychologie, Krédo: Kdo pozitivně myslí, ten pozitivně jedná a tomu se i dějí pozitivní věci. Práce 1959 - 62 artistka, Čsl. cirkus, 1963 - 65 zpěvačka, PKS Praha , 1959 - 68 tanečnice a zpěvačka, Pragokoncert. 1979 - 89 dělnice, Nár. podnik Výtahy. Mezi tím mateřská dovolená . Dagmar Kludská se narodila ve znamení Panny jako třetí dcera ze čtyř rodičům, jejichž jméno úzce souvisí s cirkusem Kludský. Její dětství by se dalo nazvat jednou velkou šňůrou cirkusových vystoupení. Byla podvyživené bledé dítě, trpící těžkým bronchiálním astma. Školu měnila každý týden a tak jí nejvěrnější kamarádkou byla malá opička Kiwi. Zkoušela všechno možné tanec, step, žonglování, jízdu na koni, cvičení na hrazdě, a nakonec s ní maminka nacvičila číslo s třiceti ochočenými holoubky s nimiž procestovala celou Evropu. V šestnácti letech se na zájezdě v Itálii seznámila s řeckou tanečnicí a kartářkou Penelope, která ji poprvé seznámila s tajemstvím karet. V této době však chtěla především zpívat a tak se v osmnácti letech vydala na dráhu profesionální zpěvačky. Když jí bylo devatenáct let, vystupovala s různými kapelami v Chebu, Sokolově, Liberci, Praze a v Karlových Varech, kde se seznámila se svým budoucím manželem a otcem jejich čtyř dětí Roberty , Ivety , Miroslava a Adriany . Manželství trvalo patnáct let než došlo k rozvodu. Jako žena samoživitelka se snažila postarat o rodinu a čtyři malé děti jak se dalo. Neštítila se žádné práce. Byla deset let mazačkou výtahů, pokojskou, listonoškou, prodavačkou, servírkou, vypomáhala v domácnostech s úklidem. Občas svým známým a kamarádkám vyložila osud z karet. Po revoluci se rozhodla svou činnost oficiálně zlegalizovat a stala se řádně registrovanou profesionální kartářkou. Její stále se...

Candace Bushnell (21)

Candace Bushnellová je autorkou románů 4 blondýnky, Krása na prodej a Džungle rtěnek. Její prvotina, Sex ve městě, se stala předlohou k oblíbenému stejnojmennému televiznímu seriálu i celovečernímu filmu. Spisovatelka pochází z Connecticutu, vystudovala Riceovu univerzitu a Newyorskou univerzitu a je bývalá redaktorka časopisu Vogue a přispěvatelka týdeníku New York Observer. Žije v New Yorku.

Brezina Thomas (27)

Blanka Kovaříková (14)

PhDr. Blanka Kovaříková vystudovala Fakultu žurnalistiky UK a od té doby se věnuje publicistice. Od roku 2000 je redaktorkou časopisu VLASTA, v němž se zabývá retro osudy legendárních českých herců a hereček, ale i dalších pozoruhodných osobností. Je také autorkou Retro magazínu Vlasta, který vyšel v roce 2009 a v červnu 2010. Vydala několik knih: Herecké romance , Herecké balady , Jak se dědí sláva? a Rada Vacátko a jeho hříšní lidé. Podle této knížky byl natočen hodinový dokumentární film Kriminální policie aneb na jménech nezáleží. Blanka Kovaříková je také autorkou námětu dokumentu o Slávce Budínové Malostranská hraběnka. Podle jejího námětu se realizovala 13. komnata s Consuelou Morávkovou. 1.12.2010 vyjde v nakladatelství Brána autorky nová kníha Lexikon slavných českých dynastií.

Bing Crosby (5)

Bing Crosby byl americký zpěvák a herec, jehož kariéra trvala více než půl století. Narodil se jako Harry Lillis Crosby 3. května 1903 v Tacomě ve státě Washington, proslavil se na počátku 30. let 20. století a stal se jedním z nejpopulárnějších a nejvlivnějších hudebních umělců 20. století. Crosbyho hladký barytonový hlas z něj udělal nejprodávanějšího nahrávacího umělce až hluboko do rockové éry, s více než půl miliardou desek v oběhu.

Bedřich Fučík (10)

Bedřich Fučík užívající v období normalizace pro svoje překlady pseudonymy Václav Horák nebo Bedřich Dvořák, byl český literární kritik, historik, editor a překladatel, manžel překladatelky Jitky Fučíkové. Patří mezi katolicky orientované literární kritiky. Bedřich Fučík maturoval roku 1920 na gymnáziu v Třebíči, poté studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK, kde v roce 1927 získal doktorát. Poté byl až do r. 1931 redaktorem literárního měsíčníku Tvar. Roku 1928 byl tajemníkem a od 1929 ředitelem nakladatelství Melantrich, kterým zůstal až do r. 1939. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Josef Richard Vilímek, kde působil až do roku 1943. Roku 1945 se stal vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniku Československé strany lidové . Po roce 1948 byl korektorem v nakladatelství Vyšehrad až do svého zatčení v roce 1951. Roku 1952 byl ve vykonstruovaném procesu s tzv. „klerofašistickou odnoží zelené internacionály“ odsouzen k 15 letům vězení. Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, roku 1967 byl rehabilitován. Vždy se snažil o vydávání dobré a kvalitní literatury bez ohledů na politické konotace nebo biografii jejich autorů, a proto především v Melantrichu v jeho éře vycházely knihy katolíků i komunistů . Jako editor uspořádal mj. dílo F. X. Šaldy a řadu výborů české katolické skupiny, především Jakuba Demla, Jana Zahradníčka a Jana Čepa. Editorské činnosti se věnoval i v samizdatu . Nejpřehlednějším životopisem Fučíka je monografie Roberta Saka nazvaná Život na vidrholci . Mimo této tvorby je autorem mnoha článků, esejí a kritik, které uveřejňoval v časopisech Listy pro umění a kritiku, Tvar, Akord Vyšehrad. Dále je autorem celé řady překladů. Kompletní bibliografii obsahuje doplňkový svazek Díla Bedřicha Fučíka Paralipomena (autorka Zuzana Jürgensová, Praha, Tri...

Bedřich Beneš Buchlovan (19)

Bedřich Beneš Buchlovan , vlastním jménem Bedřich Beneš, byl spisovatel, překladatel z němčiny a polštiny, učitel a knihovník. Narodil se v rodině učitele Bartoloměje Beneše. Bedřich Beneš po maturitě na reálném gymnáziu v Uherském Hradišti šel ve šlépějích svého otce a pokračoval ve studiu na učitelském ústavu v Kroměříži . Po studiu působil ve slovácké vesnici Buchlovice a inspirován touto vesnicí začal ke svému jménu připojovat přídomek Buchlovan. V roce 1918 se natrvalo přestěhoval do Uherského Hradiště, kde svou profesi spojil s městskou knihovnou a pak znovu . V letech 1940–1942 byl ředitelem měšťanky ve Starém Městě u Uherského Hradiště. V letech redigoval periodikum Bibliofil. Pro Výstavu Slovácka 1937 připravil její katalog. Pro svou bohatou tvorbu je uznávaný člen Moravského kola spisovatelů. Je autorem 70 beletristických titulů, 8 překladových knih z polštiny a němčiny a 30 odborných publikací o literatuře, výtvarném umění a krajových průvodců. Ještě v roce 1953 pořádal ve Slováckém muzeu výstavu ke stému výročí vydání Kytice. Jeho život provázely osobní tragédie. První syn zemřel již ve věku dvou let, druhý, který se stal také učitelem, byl umučen v koncentračním táboře. Zemřela i jeho první žena. Dcera z druhého manželství zemřela v patnácti letech. Měl zálibu ve sbírání ex libris a grafiky, v letech 1930–1941 byl redaktorem časopisu Bibliofil. Tato sbírka je dnes ve fondu Galerie města Opavy. Literární pozůstalost je uložena ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Jako spisovatel se věnoval poezii i próze. Sepsal povídky z hradišťského kraje, životopisy spisovatelů a malířů 19. století. V roce 1992 byla Okresní knihovna v Uherském Hradišti přejmenována na Knihovnu Bedřicha Beneše Buchlovana. Používal další pseudonymy: Beneš Buchlovský, Beneš z Kola, Ben Walther, Benno Boria, B. Wolfram-Neděle...

Arno Kraus (16)

* 22. 6. 1921, Praha † 12. 9. 1982, Praha Syn spisovatele a překladatele Arna Krause . Dětství prožil na Žižkově. 1939 maturoval na reálném gymnáziu v Libni. Začal studovat Vysokou školu zemědělského inženýrství, po uzavření vysokých škol pracoval jako lesní dělník, později jako zemědělský účetní. Studia dokončil 1947 . V letech 1945–1952 vedl kulturní rubriku Zemědělských novin, od 1946 také rubriku dětskou. Současně řídil knižnici Život a dobrodružství třebechovického nakladatelství Dědourek. 1952 vstoupil do diplomatických služeb, zpočátku působil ponejvíce ve funkcích kulturního a politického přidělence v Rumunsku, Bulharsku a Itálii, 1958–1968 pak vedl kulturně propagační sekretariát ministerstva zahraničních věcí. V 70. letech byl tajemníkem Svazu českých dramatických umělců , od 1978 jeho ústřední tajemník. 1980 odešel ze zdravotních důvodů do důchodu.

Anton Hykisch (18)

Anton Hykisch je slovenský politik, spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině úředníka a své vzdělání získal v Banské Štiavnici, Pukanci, v Levicích a nakonec v Bratislavě, kde studoval v letech 1951-1956 na Vysoké škole ekonomické. Ve volbách roku 1990 byl zvolen za Kresťanskodemokratické hnutie do Slovenské národní rady. V letech 1993 - 1997 byl velvyslancem Slovenské republiky v Kanadě. Svá první díla začal publikovat v roce 1954, kdy se začal věnovat nejen próze, ale i literární publicistice. Zpočátku svoje díla publikoval v různých časopisech a první dílo mu knižně vyšlo v roce 1963. Ve svých dílech se věnuje vykreslení mezilidských vztahů, jejich ideálů i současného reálného života, psal také o problémech lásky a o existenčních problémech mladých lidí, řeši otázky osamělosti, přátelství a charakteru. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Hykisch na slovenské Wikipedii.

Annemarie Selinko (6)

Annemarie Selinko byla rakouská spisovatelka, autorka řady knih, které se v německojazyčném prostoru staly bestsellery. Narodila se ve Vídni, ale poté dlouho žila v Německu. V roce 1939 uprchla před nacisty do Dánska, spolu se svým dánským manželem, ale v roce 1943 museli oba uprchnout znovu a usadili se pak ve Švédsku. Později žila v Paříži, Londýně, aby se nakonec vrátila do Kodaně, kde dožila. Její sestru Liselotte nacisté zavraždili, Annemarie jí pak dedikovala svůj poslední román Désirée , který se stal jejím zdaleka nejslavnějším. Pojednává o skutečné události – lásce a krátkodobém zasnoubení Désirée Clary a francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Kniha byla přeložena do 25 jazyků a prodalo se jí přes milion výtisků. V roce 1954 podle ní byl natočen stejnojmenný hollywoodský film s Marlonem Brandem a Jean Simmonsovou v hlavních rolích. V anketě České televize Kniha mého srdce, která v roce 2009 hledala nejoblíbenější knižní dílo českých čtenářů, se román Desirée umístil na 85. místě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Annemarie Selinko na anglické Wikipedii.

Amos Oz (17)

Amos Oz byl izraelský spisovatel, esejista, novinář a profesor literatury na Ben Gurionově univerzitě v Beer Ševě. Od roku 1967 byl předním zastáncem dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Jeho knihy byly vydány ve zhruba 41 jazycích, včetně arabštiny, ve 35 státech světa. Je nositelem řady ocenění a vyznamenání, včetně Řádu čestné legie, Ceny knížete asturského, či Izraelské ceny. V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců deníku Ynet zvolen 41. největším Izraelcem všech dob. Amos Oz se narodil v Jeruzalémě ve čtvrti Kerem Avraham na Amosově ulici č. 18. Jeho rodiče, Jehuda Arje Klausner a Fanja Musman, byli sionističtí přistěhovalci z východní Evropy. Otec vystudoval historii a literaturu v litevském Vilniusu, později pracoval v Jeruzalémě jako knihovník a spisovatel. Jeho dědeček z matčiny strany vlastnil mlýn v Rovně v západní Ukrajině. Rodina patřila mezi pravicové revizionistické sionisty. Ozův příbuzný Josef Klausner byl při prezidentské volbě roku 1948 protikandidátem Chajima Weizmanna za stranu Cherut. Rodina byla nábožensky vlažná, přesto Oz navštěvoval náboženskou školu Tachkemoni. Střední školu absolvoval v Rechavji. Hluboce ho poznamenala sebevražda jeho matky, ke které došlo v jeho dvanácti letech. V patnácti se odstěhoval do kibucu Chulda, kde ho adoptovala místní rodina . Tehdy si Amoz změnil příjmení z Klausner na Oz, což v hebrejštině znamená síla. Až do roku 1986 učil v kibucu na střední škole. Poté se kvůli astmatu syna Daniela přestěhovali i se svou ženou Nily do Aradu v Negevské poušti. Oz začal vyučovat literaturu na nedaleké Ben Gurionově univerzitě. Po prvních literárních úspěších postupně i díky honorářům snižoval svou angažovanost v kibucu. V 50. letech sloužil v izraelské armádě v jednotce Nachal, zúčastnil se mimo jiné potyček na izraelsko-syrské hranici. Bě...

Alena Vondrušková (18)

PhDr. Alena Vondrušková se ve své literární činnosti věnuje především historii i tradičním řemeslům a také technologiím rukodělných výrob. Vystudovala historii a etnografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze , pak působila v Ústředí lidové umělecké výroby Praha a ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy . V následujících letech pracovala jako designerka historického skla ve sklárně Královská huť v Doksech, kterou založila s manželem, historikem a spisovatelem Vlastimilem Vondruškou. V současné době se věnuje výhradně literární tvorbě. Napsala řadu odborných i populárně naučných knih o tradičních řemeslech , ale také o českých lidových zvycích, obyčejích a kalendářních i rodinných svátcích.

Zora Dvořáková (19)

* 15. 12. 1934 Kladno Historička, spisovatelka, sochařka. Dr. Zora Dvořáková, vystudovala na Filozofické fakultě UK historii. Dlouho působila jako odborná pracovnice ve Státní památkové péči v Praze. Účastnila se příprav a realizace nejrůznějších muzejních a památkářských expozic, včetně československého podílu na některých světových výstavách. Během normalizace jí bylo znemožněno nadále pracovat v původním oboru, soustředila se proto na individuální vědecké bádání a literární činnost. Svůj zájem věnovala sociální a kulturní problematice českých zemí v 19. a 20. století a zejména některým předním osobnostem našeho národa. Společně s Jiřím Doležalem je spoluautorkou první životopisné publikace o životě Dr. Milady Horákové. Zora Dvořáková patří k uznávaným autorkám literatury faktu a za své celoživotní dílo získala Cenu Miroslava Ivanova.

Zenon Kosidowski (8)

Polský spisovatel a publicista. Vyšel z expresionismu , od 50. let psal literaturu faktu . -- Zenon Kosidowski byl polský spisovatel, esejista a básník, který se narodil 22. června 1898 v polském městě Inowroclaw. Vystudoval literaturu na Univerzitě v Poznani, poté působil jako editor časopisu expresionistů "Lázně". V letech 1928 až 1939 byl editor a ředitel rozhlasové stanice Polského rozhlasu v Poznani. Od roku 1939-1951 žil v USA. Ve svých knihách Biblické příběhy a Příběhy z evangelistů zpochybnil správnost skutků biblických postav včetně historicity Ježíše. Je autorem populárních sbírek esejů o historii starověkých civilizací a kultur. Zemřel 14. září 1978 a je pochován na vojenském hřbitově ve Varšavě.

Zdeněk Vlastimil Špinar (10)

Zdeněk Špinar byl český paleontolog, spisovatel a specialista na fosilní obojživelníky, zejména žáby. Publikoval celou řadu titulů, zaměřených na popularizaci paleontologie. V mládí studoval na časlavském gymnáziu. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze vyučoval obor paleontologie. Kromě výuky se věnoval psaní populárně vědeckých knih a učebnic. Své články zabývající se paleontologií publikoval i v odborných časopisech. Spolupracoval s Josefem Augustou a také s malířem Zdeňkem Burianem. Celý život se věnoval skautingu.

Zdeněk Kukal (14)

Zdeněk Kukal je český oceánolog, geolog a oceánograf, autor řady vědeckých prací z oboru oceánologie a geologie a řady prací populárně naučných. V roce 1955 vystudoval geologii na Univerzitě Karlově v Praze. Pracoval v Ústředním ústavu geologickém . V roce 1990 byl jmenován docentem a zároveň získal titul doktora věd. V letech 1992 až 1997 byl ředitelem České geologické služby, ve stejné době i později zasedal v Radě vlády České republiky pro výzkum a vývoj. V geologických vědách se zabýval usazenými horninami. Jako zaměstnanec geologického ústavu působil téměř 10 let v zahraničí, hlavně v zemích jihozápadní Asie, kde byl profesorem na univerzitách v Bagdádu a Kuvajtu a také hlavním geologem ve státní geologické službě Iráku. Na výzkumných lodích plul Atlantským oceánem, Perským zálivem i Černým mořem. Jeho kniha o oceánech je důležitou učebnicí oceánografie. Ve své populárně vědecké knize Záhada bermudského trojúhelníku, fantazie a skutečnost na základě prací jiných autorů vyvrací legendy o údajně záhadných zmizeních v Bermudském trojúhelníku. Otec geografa Zdeňka Kukala mladšího.

Zdeněk Fibich (22)

Zdeněk Fibich byl český skladatel vážné hudby, který se narodil 21. prosince 1850 ve Všebořicích v Čechách a zemřel 15. října 1900 v Praze. Vedle Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany je považován za jednu z významných osobností české hudby druhé poloviny 19. století. Fibichův skladatelský styl byl silně ovlivněn romantickou epochou a mezi jeho díla patří symfonie, komorní hudba, opery a melodramy.

Wabi Ryvola (7)

Wabi Ryvola byl český folkový a country písničkář, známý svým významným přínosem pro českou trampskou hudební scénu. Spolu se svým bratrem Janem Ryvolou vytvořil duo "Bratři Ryvolové", které se stalo populární v bývalém Československu. Bratři se zasloužili o popularizaci žánru trampské písně, což je svébytná hudební forma kombinující prvky folku, country a bluegrassu, často spojená s outdoorovým stylem života a romantikou putování a přírody.

Vlasta Tobolíková (7)

Narozena 1975. Práce z oboru české literatury.