Výpis všech autorů

Hana Benešová

Narozena 3.1.1929 v Praze. PhDr., překlady z italštiny, učebnice a slovník italštiny a francouzštiny.

Giorgio Bergamino

Autor naučné literatury pro děti a mládež.

Eva Bedrnová

doc. PhDr. Eva Bedrnová, CSc Promovaná psycholožka, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se pedagogické a poradenské činnosti v oborech psychologie a sociologie. Přednáší na Vysoké škole ekonomické, Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha a dalších. Je autorkou mnoha odborných publikací a učebnic, z nichž některé získaly ocenění Dilie a MŠMT ČR.

Émilie Beaumont

Francouzská autorka dětských knížek. Od roku 1992 je ředitelkou nakladatelské společnosti Éditions Beaumont, která se zaměřuje na vzdělávací knihy pro nejmenší děti.

Blahoslav Bednář

Narozen 18.12.1916 v Kloboukách u Brna, zemřel 20.10.1998. MUDr. DrSc., profesor patologické anatomie na Universitě Karlově, redigoval časopis "Československá pathologie", práce z oboru.

Anna Benešová

Anna Benešová byla zdravotnice, spojařka, mnohonásobná válečná hrdinka, která přímo na bojištích zachránila nejméně dvě stě vojáků. Účastnila se bitev u Sokolova, Kyjeva, Žaškova, Rudy a Bílé Cerkeve. Anna Benešová pocházela z Konecchlumí v Podkrkonoší ze skromných poměrů, které ji v mládí přivedly do dělnického hnutí. Zde se seznámila s mladým úředníkem Oskarem Benešem, za něhož se provdala. Dívčí jméno Benešová jí díky shodě se jménem manžela po svatbě zůstalo. V roce 1939 se manželé Benešovi rozhodli emigrovat z okupované republiky, nejdříve do Polska, později do Sovětského svazu. Usadili se v Kirgizii, kde je zastihlo v červnu 1941 napadení SSSR Německem. Když se manželé Benešovi dozvěděli, že se organizuje československá vojenská jednotka v Buzuluku, přihlásili se do 1. československého polního praporu v Sovětském svazu. Po odvodu byla Anna zařazena do výcviku pro zdravotnice. Patřila ke skupině prvních 38 žen, které odjely na frontu. V době bojů byla přidělena k minometné rotě, ve které působil i její manžel. Na frontě se podle svědků chovala statečněji než mnozí muži , podobně jako další zdravotní sestry. Zatímco bojující vojáci se kryli v zákopech či za terénními nerovnostmi, zdravotnice se za zraněnými plazily až do předních linií, často doslova na dosah nepřítele. Po odtažení mnohem těžších vojáků a jejich ošetření se pak ženy opět vracely na bojiště. V Novochopjorsku absolvovala radiotelegrafický kurz a jako velitelka radiodružstva 1. československé brigády bojovala u Kyjeva, Bílé Cerekve a Žaškova. V těchto bojích byla těžce zasažena střepinou granátu do levé nohy. Během Karpatsko-dukelské operace byla opět dvakrát zraněna. Po vyléčení se vrátila k brigádě. V té době byla povýšena do hodnosti podporučíka. O úmrtí manžela, který na sklonku války padl, se Anna Benešová dozvěděla až po válce. V květnu 1945 zastávala funkci velitele radiostanice a velitelky s...

Alison Belsham

Alison Belshamová se narodila ve městě Hampshire ve Spojeném království. Začala psát, protože se chtěla stát scénáristkou. Ve svém životě poté na čas upřednostnila rodinu, aby se o to dravěji na literární scénu vrátila. V roce 2016 vyhrála s námětem románu Tatérka první místo v soutěži Pitch Perfect pořádané během skotského festivalu detektivek Bloody Scotland. Námět jí brzy vynesl smlouvu a její prvotina tak vyšla na jaře roku 2018. Alison žije, pracuje a píše další knihy v Edinburghu.

Alena Benešová

Překládala pro děti z němčiny, slovenštiny, polštiny a angličtiny, uspořádala sborníky a výbory.

Vladimír Bělovský

Narozen 1894 v Malíně, zemřel 17.6.1968. Ing., středoškolský profesor strojírenství, práce z oboru.

Vladimir Beekman

Estonský básník a prozaik.

Vissarion Grigor'jevič Belinskij

Ruský spisovatel, filozof, estetik, literární historik a kritik.

Veronica Beláková

Valentín Beniak

Valentín Beniak byl slovenský básnik a překladatel, představitel symbolismu, který se politicky angažoval během existence první Slovenské republiky. Narodil se v rolnické rodině a vzdělání získal v letech 1900–1906 v Chynoranech, v roce 1913 v Topolčanech a v letech 1914–1916 v Nitře. V letech 1916–1917 pokračoval ve studiu na právnické fakultě v Budapešti, ale z finančních důvodů musel studium zanechat. Pracoval jako praktikant na notářském úřadě, později jako podnotář v Bánově, v letech 1919–1935 byl vedoucím notářem v Chynoranech, v letech 1936–1939 v Nové Bani. V roce 1939 se přestěhoval do Bratislavy, kde pracoval jako úředník. Působil v prezidentské kanceláři Jozefa Tisa a později pokračoval ve své úřednické kariéře jako vedoucí sekretariátu ministerstva vnitra . V roce 1939 nebo 1940 byl zvolen předsedou Spolku Slovenských spisovatelů a ve funkci setrval až do roku 1945, kdy začal pracovat na pověřenectvu školství a osvěty. V roce 1947 odešel do důchodu. Publikovat začal v roce 1922 v časopise Slovenské pohledy. Jeho tvorbu ovlivňoval např. Ivan Krasko, Endre Ady či Jiří Wolker. Ve svých básních vyjadřoval zejména hluboké pouta k domovu, k rodné zemi a její lidem. Popisoval tragiku lidských osudů, ale i vlastního života, lásku k člověku a soucit s jeho neštěstím. Také se s čtenáři dělil o dojmy se setkáními se světem. Jeho první tvorba se řadí k symbolismu a poetismu . V zralé tvorbě se soustředil na problematiku existenciální . Jeho knihy veršů vyšly ve třech svazcích Vybraných spisů. Po skončení 2. světové války se věnoval více překladům, a to zejména z anglické, maďarské a německé literatury . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Valentín Beniak na slovenské Wikipedii....

Robert Beatty

Robert Beatty žije v horách Blue Ridge v Asheville v Severní Karolíně se svou ženou Jennifer a třemi dcerami, které mu pomáhají vytvářet a vylepšovat jeho příběhy. Píše nyní na plný úvazek, ale v minulosti byl Robert jedním z prvních průkopníků cloud computingu, zakladatelem, generálním ředitelem Plex Systems a předsedou ČTÚ Narrative Magazine. V roce 2007 byl jmenován Podnikatelem roku. Než začal psát na plný úvazek, Robert byl úspěšným podnikatelem v technologickém světě. Byl zakladatelem, generálním ředitelem a hlavním architektem společnosti Plex Systems, který poskytuje informační systémy pro řízení automobilového, leteckého a obranného průmyslu a dalším výrobním podnikům po celém světě. Je patentovým vynálezcem. V časopise Narrative Magazine, působil v řadě úloh, včetně hlavního technického ředitele a předsedy představenstva. S komunitou více než 150 000 zanícených čtenářů je Narrative Magazine jedním z předních literárních hlasů v zemi. Publikuje vítěze Pulitzerovy ceny i talentované vznikající spisovatele. Robert se zapojil do redakce Narrative v roce 2005 kvůli úsilí o jeho celoživotní cíl zlepšovat své psaní. Jeho vztah s redaktory vedl k jeho zapojení do technické stránky časopisu. Redigoval webovou stránku, nastavil databázový řídící systém publikací, vytvořil programovací tým a stal se hlavním technickým ředitelem časopisu. V průběhu let se zabýval obchodním vedením časopisu. Byl požádán, aby se stal členem představenstva v roce 2009. V roce 2011 se stal předsedou představenstva. V roce 2013 odešel z Narrative, aby se více soustředil na své psaní. Časopis se zabývá publikováním literárních příběhů, esejů, poezie, fotografie, kreseb v New Yorku. Koníčky: Kromě psaní se Robert zajímá o historii, přírodu, ptáky, jízdu na koni, rehabilitaci divoké zvěře , vědu, techniku, počítače, Jane Austen a další britské a americké dramaturgie, psi , kočky, architektonický design, filmy a knihy všeho dru...

Marty Becker

MVDr. Marty Becker je známý z televizního pořadu Good Morning, America, který vysílá televizní stanice ABC. V tomto vysílání je stálým hostem.

Lev Aleksandrovič Bezymenskij

Lev Aleksandrovič Bezymenskij, Лев Александрович Безыменский . Ruský sovětský spisovatel, publicista, germanista, historik a překladatel, profesor Akademie vojenských věd. Narodil se v rodině básníka Aleksandra Bezymenského. V roce 1938 nastoupil na filosofickou fakultu Moskevského institutu filosofie, historie a literatury. V roce 1941 narukoval, absolvoval školení vojenských překladatelů ve vojenském institutu cizích jazyků. Od května 1942 sloužil na Jihozápadní frontě a v prosinci 1942 byl jmenován vojenským překladatelem v oddíle rozvědky Donské fronty. V roce 1946 byl demobilizován z armády a pokračoval ve studiích už na Moskevské státní univerzitě, které ukončil v roce 1948, pak pracoval v redakci časopisu Nová doba . Byl dopisovatelem žurnálu na berlínském a ženevském zasedání Sovětu ministrů zahraničních věcí čtyřech držav. V roce 1972 obhájil kanditátskou disertaci. Byl členem Rady Centra německých historických výzkumů při Institutu všeobecné historie RAN.

Kammerorchester Berlin

Kammerorchester Berlin , známý také jako Berlínský komorní orchestr, je renomované těleso, které se významně podílí na rozvoji klasické hudby. Orchestr byl založen v poválečném Německu a získal si pověst díky interpretaci širokého spektra repertoáru od barokních až po současná díla. Soubor je známý svou precizností, čistotou a expresivními výkony, často spolupracuje s významnými sólisty a dirigenty.

Kamil Běhounek

Kamil Běhounek byl český swingový akordeonista a skladatel. Dětství prožil ve Slaném u Prahy. Během studia na právnické fakultě se seznámil s Janem Šímou a zapojil se do vznikajícího orchestru Gramoklubu. S tímto orchestrem nahrál několik snímků. V dalších letech skládal vlastní písně a aranžoval pro Melody Boys R. A. Dvorského a orchestr Harryho Ostena. V roce 1939 se stal členem Blue Music Karla Slavíka. Po emigraci Karla Slavíka se stal členem orchestru Karla Vlacha a současně spolupracoval s Melody Boys. Koncem roku založil vlastní septet. S tímto souborem po 2. světové válce účinkoval pro americké vojáky v důstojnických klubech v západním Německu, v americké okupační zoně. . V únoru 1948 pobýval v západoněmecké okupační zóně a do komunistického Československa se již nevrátil. V roce 1986 vydal Josef Škvorecký jeho autobiografickou knihu Má láska je jazz.

Jules Bennett

Úspěšná autorka romantických příběhů Jules Bennettová píše od roku 2005. Zprvu svůj čas dělila mezi tvorbu, salón krásy, který vlastnila, a svého manžela a dvě děti. Po dvanácti letech této praxe se však rozhodla své zaměstnání pověsit na hřebík a věnovat se zcela jen psaní. Díky svým knihám se stala finalistkou soutěže National Readers' Choice Award a majitelkou cen Linda Howard Award of Excekkence a CataRomance Reviewer's Choice Award.

John Bevere

John Bevere a jeho manželka Lisa, jsou zakladatelé Messenger International, organizace zřízené učit, obohatit a zachraňovat jednotlivce, rodiny, církve a národy v síle Božího Slova. John je otcem čtyř chlapců a adoptované dcery a dědeček Asher a Sophie. John hraje golf, jeho favoritní tým je Detroit Red Wings. Když je doma, můžete ho najít, jak hraje karty se svou rodinou nebo se snaží přesvědčit manželku, aby hrála také golf.

Joachim-Ernst Berendt

Německý hudební publicista a producent, specialista na jazz.

Jiřina Bednářová

Narozena 1963. Pedagožka, metodické a didaktické materiály pro práci s předškoláky, odborné texty ze speciální pedagogiky, též učebnice a pracovní sešity pro předškoláky.

Jiří Beran

Narozen 1960. Imunolog, infektolog, epidemiolog, vedoucí lékař Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové.

Jana Bernášková

Herečka Jana Bernášková se narodila 21.2.1981 v Krnově. Od dětství se věnovala sborovému zpěvu a chodila do školního dramatického kroužku. Po dokončení základní školy se přihlásila na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Svoji první roli dostala již v 16 letech v Divadle Petra Bezruče. Poté získala stálé angažmá v Národním divadle moravskoslezském, kde strávila šest let. Za ztvárnění Iriny ve hře Tři sestry získala roku 2001 ocenění Nejlepší herečka NDM. Ve čtyřiadvaceti letech se Jana Bernášková rozhodla odejít do Prahy. Štěstí se na ni usmálo v Divadle na Vinohradech. Současně se také stala hvězdou seriálu TV Nova Ulice. S divadelním režisérem Davidem Drábkem má dceru Justýnu a společně na dálku adoptovali indickou holčičku Anushu. Od roku 2010 se partnerem Jany Bernáškové stal scenárista Rudolf Merkner. Mají spolu syna Theodora.

Jan Bělehrádek

Jan Bělehrádek byl český a československý lékař, rektor Univerzity Karlovy, politik, poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou sociální demokracii. Jeho otcem byl školský a menšinový aktivista František Bělehrádek , který byl od roku 1896 ředitelem kanceláře Ústřední matice školské. Jan Bělehrádek absolvoval studium medicíny na Univerzitě Karlově. V letech 1922–1923 působil jako asistent na univerzitě v Lovani. V letech 1925–1927 byl docentem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v letech 1927–1935 působil jako profesor lékařské biologie. Od roku 1935 byl vysokoškolským učitelem a funkcionářem na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde v letech 1937–1938 zastával post děkana. V období let 1936–1939 byl rovněž ředitelem Purkyňova ústavu obecné biologie Univerzity Karlovy. Publikoval četné odborné i populární studie a je spoluautorem učebnice Obecná biologie, 1934. Angažoval se i ve veřejném životě. Na jaře roku 1938 patřil mezi iniciátory manifestu Věrni zůstaneme. Za Protektorátu Čechy a Morava byl aktivní v petičním výboru Věrni zůstaneme. Za své odbojové aktivity byl v září–říjnu 1939 a pak znovu od ledna do května 1945 vězněn nacisty. Po osvobození se stal v letech 1945–1946 rektorem Univerzity Karlovy. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do roku 1948. Po únorovém převratu odešel do exilu. V letech 1949–1956 působil v organizaci UNESCO v Paříži, od roku 1956 ve výzkumné laboratoři Middlessex Medical School v Londýně. Byl aktivní v exilové ČSSD. Ke konci života se angaž...

J. D Bernal

Britský fyzik, přírodovědec a teoretik vědy.

Henri Bergson

Henri Bergson byl francouzský filosof, jeden z nejvýznamnějších filosofů přelomu 19. a 20. století, představitel filosofie života vystupující proti tradici racionalistické a osvícenské filosofie, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1927. Bergson pocházel z rodiny židovského hudebníka polského původu a Angličanky. Byl tradičně židovsky vychován, ale zejména pod vlivem Darwinovým se se svou vírou rozešel. Po studiích matematiky a filosofie působil jako učitel na středních školách , od roku 1898 přednášel na École normale supérieure a od roku 1900 na Collège de France. Zabýval se antickou filosofií, zejména Lucretiem a předsokratiky, později přednášel o novověké filosofii. Roku 1914 se stal členem Francouzské akademie. V mládí pobýval a přednášel v Anglii i v USA, blízce se spřátelil s W. Jamesem a jeho prostřednictvím významně ovlivnil americkou filosofii. Intenzivně se zabýval anglickou filosofií a studoval také biologii. Jeho vlastní filosofie staví proti analytickému racionalismu intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence. Stal se tak odpůrcem mechanistického výkladu života a kritikem metody exaktních věd a kritizoval i Darwinovu evoluční teorii. Zabýval se rovněž otázkami lidského vědomí a vztahu lidské mysli k tělu. Bergson chápal skutečnost jako jednotu života, dynamickou a neustále se vyvíjející, neboť je nesena životním elánem, který se stále snaží překonávat vzdorující sílu hmoty. Vývoj pojímal jako vznikání nového, které se rodí z tohoto zápasu života s hmotou a překonává sklon k setrvačnosti. Metodou filosofie je intuice , nikoli analýza. Významná je jeho teorie času jako trvání a paměti, velkou pozornost vyvolal svou teorií svobody, morálky a náboženství. Ve svých filosofických a esejistických dílech osvědčil Bergson originální stylistické umění s bohatstvím metafory, obrazu a analogie. ...

Gabrielle Bernstein

Autorka tří úspěšných knih a vůdčí osobností nového duchovního hnutí. Pořádá přednáškové cykly i semináře a vystupuje v médiích. Je zakladatelkou sociální sítě HerFuture.com a její videoblogy naleznete na www.Gabbyb.tv.

František Beneš

Narozen 15. 4. 1955. Filatelistický znalec a publicista. Soudní znalec v oboru filatelie, znalec Filatelistické zkušebny, předseda komise znalců SČF a zkušební znalec pro obor ČSR, ČR a pČaM; člen AIEP a AIJP. JUDr, Ing., CSc. Syn ing. Františka Beneše 1931-2007.

František Benda

František Benda , známý také jako Franz Benda, byl významný český houslista a skladatel spojený s obdobím pozdního baroka. Narodil se 22. listopadu 1709 v Benátkách nad Jizerou v Čechách a patřil k proslulé hudební rodině Bendů. Jeho kariéra vzkvétala, když se stal členem dvorního orchestru v Drážďanech a později působil jako Konzertmeister na dvoře pruského krále Fridricha Velikého.

Fiona Beddall

Britská autorka textů pro výuku angličtiny.

C. C Bergius

Na počest Friedricha Bergiuse, který dostal v roce 1931 Nobelovu cenu za chemii ,vzal si pseudonym CC Bergius , vlastním jménem je Egon-Maria Zimmer, německý spisovatel , byl leteckým instruktorem a zlušebním pilotem

Benedikt

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Antonín Benda

Narozen 31.7.1901 v Kamýku n. Vltavou, učitel v Praze. Prozaická tvorba pro mládež, též překládal.

Anthony Berkeley

Anthony Berkeley Cox vystudoval Sherbone School a později univerzitu v Londýně. Během první světové války sloužil v armádě, po jejím ukončení se stal novinářem a pracoval pro The Punch, The Humorist, John O´London´s Weekly, Daily Telegraph, Sundai Times či Manchester Guardian. V té době také začal používat pseudonymy Anthony Berkeley, Francis Iles a A.Monmouth Platts. Roku 1925 napsal svoji první detektivní knihu s detektivem Rogerem Sheringhamem jako Anthony Berkeley. Kromě Sheringhama píše B. také o vrchním inspektoru Moresbym a milionáři Chitterwickovi. Berkeley se stal roku 1928 zakladatelem londýnského Detection Clubu, který si jako hlavní úkol stanovil střežit čistotu detektivky a dodržování stanovených pravidel. V jeho čelných funkcích působily takové osobnosti jako G.K. Chesterton či Dorothy Sayers. Berkeley, jeden z přesvědčených bojovníků za tato pravidla, je nakonec na základě vlastních autorských zkušeností sám zavrhl a připojil se k těm, kteří se pokušeli detektivní žánr, napůl zadušený křížovkářskými metodami, opět probudit k životu.

Wendy Beckett

Řádová sestra Wendy Beckettová patří k čelným popularizátorům výtvarného umění v Evropě. V roce 1990 se stala známou díky seriálům BBC o dějinách umění. Narodila se v Jižní Africe, ale vyrůstala v Edinburghu ve Skotsku. V roce 1946 vstoupila do řádu sester Panny Marie v Namuru. Byla poslána do Anglie, kde začala svůj noviciát. Současně začala studovat na univerzitě v Oxfordu. V roce 1954 se vrátila do Jižní Afriky a začala učit na univerzitě Witwatersrand. Zdravotní problémy ji v roce 1970 donutily přerušit práci a vrátit se do Anglie. Od té doby žila v karmelitánském klášteře. Svůj čas věnovala překladům středověkých rukopisů, a později studiu dějin umění.

Vojtěch Bernatský

Narozen 13.3.1975 v Ostravě. Vystudoval katedru filmové a televizní tvorby, sportovní redaktor.

Václav Beneš Šumavský

Václav Beneš Šumavský, v Knize narozených Waclaw Benesch , byl český novinář, spisovatel a překladatel. Václav Beneš se narodil v rodině kočího Ondřeje Benesche a Cateriny Beneschowé-Haischmannowé. Základní školu absolvoval v Plzni a reálku v Praze. Po maturitě v roce 1868 pracoval jako novinář a redaktor. Roku 1871 nastoupil jako elév do redakce pražských novin Čech, kde byl v letech 1876–1878 šéfredaktorem. Roku 1872 se oženil s Marií Fučíkovou , se kterou měl pět dětí: Václava operního pěvce, Kamila , Josefa Vladimíra , Jaroslava a Bohumilu . Kolem roku 1875 si zvolil přídomek Šumavský, aby se odlišil od Václava Beneše Třebízského. V letech 1878 až 1883 působil v brněnském listu Moravská orlice. Po návratu do Prahy byl krátce redaktorem Českých novin , České politiky a Hlasu národa, kde redigoval literární přílohu Nedělní listy. V letech 1884–1886 pracoval jako redaktor deníku Národní politika, kam se vrátil opět na konci 90. let 19. století a podle jednoho odkazu měl být jeho šéfredaktorem. Podle jiných zdrojů byl šéfredaktorem až v letech 1906–1927, což bylo v rozporu s tiráží deníku, v níž byla uvedena jiná jména odpovědných redaktorů. Roku 1925,byl hostem společnosti Lázně Poděbrady. V témže roce se oženil s Josefou Jáchymovou , spisovatelkou. V roce 1927 odešel na odpočinek a věnoval se převážně překladatelské činnosti. Kromě povídek v lidovém vypravěčském stylu a se svěžím humorem byl tvůrcem dobových románů, vzpomínkových publikací o osobnostech české žurnalistiky a literatury a řady překladů historické a dobrodružné beletrie z francouzštiny, polštiny, ruštiny, angličtiny a němčiny. Jeho konvenčním románům a humoreskám jsou vlastní patos a didaktismus. Je spoluautorem libreta k opeře Vanda od Antonína Dvořáka. Bydlel v Praze-Spořilov Bl. 56, č. 18, pohřben byl na hřbitově Šárka v Praze...

Tomáš Belko

Narozen 5. 6. 1965 v Praze. Autor písňových textů, divadelních a filmových scénářů, muzikálových libret a povídek. Tenorsaxofonista. Kreativní ředitel reklamní agentury Ogilvy.

Svatopluk Beneš

Svatopluk Beneš byl český divadelní, filmový a televizní herec, který byl znám široké veřejnosti množstvím komických i dramatických rolí. Hrál v Divadle na Vinohradech a v Městských divadlech pražských, od svých 16 let i ve filmu, kde se stal záhy filmovou hvězdou v rolích romantických milovníků. Populární je jeho postava nadporučíka Lukáše z filmové dilogie Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím . Větší i menší role si zahrál v desítkách televizních inscenací až do devadesátých let. Svatopluk Beneš se narodil v Roudnici nad Labem jako syn železničáře Petra Beneše , matka se jmenovala Růžena . Měl dvě sestry a bratra. Děti byly přísně vychovávány, doma se nesmělo používat neslušných slov. Na gymnáziu se začal věnovat herectví a z kvarty utekl na konzervatoř do Prahy . Otec se to dozvěděl až později a pak odmítl synovi platit podnájem. Proto Beneš do Prahy denně dojížděl a přivydělával si rok stážemi v divadle. V šestnácti letech stanul poprvé před kamerou ve filmu Hudba srdcí, první významnou rolí byl propadající student ve filmu Studentská máma . Po škole nastoupil v devatenácti letech do Divadla na Vinohradech a hrál zde mezi léty 1935 až 1950 , ale většinu života prožil na prknech Městských divadel pražských . Jeho filmovými partnerkami se záhy staly filmové hvězdy Marie Glázrová, Lída Baarová, Zorka Janů, Adina Mandlová. Celoživotní bylo jeho přátelství s Natašou Gollovou. Po roli Šimona v Ohnivém létě dostal brzy další příležitost k rolím mladých romanticky až nešťastně zamilovaných mladých studentů v adaptaci Mrštíkovy Pohádky máje a ve filmu Minulost Jany Kosinové , ve filmu Noční motýl si zahrál poručíka Kalu, do něhož je bezhlavě zamilovaná Marta Dekasová . Později začínají jeho role nabývat komediálnější polohy, např. ve f...

Ronald Bergan

Filmový historik, teoretik a publicista, narozený v Jihoafrické republice, v letech 2014-2020 vysokoškolský pedagog filmových studií na pražské Akademii múzických umění.

Oldřich Bělič

Narozen 9.6.1920 v Násedlovicích u Kyjova, zemřel 13.6.2002. Prof., PhDr. DrSc., docent dějin španělské literatury na filosofické fakultě University Karlovy, práce a překlady z oboru.

Nikolaj Aleksandrovič Berdjajev

Ruský náboženský filozof.

Mitchell Beazley

M. C Beaton

M. C. Beaton, vlastním jménem Marion Chesney, se narodila roku 1936 ve skotském Glasgow. V zahraničí je známá zejména jako autorka více než stovky historických romantických románů, které vydala nejen pod svým vlastním jménem, ale také pod četnými pseudonymy: Helen Crampton, Ann Fairfax, Jennie Tremaine či Charlotte Ward. Jméno M. C. Beaton si ponechává pouze pro své detektivky. M. C. Beaton svou kariéru začala jako prodavačka knih. Brzy však dostala nabídku přivydělávat si psaním recenzí pro Scottish Daily Mail, kde se úspěšně uchytila a vypracovala na pozici divadelní kritičky. Následně opustila svou práci v knihkupectví a zamířila do časopisu Scottish Field magazine, kde se ucházela o pozici sekretářky v inzertním oddělení, a to aniž by ovládala těsnopis či psaní na stroji. Zaměstnavatele nicméně zaujala a zakrátko se stala redaktorkou módy. U dalších novinových plátků vystřídala pozice reportérky kriminálních zpráv a vedoucí redaktorky. Poté co se provdala za Harryho Scotta Gibbonse a narodil se jí syn Charles, Marion se i s rodinou přestěhovala do Spojených států, kde manželovi nabídli pozici editora v Oyster Bay Guardian, která mu však nakonec nevyšla. Aby se uživili, našel si práci jako umývač nádobí a Marion pracovala jako servírka v podřadné putyce. Na oba se ale brzy usmálo štěstí a získali zaměstnání v nových bulvárních novinách The Star a přestěhovali se do New Yorku. Aby mohla trávit více času se svým malým synem, rozhodla se Marion věnovat se psaní historických romancí. Vydala jich více než sto. Poté co měla pocit, že téma vyčerpala, a co se přestěhovala s rodinou zpět do Skotska, začala se věnovat psaní detektivních příběhů a stvořila hrdinku Agathu Raisinovou, která je známá už i u nás.

Lazar Berman

Lazar Berman byl sovětský klasický klavírista, proslulý svou virtuózní technikou a silnou interpretací romantického klavírního repertoáru. Berman se narodil 26. února 1930 v Leningradě v Sovětském svazu a již od útlého věku projevoval mimořádný talent. Studoval na moskevské konzervatoři pod vedením Alexandra Goldenweisera a později se stal významnou osobností sovětské klasické hudební scény.

Klement Benda

Narozen 17.9.1935 v Košicích, zemřel 16.6.1988 v Praze. Historik umění - specialista na avarsko-slovanskou dobu, archeolog, práce a překlady z oboru, časopisecké články.

Kirsten Beyer

Americká spisovatelka, scénáristka a herečka.

Jan Bernard

Narozen 18.7.1948 v Liberci. Doc., PhDr., CSc., filmový a divadelní teoretik, práce z oboru. Po studiu na Filozofické fakultě UK - obor dějiny a teorie filmu, dějiny a teorie divadla - působil v letech 1975-1987 v tehdejším Československém filmovém ústavu jako výzkumný pracovník a později jako organizátor a lektor Rady čs. filmových klubů. Koncem osmdesátých let začal působit jako pedagog na FF UK, kde po listopadu 1989 vedl oddělení filmové vědy a později katedru divadelní a filmové vědy. V letech 1993 až 1999 byl Jan Bernard děkanem pražské FAMU, na níž působí dodnes jako pedagog. Specializuje se na dějiny filmových teorií, základy filmové řeči, aplikaci estetických kategorií ve filmu a na problematiku médií. Je autorem řady studií, článků a knih z oblasti filmové teorie, historie a estetiky.

Jan Bečka

PhDr. Jan Bečka, CSc. nar. 1938 je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy , oborů angličtina a barmština. V letech 1958-1960 pobýval jako student na Rangúnské univerzitě a od té doby Barmu mnohokrát navštívil. Jako dlouholetý pracovník Orientálního ústavu AV ČR se specializuje na barmskou historii, zejména moderního období. Publikoval několik monografií a řadu vědeckých studií doma i v zahraničí. V letech 1996-2000 působil jako mimořádný a zplnomocněný velvyslanec české republiky v Thajsku, Barmě, Laosu a Kambodži.

Heiko Bellmann

Heiko Bellmann byl německý biolog, zoolog, spisovatel a fotograf. Během svého života publikoval více než 50 knih.

Harry Belafonte

Harry Belafonte je slavný americký zpěvák, skladatel, herec a sociální aktivista. Narodil se 1. března 1927 v New Yorku a proslavil se v 50. letech 20. století jako hudební umělec. Belafonte se často zasluhuje o to, že jeho průlomové album "Calypso" , které se stalo první LP deskou, jíž se prodalo více než milion kusů, přivedlo karibskou hudbu do hlavního proudu. Album obsahovalo jeho charakteristickou píseň "The Banana Boat Song ", která je dodnes klasikou.

Hana Benešová

Hana Benešová byla manželka druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Se svým budoucím manželem se Anna Vlčková seznámila prostřednictvím přátel v Paříži. Společně tam navštěvovali přednášky francouzštiny, historie a literatury na Sorbonně. Po zasnoubení v květnu 1906 si Anna změnila jméno na Hana, protože jméno Anna prý Benešovi připomínalo zklamanou lásku z mládí. Také Beneš si změnil jméno: místo původního Eduard si začal říkat Edvard. Svatba proběhla na podzim 1909. V matrice jsou křestní jména snoubenců zapsána ještě jako Eduard a Anna. Hana Benešová byla svému manželovi oporou, starala se mu o domácnost a také plnila úlohu jakési sekretářky. Během první světové války se oba manželé zapojili do odboje. Po odchodu Beneše do exilu v září 1915 čelila Hana Benešová spolu s dvorním radou Václavem Oličem obvinění z přechovávání spisů Tomáše Garrigue Masaryka a strávila kvůli manželovým politickým aktivitám v zahraničí celkem jedenáct měsíců ve vězení. S manželem se neviděli více než tři roky a znovu se setkali až na začátku roku 1919. Benešovi se v té době museli smířit s tím, že zřejmě nikdy nebudou mít děti. Jediné těhotenství paní Hany skončilo potratem. Během první republiky vstoupila do povědomí jako vzdělaná a okouzlující manželka ministra zahraničí a posléze prezidenta republiky. Během druhé světové války pracovala pro Mezinárodní červený kříž a po roce 1945 se stala předsedkyní jeho československé pobočky. Vzhledem ke špatnému psychickému stavu paní Charlotty Masarykové to byla až Hana Benešová, která vytvořila představu o československé první dámě. Do komunistického puče v únoru 1948 prožívala první dáma své nejlepší roky. Paní Benešovou národ miloval a uznával ji. Vývoj od nastoupení prezidentského úřadu v roce 1935 a zejména po roce 1945 však stál Edvarda Beneše mnoho sil, za což zaplatil postupným zhoršováním svého zdravotního stavu....

František Bělohlávek

PhDr. František Bělohlávek, Ph.D. se zabývá řízením lidí a psychologií práce. Absolvoval univerzitu Palackého v Olomouci v roce 1974 a vědeckou aspiranturu v roce 1994 . Pracoval řadu let jako podnikový psycholog a manažer ve velké stavební firmě. Od roku 2004 přednáší Organizaci práce a řízení lidských zdrojů v programu MBA na Masarykově universitě v Brně. Zúčastnil se řady manažerských programů ve Velké Británii a Irsku. Je vedoucím trenérem Britského know-how fondu, členem Chartered Institute for Personnel and Development , členem European Assocation of Work and Organisational Psychology . Byl vedoucím britsko-francouzsko-českého týmu projektu PHARE a NVF Rozvoj manažerů a lidských zdrojů v českých stavebních firmách a členem týmu, zpracovávajícího Strategii lidských zdrojů ČR . Působí jako vedoucí projektů, trenér a konzultant pro řadu českých i zahraničních firem, zejména Aisan-Bitron, Continental Teves, České dráhy, INA, Osram, Strabag, Siemens, Škoda Auto, TRW, atd. i pro instituce státní a veřejné správy. Je autorem knih „Osobní kariéra“ , „Organizační chování“ , „Jak vést a řídit lidi“ a spoluautorem knihy „Management“ , autorem Desatero manažera .

Eva Bednářová

Narozena 8. 5 1937 v Praze, zemřela 6. 12. 1986 tamtéž. Grafička, ilustrátorka a malířka.

Ellen Berg

Spisovatelka, vystudovala germanistiku, pracovala jako průvodkyně v oblasti gastronomie.

Einhard Bezzel

Německý biolog, ornitolog, publicista a novinář, též fotograf zvířat a autor průvodců.

Arnošt Beneš

Autor kriminálních příběhů a literatury faktu.

Andrej Belyj

Andrej Bělyj byl ruský spisovatel, básník, kritik, literární teoretik a myslitel, spolu s Alexandrem Blokem jeden z hlavních tvůrců druhého období ruského symbolismu. Jeho román Petrohrad je považován za jedno z nejvýznamnějších ruských literárních děl a bývá porovnáván s díly Proustovými či Joyceovými. Bělyj pocházel ze vzdělané profesorské rodiny, jeho otec Nikolaj Bugajev byl významný ruský matematik. Studoval na Moskevské univerzitě nejprve přírodní vědy, později krátce filologii a filosofii. Intenzivně se zajímal o Kanta, Schopenhauera, Nietzsche, Ibsena a Dostojevského, stejně jako o východní filosofie. Roku 1903 navázal přátelství s Alexandrem Blokem, trvající do Blokovy smrti roku 1921; byl také nešťastně zamilován do jeho manželky Ljubov Dmitrijevny. Bělyj je rovněž předobrazem románu Valerije Brjusova Ohnivý anděl, v němž je v druhém plánu děje popsán na svou dobu skandální milostný trojúhelník mezi Brjusovem, Bělým a Brjusovovou snoubenkou, literátkou Ninou Petrovskou. Posléze žil Bělyj s pravnučkou Ivana Sergejeviče Turgeněva Asjou Turgeněvou a roku 1931, tři roky před smrtí, se oženil s Klaudií Nikolajevnou Vasiljevou. Bělyj žil od roku 1910 na cestách; podnikl cestu na Blízký východ, žil v Berlíně, Mnichově, Paříži, Bruselu, Skandinávii a Itálii; mezi lety 1912–1916 byl žákem anthroposofa Rudolfa Steinera v ve švýcarském Dornachu, kde se podílel na stavbě prvního Goetheanea. Po sovětské revoluci patřil mezi literáty, kteří sice s jejími myšlenkami sympatizovali, ale z revolučních poměrů utíkali a své práce vydávali v ruských emigrantských centrech po Evropě. Do Sovětského svazu se však v roce 1923 natrvalo vrací a až do své smrti se pokouší zapojit se do sovětské kultury v postupném popření vlastní individuality a tvůrčího naturelu. Roku 1978 začal ruský samizdat udílet literární Cenu Andreje Bělého....

Aloysius Bertrand

Aloysius Bertrand byl francouzský básník a spisovatel. Napsal sbírku básní v próze Gaspard de la nuit , podle níž složil stejnojmennou suitu skladatel Maurice Ravel. Založil žánr básně v próze ve francouzské literatuře a inspiroval symbolistické básníky. Narodil se ve městě Ceva v oblasti Piemont, jeho rodina se ale v roce 1814 usadila v Dijonu. Tehdy začal jeho zájem o toto město. Přispíval do místního deníku, jsa uznáván Hugem a Sainte-Beuvem. Krátce žil v Paříži, kde ale neměl úspěch, takže se vrátil do Dijonu a dále psal do místních novin. Gaspard de la nuit byl dokončen už v roce 1836, ale publikován byl až v roce 1842 poté, co Bertrand zemřel na tuberkulózu. Kniha byla znovuobjevena Baudelairem a Mallarmém a nyní je považována za klasiku francouzské poezie i fantastické literatury.