Výpis všech autorů

Jaroslav Baloun

Narozen 20.4.1923 v Praze. PhDr. ing. CSc., odborný asistent němčiny na pedagogické a filosofické fakultě University Karlovy, práce z oboru.

Jan Balabán

Jan Balabán byl český prozaik, výtvarný kritik, publicista a překladatel. Jeho bratr je akademický malíř Daniel Balabán. Od jednoho roku věku žil v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, později se živil jako překladatel na volné noze . Od roku 2007 pravidelně přispíval do časopisu Respekt. Uváděl řadu výstav výtvarníků v regionu Frýdek Místek, Hlučín, Ostrava, Olomouc. Napsal úvodní texty do katalogů výstav. Byl dvakrát ženatý , měl dvě děti. Pojilo jej úzké přátelství s ostravským básníkem Petrem Hruškou. Jejich přátelství se promítalo i do literární roviny, protože si vzájemně byli prvními čtenáři a kritiky svých textů. V roce 2011 vyšla k Balabánovým nedožitým padesátinám kniha vzpomínek jeho přátel Honzo, ahoj! Setkání s Janem Balabánem. Knihu uspořádala Daniela Iwashita s Michalem Plzákem. V témže roce o Janu Balabánovi vznikl v režii Petry Všelichové televizní dokument. Nejčastějším Balabánovým žánrem je existenciální povídka zachycující její hrdiny v životní krizi. Jeho tvorba se vyznačuje vážným tónem a smutnou až ponurou atmosférou, s níž pojednává tragiku a bolestnost individuálních osudů nejrůznějším způsobem „poničených, bloudících lidí, odcizených světu i sobě samým“. Byla ovlivněna specifickým prostředím Ostravy i křesťanstvím, konkrétně prostředím Českobratrské církve evangelické. Kniha povídek Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004 a získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004. V roce 2010 byl jeho román Zeptej se táty oceněn v anketě Lidových novin jako Kniha roku. Za tento román získal posmrtně také ocenění Magnesia Litera 2011 – Kniha roku....

Irena Baumruková

Narozena 1951 v Praze. PhDr., učitelka angličtiny, zaměřená na odbornou angličtinu pro zdravotnické profese.

Hervé Bazin

Hervé Bazin byl francouzský spisovatel. Jeho romány se často týkají autobiografických témat, jakými byla revolta mládeže proti životním hodnotám establišmentu a nefunkční rodina. Bazin se narodil v Angers, v departmentu Maine-et-Loire. Pocházel z katolické buržoasní rodiny. Jeho prastrýcem byl spisovatel René Bazin. Hervé měl pohnuté dětství. Otec byl právníkem a po několik let vyučoval na univerzitě v Hanoji, která byla součástí francouzské Indočíny. Hervého svěřili rodiče na výchovu babičce. Po její smrti převzaly Bazinovu výchovu různé katolické koleje. Ze všech byl postupně vyloučen. Nakonec, byl poslán na vojenskou akademii Prytanée National Militaire, odkud byl rovněž vyloučen pro neschopnost. Byl v opozici vůči své autoritativní matce, odmítal katolickou výchovu, mnohokrát utekl z domova. Ve dvaceti letech se svou rodinou přerušil styky. Několikrát se léčil v psychiatrických léčebnách. Po rozchodu s rodinou prošel několika zaměstnáními: pracoval na poště, v bance, v advokátní kanceláři, v továrně, jako komorník, obchodní zástupce, ale nikde neuspěl. Nakonec se usadil v Paříži a na Sorbonně vystudoval dějiny dějiny literatury. Patnáct let psal bez většího ohlasu básně. Roku 1946 založil literární revue La Coquille , které však vyšlo jen osm svazků. Prorazit se mu podařilo teprve v roce 1947, kdy za sbírku Jour získal Apollinairovu cenu. Na radu Paula Valéryho se ale začal věnovat próze. Hned první román Vipère au poing , v níž vylíčil konflikt dětí s jejich despotickou matkou, mu získal uznání. Román byl dvakrát zfilmován: V roce 1971 pro televizi a roku 2004 ho Philippe de Broca natočil jako celovečerní film. Poté se už Bazin stal uznávaným romanopiscem. Roku 1957 obdržel Velkou cenu Monaka; o rok později byl zvolen do l’Académie Goncourt , jejímž presidentem se stal roku 1973. Bazin několikrát projel Evropu, byl v severní Africe, třikrát na delší dob...

Hans Bankl

Rakouský lékař, patolog, práce z oboru, též populárně naučná literatura, zabýval se nemocemi historických osobností.

Grigorij Jakovlevič Baklanov

Grigorij Jakovlevič Baklanov byl ruský spisovatel a filmový scenárista. Narodil se v židovské rodině jako Grigorij Fridman, příjmení Baklanov používal od roku 1952. Od roku 1942 byl členem komunistické strany. Za druhé světové války narukoval jako dobrovolník k dělostřelectvu a bojoval v řadách Jihozápadního frontu. V roce 1943 byl nedaleko Záporoží raněn. V roce 1945 obdržel Řád rudé hvězdy. Jeho starší bratr ve válce padl. V roce 1951 absolvoval Gorkého literární institut a otiskl první povídku v časopise Kresťjanka, v roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR a o rok později mu vyšla první kniha. Psal o svých zkušenostech z války, byl představitelem proudu nazývaného „poručická próza“, zaměřeného na individuální osudy mladých řadových vojáků. V roce 1964 napsal knihu Červenec 1941, která kvůli kritice stalinských čistek ve vedení armády mohla vyjít až o čtrnáct let později. Je autorem scénářů k filmům Chvějící se země a Bylo to v máji, jeho knihy vyšly ve 36 zemích. V roce 1982 mu byla udělena Státní cena SSSR. V roce 1986 se stal šéfredaktorem časopisu Znamja. Publikoval v něm dlouho zakázaná díla, hlásil se k politice glasnosti a vyzýval ke stažení sovětské armády z Afghánistánu. Angažoval se v organizaci Memorial, v roce 1993 byl jedním ze signatářů Dopisu čtyřiceti dvou na podporu politických a hospodářských reforem. V letech 1996 až 2001 byl členem rady ruského prezidenta pro kulturu.

David V Barrett

Britský spisovatel, autor mnoha prací na religionistická a ezoterická témata. Pravidelně přispívá do časopisů The Independent, Fortean Times, a Catholic Herald. Píše také knižní kritiky, zejména na knihy z oblasti science fiction.

Dave Barry

David Barry, Jr. je známý americký humorista, v letech 1983–2005 sloupkař floridských novin Miami Herald, nositel Pulitzerovy ceny a autor několika knih. Jeho humor vychází z pozorování každodenní reality, často zprostředkované dopisy čtenářů jeho sloupků, rozvíjené a doplňované jeho fantazií, což někdy rozlišuje svou oblíbenou frází tohle si nevymýšlím. V roce 2002 vydal román Velký průšvih. Česky vyšly dále jeho knihy Dave Barry také hraje na sólovou kytaru ve skupině Rock Bottom Remainders tvořené slavnými americkými spisovateli.

Vlasta Baránková

Vlasta Baránková je česká výtvarnice, známá především jako autorka ilustrací pro děti. Žije a pracuje v Brně, má dva syny. Po studiích na uměleckoprůmyslové škole v Brně pracovala v oblastech vývoje a užití hraček, drobných uměleckých předmětů a divadelních loutek. Pracovala také jako výtvarník Kulturního domu v Brně. V 70. letech 20. století se věnovala grafickému designu, výstavní grafice a typografické úpravě časopisů a knih. Od 80. let se věnovala také malbě. Od 90. let 20. století se těžištěm její tvorby staly knižní ilustrace. Výčet ilustrovaných knih čítá přes sto titulů. Od roku 1986 spolupracovala s curyšským vydavatelstvím Bohem Press, mezi českými vydavatelstvími jsou to například Albatros, Fragment nebo Euromedia Group. Své dílo prezentovala na desítkách českých i mezinárodních výstav a obdržela několik ocenění. Její první ilustrovaná kniha vyšla již v roce 1971 . Od 90. let spoluvytvářela dětské animované seriály, např. Lískulka. Její ilustrace doprovázejí zpěvníky pro děti od autorské dvojice Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře.

Petr Bartůněk

Narozen 1939 v Praze. Doc., MUDr., CSc., lékař, internista - kardiolog a angiolog, věnuje se převážně kardiální formě lymeské boreliózy. Autor článků a prací z oboru. Také autor cestopisných reportáží a sběratel medicínských historek.

Miroslav Batík

Narozen 15.11.1936 ve Zlíně, zemřel v r. 1997. Novinář, publicista, autor knih o Janu Werichovi.

Milan Balda

Milan Balda je český vysokoškolský pedagog a výzkumný pracovník z oblasti technické kybernetiky, dlouholetý vedoucí katedry automatického řízení Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze. Maturoval na plzeňské reálce v roce 1942, ale na strojní fakultě ČVUT mohl začít studovat až po znovuotevření českých vysokých škol. Už v době studia se zajímal o problematiku měření a regulace a fakulta, na níž studoval, se pak stala jeho celoživotním působištěm. V roce 1954 obhájil disertační práci Modelování regulačních obvodů. V roce 1958 byl jmenován docentem a byl pověřen vedením nově založené katedry automatického řízení, na jejímž vzniku se podílel. Kromě formování výuky tohoto oboru, zaměřeného na využití matematických metod a modelů, bylo pro katedru nezbytné mít k dispozici co nejmodernější vybavení: měřicí a regulační přístroje, analogové počítače, v roce 1966 se Milanu Baldovi podařilo získat první číslicový počítač na strojní fakultě. Od roku 1965 byl na katedře zaveden nový samostatný obor inženýrského studia „Přístrojová, regulační a automatizační technika“ a v roce 1974 obor „Automatizované systémy řízení“. Pro odbornou úroveň katedry byla důležitá i účast ve výzkumných projektech. V letech 1965 až 1975 byl pod vedením Milana Baldy řešen výzkum fluidikových prvků pro řídicí systémy . Jeho výsledky promítl Milan Balda do své doktorské disertační práce, kterou obhájil v roce 1974. V roce 1977 byl jmenován profesorem. V dalších letech se pak Milan Balda věnoval především rozvoji a pojetí výuky disciplín technické kybernetiky, včetně vedení vědeckých aspirantů. Katedru automatického řízení vedl až do roku 1990. Některé knižní publikace:...

Michael Baigent

Dostal katolícku výchovu , navštevoval Nelson College a ako univerzitu študoval Canterbury University, Christchurch, pôvodne na obore veda - výskum, aby mohol pokračovať v rodinnej tradícii lesníctva , ale presedlal na komparatívne štúdie náboženstiev a filozofie, študoval buddhizmus, hinduizmus a kresťanstvo. Po štúdiách cestoval po Ázii a Austrálii, keď sa vrátil domov, urobil si BA titul s psychológie...

Maurice Baring

Maurice Baring byl významný anglický spisovatel s výrazným křesťanským akcentem. Ve svých dílech se zabývá otázkami relativnosti lidského poznání, lidských vztahů a citů a lidské existence jako takové, přičemž za vším se zračí trvalá a neměnná pravda, jíž je Bůh.

Konstantin Sergejevič Badigin

Konstantin Sergejevič Badigin, rusky: Константин Сергеевич Бадигин) byl ruský sovětský spisovatel a kapitán dálné plavby, výzkumník a vědec. Svou námořní kariéru začal Badigin roku 1928 jako námořník na Dálném východě. Roku 1932 se po vystudování námořní vysoké školy ve Vladivostoku stal navigátorem a důstojníkem Sovětského námořnictva. Jako kapitán řídil roku 1938 výpravu ledoborce Sedov do Arktidy. Po uvěznění v ledu byl ledoborec změněn na driftující vědeckou polární stanici. Uvolněn byl až po 812 dnech v lednu roku 1940 v oblasti mezi Grónskem a Špicberky. Po svém návratu do vlasti byl Badigin 3. února 1940 vyznamenán Řádem rudé hvězdy a obdržel titul Hrdina Sovětského svazu. V průběhu Velké vlastenecké války byl v letech 1941 až 1943 velitelem sovětských ledoborců v Bílém moři a v letech 1943 až 1945 kapitánem motorové lodi v Tichém oceánu, která se plavila mezi Seattlem a Vladivostokem. Po skončení války odešel do výslužby a věnoval se studiu a literatuře. Vystudoval Moskevský pedagogický institut, pak absolvoval aspiranturu na Lomonosovově univerzitě, roku 1953 zakončil studium obhajobou disertační práce a získal titul kandidáta věd v oboru geografie. Jako autor debutoval ve 40. letech 20. století črtami o průzkumnících Arktidy. Poté napsal několik autobiografických knih a historických románů týkajících se mořeplavby. Roku 1973 se stal předsedou Komise pro námořní uměleckou literaturu Svazu spisovatelů Sovětského svazu.

Kateřina Bártů

Spoluautorka scénáře seriálu Rodinná pouta.

Josef Bachtík

Hudební publicista a muzikolog, narozen 8. 4. 1901, Praha, zemřel 1. 4. 1971, Praha. Pocházel z kantorské rodiny, byl synem Ferdinanda Bachtíka, autora hudebně teoretických a folkloristických prací. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval na Karlově univerzitě práva . Hudební vzdělání získal u svého otce . Pracoval jako úředník zemské politické správy a pak pražského magistrátu . Stal se hlavním redaktorem hudební redakce Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze . Do hudebního života vstoupil jako spolupracovník Otakara Šourka v časopise Venkov , brzy se stal obdivovatelem Antonína Dvořáka. Byl členem redakční rady časopisu Rytmus a komise pro vydávání díla Antonína Dvořáka. Přispíval také do časopisu Der Auftakt, zejména články o současném i minulém vývoji české hudby. Autor několika operních libret.

Jitka Bártů

Jitka Bártů je česká televizní režisérka, scenáristka, spisovatelka a producentka. Profesně se svou sestrou Kateřinou Bártů, dvojčetem, tvoří sourozenecké autorské duo zvané Sestry Bártů. Po studiu scenáristiky v Los Angeles začínala jako copywriter v reklamních agenturách Mark BBDO a Ogilvy&Mather v Praze. Autorsky spolupracuje na scénářích se svou sestrou Kateřinou, se kterou vlastní společnost Twinpower. Od roku 2009 se na svých projektech kromě psaní scénářů podílí jako režisérka. Na svých projektech se podílí jako scenáristka, režisérka a producentka. Společně se sestrou Kateřinou napsala 3dílný román Rodinná pouta. Knihy jsou založené na příbězích postav ze stejnojmenného televizního seriálu.

Jan Bauch

Jan Bauch byl český malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf a vysokoškolský pedagog. Narodil se v Řetězové ulici na Starém Městě v Praze. V letech 1912–1913 se v dílně svého otce vyučil řezbářem. V letech 1914–1916 studoval Uměleckoprůmyslovou školu u prof. Emanuela Dítěte ml., v letech 1919–1924 u prof. Vratislava Hugo Brunnera. Zároveň navštěvoval grafickou speciálku Na Akademii výtvarných umění v Praze u Maxe Švabinského , ale před absolutoriem ze školy odešel. V osmnácti letech prošel zákopy 1. světové války v Uhrách a Rumunsku a poté byl do roku 1919 příslušníkem čs. dobrovolnického vojska. Tato životní zkušenost ovlivnila i jeho malířské dílo. V meziválečném období byl členem Umělecké besedy . Podnikl cesty do Francie , Belgie a Řecka a do Itálie . Po válce působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, od roku 1946 jako docent, od roku 1948 jako profesor. Roku 1958 byl nedobrovolně penzionován. K jeho žákům patřili např. Oldřich Smutný, Miroslav Lamač, Václav Kiml, Karel Hyliš, Vojtěch Adamec, František Vízner. Během normalizace působil Jan Bauch pro mladší generace jako umělecká i morální autorita pro svůj nekompromisní postoj k násilí, páchaném na občanech v nesvobodné společnosti. V roce 1989 podepsal jako jediný národní umělec petici Několik vět . Věnoval se malbě, kresbě, ilustracím, grafice, plastice, pracoval na oknech v chrámu sv. Víta a v Karolínu.. V souvislosti s Bauchovým uměním se hovořívá o baroku a baroknosti . V jeho obrazech je vskutku přítomna hluboce zažitá tradice českého baroka. Barokní vzruch a rytmus jsou především ve vervních tazích štětce a přímo plastickém vrstvení barvy, stejně jako v kontrastech a dramatické stavbě Bauchových obrazů. Jsou projevem snad radosti z barev, nikoli však...

Ilja Bart

Ilja Bart byl československý novinář a básník. Narodil se v Chrudimi. Po maturitě na duchcovském gymnáziu vystudoval práva na Univerzitě Karlově. Zúčastnil se španělské občanské války, za okupace byl vězněn pro ilegální činnost. Před válkou i po ní pracoval jako novinář v levicovém tisku. Vykonával i řadu politických funkcí. Od třicátých let překládal ruskou a španělskou poezii. Zemřel 11. listopadu v Praze. Autor psal prózy, reportáže, divadelní hry a básnické sbírky:

Ian Baxter

Americký autor prací o 2. světové válce, německé armádě a zbraních SS. Ian Baxter je vojenský historik, specializující se na německou vojenskou historii dvacátého století. Je autorem více než dvaceti knih. Recenzoval také četné vojenské studie určené k publikaci, poskytl tisíce fotografií a důležitých dokumentů různým nakladatelům a filmovým producentům po celém světě. Přednáší na celé řadě univerzit napříč Velkou Británií a Severním Irskem.

František Bareš

František Bareš byl český středoškolský pedagog, historik a muzejní pracovník. Absolvoval reálné gymnázium v Táboře a poté vystudoval zeměpis a dějepis na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandově univerzity v Praze. V letech 1876–1908 byl profesorem na mladoboleslavském gymnáziu. Současně byl zakladatelem a správcem mladoboleslavského muzea od roku 1863. Založil „Krajinský muzejní spolek“ a měl podíl na otevření první městské muzejní expozice. Od roku 1886 byl správcem městského archivu a jednatelem Muzejního spolku v Mladé Boleslavi.

David Barnett

David Barnett, anglický novinář a spisovatel, se narodil 11. ledna 1970 ve Wiganu, Lancashire. Publikoval již několik knih, včetně Andělského zrcadla a dvou do češtiny dosud nepřeložených děl - Hinterland a The Janus House and Other Two-Faced Tales . Rovněž pracoval pro noviny Telegraph&Argus.

Christiaan Neethling Barnard

Christiaan Neethling Barnard byl významný jihoafrický chirurg, který jako první provedl úspěšnou transplantaci srdce. Narodil se v Jihoafrické republice, poté vystudoval lékařství v Kapském městě a znalosti z kardiochirurgie získal v USA. Později se znovu vrátil do vlasti a stal se profesorem chirurgie v Kapském městě. V dobách jeho mládí vládl v Jihoafrické republice značný neklid, především kvůli častým válkám černých proti bílým. Barnardovi byli chudá búrská rodina. Adam Barnard, chudý kazatel Armády spásy, měl manželku Elizabeth, která se věnovala výchově svých čtyř synů. Tři z nich Jan, Christian a Marius vystudovali vysokou školu, z toho Christian a Marius lékařskou fakultu v Kapském městě. Christian promoval v roce 1946 a byl potom praktickým lékařem v malém městě Ceresu, posléze pracoval na své Alma mater Groote Schuur v Kapském městě. Později se dostal do USA a začal se věnovat kardiochirurgii. Po kratším období, které strávil v JAR se opět vrátil do Ameriky. Bratr Marius byl také kardiochirurgem a integrální součástí transplantačního týmu. Chris Barnard byl třikrát ženatý. První manželku Alettu Gertruidu Louwovou si vzal roku 1948. Měli spolu dceru Deirdre a syna Andrého, který se stal také lékařem. Ve středním věku, již jako ženatý otec, neunesl André závislost na opiátech a spáchal sebevraždu. Barnard byl zastáncem eutanázie a proti sebevraždám obecně nic nenamítal. Samozřejmě smrt syna ho velmi zasáhla. Druhou ženou byla o 28 let mladší Barbara Zoellnerová , se kterou se oženil roku 1970. Z manželství vzešli dva synové Frederick Christiaan a Christiaan Alexander a k rozvodu došlo v roce 1982. Naposledy potřetí se prof. Barnard oženil v roce 1988 s Karin Setzkornovou , která byla o celých 50 let mladší. I tento svazek dal Barnardovi děti, syna Armina a dceru Laru. Po první transplantaci srdce se stal dozajista nejslavnějším lékařem světa. Setkával se státníky ve všech světad...

Bodo J Baginski

Bodo J. Baginski se narodil 4/10/1952, syn básníka a romanopisce Bodo Baginski Olli. Po několika letech studia a cestování a vzdělávání jako fyzioterapeut si v roce 1973 otevřel vlastní praxi, preferující alternativní léčebné metody. V době svého 10-ti letého působení v této práci vyvynul několik patentů v oblasti lékařských technologií. Jeho hledání dalších možností celostního léčení ho dovedlo v roce 1983 na rok do komunity Findhorn na severu Skotska, stejně jako v různých asijských zemích. Bodo J. Baginski a Shalila Sharamon se setkávají v roce 1984 při jejich společném zájmu o přírodní, celostní léčení, následuje období společných přednášek a seminářů a vytvoření specializovaného knihkupectví pro esoterickou literaturu. V roce 1985 publikujíi své první knihy "Reiki - univerzální životní energie", která získala celosvětovou pozornost. Další knihy jako jsou "Chakra Příručky", spolu s Magií Merlina v rámci projektu "Chakra meditace", jsou jedny z nejúspěšnějších v tomto žánru. "Cosmobiological plánování rodiny", "Einverstandensein - záchrana ze stínu", "Zázrak v jádru grapefruitu", "Léčení s extrakt z grapefruitových jadérek" následovaly. Jejich inspirující práce se objevují po mnoho let v seznamech bestsellerů a jejich publikace byly přeloženy do 20 jazyků. Autoři žili v 90.letech na jihozápadním pobřeží Irska. http://www.amazon.com/Bodo-J.-Baginski/e/B00455GPQO

Banket

Banket byla slovenská new wave/popová skupina působící především v 80. letech 20. století. Skupina vznikla v roce 1983 v Bratislavě, která byla tehdy součástí Československa. Skupinu tvořili Maťo Ďurinda , Pavol Habera a bratři Dušan a Ivan Antalíkovi. Banket se rychle stala jednou z průkopnických kapel na slovenské hudební scéně, známá svou syntézou popové hudby s experimentálnějšími elektronickými zvuky, což bylo v té době poměrně inovativní.

Alica Bartková

Alica Bartková patrí medzi výrazné talenty dnešnej mladej generácie. Žije v Banskej Bystrici, kde vyštudovala na Univerzite Mateja Bela filozofiu a výtvarnú edukáciu. Alica Bartková sa umiestnila na popredných miestach v mnohých literárnych súťažiach, no knižný trh sa jej spočiatku postavil chrbtom. A potom akoby sa roztrhlo vrece, všetky veľké vydavateľstvá začali prejavovať záujem. Nemožno sa čudovať, Alica Bartková sa vyznačuje mimoriadnym postrehom, detailným zobrazením vzťahu a priblížením dnešného života. Jej slová sú úderné, vťahujú do deja, a hoci sme uprostred ľúbostného trojuholníka, je to nový, iný - súčasný pohľad…

Zdeněk Bár

Zdeněk Bár byl český spisovatel a regionální kulturní pracovník. Narodil se v rodině řídícího učitele Josefa Bára a jeho manželky Karly . Byl mladší ze dvou synů. Po maturitě na reálném gymnáziu v Příboře studoval na Univerzitě Karlově v Praze. Začal studovat práva, ale pokračoval na filozofické fakultě, kde studoval němčinu, francouzštinu a češtinu. Na studium, které ukončil úspěšně roku 1927, navázal zkouškami učitelské způsobilosti v roce 1929. V roce 1926 získal z Fondu Julia Zeyera ČAVU stipendium 400 Kč, což mu umožnilo vycestovat do Francie. V průběhu studií začal vyučovat na reformním reálném gymnáziu v Praze. V letech 1927–1936 byl pedagogem na reálném gymnáziu v Hlučíně, v letech 1936–1946 na stejném typu školy v Ostravě. V období 1946–1949 byl lektorem češtiny na univerzitě v Grenoblu. V roce 1948 se Zdeněk Bár vrátil na prázdniny z Grenoblu do vlasti, ale již nebyl znovu ministerstvem nově jmenován lektorem. V říjnu 1949 byl zatčen a odsouzen na patnáct let vězení. Podmínečně byl propuštěn v prosinci 1957. Po propuštění z vězení pracoval jako úředník, rehabilitován byl v roce 1967. V letech 1967–1974 byl ředitelem hlučínského kulturního domu. Zdeněk Bár byl ženat, jeho žena Blanka byla středoškolská profesorka a redaktorka Moravsko-slezského deníku. Manželé Bárovi měli dceru Blanku . Zdeněk Bár je pohřben na hřbitově ve Štramberku, spolu s dcerou a rodiči. Zdeněk Bár byl členem Moravského kola spisovatelů. Psal lyriku, od poloviny 30. let 20. století se věnoval i románům, zejména ze slezského prostředí. Vydával periodické přehledy literatury Ostravska, v monografiích se věnoval Petru Bezručovi a Vojtěchu Martínkovi. Psal divadelní kritiky, přispíval do řady deníků a časopisů....

Vladimír Barta

Slovenský fotograf, kalendáře, fotografické knihy o Slovensku. Editor knih svého otce V. Bárty , např. Krajina mojho srdca, Hory moje hory, Tatry čarovné.

Tessa S Bailey

Richard Bachman

Stephen Edwin King , některá díla vydal pod pseudonymem Richard Bachman, je americký spisovatel hororů, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti. Řada jeho knih a povídek byla zfilmována. Mezi jeho slavná díla patří knihy Carrie, To, Mrtvá zóna, Osvícení a série Temná věž, ve filmovém zpracování prosluly především na jeho dílech postavené snímky Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle . Jeho kniha Pod kupolí se v roce 2013 dostala na obrazovky americké televizní stanice CBS v seriálové podobě. V roce 1986 režíroval film Vzpoura strojů, k mnohým snímkům též napsal scénář , Creepshow , Řbitov domácích zvířátek , případně si v nich zahrál , Zhubni! , Spisovatelé ). Jeho kariéra spisovatele začala prakticky už v roce 1959, kdy se svým starším adoptovaným bratrem Davidem vydali místní noviny Dave's rag . Od roku 1962 studoval na Lisbon High School , kde se svým přítelem Chrisem Chesleyim vydali v roce 1963 sbírku 18 povídek s názvem People, Places and Things - volume I. O rok později publikoval dvoudílnou knihu The Star Invaders. První dílo, které bylo veřejně publikováno, byla povídka I was a Teenage Grave Robber a vyšla v časopise Comics Review v roce 1965. V roce 1966 ukončil úspěšně studium na střední škole a dostal stipendium na univerzitu. Roku 1970 absolvoval univerzitu v Oronu, obory angličtina a tvůrčí psaní se zaměřením na učitelství. Rok nemohl najít práci učitele, a tak pracoval v prádelně a psal povídky, které prodával do pánských časopisů. V lednu 1971 se oženil s Tabithou Spruce. Seznámili se v univerzitní knihovně v Maine – Orono, kde oba pracovali během studia. První povídku, Skleněná podlaha, mu vydali v časopise Startling Mystery Stories. Povídky, které napsal zpočátku tvorby, byly časem vydány v knize Night...

Milan Bakeš

Milan Bakeš je profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, působí též jako advokát zapsaný u České advokátní komory pod č. 00841 v advokátní kanceláři Bakeš & partneři s právním zaměřením na bankovní právo, kapitálové trhy, cenné papíry, daně, poplatky, devizové právo, finanční právo. Zabývá se především finančním právem. V letech 1993–2002 byl členem dozorčí rady České spořitelny. Když v roce 2000 získala Středoevropská Stavební majoritní podíl v IPS, stal se na několik měsíců členem dozorčí rady IPS. V roce 2005 získal ocenění Právník roku v oboru finance. Od roku 2006 je členem Akreditační komise a předsedou její stálé pracovní skupiny pro právo a bezpečnostní obory.

Michal Bartoš

Narozen 13. 11. 1973. Kouč a mentor se zaměřením na mezilidské vztahy, sebepoznání a smysl života, firemní komunikaci a event marketing. Publikace z oborů.

Michaela Bartošová

Narozena 13. 8. 1974. Terapeutka, energetická léčitelka, lektorka, spoluautorka knihy o vztazích a sebepoznání.

Marilyn Bader

Autorka rad pro domácnost.

Mac Barnett

Americký autor literatury pro děti.

Leanne Banks

Leanne Banks se narodila 14.května 1959 v Roanoke, Virginia, USA. Získala bakalářský titul z psychologie, o kterém prohlašuje, že je schopna jej použít jen na fiktivní osoby. Je nositelkou několika cen v oblasti americké romantické literatury. Žije ve Virginii se svou rodinou, má ráda hudbu, čokoládu, citáty a nová dobrodružství.

Jean Balthazar

Jan Antonín Baťa

Narodil se v Uherském Hradišti jako nejmladší syn Antonína Bati Jan Karel. Později si změnil své jméno po svém otci na Jan Antonín Baťa. V rámci rozvoje společnosti uskutečnil cestu kolem světa, na které kontroloval stávající pobočky, hledal nové dodavatele i uzavíral nové kontrakty. Celou cestu uskutečnili na palubě tehdy ultramoderního letounu Lockheed Electra. Z Baťovského letiště v Otrokovicích odlétli 6. ledna 1937. Cesta vedla přes Rakousko, Itálii, Tunisko, Lybii, Egypt, Britské mandátní území, Libanon, Irák, Persii, Indii, Barmu, Thajsko, Nizozemskou východní Indii, Singapur, Malajsii, Francouzskou Indočínu, Hong – Kong, Čínu, Japonsko, Havajské ostrovy, USA, Kanadu, Francii a Německo zpět do Československa. Celá výprava přistála, podle plánu 1. května 1937 v 8.49 místního času. Z této cesty vznikl filmový dokument, bohatá fotodokumentace a cestopisná kniha Za obchodem kolem světa. 13. března 1939 opustil území Československa. Odletěl do Británie a později do Ameriky. Byl však obviněn ze spolupráce s nacisty , čímž mu byl znemožněn pobyt ve Spojených státech. Po válce se marně pokoušel očistit své jméno, v této snaze byla úspěšná až jeho rodina v roce 2007, kdy soud definitivně uznal Jana Antonína Baťu nevinným. Za svého života vedl rovněž soudní spor s ostatními členy rodiny o vlastnictví společnosti Baťa . Ani v tomto sporu nebyl úspěšný; majetek připadl Tomáši Janu Baťovi . Jan Antonín Baťa, poté co se uchýlil do Jižní Ameriky, založil řadu nových obuvních a jiných společností. Zakládal a rozvíjel nová města podle vzoru Zlína . Byl dokonce navržen na Nobelovu cenu za mír. Zemřel roku 1965 v Brazílii....

Giovanni Bandini

Vystudoval indologii, srovnávací náboženské vědy a indickou kunsthistorii. Vyučuje na univerzitě v Heidelbergu a od roku 1987 pracuje jako nezávislý spisovatel a překladatel.

František Bálek

František Bálek je sochař. Vyučil se keramikem v Karlovarském porcelánu v závodě Duchcov. V letech 1979 - 1985 pak studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze užité sochařství u prof. Josefa Malejovského. Po skončení studií se vrátil do Plzně, kde spolupracoval na zakázkách s Aloisem Soprem či Ladislavem Fládrem. Je spoluautorem Památníku Díky, Ameriko! v Plzni, podílel se na obnově Památníku národního osvobození v Plzni. Realizoval například památník Emila Škody či pamětní desku věnovanou Václavu Havlovi na Věznici Plzeň. Po roce 1989 se začal věnovat i sochařství z ledu a písku.

Eva Bacigalová

Vyštudovala Matematicko-fyzikálnu fakultu Univerzity Komenského, odbor astronómia a astrofyzika. S hviezdami naozaj pracuje dodnes, aj keď ide o hviezdy šoubiznisového neba. Viac ako 15 rokov pôsobila vo Fun Radiu ako moderátorka, celé desaťročie uvádzala poslucháčsku hitparádu Top Fun. Dnes je novinárkou na voľnej nohe, riaditeľkou Moderátorskej školy Bratislava, jej hlas často využíva aj televízia TVA. V lete, počas novinárskej uhorkovej sezóny, tak môže byť pokojne aj naturistkou. Eva Bacigalová je mladá slovenská autorka. Nedávno jej vyšla vo vydavateľstve evitapress malá útla knižka, ktorá mala na Slovensku veľký úspech.

Erich Bauer

Vystudoval psychologii v Mnichově. léta pracoval v nemocnicích jako diplomovaný psycholog a terapeut. Od roku 1980 se začal zabývat astrologií. Studoval v Indii a v USA., potom začal používat astrologii spolu s psychologickými metodami. Je předsedou astrologického svazu Planetwork v Mnichově. Kromě toho pravidelně vystupuje v televizi i v rozhlasu, je známý jako autor četných článků v časopisech i řady knih o astrologii.

Ditte Bandini

Vystudovala etnologii, dějiny náboženství a indologii. Pracuje na Akademii věd v Heidelbergu a kromě toho působí i jako nezávislá spisovatelka a překladatelka.

Christine Bailey

Christine Bailey je výživová poradkyně, odbornice na zdravé stravování, kuchařka, autorka a moderátorka s více než 18-letou praxí. S vášní pro tvorbu chutných a výživných receptů má pověst transformování zdraví lidí a lásku k opravdovému jídlu. Prošla rozsáhlým akademickým a vědeckým výcvikem – má dva bakalářské, jeden magisterský a jeden postgraduální titul ve výživě a výuce vaření. Je též vyškolená v Institutu funkční medicíny . Působí jako konsultantka pro řadu firem, píše do národního tisku, vede kurzy vaření včetně workshopů pro děti. Tvoří nové recepty a výrobky pro široký okruh firem a pravidelně se obevuje v médiích v diskuzích o jídle, výživě a fitness a předvádí nové recepty.

Charif Bahbouh

Narozen v Nabku, Sýrii. Abslovent Filosofické fakulty UK v Praze a Lomonosovy univerzity v Moskvě. Působil v Orientálním ústavu ČSAV. V roce 1990 založil nakladatelství Dar Ibn Rushd, specializující se na vydávání knih, které jsou zaměřeny především na Orient, obzvláště pak na oblast Středního východu. V češtině napsal Charif Bahbouh množství publikací, mj. 10+1 arabská pohádka, Sýrie, Libye, Čeština pro Araby a sbírku básní Nad Prahou hořký půlměsíc, Půvab arabské kaligrafie....

Bára Basiková

Bára Basiková je významná česká zpěvačka a herečka, známá svým silným hlasem a dynamickým vystupováním. Poprvé se proslavila jako zpěvačka české rockové skupiny Precedens v polovině 80. let. Po odchodu z kapely se vydala na úspěšnou sólovou dráhu. Hudební styl Basikové zahrnuje celou škálu žánrů od rocku po pop a je oceňována pro svou schopnost vtisknout svým vystoupením emocionální hloubku. Během své kariéry vydala několik alb, na kterých se projevuje její pěvecký talent a všestrannost. Kromě hudební kariéry se Basiková objevuje také v divadelních představeních, což dále dokládá její umělecký rozsah. Díky svému přínosu české hudební scéně se stala respektovanou osobností v oboru.

Anton Baláž

Anton Baláž je slovenský spisovatel-prozaik, televizní a filmový scenárista, rozhlasový dramatik a publicista. Narodil se v hornické a dělnické rodině, vzdělání získal v Lehotě pod Vtáčnikem, Košicích, Prievidzi a později navštěvoval v letech 1965–1970 Filosofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, studovat zde obor žurnalistika. Po skončení studia se stal redaktorem, později šéfredaktorem společenského týdeníku Sloboda. Po listopadu 1989 byl šéfredaktorem Slovenského deníku. V letech 1993–1994 pracoval v Kanceláři prezidenta Slovenské republiky. V současnosti pracuje v Literárním a informačním centru. Žije v Bratislavě, kde působí hlavně jako novinář. Svoji první povídku zveřejnil už v roce 1970 v časopisu Mladá tvorba, ale první román mu vyšel až v roce 1977. Po skartaci debutu Bohovia ročných období oficiálně vstoupil do literatury historickými romány Sen pivníc a Tiene minulosti. Ve svých dílech se zaobírá společenskými problémy, , vykresluje zde obraz posledních let totalitního režimu , nicméně pro jeho dřívější tvorbu je také charakteristické groteskní a fantastické vnímání reality . V druhé polovině 90. let 20. století nalezl pro svoji tvorbu novou tematickou oblast: holokaust slovenské židovské komunity a poválečné osudy těch židů, kteří přežili německé vyhlazovací tábory a snaží se najít nový smysl svého života . V roce 2003 znova vyšla jeho prozaická prvotina Bohovia ročných období, která i s odstupem třech desetiletí od prvního vydání působí jako autentická výpověď o životě tehdejší mladé generace. Jeho díla byla přeložena do češtiny, němčiny, polštiny a ukrajinštiny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Baláž na slovenské Wikipedii....

Anne-Sophie Baumann

Francouzská autorka knih pro děti.

Viktoria Ban-Jiránková

Narozena v roce 1952 v Leningradě. Malířka, grafička, ilustrátorka a pedagožka.

Viktor Barinov

Tabea Bach

Narodila se v Tübingenu, vyrůstala v jižním Německu a ve Francii, studovala v Mnichově a ve Florencii. Dnes žije s manželem na venkově ve Schwarzwaldu. Než se začala naplno věnovat psaní, živila se jako operní dramaturgyně. Ráda a často cestuje.

Semen Petrovič Babajevskij

Ruský spisovatel, novinář.

Richard Ballantine

Richard Ballantine je autorem nejžádanějších knih o bicyklech a cyklistice na světě. Richardova kniha o bicyklech vyšla poprvé v roce 1972 v nakladatelství Oxford Illustrated Press a prodalo se jí více než milión výtisků po celém světě. Pokud Richard Ballantine nejezdí na kole nebo nepíše, dělí čas mezi Londýn a New York, kde zastupuje zájmy rodinného vydavatelství Bantam Press.

Petr Bartůněk

Doc. Mudr. Petr Bartůněk promoval na Fakultě všeobecného lékařství UK. Svůj profesionální život spojil natrvalo se IV. interní klinikou 1. LF UK a VFN v Praze, kde působil i jako její přednosta. Své literární ambice začal realizovat již v roce 1963, kdy založil a redigoval časopis mediků Reflex. Rovněž sestavil a vydal několik souborů usměvných i vážných historek z medicinského prostředí, které jsou výsledkem jeho dlouholetého sběratelského zájmu.

Olga Barényi

Olga Barényi je spisovatelský pseudonym a podle vlastní životopisné legendy i rodné jméno české spisovatelky, píšící do roku 1945 česky a poté v rakouském a německém exilu německy. Původně působila jako herečka v Praze a v Bratislavě. Aloisie Anna Voznicová , provdána Halvaxová a Gerstbergerová . Herecké pseudonymy: Olga Bělská , Olga, Luisa nebo Louisa Voznicová . Spisovatelské pseudonymy: Olga Barényi , Olga Barényiová , Hilde Wangel , O. B. , Olga von Barényi . Narodila se 4. července 1905 v Kroměříži v rodině bednáře Aloise Voznici, původem z Olomouce, a švadleny Anny roz. Korčianové, původem z Hoštic u Zdounek, patrně jako druhorozené dítě. Roku 1917 jí zemřela matka, otec v té době sloužil ve válčící rakouskouherské armádě. Proto strávila zhruba dva roky v kroměřížském sirotčinci. Absolvovala tři třídy měšťanské školy a tři ročníky Státního ústavu ku vzdělávání učitelů v Kroměříži. Roku 1923 nastoupila na dramatické oddělení Státní hudební a dramatické konservatoře v Brně, po prvním ročníku přešla na Státní konservatoř hudby v Praze do třídy Marie Laudové-Hořicové. Zde studovala v ročníku s Lolou Skrbkovou a Světlou Svozilovou. Brzy začala hrát i mimo školu v různých ochotnických uskupeních. Zřejmě jako krytí vůči vedení konzervatoře požádala roku 1925 úřady o změnu jména na Olgu Bělskou. Z dokumentů není zřejmé, zda jí úřady vyhověly, prokazatelně však pod tímto jménem účinkovala v inscenacích Divadla mladých Fraška o mistru Miminovi a Když ženy něco slaví… v režii Jiřího Frejky. Pod jménem Olga Voznicová pak hrála v inscenaci Dětský karneval dalšího významného avantgardního souboru, Uměleckého studia Vladimíra Gamzy. Dostupné kritiky hodnotí její herecké výkony, ať již na konzer...

Nesvadbová Barbara

Miloslav Baláš

Miloslav Baláš byl český spisovatel, historik a překladatel z arabštiny, perštiny, turečtiny, bulharštiny a francouzštiny. Miloslav Baláš byl rovněž vlastivědný pracovník zaměřený na region Valašska a Novojičínska. Spolupracoval s krajovými muzei a přispíval do regionálních časopisů a novin. Narodil se jako třetí ze šesti sourozenců Emanuelovi a Amálii Balášovým. Navštěvoval obecnou školu ve svém rodišti. Poté vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a později v Holešově, kde maturoval . Studoval orientalistiku u profesora Jana Rypky na Univerzitě Karlově v Praze, studoval současně práva, doktorát získal v roce 1946. Ve třicátých letech 20. století opakovaně navštívil Balkán a Turecko, od padesátých let cestoval po různých evropských zemích a po Egyptě. Po základní vojenské službě pracoval jako úředník okresního úřadu, potom jako archivář a muzejní pracovník ve Valašském Meziříčí, kde byl rovněž činný v bibliofilském Kroužku knihomilů. Oženil se s Hedvikou Juškovou . Z existenčních důvodů se stal právníkem v Novém Jičíně, kde až do odchodu do důchodu působil na okresním národním výboru . Začal publikovat časopisecky v polovině dvacátých let. Jeho prvotina, tradiční román z Valašska Mezi sousedy , vycházela na pokračování v Ostravském deníku. Je znám především díky valašským vyprávěnkám Kouzelný kvítek a Čarovné housle , které ilustroval Václav Houf . Od počátku je pro Balášovu tvorbu charakteristické tíhnutí k básnicky organizovanému textu. O sevřený a stylisticky vytříbený výraz usiloval už v experimentálním cyklu básnických próz Stínohry ze tmy . Historické povídky o lásce a zradě Hlas a mlčení začínají milostnou idylou tovaryše zlatnického cechu, pokračují črtou z rudolfínské doby a končí povídkou z klášterního a vojenského života ve Val...

Mark Baker

Americký novinář, píšící především o cestování pro Lonely Planet, ale pracoval také jako redaktor a editor v The Economist Group a Radio Free Evrope. Žije více než dvacet let v Praze.

Louis Baldwin

Louis Baldwin pracoval více než 20 let jako redaktor časopisu jednoho vědeckého ústavu. Šest let působil jako univerzitní profesor angličtiny, v důchodu se věnuje psaní. Žije v Kalifornii. Mezi jeho nejvýznamnější knihy patří Jesus of Galilee, The Pope and the Mavericks, One Woman´s Liberation: The Story of Fanny Burney.