Výpis všech autorů

Milan Balda

Milan Balda je český vysokoškolský pedagog a výzkumný pracovník z oblasti technické kybernetiky, dlouholetý vedoucí katedry automatického řízení Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze. Maturoval na plzeňské reálce v roce 1942, ale na strojní fakultě ČVUT mohl začít studovat až po znovuotevření českých vysokých škol. Už v době studia se zajímal o problematiku měření a regulace a fakulta, na níž studoval, se pak stala jeho celoživotním působištěm. V roce 1954 obhájil disertační práci Modelování regulačních obvodů. V roce 1958 byl jmenován docentem a byl pověřen vedením nově založené katedry automatického řízení, na jejímž vzniku se podílel. Kromě formování výuky tohoto oboru, zaměřeného na využití matematických metod a modelů, bylo pro katedru nezbytné mít k dispozici co nejmodernější vybavení: měřicí a regulační přístroje, analogové počítače, v roce 1966 se Milanu Baldovi podařilo získat první číslicový počítač na strojní fakultě. Od roku 1965 byl na katedře zaveden nový samostatný obor inženýrského studia „Přístrojová, regulační a automatizační technika“ a v roce 1974 obor „Automatizované systémy řízení“. Pro odbornou úroveň katedry byla důležitá i účast ve výzkumných projektech. V letech 1965 až 1975 byl pod vedením Milana Baldy řešen výzkum fluidikových prvků pro řídicí systémy . Jeho výsledky promítl Milan Balda do své doktorské disertační práce, kterou obhájil v roce 1974. V roce 1977 byl jmenován profesorem. V dalších letech se pak Milan Balda věnoval především rozvoji a pojetí výuky disciplín technické kybernetiky, včetně vedení vědeckých aspirantů. Katedru automatického řízení vedl až do roku 1990. Některé knižní publikace:...

Mark Baker

Americký novinář, píšící především o cestování pro Lonely Planet, ale pracoval také jako redaktor a editor v The Economist Group a Radio Free Evrope. Žije více než dvacet let v Praze.

Ladislav Ballek

Mgr. Ladislav Ballek byl slovenský spisovatel, politik a diplomat. Dětství prožil v Dudincích a Šahách. V letech 1959–1963 studoval na Pedagogické fakultě v Banské Bystrici slovenský jazyk, dějepis a výtvarnou výchovu. Po absolvování základní vojenské služby rok učil na základní škole v Habovce. V roce 1966 se stal redaktorem Československého rozhlasu v Banské Bystrici a v letech 1968–1972 byl redaktorem kulturní rubriky krajského deníku Smer. Od roku 1972 působil v Bratislavě. Nejprve v redakci původní tvorby ve vydavatelství Slovenský spisovateľ a od roku 1977 jako vedoucí literárního oddělení na Ministerstvu kultury Slovenské socialistické republiky. Od roku 1980 byl náměstkem ředitele Slovenského literárního fondu a v letech 1984–1989 vedoucím tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V letech 1992–1994 byl poslancem Národní rady Slovenské republiky za slovenskou Stranu demokratické levice. Vyučoval na Pedagogické fakultě v Nitře a Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1998 neúspěšně kandidoval na prezidenta Slovenské republiky. Od roku 2001 do roku 2008 působil ve funkci velvyslance Slovenské republiky v České republice. Jedná se o typického představitele slovenské románové tvorby /nejen, ale zejména/ 70. let 20. století. V roce 1980 obdržel národní cenu SSR a v roce 1982 byl jmenován zasloužilým umělcem. Zemřel v roce 2014 ve věku třiasedmdesáti let. Jeho první literární pokusy se vztahují k jeho vysokoškolskému studiu. První próza mu vyšla ve sborníku Silueta v roce 1964, o tři roky později mu vyšla debutová knížka. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Ballek na slovenské Wikipedii.

John Bailey

Britský odborník na rybaření, fotograf.

Joëlle Barnabé

Belgická spisovatelka knih pro děti.

Jiří Bárta

Holubovský rodák Jiří Bárta napsal a vlastním nákladem vydal knihu o milované hoře Kleti. Do téměř dvou set stránkového díla vložil autor skoro šest let trvající bádání v archivech a shromažďování podkladů a především intimní vztah k místu ovlivňujícímu zásadním způsobem jeho život. Dnes pětašedesátiletý Jiří Bárta se narodil na samém úpatí Kleti v obci Holubov. Odmalička byl s horou spjatý nejen tím, že k ní denně vzhlížel a měl to jen pár kroků do lesů, které ji pokrývají, ale také díky tatínkově vyprávění o dědovi, jenž býval na Kleti knížecím cestářem. Před dvěma lety zemřela J. Bártovi manželka, která mu byla velkou oporou, lyžovala s ním na svazích Kletě a společně brávali na milovanou horu také dceru a vnoučata. Nejméně rok mu trvalo, než se vyrovnal s těžkou ztrátou a mohl se vrátit k dokončení knihy, která bude v prodeji od 21. července 2011 na veletrhu v Křemži a přímo na chatě v sousedství kleťské rozhledny.

Jaroslav Baloun

Narozen 20.4.1923 v Praze. PhDr. ing. CSc., odborný asistent němčiny na pedagogické a filosofické fakultě University Karlovy, práce z oboru.

Irena Baumruková

Narozena 1951 v Praze. PhDr., učitelka angličtiny, zaměřená na odbornou angličtinu pro zdravotnické profese.

Hans-Jochen Bartsch

Autor knih o matematice.

Hans Bankl

Rakouský lékař, patolog, práce z oboru, též populárně naučná literatura, zabýval se nemocemi historických osobností.

H. E Bates

Herbert Ernest Bates CBE, lépe známý jako H. E. Bates, byl anglický autor. Mezi jeho nejznámější díla patří Love for Lydia, The Darling Buds of May a My Uncle Silas.

František Bardon

František Bardon byl český hermetik, léčitel a mág známý také pod pseudonymy mistr Frabato a Arion. Zvláště v zahraničí je pokládán za jednoho z největších zasvěcenců, který vytvořil univerzální zasvěcovací soustavu na základě kompilace západní magické tradice, kabaly, orientální magie a jógy. Některými ze svých žáků je pokládán za inkarnaci Herma Trismegista a dalších mýtických i historických autorit. Uznávaný léčitel a mág se narodil 1. prosince 1909 v Opavě. Prožil normální dětství, ale ve čtrnácti letech se začala obyčejnému chlapci měnit povaha a charakter a k údivu jeho učitelů dokonce i písmo. Údajně se do něj tehdy inkarnovala vyšší duchovní bytost, a František Bardon tak prý získal nadpřirozené schopnosti. Názory na původ těchto schopností se sice různí, jisté však je, že brzy navázal kontakt s německým okultistou Friedrichem Wilhelmem Quintscherem a zapojil se do dění na meziválečné německé okultní scéně. Před druhou světovou válkou působil v Německu, kde přednášel o hermetice a během krátké doby se tam prý stal miláčkem publika. Udivoval pokusy, kdy před nevěřícími lidmi předváděl své magické schopnosti, nahlížel lidem do duše, jasnovidecky poznával skryté předměty i jejich historii stejně jako osud jejich majitelů. Jeho schopnosti a sláva způsobily, že se o něj začal zajímat samotný Adolf Hitler. Nabízel mu moc a peníze na oplátku za to, že mu objasní původ svých schopností a bude je využívat pro blaho Říše. František Bardon však rezolutně odmítl a z Německa musel uprchnout. Brzy už poznal, jaké to je být v nepřízni velkého vůdce. Byl uvězněn a mučen ve věznici v Breslau, kde na popravišti musel sbírat usekané hlavy. Uprchl na konci války, kdy byl tábor vybombardován. Po válce pak pomocí svých jasnovideckých schopností pomáhal nacházet utopená těla podle fotografií postižených a předvídal také osudy lidí pohřešovaných ve válce. To, co ho nakonec ...

Erich Bauer

Vystudoval psychologii v Mnichově. léta pracoval v nemocnicích jako diplomovaný psycholog a terapeut. Od roku 1980 se začal zabývat astrologií. Studoval v Indii a v USA., potom začal používat astrologii spolu s psychologickými metodami. Je předsedou astrologického svazu Planetwork v Mnichově. Kromě toho pravidelně vystupuje v televizi i v rozhlasu, je známý jako autor četných článků v časopisech i řady knih o astrologii.

Dave Barry

David Barry, Jr. je známý americký humorista, v letech 1983–2005 sloupkař floridských novin Miami Herald, nositel Pulitzerovy ceny a autor několika knih. Jeho humor vychází z pozorování každodenní reality, často zprostředkované dopisy čtenářů jeho sloupků, rozvíjené a doplňované jeho fantazií, což někdy rozlišuje svou oblíbenou frází tohle si nevymýšlím. V roce 2002 vydal román Velký průšvih. Česky vyšly dále jeho knihy Dave Barry také hraje na sólovou kytaru ve skupině Rock Bottom Remainders tvořené slavnými americkými spisovateli.

Christiaan Neethling Barnard

Christiaan Neethling Barnard byl významný jihoafrický chirurg, který jako první provedl úspěšnou transplantaci srdce. Narodil se v Jihoafrické republice, poté vystudoval lékařství v Kapském městě a znalosti z kardiochirurgie získal v USA. Později se znovu vrátil do vlasti a stal se profesorem chirurgie v Kapském městě. V dobách jeho mládí vládl v Jihoafrické republice značný neklid, především kvůli častým válkám černých proti bílým. Barnardovi byli chudá búrská rodina. Adam Barnard, chudý kazatel Armády spásy, měl manželku Elizabeth, která se věnovala výchově svých čtyř synů. Tři z nich Jan, Christian a Marius vystudovali vysokou školu, z toho Christian a Marius lékařskou fakultu v Kapském městě. Christian promoval v roce 1946 a byl potom praktickým lékařem v malém městě Ceresu, posléze pracoval na své Alma mater Groote Schuur v Kapském městě. Později se dostal do USA a začal se věnovat kardiochirurgii. Po kratším období, které strávil v JAR se opět vrátil do Ameriky. Bratr Marius byl také kardiochirurgem a integrální součástí transplantačního týmu. Chris Barnard byl třikrát ženatý. První manželku Alettu Gertruidu Louwovou si vzal roku 1948. Měli spolu dceru Deirdre a syna Andrého, který se stal také lékařem. Ve středním věku, již jako ženatý otec, neunesl André závislost na opiátech a spáchal sebevraždu. Barnard byl zastáncem eutanázie a proti sebevraždám obecně nic nenamítal. Samozřejmě smrt syna ho velmi zasáhla. Druhou ženou byla o 28 let mladší Barbara Zoellnerová , se kterou se oženil roku 1970. Z manželství vzešli dva synové Frederick Christiaan a Christiaan Alexander a k rozvodu došlo v roce 1982. Naposledy potřetí se prof. Barnard oženil v roce 1988 s Karin Setzkornovou , která byla o celých 50 let mladší. I tento svazek dal Barnardovi děti, syna Armina a dceru Laru. Po první transplantaci srdce se stal dozajista nejslavnějším lékařem světa. Setkával se státníky ve všech světad...

Anna Beatrix Bártová

Mgr. Sabina Huřťáková, rozená Hašková. Vystudovala obor Historie na FF JU v Českých Budějovicích a v současné době žije v jižních Čechách s dcerou, synem, manželem a dvěma psy. Pod vlastním jménem publikovala některé články v časopise Vítaný host a jeden odborný v jihočeském Výběru. Je redaktorkou literárního webu Vaše literatura, píše blog Bláznivá máma, živí se také jako fotografka.

Zdeněk Bár

Zdeněk Bár byl český spisovatel a regionální kulturní pracovník. Narodil se v rodině řídícího učitele Josefa Bára a jeho manželky Karly . Byl mladší ze dvou synů. Po maturitě na reálném gymnáziu v Příboře studoval na Univerzitě Karlově v Praze. Začal studovat práva, ale pokračoval na filozofické fakultě, kde studoval němčinu, francouzštinu a češtinu. Na studium, které ukončil úspěšně roku 1927, navázal zkouškami učitelské způsobilosti v roce 1929. V roce 1926 získal z Fondu Julia Zeyera ČAVU stipendium 400 Kč, což mu umožnilo vycestovat do Francie. V průběhu studií začal vyučovat na reformním reálném gymnáziu v Praze. V letech 1927–1936 byl pedagogem na reálném gymnáziu v Hlučíně, v letech 1936–1946 na stejném typu školy v Ostravě. V období 1946–1949 byl lektorem češtiny na univerzitě v Grenoblu. V roce 1948 se Zdeněk Bár vrátil na prázdniny z Grenoblu do vlasti, ale již nebyl znovu ministerstvem nově jmenován lektorem. V říjnu 1949 byl zatčen a odsouzen na patnáct let vězení. Podmínečně byl propuštěn v prosinci 1957. Po propuštění z vězení pracoval jako úředník, rehabilitován byl v roce 1967. V letech 1967–1974 byl ředitelem hlučínského kulturního domu. Zdeněk Bár byl ženat, jeho žena Blanka byla středoškolská profesorka a redaktorka Moravsko-slezského deníku. Manželé Bárovi měli dceru Blanku . Zdeněk Bár je pohřben na hřbitově ve Štramberku, spolu s dcerou a rodiči. Zdeněk Bár byl členem Moravského kola spisovatelů. Psal lyriku, od poloviny 30. let 20. století se věnoval i románům, zejména ze slezského prostředí. Vydával periodické přehledy literatury Ostravska, v monografiích se věnoval Petru Bezručovi a Vojtěchu Martínkovi. Psal divadelní kritiky, přispíval do řady deníků a časopisů....

Viktor Barinov

Stanislav Balík

Narozen 1978. Doc., PhDr., Ph.D., historik a politolog, zabývá se československými politickými procesy 2. pol. 20. stol. a teorií autoritativních režimů. Člen skautské organizace a autor publikace o dějinách skautského hnutí.

Stanislav Balík

Působí jako vedoucí Katedry politologie FSS MU a jako výkonný ředitel Centra pro studium demokracie a kultury. V roce 2001 úspěšně ukončil studium historie a politologie na FF a FSS MU a v roce 2004 úspěšně ukončil doktorské studium politologie na FSS MU. V roce 2008 se habilitoval s prací "Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností". Koalice, voličské vzorce a politické strany na místní úrovni v letech 1994-2006". Vědecky se specializuje na moderní českou politiku, na komunální politiku a na teorii nedemokratických režimů.

Paul Barbarin

Americký jazzový bubeník a kapelník, narozen 5. května 1899 v New Orleans, Louisiana, USA, zemřel 17. února 1969 tamtéž. Jeho otec Isidore Barbarin a bratr Louis Barbarin byli rovněž hudebníci.

Milan Balcar

Milan Balcar byl český hudební skladatel a kritik. Milan Balcar vystudoval reálné gymnázium v Ostravě a začal studovat stavební inženýrství na ČVUT v Praze. V roce 1905 začal studovat na konzervatoři v Praze hru na varhany , na klavír , hudební teorii a skladbu . Konzervatoř absolvoval v roce 1910 Baladou večerní pro střední hlas a orchestr. Odešel do Zadaru v Dalmácii, kde se stal v učitelském ústavu učitelem klavíru a houslí. Kromě toho působil v hudební společnosti Zoranič a řídil srbský pěvecký sbor Branko. V roce 1913 se vrátil do Prahy. Byl učitelem hudby a působil i jako koncertní klavírista a doprovazeč. Za první světové války byl nucen narukovat a bojoval na italské frontě. Po vzniku republiky se stal učitelem hudby v Ostravě a Frenštátu pod Radhoštěm. Kromě toho dále pokračoval v koncertní činnosti. V roce 1927 např. poprvé souborně provedl Fibichův klavírní cyklus Nálady, dojmy a upomínky. Intensivně se podílel na hudebně osvětové činnosti v severomoravském kraji. Spolupracoval s rozhlasem, kde uvedl více než 180 hudebních pořadů a přednášek. Pomník Milana Balcara od sochaře Karla Vašuta se nachází ve Frenštátě pod Radhoštěm. Ve svých skladbách vycházel Milan Balcar z díla Zdeňka Fibicha a Josefa Bohuslava Foerstera. Ve své době byly jeho skladby hrány, nestaly se však trvalou součástí koncertního repertoáru. Těžiště jeho díla tvoří komorní hudba, písně a sbory.

Marie Bartošová

Fotografka.

Jaroslav Balaštík

Jaroslav Balaštík je bývalý český profesionální hokejista. Jaroslav Balaštík hrál v letech 1997 až 2005 českou ELH za tým HC Hamé Zlín. V roce 2005 přestoupil do NHL do týmu Columbus Blue Jackets. Odehrál zde však jen jednu sezónu 2005/06. V té následující se po 8 zápasech v Columbusu přesunul zpět do Evropy do švédského týmu HV71. Od sezóny 2007/2008 hraje opět ve Zlíně s výjimkou sezóny 2011/2012, kdy hrál za klub BK Mladá Boleslav. Klub nakonec skončil na poslední příčce tabulky a v následné baráži sestoupil. Jeho předností je přesná a tvrdá střela zápěstím a také hra do těla. Ve Zlíně je oporou klubu a každoročně patřil mezi nejlepší střelce klubu a extraligy. Celou svoji kariéru ve Zlíně hrával pravidelně v útoku se svým dobrým kamarádem Petrem Leškou. 8. ledna 2011 se stal členem Klubu hokejových střelců deníku Sport. První zápas v národním týmu: 6. listopadu 2001, Česká republika - Finsko . Statistiky reprezentace:

Jan Barták

Jan Barták byl rakouský a český politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu. Profesně působil jako rolník v obci Kaliště u Prahy. Vystudoval šest tříd gymnázia v Praze, pak se věnoval zemědělskému hospodaření. Přispíval do časopisů. Roku 1894 byl zvolen starostou domovské obce a roku 1895 za člena okresního zastupitelstva v Říčanech. Působil jako vlastivědný pracovník v Kalištích, vydával publikace o jílovském okresu a o myslivosti. V polovině 90. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1895 byl zvolen v kurii venkovských obcí do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k mladočeské straně. Mandát obhájil ve volbách v roce 1901, nyní za kurii venkovských obcí .

David Barnett

David Barnett, anglický novinář a spisovatel, se narodil 11. ledna 1970 ve Wiganu, Lancashire. Publikoval již několik knih, včetně Andělského zrcadla a dvou do češtiny dosud nepřeložených děl - Hinterland a The Janus House and Other Two-Faced Tales . Rovněž pracoval pro noviny Telegraph&Argus.

Bohuslav Balbín

Bohuslav Balbín z Vorličné byl český literát, historik, hagiograf a pedagog. Jako kněz, člen řádu jezuitů se účastnil rekatolizace, jako vlastenec se ve své době řadil mezi obhájce českého jazyka. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baroka. Bohuslav Ludvík Balbín přišel na svět v nepříliš bohaté, kdysi erbovní, královéhradecké měšťanské rodině jako potomek rytířského rodu Balbínů z Vorličné, doložené v 15. století. Původně se nazývali Škvornicové, pak přibrali jméno Balbinus a po nabytí titulu z Vorličné dle usedlosti u Hradce Králové vzniklo pojmenování Balbínové z Vorličné. Narodil se v tzv. Vodičkovském domě, který později patřil do komplexu jezuitských kolejí, dnes tvoří část Nového Adalbertina. Dům prodala jezuitům 18. června 1636 Bohuslavova matka Zuzana, rozená Vodičková. Roku 1622 jeho otec Lukáš Škvornic náhle zemřel. Matku se sedmi dětmi podporoval nejprve Mikuláš ze Schonfeldtu. Později byl Bohuslav vychováván rodinným přítelem Otou z Oppersdorfu na zámku Častolovice, kam se s matkou přestěhovali. Zají­mavostí je, že hocha při křtu držel v rukou Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, který rovněž mohl být jeho kmotrem. Jako chlapec byl Balbín několikrát vážně nemocen a matka ho zaslíbila staroboleslavské Bohorodičce. Bohuslav se uzdravil a nakonec přežil všech šest starších sourozenců. Zajisté i tato okolnost formovala jeho povahu, pevnou víru a hlu­bokou úctu ke svatým. Jeho uzdravení bylo pokládáno za zázračné. Již v dětství projevoval zájem o četbu a historii. Dle pramenů se naučil brzy číst, již v sedmi letech měl prý třikrát přečtenou Hájkovu Kroniku českou, kterou si velmi oblíbil. Vyrůstal v pobělohor­ském katolickém prostředí, v roce 1631 začal studium u benediktinů v Broumově. Po roce přešel na jezuitskou školu v Jičíně a v patnácti letech vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova....

Anton Baláž

Anton Baláž je slovenský spisovatel-prozaik, televizní a filmový scenárista, rozhlasový dramatik a publicista. Narodil se v hornické a dělnické rodině, vzdělání získal v Lehotě pod Vtáčnikem, Košicích, Prievidzi a později navštěvoval v letech 1965–1970 Filosofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, studovat zde obor žurnalistika. Po skončení studia se stal redaktorem, později šéfredaktorem společenského týdeníku Sloboda. Po listopadu 1989 byl šéfredaktorem Slovenského deníku. V letech 1993–1994 pracoval v Kanceláři prezidenta Slovenské republiky. V současnosti pracuje v Literárním a informačním centru. Žije v Bratislavě, kde působí hlavně jako novinář. Svoji první povídku zveřejnil už v roce 1970 v časopisu Mladá tvorba, ale první román mu vyšel až v roce 1977. Po skartaci debutu Bohovia ročných období oficiálně vstoupil do literatury historickými romány Sen pivníc a Tiene minulosti. Ve svých dílech se zaobírá společenskými problémy, , vykresluje zde obraz posledních let totalitního režimu , nicméně pro jeho dřívější tvorbu je také charakteristické groteskní a fantastické vnímání reality . V druhé polovině 90. let 20. století nalezl pro svoji tvorbu novou tematickou oblast: holokaust slovenské židovské komunity a poválečné osudy těch židů, kteří přežili německé vyhlazovací tábory a snaží se najít nový smysl svého života . V roce 2003 znova vyšla jeho prozaická prvotina Bohovia ročných období, která i s odstupem třech desetiletí od prvního vydání působí jako autentická výpověď o životě tehdejší mladé generace. Jeho díla byla přeložena do češtiny, němčiny, polštiny a ukrajinštiny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton Baláž na slovenské Wikipedii....

Alica Bartková

Alica Bartková patrí medzi výrazné talenty dnešnej mladej generácie. Žije v Banskej Bystrici, kde vyštudovala na Univerzite Mateja Bela filozofiu a výtvarnú edukáciu. Alica Bartková sa umiestnila na popredných miestach v mnohých literárnych súťažiach, no knižný trh sa jej spočiatku postavil chrbtom. A potom akoby sa roztrhlo vrece, všetky veľké vydavateľstvá začali prejavovať záujem. Nemožno sa čudovať, Alica Bartková sa vyznačuje mimoriadnym postrehom, detailným zobrazením vzťahu a priblížením dnešného života. Jej slová sú úderné, vťahujú do deja, a hoci sme uprostred ľúbostného trojuholníka, je to nový, iný - súčasný pohľad…

Vlasta Baránková

Vlasta Baránková je česká výtvarnice, známá především jako autorka ilustrací pro děti. Žije a pracuje v Brně, má dva syny. Po studiích na uměleckoprůmyslové škole v Brně pracovala v oblastech vývoje a užití hraček, drobných uměleckých předmětů a divadelních loutek. Pracovala také jako výtvarník Kulturního domu v Brně. V 70. letech 20. století se věnovala grafickému designu, výstavní grafice a typografické úpravě časopisů a knih. Od 80. let se věnovala také malbě. Od 90. let 20. století se těžištěm její tvorby staly knižní ilustrace. Výčet ilustrovaných knih čítá přes sto titulů. Od roku 1986 spolupracovala s curyšským vydavatelstvím Bohem Press, mezi českými vydavatelstvími jsou to například Albatros, Fragment nebo Euromedia Group. Své dílo prezentovala na desítkách českých i mezinárodních výstav a obdržela několik ocenění. Její první ilustrovaná kniha vyšla již v roce 1971 . Od 90. let spoluvytvářela dětské animované seriály, např. Lískulka. Její ilustrace doprovázejí zpěvníky pro děti od autorské dvojice Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře.

Vladimír Barta

Slovenský fotograf, kalendáře, fotografické knihy o Slovensku. Editor knih svého otce V. Bárty , např. Krajina mojho srdca, Hory moje hory, Tatry čarovné.

Ronald H Balson

Americký spisovatel, advokát, lektor a vysokoškolský pedagog se zaměřením na obchodní právo.

OK Band

OK Band je česká hudební skupina známá svou tvorbou v poprockovém žánru. Kapela působí na české hudební scéně a svým osobitým zvukem přispívá do kulturního obrazu země. Během své kariéry vytvořili řadu nahrávek, které ukazují jejich hudební všestrannost a schopnost přizpůsobit se měnícím se hudebním trendům a zároveň si zachovat svůj jedinečný styl. Dlouhodobé působení kapely v hudebním průmyslu je důkazem jejího talentu a spojení, které si vytvořila se svým publikem.

Miloslav Baláš

Miloslav Baláš byl český spisovatel, historik a překladatel z arabštiny, perštiny, turečtiny, bulharštiny a francouzštiny. Miloslav Baláš byl rovněž vlastivědný pracovník zaměřený na region Valašska a Novojičínska. Spolupracoval s krajovými muzei a přispíval do regionálních časopisů a novin. Narodil se jako třetí ze šesti sourozenců Emanuelovi a Amálii Balášovým. Navštěvoval obecnou školu ve svém rodišti. Poté vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a později v Holešově, kde maturoval . Studoval orientalistiku u profesora Jana Rypky na Univerzitě Karlově v Praze, studoval současně práva, doktorát získal v roce 1946. Ve třicátých letech 20. století opakovaně navštívil Balkán a Turecko, od padesátých let cestoval po různých evropských zemích a po Egyptě. Po základní vojenské službě pracoval jako úředník okresního úřadu, potom jako archivář a muzejní pracovník ve Valašském Meziříčí, kde byl rovněž činný v bibliofilském Kroužku knihomilů. Oženil se s Hedvikou Juškovou . Z existenčních důvodů se stal právníkem v Novém Jičíně, kde až do odchodu do důchodu působil na okresním národním výboru . Začal publikovat časopisecky v polovině dvacátých let. Jeho prvotina, tradiční román z Valašska Mezi sousedy , vycházela na pokračování v Ostravském deníku. Je znám především díky valašským vyprávěnkám Kouzelný kvítek a Čarovné housle , které ilustroval Václav Houf . Od počátku je pro Balášovu tvorbu charakteristické tíhnutí k básnicky organizovanému textu. O sevřený a stylisticky vytříbený výraz usiloval už v experimentálním cyklu básnických próz Stínohry ze tmy . Historické povídky o lásce a zradě Hlas a mlčení začínají milostnou idylou tovaryše zlatnického cechu, pokračují črtou z rudolfínské doby a končí povídkou z klášterního a vojenského života ve Val...

Milan Bakeš

Milan Bakeš je profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, působí též jako advokát zapsaný u České advokátní komory pod č. 00841 v advokátní kanceláři Bakeš & partneři s právním zaměřením na bankovní právo, kapitálové trhy, cenné papíry, daně, poplatky, devizové právo, finanční právo. Zabývá se především finančním právem. V letech 1993–2002 byl členem dozorčí rady České spořitelny. Když v roce 2000 získala Středoevropská Stavební majoritní podíl v IPS, stal se na několik měsíců členem dozorčí rady IPS. V roce 2005 získal ocenění Právník roku v oboru finance. Od roku 2006 je členem Akreditační komise a předsedou její stálé pracovní skupiny pro právo a bezpečnostní obory.

Michael Baigent

Dostal katolícku výchovu , navštevoval Nelson College a ako univerzitu študoval Canterbury University, Christchurch, pôvodne na obore veda - výskum, aby mohol pokračovať v rodinnej tradícii lesníctva , ale presedlal na komparatívne štúdie náboženstiev a filozofie, študoval buddhizmus, hinduizmus a kresťanstvo. Po štúdiách cestoval po Ázii a Austrálii, keď sa vrátil domov, urobil si BA titul s psychológie...

Maurice Baring

Maurice Baring byl významný anglický spisovatel s výrazným křesťanským akcentem. Ve svých dílech se zabývá otázkami relativnosti lidského poznání, lidských vztahů a citů a lidské existence jako takové, přičemž za vším se zračí trvalá a neměnná pravda, jíž je Bůh.

Marilyn Bader

Autorka rad pro domácnost.

Kateřina Bártů

Spoluautorka scénáře seriálu Rodinná pouta.

Karel Bartošek

Karel Bartošek byl český a po emigraci francouzský historik a publicista, jeden ze spoluautorů Černé knihy komunismu. Karel Bartošek pocházel z dělnické rodiny, v mládi vstoupil do KSČ a napsal několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, stal se zde profesorem a v letech 1960 až 1970 byl členem Československé akademie věd. Ve své odborné práci se zaměřoval především na novodobé české dějiny. S ortodoxním komunismem se ale postupně rozešel. Významně se angažoval v pražském jaru 1968, byl z KSČ vyloučen, pracoval jako pomocný dělník u Vodních staveb a v roce 1972 byl šest měsíců vězněn. V roce 1977 se stal signatářem Charty 77. Roku 1982 poté, co StB poslala jeho rodině domů rakev s tím, že je mrtev, emigroval do Francie, kde se připojil k CNRS. Následující rok byl zbaven československého občanství. Ve Francii byl do roku 1996 vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny v Paříži. Roku 1999 se podílel jako jeden ze spoluautorů na vydání Černé knihy komunismu, která se pokouší shrnout rozličné zločiny , jejichž pachatelem jsou orgány komunistických států.

Karel Balák

Karel Balák byl rakouský politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu. Působil jako hostinský a rolník v Drásově. Studoval několik let na českém gymnáziu v Brně. Pak převzal správu rodinného hospodářství. Od roku 1890 byl organizátorem Lidové strany na Moravě na Tišnovsku. Byl předsedou jejího politického klubu v Tišnově. Od roku 1894 byl starostou Drásova. Zasadil se o revizi pozemkové daně a urovnal právní spor o obecní majetek. Byl předsedou Rolnického družstva lihovaru a škrobárny v Tišnově, členem výboru Okresního hospodářského spolku, pokladníkem Okresního družstva pro chov dobytka nebo členem kuratoria zimní hospodářské školy. Byl rovněž prvním ředitelem malostovické mlékárny a správcem rolnické váhy. Počátkem 20. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1906 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, český obvod Tišnov. Mandát zde obhájil i v zemských volbách v roce 1913. V roce 1906 se na sněm dostal jako kandidát mladočechů, respektive jejich moravské odnože, Lidové strany na Moravě. V roce 1913 byl lidově-pokrokovým kandidátem . Zasedal v zemské zemědělské radě. Jeho kandidatura v roce 1906 nebyla přijímána s všeobecným souhlasem. Dobový tisk mu vyčítal, že malostovická mlékárna, kterou řídil, musela kvůli špatnému hospodaření být prodána do soukromých rukou. Měl také v minulosti být neloajální při podpoře dohodnutých národních kandidátů na poslance.

Josef Bartunek

Narozen 16. 4. 1906 v Bernarticích u Písku. Matematik, učitel, inspektor-metodik pro matematiku a fyziku, autor středoškolských učebnic.

Josef Bachtík

Hudební publicista a muzikolog, narozen 8. 4. 1901, Praha, zemřel 1. 4. 1971, Praha. Pocházel z kantorské rodiny, byl synem Ferdinanda Bachtíka, autora hudebně teoretických a folkloristických prací. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval na Karlově univerzitě práva . Hudební vzdělání získal u svého otce . Pracoval jako úředník zemské politické správy a pak pražského magistrátu . Stal se hlavním redaktorem hudební redakce Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze . Do hudebního života vstoupil jako spolupracovník Otakara Šourka v časopise Venkov , brzy se stal obdivovatelem Antonína Dvořáka. Byl členem redakční rady časopisu Rytmus a komise pro vydávání díla Antonína Dvořáka. Přispíval také do časopisu Der Auftakt, zejména články o současném i minulém vývoji české hudby. Autor několika operních libret.

Jitka Bártů

Jitka Bártů je česká televizní režisérka, scenáristka, spisovatelka a producentka. Profesně se svou sestrou Kateřinou Bártů, dvojčetem, tvoří sourozenecké autorské duo zvané Sestry Bártů. Po studiu scenáristiky v Los Angeles začínala jako copywriter v reklamních agenturách Mark BBDO a Ogilvy&Mather v Praze. Autorsky spolupracuje na scénářích se svou sestrou Kateřinou, se kterou vlastní společnost Twinpower. Od roku 2009 se na svých projektech kromě psaní scénářů podílí jako režisérka. Na svých projektech se podílí jako scenáristka, režisérka a producentka. Společně se sestrou Kateřinou napsala 3dílný román Rodinná pouta. Knihy jsou založené na příbězích postav ze stejnojmenného televizního seriálu.

Jean Balthazar

Jaroslav Bálek

Narozen 8. 10. 1946 v Praze. Ing., ekonom, též spisovatel.

Jan Bauch

Jan Bauch byl český malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf a vysokoškolský pedagog. Narodil se v Řetězové ulici na Starém Městě v Praze. V letech 1912–1913 se v dílně svého otce vyučil řezbářem. V letech 1914–1916 studoval Uměleckoprůmyslovou školu u prof. Emanuela Dítěte ml., v letech 1919–1924 u prof. Vratislava Hugo Brunnera. Zároveň navštěvoval grafickou speciálku Na Akademii výtvarných umění v Praze u Maxe Švabinského , ale před absolutoriem ze školy odešel. V osmnácti letech prošel zákopy 1. světové války v Uhrách a Rumunsku a poté byl do roku 1919 příslušníkem čs. dobrovolnického vojska. Tato životní zkušenost ovlivnila i jeho malířské dílo. V meziválečném období byl členem Umělecké besedy . Podnikl cesty do Francie , Belgie a Řecka a do Itálie . Po válce působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, od roku 1946 jako docent, od roku 1948 jako profesor. Roku 1958 byl nedobrovolně penzionován. K jeho žákům patřili např. Oldřich Smutný, Miroslav Lamač, Václav Kiml, Karel Hyliš, Vojtěch Adamec, František Vízner. Během normalizace působil Jan Bauch pro mladší generace jako umělecká i morální autorita pro svůj nekompromisní postoj k násilí, páchaném na občanech v nesvobodné společnosti. V roce 1989 podepsal jako jediný národní umělec petici Několik vět . Věnoval se malbě, kresbě, ilustracím, grafice, plastice, pracoval na oknech v chrámu sv. Víta a v Karolínu.. V souvislosti s Bauchovým uměním se hovořívá o baroku a baroknosti . V jeho obrazech je vskutku přítomna hluboce zažitá tradice českého baroka. Barokní vzruch a rytmus jsou především ve vervních tazích štětce a přímo plastickém vrstvení barvy, stejně jako v kontrastech a dramatické stavbě Bauchových obrazů. Jsou projevem snad radosti z barev, nikoli však...

J. D Barker

Jonathan Dylan Barker je americký spisovatel, jehož specialitou jsou thrillery s prvky nadpřirozena a humoru. Nepatří k autorům, kteří o spisovatelství snili od útlého dětství. Jeho raná tvorba vycházela ve středoškolském časopise, ale tolik čněla nad průměr, že ho s nabídkou práce oslovil šéfredaktor magazínu Dvacátá pátá paralela. V tamní redakci strávil několik turbulentních let s člověkem, jenž se později proslavil jako Marilyn Manson. Souběžně s publicistickou tvorbou se pustil také do psaní knih. Ukázky svého rozepsaného debutového románu poslal Stephenu Kingovi a požádal ho o svolení, aby směl použít jméno jedné z jeho postav. Od Kinga dostal nejen svolení, ale také nadšené povzbuzení do další spisovatelské práce. Následovala celá řada mezinárodních úspěchů, z nichž zatím největší představuje kniha Čtvrtá opice.

Ian Baxter

Americký autor prací o 2. světové válce, německé armádě a zbraních SS. Ian Baxter je vojenský historik, specializující se na německou vojenskou historii dvacátého století. Je autorem více než dvaceti knih. Recenzoval také četné vojenské studie určené k publikaci, poskytl tisíce fotografií a důležitých dokumentů různým nakladatelům a filmovým producentům po celém světě. Přednáší na celé řadě univerzit napříč Velkou Británií a Severním Irskem.

Gustav Bareš

Byl to český a československý novinář, politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR a stranický ideolog. Po roce 1952 odstavený od moci v rámci vnitrostranického boje.

Grigorij Jakovlevič Baklanov

Grigorij Jakovlevič Baklanov byl ruský spisovatel a filmový scenárista. Narodil se v židovské rodině jako Grigorij Fridman, příjmení Baklanov používal od roku 1952. Od roku 1942 byl členem komunistické strany. Za druhé světové války narukoval jako dobrovolník k dělostřelectvu a bojoval v řadách Jihozápadního frontu. V roce 1943 byl nedaleko Záporoží raněn. V roce 1945 obdržel Řád rudé hvězdy. Jeho starší bratr ve válce padl. V roce 1951 absolvoval Gorkého literární institut a otiskl první povídku v časopise Kresťjanka, v roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR a o rok později mu vyšla první kniha. Psal o svých zkušenostech z války, byl představitelem proudu nazývaného „poručická próza“, zaměřeného na individuální osudy mladých řadových vojáků. V roce 1964 napsal knihu Červenec 1941, která kvůli kritice stalinských čistek ve vedení armády mohla vyjít až o čtrnáct let později. Je autorem scénářů k filmům Chvějící se země a Bylo to v máji, jeho knihy vyšly ve 36 zemích. V roce 1982 mu byla udělena Státní cena SSSR. V roce 1986 se stal šéfredaktorem časopisu Znamja. Publikoval v něm dlouho zakázaná díla, hlásil se k politice glasnosti a vyzýval ke stažení sovětské armády z Afghánistánu. Angažoval se v organizaci Memorial, v roce 1993 byl jedním ze signatářů Dopisu čtyřiceti dvou na podporu politických a hospodářských reforem. V letech 1996 až 2001 byl členem rady ruského prezidenta pro kulturu.

Giovanni Bandini

Vystudoval indologii, srovnávací náboženské vědy a indickou kunsthistorii. Vyučuje na univerzitě v Heidelbergu a od roku 1987 pracuje jako nezávislý spisovatel a překladatel.

George Owen Baxter

Max Brand, vlastním jménem Frederick Schiller Faust byl významný americký spisovatel westernů. Psal většinou pod různými pseudonymy , ale dnes je znám pouze jako Max Brand. Narodil se v Seattle, vyrůstal v centrální Kalifornii a později pracoval jako honák krav na jednom z mnoha místních hospodářství. Studoval na kalifornské univerzitě v Berkeley, ale nedosáhl titulu, protože byl jako domnělý výtržník vyloučen. Už na škole začal psát své příběhy, které poměrně úspěšně prodával do novin a časopisů a stal se brzo populární, zejména jako autor dobrodružných příběhů z Divokého západu. Kromě toho psal také filmové scénáře pro Hollywood a hodně cestoval. Za druhé světové války působil jako válečný dopisovatel a při bojích v Itálii byl smrtelně raněn. Za svůj život napsal více než 500 románů a povídek nejrůznějších žánrů, dodnes však přežily pouze jeho literární westerny, založené na osobní znalosti práce kovboje a na velice dobrém propracování charakterů jednajících postav.

František Bareš

František Bareš byl český středoškolský pedagog, historik a muzejní pracovník. Absolvoval reálné gymnázium v Táboře a poté vystudoval zeměpis a dějepis na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandově univerzity v Praze. V letech 1876–1908 byl profesorem na mladoboleslavském gymnáziu. Současně byl zakladatelem a správcem mladoboleslavského muzea od roku 1863. Založil „Krajinský muzejní spolek“ a měl podíl na otevření první městské muzejní expozice. Od roku 1886 byl správcem městského archivu a jednatelem Muzejního spolku v Mladé Boleslavi.

Eva Bacigalová

Vyštudovala Matematicko-fyzikálnu fakultu Univerzity Komenského, odbor astronómia a astrofyzika. S hviezdami naozaj pracuje dodnes, aj keď ide o hviezdy šoubiznisového neba. Viac ako 15 rokov pôsobila vo Fun Radiu ako moderátorka, celé desaťročie uvádzala poslucháčsku hitparádu Top Fun. Dnes je novinárkou na voľnej nohe, riaditeľkou Moderátorskej školy Bratislava, jej hlas často využíva aj televízia TVA. V lete, počas novinárskej uhorkovej sezóny, tak môže byť pokojne aj naturistkou. Eva Bacigalová je mladá slovenská autorka. Nedávno jej vyšla vo vydavateľstve evitapress malá útla knižka, ktorá mala na Slovensku veľký úspech.

Ditte Bandini

Vystudovala etnologii, dějiny náboženství a indologii. Pracuje na Akademii věd v Heidelbergu a kromě toho působí i jako nezávislá spisovatelka a překladatelka.

Charif Bahbouh

Narozen v Nabku, Sýrii. Abslovent Filosofické fakulty UK v Praze a Lomonosovy univerzity v Moskvě. Působil v Orientálním ústavu ČSAV. V roce 1990 založil nakladatelství Dar Ibn Rushd, specializující se na vydávání knih, které jsou zaměřeny především na Orient, obzvláště pak na oblast Středního východu. V češtině napsal Charif Bahbouh množství publikací, mj. 10+1 arabská pohádka, Sýrie, Libye, Čeština pro Araby a sbírku básní Nad Prahou hořký půlměsíc, Půvab arabské kaligrafie....

Alena Bahníková

Alena Bahníková je česká překladatelka z italštiny a autorka učebnice italštiny. Otec Václav Bahník byl překladatel italské a antické literatury. Střední školu absolvovala v rodném Liberci. Studovala italštinu, francouzštinu a češtinu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy .Po absolutoriu začala učit italštinu a francouzštinu v Jazykové škole Praha, učí tam dodnes. Je autorkou a spoluautorkou učebnic italštiny. V roce 1976 se podílela na založení ineditního spolku Societas Incognitorum Eruditorum II . Od května 1976 do prosince 1988 vydávali , strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. Do Act přispívala především překlady z italštiny a francouzštiny, recenzemi nové italské beletrie, též cestopisnými črtami. V roce 1991 obdržela od I.D.I. cenu Angela Maria Ripellina Po listopadu 1998 začala učit též na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, učí zde dodnes.

Viktoria Ban-Jiránková

Narozena v roce 1952 v Leningradě. Malířka, grafička, ilustrátorka a pedagožka.

Tabea Bach

Narodila se v Tübingenu, vyrůstala v jižním Německu a ve Francii, studovala v Mnichově a ve Florencii. Dnes žije s manželem na venkově ve Schwarzwaldu. Než se začala naplno věnovat psaní, živila se jako operní dramaturgyně. Ráda a často cestuje.