Výpis všech autorů

Kateřina Bártů

Spoluautorka scénáře seriálu Rodinná pouta.

John Bailey

Britský odborník na rybaření, fotograf.

Jitka Bártů

Jitka Bártů je česká televizní režisérka, scenáristka, spisovatelka a producentka. Profesně se svou sestrou Kateřinou Bártů, dvojčetem, tvoří sourozenecké autorské duo zvané Sestry Bártů. Po studiu scenáristiky v Los Angeles začínala jako copywriter v reklamních agenturách Mark BBDO a Ogilvy&Mather v Praze. Autorsky spolupracuje na scénářích se svou sestrou Kateřinou, se kterou vlastní společnost Twinpower. Od roku 2009 se na svých projektech kromě psaní scénářů podílí jako režisérka. Na svých projektech se podílí jako scenáristka, režisérka a producentka. Společně se sestrou Kateřinou napsala 3dílný román Rodinná pouta. Knihy jsou založené na příbězích postav ze stejnojmenného televizního seriálu.

Jiřina Bartůňková

prof.MUDr.Jiřina Bartůňková ,DrSc. se narodila v Praze 5.února 1958.Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze,kde v roce 1983 promovala. V letech 1983-1995 pracovala na oddělení klinické imunologie v Praze.Atestaci z vnitřního lékařství složila v roce 1989 a v roce 1991 získala specializaci v oboru imunologie a alergologie.Habilitovala v roce 1995 na 2. lékařské fakultě UK,kde je od tohoto roku přednostkou Ústavu imunologie. Doktorskou disertační práci obhájila v roce 2001 a v roce 2003 byla jmenována profesorkou imunologie. Publikovala řadu původních prací v česku i v zahraničí. Je vdaná má dvě dcery ,Lenku a Janu.

Jaroslav Bauer

Narozen 18.6.1920 v Křešicích,zemřel 29.1.1995. Ing. CSc., docent katedry mineralogie Vysoké školy chemicko-technologické, publikace z oboru.

Jaroslav Barták

Narozen 5. 2. 1923 v Praze, zemřel 1986. Matematik a pedagog. Autor učebnic a metodických textů matematiky.

Irena Baumruková

Narozena 1951 v Praze. PhDr., učitelka angličtiny, zaměřená na odbornou angličtinu pro zdravotnické profese.

David Barnett

David Barnett, anglický novinář a spisovatel, se narodil 11. ledna 1970 ve Wiganu, Lancashire. Publikoval již několik knih, včetně Andělského zrcadla a dvou do češtiny dosud nepřeložených děl - Hinterland a The Janus House and Other Two-Faced Tales . Rovněž pracoval pro noviny Telegraph&Argus.

Banket

Banket byla slovenská new wave/popová skupina působící především v 80. letech 20. století. Skupina vznikla v roce 1983 v Bratislavě, která byla tehdy součástí Československa. Skupinu tvořili Maťo Ďurinda , Pavol Habera a bratři Dušan a Ivan Antalíkovi. Banket se rychle stala jednou z průkopnických kapel na slovenské hudební scéně, známá svou syntézou popové hudby s experimentálnějšími elektronickými zvuky, což bylo v té době poměrně inovativní.

Anna Beatrix Bártová

Mgr. Sabina Huřťáková, rozená Hašková. Vystudovala obor Historie na FF JU v Českých Budějovicích a v současné době žije v jižních Čechách s dcerou, synem, manželem a dvěma psy. Pod vlastním jménem publikovala některé články v časopise Vítaný host a jeden odborný v jihočeském Výběru. Je redaktorkou literárního webu Vaše literatura, píše blog Bláznivá máma, živí se také jako fotografka.

Alica Bartková

Alica Bartková patrí medzi výrazné talenty dnešnej mladej generácie. Žije v Banskej Bystrici, kde vyštudovala na Univerzite Mateja Bela filozofiu a výtvarnú edukáciu. Alica Bartková sa umiestnila na popredných miestach v mnohých literárnych súťažiach, no knižný trh sa jej spočiatku postavil chrbtom. A potom akoby sa roztrhlo vrece, všetky veľké vydavateľstvá začali prejavovať záujem. Nemožno sa čudovať, Alica Bartková sa vyznačuje mimoriadnym postrehom, detailným zobrazením vzťahu a priblížením dnešného života. Jej slová sú úderné, vťahujú do deja, a hoci sme uprostred ľúbostného trojuholníka, je to nový, iný - súčasný pohľad…

Václav Bartuška

Václav Bartuška je současný český diplomat, politik a publicista. Od roku 2006 je zvláštním velvyslancem České republiky pro otázky energetické bezpečnosti. Studoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a patřil k vůdcům revoluce v roce 1989. Ve svých 22 letech se stal členem parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu. O svých zkušenostech z práce v komisi napsal knihu Polojasno. Zisk z prodeje knihy mu umožnil absolvovat cestu okolo světa. Pracoval jako reportér deníku Mladá fronta DNES, vykonával funkci generálního komisaře české účasti na světové výstavě Expo 2000 v Hannoveru, později vlastnil firmu zabývající se pořádáním výstav a vypracováváním marketingových studií. Od nástupu Alexandra Vondry do pozice ministra zahraničí je zvláštním velvyslancem České republiky pro otázky energetické bezpečnosti. V roce 2010 se stal zvláštním vládním zmocněncem pro dostavbu JE Temelín. Je ženatý s českou harfenistkou Kateřinou Englichovou. V roce 2015 se v rozhovoru pro server neovlivní.cz vyjádřil o požáru budovy odborů v Oděse a zabíjení proruských aktivistů obsadivších vládní budovy na Ukrajině jako o možnosti jak předcházet válce: Těmito výroky vzbudil nelibost šéfa diplomacie Lubomíra Zaorálka z ČSSD .

Stanislav Balík

Narozen 1978. Doc., PhDr., Ph.D., historik a politolog, zabývá se československými politickými procesy 2. pol. 20. stol. a teorií autoritativních režimů. Člen skautské organizace a autor publikace o dějinách skautského hnutí.

Stanislav Balík

Působí jako vedoucí Katedry politologie FSS MU a jako výkonný ředitel Centra pro studium demokracie a kultury. V roce 2001 úspěšně ukončil studium historie a politologie na FF a FSS MU a v roce 2004 úspěšně ukončil doktorské studium politologie na FSS MU. V roce 2008 se habilitoval s prací "Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností". Koalice, voličské vzorce a politické strany na místní úrovni v letech 1994-2006". Vědecky se specializuje na moderní českou politiku, na komunální politiku a na teorii nedemokratických režimů.

Petr Bartůněk

Narozen 1939 v Praze. Doc., MUDr., CSc., lékař, internista - kardiolog a angiolog, věnuje se převážně kardiální formě lymeské boreliózy. Autor článků a prací z oboru. Také autor cestopisných reportáží a sběratel medicínských historek.

Maurice Baring

Maurice Baring byl významný anglický spisovatel s výrazným křesťanským akcentem. Ve svých dílech se zabývá otázkami relativnosti lidského poznání, lidských vztahů a citů a lidské existence jako takové, přičemž za vším se zračí trvalá a neměnná pravda, jíž je Bůh.

Mary Balogh

Mary Balogh, za svobodna Mary Jenkins , vyrůstala s rodiči a se svou sestrou ve Walesu. Jejím dětským snem bylo stát se středoškolskou učitelkou angličtiny, což se jí také splnilo. Díky svému učitelování odjela původně na dva roky do Kanady, ale po roce stráveném v Kanadě při schůzce naslepo poznala muže jménem Robert Balogh a ani ne do roka byla svatba a ten tam návrat domů. Mary a Robert žijí v městečku Kipling, v Saskatchewanu a mají tři, dnes již dospělé, děti. S psaním knih Mary začala teprve, když její nejmladší dceři bylo šest let a od té doby si neustále plní svůj velký sen - být dobrou autorkou. Ve volném čase je sama vašnivou čtenářkou, která přečte cokoli, co ji zaujme a udrží její zájem přes prvních padesát stran. Mary je velkou příznivkyní Georgette Heyer a Georgetiiny knihy ji okouzlily natolik, že když sama začala s psaním, věděla, že tou správnou dobou, kterou by chtěla ve svých vlastních příbězích oživit, je doba regentské Anglie…

Joan Baez

Joan Baez je americký folkový zpěvák, skladatel, hudebník a aktivista, jehož profesionální kariéra začala na počátku 60. let 20. století. Díky svému čistému sopránovému hlasu a angažovanosti v sociálních a politických záležitostech se rychle stala významnou osobností folkové hudební scény. Baezové první album " Joan Baez ," vyšlo v roce 1960 a obsahovalo tradiční lidové balady. Bylo velmi dobře přijato a Baezová se díky němu stala vůdčím hlasem hnutí folkového obrození.

Jean Balthazar

Jaroslav Bálek

Narozen 8. 10. 1946 v Praze. Ing., ekonom, též spisovatel.

Jan Antonín Baťa

Narodil se v Uherském Hradišti jako nejmladší syn Antonína Bati Jan Karel. Později si změnil své jméno po svém otci na Jan Antonín Baťa. V rámci rozvoje společnosti uskutečnil cestu kolem světa, na které kontroloval stávající pobočky, hledal nové dodavatele i uzavíral nové kontrakty. Celou cestu uskutečnili na palubě tehdy ultramoderního letounu Lockheed Electra. Z Baťovského letiště v Otrokovicích odlétli 6. ledna 1937. Cesta vedla přes Rakousko, Itálii, Tunisko, Lybii, Egypt, Britské mandátní území, Libanon, Irák, Persii, Indii, Barmu, Thajsko, Nizozemskou východní Indii, Singapur, Malajsii, Francouzskou Indočínu, Hong – Kong, Čínu, Japonsko, Havajské ostrovy, USA, Kanadu, Francii a Německo zpět do Československa. Celá výprava přistála, podle plánu 1. května 1937 v 8.49 místního času. Z této cesty vznikl filmový dokument, bohatá fotodokumentace a cestopisná kniha Za obchodem kolem světa. 13. března 1939 opustil území Československa. Odletěl do Británie a později do Ameriky. Byl však obviněn ze spolupráce s nacisty , čímž mu byl znemožněn pobyt ve Spojených státech. Po válce se marně pokoušel očistit své jméno, v této snaze byla úspěšná až jeho rodina v roce 2007, kdy soud definitivně uznal Jana Antonína Baťu nevinným. Za svého života vedl rovněž soudní spor s ostatními členy rodiny o vlastnictví společnosti Baťa . Ani v tomto sporu nebyl úspěšný; majetek připadl Tomáši Janu Baťovi . Jan Antonín Baťa, poté co se uchýlil do Jižní Ameriky, založil řadu nových obuvních a jiných společností. Zakládal a rozvíjel nová města podle vzoru Zlína . Byl dokonce navržen na Nobelovu cenu za mír. Zemřel roku 1965 v Brazílii....

J. K Baby

Narozen 1.1.1915 v Pozořicích u Vyškova, zemřel 11.5.2001 ve Stuttgartu .Filosof, skautský činovník, spisovatel skautských knížek, v emigraci vysokoškolský pedagog, výzkumy za Polárním kruhem a v poušti Kalahari, vysokoškolský profesor, biolog, ornitolog a zoopsycholog.

Grigorij Jakovlevič Baklanov

Grigorij Jakovlevič Baklanov byl ruský spisovatel a filmový scenárista. Narodil se v židovské rodině jako Grigorij Fridman, příjmení Baklanov používal od roku 1952. Od roku 1942 byl členem komunistické strany. Za druhé světové války narukoval jako dobrovolník k dělostřelectvu a bojoval v řadách Jihozápadního frontu. V roce 1943 byl nedaleko Záporoží raněn. V roce 1945 obdržel Řád rudé hvězdy. Jeho starší bratr ve válce padl. V roce 1951 absolvoval Gorkého literární institut a otiskl první povídku v časopise Kresťjanka, v roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR a o rok později mu vyšla první kniha. Psal o svých zkušenostech z války, byl představitelem proudu nazývaného „poručická próza“, zaměřeného na individuální osudy mladých řadových vojáků. V roce 1964 napsal knihu Červenec 1941, která kvůli kritice stalinských čistek ve vedení armády mohla vyjít až o čtrnáct let později. Je autorem scénářů k filmům Chvějící se země a Bylo to v máji, jeho knihy vyšly ve 36 zemích. V roce 1982 mu byla udělena Státní cena SSSR. V roce 1986 se stal šéfredaktorem časopisu Znamja. Publikoval v něm dlouho zakázaná díla, hlásil se k politice glasnosti a vyzýval ke stažení sovětské armády z Afghánistánu. Angažoval se v organizaci Memorial, v roce 1993 byl jedním ze signatářů Dopisu čtyřiceti dvou na podporu politických a hospodářských reforem. V letech 1996 až 2001 byl členem rady ruského prezidenta pro kulturu.

Francis Bacon

Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu; byl anglický filosof, vědec, historik a politik, propagátor vědeckého experimentu. Iniciátor novověkého pojetí poznání, podle kterého je cílem vědy a filozofie zlepšovat podmínky lidského života. Zakladatel anglického materializmu, empirismu a novodobé experimentální vědy. Založil a zpopularizoval induktivní metodu pro vědecké bádání . Dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil do rodiny Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anny Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Strýc lord Burleigh byl významným ministrem. Francis Bacon byl ve dvanácti letech poslán do šlechtické přípravky na univerzitu v Cambridge, kde jako dítě vynikal svou genialitou. Když se hanlivě vyjádřil o Aristotelovi a stoupencích scholastiky, byl nucen školu opustit. Již v mládí si byl vědom toho, že je třeba reformovat současnou vědu a školství. Uchýlil se do Francie a doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. Po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. I když se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem začal studium judikatury, dal nakonec přednost politice. S podporou svého strýce se Francis Bacon stal členem parlamentu , kde působil téměř čtyřicet let a získal pověst vynikajícího řečníka. Byl přítelem a právním poradcem Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu, favorita královny Alžběty I. , ale v procesu po pokusu o státní převrat se postavil na stranu královny, předložil důkazy proti spiklencům a obvinil je z velezrady. Jeho vystoupení bylo veřejností odsouzeno. Jako královnin rádce svou státní politiku Bacon opíral o Machiavelliho učení a podporoval ji ve snaze o získávání nových území a ovládnutí mořských cest, v č...

Eva Bacigalová

Vyštudovala Matematicko-fyzikálnu fakultu Univerzity Komenského, odbor astronómia a astrofyzika. S hviezdami naozaj pracuje dodnes, aj keď ide o hviezdy šoubiznisového neba. Viac ako 15 rokov pôsobila vo Fun Radiu ako moderátorka, celé desaťročie uvádzala poslucháčsku hitparádu Top Fun. Dnes je novinárkou na voľnej nohe, riaditeľkou Moderátorskej školy Bratislava, jej hlas často využíva aj televízia TVA. V lete, počas novinárskej uhorkovej sezóny, tak môže byť pokojne aj naturistkou. Eva Bacigalová je mladá slovenská autorka. Nedávno jej vyšla vo vydavateľstve evitapress malá útla knižka, ktorá mala na Slovensku veľký úspech.

Erich Bauer

Vystudoval psychologii v Mnichově. léta pracoval v nemocnicích jako diplomovaný psycholog a terapeut. Od roku 1980 se začal zabývat astrologií. Studoval v Indii a v USA., potom začal používat astrologii spolu s psychologickými metodami. Je předsedou astrologického svazu Planetwork v Mnichově. Kromě toho pravidelně vystupuje v televizi i v rozhlasu, je známý jako autor četných článků v časopisech i řady knih o astrologii.

Dave Barry

David Barry, Jr. je známý americký humorista, v letech 1983–2005 sloupkař floridských novin Miami Herald, nositel Pulitzerovy ceny a autor několika knih. Jeho humor vychází z pozorování každodenní reality, často zprostředkované dopisy čtenářů jeho sloupků, rozvíjené a doplňované jeho fantazií, což někdy rozlišuje svou oblíbenou frází tohle si nevymýšlím. V roce 2002 vydal román Velký průšvih. Česky vyšly dále jeho knihy Dave Barry také hraje na sólovou kytaru ve skupině Rock Bottom Remainders tvořené slavnými americkými spisovateli.

Beverly Barton

Americká spisovatelka pochází z Alabamy, její rodiče zde žili na farmě. Vdala se velmi mladá, s manželem, který sloužil ve vojenském námořnictvu, procestovala kus světa. Má dvě děti. První knihou se představila v roce 1989, do dnešní doby jich napsala na padesát. Její doménou jsou procítěné romantické příběhy.

Anne-Sophie Baumann

Francouzská autorka knih pro děti.

Anita Báchorová

Učitelka českého jazyka, literatury a němčiny, spoluautorka učebnic češtiny.

Zdeněk Bár

Zdeněk Bár byl český spisovatel a regionální kulturní pracovník. Narodil se v rodině řídícího učitele Josefa Bára a jeho manželky Karly . Byl mladší ze dvou synů. Po maturitě na reálném gymnáziu v Příboře studoval na Univerzitě Karlově v Praze. Začal studovat práva, ale pokračoval na filozofické fakultě, kde studoval němčinu, francouzštinu a češtinu. Na studium, které ukončil úspěšně roku 1927, navázal zkouškami učitelské způsobilosti v roce 1929. V roce 1926 získal z Fondu Julia Zeyera ČAVU stipendium 400 Kč, což mu umožnilo vycestovat do Francie. V průběhu studií začal vyučovat na reformním reálném gymnáziu v Praze. V letech 1927–1936 byl pedagogem na reálném gymnáziu v Hlučíně, v letech 1936–1946 na stejném typu školy v Ostravě. V období 1946–1949 byl lektorem češtiny na univerzitě v Grenoblu. V roce 1948 se Zdeněk Bár vrátil na prázdniny z Grenoblu do vlasti, ale již nebyl znovu ministerstvem nově jmenován lektorem. V říjnu 1949 byl zatčen a odsouzen na patnáct let vězení. Podmínečně byl propuštěn v prosinci 1957. Po propuštění z vězení pracoval jako úředník, rehabilitován byl v roce 1967. V letech 1967–1974 byl ředitelem hlučínského kulturního domu. Zdeněk Bár byl ženat, jeho žena Blanka byla středoškolská profesorka a redaktorka Moravsko-slezského deníku. Manželé Bárovi měli dceru Blanku . Zdeněk Bár je pohřben na hřbitově ve Štramberku, spolu s dcerou a rodiči. Zdeněk Bár byl členem Moravského kola spisovatelů. Psal lyriku, od poloviny 30. let 20. století se věnoval i románům, zejména ze slezského prostředí. Vydával periodické přehledy literatury Ostravska, v monografiích se věnoval Petru Bezručovi a Vojtěchu Martínkovi. Psal divadelní kritiky, přispíval do řady deníků a časopisů....

Vladimír Bartoš

Narozen 20. 5. 1929 v Pardubicích, zemřel 9. 2. 2013. Prof., MUDr., DrSc., lékař, vědecký pracovník, práce zejména z oboru diabetologie.

Vladimír Babnič

Dátum a miesto narodenia 14. 12. 1926 Kokava nad Rimavicou Oblasti záujmu: próza, rozhlasová tvorba, publicistika Viac o osobnosti: R. 1940 – 46 absolvoval gymnázium v Banskej Bystrici, potom začal študovať právo na Právnickej fakulte v Bratislave . Venoval sa novinárskej a redakčnej činnosti: r. 1951 – 60 redaktor a potom šéfredaktor časopisu Život, 1961 – 67 redaktor Nového slova, Světa v obrazech a Čs. tlačovej kancelárie, 1968 – 69 šéfredaktor Tatrapressu, 1972 – 90 redaktor vydavateľstva Šport. Od začiatku 50. rokov uverejňoval poviedky v časopisoch. S povstaleckou tematikou vydal román Život, láska moja a prózu Štepy pre vnukov . Medzitým vydal knihu o živote zvierat Poľovníckym chodníčkom , knižku pre deti Dravec z Katrinho brala . Naposledy vydal spomienky na udalosti v ČSR v auguste 1968 pod názvom Na večné časy , ako aj knihy Med a blen , Vo veľkej vojne malá vojna . Spolupracoval s rozhlasom i televíziou. Autor rozhlasových hier Cyrilko a Jazmín vonia v jeseni a televíznych súuťažných relácií Mladému sa svet usmieva . Okrem toho bol zostavovateľom a spoluautorom turistických sprievodcov a obrazových publikácií.

Semen Petrovič Babajevskij

Ruský spisovatel, novinář.

Milan Balda

Milan Balda je český vysokoškolský pedagog a výzkumný pracovník z oblasti technické kybernetiky, dlouholetý vedoucí katedry automatického řízení Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze. Maturoval na plzeňské reálce v roce 1942, ale na strojní fakultě ČVUT mohl začít studovat až po znovuotevření českých vysokých škol. Už v době studia se zajímal o problematiku měření a regulace a fakulta, na níž studoval, se pak stala jeho celoživotním působištěm. V roce 1954 obhájil disertační práci Modelování regulačních obvodů. V roce 1958 byl jmenován docentem a byl pověřen vedením nově založené katedry automatického řízení, na jejímž vzniku se podílel. Kromě formování výuky tohoto oboru, zaměřeného na využití matematických metod a modelů, bylo pro katedru nezbytné mít k dispozici co nejmodernější vybavení: měřicí a regulační přístroje, analogové počítače, v roce 1966 se Milanu Baldovi podařilo získat první číslicový počítač na strojní fakultě. Od roku 1965 byl na katedře zaveden nový samostatný obor inženýrského studia „Přístrojová, regulační a automatizační technika“ a v roce 1974 obor „Automatizované systémy řízení“. Pro odbornou úroveň katedry byla důležitá i účast ve výzkumných projektech. V letech 1965 až 1975 byl pod vedením Milana Baldy řešen výzkum fluidikových prvků pro řídicí systémy . Jeho výsledky promítl Milan Balda do své doktorské disertační práce, kterou obhájil v roce 1974. V roce 1977 byl jmenován profesorem. V dalších letech se pak Milan Balda věnoval především rozvoji a pojetí výuky disciplín technické kybernetiky, včetně vedení vědeckých aspirantů. Katedru automatického řízení vedl až do roku 1990. Některé knižní publikace:...

Marilyn Bader

Autorka rad pro domácnost.

Ludmila Bakonyi Selingerová

Narozena 1987 v Praze. Autorka pohádkových knih a divadelních her pro děti, lektorka, dříve učitelka mateřské školy.

Louis Baldwin

Louis Baldwin pracoval více než 20 let jako redaktor časopisu jednoho vědeckého ústavu. Šest let působil jako univerzitní profesor angličtiny, v důchodu se věnuje psaní. Žije v Kalifornii. Mezi jeho nejvýznamnější knihy patří Jesus of Galilee, The Pope and the Mavericks, One Woman´s Liberation: The Story of Fanny Burney.

Libuše Baudyšová

Libuše Baudyšová, rozená Zadinová byla česká spisovatelka, dramatička a překladatelka z ruštiny a slovenštiny. Libuše Baudyšová se narodila v rodině advokáta Antonína Zadiny a Ludmily Zadinové-Dollanské. Se svým mužem, soudním úředníkem JUDr. Otou Baudyšem, za kterého se provdala po studiích na pražské Vyšší dívčí škole, žila nejprve v Kutné Hoře, pak v Českém Brodě a posléze v Hradci Králové. Zde již byla plně literárně činná a také se věnovala práci ve veřejném životě . Po manželově smrti se roku 1932 odstěhovala k bratrovi JUDr. Milanu Zadinovi do Poděbrad. Přispívala do mnoha novina a časopisů a její knihy jsou především určeny ženám . Psala však i kronikářské obrazy, kde na pozadí osudu jedince vylíčila významné události z naší historie. Zemřela roku 1954 a byla pohřbena v rodinné hrobce na městském hřbitově v Poděbradech.

Konstantin Sergejevič Badigin

Konstantin Sergejevič Badigin, rusky: Константин Сергеевич Бадигин) byl ruský sovětský spisovatel a kapitán dálné plavby, výzkumník a vědec. Svou námořní kariéru začal Badigin roku 1928 jako námořník na Dálném východě. Roku 1932 se po vystudování námořní vysoké školy ve Vladivostoku stal navigátorem a důstojníkem Sovětského námořnictva. Jako kapitán řídil roku 1938 výpravu ledoborce Sedov do Arktidy. Po uvěznění v ledu byl ledoborec změněn na driftující vědeckou polární stanici. Uvolněn byl až po 812 dnech v lednu roku 1940 v oblasti mezi Grónskem a Špicberky. Po svém návratu do vlasti byl Badigin 3. února 1940 vyznamenán Řádem rudé hvězdy a obdržel titul Hrdina Sovětského svazu. V průběhu Velké vlastenecké války byl v letech 1941 až 1943 velitelem sovětských ledoborců v Bílém moři a v letech 1943 až 1945 kapitánem motorové lodi v Tichém oceánu, která se plavila mezi Seattlem a Vladivostokem. Po skončení války odešel do výslužby a věnoval se studiu a literatuře. Vystudoval Moskevský pedagogický institut, pak absolvoval aspiranturu na Lomonosovově univerzitě, roku 1953 zakončil studium obhajobou disertační práce a získal titul kandidáta věd v oboru geografie. Jako autor debutoval ve 40. letech 20. století črtami o průzkumnících Arktidy. Poté napsal několik autobiografických knih a historických románů týkajících se mořeplavby. Roku 1973 se stal předsedou Komise pro námořní uměleckou literaturu Svazu spisovatelů Sovětského svazu.

Karel Balák

Karel Balák byl rakouský politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu. Působil jako hostinský a rolník v Drásově. Studoval několik let na českém gymnáziu v Brně. Pak převzal správu rodinného hospodářství. Od roku 1890 byl organizátorem Lidové strany na Moravě na Tišnovsku. Byl předsedou jejího politického klubu v Tišnově. Od roku 1894 byl starostou Drásova. Zasadil se o revizi pozemkové daně a urovnal právní spor o obecní majetek. Byl předsedou Rolnického družstva lihovaru a škrobárny v Tišnově, členem výboru Okresního hospodářského spolku, pokladníkem Okresního družstva pro chov dobytka nebo členem kuratoria zimní hospodářské školy. Byl rovněž prvním ředitelem malostovické mlékárny a správcem rolnické váhy. Počátkem 20. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1906 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, český obvod Tišnov. Mandát zde obhájil i v zemských volbách v roce 1913. V roce 1906 se na sněm dostal jako kandidát mladočechů, respektive jejich moravské odnože, Lidové strany na Moravě. V roce 1913 byl lidově-pokrokovým kandidátem . Zasedal v zemské zemědělské radě. Jeho kandidatura v roce 1906 nebyla přijímána s všeobecným souhlasem. Dobový tisk mu vyčítal, že malostovická mlékárna, kterou řídil, musela kvůli špatnému hospodaření být prodána do soukromých rukou. Měl také v minulosti být neloajální při podpoře dohodnutých národních kandidátů na poslance.

Jiří Bartoň

PhDr. Jiří Bartoň , regionální historik, pedagog, autor litreratury faktu a naučné liter., zejména monografií o městech a obcích, publicista, heraldik, fotograf, kronikář a lektor v oboru.

Jan Bayerling

Jan Baltus

Jan Baltus absolvoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy University v Brně v roce 1967. Poté nastoupil na odbor hygieny komunální v Karviné, kde se zabýval kvalitou vody pro ostravsko-karvinský revír a předpokládanými asanacemi poddolovaných území. Ve své kariéře pokračoval jako pracovník ochrany přírody se zaměřením na asanace a rekultivace krajiny po průmyslové činnosti. Od 70. let publikoval v odborných časopisech a napsal dvě cestopisné knihy o národních parcích v africké Keni a dobrovolnickém pobytu v chudinských čvrtích indického Delhi v programu Civil Service International. Od 80.let se publicisticky zaměřil na problematiku technických možností odstranění emisnich plynů ze spalovacích energetických procesů a této činnosti se věnoval od roku 1986 profesionáoně v časopise Technický týdeník. Po stáži v USA se stal šéfredaktorem tohoto časopisu, který orinetoval výrazně na problematiku výzkumu a vývoje a aplikovaného vývoje v českém průmyslu.

Ilona Baboráková

Iain Banks

Iain Banks, píšící také jako Iain M. Banks byl skotský spisovatel. Psal beletrii i sci-fi a jeho knihy jsou v Čechách, na Moravě a na Slovensku hojně překládány. Prorazil už svou prvotinou Vosí továrna a do své smrti vydal dvacet sedm románů a jednu sbírku povídek. New York Times nazvaly Bankse „nejvýznamnějším autorem sci-fi současnosti“, britské The Times ho umístily v roce 2008 na seznam největších britských spisovatelů po roce 1945. Banksova matka byla profesionální krasobruslařka, jeho otec úředník u námořnictva. Rodina se původně jmenovala Banks Menzies, jeho dědeček z otcovy strany změnil pořadí na Menzies Banks. Ačkoli byl při narození zaregistrován jako Iain Banks, již od dětských let užíval Menzies jako své prostřední jméno. Ve čtrnácti letech se Banks rozhodl stát spisovatelem. O dva roky později dokončil svou první povídku. Do roku 1974 studoval ve Stirlingu filozofii, angličtinu a psychologii. Po vysoké škole pracoval jako vrátný v nemocnici, zaměstnanec, zahradník a technik. Všechna zaměstnání mu ponechávala dostatek času, aby se věnoval svým literárním ambicím. Poté stopem procestoval Evropu a pracoval jako technik pro firmu British Steel. V roce 1978 projel Spojené státy z Washingtonu do Los Angeles, krátce pracoval v Greenocku u IBM a v následujícím roce se vrátil do Londýna. Tam v roce 1980 napsal román Vosí továrna, který ho naráz proslavil po celém světě. Od té doby psal romány a příležitostně krátké příběhy, které se v Británii téměř všechny staly bestsellery. Od vydání své prvotiny žil se svou budoucí ženou Annie v Kentu, po dočasném rozchodu se v roce 1998 vrátil do Skotska. V roce 2007 oznámili manželé rozchod. V červnu 2010 se zúčastnil 20. ročníku Festivalu spisovatelů Praha. V dubnu 2013 zveřejnil Banks na svém blogu oznámení, že před nějakou dobou byla u něj diagnostikována rakovina žlučníku, která se již rozšířil...

Hobo Blues Band

Hobo Blues Band byla významná maďarská bluesrocková skupina, kterou v roce 1978 založil Földes László, známý pod uměleckým jménem Hobo. Kapela se rychle stala jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších skupin maďarské hudební scény, proslulá zejména jedinečnou směsí blues, rocku a prvků maďarské lidové hudby. Jejich texty často odrážely sociální a politické komentáře, které rezonovaly s dobovými náladami v Maďarsku.

Hans-Werner Bastian

Novinář, literatura pro kutily.

Gustav Bareš

Byl to český a československý novinář, politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR a stranický ideolog. Po roce 1952 odstavený od moci v rámci vnitrostranického boje.

Gaetano Bardini

Gaetano Bardini byl italský tenorista.

František Bauer

František Bauer byl český historik, novinář, překladatel, pedagog, poradce prezidenta a přední český antifašista. Jako historik se specializoval na mezinárodní vztahy v období 1848–1945, na německou státní ideu a filozofii dějin. Ve třicátých letech patřil mezi nejinformovanější zahraniční zpravodaje československého periodického tisku a byl jedním z prvních, kdo pochopili nebezpečí nacismu. Spolu s vyslanci JUDr. V. Mastným a J. Masarykem tvořil skupinu, připravující Hrad na střetnutí s Německem a na to, že západní spojenci v rozhodné chvíli selžou. Už v roce 1935 se snažil polemizovat s fakty, které Hitler uváděl ve svém „Mein Kampf” a vykládal je tak, jak potřeboval. V letech 1940–1945 byl perzekvován nacisty a od roku 1949 až do smrti komunisty. Po jeho suspendování z ministerstva informací mu nebylo již nikdy umožněno veřejné působení ani publicistická činnost. Studoval na právnické a později filosofické fakultě UK v Praze. Působil jako politický komentátor v Českém slově, Národních listech a Národní politice, kde byl v letech 1939-1940 odpovědným redaktorem. Od roku 1932 pracoval jako zpravodaj Ministerstva zahraničních věcí, kterým byl v roce 1934 vyslán na studijní cestu po hitlerovském Německu. V roce 1939 byl jmenován předsedou Národního svazu českých novinářů. Během okupace působil jako člen Ústředního vedení domácího odboje, v roce 1942 byl dva měsíce vězněn na Pankráci. V květnu 1945 se stal členem Českého národního výboru, později přednostou tiskového odboru Ministerstva informací a generálním ředitelem ČTK. Za svou odbojovou činnost byl vyznamenán Válečným křížem 1939. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl odvolán z řídící funkce v ČTK a jmenován náměstkem ministra informací. Po necelém roce proti němu bylo zahájeno nikdy neukončené řízení, byl suspendován a následně donucen k předčasnému odchodu do penze. Od roku 1950 my bylo zakázáno veřejné působení i pedagogická činnost a až do smrti byl...

František Bareš

František Bareš byl český středoškolský pedagog, historik a muzejní pracovník. Absolvoval reálné gymnázium v Táboře a poté vystudoval zeměpis a dějepis na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandově univerzity v Praze. V letech 1876–1908 byl profesorem na mladoboleslavském gymnáziu. Současně byl zakladatelem a správcem mladoboleslavského muzea od roku 1863. Založil „Krajinský muzejní spolek“ a měl podíl na otevření první městské muzejní expozice. Od roku 1886 byl správcem městského archivu a jednatelem Muzejního spolku v Mladé Boleslavi.

František Bálek

František Bálek je sochař. Vyučil se keramikem v Karlovarském porcelánu v závodě Duchcov. V letech 1979 - 1985 pak studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze užité sochařství u prof. Josefa Malejovského. Po skončení studií se vrátil do Plzně, kde spolupracoval na zakázkách s Aloisem Soprem či Ladislavem Fládrem. Je spoluautorem Památníku Díky, Ameriko! v Plzni, podílel se na obnově Památníku národního osvobození v Plzni. Realizoval například památník Emila Škody či pamětní desku věnovanou Václavu Havlovi na Věznici Plzeň. Po roce 1989 se začal věnovat i sochařství z ledu a písku.

David V Barrett

Britský spisovatel, autor mnoha prací na religionistická a ezoterická témata. Pravidelně přispívá do časopisů The Independent, Fortean Times, a Catholic Herald. Píše také knižní kritiky, zejména na knihy z oblasti science fiction.

Christiaan Neethling Barnard

Christiaan Neethling Barnard byl významný jihoafrický chirurg, který jako první provedl úspěšnou transplantaci srdce. Narodil se v Jihoafrické republice, poté vystudoval lékařství v Kapském městě a znalosti z kardiochirurgie získal v USA. Později se znovu vrátil do vlasti a stal se profesorem chirurgie v Kapském městě. V dobách jeho mládí vládl v Jihoafrické republice značný neklid, především kvůli častým válkám černých proti bílým. Barnardovi byli chudá búrská rodina. Adam Barnard, chudý kazatel Armády spásy, měl manželku Elizabeth, která se věnovala výchově svých čtyř synů. Tři z nich Jan, Christian a Marius vystudovali vysokou školu, z toho Christian a Marius lékařskou fakultu v Kapském městě. Christian promoval v roce 1946 a byl potom praktickým lékařem v malém městě Ceresu, posléze pracoval na své Alma mater Groote Schuur v Kapském městě. Později se dostal do USA a začal se věnovat kardiochirurgii. Po kratším období, které strávil v JAR se opět vrátil do Ameriky. Bratr Marius byl také kardiochirurgem a integrální součástí transplantačního týmu. Chris Barnard byl třikrát ženatý. První manželku Alettu Gertruidu Louwovou si vzal roku 1948. Měli spolu dceru Deirdre a syna Andrého, který se stal také lékařem. Ve středním věku, již jako ženatý otec, neunesl André závislost na opiátech a spáchal sebevraždu. Barnard byl zastáncem eutanázie a proti sebevraždám obecně nic nenamítal. Samozřejmě smrt syna ho velmi zasáhla. Druhou ženou byla o 28 let mladší Barbara Zoellnerová , se kterou se oženil roku 1970. Z manželství vzešli dva synové Frederick Christiaan a Christiaan Alexander a k rozvodu došlo v roce 1982. Naposledy potřetí se prof. Barnard oženil v roce 1988 s Karin Setzkornovou , která byla o celých 50 let mladší. I tento svazek dal Barnardovi děti, syna Armina a dceru Laru. Po první transplantaci srdce se stal dozajista nejslavnějším lékařem světa. Setkával se státníky ve všech světad...

Břetislav Balatka

Břetislav Balatka je český fyzický geograf. Zabývá se geomorfologií území ČR, zejména studiem říčních teras. Podílel se i na zpracování fyzickogeografické regionalizace ČR. "Absolvoval studium odborného zeměpisu na PřF UK v roce 1954. Poté nastoupil jako odborný pracovník do Geografického ústavu ČSAV, kde setrval téměř čtyři desítky let. Po zrušení ústavu v roce 1993 přešel jako celá řada dalších geografů z pražského pracoviště na Přírodovědeckou fakultu UK, kde až dosud působí na katedře Fyzické geografie a geoekologie."

Bohuslav Balbín

Bohuslav Balbín z Vorličné byl český literát, historik, hagiograf a pedagog. Jako kněz, člen řádu jezuitů se účastnil rekatolizace, jako vlastenec se ve své době řadil mezi obhájce českého jazyka. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baroka. Bohuslav Ludvík Balbín přišel na svět v nepříliš bohaté, kdysi erbovní, královéhradecké měšťanské rodině jako potomek rytířského rodu Balbínů z Vorličné, doložené v 15. století. Původně se nazývali Škvornicové, pak přibrali jméno Balbinus a po nabytí titulu z Vorličné dle usedlosti u Hradce Králové vzniklo pojmenování Balbínové z Vorličné. Narodil se v tzv. Vodičkovském domě, který později patřil do komplexu jezuitských kolejí, dnes tvoří část Nového Adalbertina. Dům prodala jezuitům 18. června 1636 Bohuslavova matka Zuzana, rozená Vodičková. Roku 1622 jeho otec Lukáš Škvornic náhle zemřel. Matku se sedmi dětmi podporoval nejprve Mikuláš ze Schonfeldtu. Později byl Bohuslav vychováván rodinným přítelem Otou z Oppersdorfu na zámku Častolovice, kam se s matkou přestěhovali. Zají­mavostí je, že hocha při křtu držel v rukou Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, který rovněž mohl být jeho kmotrem. Jako chlapec byl Balbín několikrát vážně nemocen a matka ho zaslíbila staroboleslavské Bohorodičce. Bohuslav se uzdravil a nakonec přežil všech šest starších sourozenců. Zajisté i tato okolnost formovala jeho povahu, pevnou víru a hlu­bokou úctu ke svatým. Jeho uzdravení bylo pokládáno za zázračné. Již v dětství projevoval zájem o četbu a historii. Dle pramenů se naučil brzy číst, již v sedmi letech měl prý třikrát přečtenou Hájkovu Kroniku českou, kterou si velmi oblíbil. Vyrůstal v pobělohor­ském katolickém prostředí, v roce 1631 začal studium u benediktinů v Broumově. Po roce přešel na jezuitskou školu v Jičíně a v patnácti letech vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova....

Bodo J Baginski

Bodo J. Baginski se narodil 4/10/1952, syn básníka a romanopisce Bodo Baginski Olli. Po několika letech studia a cestování a vzdělávání jako fyzioterapeut si v roce 1973 otevřel vlastní praxi, preferující alternativní léčebné metody. V době svého 10-ti letého působení v této práci vyvynul několik patentů v oblasti lékařských technologií. Jeho hledání dalších možností celostního léčení ho dovedlo v roce 1983 na rok do komunity Findhorn na severu Skotska, stejně jako v různých asijských zemích. Bodo J. Baginski a Shalila Sharamon se setkávají v roce 1984 při jejich společném zájmu o přírodní, celostní léčení, následuje období společných přednášek a seminářů a vytvoření specializovaného knihkupectví pro esoterickou literaturu. V roce 1985 publikujíi své první knihy "Reiki - univerzální životní energie", která získala celosvětovou pozornost. Další knihy jako jsou "Chakra Příručky", spolu s Magií Merlina v rámci projektu "Chakra meditace", jsou jedny z nejúspěšnějších v tomto žánru. "Cosmobiological plánování rodiny", "Einverstandensein - záchrana ze stínu", "Zázrak v jádru grapefruitu", "Léčení s extrakt z grapefruitových jadérek" následovaly. Jejich inspirující práce se objevují po mnoho let v seznamech bestsellerů a jejich publikace byly přeloženy do 20 jazyků. Autoři žili v 90.letech na jihozápadním pobřeží Irska. http://www.amazon.com/Bodo-J.-Baginski/e/B00455GPQO

Bob Bampton

Ilustrátor.

Barnodaj