Výpis všech autorů

Agustina María Bazterrica

Argentinská spisovatelka.

Adolf Babuška

Práce o automobilech.

Achim Bednorz

Autor prací z oboru architektury, též fotograf.

Zuzana Brabcová

Zuzana Brabcová, provdaná Mirošovská , byla česká spisovatelka. Narodila se v rodině literárního kritika a historika Jiřího Brabce a literární historičky, editorky a překladatelky Ziny Trochové. Po maturitě nemohla z politických důvodů studovat na vysoké škole, proto nastoupila na místo knihovnice, později nemohla vykonávat ani tuto profesi a pracovala jako uklízečka v nemocnici. Před rokem 1989 publikovala v samizdatu a v exilu, po pádu komunistického režimu pracovala na Ministerstvu zahraničí, pak se stala nakladatelskou redaktorkou. Působila v nakladatelstvích Český spisovatel, Hynek a Garamond. V roce 2001 při prezentaci svého „lesbického románu“ Rok perel uvedla, že žije s dcerou, manželem a přítelkyní v Praze. Za román Daleko od stromu obdržela roku 1987 jakožto vůbec první laureátka Cenu Jiřího Ortena, za román Stropy roku 2013 cenu Magnesia Litera a za poslední, posmrtně vydaný román Voliéry Cenu Josefa Škvoreckého.

Zuzana Beňová

Mgr., spoluautorka učebních materiálů z němčiny.

Zora Bútorová

Slovenská socioložka.

Zdenka Braunerová

Zdenka či Zdeňka Braunerová, pokřtěna jako Zdislava Rosalia Augusta , byla česká malířka konce 19. a první třetiny 20. století, známá také jako autorka grafických úprav publikací, autorka statí o soudobých umělcích a organizátorka uměleckého života. Byla patronkou několika českých umělců jako byl Antonín Chittussi, Vilém Mrštík, Julius Zeyer, Miloš Marten, Joža Uprka, František Bílek nebo Jan Zrzavý. Narodila se do zámožné pražské rodiny jako poslední ze čtyř dětí. Jejím otcem byl advokát a poslanec říšské rady JUDr. František August Brauner, pocházející z mlynářského rodu usazeného v Litomyšli. Matka Augusta Anna Karolina, rozená Neumann , byla dcerou pražského guberniálního úředníka Karla Augusta Neumanna . Pocházela ze starého šlechtického rodu a sama byla amatérskou malířkou. Zdenka zálibu v malování projevovala od ranného věku, kdy trávila dlouhé hodiny v dětském pokoji kreslením a malováním. Bratři Vladimír právník a Bohuslav chemik, byli úspěšní ve své profesi, sestra Anna se provdala do rodiny Bourges v Paříži. Dědeček byl vědec, který se zabýval chemií a národním hospodářstvím. Zdenka velmi milovala matku. Kavárna Union, kde se setkávali čeští literáti a výtvarníci, se nacházela na nároží Nových alejí a Perštýna v nájemních prostorách domu Braunerovy rodiny. Zde se Zdenka seznamovala s osobnostmi, jako byli Josef Václav Sládek, rodina Palackých, František Ladislav Rieger a jeho dcera Marie nebo Vojta Náprstek a jeho žena Josefa. Stala se také členkou Amerického klubu dam, který organizovala Josefa Náprstková. Její mimořádný talent byl brzy rodiči rozpoznán, a proto Zdence umožnili soukromé studium u Amalie Mánesové. U ní rozvíjela své dovednosti a také Amálie v ní viděla talent, který je třeba rozvíjet. Zdenka malování věnovala většinu volného času, což vedlo ke zhoršení jejího prospěchu ve škole. Pokračovala ve studiu malířství na Vyšší dívčí škole, kde by...

Zdeňka Böhmová

Zdenek Sid Blaha

Narozen 9. 4. 1942. Dr., M.A., D.B.A., finanční ekonom, práce z oboru.

Zdeněk P Bažant

Narozen 10. 12. 1937 v Praze. Česko-americký stavební a materiálový inženýr, vynálezce, vědec a vysokoškolský profesor stavebního, environmentálního a strojního inženýrství a vědy o materiálech . Expert v oblasti mechaniky stavebních materiálů a stavebních konstrukcí, též nukleárních betonových konstrukcí. Člen vědeckých společností a institucí, šéfredaktor časopisu „Journal of Engineering Mechanics . Je vnukem rektora ČVUT, stavebního mechanika prof. Zdeňka Bažanta a synem geomechanika prof. Zdeňka Bažanta, ml., .

Zdeněk Boháč

Narozen 3. 1. 1933 v Klínci , zemřel 25. 3. 2001 v Praze. PhDr., CSc., historik a historický geograf, organizátor česko-lužické kulturní spolupráce, studie z oboru.

Zdeněk Bidlo

Zdeněk Bidlo úředník, později redaktor Čs. rozhlasu v Praze, spisovatel a dramatik, autor rozhlasových pořadů, několika románů a divadelních her , v roce 1971 v době „normalizace“ propuštěn, pracoval v dělnických povoláních, jako zakázaný autor publikoval pod jménem Romana Cílka .

Zdeněk Berka

Narozen 1960. Autor cestopisu, cyklista Dukly Brno a Interu Bratislava, cestovatel a majitel obchodu s jízdními koly.

Zdeněk Bažant

Zdeněk P. Bažant je profesor stavebního a ekologického inženýrství, strojního inženýrství a materiálových věd na Robert R. McCormick School of Engineering a Applied Science, Northwestern University. Je vnukem Zdeňka Bažanta – bývalého rektora ČVUT. Zdeněk Pavel Bažant se narodil v Praze jako syn profesora geotechniky na ČVUT Zdeňka Bažanta a doktorky sociologie a vnuk profesora mechaniky, bývalého rektora ČVUT Zdeňka Bažanta. Studoval stavební inženýrství na ČVUT a studium ukončil s nejlepším prospěchem v ročníku a červeným diplomem v roce 1960, kdy získal titul inženýra. Poté pracoval jako mostní inženýr pro státní projekční firmu Dopravoprojekt v Praze a zároveň působil jako vědecký aspirant v Československé akademii věd, kde roku 1963 získal hodnost kandidáta věd. Ve své dizertační práci se zabýval teorií dotvarování betonu a vyvinul novou metodu pro analýzu trhlin v betonových konstrukcích. Získal také diplom v teoretické fyzice na Karlově univerzitě v roce 1966 a následujícího roku se habilitoval v oboru betonových konstrukcí na ČVUT. V roce 1966 absolvoval vědeckou stáž ve francouzském Centre Experimental de Recherches et d’Études du Bâtiment et des Travaux Publics a pokračoval studiem University of Toronto a University of California v Berkeley. Po okupaci Československa v srpnu 1968 se rozhodl zůstat ve Spojených státech a roku 1969 nastoupil na Northwestern University v Evanstonu, Illinois, jako docent stavebního inženýrství. Roku 1973 se stal řádným profesorem a na této univerzitě působí dodnes. V letech 1981 až 1987 působil jako ředitel výzkumného centra "Center for Concrete and Geomaterials" při Northwestern University a později získal čestné profesorské pozice s označením Walter P. Murphy Professor a McCormick Institute Professor . Je ženatý a má dvě děti. Syn Martin Z. Bazant je profesorem chemického inženýrství a matematiky na Massachusetts Institute of Technology. Zdeněk P. Bažant je obecně u...

Zdena Benešová

Zbyněk Bureš

Narozen 15.7.1924 v Praze, zemřel 2009. PhDr., CSc., pracovník katedry psychologie, literatura z oboru.

Zbigniew Brzeziński

Zbigniew Kazimierz Brzeziński byl polsko-americký politolog, vedle Henryho Kissingera a Samuela P. Huntingtona považovaný za šedou eminenci americké zahraniční politiky. V letech 1977–1981 byl bezpečnostním poradcem amerického prezidenta Jimmyho Cartera a později zahraničně-politickým poradcem Baracka Obamy. Zároveň byl profesorem americké zahraniční politiky na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru, poradcem Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu, D.C. a autorem odborných politologických knih. Vedle toho byl činný jako poradce mnoha velkých amerických a mezinárodních firem. Brzezinski se narodil ve Varšavě jako syn polského diplomata Tadeusze Brzezinského. Strávil část svého dětství v Lille , v Lipsku a v Charkově, v ruské části dnešní Ukrajiny, poté se s rodinou přestěhoval do kanadského Montrealu. Vystudoval McGillovu univerzitu v Montrealu, kde v roce 1949 získal titul bakaláře a v následujícím roce i magistra. V roce 1953 promoval v oboru politických věd na renomované Harvardově univerzitě, kde poté i přednášel. Roku 1961 přestoupil na Kolumbijskou univerzitu, kde převzal vedení nově založeného Institutu komunistických věd. Zbigniew Brzezinski se stal naturalizovaným občanem Spojených států amerických v roce 1958. V šedesátých letech působil jako poradce pro administrativy Kennedyho a Johnsonovy vlády. Během posledních let Johnsonovy administrativy byl zahraničněpolitickým poradcem viceprezidenta Huberta Humphreyho. V roce 1973 se Brzezinski stal prvním ředitelem Trilaterální komise, což byla skupina prominentních politických, akademických a vědeckých osobností ze Spojených států, západní Evropy a Japonska. Cílem této skupiny bylo posílit vztahy mezi těmito třemi regiony. Členem komise byl i budoucí americký prezident Jimmy Carter. Během své kandidatury na post prezidenta USA v roce 1974 si Carter vybral jako svého zahraničně-politického pora...

Yo Yo Band

Yann Le Bohec

William Bernhardt

Je původním povoláním advokát a byl několikrát zařazen do žebříčku nejvlivnějších právníků ve Spojených státech. I přesto se rozhodl úspěšnou praxi ukončit a nyní se plně věnuje literární tvorbě.

Wilhelm Bauer

Německý autor příruček pro chovatele domácích zvířat.

Walter M Bortz <<II.=>>

Vratislav Beránek

Narozen 30.1.1926 v Kladně, zemřel 10. 1. 2012. redaktor rozhlasu, ředitel hudební školy, práce z oboru hudby.

Vojtěch Birnbaum

Vojtěch Birnbaum byl český historik umění. Narodil se ve vídeňském Ober-Döblingu, pokřtěn byl jako Adalbert. Otcem Vojtěcha Birnbauma byl inženýr a stavitel železniční tratě Adalbert Birnbaum. Po jeho předčasné smrti v roce 1881 se vdova Božena Birnbaumová odstěhovala se svými dvěma dětmi do Poděbrad, kde se záhy provdala za lékaře Bohumila Boučka, jednoho z hlavních iniciátorů založení poděbradských lázní. Ke studiu archeologie a dějin umění Birnbauma přivedli jeho kmotr, historik Jaroslav Goll a matčin bratr, sochař Bohuslav Schnirch. Po absolvování dvou semestrů na Karlo-Ferdinandově univerzitě odešel roku 1897 do Vídně, kde studoval mimo jiné u Franze Wickhoffa a Aloise Riegla. Jako Wickhoffův asistent působil ve Vídni tehdy také jen o málo starší Max Dvořák. Disertační práci na téma starokřesťanské sakrální architektury obhájil v roce 1904. Poté strávil deset let jako soukromý učenec v Itálii. Roku 1916 vyšel tiskem I. díl jeho Ravennské architektury, druhý díl zůstal nerealizován. Roku 1919 se touto prací habilitoval na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1922 se stal mimořádným, o šest let později řádným profesorem dějin umění a ředitelem Ústavu pro dějiny umění na Univerzitě Karlově a před svou smrtí i děkanem filozofické fakulty UK. Od roku 1917 byl konzervátorem pro okres Kolín v Centrální komisi pro ochranu památek ve Vídni. V letech 1914-1934 byl činný v Klubu za starou Prahu, 1928-29 byl předsedou Klubu. Po příchodu do Prahy zaujal Birnbauma český středověk, nejprve architektura románská a v návaznosti na ni také gotika. S Josefem Strzygowským vedl v polovině dvacátých let polemiku o původu a počátcích románské architektury v Čechách. Připravoval monografii o Petru Parléřovi, kterou však kromě řady článků na toto téma nerealizoval. Značný zájem věnoval také památkové péči a metodol...

Vojtech Beniczky

Vojtech Benický

Narodil se 12.5.v Pavčinej Lehote.Svojí dráhu jeskyňáře začal v roce 1921 po objevení Demänovskej jaskyně slobody přičemž se spolupodílel na jejím zpřístupňování a dalším objevování.V letech 1931 - 1938 vykonával funkci správce jeskyně Domica.Po obsazení jižního Slovenska Maďarskem byl z politických důvodů přemístěn do Belianskej jaskyně.Roku 1940 byl povolán pracovat do Ústrednej kancelárii KSTL odkud v létě 1942 odchází do Martina jako kulturní referent.Pomáhal reorganizovat Jeskyňářský sbor a spoluzakládal Slovenskou speleologickou společnost.Mimo čtyř knih napsal i na 280 odborných článků.Celý jeho život a dílo se zaměřují na speleologii.Umírá 17.9. a je pohřben ve své rodné obci.

Vlasta Borek

Vladimir Osipovič Bogomolov

Vladimir Osipovič Bogomolov, rusky: Владимир Осипович Богомолов, vlastním příjmením Bojtinskij , které používal o roku 1948 a poté do roku 1953 Bogomolec bol ruský spisovateľ, píšuci najmä vojnovú literatúru. Známa je najmä jeho kniha V auguste roku 1944 - vynikajúcim a autentickým spôsobom vyrozprávaný príbeh pátracej skupiny armádnej kontrarozviedky Červenej armády v zázemí frontu na pomedzí Bieloruska a Poľska počas veľkej letnej ofenzívy Červenej armády v lete 1944. Pravdepodobne inšpirované skutočnými udalosťami . Autor patril ku generácii sovietskych spisovateľov, ktorí sa priamo zúčastnili vojny a ich diela začali vychádzať najmä po XX. zjazde KSSZ - v období tzv. odmäku. Vojnu videli realisticky, neprikrášlene, odmietali obvyklú sovietsku glorifikáciu, pátos.

Vladimír Březina

Mgr., PhD. Narozen 16.7. 1974 v Šumperku. Regionální historik a badatel se zaměřením na dějiny raného novověku. Publikace a články z oboru.

Vladimír Brehovzský

Narozen 26.9.1925 v Užhorodě - Ukrajina, zemřel 28.1.1976 v Praze. Malíř, ilustrátor.

Vladimír Brehovský

Vladimír Borecký

Vladimír Borecký byl český psycholog, filozof, kulturolog, teoretik komiky a mystifikátor. Maturoval v roce 1959 na JSŠ v Praze 7 . V letech 1959–1962 pracoval v dělnických povoláních a též absolvoval vojenskou službu, v letech 1962–1970 pracoval jako hasič v Útvaru požární ochrany v Praze. Na vysokoškolská studia se mohl přihlásit až následně z dělnické pozice, díky doporučení Hasičského sboru města Prahy, kde pracoval. Boreckého otec, orientalista Miloš Borecký , byl totiž v 50. letech během studijní cesty v Persii donucen k politickému exilu do USA. Manželka akademická sochařka Ellen Jilemnická, dcera Filomena Borecká a syn Felix Borecký. Studoval na FF UK filosofii a psychologii , titul PhDr. obhájil diplomovou práci Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole oponovanou prof. Janem Patočkou. Následně externě studoval na FF UK jednooborovou psychologii , v roce 1977 obhájil práci Techniky universa, zaměřenou na projektivní a psychoterapeutické metody využívající hraček. V roce 1982 získal atestaci z klinické psychologie na Institutu dalšího vzdělávání lékařů a farmaceutů . V letech 1970–1990 pracoval jako klinický psycholog postupně na ILF, v Thomayerově nemocnici a v Okresním ústavu národního zdraví v Praze. V letech 1985–1989 byl externím aspirantem Psychologického ústavu ČSAV v Praze . Od roku 1991 působil na katedře kulturologie FF UK, nejprve jako odborný asistent, od roku 1998 jako docent , od roku 2005 jako profesor . V rámci své pedagogické činnosti přednášel i na dalších vysokých školách, mj. na pražské FAMU. Od své diplomové práce Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole, obhájené u prof. Jana Patočky , se zaměřoval na otázky imaginace ...

Vladimír Barta

Pochádza z Banskej Štiavnice . Vysokoškolské štúdiá absolvoval v Nitre a postgraduálne absolvoval štúdium žurnalistiky na UK Bratislave. Žije a tvorí v Banskej Bystrici. Fotografickej tvorbe sa venuje už štvrté desaťročie. Je zakladateľom a predsedom novinárskeho Klubu fotopublicistov. Ešte počas redaktorskej práce v Československom a neskôr v Slovenskom rozhlase spolupracoval, ako autor fotografií a publicista, s rôznymi slovenskými i zahraničnými periodikami. Neskôr jeho tvorivá činnosť smerovala najmä ku knižnej tvorbe. Jeho meno sa objavuje v tiráži 109 slovenských a českých publikácií. Po revolúcii v roku 1990 zakladá vydavateľstvo reprezentačných obrazových kníh a fotoagentúru - AB ART press. Vlastným nákladom od r. 1990 do 1. 1. 2008 vydal 62 obrazových kníh o Slovensku a 8 sprievodcov. Niektoré publikácie boli ocenené a prezentovali Slovenskú republiku na medzinárodných výstavách. Medzi najkrajšie knihy Vladimíra Bártu patria: Krajina môjho srdca, Hory moje hory, Slovensko v treťom tisícročí, Slovensko v Európe, Slovenské hrady, Nad Slovenskom, Tatry čarovné. Počas svojej doterajšej tvorby na verejnosti sa prezentoval vyše 30 autorskými výstavami, na Slovensku i v zahraničí. S fotoaparátom prešiel mnoho krajín. Doménou v jeho tvorbe však naďalej zostáva Slovensko a jeho krásy.

Vladimír Balthasar

Vladimír Balthasar byl významný český přírodovědec, ornitolog, doktor přírodních věd, entomolog zabývající se řády coleoptera a hymenoptera. Byl všestranně založený intelektuál, který během své kariéry dosáhl významných ocenění a uznání mezi uměleckou a vědeckou elitou české meziválečné společnosti, později i ve vědeckých kruzích společnosti poválečné.               Narodil se 21. 6. 1897 v Praze a po absolvování gymnázia nastoupil vojenskou službu spojenou s delším pobytem ve Vídni. Tam se seznamuje s vídeňskou operní scénou a na základě toho se rozhodne studovat hudební vědy. Po skončení první světové války se zapisuje na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity a začíná studovat obor hudební věda – estetika – filozofie. Usilovně studuje a už roku 1920 obhajuje dizertační práci na téma Dějiny koncertního života v Praze a je „sub auspiciis“ promovaný na doktora filozofie. Ve studiu však pokračuje a externě si rozšiřuje svůj obor o dějiny umění. V té době však nenašel odborné místo odpovídající jeho vzdělání, a tak nastupuje jako redaktor Tiskového odboru ministerské rady do redakce novin Československá republika, od března 1923 přijímá místo odpovědného redaktora časopisu Československé noviny, kde pracuje až do konce ledna 1924. Od roku 1921 spolupracuje mj. s hudebním vydavatelstvím Mojmíra Urbánka v Praze, kde publikuje samostatné práce, ale i články v časopise Dalibor, kde je od roku 1922 odpovědným redaktorem. V té době se přátelí s významnými osobnostmi, jako například: Josef Suk, Bohuslav Martinů nebo Viktor Stretti. Osobitou zmínku si zaslouží Balthasarova činnost jako historika umění. Svoji pozornost věnoval především malířství, a to nejen českému a slovenskému, ale i evropskému a nejen současnému, ale i minulému. Napsal víc jak 90 prací, recenzí, postřehů a kritik, převážně v pražských novinách Československé noviny. Pozoruhodné jsou například jeho práce o L. Kubovi , P. Hoogo...

Vilém Blodek

Vilém Blodek byl český hudební skladatel a flétnista, známý především svým přínosem české klasické hudbě 19. století. Narodil se 3. října 1834 v Praze a byl současníkem Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, dvou nejvýznamnějších osobností české hudby. Blodkova kariéra byla poměrně krátká, neboť zemřel mladý ve věku 39 let 1. května 1874. Přes svůj krátký život se výrazně zapsal svou operou V studni, která zůstává jeho nejslavnějším dílem a je považována za významné dílo českého operního repertoáru. Mezi jeho další skladby patří komorní hudba a skladby pro klavír. Blodkovo dílo je často oceňováno pro svou melodickou vynalézavost a roli ve vývoji české národní hudby v období rozkvětu kulturní identity.

Vilém Bitnar

Vilém Bitnar byl český literární a kulturní historik, spisovatel a publicista katolické orientace, jeden z hlavních představitelů katolické moderny. Byl i organizátorem katolického kulturního života, psal do revue Akord, novin Našinec, encyklopedie Český slovník bohovědný, založil týdeník katolické inteligence Nový věk a literárně-filozofický časopis Meditace. Patří k jedněm z největších českých znalců barokní literatury. Miloš Babor, Václav Bidlo, Miloš Hlavatý, Jan Hurdálek, Pavel Valenta, Jiří Zaháň, Karel Jezbera, Jan Kaněra, Jan Kustoš, Václav Kristián Popel, Hanuš Pučálka, Jan Semerák, Jan Chorinus.

Viktorie Besó

Narodila se: 4. duben 1980 Informace Autorka se zaměřuje na erotickou literaturu zejména o ženách a hlavně pro ženy. Aktuálně publikovala knihu Sbírka motýlů, kterou najdete na pultech knihkupectví. Biografie Viktorie se narodila roku 1979 ve znamení Berana. Má za sebou dlouhou praxi v oblasti marketingu a komunikace. Psaní ji baví již od dětství, ale až nyní se odhodlala vytáhnout jedno ze svých literárních děl "z šuplíku" a podělit se o něj s veřejností. Aktuálně se věnuje psaní další knihy, opět s erotickou tématikou, kterou ocení především ženy.

Viktor Barinov

Véronique Babin

Autorka encyklopedií pro děti.

Vendula Borůvková

Vystudovala střední knihovnickou školu, poté činoherní dramaturgii na brněnské JAMU. Působila jako dramaturgyně například v HaDivadle či v Divadle v 7 a půl. Pro tyto scény také připravila několik původních her. V současné době se věnuje literatuře pro děti a tvorbě larpů. Adaptaci její pohádky Medvěd Čokoláda uvedl Český rozhlas. Pracuje jako šéfredaktorka časopisu Otazníky historie. Má dvě děti — dvouletou Venuši a čtyřletého Tadeáše.

Vasil&apos Bykau

Romanopisec a dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol se narodil roku 1809 v Soročincích jako syn ukrajinského spisovatele V. A. Janovského-Hohola a mládí prožil v rodinném šlechtickém sídle Vasilevka. Od nejútlejšího dětství jevil hluboké herecké nadání, vynikal neobyčejnou pamětí a oblíbil si ruskou lidovou slovesnost a malířství. Koncem dvacátých let sbíral Gogol za součinnosti své matky, která měla na něho po celý jeho život největší vliv, lidové náměty z ukrajinské folklórní tvorby, když zjišťuje, že o tuto tematiku je v hlavním městě carské říše zájem, přestupuje k jejímu literárnímu zpracování. Jeho prvé povídky, otištěné v časopise Literaturnaja gazeta, mu přinesly známost se Žukovským, s Pletněvem a rovněž s Puškinem. Po studiích žil Gogol od roku 1828 v Petrohradu. Jako absolvent něžinského gymnázia se uplatnil nejprve jako ministerský úředník, pak jako univerzitní profesor, ale avšak jeho nesmrtelnost zajistila mu jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Od roku 1835 se věnoval jen literatuře. Nejplodnější dobou Gogolova života byl počátek třicátých let 19.století, kdy vydal rychle za sebou několik souborů povídek s maloruskou tématikou, lokalizovanou do kraje svého dětství. V roce 1831 a 1832 vyšly dva svazky Večerů na statku nedaleko Dikaňky, v roce 1835 dva sborníky – Arabesky a Migorod, v nichž se vyskytují příběhy s motivy jednak ukrajinskými, jednak petrohradskými. Gogol je literárním objevitelem úřednického sídelního města, mistrem realistické povídky tragicky vyhrocené, lékařem duchovního světa malých lidí velkoměsta. Pracuje velmi intenzívně a stýká se s představiteli kulturního Ruska své doby v petrohradských literárních salonech. A. S. Puškin v něm viděl významného svého pokračovatele. V roce 1836 se poprvé hrála v Petrohradu Gogolova satirická komedie „Revizor“ s ústřední postavou vychytralce a žvanila Chlestakova. V té době odchází Gogol do ciziny a žije v Itálii, v Německu, v belgickém Ost...

Valentin Fedorovič Bulgakov

Ruský novinář, spisovatel, bibliograf a auto memoárové literatury.

Václav Bůžek

Prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. je český historik, vedoucí Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Odborně se zabývá převážně hospodářskými, kulturními a sociálními dějinami středoevropské šlechty a aristokratických dvorů v raném novověku. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal v roce 1982 doktorský titul. Poté pracoval v Ústavu československých a světových dějin ČSAV a v v roce 1984 nastoupil jako odborný asistent katedry historie Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity. Od roku 1991 působí jako vedoucí Historického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V roce 1988 získal titul kandidáta historických věd, v roce 1992 se stal docentem českých dějin a v roce 1999 profesorem. V letech 2001-2004 působil jako prorektor univerzity pro vědu a výzkum a od 1. března 2004 do února 2011 jako rektor univerzity. Je autorem několika desítek vědeckých studií publikovaných v domácích i zahraničních odborných časopisech a také mnoha knižních monografií zabývajících se především hospodářskými, kulturními a sociálními dějinami české a středoevropské šlechty a šlechtických dvorů v raném novověku. Jeho knihu o Ferdinandu Tyrolském vydalo v německém překladu nakladatelství Böhlau Verlag.

Václav Burian

Václav Burian byl český novinář, publicista, překladatel, literární kritik a básník. Byl autorem překladů z polštiny, hlavně překládal tvorbu Czesława Miłosze. Do roku 1989 publikoval především v samizdatu. Byl redaktorem časopisů Arch A5, Notes, olomouckých Hanáckých novin, týdeníku Literární noviny. Jako jeden z redaktorů časopisu Scriptum se věnoval polským knižním novinkám, připravil také speciální číslo o polské literatuře. Později byl jedním z redaktorů Listů, původně exilového časopisu o kultuře, politice a sociálních otázkách, které založil Jiří Pelikán v roce 1971. V roce 1996 ukončil studium polštiny a bohemistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci a od té doby spolupracoval s katedrou bohemistiky, žurnalistiky a politologie. Byl iniciátorem ceny Pelikán, kterou od roku 2004 uděluje redakce časopisu Listy . Své básně a prózu publikoval v řadě polských novin a časopisů . V novinách Literatura na Świecie publikoval kritický fejeton a rozhovor s posledním německojazyčným židovským spisovatelem žijícím v Čechách Vlastimilem Polákem. Byl českým zpravodajem týdeníku Tygodnik Powszechny. Jménem Václava Havla převzal Cenu sv. Jiří, kterou tento týdeník udělil v roce 2002. Jeho básně byly přeloženy do litevštiny, polštiny a slovinštiny; autorem překladu do polštiny je Leszek Engelking. Žil v Olomouci. Zemřel ve věku 55 let během služební cesty ve Vídni. Na jeho počest je od roku 2016 udělována Cena ...

Václav Bernard

Reportážní práce.

Václav Bartušek

Narozen 13. 2. 1951 v Benešově. PhDr. Ph.D., archivář, zabývá se dějinami pedagogiky a piaristického řádu, editor díla Jana Evangelisty Purkyně

V Bomberovičová

Ursula Braun-Bernhart

Autorka publikace o pěstování rostlin. Německá publicistka.

Ulrich Becher

Dramatik,povídkář,romanopisec.Narozen v Berlíně otci advokátovi a matce klavíristce.Po absolvování gymnázia začal studovat práva na tehdejší Univerzitě Bedřicha Viléma.Zároveň se soukromě učil malovat u proslulého Georga Grosze.Po nástupu nacistů k moci musel emigrovat.Nejdříve do Vídně,kde se seznámil se slavným satirikem Roda Rodou,s jehož dcerou se posléze oženil.Později se dostal až do Brazílie,kde novinařil a farmařil.Vydržel zde až do roku 1944,kdy přesídlil do New Yorku.V roce 1948 se vrátil do Evropy a roku 1954 se natrvalo usadil v Basileji, kde žil až do své smrti v roce 1990.

Ulf Böhmig

Rakouský lékař, práce z oboru, též autor publikací z přírodního léčitelství.

Ulf Björlin

Ulf Björlin byl švédský dirigent, skladatel a aranžér, jehož kariéra zahrnovala klasickou hudbu, operu i populární hudbu. Proslul zejména svou prací v oblasti opery, kde dirigoval na různých prestižních scénách po celém světě. Björlin byl také silně spjat s hudbou svého švédského kolegy, skladatele Huga Alfvéna, a významně se podílel na nahrávání Alfvénových děl. Jeho odborné znalosti skandinávské hudby byly všeobecně uznávány a často dirigoval orchestry při provádění děl severských skladatelů.

Trevor Barnes

Anglický spisovatel.

Traditional Club Bratislava

Slovenský dixielandový orchestr

Tracy Buchanan

Britská spisovatelka, webová novinářka a producentka, dříve redaktorka časopisu o cestování. Autorka románů a thrillerů.

Tomáš Václav Bílek

Tomáš Václav Bílek byl český středoškolský profesor a historik. Působil jako učitel v Litoměřicích, na Malé Straně a v Písku, později jako ředitel gymnázií v Hradci Králové a Praze. Roku 1873 byl z politických důvodů penzionován. V historických studiích popsal útlak českého národa v pobělohorském období. Narodil se 30. září 1819 v Deštné v jižních Čechách v rodině kováře, otec mu ale zemřel již v roce 1824. Podle původního plánu měl pokračovat v rodinném řemesle, ale místní farář si všiml jeho nadání a připravil ho k dalšímu studiu. Od roku 1832 navštěvoval gymnázium v Jindřichově Hradci, v letech 1838–40 absolvoval filosofická studia v Praze a složil zkoušky z klasické filologie, rakouských dějin, pedagogiky, estetiky a českého jazyka. Jeho první zaměstnání bylo jako auskultant na malostranském gymnáziu v letech 1841–43. Působil rovněž jako soukromý vychovatel princů rohanského rodu. Roku 1844 se stal suplentem na gymnáziu v Litoměřicích, kde se seznámil s Jungmannem, Čelakovským, Vinařickým a Markem. V následujícím roce se vrátil jako suplent či adjunkt na Malou Stranu. 2. dubna 1848 získal místo profesora na gymnáziu v Písku, kde od roku 1852 rovněž pořádal nedělní přírodopisné přednášky pro širokou veřejnost. Roku 1853 byl jmenován ředitelem gymnázia v Hradci Králové. Po čtrnácti letech se vrátil do Prahy jako ředitel akademického gymnázia v Praze. Roku 1873 byl penzionován, údajně proto, že při volbách roku 1870 odmítl svou autoritou podpořit vládní kandidáty a vyvolal tak nelibost ministerského rady Virgila Grohmanna. (Jeho odchod do důchodu ale také souvisel s přesuny pražských středoškolských profesorů poté, co na německém malostranském gymnáziu po mnoha stížnostech Němců nahradili všechny české pedagogy; například nástupcem Bílka v čele akademického gymnázia se stal dr. Maty...

Tomáš Büchler

Narozen 1974 v Lučenci . Doc. MUDr., Ph.D., onkolog .

Tomáš Boukal

PhDr. Tomáš Boukal, Ph.D. pracuje na katedře sociálních věd Univerzity Pardubice. 2002–2007: doktorandské studium na Ústavu etnologie FF UK 1997–2002: magisterské studium na Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze 1991–1995: Dvořákovo gymnázium, Kralupy nad Vltavou

Tomáš Binder

Narozen 14. 12. 1951 v Ostravě. MUDr., CSc., hematolog se zaměřením na porodnictví a gynekologii. Práce z oboru.

Tomáš Bernhardt

Mgr. Historik Západočeského muzea v Plzni, spoluautor turistických průvodců.

Tomáš Baránek

Tomáš Baránek je český spisovatel, publicista a nakladatel. Vystudoval matematickou informatiku na Masarykově univerzitě v Brně, od roku 1994 pracoval ve vydavatelství Computer Press . Od roku 2004 se věnuje především volné literární tvorbě a od roku 2007 opět vydavatelské činnosti . Byl mezi prvními nakladateli na českém trhu, kteří se pustili do vydávání knih v elektronické podobě . Na toto téma Tomáš Baránek přednáší a poskytuje poradenství. V roce 2004 vydal sbírku erotické poezie Bez uzdičky . V roce 2005 vydal Tomáš Baránek „praktickou příručku technologie lovu“ Jak sbalit ženu . O pět let později vyšla její aktualizovaná a rozšířená verze Jak sbalit ženu 2.0 . Díky Baránkově analýze tématu konečně vstoupila problematika seznamování jako vážné téma i do mainstreamových médií, pro něž se autor stal „guruem“ v této oblasti. V tištěných i internetových médiích bylo publikováno téměř 150 článků na téma týkající se autora či knihy. Je autorem divadelní hry z prostředí profesionálních „baličů“ Jak sbalit ženu, která měla českou premiéru v prosinci 2009 v brněnském divadle Buranteatr. Ve spolupráci s tímto divadlem Baránek zorganizoval i interaktivní výukové kurzy seznamování. Adaptaci této divadelní hry na rok 2012 připravuje Městské divadlo Zlín. V rámci své publicistické činnosti přispíval Baránek v roce 2006 do časopisu "Reflex" pravidelným sloupkem o seznamování pod názvem "Kontaktáž". Nyní píše prózu.