Výpis všech autorů

Gabriela Bossis

Gabriela Basařová

Gabriela Basařová byla česká profesorka chemie, působící v oblasti kvasné chemie, oboru pivovarství a sladařství s vědeckou, pedagogickou a publikační činností v Česku i v zahraničí. Od roku 2012 je nositelkou státního vyznamenání Medaile Za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství. Vystudovala gymnasium, kde mezi její nejoblíbenější předměty patřila chemie a matematika. Již během studia působila v laboratořích. Pracovala ve vodárně, v lihovaru, v konzervárně a v Plzeňských pivovarech n.p. Tehdy se rozhodla dále studovat pivovarství. Po maturitě v roce 1952 absolvovala Vysokou školu chemicko- technologickou v Praze , obor kvasná chemie a technologie, zaměření sladařství a pivovarství .  V roce 1957 složila státní zkoušky a obhájila )diplomovou práci. V následujících letech své pracovní činnosti postupně získala všechny vědecké a pedagogické tituly, které se v České republice udělují. V roce 1957 obhájila diplomovou práci na téma Sledování vazby kyslíku při výrobě mladiny a získala titul Ing. chemie. V roce 1965 obdržela titul CSc. za obhájení doktorské práce Nové stabilizační metody se zřetelem na zkrácení doby ležení piva. V roce 1980 byla jmenována doktorkou technických věd za obhájení disertační práce na téma Studie racionalizace a modernizace postupů zvýšení koloidní stability piva. V roce 1981 byla jmenována profesorem kvasné chemie a bioinženýrství v oboru sladařství a pivovarství. Po absolutoriu VŠCHT nastoupila do tehdejších Plzeňských pivovarů, n. p., kde pracovala v letech 1957–1967. Vedla laboratoře i technologickou skupinu a založila výzkumné centrum, které se zabývalo možnostmi modernizace technologického postupu výroby piva Prazdroj, a to bez vlivu na jeho specifické a charakteristické vlastnosti. V roce 1967 odešla do Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v...

Fredric Brown

Fredric William Brown byl americký novinář, scenárista, humorista a spisovatel fantasy a science fiction, jeden z autorů období tzv. Zlatého věku sci-fi. Ve čtrnácti letech mu zemřela matka a o rok později otec. Pracovat začal v šestnácti letech a prošel různými zaměstnáními, byl úředníkem, zaměstnancem cirkusu, knihovníkem i soukromým detektivem. V letech 1927–1928 se snažil studovat na vysoké škole, ale studia záhy opustil. Roku 1929 se oženil a s manželkou měl dva syny. Od roku 1936 začal psát humoristické povídky pro různé časopisy. V letech 1937–1945 pracoval jako korektor v Milwaukee Journal. Roku 1938 vydal své první detektivní příběhy. Pro pulpové magazíny psal kromě detektivek také sci-fi povídky a westerny. V žánru science fiction debutoval roku 1941 povídkou Not Yet the End . Svůj nejznámější sci-fi příběh Arena vydal roku 1944. Úspěch jeho detektivního románu The Fabulous Clipjoint , za který obdržel roku 1948 cenu Edgara Alana Poea za nejlepší románovou prvotinu, mu umožnil stát se spisovatelem z povolání. Roku 1947 se rozvedl se svou první ženou a následující rok se oženil s Elizabeth Charlierovou. Protože měl vždycky problémy s alergiemi a astmatem, přestěhoval se s manželkou roku 1954 do Tusconu v Arizoně, kde doufal najít pro své zdraví lepší životní podmínky. Nemoc se mu však neustále zhoršovala a začal mít také problémy s alkoholem. Roku 1965 přestal být literárně činný a roku 1972 zemřel na rozedmu plic. V žánru science fiction se proslavil jako tvůrce krátkých a většinou humorně laděných povídek v době, kdy byl humor ve sci-fi velmi vzácný. Kromě povídek napsal celou řadu románů, a to nejen sci-fi ale i detektivních, v nichž v mnoha případech vystupuje dvojice amatérských detektivů, strýc Ambrose Hunter a jeho synovec Ed Hunter. Kromě toho napsal několik scénářů ...

Franz Bauer

Narozen v Poběžovicích, po odsunu žil v Německu, zemřel v Bambergu. Středoškolský učitel, autor publikací o vztazích Čechů a Němců.

František Tomáš Bratránek

F. T. Bratránek se narodil 3. 11. 1815 v Jedovnici nedaleko Blanska. Studoval na gymnáziu v Brně a na univerzitě v Olomouci a Vídni. To už byl členem augustiánského kláštera na Starém Brně, druhem F. M. Klácela, Ř. Mendela a P. Křižkovského. Ve Vídni se seznámil s Heglovou filozofií, měl přístup do salónu Goethovy snachy Ottilie a stal se důvěrníkem jejích synů. Plodem jeho duchovních zkušeností byla řada filozoficko-estetických studií o Geothových dílech a první velké edice z Goethovy korespondence, např. se zakladatelem Národního muzea v Praze Kašparem, s hrabě Šternberkem, bratry Humboldtovými a d. Po dosažení doktorátu z filozofie se Bratránek stal asistentem profesora Ignáce J. Hanuše na univerzitě ve Lvově. V roce 1844 byl povolán do Brna na místo sesazeného Klácela. Udržoval kontakty s B. Němcovou a utopickým Česko-moravským bratrstvem. V letech 1851 - 1881 působil jako profesor německé literatury na univerzitě v Krakově. Překládal do němčiny, zejména polskou literaturu. Zemřel 2. 8. 1884 v Brně.

František D. Bulánek

František Burian

František Burian byl český lékař. Je považován za zakladatele československé a za jednoho z průkopníků světové plastické chirurgie. Jeho zásluhou byla v ČR coby první zemi na světě plastická chirurgie v roce 1939 uznána jako samostatný medicínský obor. Burian inicioval vybudování pracovišť plastické chirurgie v Brně, Bratislavě a Košicích. František Burian mluvil anglicky, francouzsky, německy, italsky i latinsky a ve stáří se ještě učil rusky. Plastickou chirurgii v Československu dovedl na špičkovou úroveň, a to o generaci dříve než ve většině rozvinutých zemí. František Burian se narodil v Praze na Malé Straně a studoval na Malostranském gymnáziu a maturoval v roce 1900. Lékařství studoval na pražské Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Promoval 6. dubna 1906 a získal titul MUDr. Již během studia na vysoké škole začal ztrácet sluch, čímž značně psychicky trpěl. Pracoval pak jako asistent v patologicko-anatomickém ústavu, který vedl Jaroslav Hlava, a v dubnu 1908 přešel na chirurgickou kliniku, kde byl nejdříve demonstrátorem s ročním stipendiem 600 korun a poté dva roky neplaceným asistentem u profesora Kukuly. V roce 1910 se oženil s lékařkou Annou Lankašovou. V závěru října 1912 odjel do Bělehradu a později do Sofie , kde působil jako chirurg v balkánské válce a řídil velkou vojenskou nemocnici. Po návratu z Balkánu si v lednu 1914 zřídil soukromou praxi v domě ve Škrétově ulici v Praze, kde bydlel. V srpnu téhož roku byl povolán k vojsku. Rok a půl pak pracoval jako vedoucí chirurg pražské záložní vojenské nemocnice, umístěné v Rudolfinu. Stále experimentoval a vymýšlel nové způsoby léčby. Od roku 1916 byl šéflékařem vojenské nemocnice v Temešváru, další rok působil tamtéž jako konziliární chirurg VII. armádního sboru. Po válce pracoval v pražské posádkové nemocnici. Na základě svých zkušeností válečného chirurga prosadil zřízení stanice plastické chirurgie v Jedli...

František Brzoň

Narozen 19. 8. 1923 v Humpolci, zemřel 5. 10. 2004. Pedagog, regionální spisovatel a básník, životopisné monografie, lyrické básně, novinové články.

František Brandejs

Práce o šachách.

František Benda

František Benda , známý také jako Franz Benda, byl významný český houslista a skladatel spojený s obdobím pozdního baroka. Narodil se 22. listopadu 1709 v Benátkách nad Jizerou v Čechách a patřil k proslulé hudební rodině Bendů. Jeho kariéra vzkvétala, když se stal členem dvorního orchestru v Drážďanech a později působil jako Konzertmeister na dvoře pruského krále Fridricha Velikého.

František Balada

František Balada byl český matematik, deskriptivní geometr a pedagog. Studoval od roku 1913 na reálce v Hradci Králové a od roku 1917 na reálce v Pardubicích, kde v roce 1920 maturoval. Poté pokračoval ve studiu na všeobecném oddělení pražské techniky a na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Státní zkoušku vykonal na univerzitě v roce 1926. Jako učitel matematiky a deskriptivní geometrie od roku 1924 působil na středních školách v České Třebové , v Praze , Košicích , Rimavské Sobotě . V roce 1929 byl jmenován definitivním profesorem na reálném gymnáziu ve Slezské Ostravě, ale přitom byl ministerstvem školství uvolněn a v letech 1929–38 učil na české reálce Komenský ve Vídni. Po obsazení Rakouska musel Vídeň opustit. Během války působil na středních školách v Brně . Po osvobození přešel na gymnázium sr. Zdeňka Nejedlého. V roce 1947 byl jmenován externím lektorem matematiky a deskriptivní geometrie na nově zřízené Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Zde působil trvale od školního roku 1949–50 a současně byl pověřen konáním přednášek z historie matematiky na přírodovědecké fakultě. V roce 1950 získal doktorát pedagogiky a po roce 1954 se stal vedoucím katedry matematiky na Vyšší pedagogické škole v Brně. V roce 1959 se habilitoval na přírodovědecké fakultě s prací Kapitoly z dějin elementární matematiky. V roce 1960 byl jmenován docentem na Pedagogickém institutu. František Balada začal vědecky pracovat v geometrii vícerozměrných prostorů, ale velmi brzy se jeho zájem soustředil na historii matematiky. Velkou pozornost rovněž věnoval didaktice a metodice matematiky. Mezi jeho pracemi zaujímá nejdůležitější místo kniha Z dějin elementární matematiky, která vyšla v roce 1959 a byla jeho habilitační prací. Balada je autorem asi 40 prací z historie a metodiky matem...

Frank Bettger

Frank Bettger, rodným jménem Franklin Lyle "Frank" Bettger byl americký hráč baseballu, pojišťovací agent a autor knih o osobnostním rozvoji. Jeho syn Lyle Stathem Bettger byl známý herec v 50. až 80. letech 20. století. Frank Bettger měl těžké dětství, byl často nemocný a měl slabé klasické školní vzdělání. V 11 letech mu zemřel otec. Začal prodávat noviny, aby pomohl své matce v chodu domácnosti, která se mimo něj, starala o další čtyři děti. Jak napsal v knize Škola úspěchu: „Mnohdy jsme k večeři neměli co jíst, leda ovesnou kaši a mléko.“ Ve 12 letech mu byl inspirací kulturista Eugen Sandow, přesto se začal více věnovat baseballu a fotbalu na Základní škole James G. Blaine . Pracoval jako instalatérský pomocník s příjmem 8 USD za týden. Později získal práci u společnosti American Radiator Company, kde zatloukal bedny se zbožím. Ve 14 letech získal místo u inkasní společnosti ve Filadelfii, kdy jezdil na kole po městě a vybíral splátky. V roce 1905 začal hrát baseball za tým All-Professionals z Filadelfie, kde byl zaspán pod jménem „Frank Betcher“. V roce 1906 hrál za městský tým Bridgeton z New Jersey, na pozici shortstop. Byl požádán, aby hrál za McDaniel’s Saloon proti Donahue’s Saloon ve Filadelfii. Zde si jej všiml Red Donahue, majitel týmu a nadhazovač, který přesvědčil vedení týmu Johnstown , aby jej koupili. Z tohoto týmu, kde měl 175 USD za měsíc, byl v roce 1907 vyloučen. Když se zklamaný zeptal manažera týmu Berta Conna, proč byl z klubu vyloučen, dostal odpověď, že: „Je líný a málo nadšený pro hru." Bettger řekl manažerovi: „Jen se snažím skrýt svou nervozitu." Manažer mu poradil, aby zkusil něco jiného, protože to, co předvádí, moc nefunguje a ať bude dělat cokoliv, musí do toho dát více energie a nadšení. Nastoupil do týmu Haverhill , krátce hrál...

Françoise Bourdin

Francoise se narodila roku 1952 v Paříži. Je autorkou mnoha románů, z nichž poslední dva ,Červencová vinobraní a Červenec v zimě ,vydalo nakladatelství Belfond. Kromě románů píše i televizní scénáře.

Francis Bacon

Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu; byl anglický filosof, vědec, historik a politik, propagátor vědeckého experimentu. Iniciátor novověkého pojetí poznání, podle kterého je cílem vědy a filozofie zlepšovat podmínky lidského života. Zakladatel anglického materializmu, empirismu a novodobé experimentální vědy. Založil a zpopularizoval induktivní metodu pro vědecké bádání . Dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil do rodiny Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anny Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Strýc lord Burleigh byl významným ministrem. Francis Bacon byl ve dvanácti letech poslán do šlechtické přípravky na univerzitu v Cambridge, kde jako dítě vynikal svou genialitou. Když se hanlivě vyjádřil o Aristotelovi a stoupencích scholastiky, byl nucen školu opustit. Již v mládí si byl vědom toho, že je třeba reformovat současnou vědu a školství. Uchýlil se do Francie a doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. Po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. I když se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem začal studium judikatury, dal nakonec přednost politice. S podporou svého strýce se Francis Bacon stal členem parlamentu , kde působil téměř čtyřicet let a získal pověst vynikajícího řečníka. Byl přítelem a právním poradcem Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu, favorita královny Alžběty I. , ale v procesu po pokusu o státní převrat se postavil na stranu královny, předložil důkazy proti spiklencům a obvinil je z velezrady. Jeho vystoupení bylo veřejností odsouzeno. Jako královnin rádce svou státní politiku Bacon opíral o Machiavelliho učení a podporoval ji ve snaze o získávání nových území a ovládnutí mořských cest, v č...

Ferdinand Blocký

Předmluva ke knize Ruské povídky: Spisovatel této knížky, Ferdinand Blocký, už nežije. Zemřel v Praze roku 1944 a uzavřel tak ve 33 letech bohatý a podivuhodný život, plný dojmů, zkušeností, obětavosti a lásky. Všechno, o čem Ferdinand Blocký píše v této knížce, je jen malá částečka toho, co sám viděl a zažil ve svém životě. Znal ruskou zimu se třpytivým sněhem, který oslepuje oči, i jaro v ruských vsích, kdy se bublavé potůčky dovádivě ženou z lesů. Viděl rušné ruské trhy s bodrými venkovany a toulal se celé dni v hustých ruských lesích, kde medvědi nejsou žádnou zvláštností. Projel celou Sibiří až do Vladivostoku a kolem Japonska a Indie se dostal přes širé oceány k nám do Prahy. Podivné na tom je, že to všechno viděl a zažil jako malý hoch. Poslyšte, jak to s ním vlastně bylo. Ferdinand Blocký byl Rus. Narodil se roku 1911 v malé vsi Postarině u Pinských močálů v západním Rusku. Na podzim roku 1914, kdy Němci vtrhli do Ruska, daly se do celé vesnice do pohybu. Všechno, co mělo největší cenu, naložilo se na vozy a vozíky a dlouhý průvod lidí, zvířat i povozů utíkal před Němci na východ. Ferdinand Blocký byl tehdy malý čtyřletý chlapec v plátěných kalhotkách v košili, přepásané šňůrkou. Matku už neměl, zastupovala ji nejstarší sestra Marie, která byla strážným andělem celé rodiny. I Marie s malým Feďkou a ostatními sourozenci se dala na útěk. Ve zmatku, který panoval tehdy na silinicích, se Feďa ztratil svým sourozencům a od té doby žil úplně sám, bez rodiny a bez příbuzných. Se svými sourozenci se ve svém pozdějším životě už nikdy nesetkal, ačkoliv po nich horoucně toužil a ačkoliv se mu laskavá tvář sestry Marie často zjevovala v jeho snech. Jako dospělý muž po nich pátral, ale nikdy se nic o nich nedověděl. Opuštěný čtyřletý hoch, který neznal ani své příjmení – věděl jen, že jmenuje Feďa – toulal se Ruskem, až se ho ujali naši ruští legionáři. Bydlil s nimi v tepluškách a vykonal s nimi také dlouhou cestu přes polovinu světa až do Prahy. Přijel s nimi v legi...

Fenton S Bresler

Britský právník, novinář, spisovatel.

Fatti Burke

F. M Bartoš

Eve Berlin

EVE BERLINOVÁ je oceňovanou autorkou současných erotických romancí. Její knihy byly označeny jako „brilantní“ a její styl jako „evokativní“. Hrana rozkoše obdržela v roce 2010 cenu za nejlepší erotický román Holt Medaillon Award. Řada románů, které vydala pod pseudonymem Eden Bradleyová, byla také nominována na nejrůznější ocenění. Žije v Hollywoodu.

Eva Brabcová

Celý svůj dosavadní život jsem prožila v Praze. Vypadá to, že už to tak zůstane, protože na tropickém ostrově není o Vánocích sníh ... I přes to, že veterinářkou býti jsem se pevně rozhodla po té, co mi nikdo nedokázal dát uspokojivou odpověď na otázku, jak dát žábě umělé dýchání, kterak resuscitovat čtyři dny přejetého, placatého krtka, či jak dát žížalu do sádry, jsem absolvovala ekonomickou školu, více než jednou jsem se vdala a na svět přivedla dvě dcery. Nesmím potkat opuštěné zvíře, protože se v tu ránu stane dalším členem naší domácnosti a to bez ohledu na to, zda se jedná o veselého psíka či silně nekomunikativní želvu. Pravidelně navštěvuji pracovní proces a po nocích pak provozuji hrátky s počítačem, výsledkem čehož jsou mé knížky a také povídky a články pro různé časopisy.

Eva Bartáková

Ilustrátorka, ilustrace ke klasickým pohádkám B. Němcové a K.J. Erbena.

Emanuel Bosák

Emanuel Bosák byl český a československý sportovní funkcionář, předseda Československého svazu tělesné výchovy a sportu a Československého olympijského výboru, politik Komunistické strany Československa, na počátku normalizace ministr mládeže a tělovýchovy České socialistické republiky. Vystudoval Lepařovo reálné gymnázium v Jičíně, potom Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V letech 1950–1951 pracoval v oboru Sportovních her dělnické mládeže při Československé obci sokolské a vyučoval na Tyršově ústavu pro tělesnou výchovu a sport v Praze. V období let 1951–1953 působil jako politický pracovník a instruktor útvaru armádní tělesné přípravy, v letech 1953–1958 byl vedoucím odboru Státního výboru pro tělesnou výchovu a v letech 1957–1962 vedl oddělení na Československém svazu tělesné výchovy a sportu. Mezi roky 1963 a 1967 vyučoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, přičemž působil v letech 1964–1967 jako její proděkan. V roce 1967 se stal předsedou Československého svazu tělesné výchovy a sportu a z titulu této funkce zároveň předsedou Československého olympijského výboru. Na tomto postu se zabýval přípravou kandidatury Prahy na pořádání Letních olympijských her v roce 1980 . V letech 1952–1970 byl také členem výboru mezinárodní atletické federace IAAF a v letech 1970–1974 i členem její rady. Od roku 1967 působil i jako člen ideologické komise Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Po provedení federalizace Československa byl 8. ledna 1969 jmenován členem české vlády Stanislava Rázla jako ministr mládeže a tělovýchovy. Na tomto postu setrval jen do září 1969. V následující vládě již bylo samostatné portfolio mládeže a tělovýchovy zrušeno. Za své postoje z let 1968–1969 byl po roce 1970 pronásledován. Až do odchodu do penze v roce 1990 potom působil jako uč...

Emanuel Bartoš

Narozen 2.4.1902 v Maglajaně , zemřel 22.3.1966 v Praze. RNDr. DrSc., profesor zoologie na Universitě Karlově, práce z oboru.

Elizabeth Bowen

Elizabeth Bowenová, nepřechýleně Bowen , byla anglická spisovatelka a povídkářka irského původu. Známá je především díky sbírce povídek Schody zarostlé břečťanem nebo románem Skon srdce. Elizabeth Bowenová, rodným jménem Elizabeth Dorothea Cole Bowen, se narodila 7. června 1899 na Herbert Place 15 v Dublinu, pokřtěna byla v nedalekém kostele svatého Štěpána na Upper Mount Street. Její rodiče, Henry Charles Cole Bowen a jeho manželka Florence , se poté přestěhovali do venkovského domu, zvaného Bowen's Court, u obce Farahy v hrabství Cork. Zde také Elizabeth strávila své dětství. Když její otec v roce 1907 duševně onemocněl, přestěhovala se s matkou Florence do Anglie, kde se nakonec usadili v Hythe. O několik let později, roku 1912, ale Florence zemřela a Elizabeth nadále vychovávaly její tety. Studovala na umělecké škole v Londýně, avšak umění ji brzy přestalo bavit a rozhodla se zvolit si jako budoucí profesi spisovatelství. Přidala se do Bloomsbury Group, kde se seznámila s Rose Macaulayovou, která jí později pomohla najít vydavatele pro Elizabethinu první knihu; sbírku povídek s názvem Encounters . V roce 1923 se vdala za Alana Camerona, který později pracoval u BBC. Manželství samotné ale pravděpodobně nebylo z lásky, údajně nikdy nebylo naplněno. Sama Elizabeth měla několik mimomanželských vztahů, mimo jiné i s Charlesem Ritchiem, o sedm let mladším kanadským diplomatem. Údajně také udržovala intimní vztah s irským spisovatelem Seánem Ó Faoláinem nebo americkým básníkem Mayem Sartonem. Bowenová s manželem nejdříve žili nedaleko Oxfordu, kde se Elizabeth stýkala s Mauricem Bowrayem, Johnem Buchanem a Susan Buchanovou a kde napsala své první romány, včetně knihy Poslední září . Po vydání knihy Na sever , se ale přestěhovali do Regent's Park v Londýně. Zde napsala romány Dům v Paříži a Skon srdce (The Death of the H...

Élisabeth Badinter

E. Badinter je francouzská spisovatelka, historička, socioložka a univerzitní profesorka.

Ed Bott

Autor publikací o programech Microsoft Office.

E. M Baco

Narozena v Příbrami. Ekonomka, trenérka fitness, autorka publikací o výchově původně agresivního psa.

Duncan Brewer

Americký spoluautor knih pro mládež o astronomii.

Dmitrij Aleksandrovič Bilenkin

Ruský geolog a geochemik, později publicista a spisovatel sci-fi.

Dic Baboian

Rumunský autora knihy o toxikománii.

Dennis Burkh

Dean Bryden

David Brown

Britský autor válečných publikací z období 2. světové války.

David Bodanis

Matematik, fyzik a ekonom. Přednáší historii vědy, jeho publikace jsou popularizací vědy. Americký lékař a spisovatel patří mezi světoznámé popularizátory medicíny. Ve své knize se opírá o nejnovější lékařské poznatky a zveřejňuje v ní fascinující fotografie, pořízené moderní fotografickou technikou, které dovolují nahlížet do kostí, svalů, střev i mozku. Mezi zvlášť povedené patří například rentgenový snímek prsních silikonových implantátů...

David Baird

Anglický spisovatel, básník a filosof.

Dana Brenčičová

Dagmar Březinová

Narozena 20. 9. 1948. Kostýmní výtvarnice, scénografka, autorka filmových kostýmů.

Dagmar Blümlová

Narozena 9.7.1949 v Českých Budějovicích. CSc., profesorka českého a ruského jazyka, historička, věnuje se českým kulturním dějinám a osobnostem 19. a 20. století., též práce z oboru ruské literatury.

Dagmar Baloghová

Český klavírista a hudební pedagog, narozen 13. prosince 1929.

Cornelis Boogerd

Cornelis L. Boogerd se narodil roku 1952 v Hilversumu v Nizozemsku, kde v Driebergenu vystudoval sociální vysokou školu. Jako koordinátor nadace Helias Holandsko se od ledna 1990 podílí na rozvoji waldorfské pedagogiky v Česku a na Slovensku, organizuje řadu orientačních kurzů a zprostředkovává partnerství a výměnu zkušeností s waldorfskými školami v Česku, na Slovensku a v Nizozemsku. Spolu s Wolfgangem Sassmannshausenem založil v roce 1992 tříletý vzdělávací seminář pro waldorfské mateřské školy v Česku, který vedl až do roku 1999, kdy založil nový pokračující seminář pro absolventky základního studia. Některé výsledky této desetileté práce jsou obsahem knihy Éterné tělo jako pedagogický nástroj. V roce 1995 založil vzdělávací seminář pro učitele waldorfských základních a mateřských škol na Slovensku, ve kterém od roku 1997 spolupracuje s Univerzitou Jana Amose Komenského v Bratislavě. V letech 2000-2005 zastával funkci mentora pro první slovenskou waldorfskou základní školu a mateřskou školu v Bratislavě. V Česku pomáhá rozvíjet waldorfská mateřská centra a od roku 1999 organizuje semináře pro maminky s malými dětmi a pro vedoucí mateřských center. S nakladatelstvím Fabula připravuje překlady literatury o výchově malých dětí. V Nizozemsku podporuje od roku 2006 také arabsko-židovskou waldorfskou mateřskou školu Ein Bustan v Izraeli. Cornelis Boogerd je autor desítky publikací a článků o pedagogice a sociálních otázkách v Nizozemsku, Německu, Švýcarsku, Velké Británii, Izraeli, v Česku a na Slovensku.

Claudia Brass

Německá autorka učebnic němčiny.

Christopher L Bennett

Christopher L. Bennett je americký autor sci-fi románů- Známý zejména sérií Star Trek. V Marvel Comics je autorem některých příběhů s X-Menem.

Chris Barker

Univerzitní profesor v oblasti médií a kulturních studií.

Charvátová Barbora

Charles Berlitz

Charles Berlitz byl americký spisovatel, autor několika čtenářsky velice úspěšných děl. Je totiž také archeolog a odvážný potápěč, jemuž se podařilo objevit pod mořskou hladinou řadu vraků středověkých plavidel. Berlitz se narodil v New Yorku .

Carsten Bothe

Německý novinář, autor knih z oblasti myslivectví, kutilství a vaření.

Caroline Blundenová

Carla Bardi

Italská autorka kuchařských předpisů.

Cantini Barbara

Buřinky

Brož František

Břevnovanka

Bohuslav Borovička

Narozen 1950. Novinář, redaktor deníku Právo, publicistika z jihovýchodní Asie, Latinské Ameriky, Balkánu, též se zabývá problematikou cestovního ruchu.

Bohumil Bouška

Bohumil Bouška byl český spisovatel, dramatik a pedagog. Narodil se 4. dubna 1864 v Praze. Celý život působil jako učitel. Nejprve ve Všelibicích a Smržově u Českého Dubu. Nejzásadnější část jeho pedagogického života je spojena s Troskovicemi u Rovenska pod Troskami, kde učil v letech 1910 až 1926, od roku 1911 jako řídící učitel. Čile se účastnil vesnického dění. Spolupracoval s Klubem českých turistů v Rovensku pod Troskami, redigoval Zpravodaj Českého ráje, zároveň byl zaníceným režisérem místního divadelního spolku Tyl. S ochotníky i dětmi ze školy nacvičil řadu představení a besídek. Po roce 1926, kdy odešel na odpočinek, si ponechal v troskovickém hostinci malý byt a často sem z Prahy dojížděl, aby dál pomáhal při nacvičování divadelních her. Ještě v lednu 1934 byl zvolen předsedou spolku Tyl. Zemřel ve věku 70 let 30. ledna 1935 v Praze. Jeho rozsáhlé dílo čítá množství žánrů – historicko-dobrodružné romány, divadelní hry pro dospělé, loutkové hry pro děti, básně. V souborném katalogu Národní knihovny České republiky je Bouška zastoupen více než 70 položkami. Divadelní hry mj.: Švédové v Praze aneb Zrádcova smrt , Přemysl Otakar II. , Ať žije naše republika! , Zločin a svědomí . Dobrodružná beletrie mj.: Setník císařských kyrysníků , V klášterní hrobce , Tajemná maska . Z tvorby pro děti: Zakletá princezna Zlatohlávka , Květ kapradí , Princezna Šmordulina a loupežník Klecián . V roce 1925 vychází sbírka Bouškových proslovů a básní Od srdce k srdci a v roce 1933 obdobné čtení s názvem Pramen. Zajímavé jsou Bouškou sebrané a historickými glosami doplněné pověsti Českým rájem na Trosky, které byly donedávna tištěny a distribuovány po hradech Českého ráje. Jeho dílo bylo vydáváno jen za jeho života, od té doby upadá do zapomnění. Jedinou dosud živou knihou jsou pověsti Českým rájem na Trosky. Jeho divadelní hry Ať žije naše republika! a Štěstí u lože...

Blue Balliett

Americká spisovatelka.

Blanka Bobotová

Narozena 23. 2. 1974 v Hodoníně. Autorka prací z oblasti rozvoje osobnosti, odstranění stresu, negativních pocitů a představ.

Blahoslav Braun

Narozen v červnu 1928. Promovaný filozof, novinář, redaktor Rudého práva, účastník horolezeckých expedic, autor zápisků z cest.

Bhartrhari

Bhartrhari byl staroindický básník patřící společně s Kálidásou a Amaruem mezi nejvýznamnější představitele sanskrtské poezie. O jeho životě není prakticky nic známo a často je ztotožňován s buddhistickým gramatikem stejného jména, který zemřel kolem roku 651 a který je autorem gramatického díla Vakija Pradipa. Bhartrhari je podobně jako Amaru mistrem strofy, oblíbené formy staroindické lyriky, kterou uspořádal do tří šatak . Milostné básně soustředil do sbírky Šrngárašataka zaměřené spíše na oslavu síly a radosti lásky než na její tělesnot. Filosofické tendence pak ještě více převažují ve sbírce Nítišataka a vyúsťují až ke zdůraznění askeze ve sbírce Vairágjašataka . Lásku a moudrost básník považuje za různé cíle, které odpovídají různým obdobím v lidském životě . Zda u Gangy dlít máme jako kajícníci, zda věnovat se ženě ctnostné, milující, pít z proudu věd, sát básní nektar rozmanitý? Jen chvilku trvá život. Co si vyvoliti?. Báseň je uvedena v překladu Oldřicha Friše.

Beryl Bryden

Beryl Bryden byla anglická jazzová zpěvačka a hudebnice, proslulá jako mistryně hry na washboard a jako vokalistka. Narodila se 11. května 1920 v anglickém Norwichi a stala se jednou z mála žen, které se prosadily na tradiční jazzové scéně. Brydenové kariéra trvala několik desetiletí, během nichž spolupracovala s mnoha významnými hudebníky a kapelami. Proslavila se zejména svou prací v žánru trad jazzu a skifflu.

Bernard Briais

Francouzský historik, autor populárně-naučných publikací.