Všichni Autoři a témata

Jack Vance (4)

Jack Vance, vlastním jménem John Holbrook Vance byl americký důlní inženýr, fyzik, scenárista a spisovatel science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction. Narodil se roku 1916 jako třetí z pěti dětí v San Franciscu, kde prožil většinu života. Mnoho času také strávil na ranči svého dědečka, prominentního právníka, poblíž Oakley v deltě řeky Sacramento a získal zde lásku k přírodě. Byl rovněž velký čtenář a měl zájem o fantastickou literaturu. Když dědeček zemřel a rodina se během Velké hospodářské krize dostala na mizinu, Vance prošel několika zaměstnáními . Roku 1937 mu malé stipendium umožnilo začít studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley důlní inženýrství, fyziku a také žurnalistiku. Roku 1941 odešel na čas z univerzity a pracoval jako elektrikář v loděnicích v Pearl Harbor. Havaj opustil šest týdnů před japonským útokem. Vrátil se ke studiu a ukončil jej roku 1942. Pro slabý zrak nebyl odveden a sloužil v obchodním loďstvu. Roku 1946 se oženil s Normou Ingoldovou, se kterou měl syna Johna, a přestěhoval se do Oaklandu. Roku 1950 vydal vynikající fantasy knihu The Dying Earth založenou na povídkách napsaných ve čtyřicátých letech převážně při službě na moři. V následujících desetiletích vydal desítky povídek a románů, často seřazených do cyklů. Roku 1980 mu byl diagnostikován glaukom, operace očí nedopadla dobře a Vance přišel o zrak. S manželčinou pomocí a posléze se speciálně upraveným displayem počítače pokračoval v psaní, roku 2009 vydal svou autobiografii This is Me, Jack Vance!, ale především se soustředil na revize a rozšiřování svých dřívějších příběhů. Zemřel roku 2013 ve svém domě v Oaklandu. Jack Vance patří k předním spisovatelům žánru space opery. Jeho dílo, bořící pomyslnou zeď mezi science fiction a...

Jack Steen (2)

Jack Kornfield (4)

Má doktorát z vědecké psychologie. Jako buddhistický mnich studoval východní duchovní učení v Thajsku, Barmě a Indii a od roku 1974 začal po celém světě vyučovat meditaci. Po promoci na Dartmouth College v roce 1967 vstoupil do Mírových sborů a byl přidělen k veřejným zdravotnickým službám na severovýchodě Thajska, které je domovem několika buddhistických pralesních klášterů, jež patří k nejstarším na světě. Zde potkal buddhistického mistra Adžan Čá, který se na mnoho let stal Kornfieldovým učitelem. Po návratu do Spojených států v roce 1972 obnovil Jack Kornfield v Barre v Massachusetts společnost Insight Meditation Society a společně s učiteli meditace Sharonem Salzbergem and Josephem Goldsteinem zde vyučovali umění východní meditace. Jack Kornfield se časem stal jedním z klíčových učitelů, kteří Západu zpřístupnili buddhistické cvičení théraváda. Mnoho let se jeho práce soustředila na přinášení a integrování východního duchovního učení. Přibližoval jej srozumitelnou cestou a svými knihami, audio nahrávkami a učením inspiroval nespočet studentů západního buddhismu. Zároveň se stal průkopnickým učitelem Spirit Rock Center ve Woodacre v Kalifornii, kde v současné době žije a vyučuje. V roce 1992 se zúčastnil pražské konference Mezinárodní transpersonální asociace, které předsedal dr. Stanislav Grof. Všechny Kornfieldovy knihy, včetně Cesty srdce a Hledání srdce moudrosti, se staly celosvětovými bestsellery.

Jack Finney (2)

Americký spisovatel.

Jack Campbell (6)

Jack Campbell, pravým jménem John G. Hemry, je autorem převážně military science fiction. Na základě svých zkušeností z amerického námořnictva napsal série Stark\'s War a Paul Sinclair. Pod svým pseudonymem publikoval také čtyři svazky cyklu Ztracená flotila, jenž byl přeložen do několika cizích jazyků včetně ruštiny, polštiny a francouzštiny. Žije s manželkou a třemi dětmi v Marylandu.

J.K. Landa (7)

J. W Rogerson (2)

J. M. Adam (4)

J. M Walsh (6)

Australský autor detektivních románů.

J. M Vašák (5)

Beletrista.

J. Kirk, (6)

J. Geissinger, (5)

J. Francis Hudson (3)

Anglická spisovatelka historických románů.

J. D Bernal (5)

Britský fyzik, přírodovědec a teoretik vědy.

J. D Barker (6)

Jonathan Dylan Barker je americký spisovatel, jehož specialitou jsou thrillery s prvky nadpřirozena a humoru. Nepatří k autorům, kteří o spisovatelství snili od útlého dětství. Jeho raná tvorba vycházela ve středoškolském časopise, ale tolik čněla nad průměr, že ho s nabídkou práce oslovil šéfredaktor magazínu Dvacátá pátá paralela. V tamní redakci strávil několik turbulentních let s člověkem, jenž se později proslavil jako Marilyn Manson. Souběžně s publicistickou tvorbou se pustil také do psaní knih. Ukázky svého rozepsaného debutového románu poslal Stephenu Kingovi a požádal ho o svolení, aby směl použít jméno jedné z jeho postav. Od Kinga dostal nejen svolení, ale také nadšené povzbuzení do další spisovatelské práce. Následovala celá řada mezinárodních úspěchů, z nichž zatím největší představuje kniha Čtvrtá opice.

J Trousil (2)

J Sedláček (3)

Ing., Csc., jaderný fyzik.

J Piskáček (7)

J Mineříková (7)

Ivona Raimanová (4)

Narozena 12.10.1956 v Liberci. PhDr., Výtvarná historička a kurátorka výstav, autorka katalogů.

Ivo Šulc (7)

Narozen 1. 6. 1971 v Ústí nad Labem. Mgr., archivář, zabývá se českými dějinami, regionální historií Chrudimska, dějinami vojenství, využití výpočetní techniky v historiografii a archivnictví.

Ivo Pospíšil (6)

Narozen 14. 5. 1952 v Budišově u Třebíče. Prof., PhDr., DrSc. slavista, rusista, slovakista, literární kritik, publicista, překladatel, editor.

Ivo Možný (7)

Ivo Možný byl český sociolog, pedagog, zakladatel a první děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Zasloužil se o vznik sociologie jako akademické disciplíny v polistopadovém Československu a je považován za zakladatele „brněnské sociologické školy“. Věnoval se především sociologii rodiny, sociologii intimity a sociální politice. Narodil se v prostějovské kupecké rodině, proto mu po únoru 1948 bylo zpočátku znemožňováno nastoupit na studia a nalezl zaměstnání v ostravských hutích. V letech 1952–1956 studoval českou a ruskou filologii a učitelství těchto jazyků na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, promován byl v roce 1957. Po studiu pracoval až do roku 1965 jako redaktor a reportér Československého rozhlasu. V roce 1967 získal na stejné fakultě doktorát v oboru sociologie a začal působit jako zástupce vedoucího příslušné katedry. Následkem politických změn mu ovšem v roce 1969 bylo zakázáno na vysokých školách přednášet a působil proto až do listopadu 1989 dále pouze jako výzkumný pracovník. V letech 1970–1982 pracoval navíc jako manželský poradce v brněnské manželské a předmanželské poradně. Postgraduálním studiem na Univerzitě Karlově v Praze v letech 1985–1989 získal roku 1989 hodnost kandidáta věd. Po sametové revoluci začal na katedře sociologie znovu vyučovat, byl jmenován jejím vedoucím a v roce 1992 se stal profesorem. Jako vedoucí katedry působil od roku 1990 do roku 1994, kdy byl jmenován proděkanem celé filozofické fakulty. Když se v roce 1998 několik oborů fakulty osamostatnilo, sociologie byla jedním z nich a Ivo Možný se tak stal jedním ze zakladatelů Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a byl také zvolen jejím prvním děkanem. V této funkci setrval po dvě funkční období až do roku 2004 a jeden rok pak ještě působil jako proděkan. Svých novinářských zkušeností z rozhlasu využíval k častému vystupování v tisku, kde se vyjadřoval k aktuálním tématům. Podílel s...

Ivana Šelešovská (2)

Narozena 6. 3. 1979. PhDr. Slavistka, překladatelka z makedonštiny, redaktorka.

Ivana Roháčková (4)

Narozena 1960. Mgr., sportovní publicistika.

Ivana Nohejlová (2)

Spoluautorka publikace o přírodě.

Ivana Maráková (6)

Narozena 10.8.1966. Pedagožka, autorka didaktických materiálů, učebnic a pracovních sešitů pro výuku na 1.stupni ZŠ a předškoláků, též jejich ilustrátorka.

Ivana Lacková (5)

Ivan Zwach (2)

Zoolog, herpetolog a batracholog. Podnikatel a publikace v oboru biologie, ekologie a ochrana přírody.

Ivan Štúr (4)

Profesor Ivan Štúr vyštudoval telovýchovu na Pedagogickej fakulte v Olomouci , neskôr psychológiu na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave , kde aj pôsobil. Pre svoje nekompromisné postoje k okupácii Československa v roku 1968, keď vyhlásil, že „vstup vojsk Varšavskej zmluvy na naše územie považuje za zbytočný, unáhlený a väčšinou obyvateľstva nečakaný“, bol prinútený vzdať sa svojho miesta za vysokoškolskou katedrou. Jeho publikácia o diferenciálnej psychológii vyvolala v 70. rokoch ostrú polemiku a prudkú odmietavú reakciu z radov normalizátorov spoločenských vied. Pre túto knihu bol skritizovaný v denníku Pravda z dôvodu, že citoval 118 západných a len 14 východných autorov. Nepriazeň mocných však nikdy nezlomila jeho presvedčenie o potrebe pravdy a spravodlivosti ako nevyhnutnej podmienky slobodného rozvoja človeka. Aj potom sa dlhodobo občiansky angažoval, o čom okrem iného svedčí aj autorská účasť na kultovej ochranárskej publikácii Bratislava/nahlas. Bol milovníkom prírody a prírode blízkych športov – v prvom rade vodáctva. Na Dunaji a jeho ramenách bol doslova legendou, avšak zároveň patril k zanieteným vyznávačom turistiky a bežiek. Po období normalizácie viac ako 30 rokov pôsobil na niekdajšej klinike na Bezručovej ulici v Bratislave ako detský psychológ, čo považoval za najaktívnejšie a profesionálne najšťastnejšie obdobie svojho života. V roku 1990 až 1995 sa stal predsedom Vedeckého kolégia SAV pre psychológiu a pedagogiku a zároveň začal prednášať na FF UK. V roku 1999 bol hlavným odborníkom MZ SR pre klinickú psychológiu. Neskôr prednášal aj na Univerzite Konštantína Filozofa v Nitre. Bol autorom viacerých odborných i populárno-vedeckých kníh, podieľal sa aj na založení Ligy za duševné zdravie. Napísal knihy Problémy rodiny a školskej výchovy, Dieťa a príroda, Základy diferencionálnej psychológie II, Ľudské mláďa, Pediatrická psychológia, Rozhovory o dospievaní, Metamorfózy života, Podoby života. Vyšla mu poetická knih...

Ivan Stepanovič Konev (3)

Ivan Stěpanovič Koněv byl sovětský vojevůdce, maršál Sovětského svazu, hrdina SSSR a hrdina ČSSR. V průběhu druhé světové války velel vojskům Rudé armády na východní frontě, která osvobodila od okupace německými nacisty velkou část východní Evropy. Také se podílel na karpatsko-dukelské operaci v roce 1944, na osvobození německého koncentračního tábora Osvětim. Měl významný podíl na obchvatné viselsko-oderské operaci, kde padlo na 295 000 německých vojáků a dalších 175 000 jich bylo zajato za proporčně mnohem menších sovětských ztrát. Vojska maršála Koněva se v dubnu 1945 účastnila dobytí Berlína. V pražské ofenzívě pak osvobodila severní, střední a východní Čechy a jako první spojenecká armáda se dostala v květnu 1945 do Prahy, ve které navzdory kapitulaci probíhaly intenzivní boje. V průběhu maďarského povstání na podzim 1956, během něhož podle údajů Vlada Šurigina ozbrojenci zabili okolo 350 sovětských vojáků a 50 rodinných příslušníků, byl pověřen velením a povstání potlačil. Pocházel z ruské rolnické rodiny na dalekém severu. Matka zemřela při porodu. Školní docházku absolvoval na farní škole ve svém rodišti, kde studoval s potěšením. Poté odešel v šestnácti letech z domova a pracoval jako lesní dělník a tesař, za první světové války byl v osmnácti odveden k dělostřelectvu a stal se poddůstojníkem. V roce 1917 se zúčastnil Kerenského ofenzívy v Haliči. Po vypuknutí Říjnové revoluce proti Kerenského vládě vstoupil Koněv do bolševické strany a začal organizovat rudogvardějskou jednotku ve svém rodišti. Až do jara 1918 působil jako vojenský komisař újezdu a zúčastnil se také 5. všeruského sj...

Ivan Renč (5)

Ivan Renč je český spisovatel a režisér. Je synem básníka Václava Renče a otcem režiséra a herce Filipa Renče. Po absolvování oboru kamera na FAMU se věnoval především animovanému filmu jako asistent kamery a později režisér. Poté, co si vyzkoušel režii i hraných snímků, se definitivně vrátil k animovaným a loutkovým filmům a večerníčkům. Je mj. režisérem několika animovaných seriálů pro děti jako např. „Honzík a Samuel aneb kudy vede cesta na sever“ nebo „Štuclinka a Zachumlánek“. Největší úspěch zaznamenal jeho snímek Loutka, přítel člověka, oceněný Zlatým medvědem na Berlinále 1982. V roce 1960 si zahrál hlavní roli ve filmu Jana Němce Sousto. Režíroval hraný trezorový film Hlídač s Jiřím Hrzánem v titulní roli. Je autorem několika knih pro děti.

Ivan Novotný (6)

Narozen 30. 5. 1931 v Praze, zemřel 19. 1. 2023 tamtéž. Profesor, RNDr., DrSc., fyziolog, vysokoškolský pedagog. Práce z oboru fyziologie živočichů i člověka, autor vysokoškolských učebnic a skript, spis z oboru entomologie.

Ivan Lichner (3)

Autor publikací o tenise.

Ivan Kučera (7)

Slovenský autor recenzí a článků věnujících se filmu, horrorových povídek.

Ivan Kubišta (2)

Narozen 2.10.1899 v Panenských Břežanech, zemřel 27. 11. 1966 v Praze. Filmový herec a režisér, filmový architekt, scenárista a distributor.

Ivan Krouský (6)

Narozen 23.5.1933 v Náchodě. Japanolog, překladatel.

Ivan Kocourek (6)

Ivan Kocourek se narodil r. 1964 ve Znojmě, kde žije dodnes. Po studiu gymnázia a střední pedagogické školy pracoval jako vedoucí odděleni přírodovědy místního domu dětí a mládeže. Již od dětství ho ovlivňovala na živočichy bohatá příroda v okolí bydliště; dnes jsou tato místa součástí území Národního parku Podyjí. Choval doma nejrůznější ryby a bezobratlé, později želvy, obojživelníky, drobné savce, následovali jeslěři a hadi – hroznýši, užovky a zmije. V poslední době se chovatelsky věnuje užovkovitým hadům a zabývá se evropskou herpetofaunou. Hodně času stráví launistickým průzkumem regionu a pozorováním zvířat ve volné přírodě doma i v zahraničí. Od roku 1988 byl členem Teraristického klubu „Crocodylus" Brno-město. V roce 1996 založil s přáteli Klub chovatelů terarijnich zvířat Znojmo a práci v něm se plně věnuje. Stal se také členem České společnosti pro teraristiku a herpetologii v Praze.

Ivan Klich (5)

Mé jméno je Ivan Klich. Pocházím z jižních Čech, avšak již druhé desetiletí přebývám v Praze. Jsem absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze. Povoláním jsem obchodním manažerem. Zanícen jsem však pro fotografii. Z předcházejícího vyplývá, že nejsem fotografem profesionálem, mnozí z mého okolí tvrdí, že jsem profesionálním amatérem. Fotografii se věnuji již od studentských let – tehdy však byli mým objektem především spolužáci, v následujících obdobích rodinného soužití se jim zase v absolutní většině stávaly děti. Opravdu jsem se začal fotografií zabývat až od roku 2013. Soustředím se především na fotografování krajiny a architektury. Zaměření na krajinu vyplynulo z mé lásky k přírodě, ve které trávím mnohdy nepřetržitě až tři dny a našlapu při tom až desítky kilometrů. Fotografování architektury mě láká především z titulu obdivu k uměním našich předků-stavitelů. Ve svých fotografiích se snažím zaměřit na hlavní „stavební prvky“ fotografie – kompozice, expozice, světlo a v neposlední řadě „umění dívat se“. Tyto elementy jsou základním předpokladem vskutku dobré, působivé a emocionální fotografie. Značně však může k úspěchu přispět i kvalitní fotografická technika, kterou nepodceňuji a osobně v ní dávám přednost značce Nikon.

Ivan Hrdina (1)

Spoluautor publikace o kresbě, práce z oboru teorie výtvarného umění.

Ivan Herben (6)

Ivan Herben byl český novinář a politik, syn Jana Herbena. Narodil se jako nejmladší ze tří dětí spisovatele a redaktora Jana Herbena a jeho manželky Bronislavy, rozené Foustkové . Absolvoval vojenskou akademii, krátce sloužil jako voják z povolání . 30. listopadu 1924 se oženil s Milenou Procházkovou. Zájem o věci veřejné jej přivedl k novinařině. Od počátku 20. let dvacátého století až do zániku Československa byl redaktorem listů Tribuna , České slovo a nakonec šéfredaktorem brněnské redakce Lidových novin. Za protektorátu se angažoval v protinacistickém odboji, koncem roku 1939 byl zatčen gestapem. V letech 1940 – 1945 byl vězněn v koncentračním táboře. Po skončení druhé světové války se stal členem předsednictva Československé strany národněsocialistické a šéfredaktorem Svobodného slova. Po únoru 1948 emigroval do USA. Zde v exilu spolu s Ferdinandem Peroutkou, Pavlem Tigridem a dalšími stál u zrodu rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v níž jako kulturně-politický redaktor působil v letech 1950 až 1965.

Ivan Čajda (4)

Ivan Čajda byl slovenský spisovatel pro děti a mládež. Studoval na gymnáziu v Martině, kde roku 1939 maturoval. V letech 1939–1946 studoval na Přírodovědecké fak. UK v Bratislavě. Od roku 1958 byl hygienikem Krajské hygienické stanice v Martině a v Banské Bystrici. Jako autor literatury pro děti a mládež vedle časopiseckých článcích vydal leporelo Letíme vesmírem. Poté se zaměřil na literaturu faktu z oblasti popularizace přírodních věd a ochrany přírody. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Čajda na slovenské Wikipedii.

Iva Rindová (7)

Ing., zkušební komisařka Komory daňových poradců, věnuje se mzdové oblasti a zdaňování příjmů ze závislé činnosti.

Iva Hüttnerová (3)

Iva Hüttnerová je česká herečka, výtvarnice a spisovatelka. V sedmdesátých a osmdesátých letech hrála v Divadle na okraji. Zde se proslavila rolí strýce Pepina v Hrabalových Postřižinách, za niž roku 1978 získala cenu na festivalu Divadelní mládí v Českých Budějovicích. Dále hrála v divadlech Pod Palmovkou, Divadlo Josefa Dvořáka, Na Fidlovačce. Ve filmu se nejvíce proslavila rolí manželky hlavního hrdiny v hořké komedii Víta Olmera Co je vám, doktore?. Jejím manželem byl divadelní režisér Ivan Rajmont, s ním má syna Matouše Rajmonta, známého z dětské role ve filmu Pětka s hvězdičkou, kde roli učitelky ztvárnila i Iva Hüttnerová. Role učitelek pro ni byly vůbec dost typické, učitelku hrála i v dětském filmu Neohlížej se, jde za námi kůň. V televizi byla několik let moderátorkou magazínu České televize Domácí štěstí. Zahrála si i postavu Jolany Lepařové v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Od roku 2020 hraje roli hospodyně Alžběty v seriálu Slunečná.

Iva Holmerová (6)

Iva Holmerová je česká lékařka, která se věnuje sociálnímu lékařství, lékařské etice a gerontologii. Vede Gerontologické centrum v Praze 8 a přednáší na Fakultě humanitních studií UK. Po studiu gymnázia v Brandýse nad Labem vystudovala všeobecné lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, během studií se vdala a měla první dceru. Dále pracovala jako sekundářka v OÚNZ Praha 9, v letech 1984–1991 v OÚNZ Mělník a pak přednášela sociální lékařství na 1. lékařské fakultě UK. Roku 1991 spoluzaložila Gerontologické centrum v Praze 9, které dosud vede, v roce 1997 se podílela na založení České alzheimerovské společnosti a od roku 2007 je předsedkyní Gerontologické a geriatrické společnosti České lékařské společnosti JEP. Titul PhD. obhájila v oboru sociálního lékařství a habilitovala se v oboru sociální antropologie. Vedla řadu výzkumných projektů v oblasti gerontologie a publikovala několik odborných prací v ČR i v zahraničí.

Iva Frühlingová (5)

Narozena 1982 v Litvínově, žije ve Francii. Modelka a zpěvačka, vydala album s názvem Litvínov.

Isao Kumakura (1)

Japonský etnolog, historik a muzeolog, specializace na dějiny kultury, zejména japonskou čajovou kulturu, publikace z oboru.

Isabelle Nazare-Aga (6)

Francouzská psycholožka a psychoterapeutka, která se ve své klinické praxi zabývá především formaci chování, ovládání stresu a komunikaci.

Isabelle Fougère (4)

Narozena 1968. Francouzská novinářka a autorka populárně-naučných publikací pro děti.

Isabela Liebers (2)

Isaac Hayes (1)

Isaac Hayes byl zásadní osobností soulové hudby a jednou z hnacích sil jižanského soulového vydavatelství Stax Records, kde působil jako autor písní i jako umělec. Hayes se narodil 20. srpna 1942 v Covingtonu ve státě Tennessee a svou kariéru zahájil na počátku 60. let. Průlomu dosáhl v roce 1969, kdy vydal album "Hot Buttered Soul", které mělo obrovský komerční úspěch a je považováno za milník soulové hudby pro své bohaté aranže, dlouhé skladby a Hayesův charakteristický barytonový hlas.

Irving Adler (1)

Irving Adler je pedagog, vědec, matematik. Je autorem mnoha knih o matematice, přírodních vědách, o vzdělávání. Psal knihy pro dospělé i pro děti.

Irina Shapiro (5)

Narozena v Moskvě, žije v USA, spisovatelka.

Irina Grekova (4)

Původním povoláním matematička, práce z oboru, spisovatelka, autorka románů.

Irena Liščáková (3)

Slovenská romanistka, práce z oboru.

Irena Lachoutová Ričlová (5)

Narozena 13. 7. 1982 v Praze. Autorka a ilustrátorka knih pro děti.

Irena Kajzrová (4)

Praktické publikace o šití v domácnosti.

Irena Dvořáková (2)

Překladatelka z angličtiny a polštiny.

Irena Balcarová (6)

Autorka učebnic angličtiny.

Iosif Romual'dovič Grigulevič (5)

Sovětský specialista na etnografii a historii Latinské Ameriky, historii katolické církve v Latinské Americe a instituci papežství. Aktivista ateistické propagandy.