Všichni Autoři a témata

Petr Ehl (1)

Geodet, zaměřený též na historii a obnovu židovských památek.

Dagmar Antošová (1)

Autorka propagačních brožurek o českých hradech.

Arnošt Landa (1)

Autor učebnic z oblasti lesního hospodářství.

Jozef Krcho (1)

Profesor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Publikace z oboru geografie a kartografie.

Armand Maloumian (1)

Francois Armand Maloumian byl francouzský spisovatel. Roku 1948 byl v SSSR zadržen a obviněn ze špionáže pro Francii, nejprve byl odsouzen k trestu smrti. Ten mu byl jako cizinci změněn na 25 let těžkých prací. Po roce 1956 se začalo jednat o jeho propuštění, po kterém odjel do Francie.

Milan Lučanský (1)

Slovenský fotograf.

Věra Prošková (1)

Regionální publicistka, zaměřená na oblast Ústecka.

František Kalivoda (1)

František Kalivoda byl moravský malíř, kreslíř a litograf. Narodil se v rodině chalupníka Martina Kalivady a manželky Martiny, rozené Glivické v obci Loučka nedaleko Valašského Meziříčí. Studoval výtvarné umění na Akademii výtvarných umění ve Vídni v letech 1845–1850. Zemřel v 34 letech na tuberkulózu. Literatura uvádí jako místo úmrtí Františka Kalivody panství barona Horwatha von Szent-György nedaleko Vasváru, Maďarsko . Místem úmrtí je však Vídeň. Tisk z 10. listopadu 1858 uvádí, že František Kalivoda, malíř z Loučky, se ubytoval v hotelu Matschakerhof. O osm dní později ho Wiener Zeitung uvádí mezi zemřelými dne 13. listopadu 1858 ve vídeňské Všeobecné nemocnici . Okolo roku 1840 začal publikovat veduty českých moravských a slezských měst, hradů, zámků a dalších památkých míst. Na vedutách zobrazoval v popředí často stafáž rolníků, řemeslníků, měšťanů, výletníků a podobně. Tyto stafáže jsou dnes cenným zdrojem informací o tehdejší společnosti a módě. Veduty vycházely v nakladatelství Eduard Hölzel v Olomouci. Řadu jeho předloh litografoval August Carl Haun. Od roku 1846 maloval akvarely ve Vídni. Litografie krajin vydával též u nakladatelství Neumann, kostýmy a kroje kreslil pro nakladatelství Anton Paterno ve Vídni a Eduard Hölzel v Olomouci. V roce 1846 též vytvořil pamětní list balonového letu vzduchoplavce Christiana Lehmanna ve Vídni. Pro olomouckého nakladatele Eduarda Hölzla vytvořil spolu s Augustem Carlem Haunem soubor moravských a slezských vedut Malerisch-historisches Album von Mähren und Schlesien . Dále kreslil události a portréty....

José Du Sec (1)

Alois Červenka (1)

Působil jako učitel, později se stal profesorem v Hradci Králové a v Moravské Ostravě. V Moravské Ostravě pracoval v městském archivu jako historický odborník. Zabýval se dějepisným výzkumem širokého Ostravska a výtěžky své práce otiskoval v časopisech i uplatnil je v četných přednáškách a regionálních besedách ostravského rozhlasu. Pracoval většinou jenom vědecky, kniha " Za černým kamenem" je jeho debutem.

František Adámek (1)

František Adámek byl bankovním úředníkem a archeologem. Od roku 1947 kustodem muzea v Olomouci. Po návratu z dvouletého vězení po politickém procesu pracoval až do důchodu jako preparátor v ústavu Anthropos Moravského musea v Brně. Technicky vedl výzkumy např. na Stránské skále nebo v jeskyni Pod hradem. Od mládí zkoumal s dalšími amatéry Hradisko u Obřan . Konal záchranné výzkumy na Brněnsku . Od konce 30. let spolupracoval s Karlem Absolonem. Působil jako externí konzervátor muzea v Tovačově. Dlouho se věnoval obraně pravosti Rukopisů. V roce 1972 ukončil publikační činnost i funkci jednatele Moravského archeologického klubu.

Mirko Kalousek (1)

Narozen 19. 6. 1915 v Nachičevani , zemřel 6. 8. 1996. RNDr., fyzikální chemik a vysokoškolský učitel.

Zbyšek Svoboda (1)

PhDr., odborník v nauce o vlajkách, praporech a stadnadrách, historické práce práce z oboru vojenství, autor knihy Židovský deník 1848.

František Spurný (1)

Narozen 1. 10. 1927 v Prostějově, zemřel 24. 11. 2004. Doc., PhDr., CSc., archivář v Šumperku, regionální publicista.

Ondřej Tůma (1)

Výtvarník, básník a hudebník.

Francis Westerman (1)

Percy Westerman se narodil 22. února 1876 v Portsmouthu v Anglii a vzdělával se na Portsmouthské střední škole. psal literaturu pro děti, mnoho jeho knih bylo dobrodružných s námořní tématikou. Vzal si v roce 1900 Florenci Wagerovou z Portsmouthu. Vždy byl horlivý námořník a tak strávli líbánky na plachetnici v Solentu. Jejich syn John F.C. Westerman se narodil roku 1901 a také psal dobrodružné knihy pro chlapce Ve svých 70ti letech byl neochotně přinucený zůstat v hausbótu na suché zemi, ale dál spěšně psal. Napsal sérii příběhů o pilotu Colonu Standischovi , česky vyšlo pouze Emírův Rubín. Zemřel v 82 letech

André Couvreur (1)

Francouzský literát, povoláním lékař, který se snaží ve svých nevýznamných sensačních románech vyvážit mělkou fantastičnost zájmem fysiologickým a sociálním. Z jeho četných prací, shrnutých do dvou skupin, nazvaných Dangers sociaux a Famille, přel. do češt. romány Vpád makrobů a Rys .

Milena Králová (1)

Pedagožka a lektorka seminářů o moderní výchově dětí. Více než 25 let pracuje ve školství, mimo jiné působila ve speciální škole pro žáky s více vadami, ve třídě s prvky Montessori výuky, v dětském domově, v azylovém domě pro matky s dětmi, v mateřské školce i v základní škole, v dětském krizovém centru a také byla profesionální chůvou dvojčat a chůvou autistického chlapce. Je matka dvou dospělých dětí.

Frank Niepel (1)

Autor knih pro domácí kutily i řemeslníky

Vladimír Bláha (1)

Fotograf, autor doprovodných fotografií k regionální literatuře z oblasti Moravy.

Jacek Kolendowicz (1)

Publikace o rybolovu.

Štěpán Novák (1)

Ilustrátor.

František Pirk (1)

Narozen 7.8.1923 v Praze. MUDr., DrSc., práce o trávicím ústrojí.

Jaroslav Josef Svoboda (2)

Narozen 28. 6. 1894 v Praze, zemřel roku 1944 tamtéž. Legionář, bankovní úředník, prozaik, překladatel z ruštiny a němčiny.

Václav Špoula (1)

Fotograf.

Michael Sharpe (1)

Publikace o letadlech.

Radim Moravec (1)

Narozen 5.7.1928. MUDr., CSc., práce v oboru hygieny a zdravotní prevence.

Vladimír Bok (1)

Autor vysokoškolských učebnic biologie.

Antonín Felix Richter (1)

Narozen 3.6.1896 v Dolanech u Olomouce, zemřel 8.9.1979 v Praze. MUDr., DrSc., profesor lékařské chemie, publikace z oboru.

František Piškula (1)

Narozen 10.10.1917 v Rohatci. Ing., CSc., profesor lesnické mechanizace, práce z oboru.

Jiří Štětina (1)

Jiří Štětina je český lékař a politik, v letech 2010 až 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v roce 2010 byl zvolený na kandidátce Věcí veřejných a v roce 2013 jako nestraník na kandidátce hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Před zvolením poslancem působil jako primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení v nemocnici v Hradci Králové. Ve fakultní nemocnici Hradec Králové na ARO složil dvě atestace a v listopadu roku 1980 se stal vedoucím záchranné služby, kterou založil a dále rozvíjel. Mezi roky 1993 – 2002 zastával post ředitele Územního střediska záchranné služby Hradec Králové. V roce 2003 se k lékařství vrátil jako primář ARO Městské nemocnice Dvůr Králové nad Labem. Je ženatý s manželkou Marií. V roce 2015 podal stížnost na údajně předražený nákup přístrojů magnetické rezonance Masarykovou univerzitou. Pozdější posudky odborníků i šetření policie ukázaly, že nákup nebyl předražený a že vše proběhlo podle platných zákonů. Do Poslanecké sněmovny PČR byl zvolen ve volbách v roce 2010 v Královéhradeckém kraji jako člen SNK-ED na kandidátce Věcí veřejných. Jako poslanec byl místopředsedou výboru pro zdravotnictví, místopředsedou kontrolního výboru a členem petičního výboru. V komunálních volbách v roce 2010 kandidoval jako nestraník za Věci veřejné do Zastupitelstva města Hradce Králové, ale neuspěl. Nedostal se ani do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje, kam kandidoval v krajských volbách v roce 2012 opět jako nestraník za Věci veřejné. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval z pozice nestraníka v Královéhradeckém kraji jako lídr Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury a byl znovu zvolen poslancem. V komunálních volbách v roce 2014 kandidoval jako nestraník za hnutí Úsvit přímé demokracie na kandidátce subjektu "Otevřená radnice pro Hradec Králové s Úsvitem přímé demokracie" do Zastupitelstva města Hradce Králové, ale neuspěl. V krajských volbách v ro...

Radomír Hrdina (1)

Narozen 27. 6. 1954 ve Šternberku. prof., MUDr., CSc., publikuje v oblasti farmakologie a toxikologie .

Jindřich Rath (1)

Práce z oboru technologického zpracovnání keramiky.

Milan Paleček (1)

Narozen 7. 10. 1926, zemřel 3. 4. 2005. Autor publikací z oboru sklářství.

Roman Široký (1)

Roman Široký je bývalý český fotbalový záložník a obránce. Je odchovancem Zbrojovky Brno, vybojoval s ní titul Mistra ČR ve starším dorostu v sezóně 1991/92 pod vedením Františka Harašty. Byl v brněnském širším kádru v sezoně 1995/96, do nejvyšší soutěže však zasáhl až o sezonu později. Odehrál 12 prvoligových utkání, aniž by skóroval. 2.října 1996 nastoupil v základní sestavě Boby Brno proti SK Slavia Praha 1:1, utkání přihlíželo 44.120 diváků. Druhou nejvyšší soutěž hrál na jaře 1995 za FK GGS Arma Ústí nad Labem, na jaře 1996 za FC LeRK Brno a na jaře 1997 za Slováckou Slaviu Uherské Hradiště. Vstřelil 3 druholigové góly, po jednom v každém ze jmenovaných klubů. V roce 1997 se velmi vážně zranil a kariéru dohrál na amatérské úrovni v Rakousku v klubech USC Wampersdorf a SC Neupack Hirschwang V sobotu 15. července 1995 nastoupil za Boby Brno v utkání Poháru Intertoto na hřišti rumunského klubu Ceahlăul Piatra Neamț .

Antonín Václavovič (1)

Antonín Václavovič . Technik, konstruktér a technolog, práce z oboru strojírenské technologie.

František Kostečka (1)

Narozen 13.11.1893 v Majdaleně u Třeboně, zemřel 16.1.1951 v Praze. MUDr., profesor stomatologie, publikace z oboru.

M. A Preston (1)

Autor knihy o fyzice jádra.

Viktor Felber (1)

Viktor Felber byl profesorem technické mechaniky a termomechaniky na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1930 – 1931 byl rektorem ČVUT. V době druhé světové války byl členem Národně revolučního výboru inteligence. V roce 1942 byl zatčen a popraven. Narodil se v rodině železničního úředníka ve Svitavách. Rodina se přestěhovala do Prahy, kde Viktor maturoval na karlínské reálce v roce 1898. Pak studoval strojní inženýrství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. V roce 1900–1901 současně studoval mimořádně matematiku na Německé technice. Studium ukončil v roce 1902 státní zkouškou s vyznamenáním. Po ukončení studia absolvoval studijní cestu do Francie a pak krátce pracoval ve firmě Breitfeld-Daněk. V roce 1903 obhájil disertační práci Teorie a konstruktivní návrh rotační pumpy a stal se tak prvním doktorem technických věd v Čechách. V akademickém roce 1903/04 nastoupil na techniku jako asistent prof. Josefa Sasky. V roce 1908 se habilitoval pro obor technická mechanika a v roce 1911 byl jmenován mimořádným profesorem. V roce 1919 pak řádným profesorem mechaniky a termomechaniky. V roce 1920/1921 zastával funkci děkana Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství,; v roce 1930–1931 byl rektorem ČVUT. Pro svou náročnost se dostával do konfliktů se studenty i s akademickými institucemi. Proto podal v roce 1935 žádost o předčasné penzionování, kterému bylo vyhověno. V době nacistické okupace se zapojil do činnosti Národně revolučního výboru inteligence. Činnost výboru byla prozrazena a prof. Felber byl spolu se synem Juliem Felberem zatčen 11. května 1942. Krátce na to, 1. června 1942, byli oba popraveni na Kobyliské střelnici . Na jeho počest je udělována Felberova medaile – nejvyšší vyznamenání udělované Českým vysokým učením technickým v Praze . Viktor Felber byl autor řady odborných publikací, z...

Egbert Belcredi (1)

Hrabě Egbert Belcredi, též Ekbert Belcredi , byl moravský a předlitavský konzervativní šlechtic a politik, stoupenec českého státoprávního programu. Pocházel z původně italského rodu Belcredi. Byl nejstarším synem Eduarda Belcrediho a Marie z Fünfkirchenu. Po smrti otce v roce 1838 se ujal vedení jimramovského panství. Dne 7. března 1848 se oženil s Kristýnou Nosticovou. Do roku 1845 sloužil v armádě Rakouského císařství, kde dosáhl hodnosti rytmistra. Byl aktivní v politickém životě. Poprvé do politiky vstoupil už během revolučního roku 1848. Od roku 1848 do roku 1849 zasedal jako poslanec Moravského zemského sněmu. Nastoupil sem po zemských volbách roku 1848 za kurii virilistů a velkostatků. Potom po obnovení ústavního systému vlády dlouhodobě zasedal na Moravském zemském sněmu od roku 1861 . Byl předákem Strany konzervativního velkostatku na Moravě. Od 60. let 19. století hrál na Moravě podobnou roli jako v Čechách Jindřich Jaroslav Clam-Martinic, tedy představitel historické šlechty, orientované federalisticky, odmítající unifikaci a centralizaci rakouského státu a trvající na zachovávání historických zemských práv a státoprávní odlišnosti zemí koruny české. S Clam-Martinicem ho pojilo i osobní přátelství. Zároveň ale trval na specifičnosti Moravy a jejích historických tradic a samosprávy. Předák českého hnutí na Moravě Alois Pražák s ním v tomto smyslu koncem 60. let konzultoval své kroky. Spolu s Pražákem byl tehdy hlavní postavou českého politického života na Moravě. Poslanecký slib skládal v únoru 1867 v češtině. V květnu 1870 se účastnil velké porady českých liberálních i šlechtických politiků z Čech a Moravy v době, kdy nový předseda vlády Alfred Potocki inicioval rozhovory s českou opozicí a kdy se očekávala možnost dohody a naplnění českých požadavků. Na jednání bylo dohodnuto, že za základ českých požadavků se budou brát starší zemská privile...

Miloslav Šmíd (1)

producent, režisér, scénárista, dokumentarista Vystudoval UK FF v Praze a pracoval v Československé televizi, pro níž natočil svůj první samostatný dokumentární film – Drž se toho snu . Na počátku devadesátých let se stal ředitelem jedné z prvních filmových soukromých společností HEUREKA FILM, kde vznikly takové snímky jako Konec básníků v Čechách, Akumulátor 1 Jana Svěráka nebo Špendlík na motýla . Krátce pracoval pro TBWA. .V roce 1995 založil produkční společnost PLUTO film & video zaměřenou na realizaci dokumentů o známých osobnostech, videocykly vzdělávacího charakteru, netradiční cestopisy, zakázkovou činnost apod. V roce 2003 založil produkční společnost BIO ILLUSION s.r.o. zaměřenou na celovečerní hrané filmy. Do povědomí diváků vstoupil úspěšným producentským debutem – pátým pokračováním filmových básníků JAK BÁSNÍCI NEZTRÁCEJÍ NADĚJI . V roce 2006 vrátil po šestnácti letech na plátna kin scénáristku a režisérku Marii Poledňákovou snímkem JAK SE KROTÍ KROKODÝLI. O dva roky vznikla další komedie „filmového básníka“ Dušana Kleina SVATBA NA BITEVNÍM POLI podle scénáře Evy Papouškové. V roce 2009 uvedl Miloslav Šmídmajer do kin jako producent hned tři filmy: pohádkovou komedii PEKLO S PRINCEZNOU, pod níž se podepsal i jako režisér a dlouho očekávanou animovanou pohádku NA PŮDĚ aneb Kdo má dneska narozeniny? legendárního režiséra Jiřího Barty, na jejímž scénáři spolupracoval se scénáristou Edgarem Dutkou. V říjnu k nim přibyl i jeho autorský celovečerní dokument MILOŠ FORMAN: CO TĚ NEZABIJE…

Ouida (1)

Marie Louise Ramé či Ouida byla anglická spisovatelka. Ouida byl její pseudonym, i když by bývala raději známá jako Marie Louise de la Ramée. Během své kariéry Ouida napsala více než 40 románů, povídek, knih pro děti a esejů. Maria Louise Ramé se narodila v Bury St. Edmunds v Anglii. Její matka, Susan Sutton, byla dcerou obchodníka s vínem; její otec pocházel z Francie. Svůj pseudonym odvodila z vlastní dětské výslovnosti křestního jména „Louise“. Takto popsala své vzpomínky na rodiště: „To čisté, tiché, starobylé město, které mě vždy přivádí na mysl staré služebné oblečené na večírek; nejnepříjemnější ze všech míst, kde ulice jsou zarostlé trávou jako pastviny. Obyvatelé jsou nuceni zvonit na své vlastní domovní zvonky, aby jim nezrezivěli nedostatkem použití." V roce 1867 se Ouida přestěhovala do hotelu Langham v Londýně. Tam podle propagačních materiálů hotelu psala v posteli při svíčkách, se zataženými závěsy, aby ji nerušilo denní světlo, a byla obklopena fialovými květy. Platila obrovské účty za hotel a květiny, často až 200 liber týdně a pořádala večírky s důstojníky, politiky, literárními hvězdami včetně Oscara Wildea, Algernona Swinburna, Roberta Browninga a Wilkieho Collinse a umělci včetně Johna Millaise. Mnoho jejích příběhů a postav bylo založeno na lidech, které zvala do svého apartmá v hotelu Langham. Ouidu popsal William Allingham ve svém deníku z roku 1872 jako ženu malého vzrůstu, se „zlověstnou, chytrou tváří“ a „hlasem jako řezbářský nůž“. Po mnoho let Ouida žila v Londýně, ale kolem roku 1871 se přestěhovala do Itálie. V roce 1874 se natrvalo usadila se svou matkou ve Florencii a tam se dlouhodobě věnovala psaní. Nejprve si pronajala byt v Palazzo Vagnonville. Později se přestěhovala do Villa Farinola ve Scandicci, jižně od Bellosguarda, tři míle od Florencie, kde žila ve velkém stylu, bavila se, sbírala umělecké předměty, draze ale nepříliš vkusně...

Jan Vítek (1)

Narozen 16. 9. 1925 v Praze. Stavební inženýr, výzkumný pracovník, projektant a vynálezce se specializací na betonové mosty a předpjatý beton. Působil ve více firmách a společnostech v ČR a také v zahraničí. Spolupracoval výzkumně také se Stavební fakultou ČVUT. Soudní znalec v oboru „konstrukce mostní z předpjatého betonu“. Autor série středoškolských učebnic o mostech včetně jejich překladů do slovenštiny. Literatura, učebnice a patenty v oboru.

Čeněk Jarolímek (1)

Vincenc Jarolímek byl český matematik. Vincenc Jarolímek se narodil v Pardubicích, kde byl jeho otec Vincenc Jarolímek učitelem na hlavní škole a později na reálce. Nižší reálkou prošel v Pardubicích a poté pokračoval ve studiu na vyšší reálce v Kutné Hoře a v Písku. V roce 1863 se stal posluchačem na pražské technice, kde studoval strojnictví. Pod vlivem svého profesora Gustava Schmida opustil nakrátko matematiku a věnoval se strojnictví. V roce 1867 nastoupil jako praktikant do Ringhofferovy strojnické továrny na Smíchově. Láska k matematice a náklonnost k učitelskému povolání však už o rok později převládly a Vincenc Jarolímek přijal místo asistenta deskriptivní geometrie na reálce v Písku. V roce 1869 se tam stává suplentem a čtyři roky nato skutečným profesorem. Rok 1891 znamenal pro Jarolímka jmenování na místo ředitele na reálce v Hradci Králové, odkud v roce 1893 přešel do Prahy na reálku v Karlíně a v roce 1895 na reálku v Ječné ulici. V roce 1904 byl povolán na Moravu, aby se stal po J. Slavíkovi zemským školním inspektorem. Současně pak od roku 1905 působil na České vysoké škole technické v Brně, kde se habilitoval pro syntetickou geometrii. V roce 1907 vyvstala na pražské technice potřeba nové stolice pro deskriptivní geometrii. Vincenc Jarolímek byl jmenován řádným profesorem a jeho působiště se přesunulo z Moravy do Čech, kde ostatně daný předmět od roku 1906 suploval. Zde setrval až do roku 1915, kdy odešel do penze. Z mnoha spolků v nichž se Vincenc Jarolímek aktivně angažoval lze jmenovat následující: dopisující člen České akademie, člen Jednoty českých matematiků a fyziků nebo mimořádný člen Královské české společnosti nauk. Vincenc Jarolímek je autorem učebnic Deskriptivní geometrie pro vyšší školy reálné a dále učebnic geometrie pro různé třídy reálných škol. Společně s B. Procházkou vydal v roce 1909 učebnici Deskriptivní geometrie pro...

Marie Hemzalová (1)

Narozena 1926, zemřela 30.7.1971 v Olomouci. Novinářka, redaktorka katolických periodik.

Lech Pijanowski (1)

Lech Andrzej Pijanowski byl polský filmový kritik, hlasatel, režisér, scenárista a populiser her. je pohřben v hřbitově Powazki.

Jane McIntosh (1)

Anglická historička.

Kamil Jurkovič (1)

Nejdříve vojenský, poté vězeňský, pak i závodní a nakonec obvodní lékař. Sedmkrát byl propuštěn ze zaměstnání v OÚNZ v Trenčíně. Dva roky cestoval do práce 100 km denně a šestkrát přesedal na autobusové spoje. Na Slovensku byl za svou činnost do roku 1990 pronásledován StB, v Rakousku jeho práci posoudili a verifikovali kladně. Od května 1992 do vydání knihy přeléčil cca 550 pacientů, výsledky zpracoval a ve formě přihlášky nové metody léčení podal roku 1997 na Min. zdravotnictví SR na oficiální verifikaci.

František Jan Hlinovský (1)

Narozen 11.1.1913. Umělecký fotograf, publikace z oboru, reportér denních listů.

Antonín Michalčík (1)

Narozen 8.12.1914 v Užhorodě . PhDr., malíř, profesor střední umělecko-průmyslové školy, publikace z oboru řezbářství.

Amos Pokorný (1)

Amos Pokorný byl český legionář, voják a šachový mistr. Amos Pokorný se narodil jako jedno z jedenácti dětí v rodině evangelického faráře Václava Pokorného a jeho ženy Libuše. Vystudoval v Praze práva, na začátku 1. světové války narukoval, v roce 1915 se dostal do ruského zajetí a poté vstoupil do československých legií. Po válce pracoval jako důstojník justiční služby, vojenský prokurátor a nakonec jako zemský soudce u vrchního i státního soudu. Byl činný v Českobratrské církvi evangelické: spoluzakládal kazatelskou stanici v Praze-Dejvicích a byl i jejím předsedou; od roku 1945 do své smrti v roce 1949 byl členem synodní rady církve. Šachům se věnoval nejprve v ŠK Dobruský. Získal společné 1. místo v Plzni v roce 1911 a získal titul mistra ÚJČS. Byl druhý v silném turnaji B při XIII. kongresu Německého šachového svazu ve Vratislavi jen o půl bodu za vítězným hamburským šachistou Paulem Krügerem. Tyto jeho úspěchy vyvolaly zájem o uspořádání mistrovství Moravy v šachu, kde sice Pokorný v roce v turnaji tří šachistů získal 1,5 bodu ze dvou proti Aloisi Pernovi, ale prohrál obě partie s Juliem Brachem a skončil za ním jasně druhý. Dále obsadil společné 4. až 7. místo v České Třebové v roce 1913 a obsadil 8. příčku v Mladé Boleslavi v roce 1913 na mistrovství Čech. Po první světové válce obsadil 2. místo za Maxem Walterem na Mistrovství Československa v šachu v Pardubicích v roce 1923, ve stejném roce byl 11. v Moravské Ostravě za účasti vítězného Emanuela Laskera. V roce 1925 získal společné 3. až 5. místo na mistrovství Československa v Bratislavě, obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na mistrovství Československa v roce 1927 v Českých Budějovicích získal 4. místo. O rok později obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na přelomu 20. a 30. let dosahoval největších úspěchů. Na mistrovství Československa v Brně v roce 1929 obsadil společné 3. a 4. místo, když zvítězil Opočenský. V roce 1933 ...

Avraam Sergejevič Norov (1)

Ruský spisovatel, jazykovědec, sběratel rukopisných knih.

Francis Crick (1)

Francis Harry Compton Crick byl britský molekulární biolog, fyzik a neurovědec, který ve spolupráci s Jamesem Watsonem objevil v roce 1953 strukturu DNA, za což ještě společně s Mauricem Wilkinsem dostali v roce 1962 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Crick původně vystudoval fyziku a za 2. světové války se podílel na vývoji magnetických min. Později přešel k biologii. Horace Judson o něm uvádí: Důležitým důvodem, proč se Crick přeorientoval na biologii, bylo to, že byl atheistou a že si nedočkavě přál vrhnout světlo na zbývající stinná hájemství vitalistických iluzí. Krátce po Crickově smrti se vyrojila tvrzení, že užívání LSD ho přivedlo k myšlence helikální struktury DNA. Ačkoliv je téměř jisté, že LSD užíval, velmi pravděpodobně to bylo až po roce 1953, kdy byly publikovány zásadní objevy struktury DNA.

Vladimír Polák (1)

Vladimír Polák je český herec, komik, moderátor, producent, scenárista a také ostravský politik V letech 1991–1995 vystudoval ostravskou Janáčkovu konzervatoř pod vedením prof. hlavního oboru Alexandry Gasnárkové, v letech 1993–1995 získal stipendium od Českého literárního fondu. Od roku 1995 je členem činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Od 2002 do 2010 byl členem Zastupitelstva městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz , členem komise APOS a členem kulturní komise. Má za sebou řadu úspěšných divadelních rolí. Hrál také ve filmu . Jako mladý herec získal pozornost ve hře Romance pro křídlovku. Získal Cenu Českého divadla 2006 za nejlepší mužskou roli ve hře Mein Kampf, kde hraje Adolfa Hitlera. Účinkoval také v pořadu Pečený sněhulák a je členem improvizační show Tři tygři. Zahrál si například ve filmech Ostravak Ostravski, Princezna zakletá v čase nebo Ženská pomsta. Vladimír Polák je ženatý a má tři děti. Ve volném čase se věnuje aikidu.

Brenda Venus (1)

Americká herečka, tanečnice a modelka, přítelkyně Henry Millera. Millerovy milostné dopisy vydala pod názvem: Dear, dear Brenda. Autorka příručky svádění pro muže.

Ivana Brožková (1)

Manželka výtvarného pedagoga Jaroslava Brožka, který v době politické nesvobody pod jejím jménem publikoval své práce “Dobrodružství barvy” a “Barva a obraz”.

Zdeněk Petráň (1)

MUDr. Zdeněk Petráň je český lékař a numismatik. Pracuje jako vedoucí oddělení endoskopických metod ve zdravotnickém zařízení Centromed-Poliklinika Budějovická v Praze a od roku 1990 zároveň pracuje jako numismatik v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře.

Václav Karfík (1)

Narozen 3.3.1904 v Idriji , zemřel 6.12.1981 v Praze. MUDr., DrSc., profesor plastické chirurgie, literatura z oboru.

Josef Vykutil (1)

Josef Vykutil byl český zeměměřič a vysokoškolský pedagog. Střední školu vystudoval v Novém Městě na Moravě a zeměměřictví v Brně . Do roku 1940 pracoval ve Vojenském zeměpisném ústavě a poté do roku 1945 v geodetické kanceláři. Do VZÚ se navrátil po válce a byl zde do roku 1951 . Doktorátu technických věd dosáhl v roce 1946. Po založení Vojenské technické akademie v Brně nastoupil jako profesor na katedru geodézie a fotogrammetrie . Od roku pak 1973 pak byl profesorem na fakultě stavební VUT v Brně, kde se obnovilo studium oboru geodézie a kartografie. V 1988 odešel do důchodu. Byl uznávanou autoritou v oboru se specializací na vyšší geodézii, autorem publikací a odborných prací. Aktivním členem odborných společností a předsedou komisí pro obhajoby kandidátských a doktorských disertací. Zemřel v Brně a je pohřben v rodné Olešné.

Antonín Ostrčil (1)

Narozen 8.5.1874 v Praze, zemřel 30.6.1941 tamtéž. MUDr., profesor porodnictví a gynekologie, publikace z oboru.