Všichni Autoři a témata

Julie Pisová (1)

Autorka autobiografické publikace, píše pod pseudonymem.

Bohumil Mazel (1)

Autor příručky pro kaktusáře.

Stefan Pollatschek (1)

Rakouský spisovatel a novinář.

Jiří Klimeš (1)

Narozen 1. 4. 1950 v Ráječku. Doc., RNDr., CSc., farmaceutický chemik, práce z oboru, o léčivech.

Otakar Brousek (1)

Narozen 28.9.1924 v Krhanicích, zemřel 14. 3. 2014 v Praze. Recitátor, divadelní a filmový herec, dabér.

Oldřich Filipovský (1)

Narozen 12.4.1890 v Plzni, zemřel 1.3.1949 tamtéž. PhDr., středoškolský profesor, klavírista, hudební spisovatel, literatura z oboru.

Petr Stuchlík (1)

Petr Stuchlík je český podnikatel a manažer s dlouholetou praxí v oblasti finančnictví a médií. Většinu svojí dosavadní profesní kariéry spojil s finančně poradenskou společností Fincentrum, kterou na přelomu tisíciletí spoluzaložil a až do svého vstupu do politiky v roce 2018 také spoluvlastnil. Ve volbách na podzim 2018 byl kandidátem hnutí ANO 2011 na primátora Prahy, do června 2019 působil v zastupitelstvu hlavního města Prahy. Nyní je prostřednictvím své společnosti Duck Sauce spoluvlastníkem algoritmického investičního fondu Quant či pánského zakázkového krejčovství Le Premier. Kromě toho mu patří soutěž Banka roku a ceny klasické hudby Classic Prague Awards. Mezi lety 1995 a 2001 vystudoval Fakultu managementu Vysoké školy ekonomické v Praze. Během vysokoškolského studia absolvoval v roce 1999 studijní pobyt na Erasmus University v nizozemském Rotterdamu. Ještě při studiích na VŠE v Praze založil v dubnu roku 2000 společně s Martinem Nejedlým finančně poradenskou společnost Fincentrum. Její internetové aktivity v čele s portálem www.fincentrum.cz odkoupila v červnu 2001 mediální skupina MAFRA, v níž Stuchlík od září 2002 budoval a řídil obchodní oddělení zpravodajského portálu iDNES.cz. Po dvou letech se stal navíc zástupcem obchodního ředitele deníků Mladé fronty DNES, Lidové noviny a Metropolitní expres. Na starosti měl také obchodní pobočky v krajských městech a elektronická média. Po sjednocení obchodních týmů mediální skupiny MAFRA v roce 2005 byl jmenován zástupcem obchodního ředitele celé skupiny. Kromě tištěných deníků tak odpovídal i za obchod internetových portálů iDNES, lidovky.cz, jobdnes.cz, televize Óčko, hudebního časopisu Filter a pražských rádií Classic FM a Expresrádio. Mezitím však rychle rostla finančně poradenská společnost Fincentrum, a tak skupinu MAFRA v roce 2006 opustil, aby se mohl z pozice generálního ředitele plně věnovat rozvoji vlastní firmy. V té době už Fincentrum vyhlašovalo ocenění Banka roku, pr...

Martin Dvořáček (1)

Autor publikací o Internetu.

Marek Hłasko (1)

Marek Jakub Hłasko byl polský prozaik, esejista a filmový scenárista. Z kázeňských důvodů nedokončil studium a pracoval jako řidič, v roce 1952 se stal dopisovatelem deníku Trybuna Ludu a v roce 1954 publikoval svoji první povídku Baza Sokołowska, v níž otevřeně vylíčil život dělnické mládeže. O rok později se stal redaktorem generačního názorového časopisu Po Prostu. Získal pozici mluvčího nonkonformních mladých intelektuálů, symbolizoval odklon od doktríny socialistického realismu a byl pro svůj bohémský styl života označován za polského Jamese Deana. Jeho společenskokritický román Ósmy dzień tygodnia zfilmoval v roce 1957 Aleksander Ford, promítání snímku však bylo zakázáno až do roku 1983. V roce 1958 získal Hłasko Literární cenu polských nakladatelů. Od roku 1958 žil v exilu . Stesk po vlasti u něj vedl k prohlubujícím se psychickým potížím, alkoholismu i destruktivním a sebedestruktivním náladám. V roce 1968 v New Yorku při jedné opilecké hádce udeřil svého přítele, hudebníka Krzysztofa Komedu, který spadl ze srázu a utrpěl smrtelné zranění hlavy. Zbytek života strávil Hłasko výčitkami a 14. června 1969 byl nalezen ve svém bytě mrtev. Nejpravděpodobnější příčinou smrti bylo požití barbiturátů a alkoholu; nenašel se dopis na rozloučenou, takže je sporné, zda šlo o smrt dobrovolnou. V letech 1961 až 1965 byla jeho manželkou německá herečka Sonja Ziemannová. Polská punkrocková skupina The Analogs mu věnovala album Hlaskover Rock .

Traugott Holtz (1)

Německý doktor teologie, specialista na Nový Zákon.

M. Pilar Navarro (1)

Španělská keramička.

Sergej K Dakov (1)

Sergej Nikolajevič Kurdakov , v Česku vydávaný pod jménem Sergej K. Dakov, byl autor či spoluautor románu ve formě autobiografie Odpusť, Natašo! . Původně byl ruský sirotek, člen Komsomolu, údajně přesvědčený komunista a agent KGB. Jako námořní kadet později uprchl ze sovětské lodi, kotvící v zálivu Tasu Sound u ostrova Moresby v souostroví Ostrovy královny Charlotty nedaleko Vancouveru. Po útěku získal v Kanadě azyl, žil v Torontu a stal se křesťanským misionářem. Posléze se na základě spojení s křesťanskou evangelizační organizací Underground Evangelism přestěhoval do Kalifornie. Sergej Kurdakov zemřel na Nový rok 1973 v motelu v horách v kalifornském okrese San Bernardino, dva měsíce před svými dvaadvacátými narozeninami. Smrt si způsobil výstřelem z revolveru, který si vypůjčil od otce své sedmnáctileté přítelkyně, která jej na výletě doprovázela. Původní domněnka, že se jednalo o sebevraždu, byla nakonec odmítnuta a smrt byla označena za nešťastnou náhodu. Někteří jeho křesťanství podporovatelé a spolupracovníci však nadále šířili tezi, že byl zavražděn KGB. Děj Kurdakovova románu Odpusť, Natašo! vypráví o autorově dětství v sirotčinci, angažovanosti v komsomolském hnutí a účasti na pronásledování křesťanů a pozdějším obrácení na křesťanskou víru a dobrodružném útěku do Kanady. Kniha měla v křesťanských kruzích velký úspěch a byla přeložena do řady jazyků včetně češtiny. Kurdakov knihu napsal zřejmě ve spolupráci s vedením evangelikální misijní organizace Underground Evangelism, která ji pak šířila. Kniha Odpusť, Natašo! byla dlouho považována za věrný popis autorova života v Sovětském svazu. Když se však koncem 90. let 20. století křesťanská novinářka Caroline Walkerová vydala do Ruska, aby natočila reportáž o životě tehdy již dlouho mrtvého Kurdakova, podle svědectví Kurdakovových blízkých zjistila, že řada událostí se zřejmě odehrál...

Jindra Nikodémová (1)

Caroline Earl (1)

Textilní výtvarnice.

Diana Light (1)

Autorka příruček pro ruční práce.

John R Sack (1)

Americký spisovatel.

Vladimír Konvička (1)

Narozen 2.9.1900 v Dubňanech u Hodonína, zemřel 10.9.1971 v Brně. Učitel, pedagogická literatura, publikace o výtvarné výchově a ručních pracích.

Jakub Rydvan (1)

Narozen 14.4.1882 v Mělníku, zemřel 5.7.1970 v Praze. Divadelní pracovník, beletrista, dramatik, překladatel her z italštiny, němčiny a polštiny.

Samo Tomášik (1)

Samuel Tomášik byl slovenský romantický spisovatel-prozaik a básník. Vzdělání získal v Jelšavě a Gemeru, gymnázium navštěvoval v Rožňavě. Později pokračoval ve vzdělávání na lyceu v Kežmarku, Krakově a Wieliczke. Po ukončení studií pracoval dva roky jako vychovatel v Bánréve, když jeho otec onemocněl, vrátil se domů a po jeho smrti působil v Chyžném jako evangelický farář. Když v roce 1834 odjel do Německa, aby si doplnil vzdělání, v jeho farnosti ho zastupoval Samo Chalupka. V letech 1856–1860 se stal školním inspektorem a přičinil se o založení prvního slovenského gymnázia v Revúci. Svou tvorbou se řadí do meziobdobí mezi kollárovskou a štúrovskou generací. Začínal latinskou tvorbou , ale také se zajímal o lidovou tvorbu. Kromě latiny psal také česky a slovensky. V jeho tvorbě se velmi často objevuje výzva do boje za svobodu či spravedlnost, snaha dokázat důležitost slovenského národa v dějinách Uherska, nicméně věnoval se i básním satirickým, manželským, či na bázi lidové tvorby. Prostorově umísťuje svoje díla na území Muráně, resp. do gemerského regionu. Jeho díla se vyznačují zpěvností a lidovým jazykem, přičemž vícero z nich bylo zhudebněno nebo zlidovělo. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samo Tomášik na slovenské Wikipedii.

Hana Pavlovcová (1)

Narozena 1971, zemědělská inženýrka, práce z oboru, též autorka kuchařské knihy.

Auguste Lazar (1)

Rakouská spisovatelka, autorka knih pro děti, působila v Německu a ve Velké Británii.

Vladimír Linka (1)

Narozen 1912, zemřel 1976. Sochař, rytec skla, učitel odborných předmětů.

Jindřich Hanuš Böhm (1)

Jindřich Hanuš Böhm byl český libretista, překladatel, divadelní a hudební kritik. Dále je autorem operetních libret a divadelních her.

Josef Mahdal (1)

Claudia Roden (1)

Výtvarnice, autorka knih a pořadů o jídle a vaření.

Thea Beckman (1)

Nizozemská autorka nesčetného počtu knih pro děti a mládež. Její nejznámější knihou je Křižák v džínách, za kterou dostala hlavní nizozemskou cenu za dětskou literaturu - Gouden Griffel , a to v roce 1974. Mezi roky 2004 a 2008 byla kniha zfilmována. Ačkoliv ze začátku fungovala spisovatelka coby poradkyně při výrobě filmu, jeho uvedení do kin se už bohužel nedočkala. Zemřela ve věku 80ti let ve svém domku v městě Bunnik. Thea Beckman studovala sociální psychologii na universitě v Utrechtu, ale už jako jedenáctiletá holčička si uvědomovala, že se chce stát spisovatelkou. Byla známá tím, že se ve svých knihách snažila přiblížit dávné doby svým dětským čtenářům. Děti jsou také zároveň vždy hlavními hrdiny jejich knih.

Wilfred Graham Burchett (1)

Autor prací z válečného období.

Alma Mahlerová-Werfelová (1)

Alma Mahlerová, plným jménem Alma Mahler-Gropius-Werfel , rozená Alma Schindlerová, byla rakouská autorka memoárové literatury. Proslula jako „múza“ řady předních umělců první poloviny 20. století, např. hudebního skladatele Gustava Mahlera, malíře Oskara Kokoschky či spisovatele Franze Werfela. Alma se narodila v rodině v té době známého a oblíbeného malíře krajin Emila Jakoba Schindlera a jeho ženy zpěvačky Anny von Bergen. Mezi přátele manželů Schindlerových patřily další významné osobnosti vídeňské kultury, jako např. malíř Gustav Klimt, který s Almou prožil krátkou romanci. Mezi další ctitele Almy Schindlerové patřili ředitel Burgtheatru Max Burckhard či hudební skladatel Alexander Zemlinsky. V roce 1901 se v salónu své přítelkyně Berty Zuckerkandlové seznámila s předním vídeňským hudebním skladatelem Gustavem Mahlerem, za nějž se o rok později provdala. Žili spolu až do Mahlerovy smrti v roce 1911. Měli spolu dvě dcery, Marii Annu a Annu . Alma se musela vzdát své slibné kariéry hudební skladatelky, neboť Mahler z ní chtěl mít hospodyni, nikoli konkurenci . Její dcera Anna se stala sochařkou. Ještě za Mahlerova života začal vášnivý poměr Almy s architektem a čelným představitelem stylu Bauhaus Walterem Gropiem. Po Mahlerově smrti se za něj provdala . O rok později se jim narodila dcera Manon . Ovšem již v roce 1912 vzplanula Alma láskou k přednímu expresionistickému malíři, spisovateli a buřiči Oskaru Kokoschkovi, který je zachytil spolu v milostném objetí na obraze Nevěsta větru . Jejich vztah ovšem netrval dlouho a Alma se vrátila ke Gropiovi. Vztahům s Gropiem i s Kokoschkou byl definitní konec, když Alma poznala německého spisovatele Franze Werfela, jemuž porodila v roce 1918 syna Martina, jenž ovšem záhy zemřel. Werfelovou manželkou se stala roku 1929. Po anexi Rakouska Třetí říš...

Jan Kynčl (1)

Narozen 4. 3. 1943 v Herálci pod Žákovou horou. RNDr., CSc., vědecký pracovník v oblasti jaderného výzkumu, autor a spoluautor prací z oboru.

Amédée Achard (1)

Louis Amédée Eugène Achard byl francouzský novinář a spisovatel. Po krátkém pobytu nedaleko Alžíru, kde byl dozorcem na statku, odešel do Toulouse, a pak do Marseille, kde se stal novinářem a napsal Sémaphore. Přesídlil do Paříže, kde psal pro Vert-Vert, Entracte, Charivari, a Époque. Achard úzce spolupracoval hlavně s Époque, dokonce psal za své kolegy, když jim došla inspirace. Pak přispíval do satirického žurnálu Le Pamphlet a byl těžce zraněný v souboji s mužem jménem Fiorentino. Ještě v rekonvalescenci odjel s francouzskou armádou do Itálie, aby jako dopisovatel pro Journal des Débats referoval o průběhu sardinské války. Achard byl plodný autor. Napsal kolem třiceti her a čtyřiceti knih. Dodnes je znám hlavně pro své romanticky dobrodružné novely. Je pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise.  V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Amédée Achard na anglické Wikipedii.

Vladimír Štědrý (1)

* 1. 11. 1904, Praha † 11. 8. 1968, Mnichov Prozaik, publicista Pocházel z židovské rodiny. Po středoškolských studiích se stal redaktorem deníku Venkov. Krátce po nacistické okupaci opustil v březnu 1939 Československo a žil v Anglii, kde vystřídal řadu zaměstnání . 1941 vstoupil do čs. vojenské jednotky, s níž plnil válečné úkoly v Anglii, Francii, na Blízkém východě a v severní Africe . 1945 se vrátil do Prahy, kde působil v redakci United Press. V roce 1947 krátce redigoval týdeník Náš týden na jevišti i v životě . Po komunistickém převzetí moci v březnu 1948 opět emigroval, nejprve do Anglie. 1951 našel uplatnění jako novinář a esejista v mnichovské redakci Rádia Svobodná Evropa . Poté mj. krátce pobýval v USA a až do své smrti se věnoval vlastní tvorbě. Publikoval povídky, básně, úvahy a novinové články v periodikách Svobodné noviny, Venkov, Náš týden. V zahraničí publikoval zejména v časopisech Skutečnost , Hlas exilu , Sklizeň a Nový život . V roce 1948 byla rozmetána sazba Štědrého románu Zlatý rmut, jenž měl téhož roku v Čechách vyjít. – Užíval šifer ŠŤ, šť, Š-rý. S výjimkou básnického a prozaického debutu ze 30. let je celé Štědrého dílo silně autobiografické a poznamenané dvojím exilem. V krátkých prózách Než přijde naše léto, v cestopisu Kde léčí stesk a částečně i v povídkách Očima a srdcem zachytil z pohledu příslušníka cizinecké armády vlastní prožitek války. Vyhýbal se přitom bojovým scénám, válka mu byla spíše znepokojivým pozadím relativně poklidného, nudného života ve vojenských táborech daleko od fronty, případně obtížným putováním po zemích Orientu. Osobní i celonárodní traumata, jež válka zrodila, jsou předmětem knihy povídek a úvah Věž svědectví, psané již během poválečného německého exilu. Líčení nekonečných cest, neustálých změn, přemisťování a provizorních pobytů, všudypřítomné melancholie a stesku člověka zbaveného domova je ...

Amma Aččygyja (1)

Jakutský spisovatel.

Steve Hatch (1)

Rita Clifton (1)

Jiří Siostrzonek (1)

Jiří Siostrzonek je slezský sociolog, fotograf a kulturní pracovník. Je vysokoškolským pedagogem a zástupcem vedoucího Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Od roku 1990 je ředitelem Kulturního domu v Dolním Benešově na Hlučínsku. Jako organizátor, sociolog a fotograf se podílel na projektech Lidé Hlučínska devadesátých let 20. století a Zlín a jeho lidé. Je členem výboru Kulturní a vzdělávací nadace Hlučínsko, členem expertní komise pro kulturu projektu PHARE. Absolvoval Střední průmyslovou školu strojní v Opavě , čtyři roky studoval na Vysoké škole báňské v Ostravě. V roce 1992 absolvoval magisterský obor na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Napsal několika sbírek poezie – např. Jednou . Je režisérem a dramaturgem Divadelního souboru Radovana Juhy v Opavě. Sám nebo s Alešem Koudelou napsal několik divadelních her a řadu scénářů pro televizní a rozhlasové pořady a vystoupení skupiny Děsně fajn. Ve své výtvarné tvorbě se orientuje na strukturální grafiku, kterou představil na řadě autorských výstav. Ilustroval několik knih – např. Eva Syřišťová: Skupinová psychoterapie psychóz , Anastáz Opasek: Z té dálky , Eva Syřišťová: Puklý čas , Eva Syřištová: Člověk v kritických životních situacích , Paul Celan: Domov v bezdomoví . Připravuje scénáře výstav, vzdělávacích, kulturních pořadů a externě spolupracuje s televizí a rozhlasem. Sám rovněž fotografuje, úspěšný soubor Sakrální architektura na Hlučínsku, který vytvořil s Vojtěchem Bartkem, byl v roce 1998 vystaven v Dolním Benešově, Ostravě a v Kravařích. Pravidelně vystupuje jako expert ke společenským otázkám v pořadech Televizního studia Ostrava České televize. 24. srpna 2013 ho oslovil pořad Události v regionech jako sociologa k předchozímu protiromskému průvodu v Ostravě. Část diváků jeho vyjádření v...

Mark Austin (1)

Adam Fronteras (1)

Autor knihy o astrologii.

Zdeněk Trávníček (1)

Zdeněk Trávníček je bývalý český profesionální hokejista.

Bohuslav Budil (1)

Narozen 23. 9. 1911 v Bystrci, zemřel 11. 2. 1990 v Brně. Ing., vojenský letec.

Rudolf Otto (1)

Rudolf Otto byl německý luterský teolog, indolog a fenomenolog náboženství. Rudolf Otto se narodil se v Peine, města nedaleko Hannoveru. Jeho otec se jmenoval Wilhelm Otto a měl se svou ženou třináct dětí, Rudolf byl dvanáctým narozeným. Studoval gymnázium v Hildesheimu. Roku 1888 zde maturoval a poté začal studovat teologii na univerzitě v Erlangenu. Po roce však přestoupil na univerzitu v Göttingenu. Studium završil obhájením disertační práce s názvem Spiritus sanctus bei Luther . Roku 1906 dostal v Göttingenu mimořádnou profesuru v oblasti filosofie náboženství a začíná zde vyučovat. Po dvou letech se jeho zájem začal soustřeďovat do systematické teologie. Díky stipendiím, které obdržel, vykonal mnoho cest po celém světě, kde se seznámil s mimokřesťanskými náboženstvími. Nejvíce se začal zajímat o hinduismus. Od roku 1915 začíná působit jako profesor systematické teologie ve Vratislavi, o dva roky později začíná působit ve stejné funkci na univerzitě v Marburgu, kde zůstává až do roku 1929, kdy odchází do důchodu. Osm let na to umírá na zápal plic po tom, co spadl z dvacetimetrové věže. Existují nepotvrzené dohady, že se jednalo o sebevraždu. Je pohřben na marburském hřbitově. Rudolf Otto nablaze proslul publikováním prací za nacistického režimu v Německu, např. o árijských božstvech, které měly s vědou pramálo společného. Asi nejvýznamnějším počinem Rudolfa Otta bylo sepsání díla Das Heilige. Über das irrationale in der Idee des göttlichen und sein Verhältnis zum Rationalen , vydaného v roce 1917. Posvátno či svato je pro Otta autonomní kategorie, která není z ničeho odvoditelná a doprovází všechna náboženství a tvoří jeho základ. Odmítá tím veškeré evolucionistické teorie o vzniku náboženství, které se snaží dokázat vývoj náboženských systémů a představ od těch neprimitivnějších až k rozsáhlým nábožens...

Ladislav Kosmák (1)

RNDr. Ladislav Kosmák, CSc. . Významný matematik zabývající se především algebrou, matematickou analýzou a teorií aproximace reálných funkcí, docent katedry numerické matematiky. Je autorem pěti monografií a dvou učebních textů vydaných v zahraničí. Celoživotně se věnoval pedagogické činnosti, působil jako vedoucí katedry numerické matematiky a jako expert UNESCO pracoval Madagaskaru a v Kongu Brazzaville. V roce 1995 mu byla udělena Stříbrná medaile Masarykovy univerzity.

František Kodym (1)

Po absolvování tří tříd měšťanské školy pracoval v knihkupectví J. Daněk ve Strakonicích. Pak dle vlastních údajů odešel do USA, kde externě studoval odbornou tělovýchovnou školu . 1927–1932 působil ve Francii nejprve jako zástupce newyorského vydavatelství Macfadden Publications, pak jako reklamní a prodejní agent firmy Libraire Au nain bleu. 1935 získal v Praze přes odpor stavovských korporací knihkupeckou a nakladatelskou koncesi omezenou na vydávání a prodej literatury z oboru psychologie, tělesné výchovy a okultismu . Členem Svazu českých nakladatelů a knihkupců, který jej dlouho odmítal přijmout pro jeho prodejní metody, se stal až 1948. 1949 se vzdal živnosti. – Po celou dobu činnosti František Kodym úzce spolupracoval se svým bratrem Antonínem Kodymem .

M Neuburgrová (1)

Mo Tizzard (1)

Autorka prací o křesťanském životě, věnuje se biblickému vyučování v Anglii.

John Boys (1)

Karel Rychlík (1)

Karel Rychlík , byl český matematik. Věnoval se zejména algebře a teorii čísel. Karel Rychlík studoval jeden rok na gymnáziu v Chrudimi, poté dva roky v Benešově u Prahy a v červenci roku 1904 maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze. Protože již na střední škole měl značný zájem hlavně o matematiku, nastoupil v témže roce na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde se jí mohl věnovat především. Profesory matematiky na univerzitě byli v té době Jan Sobotka a od jara 1903 také Karel Petr. V Praze studoval tedy matematiku a fyziku, ale pouze do konce studijního roku 1906/07. V následujícím roce 1907/08 dostal státní stipendium a na rok odjel za studiem do Paříže. Na Sorbonně navštěvoval matematické přednášky profesorů Jacqua Hadamarda, Émila Picarda a M. G. Humberta a současně zpracovával svou disertační práci. Po návratu v roce 1908 vykonal zkoušku učitelské způsobilosti z matematiky a fyziky, která ho opravňovala k výkonu učitelského povolání na středních školách. V roce 1909 na základě disertace O grupách ternárních kolineací holoedricky isomorfních s alternativními a symetrickými grupami permutací získal Karel Rychlík doktorát filozofie. Na podzim téhož roku se stal placeným asistentem matematiky na filozofické fakultě, když již od ledna zastával toto místo bezplatně. Roku 1912 se na univerzitě habilitoval s prací Příspěvek k teorii forem a o rok později, v roce 1913, přešel jako asistent na Českou vysokou školu technickou v Praze. V roce 1920 zde byl jmenován mimořádným a v roce 1923 řádným profesorem matematiky. V roce 1946 byl penzionován. Zemřel roku 1968 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Od mládí se K. Rychlík věnoval algebře a teorii čísel. V této oblasti publikoval dvě učebnice: Úvod do elementární teorie číselné a Úvod do analytické teorie mnohostěnů s reálnými koeficienty . Je autorem i knihy Úvod do počtu pravděpodobnosti . Do češtiny přelo...

Roman Sovák (1)

Vystudoval češtinu, literaturu a dějepis na filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity. Poté pracoval krátce jako učitel a kulturní redaktor. Od první poloviny devadesátých let vystřídal různá zaměstnání v oblasti PR a reklamy . V roce 2000 se přestěhoval z Brna, kde žil od raného dětství, do Prahy. Knižně debutoval v roce 2005 souborem sedmi na sebe volně navazujících povídek Centimetr od tvých rtů , na nichž čtenáři i kritika ocenili vedle vypravěčského talentu i jazykový humor, smysl pro přesnost pozorování a překvapivou pointu.

Fee Hoffmann (1)

Marie Pleinerová (1)

Prozaička.

Alue K Loskotová (1)

Narodila se 25. září 1992 v malé moravské dědině Valtice. Alue K. Loskotová vede od roku 2006 úspěšný alternativní web, kde našly odpovědi na své otázky již tisíce návštěvníků. Vede také internetovou poradnu, která je součástí rozsáhlého obsahu, jenž vytvořila prostřednictvím internetu. Účastní se také přednášek a tvorby naučných dokumentů pro veřejnost se zájmem o duchovní vědy. Její tvorba vyniká především originalitou, množstvím zcela nových dat a netradičním pohledem.

Zdenka Štroblová (1)

Léčitelka a lektorka kurzů s duchovní tématikou, autorka publikace z oboru.

Hildur Dixelius (1)

Švédská spisovatelka.

Dragotin Vodopivec (1)

Michael Foss (1)

Vilém Gabler (1)

Vilém Gabler, též Wilhelm Gabler , byl český pedagog, novinář, dramatik a politik staročeské strany, dlouholetý ředitel vyšší dívčí školy v Praze, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se ve Vartemberku v německy mluvící rodině. V letech 1833-1837 vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi, kde se naučil česky. Krátce působil jako vychovatel v rodině knížete Rohana. Od roku 1838 pokračoval studiem na pražské filozofické fakultě. Zde roku 1843 získal titul doktora filozofie. V Praze se spřátelil s Karlem Havlíčkem Borovským. Po dvacet let po získání vysokoškolského titulu působil s přestávkami jako soukromý vychovatel v bohatých rodinách v různých zemích. Roku 1846 podnikl studijní cestu do Francie, aby se seznámil s tamním školstvím a historickými prameny. Po návratu se stal vychovatelem u knížete Jana z Lobkovic. V letech 1846–50 byl redaktorem německého deníku Union. V revolučním roce 1848 sestavil jako jeden ze tří vybraných editorů petici Svatováclavského výboru císaři. Psal také do České včely a do Národních novin, ale spolupráci ukončil v červnu 1849 pro politické neshody s šéfredaktorem Karlem Havlíčkem. Společně s J.Čejkou, K.J.Erbenem a V. B. Nebeským se pod vedením Františka Palackého pokoušeli vydat encyklopedii, ale vláda její publikaci nepovolila. V roce 1852 odjel do Srbska, kde byl dva roky v Bělehradě vychovatelem knížete Petra Karađorđeviće, odkud byl za sílícího rakousko-srbského politického napětí roku 1854 propuštěn. Odjel do Vídně, kde studoval na Vídeňské univerzitě. Odtud jako dopisovatel posílal příspěvky do řady českých novin a časopisů – Ost und West, Památky archeologické, Politik, Pokrok, Osvěta nebo Hlas národa. Roku 1863 mu pražská městská rada nabídla místo prvního ředitele nově zřizované Vyšší dívčí školy v Praze. Nejprve podnikl tříměsíční studijní cestu do Švýcarska a Německa. Po návratu vypraco...

Aleksej Aleksejevič Zubrilin (1)

Ruský zootechnik, odborník na technologii konzervování a zpracování krmiv.

Jiří Pávek (1)

Autor publikací o nákladní automobilové dopravě.

Jaroslav Herzig (1)

Narozen 19.2.1901 v Opavě, zemřel 18.5.1976 v Letovicích. Ing., dr., DrSc., literatura z oboru zemědělství.

Jan Mrazík (1)

Ján Mrázik byl slovenský a československý odbojář, politik Komunistické strany Slovenska a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Původní profesí byl klempířem. Podle jiného zdroje byl instalatérem. Členem KSČ byl od roku 1932, v letech 1936-1938 působil jako redaktor Slovenských zvestí. V období let 1939–1944 pracoval ve firmě Nehera. Od května 1939 do léta roku 1940 zastával post tajemníka ilegálního vedení KSS v žilinském regionu. Do roku 1943 byl opakovaně zatčený a vězněný. V roce 1944 se účastnil Slovenského národního povstání. Byl za to vězněn v Ilavě a od února 1945 deportován do koncentračního tábora Mauthausen. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Trenčín. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954. V letech 1948-1968 se uvádí jako člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. V roce 1950 byl předsedou OV KSS v Trenčíně.

Vítězslav Illich (1)

Spoluautor divadelní hry.