Všichni Autoři a témata

Jaroslav Řezáč (1)

JUDr. Jaroslav Řezáč byl český hokejový brankář a svazový funkcionář. Jako hráč získal dva tituly mistra Evropy a jako funkcionář působil dlouhodobě i v tehdejší LIHG. Řezáč se věnoval různým sportům od mládí. Hrál bandy hokej a závodně vesloval za ČSK Vyšehrad 1907. Brzy ovšem přešel k lednímu hokeji . Na začátku první světové války narukoval a po ní sloužil na východním Slovensku. Zde společně s tehdy již dvojnásobným mistrem Evropy Janem Fleischmannem založili první hokejový klub v Košicích. V roce 1921 se stal předsedou hokejového vedení pro pozemní hokejisty. O rok později v 36 letech debutoval v reprezentačním dresu Československa na Mistrovství Evropy v ledním hokeji 1922. V rozhodujícím zápase se Švédy vystřídal během hry Wälzera a podílel se tak přímo na zisku titulu. Stejného brankáře nahradil na jednu sezónu i v ČSS Praha. Jako náhradní brankář cestoval i na další dva velké mezinárodní turnaje, kde však především plnil roli vedoucího výpravy. Od roku 1923 navíc zastupoval až do roku 1946 Československo v Mezinárodní hokejové federaci. Na první zimní olympijských hry odjel již jako hráč a funkcionář Sparty Praha. Dostalo se mu velké cti, když nesl při slavnostním zahájení a slibu československou vlajku. Přes špatný výsledek týmu se mu také podařilo dojednat pořadatelství mistrovství Evropy v ledním hokeji 1925 pro Československo. Řezáč se ještě jako náhradník zúčastnil mistrovství Evropy v ledním hokeji 1929 a mistrovství světa v roce 1931. Především zde ale působil v roli jakéhosi předchůdce trenéra. V roce 1931 také jako rozhodčí řídil první zápas, který se odehrál na umělém ledě na novém stadiónu na Štvanici. Jako funkcionář působil též ve Slavii Praha. Hokejové stadióny navštěvoval do konce života a o hokejové dění se neustále zajímal, což dával najevo svými postřehy a komentáři. V roce 1959 mu byl udělen titul zasloužilého mistra sport...

Kateřina Skořepová (1)

Narozena 18. 3. 1967 v Praze. Ilustrátorka.

Carl Heinigkes (1)

Vladimír Fiřt (1)

Spisy z oboru statiky.

John Littleford (1)

Tenosový hráč a trenér, autor prací o tenisu.

Ali Sparkes (1)

Anglická novinářka, autorka knih pro děti.

Ernest Dupuy (1)

Plukovník R. Ernest Dupuy bol americký spisovateľ, novinár, vojenský historik a armádny dôstojník. Počas 2. svetovej vojny slúžil ako šéf tlačového oddelenia a oddelenia pre styk s verejnosťou pri najvyššom spojeneckom veliteľstve v Európe. Je autorom viac ako 20 kníh o vojenských dejinách, ale napríklad aj fantastickej poviedky "The Edge of the Shadow", ktorá vyšla v roku 1927 v slávnom časopise Weird Tales.

Miroslav Komárek (1)

Miroslav Komárek byl český vysokoškolský učitel, jazykovědec a bohemista. Narodil se v Lazníkách na Přerovsku a po absolvování Slovanského gymnázia v Olomouci se musel podrobit dobovému osudu svých vrstevníků, totálnímu nasazení. Po znovuotevření vysokých škol začal studovat češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po obnovení vysokého učení v Olomouci přešel tam a studia dokončil na Univerzitě Palackého.

Vladimír Ženatý (1)

Narozen 16.12.1913 v Krakově , zemřel 12.1.1968 v Hradci Králové. PhDr., CSc., středoškolský profesor, publikace z oboru rétoriky.

Michael A DiSpezio (1)

August Rohling (1)

August Rohling byl poslancem na říšské radě ve Vídni, katolickým teologem, vysokoškolským profesorem, jedním z předních antisemitů v habsburském Rakousku. Rohling se narodil v městě Neunkirchen ve Vestfálsku, které bylo tehdy součástí pruského Hannoverska. Teologii vystudoval v Münsteru, poté absolvoval studijní pobyty v Paříži a Bruselu. Na kněze byl vysvěcen v roce 1863. V roce 1867 se v saské Jeně habilitoval pro obor Starý a Nový zákon. Poté vyučoval na univerzitě v domovském Münsteru a v roce 1871 vydal první zásadní antisemitský spis Židé podle talmudu, kterým si získal respekt v antižidovsky naladěných evropských kruzích. V roce 1874 pak obdržel profesuru na univerzitě v Milwaukee ve Wisconsinu v USA. Po návratu ze Spojených států nalezl od roku 1877 nové působiště v habsburském mocnářství v Praze. Na pražské německé univerzitě působil jako profesor biblistiky a semitské filologie. Stal se kanovníkem kolegiální kapituly Všech svatých na Hradě pražském. V Rakousku vedl řadu soudních, veřejných i akademických sporů včetně jeho aktivní úlohy v Tiszaeslarzském procesu či v tzv. Hilsnerově aféře. V roce 1902 byl Rohling penzionován a odešel do Gorice v dnešním Slovinsku. Po rozpadu starého Rakouska odešel z Vídně do Salcburku, kde v roce 1931 v 92 letech zemřel. K nejznámějším dílům Rohlinga patří „Talmudjude“ vydal i práce „Katechismus 19. století pro židy a protestanty“, „Franz Delitsch a židovská otázka“, „Pět dopisů o talmudismu a židovském krevním rituálu“ apod. Vedle spisovatelské práce zasahoval do řady veřejně známých kauz, vedl spory se známými osobnostmi např. protestantským teologem Franzem Delitzschem, s rabínem a poslancem na říšské radě Josefem Samuelem Blochem, který jej usvědčoval z faktografických chyb, úmyslných i neúmyslných omylů apod. Byl jedním z těch, kteří nejvíce šířili mýtus o krevní pověře a rituálních vraždách apod. Velice často útočil proti vídeňským libe...

Cyril Martinisko (1)

Autor knih z oboru strojírenství.

Marie Erbenová (1)

Narozena 1934. Ing., odbornice v oboru ovocnářství a ochrany ovocných plodin.

M. Fiala (1)

Vladimír Frída (1)

Promoval na pražské LF UK v r. 1922. Sběratel památek po svém strýci Jaroslavu Vrchlickém. Praktický lékař v Praze, MUDr. a JUDr. Hudební skladatel a básník. První básně v časopisech psal pod jménem J. Lotos. Později již pod svým vlastním jménem

Zdeněk Hejzlar (1)

Zdeněk Hejzlar byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR, v 50. letech postižen v rámci čistek v KSČ, v 60. letech 20. století rehabilitován a krátce poslancem České národní rady. Po roce 1969 žil v emigraci. Původním povoláním byl učitelem, za druhé světové války byl aktivní v odboji a v letech 1943 – 1945 byl vězněn v koncentračním táboře. Po válce se politicky angažoval v KSČ a v letech 1946 – 1952 byl předsedou Svazu české mládeže. Aktivně se tehdy podílel na budování komunistického režimu. IX. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Od ledna do května 1949 byl členem sekretariátu ÚV KSČ a od května 1949 do září 1951 členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Ve volbách roku 1948 byl rovněž zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Hradec Králové. V parlamentu zasedal do září 1952, kdy rezignoval a nahradil ho Jan Jelínek. Jeho politická kariéra skončila náhle roku 1952. Z ÚV KSČ byl vyloučen v září 1952. Byl zbaven všech funkcí, vyloučen z KSČ a nastoupil jako dělník do dolů a válcoven na Ostravsku. Až od konce 50. let mu bylo povoleno znovu učit a stal se ředitelem základní školy. Politicky se angažoval během pražského jara. Vysočanský sjezd KSČ konaný 22. srpna 1968 bezprostředně po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho zvolil za člena ÚV KSČ. V srpnu 1968 také zasedal v přesednictvu a sekretariátu ÚV KSČ. Již předtím, v červnu 1968, byl po rehabilitaci jmenován ústředním ředitelem Československého rozhlasu. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do České národní rady. Krátce působil na velvyslanectví ve Vídni. Po nástupu normalizace byl ovšem znovu profesně eliminován. Již v listopadu 1969 byl jednomyslně zbaven mandátu v ČNR a ještě roku 1969 odešel do emigrace, přičemž v...

Václav Kapoun (1)

Narozen 24.3.1924, zemřel 5.8.2005. Regionální publicista, archivář a hudební historik.

Josef Hanzl (1)

Český básník a autor knih pro děti. Věnuje se také překládání děl jugoslávských a amerických básníků a je spoluautorem několika scénářů . Narodil se 19. 2. 1938 v Neratovicích. V roce 1963 vystudoval psychologii na Filozofické fakultě v Praze. V letech 1964 až 1969 byl redaktorem měsíčníku Plamen. Pak změnil zaměstnání, ve Filmovém studiu na Barrandově se stal členem tvůrčí skupiny filmů pro děti a mládež. Od roku 1961 začal psát. Začal básnickými sbírkami, pak i tvorbou pro děti, pak napsal řadu povídek. Několik z nich patří do science fiction.

J. V Jones (1)

Britská autorka fantasy.

Alberto Tenenti (1)

Italský historik, autor publikací v oboru.

Miloš Kolesár (1)

Miloš Kolesár bol slovenský novinár, redaktor a úradník. Pseudonym: Pohronský, Horehronský, Podunajský Ľudovú školu navštevoval vo Vyšnej Boci a v Brezne, meštiansku školu v Brezne a v Banskej Bystrici , obchodnú školu v Banskej Bystrici , študoval na Učiteľskom ústave v Lučenci , v Turčianskych Tepliciach . Maturoval v roku 1919. Od roku 1913 pracoval ako kreslič u architekta Peierbergera v Banskej Bystrici, neskôr bol úradník a redaktor mnohých slovenských novín a časopisov. Zakladateľ, vydavateľ a redaktor jedného z prvých slovenských ilustrovaných časopisov Nový svet. Zostavil a zredigoval Zlatú knihu Slovenska, autor autobiografického románu a zbierky lyrizovanej prózy, prispieval do tlače ktorú redigoval. Funkcionár SNS, od roku 1927 člen bratislavskej odbočky Syndikátu československých novinárov.

Jitka Krejčíková (2)

Narozena 1951. Filoložka, německé a anglické jazykové příručky.

Beth Orsoff (1)

Autorka próz, které se nesou v duchu Deníku Bridgett Jonesové, vystudovala nejprve na floridské univerzitě anglický jazyk v kombinaci s filmovou vědou a po několika letech, které strávila jako profesionální záchranářka, i právo. Vzápětí se začala věnovat právnické praxi v oblasti filmového průmyslu, profesi, kterou vykonává i hlavní hrdinka jejího prvního románu Posedlá romantikou .

Rob Swigart (1)

Narodil se roku 1941 v Chicagu a po humanitních studiích byl nejprve reportérem. Potom to zkusil jako obchodní cestující, ale nakonec se usadil jako asistent na katedře anglistiky kalifornské státní univerzity v San José. Kromě psaní se ve volném čase věnuje sportu , hře na violoncello také počítačům a východní filozofii. Jeho zaujetí pro odlišné formy bytí, tajemství smrti a na druhé straně pro možnosti současné techniky je znát na první pohled v jeho románech. Svoji první literární práci , román a Little America , napsal Swigart v roce 1977. Rok nato následoval román A. K. A: a Cosmic Fable a za další rok román Cesta časem. Podle amerických kritiků je to prý jeho dosud nejlepší dílo. Cestování časem a převtělování je Swigartovým oblíbeným námětem . Swigart napsal celkem osm románů, jedním z těch dalších je Portal , příběh, v němž se na počítači simuluje budoucí historie. Kromě psaní románů Swigart natáčí ještě dokumentární i hrané filmy a píše odborné stati o počítačích a o poezii. Se svou rodinou žije v San José.

William Cane (1)

Učitel angličtiny, spisovatel.

Jana Hejná (1)

Narozena 1984. Překladatelka z angličtiny.

Miloš Kysilka (1)

Klavírista, spoluautor hudebních pásem.

Hana Tonzarová (1)

Narozena 10. 1. 1973 v Příbrami, Mgr., Th.D., farářka Církve československé husitské, husitská teoložka, biblistka, vysokoškolská učitelka Husova institutu teologických studií , VOŠ HITS, Vysoké školy zdravotníctva a sociálnej práce Sv. Alžbety, Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy; ekumenická pracovnice, členka prezídia Konference evropských církví, členka Komise Světové rady církví pro ekumenickou formaci a vzdělávání , předsedkyně Leuenberského synodu církví v ČR ; hudební skladatelka, zpěvačka, sbormistryně Komorního sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra v Příbrami ; manželka pražského biskupa Davida Tonzara .

Petr Herold (1)

Knižní ilustrátor.

Roger Hicks (1)

Jörg Walz (1)

Německý autor publikací o historii a současnosti automobilového průmyslu.

Pera Mojsejevna Ataševa (1)

Herečka, novinářka, manželka režiséra S. Ejzenštejna. Se spisovatelem Šamilem Achuškovem napsala dvoudílné "Materiály o historii světové kinematografie" - 1. díl o D. W. Griffithovi a 2. díl o Ch. Chaplinovi .

Josef Rieger (1)

Narozen 19.3.1880 v Libštátě, zemřel 4.1.1941 v Brně. Ing., profesor betonářského stavitelství, publikace z oboru.

K. C McKinnon (1)

Pelletierová byla výjimečně nadanou studentkou, což jí v dětství umožnilo přeskočit dva ročníky a maturovat již v šestnácti letech. V sedmnácti letech ji však vyloučili z Maineské univerzity, jelikož vyvolala falešný požární poplach. Po svém vyloučení pak stopem cestovala po celých Spojených státech, až se nakonec vrátila zpět na svoji Alma Mater, kde odgraduovala. Poté odjela do Nashvillu, aby se zde stala textařkou. Ani zde ale nevydržela dlouho a odjela do Tennesse, kde se seznámila s hvězdou country hudby Jimem Glaserem, k němuž se nastěhovala a s nímž se později zase rozešla. Nakonec si po tří měsíční známosti vzala Toma Viorikica, hotelového manažera, s nímž se setkala v Kanadě. Svůj první román "The Funeral Makers" napsala během svého pobytu v Tennessee a sklidila s ním v literární komunitě úspěch. Od té doby sepsala již celou řadu dalších románů, některé z nich pak pod pseudonymem K.C. McKinnon. V roce 1998 vzbudila Pelletier mezinárodní zájem svou knihou Candles in Bay Street, za níž dostala milion dolarů a která byla přeložena do deseti dalších jazyků a nakonec podle ní byl natočen i film.

Jordan Sophie (1)

Sophie Jordan je americká spisovatelka publikující též pod názvem Sharie Kohler. Vyrostla v hornaté krajině Texasu, kde fantazírovala o dracích, válečnících, královnách a princeznách. Sophie je bývalá středoškolská učitelka angličtiny, ale také autorka bestsellerů dle New York Times a USA Today. Nyní žije v Houstonu se svou rodinou. Když nepíše, tráví svůj čas rozebíráním děje s kýmkoli, kdo je ochotný poslouchat, a plnění jejího DVR pravými krimi příběhy a reality show.

Johann von Guenther (1)

Jaroslav Povolný (2)

Narozen 21.4.1884 v Pelhřimově, zemřel 31.10.1948. PhDr., středoškolský profesor, učebnice češtiny, editor českých klasiků.

Oliver Graham-Jones (1)

Oliver Graham-Jones vystudoval King Edward´s School v Birminghamu a Royal Veterinary College v Londýně. Během druhé světové války sloužil v Itálii a v roce 1951 se stal prvním stálým veterinářem v Londýnské zoo. Je spoluzakladatelem British Veterinary Zoological Society a za svou práci dostal několik ocenění.

Mikuláš Hofmann (1)

Narozen 6.12.1845 v Horách Matky Boží u Sušice, zemřel 8.8.1907 ve Slatiňanech. Chemik, pedagog, pedagogický spisovatel a autor učebnic, překlad z francouzštiny.

Louis de Robert (1)

Francouzský spisovatel konce 19. století . Byl velice populární ve Francii, jeho díla měla témata žena a láska. Začátkem 20. století vydáván i v Českých zemích.

Libuše Hanušová (1)

Skutečné jméno LibušeTrnečková. Narozena 26.3.1894 v Praze, zemřela 4.2.1960 tamtéž. Novinářka, beletristka.

Penny Preston (1)

Pediatrička zaměřená na zdravý vývoj dětí, autorka prací z oboru.

Anna Šilingerová (1)

Narozena 3. 9. 1936 v Praze. Učitelka mateřské školy, vydavatelka zpěvníků pro děti, autorka dokumentárních filmů.

Ladislav Kristen (1)

Povídka pro mládež.

Malin Schwerdtfeger (1)

Německá spisovatelka narozena 27. prosince 1972 v Brémách. Od roku 1992 studovala na Univerzitě v Berlíně, obor židovské a islámské studie. Po prvních literárních pokusech, okolo roku 1990, se zaměřila na prozaickou tvorbu, která byla publikována v časopisech a sbornících. V roce 2000 se účastnila soutěže Ingeborg Bachmannové v Klagenfurtu. Její prozaický debut Café Saratoga, který vypráví příběh polské emigrantské rodiny z pohledů dvou dospívajících dívek, vzbudil vyšší zájem čtenářů i literárních kritiků. Kniha byla později přeložena na polštiny. V současné době žije v Berlíně.

Philippe de Ségur (1)

Francouzský generál a historik, autor pamětí.

Petr Hraboš Hrabalik (1)

Nar. 17. 1. 1962 v Havlíčkově Brodě. V osmdesátých letech žil postupně v Havlíčkově Brodě, Hradci Králové, Liberci, od roku 1987 dodnes v Praze. Člen undergroundových kapel Maama a Křečový žíly, několika rockových skupin , od roku 1988 hlavní persona havlíčkobrodského hardcorového souboru Našrot, s nímž vydal pět alb; to poslední, Mirror And The Mask, nasměrovalo původní tříakordový hard core někam daleko do Orientu. V letech 1995–2000 archivářem televizního dokumentu Bigbít, v současné době pracuje na jeho internetové verzi. Kdysi aktivní fotbalista, dnes význačný fotbalový teoretik, s obzvláštní slabostí pro fotbal argentinský. Vinárnu U sudu nadále navštěvuje. Sbírky a knihy • Bujaré výlety perverzní pomazánky • Pokusné stavy šílenství • Expedice Paris ´90 • Intim spray“ • Viděno Sudem • Mimo Sud • Sběrné Sudoviny • Návrat k Sudu

Michael Procházka (1)

Narozen 9.9.1945. Autor autobiografického příběhu patnáctiletého chlapce, který se pokusil se zbraní v ruce unést civilní dopravní letadlo a dostat se tak za hranice někdejšího Československa.

Neville Duke (1)

Britský stíhací pilot.

Mark Lightbody (1)

Autor průvodců Lonely Planet.

Kvidon <<z >>Felsů (1)

Historický román.

Adolf Langer (1)

Adolf Langer byl český klarinetista, hudební skladatel, kapelník, překladatel a publicista. V roce 1929 maturoval na reálném gymnáziu v Šumperku. Současně se vzdělával na tamější hudební škole . V letech 1929–1935 studoval hru na klarinet a klavír na Německé hudební akademii v Praze, současně navštěvoval po čtyři semestry přednášky na Právnické fakultě Karlovy univerzity . Během studií hrál ve studentském orchestru Smiling Boys Ladislava Vachulky. Od roku 1930 působil jako hudebník a kapelník několika tanečních a džezových souborů. V roce 1933 založil vlastní orchestr, s nímž vystupoval mimo jiné v rozhlase a nahrál přes 200 gramofonových desek pro společnosti Esta, His Master’s Voice a Ultraphon. Za okupace byl totálně nasazen v továrně a vězněn několik měsíců v koncentračním táboře . Po válce obnovil svoji kapelnickou činnost, jíž se věnoval až do počátku 50. let, kdy postupně přestal působit jako výkonný hudebník a zaměřil se na činnost skladatelskou, hudebně pedagogickou, překladatelskou a publicistickou. V letech 1954–1956 studoval soukromě skladbu u Jaroslava Řídkého. Adolf Langer je autorem asi 60 skladeb zábavní a taneční hudby, pozornost věnoval také skladbám instruktivním. Jeho mazurka Brušperačka pro dechový orchestr byla odměněna v jubilejní soutěži Svazu českých skladatelů roku 1955. Psal drobné informativní příspěvky do zahraničních časopisů. Působil v kvalifikačních komisích a v různých festivalových a soutěžních porotách, zvláště pro dechové orchestry mladých. Napsal tři školy pro akordeon a upravil pro něj přes 170 vlastních i cizích skladeb. Je spoluautor publikací Hrajeme na foukací harmoniku a Instrumentationslehre für Blasorchester . Spolupracoval také na knize Moderní instrumentace. Přeložil do němčiny kolem 310 českých vokálních kompozic, jako například kantáty, opery či písně...

František Jejkal (1)

Autor beletristické knihy.

Mode Heinz (1)

Josef Fabian (1)

Josef Fabián byl český regionální kulturní pracovník, divadelník a publicista z Valašského Meziříčí, po sametové revoluci československý politik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum. Po absolvování gymnázia vystřídal řadu povolání. Profesně je k roku 1990 uváděn jako dělník podniku Urxovy závody Valašské Meziříčí, bytem Valašské Meziříčí. Působil jako předseda občanského sdružení Valašské Athény a porevoluční ředitel Kulturního zařízení ve Valašském Meziříčí. Byl hlavní postavou valašskomeziříčského divadla Schod, které v roce 1973 s několika přáteli zakládal a v němž působil coby scenárista , režisér a umělecký vedoucí. Ze souboru odešel koncem roku 2008. Napsal několik knih . Redigoval list Objektiv a časopis Šipinky, byl šéfredaktorem a v letech 1993-1994 i vydavatelem listu Valašské noviny, psal novinové sloupky. Získal Cenu města Valašského Meziříčí za rok 2011. V listopadu 1989 se podílel na stávce divadelníků ve Valašském Meziříčí. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1990. Působil rovněž jako komunální politik . V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva Vsetína jako nezávislý kandidát. Za formaci Volba pro městokandidoval v komunálních volbách roku 1998, ale nebyl zvolen.

Edgard Le Docte (1)

Překladatel francouzského, německého, anglického a španělského jazyka. Autor vícejazyčného právnického slovníku.

Jaroslav Trojan (1)

Jaroslav Trojan byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V letech 1956–1963 byl tajemníkem Krajského výboru KSČ v jižních Čechách a poté do roku 1968 vedoucím tajemníkem jihočeského Krajského výboru KSČ. 13. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. K roku 1968 se zmiňuje coby odborný referent z volebního obvodu Prachatice. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihočeský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do své smrti v srpnu 1970. V oficiální posmrtné vzpomínce ve Federálním shromáždění se o něm uvádí, že „v kritickém období let 1968 a 1969, jako věrný člen Komunistické strany Československa, bojoval nekompromisně proti všem kontrarevolučním a protisocialistickým silám.“ Zemřel tragicky po těžké dopravní nehodě při převozu do českokrumlovské nemocnice.

Manuel Tiago (1)

Vlastním jménem Álvaro Cunhal. Byl politikem a předním funkcionářem Portugalské komunistické strany a jedním z hlavních odpůrců Salazarovy diktatury. Cunhal, jehož rodina se přestěhovala do Lisabonu, se stal aktivním členem PCP roku 1931. Ve 30. letech byl předsedou komunistické mládeže a navštívil Sovětský svaz. Současně studoval právo, které dokončil licenciátem na téma legality a ilegality potratu. Coby komunista byl Cunhal od roku 1937 zatýkán, případně se skrýval. Roku 1960 se mu za pomoci druhů podařilo prchnout z vězení v pevnosti v Peniche a odejít do Moskvy a posléze do Paříže; v letech 1961—1992 byl generálním tajemníkem PCP, která za salazarovského režimu působila ilegálně a byla řízena z exilu. V koloniálních válkách podporovala Cunhalova PCP antikoloniální odboj; v roce 1968 Cunhal výslovně podpořil vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Po Karafiátové revoluci se mohl vrátit do Portugalska a stát se členem parlamentu . Pod pseudonymem Manuel Tiago napsal několik historických románů, kromě toho maloval a překládal. Ke stáru trpěl zeleným zákalem a postupně slepl. Jeho pohřeb v roce 2005 byl masovou událostí. O dva roky později byl v televizní show Os Grandes Portugueses zvolen 2. největším Portugalem v dějinách ; podle mnoha historiků a pozorovatelů nemá tato show přílišnou vypovídací hodnotu. Cunhal je však dosud živým symbolem portugalské radikální levice.

Lev Pučkov (1)

František Maršík (1)

Publikace v oborech Biofyzika, Kardiovaskulární nemoci vč. kardiochirurgie, Obecná matematika, Termodynamika, Mechanika tekutin.