14401–14460 z 147290 Autoři
Jim Lovell (2)
James Arthur Lovell, Jr. je bývalý americký vojenský pilot a astronaut NASA, po matce českého původu, který proslul zejména jako kapitán poškozeného Apolla 13, které dokázal bezpečně dostat zpátky na Zemi. Jeho otec zemřel když bylo Jamesovi 12 let. Onen chybějící mužský vzor našel prý u skautingu, který jako mladý pravidelně navštěvoval. Vystudoval University of Wisconsin-Madison a v roce 1952 námořní vojenskou akademii a sloužil jako pilot na řadě námořních i leteckých základen. Dne 17. září 1962 byl vybrán do druhé skupiny amerických astronautů. Všechny kosmické lodi, ve kterých letěl, startovaly z mysu Canaveral na Floridě a jejich kabiny s astronauty nakonec přistály s pomocí padáků na hladině oceánu. Poprvé letěl na Gemini 7 v zimě 1965 společně s Frankem Bormanem a byl to let v té době rekordní, trval 14 dní. Současně s nimi byla na oběžné dráze Gemini 6A. Za necelý rok letěl na oběžnou dráhu podruhé v Gemini 12 společně s astronautem Buzzem Aldrinem. Během letu se spojili s raketou Atlas – Agena. Potřetí do vesmíru letěl v kosmické lodi Apollo 8 v prosinci 1968. Spolu s ním byli astronauti Frank Borman a William Anders. Byl to první pilotovaný let k Měsíci, s deseti jeho oblety a návratem na hladinu Tichého oceánu. Počtvrté a naposled letěl jako kapitán lodě Apollo 13. Na palubě s ním byli Fred Haise a John Swigert. Měl vystoupit na povrch Měsíce, byl však rád, že přežil. Kvůli explozi nádrže se stlačeným kyslíkem 14. dubna 1970 a následným poruchám se expedice předčasně vrátila po šesti dnech na Zemi. Během svých čtyř letů strávil ve vesmíru bezmála 30 dní. V letech 1966–1973 byl světovým rekordmanem v počtu dní strávených ve vesmíru. V květnu roku 1971 se stal Lovell ředitelem technických aplikací v Johnsonově kosmickém středisku. V březnu 1973 z NASA i armády odešel a stal se prezidentem firmy The Bay-Houston Towing Company. O pět let ve stejné funkci změnil firmu, byl ...
Více od autora
Jim Kjelgaard (1)
Jim Kjelgaard, plným jménem James Arthur Kjelgaard byl americký spisovatel, autor především knih pro mládež. Jim Kjelgaard se narodil roku 1922 v New Yorku jako čtvrtý ze šesti dětí a vyrůstal na rodinné farmě v Allegheny Mountains v Pensylvánii. Poté, co farma zkrachovala, přestěhoval se s rodinou do Galetonu, kde navštěvoval střední školu. Již jako chlapec hodně četl a pokoušel se o vlastní tvorbu. Projevila se u něho ale epilepsie a byl mu diagnostikován nádor, bohužel rodina neměla dost peněz na operaci. Po střední škole studoval při práci dva roky na Syracuse University, přičemž vykonával různá povolání. Stal se vášnivým lovcem a rybářem a rozhodl se, že se stane spisovatelem. Od roku 1938 publikoval své práce v různých časopisech a roku 1941 vydal svůj první román Forest Patrol . Kjelgaard miloval přírodu a byl jejím ochráncem. Měl velmi rád zvířata, což je zřejmé ze všech jeho knih, kterých vydal více než čtyřicet. Obzvláště miloval psy a napsal o nich jeden ze svých nejlepších románů Big Red , který popisuje přátelství mezi člověkem a jeho psem a který byl úspěšně zfilmován. Roku 1959 spáchal Kjelgaard, sužovaný po několik let chronickými bolestmi a depresemi, sebevraždu ve svém domě v Phoenixu.
Více od autora
Jillian Hunter (5)
Jillian Hunter je pseudonym pro dámu jménem Maria Gardner, americkou spisovatelku z Jižní Karolíny. Pěstuje miniaturní růže a se svým manželem a třemi dcerami žije na jihu Kalifornie. Autorka napsala 8 románů dobře hodnocených kritikou. Získala několik literárních cen, včetně prestižní ceny Romantic Times.
Více od autora
Jill Marie Landis (2)
Americká autorka Jill Marie Landis se narodila v Clintonu ve státě Indiana a když ji bylo deset let, přestěhovala se s rodiči do Kalifornie. Po rodičích zdědila zálibu v historii a čtení, a tato skutečnost zformovala její váše%n pro psaní příběhů, které se odehrávají v minulých časech. Vystudovala historii na Long Beach State University a seset let pracovala jako učitelka v mateřské škole. Publikovat začala v roe 1988 a je autorkou šestnácti románů, které ser pravidelně umisťují na předních poszicích žebříčků nejčtenějších knih ve Spojených státech. V současné době žije Jill Marie se svým manželem Steem v Kalifornii a na Havaji. K jejím koničkům, kromě psaní, patčí jizda na kajaku, pěstovnán orchidejí, hra na ukulele, ruční práce a tanec hulahula.
Více od autora
Jiddu Krišnamurti (5)
Džiddú Krišnamúrti byl indický filozof a básník. Patří k nejvýznamnějším duchovním učitelům 20. století. Svým neformálním přístupem se řadí k učitelům života, jako byli Henry David Thoreau nebo Albert Schweitzer. Džiddú Krišnamúrti se narodil v jižní Indii ve městě Madanapalle v chudé bráhmanské rodině. Jeho otec Džiddu Narayaniah zastával funkci na finančním úřadě pod britskou správou. Matka Sandžívamma byla duchovně založená žena, zcela oddaná své rodině a uctívání boha Kršny V roce 1909 si malého Krišnamúrtiho a jeho bratra všiml Charles W. Leadbeater, spolupracovník prezidentky Theosofické společnosti Annie Besantové. Krišnamúrti ho zaujal svou čistou osobností údajně prostou ega. Krišnamúrti společně se svým mladším bratrem byl nadále vychováván pod vedením Annie Besantové, aby byl připraven na svou úlohu Světového učitele. Objevem malého Krišnamúrtiho bylo završeno usilovné hledání theosofů, kteří pátrali po Mesiáši. Duchovní matka Theosofické společnosti Helena Blavatská totiž prohlásila, že budoucí buddha Maitréja se v následujících letech projeví v lidském těle a Theosofická společnost se měla postarat o přípravu světa na tuto událost. V roce 1912 byl Krišnamúrti prohlášen za novodobého Mesiáše, v důsledku čehož došlo k rozkolu uvnitř Theosofické společnosti, z které se odštěpila Anthroposofická společnost v čele s Rudolfem Steinerem. Krišnamúrtiho přívrženci se sjednotili do řádu Hvězdy východu. Avšak po smrti svého bratra v roce 1929 se Krišnamúrti odmítl nadále účastnit jakékoli náboženské činnosti Hvězdy východu a tento řád rozpustil, jelikož dospěl k závěru, že hledání pravdy nelze organizovat. Jako svůj základní cíl si vytyčil pěstování osobní svobody jedince, jež je předpokladem pro nalezení pravdy. Krišnamurtí dalších 60 let po rozpuštění řádu cestoval po světě a přednášel o svém pojetí života. Také inicioval zakládání nadací, které měly sloužit k t...
Více od autora
Jevgenij Serafimovič Veltistov (3)
Ruský spisovatel a scénárista. Proslavil se vědeckofantastickou prózou pro mládež, zejména sérií s postavami robota- chlapce Elektronka a jeho kamarádem Serjožou. Dobrodružství bylo v roce 1980 zfilmováno a běželo i v Československé televizi. Manželka Marta Petrovna Baronovová byla také spisovatelka, jednu knihu napsali spolu .
Více od autora
Jerry Hopkins (2)
Americký spisovatel a novinář, autor více než 30 knih o hudbě, kulinářství a cestování. Nejznámější jsou jeho knihy o Jimu Morrisonovi a Elvisu Presleym . Přispěvatel časopisů jako Rolling Stone, The Village Voice, GQ atd atd. Od začátku devadesátých let žije v Thajsku.
Více od autora
Jerry B Jenkins (5)
Americký publicista, autor biografií, beletrie a literatury faktu s křesťanskou tematikou.
Více od autora
Jens Bjerre (1)
Jens Bjerre je dobrodruh , spisovatel a režisér .Je vyškolený novinář a strojvůdce. V roce 1947 jel na kole dolů přes Afriku , kde se v Jižní Africe seznámil s domorodými -křováky a jejich kulturou. Následující rok on se vrátil a natočil film Kalahari , který dává nahlédnout do lidských rituálů . V roce1960 Bjerre strávil delší dobu s domorodci v severním území . Jens Bjerre Publikoval řadu knih o jeho cestách a setkání s domorodými lidmi, jeho poslední kniha je jeho monografie "Chybějící světy" .
Více od autora
Jennifer Westwood (1)
Jennifer Westwoodová se narodila v roce 1940 a studovala angličtinu na Oxfordské univerzitě, následuje středověká islandština v Cambridge. Členka folklorní společnosti.
Více od autora
Jennifer E Smith (3)
Jennifer E. Smithová je autorkou knihy Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled. Získala magisterský titul v oboru tvůrčího psaní na University of St Andrews ve Skotsku a její práce byla přeložena do dvaceti devíti jazycích.
Více od autora
Jennifer Allison (5)
Jennifer Allison je americká spisovatelka mysteriózních románů, která se nejvíce proslavila jako autorka série knih pro děti Pátračka Gilda. Narodila se a vyrůstala ve městě Saline v Michiganu. V roce 1984 absolovala vysokou školu v Saline. Je držitelkou titulu Bachelor of Arts z Michiganské univerzity, kde studovala hudbu, ale brzy se začala zajímat o literaturu a psaní. Je také držitelem titulu Magistr umění, který získala na Americké universitě ve Washingtonu, D.C. Její první kniha byla vydána v červenci 2005, v té době žila v San Francisku v Kalifornii. V současné době žije v Chicagu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jennifer Allison na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jelena Nikolajevna Koševaja (5)
Celým jménem Jelena Nikolajevna Koševaja. Povoláním učitelka. Ukrývala Hrdinné kosmomolce z Krasnodonu a pomáhala jim přestože si byla vědoma nebezpečí.
Více od autora
Jeffrey Zaslow (3)
Populární novinář, spoluautor knihy Poslední přednáška a otec tří dcer. Předčasně zemřel při autohavárii.
Více od autora
Jeffrey Kluger (2)
Přispívá jako redaktor a fejetonista do časopisu Discover a je mimořádným asistentem v programu postgraduálního studia žurnalistiky na Newyorské univerzitě. Jeho články se objevují v řadě titulů, jako jsou The New York Times Magazine, Playboy, Wall Street Journal a další. Je také spoluautorem knihy Apollo 13.
Více od autora
Jean-Paul Dubois (4)
Francouzský prozaik Jean-Paul Dubois je autorem deseti románů, povídek a esejů.
Více od autora
Jean-François Lyotard (5)
Jean-François Lyotard byl francouzský představitel postmoderní filozofie. V letech 1950 – 1952 působil jako profesor filozofie v Alžírsku, poté vyučoval na francouzských lyceích. V roce 1971 obdržel doktorát z filozofie. Svůj čas dělil mezi univerzitní výuku na Sorboně a v Nanterre a působení v Národním centru pro vědecký výzkum . Stal se rovněž členem Mezinárodního filozofického kolegia v Paříži, profesorem na Kalifornské univerzitě v Irvine a hostujícím profesorem na Yalově univerzitě a dalších univerzitách ve Spojených státech amerických, Kanadě, Evropě a Jižní Americe. Naposledy působil jako emeritní profesor Univerzity Paříž VIII a profesor na Emoryho univerzitě v americké Atlantě. Je pochován na hřbitově Père-Lachaise v Paříži. Lyotard operuje s pojmem postmoderní situace . Postmodernitu odlišuje od modernity, kdy bylo vědění legitimizováno prostřednictvím velkých metavyprávění, metadiskurzů či metanarativních schémat , avšak tyto diskurzy se již vyčerpaly a v důsledku toho ztratily svou autoritu. V postmodernismu se tato velká metavyprávění v Lyotardově pojetí rozpadají na řadu dílčích jazykových her, na nichž je možno se shodnout pouze lokálně . Je potřeba zachovávat čistotu jednotlivých jazykových her, aby nedocházelo k jejich vzájemné záměně. Každá hra má svá specifická pravidla, která mohou být analyzována podle způsobů, jakými lze mezi sebou propojovat jednotlivá tvrzení. Jazykové hry jsou tedy heterogenní a nesouměřitelné. Lidská svoboda přitom spočívá ve schopnosti hrát tyto hry stále novými způsoby, jejich konec je tedy otevřený. Jinými slovy můžeme říci, že podle Lyotarda je nutno opustit hledání univerzálního konse...
Více od autora
Jean-Bernard Carrillet (5)
Francouzský autor cestopisů, fotograf, instruktor potápění a novinář, původním vzděláním překladatel.
Více od autora
Jean Sasson (5)
Jean Sasson je americká spisovatelka, publicistka a lektorka. Sasson vyrůstala v malém jižním městě, od dětství se zajímala o historii. Ještě jí nebylo šestnáct a již přečetla všechny knihy ve školní knihovně. V letech 1978-1980 žila v Saúdské Arábii, cestovala po celém Středním východě. Je autorkou několika bestsellerů, v nichž sugestivně vylíčila především život žen na Středním východě; její knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. Jean Sasson v současnosti žije na jihu Spojených států, Střední východ často navštěvuje.
Více od autora
Jean Racine (6)
Jean Baptiste Racine byl francouzský básník a dramatik období klasicismu, jeden z „velké trojky“ francouzských dramatiků Velkého století . Psal především tragédie, i když v jeho repertoáru je i jedna komedie. Náměty čerpal především z antiky. Snažil se vybírat takové, které by promlouvaly k problémům 17. století. Dne 12. ledna 1673 se stal, na přání Ludvíka XIV., členem Francouzské akademie. Racinův otec byl úředník, jeho děd zastával úřad výběrčího solní daně a jeho praděd – též výběrčí a správce solných skladů – získal šlechtický titul; i básník užíval erb se stříbrnou labutí v blankytně modrém poli. Rodina přísných venkovských mravů projevovala velkou úctu k jansenistům. Ve třech letech se stal úplným sirotkem . Starala se o něj babička a tety. Od deseti let studoval v Port-Royalu, kde se mu dostalo solidního základního vzdělání. Roku 1653 odchází krátce na kolej do Beauvais. Do Port-Royalu se vrátil s rodinou už roku 1655. Celkově se mu dostalo kvalitního vzdělání od pedagogů ovlivněných jansenismem a jako jeden z mála mezi vrstevníky se učil starořečtinu, italštinu a španělštinu. Bohužel, jansenisté považovali umění vyjadřující fikci, a divadlo především, za škodlivé pro duši. Své vzdělání dokončil na Harcourtské koleji v Paříži. V 18 letech objevuje mondénní svět díky svému bratranci Nicolasi Vitartovi, u kterého se zabydlí a tvoří své první básně. Ku příležitosti svatby Ludvíka XIV. v létě roku 1660 předkládá akademikovi Jeanu Chapelainovi dlouhou báseň věnovanou královně La Nymphe de la Seine. Ta je brzy vytištěna na autorovy náklady. Téhož roku píše také svou první divadelní hru Amasie, o které se ví jen to, že byla ředitelem divadla odmítnuta. Na jaře 1661 se pouští do nového pokusu, tentokrát na téma Ovidia a "druhé Julie" - vnučky císaře Augusta. Hru ale nedokončí, protože ho postihne horečka řádící...
Více od autora
Jean Genet (4)
Jean Genet byl francouzský básník, dramatik a spisovatel. Jean Genet vyrostl v pěstounské péči na francouzském venkově, protože jeho matka ho ihned po narození odložila. Na tomto faktu postavil svoji image a lze říci, že se s tím nedokázal nikdy srovnat, proto získal pocit, že je vyloučen ze společnosti a žil jako tulák. Dalším výrazným prvkem, který ovlivnil jeho pocit vyloučení ze společnosti, byla jeho neskrývaná homosexualita. Roku 1925 byl zatčen pro krádež a následně odsouzen. Ve vězení začal psát básně a autobiografický román. Po roce 1930 cestoval napříč Evropou a živil se jako zloděj a homosexuální prostitut . Později vstoupil do cizinecké legie, odkud dezertoval. V roce 1947 měl být za recidivu odsouzen na doživotní práce ve francouzských koloniích, ale protože na jeho obranu vystoupilo značné množství francouzských umělců a intelektuálů, byl omilostněn. V roce 1986 v Paříži zemřel, pochován byl na severu Maroka, a to ve městě Larache. Jeho prozaická tvorba je ovlivněna existencialismem. Genet svá díla často zasazuje do polosvěta spodiny, z něhož sám vyšel. Neodsuzuje jej, pojímá jej velmi věcně, ba jej estetizuje – pokouší se vytvářet morálku, která je v rozporu s naším mravním kodexem. Jako důsledek se u Geneta v jeho románech objevuje fascinace vraždou, krádeží anebo zradou, které staví do juxtapozice zejména s aktem lásky, čímž dosahuje velmi napjatého metafyzického vyznění situací. Formálně jsou Genetovy romány poměrně složitě strukturované rámcové texty, v nichž autor improvizačně rozvíjí své úvahy a erotické fantazie na základě lineárně vystavěného syžetu. V Genetových románech vystupuje obvykle velké množství figur reprezentujících různé aspekty na nich demonstrované morálky. Genetovy romány jsou rovněž často neseny formou deníkového záznamu – ať už fiktivního deníku postavy anebo přímo deníku autora – jak je tomu např. v textu Deník zloděj...
Více od autora
Jean Cassou (5)
Básník, prozaik, povídkář, esejista, historik, výtvarný a literární kritik a překladatel Jean Cassou se narodil v Deustu u Bilbaa. Jeho původní dílo obsahuje na padesát svazků. Ačkoliv jeho hlavní láskou byla poezie, svou první sbírku „Třiatřicet sonetů složených potají“ vydal až za nacistické okupace ve svých sedmatřiceti letech pod pseudonymem Jean Noir. Tyto sonety patří k nejkrásnějším poetickým textům zrozeným z rezistence. Předtím vydal řadu románů, z nichž „Pařížský masakr“ je pro svůj revoluční romantismus a nostalgický patos nejpůsobivější. Cassouovou vášní bylo vše, co se týkalo Španělska, již v roce 1929 napsal „Panorama současné španělské literatury“, vydal esej o Cervantesovi a přeložil mnoho děl španělských básníků i prozaiků. Jeho vlastní profesí však bylo výtvarné umění; jako ředitel Národního muzea moderního umění zasvětil řadu prací velkým postavám klasické i současné malby , napsal „Panorama současného sochařského umění“ a kritickými studiemi v denním tisku živě sledoval výtvarné umění až do své smrti. Jako historik si s oblibou vybíral opět španělská témata a náměty revoluce . K oblíbeným postavám a vzorům, jimž věnoval zasvěcené literární eseje, patří z básníků např. Rilke, Milosz, Machado, z prozaiků Tolstoj.
Více od autora
Jean Breuil (2)
bratr a spoluautor a také Jaquese Breuila také ilustrátor knihy Filipova dobrodružství, je redaktorem francouzského časopisu Vie et santé
Více od autora
Jay McInerney (3)
Jay McInerney, celým jménem John Barrett McInerney Jr. je americký spisovatel. Je autorem osmi románů, z nichž Zářivá světla velkoměsta, Ransom, To už je život a Modelové chování byly přeloženy do češtiny. Je též autorem několika povídkových knih a dvou knih o víně. Napsal scénář pro stejnojmennou filmovou adaptaci románu Zářivá světla velkoměsta a je spoluautorem scénáře televizního filmu Gia o životě americké supermodelky, v němž hlavní roli ztvárnila Angelina Jolie. Pravidelně také přispívá do New York Magazine, Guardian Weekly a do Corriere Della Serra. V 80. letech ho jeden kritik označil za „kokainového prozaika“. Mc Inerney ve svých novelách popisuje šílený svět newyorských nočních klubů té doby s řadou odkazů právě na „bílý prášek“. Jay McInerney se narodil v Hartfordu v Connecticutu. Jeho otec byl viceprezidentem obchodní společnosti, matka v domácnosti. Část svého dětství strávil v Evropě. Již v mládí se rozhodl, že stane spisovatelem. V roce 1976, po ukončení humanitních studií na prestižní škole Williams College v Massachusetts, nakrátko zakotvil v časopise New Yorker. Jelikož však v psaní knihy nijak nepokročil, přestěhoval se z New Yorku do města Syracuse, aby na tamější univerzitě studoval tvůrčí psaní pod vedením romanopisce Raymonda Carvera. Aby si vydělal na studia, pracoval jako příručí v obchodě s vínem. Tam získal první zkušenosti, jež později využil při psaní sloupků o víně pro časopis House & Garden. Hned jeho první román Zářivá světla velkoměsta, který vyšel v roce 1984, mu získal slávu. Celkem se prodalo přes milion výtisků a kniha se dočkala i filmového zpracování. Po něm následovalo v rychlém sledu pět dalších románů Ransom, To už je život, Brightness Falls, The Last of the Savages a Modelové chování, z nichž u nás vyšly tři. Jeho román To už je život z roku 1988 „je svéráznou knihou už z toho důvodu, že ji sice napsal muž...
Více od autora
Javier Sierra (4)
Javier Sierra Albert je španělský novinář, spisovatel, výzkumník, romanopisec a hlasatel, který studoval žurnalistiku v Madridu. Spolupracuje se spoustou anglických spisovatelů zabývajících se historií a mystériemi. Jeho román Poslední Večeře, který vyšel roku 2006, byl v první desítce na seznamu New York Times Best Seller a byl publikován ve 42 zemích. Javier Sierra se narodil 11. srpna 1971 ve španělském městě Teruel. Po celá léta Sierra spolupracuje s národními a mezinárodními experty, jako jsou Graham Hancock a Robert Bauval , aby mohl studovat na existenci údajného zlatého věku lidstva, období v naší dávné minulosti, které zaniklo asi roku 10.500 před n.l, byla to doba kdy začaly vznikat všechny známé civilizace. V současné době je ředitelem vydavatelství časopisu Science Beyond a podílí se na různých rozhlasových a televizních programů . V posledních letech věnuje hodně úsilí na řízení a prozkoumávání tajemství z minulosti a historických záhad, která doposud nebyla objasněna. Jeho romány mají společný cíl, řešit historické záhady na základě dokumentace a terénního výzkumu, se zaměřením na záhady historie.
Více od autora
Jaroslava Timková (3)
Zkušená vydavatelka, promotérka, publicistka a novinářka s dvacetiletou zkušeností z oboru, která absolvovala stovky rozhovorů a umí se skvěle ptát.
Více od autora
Jaroslava Pešková (4)
Maturovala v r. 1948 na gymnáziu v Plzni, v l. 1948–52 studovala na FF UK filozofii, historii a pedagogiku; PhDr. 1952. Od r. 1953 působila na katedře filozofie FF UK, v r. 1965 se habilitovala pro obor dějiny filozofie. Její filozofickou orientaci ovlivnily od poloviny 60. let semináře Jana Patočky o fenomenologii. V 80. letech byla nucena přejít na katedru pedagogiky FF UK. V r. 1991 byla jmenována profesorkou filozofie se zaměřením na filozofii výchovy, v l. 1991–93 byla vedoucí katedry filozofie FF UK, od r. 1994 vedoucí katedry filozofie a společenských věd PedF UK. Během vysokoškolských studií se i zásluhou L. Svobody začala zabývat svým prvním celoživotním tématem – dějinami české filozofie. Ve svých domácích i zahraničních publikacích se věnovala místu filozofie při formování novodobé české společnosti, J. Jungmannovi, českému herbartismu, F. Krejčímu, F. Drtinovi, T. G. Masarykovi, J. Popelové a zvláště J. A. Komenskému, osobnosti, jež na počátku nové epochy dokázala vyjádřit složitou problematiku krize 17. století a odkrývat půdorys lidských možností, sebepoznání a sebevědomí v horizontu světa. S komeniologickými pracemi souvisejí její další hlavní témata: filozofie výchovy jako přirozená součást filozofie, důsledek její antropologické orientace, a otázky tradice jako způsobu zvýznamňování minulosti, které je půdou porozumění pro ustrojení současnosti. Filozofie je tak pro P. cestou ke skrytým předpokladům místa člověka v celku světa.
Více od autora
Jaroslava Hrabáková (6)
Narozena 19. 5. 1929 v Hlinsku, zemřela 17. 3. 2017 v Praze. Bohemistka, literární vědkyně.
Více od autora
Jaroslav Zhouf (5)
doc. RNDr. Jaroslav Zhouf, Ph. D. Docent Katedry aplikované matematiky Fakulty informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze
Více od autora
Jaroslav Vozka (5)
Jaroslav Vozka , Čechy - 8. května 1954 Západní Berlín - Německo) byl český novinář, spisovatel a vysokoškolský pedagog. Působil jako sociálně demokratický publicista . Jako popularizátor dějin socialismu a socialistických teorií se věnoval politickým a ideologickým tématům. Jaroslav Vozka maturoval na gymnáziu v Jičíně. V letech 1923 až 1924 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V rozmezí let 1924 až 1927 pak pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze na Albertově. Během nacistické okupace patřil Jaroslav Vozka k aktivním účastníkům domácího protiněmeckého odboje. Zde plnil úlohu spojky mezi různými ilegálními skupinami. Také přispíval do ilegálního tisku. Po vzniku deníku "Práce" zastával pozici šéfredaktora. V letech 1945 až 1950 přednášel jako pedagog na Vysoké škole politické a sociální. Jaroslav Vozka byl jedním z prvních historiografů protinacistického odboje. Známá je jeho kniha "Hrdinové domácího odboje", která vyšla v roce 1946. V červnu roku 1945 byl zvolen předsedou přípravného výboru "Svazu českých novinářů", funkci vykonával až do ustavující valné hromady v březnu 1946. Po Únoru 1948 byl Jaroslav Vozka donucen odejít z veřejného života, ale dále působil jako pedagog. V roce 1954 se pokusil odejít do exilu přes Západní Berlín, ale východoněmecká policie jej zadržela a následně údajně spáchal sebevraždu. Jaroslav Vozka byl členem sociální demokracie. Po sloučení ČSSD a KSČ v červnu roku 1948 se stal členem KSČ. Pískovcová pamětní deska je umístěna na domě v městě Železnice v Husově ulici č. 101. Její odhalení iniciovala sestra Jaroslava Vozky, paní Květa Jiránková, která působila jak...
Více od autora
Jaroslav Vokoun (5)
Narozen 21.5.1956 ve Strakonicích. Mgr., teolog, práce z oboru ekumenické a pastorální teologie, překlady z němčiny.
Více od autora
Jaroslav Šváb (3)
Jaroslav Šváb byl český grafik a ilustrátor. Vzdělání získal v letech 1925–1931 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Františka Kysely a Jaroslava Bendy. V letech 1939–1948 vedl v grafickou školu Officina Pragensis, kterou založil Hugo Steiner-Prag. Jeho žáky tam byli například Libor Fára, Adriena Šimotová nebo Václav Bláha. Ve 30.letech spolupracoval s Pražskou průmyslovou tiskárnou, kterou vedl Method Kaláb. Ve své tvorbě se zabýval většinou aspektů knižního umění, zejména tvorbou knižních obálek, knižních vazeb, ale také tvorbou plakátů. Knižní obálky s jednoduchýn geometrickým členěním a ve 3 kontrastních barvách ve stylu konstruktivismu a minimalismu vytvářel nejčastěji pro nakladatelství Mladá fronta a SNKLHU a Odeon. Kromě toho se zabýval knižní grafikou s krajinářskými motivy. Byl člen SČUG Hollar, s nímž pravidelně vystavoval. Od roku 1964 se účastnil Bienále užité grafiky v Brně. Od roku 1966 byl zasloužilým umělcem.
Více od autora
Jaroslav Srba (3)
Jaroslav Srba byl český fotbalista, útočník, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v roce 1928 dvě utkání, gól se mu nepodařilo vstřelit. Byl Mistr Československa z roku 1928, titul získal s Viktorií Žižkov, hrál i za Nuselský SK a Bohemians AFK Vršovice.
Více od autora
Jaroslav Seďa (6)
Narozen 6.10.1925 v Ostrově u Vysokého Mýta, zemřel 31.8.1993. Hudební spisovatel a organizátor, monografie hudebních skladatelů.
Více od autora
Jaroslav Sapík (4)
Vyučil se v hotelu Ambassador kuchařem, kde se postupně propracoval do pozice šéfkuchaře. V hotelu pracoval od roku 1967 až do roku 1995 V letech 1983-1987 absolvoval hotelovou školu ve Velkém Meziříčí Absolvoval mnoho zahraničních cest do předních hotelů a restaurací v Německu, Rakousku, Anglii, Španělsku,Madarsku, Indii, Singapuru Zúčastnil se řady domácích a mezinárodních soutěží, ze kterých si odnesl čestná uznání a medaile. V roce 1992 si otevřel kousek za Prahou v malé vesničce Klokočná rodinnou restauraci a penzion. Řadu let spolupracuje s Pražským Hradem, kde pomáhá zajištovat stravování při významných událostech. Připravoval menu pro prezidenty, krále, monarchy a papeže. Je zarytým obhájcem české kuchyně o které tvrdí, že je nutné vrátit ji do té pozice, kterou zastávala ještě na počátku minulého století, kdy s úspěchem soutěžila s Vídní i Budapeští a držela krok s Paříží. V roce 2009 založil, vlastně obnovil Československý svaz kuchařů, který byl před druhou světovou válkou nuceně ukončen.
Více od autora
Jaroslav Pacovský (2)
Jaroslav Pacovský , autor reportáží, literatury faktu a rozhlasových i televizních pořadů pro děti. Redaktor časopisu Sluníčko, převážná část jeho tvorby se týká dětí. Spolupracoval na večerníčku Králíci z klobouku, nebo pohádka Ač je to k nevíře, strašidla jsou z talíře. Jako bývalému reportéru Mladého světa mu není cizí ani cestování, a z těchto "potulek" vznikly knihy Vzduchoplavci, aviatici a piloti, nebo Lidé , vlaky, koleje.
Více od autora
Jaroslav Metelka (6)
Květnová revoluce v roce 1945 přinesla spoustu nového i do Úpice. Ta v té době neměla ani správní orgán, ani starostu. Začátkem roku sílila činnost odbojových skupin, která vyvrcholila 8. května, když poslední německé auto opustilo Úpici a Češi obsadili budovu městského úřadu. 9. května 1945 byl ustaven Revoluční národní výbor a jeho předsedou byl zvolen učitel Jaroslav Metelka. Byla vytvořena jednotka národní gardy, která sídlila v sychrovském chudobinci a 11. května byla na náměstí postaven katafalk a byl vypraven pohřeb sedmi padlým - obětem květnové revoluce v Úpici.
Více od autora
Jaroslav Makuš (4)
Narozen 24.11.1891 v Červeném Újezdě, zemřel 26.5.1945 v Praze. Beletrista, autor her pro děti.
Více od autora
Jaroslav Lukavský (4)
Jaroslav Lukavský byl český akademický malíř, ilustrátor a grafik. Jaroslav Lukařský se narodil v Praze, ale dětství prožil v Děvínské Nové Vsi . Roku 1938 se s rodiči vrátil do Čech. Studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni a od roku 1942 na Státní grafické škole v Praze. Roku 1943 musel studium přerušit, protože byl totálně nasazen, nejprve v Berlíně a pak v Ústí nad Labem. Po skončení války studoval v letech 1945–1950 na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Vladimíra Silovského. V letech 1950–1951 pak absolvoval soukromé studium písma a xylografie u Oldřicha Menharta. Ve své tvorbě se věnoval zejména dřevorytu a dřevořezu a postupem času se stal v tomto oboru jedním z nejuznávanějších umělců. Inspiraci ke svým dílům nacházel ve svém vztahu k přírodě, zejména k vysokohorské z Vysokých Tater. Zabýval se též volnou a užitou grafikou. Od roku 1952 působil v organizaci Československých výtvarných umělců a účastnil se celostátních přehlídek soudobého výtvarného umění. V roce 1954 se stal členem SČUG Hollar . Byl také členem Spolku českých bibliofilů a spolupracoval na bibliofilských tiscích. V letech 1981–1984 působil v Armádním výtvarném studiu. Zúčastnil se mnoha mezinárodních výstav . Jeho jméno je rovněž spojováno s tvorbou poštovních známek , s návrhy československých bankovek a s knižními ilustracemi.
Více od autora
Jaroslav Lebeda (2)
Jaroslav Lebeda byl český pedagog, akademický malíř, grafik, ilustrátor učebnic a knih pro mládež a redaktor dětského časopisu. Za protektorátu se účastnil protinacistického odboje. Ve věku 34 let byl odsouzen nacistickým soudem k trestu smrti. Byl popraven gilotinou v pankrácké věznici v Praze dne 22. března 1944. Jaroslav Lebeda se narodil v Křížlicích v roce 1910. Po studiu na gymnáziu v Jilemnici. zahájil studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Za protektorátu spoluorganizoval ilegální protinacistickou odbojovou skupinu českých levicových kulturních a vědeckých pracovníků – "Národní revoluční výbor inteligence" . . Jaroslav Lebeda byl zatčen dne 29. ledna 1943. Jeho vyšetřování na gestapu vedl komisař Böhm z protikomunistického oddělení. Lebedovi bylo kladeno za vinu, že podporoval nepřátele říše na útěku tím, že jim zprostředkovával falešné osobní doklady. Dále byl obviněn z velezrady a za to, že přechovával hledané osoby a i jinak napomáhání nepřátelům německé říše. Lebeda byl vězněn v pankrácké věznici od konce ledna 1943. Po věznění v Drážďanech byl přemístěn v prosinci 1943 zpět na Pankrác. K smrti byl Jaroslav Lebeda odsouzen 12. ledna 1944. Na Pankráci byl vězněn v cele číslo 32 na oddělení II/a . Byl popraven 22. března 1944 v 15.55 hodin gilotinou v pankrácké sekyrárně. Poslední stránka z cyklu dvanácti maleb s náboženskou tematikou nazvaných "Mému rodu", který vytvořil Jaroslav Lebeda několik týdnů před popravou – na cele smrti v Pankrácké věznici v Praze. Autoportrét datovaný 8. února 1944. Celý cyklus "Mému rodu" zveřejnil Karel Rameš v knize, popisující formou jakéhosi deníku "běžný" život v pankrácké věznici....
Více od autora
Jaroslav Kratěna (7)
Je český cestovatel a spisovatel. Je autorem cestopisů zemí Severní Ameriky, které navštívil a procestoval. V roce 2012 vydal již desátý cestopis s názvem Zlatá hora.
Více od autora
Jaroslav Kovanda (6)
Narozen 26. 2. 1941 ve Zlíně. Výtvarník, sochař, malíř, typograf, básník a prozaik, publicista, vydavatel poetického magazínu, regionální literatura Zlínska.
Více od autora