Všichni Autoři a témata

Břetislav Mičulka (1)

Narozen 1926. Zemědělský ing., šlechtitel ovocných plodin, též práce o pěstování a šlechtění lilií.

François Besse (1)

Francouzský novinář, autor prací o historii letectví, vojenských letadlech a vývoji civilního letectví.

Mark Jevsejevič Berljand (1)

P. N Krasikov (1)

Rudolf Dostál (1)

Narozen 28.3.1885 v Prorubech u Potštejna, zemřel 19.6.1973 v Brně. PhDr., DrSc., profesor botaniky, literatura z oboru.

Fr. Gust (1)

Zbyněk Ferkl (1)

Autor práce z oboru dendrologie.

A. M Jakovlev (1)

Jozef Tkadlec (1)

Narozen 27.2.1897 v Novém Městě nad Metují, zemřel 18.7.1976 v Praze. PhDr., knihovník, básník, překladatel.

Hana Forsterová (1)

Milostné romány pro ženy. Červená knihovna 1. pol. 20. století.

Aleksandr Grigor'jevič Dement'jev (2)

Ruský literární historik, dějiny ruské literatury.

Lev Abramovič Plotkin (1)

Ruský literární kritik, specialista na ruskou literaturu.

M. R Lovric (1)

Spisovatelka, autorka antologií a historických romancí.

Jana Hošková (1)

Někdejší tanečnice, choreografka a taneční pedagožka Jana Hošková zanechala v českém tanci nejvýraznější stopu jako kritička a dlouholetá šéfredaktorka časopisu Taneční listy . Profesionální taneční praxi završila studiem oboru Dějiny a teorie tance na pražské DAMU, kde byla mimo jiné žačkou guru české taneční kritiky a libretisty Jana Raimosera, a poté nástavbového studia estetiky na FF UK. Absolvovala kurzy a zahraniční stáže v Německu, Bulharsku, Rusku, Anglii, USA, v Indii či na Kubě. Jako pedagog působila mj. na Katedře tance AMU, spolupracovala s Výzkumným ústavem pedagogickým a MŠMT, podílela se na založení Konzervatoře Duncan Centre v Praze. Jako publicistka přispívala do řady odborných zahraničních periodik, spolupracovala s Conseil International de la Danse UNESCO, Society of Dance History Scholars či Dance Library Lincoln Centre New York. Byla členkou odborných komisí, poradních sborů a porotkyní na mezinárodních soutěžích doma i v zahraničí. Jako fundovaná odbornice na balet a lidový tanec stále aktivně sleduje taneční dění u nás i v zahraničí, o kterém referuje v několika oborových periodikách, je členkou Rady Tanečního sdružení ČR.

Vilém Dubský (1)

Dubský, Vilda , textař, narozen 12. 4. 1916, Praha, zemřel 19. 6. 1974, tamtéž. Studoval na reálce, byl úředníkem, později redaktorem. Od konce třicátých let psal texty swingových a šansonových písniček, někdy i hudbu k nim . Textařsky spolupracoval s řadou skladatelů, k nimž patřili zejména Alfons Jindra , Jaroslav Malina , Bedřich Nikodém , Jiří Traxler a další. Byl spoluautorem libret k operetám Luďka Pacáka a k několika hudebním veselohrám . Po osvobození 1945 otextoval řadu amerických lidových písní .

Karel Rau (1)

Dr. Ing. Karel Rauner vysokoškolský učitel na Katedře matematiky, fyziky a technické výchovy Západočeské univerzity v Plzni; též spoluautor učebnic.

Felix Zrno (1)

Felix Zrno byl český sbormistr, hudební skladatel a pedagog. Absolvoval učitelský ústav v Praze. Stal se učitelem na obecné škole, ale dále se všestranně hudebně vzdělával. Hru na klavír a na housle studoval u sourozenců Františka Ondříčka a ve skladbě byl žákem Vítězslava Nováka. Kromě toho studoval i zpěv a hudební teorii. Ze hry na housle a ze zpěvu složil státní zkoušky. Nadále však zůstával v základním školství. V letech 1939–1945 byl ředitelem obecné školy. Po osvobození se stal referentem hudební výchovy Výzkumného ústavu pedagogického a později odborným asistentem na Pedagogické fakultě v Praze. Byl sbormistrem Pěveckého sboru Typografia a Pěveckého sdružení pražských učitelů. Kromě svého skladatelského díla se významnou měrou zasloužil o rozvoj hudební výchovy na školách. Napsal mnoho metodických prací z tohoto oboru a sestavil řadu instruktivních sborníků a zpěvníků. Kromě toho zkomponoval řadu písní, písňových cyklů, sborů, úpravy lidových písní pro zpěv a klavír íi různá sborová obsazení. Vydal několik zpěvníků lidových a umělých písní a hudebně-pedagogických příruček.

Antonín Uhlík (1)

Jos Vinzenz (1)

Ludwig Salvator (1)

Ludvík Salvátor byl toskánský princ a rakouský arcivévoda, významný cestovatel, etnograf, geograf a spisovatel. V německy mluvících zemích a na Baleárských ostrovech se jedná o mimořádně populárního příslušníka habsburského rodu, jehož příznivci se sdružují do četných spolků. Ludvík Salvátor byl uznávaným vědcem, za svou práci získal celou řadu mezinárodních ocenění a byl členem významných evropských vědeckých společností. Byl čestným členem císařské Akademie věd ve Vídni a rytířem rakouského řádu zlatého rouna. V polabském Přerově nad Labem založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě. Ludvík Salvátor pocházel z pobočné větve habsbursko-lotrinského rodu vládnoucího v Toskánském velkovévodství mezi léty 1737 do 1859. Byl čtvrtým synem velkovévody toskánského Leopolda II. z jeho druhého manželství s Marií Antonií Neapolskou. Narodil se ve Florencii v rezidenci Palazzo Pitti 4. 8. 1847. Ve věku dvanácti let je nucen s rodiči a sourozenci uprchnout z Toskánska, jelikož ve sjednocené Itálii již není pro neitalské dynastie místo. Rodina najde ochranu u císaře Františka Josefa I. a usadí se v Čechách – v roce 1860 obdržel Ludvíkův otec od císaře doménu Brandýs nad Labem a Přerov nad Labem, které od roku 1870 až do své smrti v roce 1915 spravoval Ludvík Salvátor. Ludvíkův otec Leopold se nakonec usadil na zámku v Ostrově nad Ohří. Po vypuknutí první světové války musel Ludvík Salvátor uposlechnout rozkazu císaře Františka Josefa I. a vrátit se do vlasti. Se svou družinou, která se skládala z pestré směsice příslušníků různých národů, se usídlil na zámku v Brandýse nad Labem. Následkem vlhkého počasí se zhoršil jeho zdravotní stav a 12. října 1915 zemřel. Pohřben je v Kapucínské hrobce ve Vídni. Přestože po sobě Ludvík Salvátor zanechal řadu nemanželských dětí, neměl legitimního dědice. Brandýský zámek a veškerý...

Amand von Schweiger-Lerchenfeld (1)

Rakouský autor cestopisných spisů.

Filip Wittlich (1)

Narozen 15. 11. 1967 v Praze. Mgr., Ph.D., vedoucí kurátor oddělení dokumentace sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Autor textu fotografické publikace o vládních palácích.

Edgar Armond (1)

Pavel Štěpán (1)

Pavel Štěpán byl uznávaný český klavírista, který se proslavil interpretací klasické hudby, zejména děl Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. Narodil se 5. února 1925 v Brně v Československu a pocházel z hudební rodiny; jeho otcem byl skladatel a klavírista Josef Štěpán. Pavel Štěpán Jeho kariéra se vyznačovala hlubokým porozuměním klasickému repertoáru a schopností zprostředkovat nuance interpretovaných skladeb.

Nadine Gordimer (1)

Nadine Gordimerová byla jihoafrická spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1991. V roce 1974 získala také Bookerovu cenu za román The Conservationist. Česky vyšel výbor povídek Pátkova šlépěj a romány Poutníci a Začni žít. Nadine Gordimerová se narodila 20. listopadu 1923 ve Springs v Jihoafrické republice zámožným manželům Isidoroviva Hannah Gordimerovým. Její otec byl židovský klenotník pocházející z Litvy a její matka byla britského původu. Ve svém rodném městě Gordimerová navštěvovala klášterní školu. Poté nastoupila na Witwaterstrandskou univerzitu, kterou ovšem po roce opustila, aby se mohla plně věnovat psaní. Roku 1948 se odstěhovala do Johannesburgu, kde strávila většinu života. Rok po svém přestěhování se vdala za G. Gavrana, toto manželství, ze kterého vzešla dcera Oriane, ovšem po třech letech skončilo rozvodem.  Roku 1954 se Gordimerová vdala podruhé. Tentokrát za židovského uprchlíka a obchodníka s uměním, Reinholda Cassirera. S Cassirerem má dalšího syna, Huga Cassirera, který pracuje jako filmař a spolupracoval se svou matkou na alespoň dvou dokumentech. Ke psaní se Gordimerová dostala již ve svých devíti letech, svou první krátkou povídku přitom vydala ve svých patnácti v liberálním Johannesburském magazínu Forum. Její první knižní série Face to face pak vyšla opět v Johannesburgu, a to roku 1954. Úspěch sklidila například za svou první knižní novelu The Lying Days, vydanou roku 1953, zakládající se na jejích vlastních zkušenostech.  Hlavní hrdinka se zde musí vyrovnávat s pocity viny a zodpovědnosti za rasovou nenávist, které se stala svědkem. Další z jejích knih, The Conservationist'', dostala ocenění knižní cena roku. Za zmínku stojí také její knihy Burger’s Daughter, která byla napsána v souvislosti se Sowetským povstáním, a která byla tehdejším apartheidským režimem zakázána, nebo krátké sbírky povídek A soldier‘s embrace, Something Out There či Jump and Other Storie...

Paddy Cutts (1)

Práce o kočkách.

Tamara Valentová (1)

Laura Winckler (1)

Švýcarská filozofka a psycholožka, narozená v Buenos Aires, žije ve Francii, práce z oboru psychologie, orientální filozofie, astrologie a mytologie, zakladatelka mezinárodní kulturní asociace Nová akropolis.

Halen Ann Augst (1)

Rosario Messina (1)

Rosario Messina se narodil v Giarre 24. ledna 1936. Získal doktorát teologie na papežské univerzitě Gregorianě a je docentem dějin zdravotnictví na Mezinárodním institutu pastorace ve zdravotnictví "Camillianum" v Římě. Je promotorem AVO v Campanii a na celém jihu. Třikrát byl provinciálem jihoitalských kamiliánů. Je ředitelem nemocnice Maria SS. della Pieta di Casoria .

Jan Štumpf (1)

Spis z oboru zvěrolékařství.

David Freemantle (1)

Respektovaný a uznávaný mezinárodní odborník a konzultant v oblasti poskytování služeb zákazníkům, vedení a motivace lidí a týmové práce. Je autorem 14 publikací, z nichž některé se staly světovými bestsellery.

Tomáš Termer (1)

Ing., ekonom, zaměřený na oblast financí.

Svante Östblom (1)

Crispin Simon (1)

Zdeněk Šíla (1)

Pavel Petrovič Parenago (1)

Pavel Petrovič Parenago byl sovětský vědec, astronom a profesor. Působil jako vedoucí oddělení hvězdné astronomie na Lomonosově moskevské státní univerzitě, člen korespondent Sovětské akademie věd.

Harvey Mackay (1)

Americký publicista a obchodník.

František Vojta (1)

Narozen 13.4.1902 v Brně, zemřel 1972. RNDr., tělovýchovný pracovník, literatura z oboru.

Hilary A James (1)

Petr Marek (1)

Petr Marek je český hudebník, divadelník a filmový režisér známý jako frontman hudební skupiny Midi lidi. Před vznikem Midi lidí v roce 2006 vystupoval jako Muzikant Králíček. Hrál také s Monikou Midriakovou v duu Monikino Kino. Vystudoval filmovou vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, nyní učí na FAMU. Natočil řadu filmů, v roce 2002 debutoval v kinodistribuci s filmem Láska shora. Je také aktivním divadelním tvůrcem a mimořádným improvizátorem. Kromě vlastních formací Dekadentní divadlo Beruška, Láhor soundsystém, Rádio IVO, ad. spolupracuje také autorsky i herecky s Divadlem VOSTO5 na inscenacích Zahrádkáři a Proton!!!.

Luděk Ambrož (1)

RNFr., CSc., programátor, práce z oboru matematických metod v ekonomii a kapitálových trhů.

Gary Jones (1)

Britský autor knih z oboru drobného podnikání.

Jiří Pivrnec (1)

Ekonom, zaměřený na finanční management, též publikace o akciích.

Edward L Nash (1)

Zabývá se poradenstvím a utvářením direct marketingu, publikace z oboru.

Pavel Katz (1)

Průkopník českého potapěčství, autor populární Potapěčské techniky, konstruktér potapěčského vybavení.

Mark Shipman (1)

Anglický ekonom, práce z finančnictví a bankovnictví.

Kamil Vanko (1)

Katarína Mészárosová (1)

Slovenská matematička, vysokoškolská pedagožka, autorka učebních textů z deskriptivní geometrie.

Gustavo Bolívar Moreno (1)

Gustavo Bolívar Moreno je kolumbijský novinář a spisovatel, jehož první román se umístil mezi nejprodávanějšími knihami v zemi a radikálně změnil panoráma současné latinskoamerické prózy. Gustavo Bolíar, pěstitel stylu, který je možné označit za "tragický realismusL, nám se syrovostí a lyrikou ukazuje dramatickou skutečnost. Již před tímto bestsellerem publikoval několik knih, ale teprve titul "Když nebudu mít prsa ze silikonu, nedostanu se do ráje" mu přinesl mezinárodní slávu. Kniha byla rovněž zfilmována, režisérem byl sám Bolívar.

Ladislav Kačáni (1)

Ladislav Kačáni byl slovenský fotbalista a fotbalový trenér, československý reprezentant, držitel bronzové medaile z mistrovství Evropy 1960 . Byl i účastník mistrovství světa roku 1954 ve Švýcarsku. Významný metodik a autor fotbalových učebnic. Vysokoškolský pedagog byl vedoucím úseku fotbalu na FTVŠ, předsedou trenérské rady na svazu, členem komise vrcholového fotbalu a technickým ředitelem Slovenského fotbalového svazu. Elegantní, vysoce technický hráč, nepřekonatelný ve hře hlavou. Rodák z Lučence začínal s fotbalem v rodišti, v letech 1946 až 1953 hrál za SZ Lučenec a Poľanu Opatová. Do Bratislavy přicházel do Slovanu, ale v roce 1953 měl hrát jako vysokoškolák za uměle vytvořenou a hned prvoligovou Slávii Bratislava VŠ. Zvolil si Červenou hvězdu, v jejímž mužstvu vybojoval mistrovský titul . Sehrál 229 ligových zápasů a vstřelil v nich 49 gólů. V Poháru mistrů evropských zemí nastoupil ve 4 utkáních a dal 1 gól. Debutoval v zápase Mezinárodního poháru 26. dubna 1953 proti Itálii. S reprezentací se rozloučil v přátelském zápase 7. dubna 1962 proti Švédsku. Za československou reprezentaci odehrál 20 zápasů a vstřelil 3 góly. Byl účastníkem mistrovství světa roku 1954 ve Švýcarsku. O účast na dalším MS 1958 ve Švédsku ho připravila zraněná noha a o stříbrné MS 1962 v Chile závěrečné zkoušky na vysoké škole a další zranění. Po skončení hráčské kariéry se věnoval trenérské činnosti, vedl mužstvo Interu Bratislava či Lokomotívy Košice. V letech 1971–1972 vedl i reprezentační mužstvo Československa (spolu s Ladis...

Milan Bokša (1)

Milan Bokša je český fotbalový trenér, metodik a funkcionář. Působí též jako fotbalový expert v televizi. Po studiu na vysoké škole nastoupil do funkce trenéra v Dukle Tábor. Odtud se přes působení v různých mládežnických mužstvech dostal až na metodický úsek Českomoravského fotbalového svazu, kde působil i jako člen realizačních týmů mládežnických reprezentací. V roce 1988 působil společně s Josefem Masopustem v Indonésii, kde vedl tamní fotbalové olympijské mužstvo. Po návratu zpět trénoval Teplice, se kterými postoupil do druhé ligy, dále v prvoligových týmech Chebu, LeRKu Brno, Drnovicích a v Olomouci. S týmem Olomouce obsadil ve fotbalové Gambrinus lize v sezóně 1997–1998 konečnou třetí příčku a mužstvo se dostalo do evropských pohárů. Následně odešel trénovat do zahraničí, do Kuvajtu. Po návratu působil coby trenér v Ostravě, Českých Budějovicích, Synotu, v Mladé Boleslavi a v Jihlavě. Následně pracoval ve fotbalové škole v Roudnici nad Labem. Poté působil jako šéftrenérem mládeže v pražské Spartě. Posléze se vrátil do Jihlavy, krátce dělal asistenta hlavního trenéra a od června 2015 byl jmenován sportovním ředitelem. V září 2015 dočasně převzal v tomto klubu místo hlavního trenéra po odvolaném Luďku Klusáčkovi . Na této trenérské pozici ho vystřídal v lednu 2016 slovenský trenér Michal Hipp a Milan Bokša zůstal ve funkci sportovního manažera. Je spolumajitelem firmy Bokša, spol. s r.o. a majitelem firmy Alpha Bio Česko s.r.o.

Jan Mendlík (1)

Spoluautor knihy o kopané.

C Rajagopalachari (1)

Indický politik, státník a myslitel.

Thom Hartmann (1)

Americký psychoterapeut. Publikace z oboru.

Rollo May (1)

Rollo Reece May byl americký psycholog, představitel tzv. existenciální psychoterapie. Jeho nejslavnější prací se stala kniha Love and Will z roku 1969. Na jeho dílo mělo zásadní vliv učení filozofa Sørena Kierkegaarda, jemuž věnoval svou dizertaci, jejímž přepracováním pak vznikla první Mayova kniha The Meaning of Anxiety. V mládí studoval v Řecku, jeho učitelem zde byl mj. Alfred Adler. Za klíčového předchůdce existenciální psychoterapie May označoval jiného původně freudovského psychologa, Otto Ranka. Byl též blízkým přítelem teologa Paula Tillicha, i on silně ovlivnil Mayovo pojetí psychoterapie. May rozlišuje pět stadií psychického vývoje. V práci Love and Will May reagoval na radikální hnutí 60. let, která se často hlásila k tzv. sexuální revoluci a koketovala s idejemi volné lásky apod. May se postavil proti těmto tendencím, tvrdil, že jejich šíření povede jen k růstu apatie. Odmítl také západní ideologii, která tradičně separuje lásku od sexuality a rozlišil pět druhů lásky:

Diego Armando Maradona (1)

Diego Armando Maradona španělsky: , katalánsky: byl argentinský fotbalista a trenér argentinské fotbalové reprezentace. Všeobecně je považován za jednoho z nejlepších a nejtalentovanějších světových hráčů všech dob. S národním týmem Argentiny zvítězil ve finále Mistrovství světa hráčů do 20 let 1979 v Japonsku, mistrovství světa 1986 v Mexiku a byl druhý na mistrovství světa 1990 v Itálii. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Byl ofenzivní hráč malého, podsaditého vzrůstu. Jeho krátké silné nohy a nízko položené těžiště mu dávaly výhodu v krátkých sprintech, navíc byl geniální v práci s míčem. Hrál zpravidla levou nohou, a to i v situacích, kdy bylo vzhledem k poloze míče zdánlivě vhodnější hrát pravačkou. Na mistrovství světa MS 1982, MS 1986, MS 1990, MS 1994 odehrál 21 zápasů a vstřelil 8 branek. Diego Maradona vyrůstal ve Villa Fiorito, chudinské čtvrti hlavního města Argentiny Buenos Aires. Měl dva mladší bratry, Huga a Eduarda. Oba se rovněž stali profesionálními fotbalisty. Roku 1969 objevil talent osmiletého Maradony trenér mládeže klubu Argentinos Juniors Francis Cornejo. Příznivcům seniorského mužstva se představil jako podavač míčů, který o poločasových přestávkách ukazoval vlastní dovednosti s balónem. Ve 14 letech pomohl vyhrát mládežnickou ligu. Mezi muži debutoval v 15 letech v utkání proti Tallares de Córdoba dne 20. října 1976, jakkoliv ho trenér Juan Carlos Montes původně plánoval ponechat na střídačce. V průběhu utkání se blýskl tzv. „jesličkami“, když šikovně propasoval balón mezi nohami obránce Juana Dominga Cabrery. Tento moment si vysloužil obdivné reakce obecenstva, jeho tým ale prohrál. První gól slavil už jako 16letý, a to proti týmu San Lorenzo dne 14. listopadu 1976 při výhře 5:2. V roce 1981 přestoupil během sezóny do ...

Inge Feldhaus (1)

Autorka kuchařky. Editorka.

Bohumil Vlček (1)

Bohumil Vlček byl český akademický sochař a řezbář. Narodil se dne 8. listopadu 1862 ve Světlé nad Sázavou v rodině vrtače a brusiče granátů Františka Vlčka. Od roku 1881 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze, po té na Akademii ve Vídni, kde se pod vedením prof. Edmunda Hellmera zaměřil na sochařské portréty. Svůj talent rozvíjel i na odborné škole pro dřevořezbu v Bolzanu. V letech 1898–1900 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Vlčkovy sochy a komorní řezby poprsí venkovanů upoutaly návštěvníky na Národopisné výstavě Českoslovanské v Praze v roce 1895, povšimla si ho zejména vnučka Františka Palackého a dcera F. L. Riegra, Libuše Bráfová, která po výstavě odkoupila Vlčkovy řezby a objednala sochařské portréty celé rodiny. Tehdy se Vlček stal vyhledávaným portrétistou. Jeho dílo svědčí o dokonalém ovládnutí řemesla. Tvořil v ateliéru který měl v Praze - Břevnově, často ale cestoval za prací po celých Čechách. Asi nejznámější Vlčkovou prací je rozměrný reliéf podle kartonu Mikoláše Alše na Zelené bráně v Pardubicích z roku 1903. Podílel se na rekonstrukci Krocínovy kašny ze Staroměstského náměstí v Praze v Lapidáriu Národního muzea . Nejrozsáhlejší sbírku jeho děl uchovává Národní muzeum v Praze, pro jehož Pantheon vytvořil celkem 42 byst významných osobností české historie, vědy a kultury, a dále dílo v Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegera v Palackého ulici 7 v Praze 1. Vlčkova portrétní díla zdobí také foyer Národního divadla, protější Hynaisův dům, park na pražském Karlově náměstí, budovu Městského divadla v Pardubicích, domy v pardubické ulici Bratranců Veverkových, štít kostela Nejsvětější Trojice ve Vysokém Mýtě a řadu dalších míst. Pro Karlův most vytvořil kopii sousoší "Sen Svaté Luitgardy" od Matyáše Bernarda Brauna. Od roku 1926 Vlček žil ve Světlé nad Sázavou, kde přes zdravotní potíže pokračoval v tvorbě, mj. vytvořil sochu sokola...

Iloš Crhonek (1)

Narozen 10.1.1932 v Brně. Historik umění, autor prací o jižní Moravě a jejích osobnostech.