14281–14340 z 147293 Autoři
Jordi Vigué (5)
Vigué vystudoval medievistiku na Univerzitě Barcelona a historii umění na pařížské Sorbonně. Žije a pracuje v Barceloně jako editor La princesa y el guisante, publikoval množství monografií a časopiseckých článků o výtvarném umění a rovněž redigoval několik výtvarných encyklopedií.
Více od autora
Jonathan Safran Foer (5)
Jonathan Safran Foer je americký spisovatel známý především díky svým dvěma románům Naprosto osvětleno a Příšerně nahlas a k nevíře blízko . Mezi jeho další dílo z oblasti literatury faktu patří kniha Jíst zvířata nebo grafický román Tree of Codes . Jeho poslední román Here I Am byl publikován v roce 2016. Do češtiny zatím nebyl přeložen. Mimo svou autorskou činnost vyučuje tvůrčí psaní na New York University. Foer se narodil ve Washingtonu, D.C. Albertu a Esther Foerovým. Jeho otec je právník a prezident amerického antimonopolního institutu. Esther Safran Foerová je potomkem přeživších holokaustu původem z Polska. Působí jako poradce v synagoze Sixth & I Historic Synagogue. Foer je prostřední ze tří synů v židovské rodině. Jeho starší bratr Franklin je bývalým editorem The New Republic a mladší bratr Joshua je zakladatelem magazínu Altas Obscura. Nadaný, výrazný a citlivý chlapec, kterým Foer v dětství byl, se v osmi letech zranil při nehodě ve školní chemické laboratoři. Následkem bylo „něco jako nervové selhání, které se táhlo po asi tři roky, a během kterého nechtěl dělat „nic jiného než moct vyskočit z vlastního těla.“ Foer navštěvoval soukromou střední školu ve Washingtonu, a v roce 1994 vycestoval spolu s dalšími mladými Američany židovského původu do Izraele v rámci programu sponzorovaného nadací Edgara Bronfmana. V roce 1995 v prvním ročníku Princetonské univerzity se Foer zapsal do úvodního kurzu kreativního psaní vedeného spisovatelkou Joyce Carol Oatesovou, kterou zaujal jeho styl psaní a tvrdila, že má „tu nejdůležitější spisovatelskou vlastnost – energii.“ Foer později vzpomínal: „Jako první mě přiměla myslet si, že bych mohl psaní zkusit brát vážně. A to docela změnilo můj život.“ Oatesová vedla i Foerovu magisterskou diplomovou práci, ve které zkoumá život své prababičky z matčiny strany Louisy Safran, která přežila Holokaust. Za svou práci obdržel Foer cenu Princetonu za k...
Více od autora
Jonathan Green (5)
Anglický spisovatel, autor spekulativní fikce. Píše také herní knihy pro děti.
Více od autora
John White (5)
* 05.03.1924 † 11.05.2002 Během druhé světové války sloužil jako letecký průzkumník a fotograf. Po válce vystudoval medicínu na Manchesterské univerzitě. Spolu se svou ženou Lorrie působil v 50. a 60. letech jako lékař – misionář v rozvojových zemích. V roce 1965 se přestěhoval do Kanady a působil jako docent psychiatrie na univerzitě ve Winnipegu. Důchodový věk prožil ve Vancouveru jako lékař a pastor. Je autorem více zhruba 25 románů, převážně pro mládež a mnoha povídek, které psal již od 50. let.
Více od autora
John Spencer (4)
John Spencer byl americký herec, který se proslavil především rolí Lea McGarryho v politickém a dramatickém seriálu stanice NBC Západní křídlo . Výkon v seriálu mu přinesl ocenění Emmy v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli v dramatickém seriálu v roce 2002 a dvě ceny Screen Actors Guild Awards v kategorii nejlepší obsazení dramatického seriálu v letech 2000 a 2001. Spencer zemřel na infarkt myokardu v nemocnici v Los Angeles.
Více od autora
John Romita (6)
John V. Romita starší se narodil 24. ledna 1930. Je to americký malíř komiksů, nejvíce známý svoji prací na Marvelovských komiksech. "The Amazing Spider-Man." V roce 2002 byl uveden do síně slávy Will Eisner Comic Book. Je otcem Johna Romita mladšího, též malíře komiksů.
Více od autora
John Reeves (3)
John Michael Reeves se narodil v Merrittu, Britská Kolumbie. Ve třech letech se s rodinou odstěhoval do Anglie, kam byl jeho otec jako katolický kněz přeřazen na farnost v Lincolnshire. Vystudoval St. John\\\'s College, Cambridge. V poválečných letech sloužil u Britské zpravodajské služby. Počátkem padesátých let studoval literaturu na University of British Columbia. Později pracoval u rádia CBS v Torontu jako režisér a producent. Literárně působil jako básník, dramatik a beletrista. Jako atlet-běžec na dlouhé tratě se účastnil závodů v Cechách i na Moravě, zejména Ostravského maratónu, kde ve své věkové kategorii dosáhl i vítězství. Ve sportovním prostředí navázal srdečné vztahy s kolegy-běžci, kteří byli v opozici proti komunistickému režimu. Je autorem detektivních románů, z nichž dva mají český kontext a byly vydány v Praze. Z dlouhé řady jeho poezie je třeba zmínit Kalendář, věnovaný významným událostem a osobnostem české historie a Československo 1968, odsuzující invazi armád Varšavské smlouvy. Aritmetika lásky, vydaná Škvoreckým, je historií v próze a verších o náboženských, sociálních a politických reformách v českých zemích od Husa po Dubčeka. Jako rozhlasový producent CBC zpracoval v letech 1967–89 více než 50 pořadů zabývajících se osudy Cechů pod komunistickou vládou. Uvedl tajně převezené hry v překladech, mezi jinými Havlovo Memorandum a všechny tři hry s Vánkem, široké spektrum „zakázané\" hudby a mnoho dokumentů, včetně vlastního pětidílného seriálu Lidská tvář. Jako politický aktivista poskytoval pomoc a podporu disidentské komunitě v Praze, v Torontu sloužil ve výborech Nadace Jana Husa v Kanadě a vydavatelství \'68 Pub-tishers.
Více od autora
John Matthews (3)
Dr., přednáší starověké dějiny na Queen's College v Oxfordu, práce o Keltech.
Více od autora
John Marco (5)
John Marco se narodil a byl vychován na Long Islandu v New Yorku, rád četl fantasy a dobrodružné povídky. Velká díla Tolkiena, Michaela Moorcocka a Marion Zimmer Bradleyové měla na něj velká vliv. Jeho první série, Tyrani a králové, je vyjádřením jeho vášně pro epickou literaturu a vojenskou historii. Předtím než se stal spisovatelem na plný úvazek, John pracoval jako technický spisovatel v různých průmyslových odvětvích, včetně letectví, počítačové technologie a domácí bezpečnosti. Jeho první román Šakal z Naru , vyšel v březnu 1999 a stal se ve svém žánru bestsellerem. Od té doby vyšel v mnoha zemích a jazycích. Na začátku roku 2000 vyhrál 3. výroční cenu Barnes and Noble Maiden Voyage Award za nejlepší první sci-fi/fantasy román. Následoval Velký plán a poslední kniha trilogie The Saints of Swords . Nyní když dokončil ságu Tyrani a králové, John pracuje na sérii Oči boha.
Více od autora
John Man (3)
Emily St. John Mandelová se narodila roku 1979 na západním pobřeží Kanady. Na torontské taneční akademii vystudovala moderní tanec a poté žila krátce v Montrealu, než se přestěhovala do New Yorku. Napsala čtyři romány. Ten zatím poslední, Stanice 11, získal v r. 2015 Cenu Arthura C. Clarka za nejlepší sci-fi a dostal se do užšího výběru americké Národní knižní ceny a PEN/Faulknerovy ceny. Emily St. John Mandelová je kmenovou autorkou internetového literárního časopisu The Millions. Žije s manželem v New Yorku.
Více od autora
John Locke (5)
John Locke byl anglický filosof. Proslul zejména svou empiristickou teorií poznání a svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí. Hluboce ovlivnil britské osvícenství a pozdější liberální myšlení. John Locke se narodil ve Wringtonu poblíž Bristolu do puritánské rodiny. Jeho otec - také John Locke, původně právník - se účastnil občanské války jako důstojník vojsk parlamentu. Roku 1647 byl mladý John poslán na prestižní Westminster School v Londýně. Poté byl přijat na Christ Church v Oxfordu. Byl pilným studentem, avšak kritizoval zkostnatělost tehdejších osnov. Jeho přítel z Westminster School Richard Lower jej seznámil s medicínou a experimentální filosofií. Díky němu se Locke také stal členem anglické Royal Society. Roku 1656 získal bakalářský titul ve filosofii a v roce 1658 magisterský. Získal ještě bakalářský titul v medicíně a již tehdy spolupracoval s významnými mysliteli a vědci jako Robert Boyle, Thomas Willis a Robert Hook. Roku 1667 se přestěhoval do domu lorda Coopera, hraběte ze Shaftesbury, v Londýně jako jeho osobní lékař – hrabě trpěl infekcí jater. Později, když infekce začala být životu nebezpečná, provedl Locke operační zákrok, a zachránil tak Shaftesburymu život. Shaftesbury se v roce 1672 stal lordem kancléřem. Locke se tak dostal do vysokých politických kruhů a dokonce získal několik funkcí, což mu poskytlo zkušenosti k sepsání pozdějších politických a ekonomických spisů. V roce 1675 výrazně klesla Shaftesburyho popularita a Locke odjel na čtyři roky do Francie. Po návratu napsal svá „Dvě pojednání o vládě“. Kvůli podezření z účasti na spiknutí proti králi musel Locke roku 1683 uprchnout do Nizozemí, kde se věnoval převážně psaní. Do Anglie se vrátil až po Slavné revoluci, jako doprovod manželky Williama Oranžského . Krátce po návratu vydal svá stěžejn...
Více od autora
John Lewis (3)
John Lewis byl americký jazzový pianista, skladatel a aranžér, známý především jako hudební ředitel a jeden ze zakládajících členů Modern Jazz Quartet . Lewis se narodil 3. května 1920 v La Grange ve státě Illinois a vyrůstal v Albuquerque v Novém Mexiku, kde si vytvořil osobitý styl, v němž se mísily prvky klasické hudby s jazzovou improvizací. Po studiu antropologie a hudby na univerzitě v Novém Mexiku sloužil během druhé světové války v armádě a poté se přestěhoval do New Yorku, kde se ponořil do vzkvétající bebopové scény.
Více od autora
John Kalench (5)
John Kalench byl americký autor a podnikatel v multi-level marketingu. John Kalench byl mezinárodně uznávaným trenérem a jedním z nejprodávanějším autorů v oblasti síťového marketingu. Společnosti , lídři a distributoři po celém světě uznávají jeho příklad integrity, vize a oddanosti tomuto obchodními odvětví. Jako speaker hovořil na seminářích více než 200 MLM společností. Kniha Jak být nejlepší v systému MLM, patřila mezi základní knihy o MLM. Byla to jeho první kniha, která byla poprvé publikována v roce 1991, se prodala v nákladu více než milionu vydání po celém světě, byla přeložena do dvanácti různých jazyků. Kniha 17 tajemství mistrů prospektorů byla přeložena do 16 jazyků. Na podporu mlm podnikání založil v roce 1987 společnost Millionaires in Motion, která měla za cíl propagovat a rozvíjet tento obor. Od roku 1998 spolupracoval s japonskou společností Nikken Global Inc. V říjnu 1997 mu byla diagnostikována zhoubná nemoc, rakovina slinivky, na kterou v květnu 2000 zemřel. John Kalench byl ženatý s Yvonne Plount , se kterou měl dva syny Cola a Jacksona.
Více od autora
John Gunther (3)
Je to americký novinář, který je známý svými svými socio-politickými pracemi známými jako "Inside".
Více od autora
John Gray (5)
Anglický filozof a politolog, práce z oboru, práce o evropském myšlení.
Více od autora
John Escott (7)
Anglický spisovatel, autor knih pro děti a komiksových scénářů. Též píše literární adaptace za účelem výuky angličtiny se zaměřením na detektivní a mysteriosní příběhy.
Více od autora
John Bunyan (6)
John Bunyan byl anglický křesťanský spisovatel a baptistický kazatel. Proslul svým alegorickým dílem Cesta poutníka. Vyrůstal v rodině kotláře. Jeho první manželka Mary přinesla do manželství dvě náboženské knihy, které oba společně četli a diskutovali o nich. Ještě než jeho první žena zemřela , začal navštěvovat církev. Ony dvě knihy u něj vzbudily zájem o duchovní věci, prožíval muka nad svými hříchy a pokoušel se vést zbožný život ve vlastní síle. Po třech letech prožil zásadní obrat a vydal se Bohu. Připojil se k nonkonformistické církvi, kde byl uznáván jeho dar kázání. Začal veřejně sloužit. Současně však musel živit svou rodinu a tak pracoval jako kotlář. Jeho věhlas kazatele stále vzrůstal. V roce 1660, když dosedl v Anglii na trůn Karel II., začali být nonkonformisté opět pronásledováni. Byl na něj vydán zatykač a do vězení jej odvedli přímo ze shromáždění. Soudce mu nabídl propuštění, slíbí-li, že přestane kázat. Ten však odmítl. Byl proto obviněn za účast při organizování nezákonných shromáždění, která nejsou podřízena Anglikánské církvi, a odsouzen k šesti letům vězení v Bedfordské věznici. Během této doby četl anglický překlad Bible KJV a Foxovu Knihu mučedníků a také začal sám psát. V roce 1666 byl sice propuštěn, ale již o několik týdnů později byl opět zatčen za ilegální kázání a strávil v Bedfordské věznici dalších šest let. V roce 1672 král Karel II. zrušil zákon proti nonkonformistům a on byl znovu propuštěn. V té době byl již velmi populárním kazatelem. Královo srdce se však proti nonkonformistům opět zatvrdilo a on se ocitl znovu na šest měsíců ve vězení. A právě v této době sepsal svou nejslavnější knihu Cesta poutníka. Pokračoval v kazatelské činnosti až do své smrti v roce 1688. Když se ohlížel na dobu strávenou v žaláři, napsal: „Nebyl jsem bez naděje, že by mé uvěznění nemohlo posloužit k probuzení svatých v této zemi. A právě tato skutečnost mě vedla k vydání celé záležitost...
Více od autora
John Ashbery (4)
John Ashbery byl americký básník, kritik a novinář. Studoval na Harvardově a na Columbijské univerzitě. Mnoho let strávil v Paříži, kde pracoval jako zpravodaj a umělecký kritik. Po návratu domů vydával různé časopisy. Setkával se s newyorskou básnickou skupinou. Jeho díla jsou výjimečná svými metaforami a brilantním vyjadřováním a prací s jazykem, v čemž ho silně ovlivnil francouzský jazyk. Často se věnoval zobrazování ciziny i domova, nebo popisy podvědomí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Ashbery na slovenské Wikipedii.
Více od autora
John Altman (4)
Hudebník a spisovatel. Vystudoval Harvardskou univerzitu. Autor populárních thrillerů a špionážních románů. John Altman je americký thriller spisovatel . Je také hudebník a absolvent Harvardu. V roce 2000 debutoval jeho román Spies byl vydáván Gathering. Jeho poslední román byl Watchmen , publikovan v roce 2004. Jeho knihy byly zveřejněny ve Spojených státech, Velké Británii , Itálii , Japonsku , Polsku a Nizozemí V současnosti žije v New Yorku .
Více od autora
Johannes Urzidil (5)
Johannes Urzidil byl pražský, německy píšící spisovatel, básník, esejista a historik umění. Narodil se v rodině železničního úředníka ing. Josefa Uržidila, který pocházel z Ošelína v okrese Stříbro a psal své jméno česky Uřídil, a jeho ženy Elise Metzelesové, provdané Steinitzové, která si do svazku přivedla sedm dětí z předešlého manželství. Jediným jejich společným dítětem byl Johannes. U jeho porodu asistoval lékař a básník Hugo Salus. Matka zemřela 7. ledna 1900, když Johannesovi nebyly ani čtyři roky. Jeho otec se podruhé oženil s Češkou Marií Mostbeckovou. V roce 1906 začal studovat na německém gymnáziu v ulici Na příkopě. Zatímco na obecné škole patřil jako syn úředníka k „zámožným“ žákům, na gymnáziu ho jeho bohatší spolužáci mezi sebe nepřijali, takže se cítil osamocen. V roce 1913 otiskl první verše v Prager Tagblattu pod pseudonymem Hans Elmar . Maturitu složil v roce 1914 a následně se zapsal na pražské německé universitě studium germanistiky, slavistiky a dějin umění . Ve stejné době začal navštěvovat kavárnu Arco. Zde se seznámil s předními pražskými německými literáty, jako byli například: Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel, Egon Erwin Kisch, Oskar Kuh, Ernst Weiss, Ludwig Winder, Karl Brand, Felix Weltsch nebo Oskar Baum. Stal se vyznavačem expresionismu, spolu s vydavatelem Leo Reissem od roku 1917 připravoval a od roku 1918 redigoval brněnský expresionistický časopis Der Mensch. V letech 1915–1917 se seznámil s českými malíři Václavem Špálou, Vlastislavem Hofmanem a Rudolfem Kremličkou. V letech 1916–1918 sloužil v rakousko-uherské armádě, kde pracoval v zásobovacích skladech v Praze–Holešovicích. Zde se seznámil s Jaroslavem Topičem . Jeho prostřednictvím se seznámil v roce 1918 s malířem Janem Zrzavým. Univerzitní ...
Více od autora
Johann Gottlieb Fichte (3)
Johann Gottlieb Fichte byl německý filosof a žák Immanuela Kanta. Johann Gottlieb Fichte se narodil v roce 1762 v hornolužickém Rammenau. Šlechtický mecenáš umožnil mladému Fichtemu, synovi z chudé a početné rodiny, školní docházku v Schulpfortu a první studium v Jeně a Lipsku. Když jeho mecenáš zemřel, protloukal se mladý Fichte jako domácí učitel. Náhoda jej přivedla ke studiu Kantových spisů. Aby na sebe obrátil Kantovu pozornost, napsal v Královci během několika dnů Pokus o kritiku všeho zjevení. Kant dopomohl spisu k vydání. Dílo vyšlo anonymně a bylo přisuzováno Kantovi. Ten vše uvedl na správnou míru, díky čemuž se Fichte stal rázem slavným a byl povolán na jenskou univerzitu. Zde dlouho nepobyl, spis O důvodu naší víry v boží vládu ve světě mu vynesl pověst zarytého ateisty, a tím jeho pobyt v Lipsku byl již neudržitelný. Fichteho přijali v Berlíně. Jeho přednášky budily obecnou pozornost a k jeho posluchačům patřil i tehdejší rakouský vyslanec, kníže Metternich. V roce 1808, ve Francouzi obsazeném Berlíně, pronesl slavné Řeči k německému národu. Vyzval v nich celý německý národ k mravní obrodě. Vášnivou obhajobou Francouzské revoluce byl spis Požadavek, aby evropští panovníci vrátili svobodu myšlení, kterou dosud potlačovali , ale poté, co se nechal Napoleon korunovat za císaře, viděl v něm Fichte ztělesnění všeho zla ve světě, a prvotní nadšení z revoluce z něj rychle opadlo. Fichte se velkou, ne-li rozhodující měrou podílel na založení berlínské univerzity v roce 1810, a když vypukla osvobozenecká válka, propustil své žáky do pole. Nesplnilo se mu jeho přání být vojenským řečníkem. Zemřel roku 1814 na tyfus, kterým se nakazil od své manželky, ošetřovatelky raněných v lazaretu. Filosofii si volíme takovou, jací jsme. Obecný výklad Fichtova systému tvoří: Podle Fichta mohou existovat pouze dva důsledné filosofické systémy. Filosofie buď vykládá zkušenost , anebo ...
Více od autora
Johana Hovorková (4)
Novinářka, redaktorka, editorka, pracovnice v oblasti médií a public relations.
Více od autora
Johana Fundová (4)
Narozena 1989 v Praze. Specialistika na sociální média, autorka facebookové stránky Pure devadesátky.
Více od autora
Joe Jenčík (4)
Joe Jenčík, vlastním jménem Josef Jenčík, křtěný Josef Jan byl český tanečník, publicista, pedagog, choreograf a herec. Podílel se na choreografii více než 70 českých filmů . Vyučil se strojním zámečníkem. Tanec začal studovat až v sedmnáct letech soukromě u Achilla Viscusiho, a v roce 1912 odjel s jeho taneční skupinou do Londýna, kde vystupoval v divadle Hippodrom. Po návratu jej v roce 1913 angažoval Augustin Berger do baletního sboru Národního divadla. Od roku 1914 byl sólistou Městského divadla na Královských Vinohradech . Po návratu z fronty 1. světové války působil v mnoha pražských kabaretech jako tanečník a choreograf. V letech 1928–1929 byl choreografem a uměleckým ředitelem kabaretu Lucerna. Pak získal angažmá v Osvobozeném divadle. Připravil choreografie pro celou řadu revue Voskovce a Wericha. Od roku 1932 byl hostujícím choreografem pražského Národního divadla a v roce 1937 se stal řádným členem baletu Národního divadla. Zde působil jako choreograf a baletní mistr až do roku 1943. V letech 1941–1943 učil na konzervatoři v Praze. Věnoval se také tzv. davové choreografii a připravil řadu masových vystoupení . Zemřel 10. května 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Ostatky byly později přemístěny na Bubenečský hřbitov.
Více od autora
Jocko Willink (5)
Americký námořní důstojník, spolumajitel poradenské firmy zaměřené na řešení problémů a budování týmů.
Více od autora
Joachim Fest (5)
Joachim Clemens Fest byl německý historik a žurnalista. Vystudoval historii, germanistiku, sociologii a dějiny umění v Freiburgu, Frankfurtu nad Mohanem a v Berlíně. Jedná se o autora publikací z oblasti historie, které se věnují dějinám Třetí říše či německému protinacistickém odboji. Pracoval též v řadě médií, např. Norddeutscher Rundfunk či v letech 1973 až 1993 v Frankfurter Allgemeine Zeitung. Na přelomu 80. a 90. let se zapojil do diskuse historiků ohledně postavení druhé světové války a holocaustu v dějinách, ve které podporoval názory německého historika Ernsta Nolteho. Krátce před svou smrtí kritizoval Güntera Grasse, který se přiznal k tomu, že sloužil jako dobrovolník u Waffen SS. Předmětem Festovy kritiky nebylo samotné Grassovo členství v jednotkách Waffen SS, ve kterých Fest také ke konci války bojoval, ale skutečnost, že Grass jiné za jejich nacistickou minulost kritizoval a snažil se vůči nim vystupovat jako morální autorita. Spolupracoval i na scénáři filmu Pád Třetí říše
Více od autora
Jo Conrad (3)
Jo Conrad se narodil r. 1958 v Německu. Školu přerušil krátce před maturitou, pak absolvoval civilní vojenskou službu jako ošetřovatel postižených. Poté šel do učení, aby se stal fotografem, to však opět přerušil. Pak dělal přes deset let snímky pro kalendáře s krajinami. V té době se začal jako samouk zabývat i hudbou. V roce 1991 dostal na základě demo-kazety zakázku na filmovou hudbu ke třem dílům televizního seriálu „Großstadtrevier“. O něco později hudba pro CD „Best of Arnold Schwarzenegger“. Stále znovu špatné zkušenosti s nakladateli . Jako pravidelný zdroj příjmu v té době taxikaření. Psal dlouho, aniž by se něco zveřejnilo. Pak se setkal s lidmi, kteří se zabývají alternativními tématy. Začal psát krátké texty k různým tématům, až jich bylo tolik, že vznikla idea udělat z toho knihu. Nějakou dobu hledal vydavatele, na základě výše zmíněných špatných zkušeností se pak ale rozhodl vydat knihu sám. V roce 1996 vyšla vlastním nákladem první kniha „Rozuzlení“. Je velmi úspěšná a mezitím už v 8. vydání. V témže roce natočil podle vlastního scénáře a ve vlastní režii film „Die NASA Akte“. 1998 vyšla druhá kniha „Souvislosti“, pak třetí kniha „Počátky“ a 2004 čtvrtá kniha „Proměny“. Kromě toho mnoho článků v různých časopisech. Koná i přednášky k tématům svých knih, zatím v Německu, Rakousku, Švýcarsku a na Malorce. Je uveden ve „Who is Who in Deutschland”.
Více od autora
Jitka Machová (6)
Narozena 6.8.1933 v Praze. RNDr., CSc., odborná asistentka na katedře speciální pedagogiky. Práce v oboru.
Více od autora
Jitka Gruntová (5)
Jitka Gruntová je česká historička a politička, počátkem 21. století poslankyně Poslanecké sněmovny za KSČM. Maturovala roku 1963 a pak pracovala jako učitelka a vychovatelka. Při zaměstnání vystudovala v roce 1978 pedagogickou fakultu pak po dvanáct let pracovala v muzeu. Postgraduálně tehdy vystudovala obor muzeologie na Filosofické fakultě UJEP v Brně . Od roku 1991 vyučovala na základní škole ve své domovské obci Březová nad Svitavou. V letech 1985–1995 byla pracovnicí historicko-dokumentační komise Okresního výboru Svazu protifašistických bojovníků ve Svitavách. Orientovala se na bádání o historii pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen v Brněnci. Po roce 1989 se angažovala v nástupnické organizaci Český svaz bojovníků za svobodu coby předsedkyně historicko-dokumentační komise ústředního výboru. V roce 1997 a 2002 vydala dvě knihy o Oskaru Schindlerovi. Její závěry byly vůči osobě Schindlera kritické. Roku 2006 podala trestní oznámení na starostu Svitav Václava Koukala. V roce 2010 se soudila s historikem Radoslavem Fikejzem, kterého obvinila, že opisoval z její publikace o Schindlerovi. Nejvyšší soud ale její dovolání zamítl. Není členkou komunistické strany, ale ve volbách do celostátních zákonodárných sborů kandidovala za KSČM. V senátních volbách roku 2000 kandidovala neúspěšně za senátní obvod č. 50 - Svitavy. Získala necelých 19 % hlasů a nepostoupila do 2. kola. Ve volbách v roce 2002 byla zvolena do poslanecké sněmovny jako bezpartijní za KSČM. Byla členkou výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Ve sněmovně setrvala do voleb v roce 2006. V roce 2004 spolu se skupinou dalších poslanců prosadila přijetí Zákona o zásluhách Edvarda Beneše. Po volbách v roce 2006 přestala být poslankyní, ale zůstala ve sněmovně, kde působila jako asistentka komunistických poslanců Josefa Šenfelda a Kateřiny Konečné. Roku 2007 neúspěšně ka...
Více od autora
Jiřina Vydrová (5)
Narozena 8. 1. 1910 v Plzni, zemřela 17. 12. 1993 v Praze. PhDr., historička umění, práce v oboru.
Více od autora
Jiřina Švorcová (3)
Jiřina Švorcová byla česká divadelní a filmová herečka a politička KSČ, po Sametové revoluci KSČM. Absolvovala pražskou DAMU a v roce 1951 se stala členkou souboru Divadla na Vinohradech . Její hereckou kariéru a popularitu zásadním způsobem ovlivnila politická angažovanost po roce 1968, kdy se stala jednou z klíčových postav normalizační kultury. Už na počátku roku 1969 na sebe upozornila účastí na založení Leninského svazu mladých, který měl navázat na zaniklý ČSM. Zakládající schůze v tanečním sálu žižkovského hotelu Tichý sklidila velmi negativní veřejný ohlas a byla všeobecně vnímána jako provokativní akce konzervativních komunistů. Svaz neměl naději na existenci a jeho živoření skončilo v roce 1970 se vznikem SSM. Švorcové však tato akce přinesla punc vášnivě zapálené komunistky, ambivalentní postoje veřejnosti i zájem normalizační politické špičky. Od počátku sedmdesátých let se Švorcová zapojovala na různých úrovních do probíhajícího procesu normalizace, cenzurnímu procesu přispívala například svým zasedáním v poradním sboru ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov. V roce 1976 byla zvolena do ÚV KSČ a stala se také předsedkyní nově vzniklého Svazu českých dramatických umělců, kterou zůstala až do jeho zániku v roce 1990. Svou veřejnou pověst Švorcová poznamenala i aktivní účastí na přípravě a prezentaci tzv. Anticharty v roce 1977. Režim její činnost ocenil Řádem Vítězného února a titulem národní umělkyně . Své postoje nezměnila ani po sametové revoluci, zůstala komunistkou. Pokračovala v angažování se ve prospěch komunistické myšlenky, působila na kampaních a akcích KSČM jakožto recitátorka komunistické poezie. V roce 1996 neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu na Litoměřicku. V roce 2011 obdržela od TV Barrandov cenu Prominent roku. Zemřela v pražské léčebně dlouhodobě nemocných na Malvazinkách. Česká televize odmí...
Více od autora
Jiřina Sedláková (1)
Narozena 12.2.1928 v Praze. Promovaná filoložka, lektorka katedry češtiny, autorka průvodce po Židovském muzeu.
Více od autora
Jiřina Medková (4)
Jiřina Medková byla česká historička umění. Patřila k předním znalcům českého skla v užitém i volném umění. Narodila se 27. prosince 1921 v Brně. Absolvovala reálné gymnázium a Školu uměleckých řemesel v Brně, poté vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně působila jako kurátorka sbírky skla a stala se také jeho ředitelkou. Po vzniku Moravské galerie v 60. letech 20. století se v ní stala zástupkyní ředitele a byla pověřena vedením ústavu užitého umění. Jako kurátorka iniciovala řadu výstav i významných akcí, mezi nimi Trienále řezaného a rytého skla či přehlídky skleněné plastiky Metamorfózy skla či Skleněná plastika. K její bohaté publikační a přednáškové činnosti patří knihy Povídání o českém skle a Řeč věcí.
Více od autora
Jiřina Hanušová (3)
Jiřina Hanušová, více známá pod přezdívkou Sally, byla česká publicistka a psychoterapeutka, jedna ze zakladatelek psychologického poradenství v Československu. Narodila se 5. srpna 1939. V roce 1968 založila v časopise Mladý svět rubriku „Dopisy pro Sally“, ve které odpovídala na dotazy čtenářů týkající se řešení jejich životních situací, a vedla ji až do roku 1991. Během třiadvaceti let, kdy rubrika fungovala, dostávala Sally stovky a tísíce dopisů týkající se citových a osobních problémů mladých lidí a pečlivě na ně odpovídala. Hanušová také spoustu let spolupracovala s Manželskou a předmanželskou poradnou Praha-západ. Po roce 1989 se Hanušová podílela na založení občanského sdružení AIDS pomoc, od roku 1993 pracovala pro Český rozhlas v pozici vedoucí vzdělávací publicistiky. V roce 1998 stála Hanušová u zrodu projektu Pomozte dětem, který provozuje Česká televize.Od roku 1993 pracovala v Českém rozhlase jako vedoucí vzdělávací publicistiky. Zemřela 22. října 1999.
Více od autora
Jiřina Fikejzová (4)
Jiřina Fikejzová, rodným jménem Jiřina Henzlová byla česká textařka, hudební scenáristka a sportovkyně. Po studiu na gymnáziu v Lounech a Teplicích , kde zpívala i s kapelou, studovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a soukromě se učila hrát na housle a na klavír. V 50. letech 20. století byla úspěšnou sprintérkou československé národní reprezentace. Po ukončení studia v roce 1950 pracovala do roku 1953 v odborném učilišti v ČKD, poté pak na odboru zahraničních vztahů v hudebním vydavatelství Supraphon, kde působila jako dramaturgyně při vydávání zahraničních licenčních desek. Již od středoškolských studií se věnovala psaní písňových textů. Profesionálně začala spolupracovat s Vladimírem Dvořákem, později pak s Orchestrem Karla Vlacha a Tanečním orchestrem Československého rozhlasu . Za svůj život vytvořila kolem 240 písňových textů, napsala také několik scénářů jak pro pražské Divadlo hudby, tak pro Československou televizi a Československý rozhlas. Za svoji textařkou práci získala celou řadu domácích ocenění. Kromě toho také působila jakožto členka textových komisí vydavatelství Supraphon a Panton a v přijímací komisi Ochranného svazu autorského. Působila také jako členka odborných porot různých domácích i zahraniční hudebních festivalů . Je řazena mezi nejlepší české textaře. Její syn Daniel Fikejz je známým hudebníkem.
Více od autora
Jiří Zeman (4)
Jiří Zeman, celým jménem Jiří Antonín Michael Zeman je český spisovatel . Jeho otec R. V. Zeman byl herec, tenorista a režisér, matka Anna Magdalena Gravčaková-Zemanová byla malířka. Žije střídavě v Praze, Vídni, Římě, Berlíně a Paříži. Původně výtvarník, od roku 1989 se živí pouze jako spisovatel a dramatik. Je příbuzný se spisovateli Ivanem Olbrachtem , Antalem Staškem a Adolfem Zemanem. Do poloviny devadesátých let měl galerii ve Vídni a v Praze. Zároveň se živil příležitostnými pracemi. Poté se profesionálně věnoval literatuře. Má čtyři děti: Barboru Harsovou Kovandovou, Daniela Srbu, Kateřinu Michajlovovou a Valentinu Zemanovou Tesařovou. Každoročně spolupořádá expedice Přežití – Survival. Na těch se živí jen tím, co si nasbírá a uloví s minimem vybavení. Propagoval je v časopise Mladý svět od konce 80. let 20. století. V letech 1996–1999 redigoval v nakladatelství Ivo Železný v časopisu RODOKAPS seriál „Dokážeš Přežít?“ Jeho články o přežití si lze rovněž přečíst v časopisech Koktejl nebo 21. století. O Přežití měl další pořady v rozhlase a televizi. Pro uměleckou agenturu SKKS vytvořil třídílný komponovaný pořad „SOS Robinzon“. Začínal jako básník. První verše a povídky mu vyšly v časopise Předvoj. Dobrodružné povídky mu tiskl časopis Tramp a četly se v relaci Pionýrská jitřenka Československého rozhlasu. Napsal přes čtyřicet knih a dvacet divadelních her pro dospělé, mládež a děti, z nichž většina měla premiéru a hraje se v zahraničí. Věnuje se i turistické literatuře. Pro nakladatelství Akcent napsal tituly Praha a okolí, Krkonoše, Křivoklátsko, Český kras, Brdy, Lužické hory, České Středohoří, Polabí a Orlické hory. Pro totéž nakladatelství napsal vodácký průvodce po Berounce a jejich přítocích. Knihy Hoj ty štědrý večere a Hody hody doprovody popisují, jak se slavily vánoční a velikonoční svátky ve Staré Praze. Praha – největší...
Více od autora
Jiří Wanke (4)
Ing., spoluautor učebnice angličtiny pro elektrotechniky, překlad z angličtiny.
Více od autora
Jiří Votava (2)
Narozen 23.2.1942 v Praze. Doc., MUDr., CSc., lékař, práce z oboru neurologie, rehabilitace a využití jógy v rehabilitaci.
Více od autora
Jiří Vondráček (3)
Hudebník a publicista Jiří Vondrák se narodil v roce 1954 v Litoměřicích. Na přelomu 50. a 60. let se jeho rodina nejprve přestěhovala do Jihlavy a posléze do Brna. Už jako teenager poslouchal nahrávky věhlasných písničkářů, konkrétně Boba Dylana, Donovana, Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého. Pod jejich vlivem vstoupil na tuzemskou folkovou scénu. Od konce roku 1969 hrál v duu Bodlák – Vondrák. Profesionálním hudebníkem se stal v roce 1979, v letech 1980–1982 se duo rozšířilo na trio Bodlák – Vondrák – Polák. Od poloviny 80. let působil společně s Pavlem Váně a Richardem Laškem v triu Bowle, s kterým v letech 1989–1994 odehrál stovky koncertů doma i v zahraničí. Tato vystoupení byla posléze zúročena vydáním živého záznamu, pod názvem Bowle 92–93 Live. V roce 1994 vyšlo Vondrákovo album Šansony a písně. V tomtéž roce se začal věnovat i televizní tvorbě – jako scénárista a režisér natočil sérii asi dvaceti cestopisných reportáží, jeho dokumenty o Toskánsku byly oceněny na festivalu v italském Varese. Navázal i přátelství jedním ze svých vzorů, ruským písničkářem Bulatem Okudžavou a pomáhal organizovat jeho koncerty v České republice. V roce 1995 o něm natočil televizní dokument Naděje a stesky Bulata Okudžavy. Na tento film v příštích čtyřech letech navázal dalšími dvanácti dokumenty, které dohromady vytvořily cyklus Básníci Evropy. V roce 1998 na čas skončil s aktivní hudební činností a věnoval se jen televizní tvorbě. Těsně po miléniu vznikl v jeho režii 13dílný dokumentární cyklus Legendy folku a country, který Vondrák v roce 2004 převedl i do knižní podoby. Následně natočil první z celkem dvaceti čtyř filmů o osobnostech české autorské písně – Uprostřed běhu. Z jeho televizní tvorby lze jmenovat dokumenty Donovan ve Strážnici , polohraný dokument Navzdory osudu . V roce 2005 se Vondrák krátce vrátil k aktivní hudební činnosti – s triem VKV absolvoval turné po USA. V celkem třinác...
Více od autora