Výpis všech autorů

Jaroslav Bureš

Narozen 8.5.1954 v Mimoni. JUDr., právník, politik, autor prací z oboru občanského práva.

Jaroslav Brožek

Jaroslav Brožek byl český teoretik v oboru barev, výtvarný pedagog, metodik a malíř. Vydal řadu významných publikací pojednávajících o barvě a jejích účincích na lidské vnímání, spolu s dalšími autory připravil učebnice výtvarné výchovy pro základní školy, působil jako zpočátku středoškolský, později vysokoškolský učitel, zabýval se malířskou tvorbou. Jaroslav Brožek byl nejstarším synem ze čtyř dětí Marie a Jaroslava Brožkových. Navštěvoval Gymnasium v Jevíčku a Boskovicích, kde na něj zapůsobil tamější profesor Bohdan Lacina natolik, že se rozhodl zasvětit svůj život umění a školství. V Praze studoval u Cyrila Boudy, Martina Salcmana a Karla Lidického pedagogický obor výtvarná výchova, modelování a deskriptivní geometrie. Po vystudování dostal v roce 1949 umístěnku do Teplic v severních Čechách. V roce 1959 byl vyzván, aby společně s dalšími kolegy připravil výuku výtvarné výchovy na tehdejším Pedagogickém institutu v Ústí nad Labem, který se později přeměnil na pedagogickou fakultu. Kromě pedagogické činnosti se intenzivně zabýval teorií barvy a přednášel na toto téma na několika zahraničních kongresech, např. v Lucernu, Drážďanech, Stockholmu. Zvyšoval rovněž svou vědeckou odbornost, získal titul kandidát věd za práci v oboru Teorie barvy. Spolupracoval s Jaromírem Uždilem na publikaci Výtvarná výchova a jako vedoucí autorského kolektivu Brožek, Maleček, Houra vydal učebnice výtvarné výchovy pro 7., 8. a 9. ročník základní devítileté školy. Vytvořil kolekci temper a akvarelů nazvanou “Holky”, maloval krajinu i městská prostředí severních Čech, zahájil rozsáhlý cyklus abstraktních olejových maleb “Soustavný výzkum barevného čtverce”, v němž uplatnil své vědomosti získané studiem teorie barvy. V roce 1970 byl v důsledku vyjádření nesouhlasu s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa donucen odejít z pedagogické fakulty, pokračoval proto jako řadový učitel na základních školách, avšak v roce 19...

Jaroslav Boháč

Narozen 13. 11. 1952 v Praze. Doc. RNDr., Ph.D., DrSc., profesor aplikované a krajinné ekologie na katedře agroekologie, práce z oboru entomologie.

Jaroslav Blažke

Jaroslav Blažke je literární historik a kritik, autor učebnic literatury, překladatel. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Brně v roce 1956 a po ukončení dvouleté Vyšší školy pedagogické v Brně vystudoval v roce 1962 češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po absolvování učil na středních školách a učilištích, pracoval jako stavební dělník. Po roce 1989 krátce působil jako metodik pro výuku češtiny v Krajském pedagogickém ústavu v Brně a jako krajský inspektor, následně až do důchodu učil češtinu na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. Společně s manželkou Marií Blažkovou podepsali v březnu 1977 Chartu 77, podíleli se na výrobě samizdatové literatury a pořádání bytových seminářů zahraničních lektorů Husovy nadace. Tuto činnost organizovali jejich přátelé Jana a Milan Jelínkovi . Autorských čtení se účastnili spisovatelé Milan Uhde, Jan Trefulka, Ludvík Vaculík, Karel Pecka, Lenka Procházková aj., Debatní večer Václava Havla po jeho propuštění z vězení v roce 1989 zprostředkoval Petr Oslzlý. Literární recenze publikoval v samizdatových časopisech Obsah a Host, politické karikatury v periodiku Alternative. Periodikum Alternative vycházelo v Paříži a jeho karikatury na téma Rudá hvězda zde uveřejnil filozof Bernard Fabre. Jeho pohádky vyšly v ineditním sborníku k narozeninám Jana Trefulky. Je autorem brožury pro výchovu filmového diváka. Pro samizdat přeložil z ruštiny knihu matematika a filozofa Alexandra Zinovjeva Zející výšiny a z angličtiny Farmu zvířat George Orwella. Po roce 1989 publikoval své recenze a studie v Učitelských novinách, Literárních novinách, v časopise Český jazyk a literatura aj. Působil v redakční radě Radia Proglas, připravoval pořad Knihovnička a načítal texty pro Čtení na pokračování a Bibli v liturgii. Uspořádal třísvazkovou antologii Čtení z historie literatury české i světové . Je autorem učebnicového cyklu K...

Jaroslav Blahoš

Jaroslav Blahoš byl český endokrinolog a osteolog specializovaný zejména na kostní a kloubní problematiku a metabolismus kyseliny močové. Od září 1990 do ledna 2015 byl předsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, následně se stal jejím čestným předsedou. V letech 1999–2001 byl prezidentem Světové lékařské asociace. Předci přišli na české území v 15. století z Řecka. Původní příjmení znělo „Vlachos“, od něhož je odvozeno Blahoš. Otec byl advokát, který nesměl po Únoru 1948 svou praxi vykonávat. Měl mladší sestru Marcelu, která v roce 1965 emigrovala do Rakouska. Vystudoval gymnázium ve Strakonicích. Poté pokračoval všeobecným lékařstvím na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, kde promoval v roce 1955 s vyznamenáním. Na pražskou lékařskou fakultu jej odmítli přijmout pro špatný kádrový profil. S první manželkou Arankou Blahošovou měl syna Jaroslava Blahoše , lékaře specializujícího se v neurovědách. Po rozvodu se v roce 1970 podruhé oženil s Italkou Simonettou, se kterou měl syna Daniela Blahoše. Hovořil anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Zajímal se o srovnávací lingvistiku a literární historii. Během dvouletého pobytu v Etiopii se zabýval i někdejším tamním pobytem Arthura Rimbauda a publikoval o něm několik prací. V letech 1955–1956 začínal jako lékař ve Františkových Lázních. Již na vysoké škole spolupracoval na výzkumu v oboru revmatologie. V letech 1958–1968 pracoval ve Výzkumném endokrinologickém ústavu v Praze. V letech 1968 a 1969 pracoval na endokrinologické klinice nemocnice Beaujon v Paříži. Dva roky působil též v Hararu v Etiopii, v letech 1977 až 1988 byl na kratších studijních pobytech na dalších místech . Krátkou dobu působil jako lékař-konzultant pro leteckou společnost Air France. Od roku 1969 působil na interní klinice Fakulty dětského lékařství UK ve fakultní nemocnici Pod Petřínem až do zrušen...

Jaroslav Beneš

Narozen v Mladé Boleslavi, Ing., vojenský historik, zabývá se historií Československa 1918-1938, zejména výstavbou opevnění ve 30. letech 20. století a historií finanční stráže.

Jarmila Bachmannová

PhDr. Jarmila Bachmannová, CSc. Vystudovala češtinu a italštinu na Filozofické fakultě UK, po ukončení studia nastoupila do Ústavu pro jazyk český v Praze, kde pracuje v oboru česká dialektologie. Je jí blízké především nářečí rodného kraje – z Podještědí a Podkrkonoší. Publikace: Podkrkonošský slovník, Praha 1998, zpracovává slovní zásobu dvěma způsoby: jednak v úplném ideografickém slovníku, který obsahuje zhruba 25 tisíc položek, včetně frazeologie a obsáhlého názvosloví z oboru sklářství, jednak v diferenčním slovníku abecedním. Je spoluautorkou obsáhlého dialektologického kompendia Český jazykový atlas a několika dalších knih, např. České nářeční texty , Český jazyk na přelomu tisíciletí , Encyklopedický slovník češtiny . Netradiční publikací jsou dva kompaktní disky s autentickými ukázkami nářečí Jak se mluví v Čechách, Praha 2000, a Jak se mluvilo v českých vesnicích v cizině, Praha 2002 . Spolu s V. Suksovem vydala slovník Jak se to řekne jinde. Česká přísloví a jejich jinojazyčné protějšky, Praha 2007, obsahující v sedmi jazycích přes 9500 přísloví a rčení. Edičně připravila monografii Luďka Bachmanna: Nářečí na Vysokomýtsku .

Jara Hribiková Bertolasi

János Bacsó

Maďarský novinář a spisovatel. Autor publikace o nacistickém Německu.

Jana Bryndová

Vystudovala Fakultu sociálních věd UK a francouzskou školu Centre de formation des journalistes v Paříži. Na obou institucích se věnovala televizní žurnalistice. Přispívala do různých novin a časopisů. Později pracovala v televizi Nova a v České televizi, kde se také podílela na realizaci dokumentárních snímků. Pracovala jako tisková mluvčí filmu Vojtěcha Jasného, pro který spoluvytvářela mediální PR kampaň. Během poslední doby spolupracovala s různými reklamními agenturami a společnostmi, pro které realizovala reklamní snímky. Novela Máslo na hlavě je jejím literárním debutem.

Jana Brnušáková

Narozena 1969 v Kladně. Autorka básní, prózy, amatérská fotografka a malířka.

Jana Bílková

Narozena 3. 10. 1977. PhDr. et Mgr. et Mgr. et Mgr., Ph. D., psycholožka, překladatelka a tlumočnice z i do italštiny, španělštiny a němčiny. Lektorka kurzů na univerzitách třetího věku, též zaměřená na aktivizaci seniorů.

Jana Bérešová

PhDr., Ph.D., slovenská učitelka angličtiny.

Jana Berdychová

Narozena 17. 2. 1909 v Kojetíně, zemřela 21. 4. 2007 v Praze. Dr. CSc., docentka tělovýchovy na pedagogické fakultě University Karlovy, práce o tělovýchově a hry pro děti.

Jan Rudolf Bečák

Narozen 20. 4. 1915 ve Velkém Týnci u Olomouce, zemřel 1. 1. 1987 tamtéž. Ing., etnograf, národopisec Hané, autor prací z oboru.

Jan Bydžovský

Narozen 8.12.1981 v Pardubicích. MUC., DiS. Záchranář - zdravotník, zdravotní sestra, student medicíny. Dále pracuje v odd. urgentního příjmu dospělých ve Fakultní nemocnici Motol, Praha. Publikace o první pomoci a učebnice latiny pro zdravotníky.

Jan Buchar

Jan Buchar byl český učitel, průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. V zimě 1892-93 byl jedním z prvních krkonošských lyžařů, poté společně s pražským Ski klubem organizoval množství horských túr a propagačních přednášek. V roce 1903 se podílel na založení Svazu českých lyžařů a stal se jeho prvním předsedou. Měl podíl také na rozvoji turistické infrastruktury . Podporoval české menšiny v pohraničí. Za zásluhy o popularizaci sportu i rozvoj regionu byl oceněn čestným členstvím v několika sportovních klubech a čestným občanstvím v Jilemnici a dalších obcích. Narodil se r. 1859 v Mříčné. Přes 40 let působil jako učitel v Dolních Štěpanicích. Od roku 1884 se věnoval turistice. V roce 1892 dal podnět k založení první české studentské noclehárny na Labské boudě a k výstavbě cesty ze Žalého na Mísečky . V roce 1890 přivezl hrabě Jan Harrach na své panství norské lyže. V zimě 1892–93 podle nich nechal vyrobit na pile v Dolních Štěpanicích několik kopií a nabídl vybraným lidem, mezi jinými i učiteli Janu Bucharovi, aby je vyzkoušeli. Setkaly se s okamžitým úspěchem. Lesníci, kteří do té doby chodili do vysokého sněhu v „krokvích“ , se nyní mohli dostat s menší námahou i do jinak nepřístupných míst. Zatímco hrabě Harrach uvažoval o lyžích jen jako o pracovní pomůcce, uvědomil si Buchar jejich možnosti pro turistiku. Následujícího volného dne se vypravil s fotografem Hynkem Bedrníkem na lyžích na Benecko. O výletu večer nadšeně hovořili v restauraci U modré hvězdy v Jilemnici. Brzy se kolem nich vytvořila skupina, z níž zanedlouho vznikl Český krkonošský spolek „Ski“. O jeho založení napsal Buchar článek, který vyšel v časopise Pražský ilustrovaný kurýr 11. května 1893. Tam si jej všiml Josef Rössler, předseda lyžařského odboru Bruslařského klubu v Praze, který byl zal...

Jan Brož

Narozen 1963. MUDr., diabetolog . Publikace z oboru.

Jan Brokl

Nakladatelský redaktor.

Jan Bistřický

Narozen 12.6.1930 v Brně, zemřel 21.10.2008. Doc., PhDr., CSc., archivář, stati z oboru, zejména z oblasti severní Moravy a Olomoucka.

Jan Bažant

Narozen 2.8.1950 v Písku. Doc., PhDr., CSc., klasický archeolog, práce o antickém, středověkém a renesančním umění.

Jan Balík

Jan Balík je český římskokatolický kněz, generální vikář pražské arcidiecéze. Vystudoval gymnázium a po absolvování dvouleté základní vojenské služby započal v roce 1986 studium teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Poté, co 14. prosince 1991 přijal v z rukou biskupa Jaroslava Škarvady v pražské katedrále kněžské svěcení, působil jako farní vikář ve farnosti u kostela Panny Marie Královny Míru v Praze na Lhotce, kde předtím také vykonával svou jáhenskou službu. V únoru 1992 se stal farářem v pražských Kunraticích. Arcibiskup Vlk ho pověřil vedením diecézního centra pro mládež a vytvořením centra života mládeže. Proto byl ustanoven do Kunratic, kde vybudoval a vedl centrum života mládeže Nazaret. Kromě toho byl od roku 1993 tiskovým mluvčím Sekce pro mládež České biskupské konference. V letech 2001 až 2005 byl ředitelem této sekce. Roku 2005 ustanoven administrátorem farnosti u kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie v Praze-Strašnicích a poté od 1. září 2008 působil jako její farář až do 1. července 2011, kdy se vrátil na místo ředitele Sekce pro mládež ČBK. V této funkci ho k 1. říjnu 2017 dle plánu vystřídal R. D. Kamil Strak, který 12 let působil v pastoraci mládeže v Ostravsko-opavské diecézi. Je autorem celé řady publikací o mládeží a pro mládež. Je znám i jako popularizátor teologie těla sv. Jana Pavla II. Od 30. dubna 2017 je na základě jmenování kardinálem Dominikem Dukou sídelním kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta na Pražském hradě. Na základě nabídky českých a moravských biskupů papežovi Františkovi, aby se Světový den mládeže v roce 2022 konal v Praze a v České republice, se v listopadu 2017 stal moderátorem přípravy kandidatury. Poté, co papež František zvolil jiné kandidátské město, byl od 1. července 2018 jmenován biskupským vikářem pro diakonii. Na podzim 2018 byl papežem Františkem jmenován konzultorem Dikasteria pro laiky, rodinu a život. Od 1. července 2019 byl ke svým úkolům usta...

Jan Báča

Narozen 11. 2. 1899 v Drnovicích, zemřel 13. 11. 1980 v Teplicích. Ředitel továrny Železářský a strojní průmysl v Boskovicích, úředník. Autor kynologických publikací.

Jamie Beck

Americká autorka románu. Vystudovala právo a psychologii.

James Lee Burke

James Lee Burke se narodil v Houstonu v Texasu v roce 1936 a vyrůstal na pobřeží Mexického zálivu. Studoval v Institutu Jihozápadní Louisiany , v roce 1958 získal diplom bakaláře v oboru anglistiky a v roce 1960 titul magistra humanitních věd na Missouri University. Pracoval jako prospektor pro Sinclair Oil Company, dále jako zeměměřič, reportér, profesor angličtiny, sociální pracovník v pochybné čtvrti Los Angeles, úředník louisianského úřadu práce a instruktor federálního programu zaměstnanosti mladistvých. S manželkou Pearl žije 46 let a mají čtyři děti. Burke dvakrát získal ocenění Edgara za nejlepší detektivní román roku. Vydal 22 románů, z nichž jeden byl nominován na Pulitzerovu cenu a dva zfilmovány. Autorovy povídky jsou vydávány v předních amerických časopisech a sbornících, jako The Atlantic Monthly, Best American Short Stories nebo Southern Review.

James Arthur Baldwin

James Arthur Baldwin byl americký spisovatel, básník, dramatik, esejista a aktivista. Ve svých dílech se intersekcionálně zabýval tématy maskulinity, sexuality, rasy a třídy, přičemž byl také aktivní v celé řadě sociálních hnutí, jakými bylo afroamerické hnutí za občanská práva nebo hnutí za práva gayů. Baldwin se narodil v Harlemu, černošské čtvrti v New Yorku, do jejíhož prostředí je zasaženo mnoho jeho děl. Již od útlého věku se věnoval psaní, do kterého promítal své zkušenosti s rasismem, kterému čelil ve škole i běžném životě. Znechucen americkým přístupem k černochům a snahou rozšířit si obzory mimo afroamerické kulturní prostředí opustil Spojené státy a přestěhoval se do Paříže. Zpět se vrátil koncem 50. let a po boku osobností jako Angela Davis se stal aktivní v celé řadě sociálních hnutí, za což byl také sledován americkou zpravodajskou službou. Místo svého bydliště pak změnil ještě několikrát, než se usadil v Saint-Paul-de-Vence v jižní Francii, kde psal a později také zemřel. Ve sbírka esejů Notes of a Native Son popsal částečně i ze své zkušenosti jakožto homosexuálního černocha z chudinského prostředí propletenost rasových, sexuálních a třídních problémů ve Spojených státech poloviny 20. století. Mezi jeho další známá díla patří Go Tell It on the Mountain , semibiografický román Giovanni's Room zaměřený na homosexuální stránku jeho života v Paříži nebo nedokončený manuskript Remember This House, který byl později použit ve filmovém dokumentu I Am Not Your Negro , pojednávajícího o předních osobnostech afroamerického hnutí za občanská práva, jakými byli Medgar Evers, Malcolm X nebo Martin Luther King. Jeho kniha Kdyby ulice Beale mohla mluvit byla roku 2018 zfilmována ve stejnojmenném oscarovém snímku. James Arthur Baldwin se narodil v roce 1924 jako první z devíti dětí. Nikdy nepozna...

J. H Brennan

J.H. Brennan je uznávaným autorem sedmdesáti knih beletrie i literatury faktu. Při své spisovatelské činnosti se stále zajímá o vývoj počítačových programů, tvorbu stolních her, o techniky osobního rozvoje a výzkum reinkarnace. Je lektorem a častým hostem mediálních pořadů po celém Spojeném království a v Irsku.

Ivor Baddiel

Britský publicista.

Ivo Barteček

Ivo Barteček je český historik a iberoamerikanista. Po absolutoriu historie a germánské filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na Humboldtově Univerzitě v Berlíně nastoupil do Orientálního ústavu ČSAV, kde setrval do roku 1990. Postupně vystřídal pracoviště v Historickém ústavu ČSAV, na Filozofické fakultě Ostravské univerzity a konečně na katedře historie FF UP, kde přednáší doposud. V letech 2003–2010 zastával post děkana FF UP, od roku 2012 do roku 2014 vedl Fakultu logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Odborně se zaměřuje na raně-novověké dějiny Latinské Ameriky a Iberského poloostrova, české/československé kontakty se zeměmi Latinské Ameriky a také na moravskou regionální historii. Působil mj. v Komisi pro dějiny krajanů, Čechů v zahraničí a v oborové akreditační komisi, spolupracoval se Střediskem iberoamerických studií FF UK a Pedagogickou fakultou UP, absolvoval řadu studijních pobytů v zahraničí. Je členem několika vědeckých či redakčních rad a držitelem Stříbrné medaile UP . Působil v redakčních radách časopisů Historický obzor, Folia Historica Bohemica, Ibero-Americana Pragensia, Matice moravská, Prague Papers on History of International Relations. Byl nebo stále je členem vědeckých rad. Byl součástí Českého národního komitétu historiků. Působil ve Vědecké archivní radě Ministerstva vnitra České republiky. Byl také členem Akreditační komise Vlády České republiky. Doposud působí jako spolupracovník střediska Ibero-amerických studií při Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jako člen správní rady se angažuje v Československém ústavu zahraničí. Jeho hluboký zájem o výtvarné umění jej přivedl až do představenstva prezidia Asociace starožitníků České republiky. Je podporovatelem a zároveň členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Mezi roky 1997 a 1998 spoluorganizoval expedici do Jižní Ameriky pod názvem Lidé a země na konci druhého tisíci...

István Benedek

Narozen v Budapešti.Povoláním lékař - psychiatr.Pochází ze spisovatelské rodiny - jeho otec i dědeček zaujímají významné místo v maďarské literatuře.Benedek psal nejdříve vědecká díla,později přešel na psychologickou prózu.Proslavil se románem Zlatá klec.

Ingeborg Bachmann

Ingeborg Bachmannová byla rakouská spisovatelka, jedna z nejvýznamnějších lyriček a prozaiček německého jazyka po 2. světové válce. Ingeborg Bachmannová se narodila roku 1926 do rodiny učitele. Po dětství v Korutanech studovala od roku 1945 v Innsbrucku, Grazu a Vídni filosofii, germanistiku a psychologii. Studium zakončila roku 1950 kritickou prací o recepci filosofie Martina Heideggera. V té době již publikovala povídky a básně. Tehdy se také seznámila s Paulem Celanem, který byl jejím dlouholetým přítelem. V letech 1951-1953 pracovala jako rozhlasová redaktorka ve Vídni. Roku 1953 získala literární cenu Gruppe 47, s jejímiž představiteli ji spojovala kritika poválečného vývoje a zbrojení. Střídavě žila v Mnichově, Vídni a Berlíně, během intenzivního, byť jen dvouletého vztahu se švýcarským spisovatelem Maxem Frischem pak v Curychu a Římě. V posledních letech života se prohloubila spisovatelčina závislost na lécích a alkoholu. Zemřela na popáleniny při požáru svého bytu v Římě. Její dílo zahrnuje básně, povídky, libreta, rozhlasové hry, eseje a cyklus Todesarten , z nějž stihla dokončit pouze román Malina . První sloka z básně „Vymezený čas“ ze sbírky Die gestundete Zeit . Celý text básně je zpřístupněn elektronicky v digitalizovaném archivu časopisu Tvar spravovaném Ústavem pro českou literaturu. Kromě toho se na autorčinu počest každoročně v jejím rodném Klagenfurtu uděluje po ní pojmenovaná Cena Ingeborg Bachmannové .

Herbert Bischof

Ovocnář, práce z oboru.

Henry G Bieler

Henry G. Bieler byl prominentní americký lékař, proslavil se díky knize V potravě je lék, která obhajuje léčbu onemocnění potravinami. Je uznáván jako průkopník v alternativní medicíně, používal non-farmaceutické prostředky, terapii na bázi stravy k léčbě různých onemocnění včetně astmatu, cukrovky a rakoviny.

Henri Bornecque

Francouzský filozof a filolog.

Henri Beraud

Francouzský spisovatel a žurnalista.

Helena Beránková

Narozena 1979 v Praze. Autorka publikací pro děti.

Heiko Bellmann

Heiko Bellmann byl německý biolog, zoolog, spisovatel a fotograf. Během svého života publikoval více než 50 knih.

Heike Buess-Kovács

Německá lékařka, autorka prací z odborné medicíny a příruček o léčení klasickém i formou alternativní medicíny.

Hauke Brost

Německý novinář a psychoterapeut.

Harry C Butcher

Pobočník generála Eisenhowera, autor deníku.

Hans Blickensdörfer

Hans Blickensdörfer začal svou kariéru jako sportovní novinář v roce 1948.Později působil jako redaktor v Stuttgarter Zeitung . Jako dlouholetý šéf sportovní redakce ve Stuttgarter Zeitung a jako dopisovatel pro francouzský L'Equipe Blickensdörfer vytvořil zcela nový styl sportovní žurnalistiky.

Hans Bauer

Hans Bauer byl německý fotbalista, který reprezentoval Německou spolkovou republiku. Nastupoval především na postu obránce. S německou reprezentací se stal mistrem světa roku 1954, na vítězném šampionátu odehrál dvě utkání ze šesti. V národním týmu působil v letech 1951–1958, za tu dobu v něm odehrál 5 zápasů. V letech 1948–1959 působil v klubu FC Bayern Mnichov. V sezóně 1956/57 s ním vyhrál německý pohár.

Gwen Bailey

Anglická přírodovědkyně specializovaná na chování psů a koček.

Gustavo Adolfo Bécquer

Gustavo Adolfo Bécquer byl španělský pozdně romantický básník a prozaik. Bécquer pocházel z rodiny poměrně známého malíře, už od mládí se zabýval literaturou. Snažil se živit pouze poesií, nebyl ale úspěšný a zemřel v bídě. Jeho básně převážně s tematikou romantické rozervanosti a melancholie vynikají výrazovou jednoduchostí a návazností na tradice španělské poesie, patří k nejlepším dílům španělské lyriky 19. století. K jeho hlavním dílům patří Rýmy , které formou krátkých, formálně i jazykově jednoduchých, přesto velmi melodických lyrických básní reflektují postupný vývoj milostného vztahu. Tento básnický cyklus, ovlivněný dílem Heinricha Heineho, patří k základům moderní španělské poesie. Jeho novely mají buď venkovskou tematiku nebo jde o převyprávění španělských pověstí .

Gusta Baricová

Slovenská autorka, překladatelka a editorka literatury pro mládež.

Gérard Bessette

Nejen romanopisec, ale také literární kritik a profesor francouzské literatury a kromě próz napsal i díla literárněvědná. Bessette je autor s mimořádnou erudicí, se smyslem pro literární experiment, který však u něho nikdy není samoúčelný.

Geraldine Brooks

Geraldine Brooks je australská novinářka a spisovatelka. Světoznámou se stala poté, kdy v roce 2005 získala Pulitzerovu cenu. Od roku 2002 má občanství USA. Vystudovala Sydney University a jako novinářka začínala The Sydney Morning Herald. Získala stipendium na studium v USA a graduovala roku 1983 v oboru žurnalismus na New York City’s Columbia University. Příštího roku se vdala za amerického novináře Tony Horowitze a konvertovala k jeho víře, judaismu. Pracovala jako zahraniční reportér pro The Wall Street Journal, pro který zasílala reportáže z krizových oblastí Blízkého východu, Afriky a Balkánu. Roku 1994 vydala knihu Devět částí touhy o muslimských ženách na Blízkém východě. Její první román Zázračný rok , příběh ze 17. století, se stal celosvětovým bestsellerem. Další román vyšel roku 2005, jmenuje se March a jde o fiktivní příběh z americké občanské války. Za tento román získala následujícího roku Pulitzerovu cenu. Zatím poslední román Stvořitelé a spasitelé získal též několik literárních cen. Jde o příběh staré hebrejské knihy odehrávající se během několika staletí v několika časových rovinách a v různých místech Evropy a Blízkého východu.

Georges Bordonove

Georges Bordonove, autor mnoha historických prací, je laureátem Francouzské akademie a držitelem Goncourtovy ceny za dílo s historickou tematikou; kromě toho získal řadu dalších literárních ocenění. Výsledkem jeho rozsáhlých a mnohaletých studií je patnáctisvazková série životopisů významných francouzských panovníků, nazvaná Králové, kteří vytvořili Francii. Začíná zakladatelem první královské dynastie Hugem Capetem, zahrnuje nejvýznamnější osobnosti středověku a renesance, např. svatého Ludvíka, záhadného Filipa Sličného, vládce Jany z Arku Karla VII., renesančního bonvivána Františka I. a celou dynastii Bourbonů. Končí tragickou postavou Ludvíka XVI., oběti Francouzské revoluce.

Franz Bauer

Narozen v Poběžovicích, po odsunu žil v Německu, zemřel v Bambergu. Středoškolský učitel, autor publikací o vztazích Čechů a Němců.

František D. Bulánek

František Balát

Mezi československým ornitology je asi málo tak známých postav, jakou bezesporu byl RNDr. František Balát. Bylo to nejen tím, že téměř po celý život byl ornitologem z povolání, ale predevším tím, že ornitologie byla jeho vášní, kterou Sdílel s mnoha stovkami členů Ceské společnosti ornítologické a především s kroužkovatcli. Také poslední jeho přednáška na aktivu kroužkovatelů na podzim 1991 byla ve výběru tématu bilanci celoživotní kroužkovací činnosti, určenou pro jeho dlouholeté přátele, jakoby v předtuše jejího uzavření. Vůbec poslední přednáška, o ptácích Kuby, na výroční členské schůzi Slovenské ornitologické Společnosti, 14 dní před úderem zrádně choroby, asi symboiizovala Fanovo niterně českoslovenství, které nikdy nerozlišovalo mezi ornitologií českou a slovenskou a přáteli kdekoliv. Narodil se v Hodoníně, kde také Vystudoval gymnázium. Poslední roky Války trávil již jako lesní dělník a ve společnosti dalších dvou generačních druhů, Zdenka Kuxe a Stanislava Svobody, se začal zajímat hlouběji o přírodu. Tato léta a společnost byla asi rozhodující pro jeho život. V r. 1945 odešel do Brna, kde vystudoval zoologii na přírodovědecké fakultě Masarykovy university. Po ukončení doktorátem přírodních věd 1949 absolvoval vojenskou presenční službu v posádkové hudbě v Bratislavě, kde měl možnost uplatnit svoji další vášeň, hru na housle. Po dvou letech nastoupil nakrátko do Zaměstnání V Bratislavě , pak se však stal zaměstnancem Parasitologického ústavu CSAV, dislokovaným v Brně na VŠZ u prof. J. Kratochvíla. Ten pak založil Laboratoř, pozdější Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, jehož byl dr. Balát prvým pracovníkem. V roce 1960 zde obhájil kandidátskou disertační práci o ptácích Žitného ostrova. Na tomto pracovišti, později změněném na Ústav systematické a ekologické biologie, zůstal dr. Balát až do odchodu do důchodu. Převážná většina členů ČSO je dr. Balát zná zřejmě jako autora terénního určovacího klíče a jako člověk,...

François de Belleforest

Francouzský prozaik a básník, překladatel z řečtiny a italštiny.

Fenton S Bresler

Britský právník, novinář, spisovatel.

Fatti Burke

F. M Bartoš

Evelin Bürger

Evelin Bürgerová, narozena 3.5.1952, patří v Německu k nejčtenějším autorům píšícím o Tarotu. Své knihy píše převážně společně s Johannesem Fiebigem. Autoři jsou představitelé nového typu výkladu Tarotu, který má méně společného s klasickým věštěním, o to více však pomáhá otevřít se pravdě vlastního nitra. Učí samostatnému, tvořivému přístupu k vykládání tarotových karet, přičemž přinášejí netradiční, obrazné interpretování všech 78 karet .

Eva Brabcová

Celý svůj dosavadní život jsem prožila v Praze. Vypadá to, že už to tak zůstane, protože na tropickém ostrově není o Vánocích sníh ... I přes to, že veterinářkou býti jsem se pevně rozhodla po té, co mi nikdo nedokázal dát uspokojivou odpověď na otázku, jak dát žábě umělé dýchání, kterak resuscitovat čtyři dny přejetého, placatého krtka, či jak dát žížalu do sádry, jsem absolvovala ekonomickou školu, více než jednou jsem se vdala a na svět přivedla dvě dcery. Nesmím potkat opuštěné zvíře, protože se v tu ránu stane dalším členem naší domácnosti a to bez ohledu na to, zda se jedná o veselého psíka či silně nekomunikativní želvu. Pravidelně navštěvuji pracovní proces a po nocích pak provozuji hrátky s počítačem, výsledkem čehož jsou mé knížky a také povídky a články pro různé časopisy.

Eva Berglová

PhDr. Narozena 13. 9. 1943 v Grossbreitenbachu , autorka učebnic němčiny.

Eva Bartáková

Ilustrátorka, ilustrace ke klasickým pohádkám B. Němcové a K.J. Erbena.

Eric de Bisschop

Eric de Bisschop byl francouzský námořník, slavný jeho cestě z Honolulu do Francie na palubě plachetnice polynéské Kaimiloa. On utrácel většinu z jeho života v dospělosti v Tichém oceánu , zejména v Honolulu a Francouzská Polynésie , byl prostě dobrodruh moře, ale měl hluboký zájem v Pacifiku a jeho obyvatel, jehož historie se snažil studovat.