Všichni Autoři a témata

Pavel Frček (2)

Český grafik a ilustrátor.

Pavel First (2)

Modely historických plachetnic.

Pavel Dušan (7)

V roce 1910 dokončil Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Praktikoval u soudu v Praze, 1916–20 konal vojenskou službu u vojenské justice, pak znovu nastoupil místo v Praze. Od r. 1931 zde působil jako soudce mládeže a publikoval knihy týkající se tohoto tématu. Překládal z němčiny. Pseudonymy: O. Klen, S. Šumavský. Většina z jeho beletristických děl pro mládež i dospělé líčí obrazy a příběhy z přírody. Jmenujme např. román Marné oběti , humoresky Krev se nezapře či povídky o zvířatech Příhody zajíce Polňáka .

Pavel Dias (4)

Pavel Dias byl český fotograf a vysokoškolský pedagog. Narodil se 9. prosince 1938 v Brně. Otec se k němu nehlásil, vychovávala ho matka Věra. V dětství často býval v Brankovicích na jižní Moravě u prarodičů a příbuzných z matčiny strany, kteří byli za protektorátu zapojeni do protinacistického odboje a vězněni v koncentračním táboře. Matka provozovala cukrárnu v Kroměříži, ale po komunistickém převratu v roce 1948 musela živnost zavřít a pracovala jako prodavačka ve Zlíně. Pavel Dias v letech 1954–1958 vystudoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně obor fotografie u profesora Karla Otty Hrubého. Zde se také seznámil se svou pozdější manželkou, rovněž fotografkou Hildou Misurovou-Diasovou . Při studiu spolupracoval s filmovým studiem ve Zlíně a pomáhal při vzniku filmu Vynález zkázy režiséra Karla Zemana. Dále studoval dva roky na FAMU v Praze kameru a fotografii a pak pracoval jako fotograf v barrandovských filmových ateliérech do roku 1961, kdy se vrátil ke studiu umělecké fotografie na FAMU, které dokončil v roce 1964 jako vůbec první absolvent tohoto oboru. Svými fotografiemi přispíval do časopisu Mladý svět od jeho založení v roce 1959 do roku 1977. V letech 1964–1983 byl fotografem spolupracujícím s různými časopisy. Věnoval se převážně reklamní fotografii. V letech 1983–1988 působil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně jako vedoucí oddělení fotografie. V letech 1989–2009 byl profesorem na FAMU v Praze, v letech 2005–2018 rovněž vyučoval fotografii na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Pavel Dias spolupracoval s filmem, fotografoval koně a dostihy, koncentrační tábory jako památníky holokaustu, tvořil dokumentární cykly. Realizoval projekty Planeta malého prince a Poselství malých princů na podporu dětí s hematologickým onemocněním. V roce 2008 obdržel cenu Osobnost české fotografie za dlouhodobý přínos udělovanou Asociací fotografů České republiky. Byl otcem dvo...

Pavel Chobotský (4)

Redaktor časopisu o bydlení, články a práce z oboru zahradní architektury a pěstování rostlin, podílí se i na výtvarném zpracování, též autor fotografií.

Pavel Bedrníček (5)

Narozen 1930. MUDr., věnuje se historii Prahy a jejím památkám.

Pauline Réage (3)

Anne Desclos byla francouzská novinářka a spisovatelka píšící pod pseudonymy Dominique Aury a Pauline Réage. Narodila se do dvojjazyčné rodiny v Rochefort v Charente-Maritime a v raném věku začala číst francouzsky a anglicky. Po absolvování pařížské Sorbony,pracovala jako novinářka až do roku 1946, kdy se přidala ke Gallimard Publishers, kde pracovala jako redakční sekretářka a tam také získala svůj pseudonym Dominique Aury. Jako zanícená čtenářka anglické a americké literatury Desclos buďto přeložila nebo představila francouzským čtenářům díla slavných autorů, jako jsou např. Algernon Charles Swinburne, Evelyn Waugh, Virginia Woolfová, T. S. Eliot, Francis Scott Fitzgerald a mnoho dalších. Stala se vysoce uznávanou literární kritičkou a byla členkou mnoha porot udílejících literární ocenění. Její milenec a zaměstnavatel Jean Paulhan učinil poznámku o tom, že žádná žena není schopna napsat erotický román. Aby Desclos dokázala, že se mýlil, napsala sadomasochistický ilustrovaný román s názvem Histoire d'O , který byl publikován pod pseudonymem Pauline Réage v červnu 1954. Nejenom, že tento kontroverzní román dokázal, že se Paulhan mýlil, ale zaznamenal také komerční úspěch. Vzbudil také spekulace o pravé identitě autorky. Mnozí pochybovali, o tom, že se jedná o tak rezervovanou, intelektuálně založenou a skoro puritánskou ženu, jakou byla Dominique Aury. K tomu všemu, obrázkový obsah knihy zažehl tak velkou kontroverzi, že následující březen státní představitelé vznesli obvinění za oplzlost vůči vydavateli a záhadnému autorovi, který byl roku 1959 vyveden ze soudní síně. Nicméně soudce nařídil veřejný zákaz této knihy a její omezení prodeje mladistvým. Po vypršení veřejného zákazu v roce 1967 vydala závěr Příběhu O s názvem Retour à Roissy, a to opět pod pseudonymem Pauline Réage. Podle současného životopisu zpracovaného Angie Davidem, Desclos toto pokračování nenapsala. V roce 1975 d...

Pauline Maiová, (3)

Paul Murphy (6)

Anglicky píšící autor turistických průvodců.

Paul Klee (4)

Paul Klee byl švýcarský malíř, grafik a ilustrátor. Ovlivnil vývoj výtvarného umění ve 2. polovině 20. století. Ačkoliv se Klee narodil ve Švýcarsku, měl německou státní příslušnost. Otec Hans byl Němec, matka Ida rozená Fricková Švýcarka. Paul měl ještě o tři roky starší sestru Mathildu. Kleeovi byla hudební rodina. Otec učil v Bernu hudbu, matka vystudovala na konzervatoři zpěv. Jako sedmiletý začal Klee se studiem hry na housle a brzy se natolik zdokonalil, že už v jedenácti mohl hrát v bernské filharmonii. Blízký vztah k hudbě mu zůstal po celý život – dlouho se nemohl rozhodnout, zda se stane profesionálním hudebníkem nebo výtvarníkem. V roce 1880 se rodina natrvalo usadila v Bernu, kde Klee chodil do základní školy a maturoval na tamní Městské literární škole. Po maturitě, v roce 1898, se rozhodl, že se stane malířem a odjel studovat do Mnichova. Na první pokus se na tamní Akademii nedostal, zapsal se proto do soukromé školy Heinricha Knirra. V Mnichově se Klee od počátku pohyboval také v hudebních kruzích. Na jednom hudebním večeru poznal klavíristku Lily Štumpfovou . V roce 1901 se s ní tajně zasnoubil a v září 1906 si ji v Bernu vzal. O rok později se narodilo jejich jediné dítě, syn Felix . V prvních letech manželství se Klee staral o domácnost i o syna, zatímco Lily živila rodinu hodinami klavíru. Na mnichovskou akademii byl přijat v roce 1900. V Mnichově se seznámil s Vasilijem Kandinským, Alexejem Javlenským, Marianne Werefkinovou a dalšími členy budoucí skupiny Der Blaue Reiter . Konzervativní způsob výuky však Kleeovi nevyhovoval a už roku 1901 akademii opustil. Od října až do května 1902 cestoval se svým přítelem ze studií, sochařem Hermannem Hallerem, po Itálii. V letech 1903–1905 žil u rodičů v Bernu. Obnovil své účinkování v houslové sekci tamního orchestru, psal divadelní kritiky a pracoval na sérii grafických listů s názvem I...

Paul Hancock (2)

Paul Davies (5)

Britský historik umění a vysokoškolský pedagog zaměřený na architekturu, zejména středověkou a renesanční sakrální architekturu v Itálii. Autor a editor prací z oboru. Nezaměňovat s Davies Paul .

Paul Carter (1)

Novinář, spoluautor knihy o životě A. Einsteina.

Paul Brickhill (4)

Paul Brickhill se narodil v Austrálii v Melbourne. Pět let sloužil jako stíhací pilot v Královském australském letectvu. Jeho letoun byl sestřelen v roce 1943 nad Tuniskem a on upadl do zajetí. Po válce pracoval jako novinář v Londýně, New Yorku a ve střední Evropě.

Paul Auster (6)

Paul Benjamin Auster je americký spisovatel židovského původu. Píše romány, filmové scénáře, básně i eseje. Překládá rovněž z francouzštiny , ve Francii i studoval. Často využívá detektivní schéma či jiné populární žánry, témata jeho knih jsou však spíše existenciální. Láká ho i film, k nejznámějším patří jeho scénář k filmu Kouř či Vnitřní život Martina Frosta , který též sám režíroval. Roku 2006 získal Cenu prince Asturského. V roce 2008 byl hostem Pražského festivalu spisovatelů.

Patrik Nacher (4)

Patrik Nacher je český ekonom a mediální poradce, od října 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, od roku 2014 zastupitel hlavního města Prahy, nestraník za hnutí ANO 2011. Známým se stal především jako bojovník proti různým bankovním poplatkům, pravidelně pořádá veřejnou anketu Nejabsurdnější bankovní poplatek. Absolvoval vysokou školu Bankovní institut, obor Bankovní manažer . V letech 1996 až 2004 pracoval v různých tiskových a mediálních pozicích ODS a později Unii svobody. V tomto období se také podílel na volebních kampaních do Poslanecké sněmovny, Senátu a do krajských zastupitelstev; byl mj. volebním manažerem Čtyřkoalice před sněmovními volbami v roce 2002. Mezi roky 2002 a 2004 byl poradcem místopředsedy vlády Petra Mareše, v letech 2004 až 2006 mediálním poradcem ministra obrany Karla Kühnla. Později si založil mediální a PR společnost Digitaiment, kterou angažoval např. ve prospěch Národní rady osob se zdravotním postižením. Dlouhodobě se věnuje problematice bankovních poplatků, provozuje několik internetových stránek, z nichž nejznámější se od roku 2005 zabývá tématem bank, poplatků a zvyšování finanční samostatnosti a gramotnosti spotřebitelů – www.bankovnipoplatky.com. Byl spolumajitelem prvního kamenného obchodu pro levoruké ve střední Evropě. Podílí se na různých projektech ke zvyšování finanční gramotnosti českých spotřebitelů, například na televizním pořadu České televize Suma sumárum aneb kde jsou mé peníze, na několika hraných dílech o finanční osvětě pro Černé ovce České televize či pořadu Prima rádce pro portál iPrima.cz . Je spoluautorem seriálu o finanční gramotnosti, který měsíc vycházel v Lidových novinách . V oblasti médií a marketingu se pohybuje 23 let, posledních více než 12 let se věnuje spotřebitelským tématům a bankovnictví. V roce 2015 vydal popularizační publikaci Konec finančních negramotů v Čechách. V roce 2018 vydal svou ...

Patrick J Buchanan (2)

Novinář, autor prací o politice.

Patricia Schultz (5)

Autorka průvodců.

Patricia Schröder (6)

Patricia Schröderová je oblíbená německá spisovatelka.Původně vystudovala textilní design, několik let se tomuto oboru věnovala, ale když se jí narodily děti Raoul a Anna, přesedlala na psaní pro mládež.Ve svižném tempu, s vtipem a nadhledem napsala celou řadu knih, které většinou vypráví o dnešních dívkách, o zmatcích dospívání,o prvních láskách,touhách přátelství.V jejích pracích defilují matky samoživitelky i opuštění otcové, kamarádky s čokoládovou pletí a sociální pracovnice, otravní bráchové i elegantní matinky, které se spíše než ve výchově dcer vyžívají v návštěvách kosmetických salonů. "Chci ve svých knihách zachytit všechny odstíny života," říká Patricia Schröderová.Jejím oblíbeným tématem je především první láska a všechny radosti a strasti s ní spojené.

Pat Booth (5)

Pat Booth je autorkou několika bestsellerů. Dříve pracovala jako fotomodelka: kromě psaní se s úspěchem věnuje i žurnalistice a reportážní fotografii . Je provdaná za psychiatra dr. Gartha Wooda a společně se svými třemi dětmi žijí střídavě v Palm Beach, New Yorku a Londýně.

Pat Alburey (2)

Americká autorka kuchařských knih.

Pascal Mercier (4)

Peter Bieri , píšící pod pseudonymem Pascal Mercier, je švýcarský filozof a spisovatel. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Bieri na francouzské Wikipedii.

Paramhansa Jógánanda, (4)

Paramhans svámí Mahéšvaránanda (5)

Paolo Mantegazza (6)

Italský lékař, antropolog, neurolog, spisovatel, cestovatel a podporovatel umění.

P. N. Blood (4)

P. J Tracy (5)

P. J. Tracy je pseudonym pro autorské duo matky s dcerou – P. J. a Tracy Lambrechtových. Chaotický a věčně rozesmátý tandem má značně neklidné duše, před literární kariérou pracovaly, kde se dalo – byly sekretářkami, vydávaly sezónní noviny, chovaly koně, vlastnily obchod s oděvy, Tracy zpívala v rockové skupině… A také spolu psaly. Mají na společném kontě asi 18 romancí, ale po nich už prostě nešlo jinak než přesedlat na detektivní žánr… Ani vzdálenost pro ně není překážkou. Ačkoli P.J. žije na farmě u Minneapolisu a Traci v Kalifornii, napsaly spolu už čtyři skvělé detektivní romány. Na začátku psaní knihy se sjedou na matčinu farmu a dohodnou si zápletku a hlavní linie děje, pak se zas rozejdou a pracují každá zvlášť na dohodnutých pasážích nebo na situacích, které jim jdou lépe. Když inspirace vázne, přepnou telefon na hlasitý odposlech a hodiny se dohadují napříč celou Amerikou… Jejich strhující thrillery obsahují jak mrazivé zápletky, tak i humor a skvělé dialogy. Jsou naplněny množstvím postav, detektivů i šerifů, hlavními hrdiny jsou ale především dost svérázní společníci v počítačové firmě Monkeewrench, v čele s Grace McBrideovou.

P Steiner (3)

Owen King (4)

Americký spisovatel, editor. Syn Stephena Kinga.

Ouarda Saillo (5)

Německá spisovatelka, původem z Maroka.

Otto Thume (3)

Otto Lochmann (5)

Narozen 17.1.1939. Doc. MUDr., CSc., klinický mikrobiolog. Primář Ústavu lékařské mikrobiologie FN Motol Praha . Zabývá se zejména antibiotiky.

Otokar Šimek (5)

Oto Linhart (5)

Narozen 2.6.1958 v Praze. Novinář, spisovatel a básník.

Otmar Chadim (6)

Přední český odborník na mezilidské vztahy je autorem téměř desítky knih vydaných v mnoha reedicích. Je v nich zúročena jeho dlouholetá praxe, jeho moudrost i vtip.

Otilie K Grezlová (7)

Spisovatelka a nakladatelská redaktorka.

Otakar Teyschl (6)

Narozen 5.5.1891 v Sanském Mostě , zemřel 10.9.1968 v Brně. MUDr., DrSc., profesor dětského lékařství, práce v oboru.

Otakar Novotný (4)

Otakar Novotný byl český architekt, návrhář a profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Narodil se v Benešově, jako jedno ze čtyř dětí v rodině notáře. V letech 1891–1894 studoval na české reálce v Praze. Poté pokračoval v letech 1894–1898 ve studiu na stavitelském oddělení Státní vyšší průmyslové školy v Praze. V posledním ročníku o prázdninách pracoval v ateliéru Josefa Schulze při stavbě budovy Uměleckoprůmyslového musea. V letech 1898–1900 byl asistentem pro stavitelství na Státní vyšší průmyslové škole v Brně. V letech 1900–1903 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry. Následujícího roku byl hlavním architektem v Kotěrově ateliéru. V roce 1902 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1904 si otevřel vlastní architektonický ateliér. V letech 1906–1909 souběžně vyučoval kresbu a kompozici v kursech pro malíře pokojů, které pořádalo Umělecko-průmyslové museum. V roce 1907 se oženil s Helenou Šolcovou, téhož roku se jim narodil syn Otakar a v roce 1911 syn Jiří. V roce 1911 se stal členem družstva Artěl, pro které navrhoval nábytek, sklo a další předměty. Působil i ve vedení družstva. V letech 1912–1914 pak vyučoval na Vyšší dívčí škole v Praze nauku o slozích. Byl také zakládajícím členem Svazu českého díla . V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k dělostřelectvu a v letech 1915–1918 pak sloužil na italské frontě. Od roku 1923 nastoupil jako suplující profesor na Akademii výtvarných umění v Praze na místo zemřelého Jana Kotěry. V roce 1929 byl jmenován řádným profesorem architektury na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1935–1937 byl rovněž rektorem školy. V roce 1941 byl penzionován. Na školu se vrátil 1. března 1948 a v roce 1952 byl jmenován profesorem pro sloh a architektonické tvarosloví a působil zde do 31. prosince 1953, kdy školu definitivně opustil. Zemřel 4. dubna 1959 v ...

Otakar Novák (4)

Otakar Novák byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny. Narodil se ve Vídni, ale od roku 1919 žil v Brně, kde dokončil středoškolská studia a v letech 1924–1929 vystudoval pod vedením Arne Nováka, Josefa Kopala a Prokopa Miroslava Haškovce francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Roku 1931 získal titul PhDr., stal se středoškolským profesorem a v letech 1933–1946 vyučoval na gymnáziích v Berehově, Rakovníku a v Praze. Od roku 1946 působil na pražské Univerzitě Karlově . Zároveň působil od roku 1953 jako docent i na Masarykově univerzitě v Brně. Roku 1958 získal titul CSc. a roku 1964 byl jmenován profesorem dějin francouzské literatury na katedře romanistiky a fonetiky. Byl dlouholetým předsedou Kruhu moderních filologů a členem Mezinárodní asociace francouzských studií . Penzionován byl roku 1972 a na odpočinek odešel roku 1977. Kromě pedagogické činnosti spojené s tvorbou vysokoškolských skript se věnoval psaní literárních studií, předmluv, doslovů a komentářů k českým překladům francouzských literárních děl, působil jako literární kritik a příležitostný překladatel. Roku 1965 založil romanistický sborník Études romanes de Brno, jenž vychází dodnes.

Otakar Nečas (3)

Architekt, práce a překlady z oboru.

Otakar Hrdlička (3)

Narozen 19. 9. 1928 v Jičíně. Fotograf.

Otakar Hönig (6)

Narozen 10.4.1903 v Jihlavě, zemřel 7.9.1973 v Praze. PhDr., profesor průmyslové školy, autor středoškolských učebnic.

Otakar Gregora (2)

Narozen 1901, zemřel 15.1.1979 v Praze. Ing., práce z oboru elektrotechniky.

Otakar Fuka (2)

Otakar Fuka byl český filmový scenárista, režisér a pedagog. Studium na pražské FAMU ukončil v roce 1960, ale již tehdy po několik let pracoval jako pomocný režisér a asistent režie v Barrandovských ateliérech. V 60. letech chvíli působil i v Řecku, nicméně k samostatné režijní práci se dostal až v roce 1971, kdy debutoval snímkem Svědectví mrtvých očí. Od roku 1980 vyučoval jako odborný asistent na pražské FAMU a působil zde, mimo jiné, též jako odborný pedagogický dozor při natáčení absolventských filmů.

Otakar Frankenberger (3)

JUDr. Otakar Frankenberger absolvoval právnickou fakultu University Karlovy, věnoval se však především studiu vojenské historie a je dnes nestorem českých historiků vojenství. Dlouhá léta pracoval ve Vojenském historickém ústavu , dnes je v důchodu. Z jeho četných článků, studií a publikací jmenujme alespoň Husitské válečnictví po Lipanech, Češi v roce 1866, Zeměbrana v českých zemích v roce 1809, Václav Radecký z Radče.

Ota Kars (4)

Ota Kars je český spisovatel a básník, autor úspěšných prozaických i básnických knih, držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018. Býval přezdíván Iggy Pop české poezie. Sám se označuje za samozvaného veršotepce a prozorytce. Narodil se v Praze v porodnici na Štvanici. Absolvoval základní školu a nedokončil gymnázium v Nuslích. Za komunismu pracoval na vlakové překládce Nádraží Střed v Praze, jako závozník v Brně a také jako nekvalifikovaný učitel na základní škole na druhém stupni. Ota Kars je bývalý performer v rámci různých aktivit v akčním básnickém seskupení Ota Kars und Karpeles a organizátor a aktivní účastník akcí Poetické Oko, HuLiDi a festivalu Kadeřábek. Nyní opět žije a někdy píše v bytě na Letný, stejně jako dříve ve Strašnicích, Nuslích, v Líšni, Karlíně, Velvarech, Roudnici, Teplicích, Berlíně, Dejvicích, New Yorku a na Břevnově. Ve svém textu, básni Ro_zmlácená krajina napsané v roce 2007, která vyšla ve sbírce Má láska je kurva, píše o svém životě, rodině a vztahu k malíři Georgesu Karsovi. Obdržel několik ocenění za biografickou knihu o filmování a celém životě Tomáše Holého Jmenuju se Tomáš. Např. Magnesia Litera – Kosmas Cenu čtenářů a ocenění Český Bestseller . Trojsbírka Smrtelná hodina, Patetická utrpení lásky, Obscénní pohyby básní byla Knihou týdne časopisu Týden .

Oskar Ferdinand Heyd (6)

Narozen 1.8.1892 v Praze, zemřel 26.11.1966 tamtéž. JUDr., profesor obchodní akademie, literatura a učebnice z oboru obchodních nauk a korespondence.

Oskar Andrysek (6)

Narozen 21. 2. 1931 v Praze, Prof., MUDr. DrSc., docent nukleární medicíny na katedře fyziky University Karlovy, práce z oboru onkologie.

Ondřej Štindl (4)

ONDŘEJ ŠTINDL , novinář, literát a DJ. Studoval na Pedagogické fakultě UK, po listopadu 1989 začal s přáteli chystat vysílání nezávislého rádia. Na podzim roku 1990 se stanice – tehdy známá jako Rádio Stalin – skutečně z éteru ozvala. Původně pirátské vysílání bylo časem legalizováno; v tak vzniknuvším Rádiu 1 OŠ dělal moderátora hitparády Strašidelný zámek, DJ a jiné. V současnosti na Radiu 1 vysílá jednou za čtrnáct dní. Pracoval jako recenzent, komentátor a zpravodaj v agentuře ČTA, Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden a dnes opět v LIdových novinách. Debutoval v Kritické příloze Revolver Revue. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, příští rok by ve stejném realizačním týmu měl vzniknout snímek Místa.

Ondřej Nezbeda (4)

Narozen 8. 3. 1979. Publicista a pečovatel v domácím hospici. Věnuje se přírodním vědám a literatuře.

Ondřej Kavalír (4)

Narozen 1980. Literární kritik, dramaturg a redaktor nakladatelství Labyrint.

Olivier Föllmi (2)

Olga Votočková-Lauermannová (6)

Olga Votočková Lauermannová byla česká spisovatelka lidové četby. Narodila se 10. října 1877 v domě 759-II jako dcera spisovatelky Anny Lauermannové Mikschové a veřejně činného majitele domu Josefa Lauermanna; z otcovy strany byla také pravnučkou Josefa Jungmanna. Od roku 1886 navštěvovala obecnou školu v Římě, kde se zdržovala se svou churavou matkou . Zde absolvovala další soukromé studium zejména v oboru literatury a umění. Stýkala se s umělci, kteří navštěvovali její matku, jako byli malíři Knüpfer, Liška, Patzka, Skramlík, architekt Pokorný aj. Do Prahy se vrátila r. 1889. 23. listopadu 1905 se v kostele Panny Marie Sněžné provdala za MUDr. Jana Otakara Votočka, bratra známého chemika Emila Votočka. Absolvovala další cesty do Německa, Francie a Itálie. Byla činná v oboru sociální péče, předsedkyně sociálního komitétu při Ústředním spolku českých žen, jenž pečoval o děti odkázané na chudinskou péči obecní a opatřovala jim výchovu v rodinách. Sama byla poručnicí deseti dětí. Pořádala literární čaje s debatami, jichž se účastnila řada osob z českého světa literárního, uměleckého a vědeckého. Byla členkou Společenského klubu, Umělecké besedy, Společnosti Národního musea, zakladatelka Welcomeclubu, klubu pro péči o cizí hosty v Praze. Době svého pradědečka se přiblížila v historických románech z časů obrození. Psala též povídky pro mládež a populární medailony význačných osobností národní kultury. Zemřela roku 1964 a byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Olga Vaňková-Frejková (5)

Narozena 11. 11. 1905 v Bílině. PhDr., historička umění, publikace z oboru uměleckohistorická literatura.

Olga Bušková (5)

Poradkyně Feng Shui a interiérová designérka.

Oleg Lundstrem Orchestra (4)

Legendární sovětský jazzový orchestr. Založen v roce 1934 První z orchestru Alt Onopyuk - saxofon Vladimir Serebryakov - saxofon Igor Lundstrom - saxofon Vitaly Serebryakov - trubka Alex Kotyakov - trubka Anatoly Minenkov - trombon Alexander Gravis - kontrobas Ilya Umanets - bicí Oleg Lundstrem - klavír

Oldřich Tibitanzl (6)

Narozen 21. 3. 1944 v Českých Budějovicích, od roku 1984 žije v Plzni. Básník. Též zaměřený na historii první světové války a československých legií.

Oldřich Stehlík (5)

Narozen 6.8.1875 v Kostelci nad Orlicí, zemřel 25.10.1945 v Praze. Středoškolský profesor, publikace z oboru francouzského jazyka.

Oldřich Med (3)

Kněz, člen inspektoriální rady salesiánů, překladatel, spisovatel, farář v Rosicích. Pocházel z Jihlavy. Salesiánskou formaci prodělal v Radně v Jugoslávii, po noviciátu se vrátil do vlasti a pracoval jako vychovatel u P. Ignáce Stuchlého ve Fryštáku u Zlína. Absolvoval kroměřížské arcibiskupské gymnázium, poté jej páter Stuchlý doporučil do italského Turína, kde studoval a byl vysvěcen na kněze. Po návratu domů působil v Ostravském salesiánském ústavu. Ten byl krátce po heydrichiádě Němci rozpuštěn. Ihned poté páter Med s nasazením života shromáždil opuštěné salesiánské aspiranty ve Dvorku u Přibyslavi a pokračoval s nimi v přerušené výuce. Po válce se stal ředitelem Fryštáckého salesiánského ústavu. Jako první z českých Salesiánů byl komunisty uvězněn a po návratu z vězení působil v Hodoňovicích u Frýdku-Místku až do 13. dubna 1950, kdy nastala hromadná likvidace řeholníků v Československu. Byl odvlečen do koncentračního tábora v Oseku u Duchova, odtud transportován a šest let převychováván v táboře nucených prací na Želivě u Humpolce. Po propuštění působil jako kaplan v Měříně, Jihlavě, farář ve Slavonicích a nakonec v Rosicích. Přes mnoho výslechů na STB, především v Jihlavě a Slavonicích, o něj v Rosicích ztratila STB zájem s tím, že zde se mu nemůže nic zdařit a jako kněz nemůže v žádném případě uspět. V krátké době však zahájil výuku náboženství jak ve škole, tak na faře, organizoval duchovní obnovy a cvičení, jako člen inspektoriální rady vedl porady a shromáždění duchovních laiků, pořádal přednášky, vzdělávací kurzy, založil oratoř Dona Bosca, připravoval proces blahořečení P. Ignáce Stuchlého, zorganizoval a zahájil stavbu Panny Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách. Napsal: Pod modrým nebem , třídílný katolický katechismus , Kniha víry, Kniha naděje , Životopis svatého Dominika Savio. Životopis patera Ignáce Stuchlého, Život...

Oldřich Jelínek (3)

Oldřich Jelínek je český malíř, grafik, ilustrátor a spolupracovník filmu. Je autorem několika filmových plakátů. Spolupracoval a také byl s Adolfem Bornem žákem prof. Antonína Pelce na AVU. Profesor Pelc ho označil za jednoho ze svých nejnadanějších studentů. Má podobný styl jako Born, se kterým tvořili společné ilustrace. Spolu ilustrovali například dílo Andreje Sergejeviče Někrasova Dobrodružství kapitána Žvanilkina. Na začátku kariéry přispívali s Bornem do řady časopisů – mj. ABC, Dikobraz, Pionýr atd., od konce 50. let 20. století i do Rudého práva. Dostal celou řadu cen z mezinárodních knižních festivalů. Jeho styl je precizní a zejména náměty žen, automobilů a letadel patří opravdu ke světové špičce. Počátkem 80. let emigroval do SRN , kde dodnes tvoří a žije. V Československu mu komunistický režim nebyl nakloněn, protože jeho karikatury a vtipy byly kritické ke komunismu. Režim se dokonce snažil ovlivnit vydavatele v SRN, aby Oldřichu Jelínkovi nedávali žádné zakázky – v případě opaku by zakázali všem svým autorům u nás spolupracovat s konkrétním vydavatelem, který by toto porušil. Proslavil se ilustracemi knih a karikaturami pro časopis Computer Woche. V roce 2017 se Oldřich Jelínek rozhodl věnovat většinu svých děl ze svého mnichovského atelieru Galerii výtvarného umění Havlíčkův Brod. Asi 110 obrazů věnoval podle svých slov proto, aby se na něj doma nezapomnělo. V posledních letech žije u své přítelkyně v Praze.