Všichni Autoři a témata

Antonin Petrovič Ladinskij (3)

Antonin Petrovič Ladinskij, rusky: Антонин Петрович Ладинский byl ruský sovětský básník tzv. první vlny emigrace, blízký tzv. pařížské nótě, autor populárních historických románů o Římské říši, Byzancii a Kyjevské Rusi. Svou volnou trilogii věnoval historii Kyjevské Rusi. Narodil se v rodině úředníka Pskovské gubernie. Studia na právnické fakultě Petrohradské univerzity předčasně ukončil, když odešel jako dobrovolník na frotnu 1. světové války. Během občanské války byl v Bílé armádě, kde postoupil až do hodnosti podporučíka. Po těžkém zranění se v roce 1920 evakuoval do Egypta, odkud v roce 1924 odjel do Paříže. Vystřídal spostu profesí, od 20. let pracoval jako telefonista v redakci novin, což mu umožnilo se cele zasvětit literární práci. Jakožto dopisovatel v 30. letech vykonal několik cest po Evropě a Blízkém Východě. Jeho básnické sbírky byly vysoko ceněny, jeho styl byl přirovnáván k neoromantismu. V 2. polovně 30. let vydal dva historické romány XV легион a Голубь над Понтом . Během 2. světové války sbíral materiál pro romány o Anně Jaroslavně a Vladimiru Polomachovi a zaujal aktivní prosovětskou pozici. V roce 1946 dostal sovětské občanství a v roce 1950 byl deportován z Francie, nějakou dobu pak žil v NDR, kde pracoval jako překladatel v jednom podniku v Drážďanech. V roce 1955 se vrátil do Moskvy. Debutoval svými historickými romány, které v SSSR vyšly pod názvy В дни Каракаллы a Когда пал Херсонес . V roce 1961, krátce před svou smrtí, byl přijat do Svazu spisovatelů. Knihy Анна Ярославна — королева Франции a Последний путь Владимира Мономаха vyšly po...

Antonín Mokrejš (5)

Narozen 9. listopadu 1932 v Otaslavicích u Prostějova. Filosof, pracovník Filosofického ústavu, práce z oboru. PhDr., CSc.

Antonín Krčílek (6)

Doc. MUDr. Antonín Krčílek, CSc., angiolog a internista. Zakladatel československé flebologie. Zaváděl moderní diagnostické a terapeutické metody. Léčil záněty žilních trombóz a postflebický syndrom. Narozen 5.5.1916 v Praze, zemřel 25.1.1994 v Praze.

Antonín Josef Zavadil (4)

Narozen 1.6.1844 v Hodějicích u Slavkova, zemřel 16.11.1925 v Kutné Hoře. Učitel, próza, publikace z oboru historie, etnografie, zeměpisu, divadelní hra, cestopisy.

Antonín Jílek (6)

Narozen 9.1.1915 v Praze, zemřel 1.6.1995 v Praze. Profesor na katedře betonových konstrukcí a mostů Stavební fakulty ČVUT v Praze. Práce v oboru stavitelství.

Antonín Benjamin Svojsík (3)

Antonín Benjamin Svojsík byl český pedagog a zakladatel českého junáctví. Výrazným způsobem ovlivnil celý český skauting. Původním jménem Antonín František Svojsík se narodil jako druhý ze čtyř synů. Jeho starší bratr, kněz Alois Svojsík , se proslavil rozsáhlou publikací Japonsko a jeho lid , která byla zdaleka nejobsáhlejší knihou o Japonsku v češtině z dob Rakouska-Uherska. Krátce po narození až do svých tří let bydlel s rodiči a sourozenci ve Dvoře Králové nad Labem, kde byl jeho otec Antonín Svojsík , bývalý četnický strážmistr, soudním zřízencem. Po otcově smrti se matka Ludmila roz. Havlíková z Dobřichovic přestěhovala do Prahy. Od mládí byl pohybově nadaný a chtěl stát se učitelem tělocviku, což se mu splnilo. Rád zpíval a stal se členem Českého pěveckého kvarteta. Zde jako nejmladší člen získal přezdívku Benjamin. Kvarteto se vydalo v roce 1902 na cestu po světě a sklízelo velké úspěchy. Antonín Svojsík několikrát navštívil v dospělosti město svého dětství Dvůr Králové a zúčastnil se Junáckých dnů. Díky svému staršímu bratru Aloisovi a Josefu Meilbeckovi se seznámil se skautingem v roce 1909 a o dva roky později se o prázdninách tehdy 35letý středoškolský profesor Svojsík z žižkovské reálky vydal do Anglie. Zde navštívil skautský tábor a seznámil se s novými metodami výchovy mládeže. Vrátil se nadšený a začal překládat knihu Scouting for boys od R. B. Powella. Ale uvědomoval si, že není možné přesně přenést anglický skauting do českých poměrů. Knihu nakonec samostatně nevydal. Po prázdninách 1911 sestavil pokusnou skautskou družinu z žáků žižkovské reálky. Radil se s významnými odborníky a získal pro spolupráci další známé osobnosti, např. profesory Čádu, Drtinu, Masaryka, Kramáře apod. V roce 1912 vydal knihu Základy junáctví, do které přispěla řada dalších spisovatelů a středoškolských profesorů – M. Aleš (nakreslil o...

Antonín Bartušek (6)

Antonín Bartušek , užil při vydání básnické sbírky ve Stockholmu pseudonym A.D.Martin, byl český básník, muzeolog, překladatel, výtvarný kritik a historik umění se zaměřením na scénografii. Antonín Bartušek se narodil do selského stavení v Želetavě, dětsví tak prožíval na usedlosti, ale hospodářství ho netáhlo. Rodiče zvažovali, zda ho dát do učení, ale na doporučení učitelky mu umožnili studovat na gymnáziu. Zde začal mít zájem o literaturu a již od roku 1937 začal publikovat své básně časopisecky. Antonín Bartušek mezi lety 1933 a 1941 navštěvoval třebíčské gymnázium. Po složení maturitní zkoušky odešel do Prahy, kde byly uzavřeny během 2. sv. války vysoké školy a zde pracoval v letech 1941 – 1945 jako advokátní úředník. Během válečných let spolu s dalšími přáteli začala vydávat cyklostylem množený časopis Vítr, kdy mimo jiné i v tomto časopise vyšly další básně Antonína Bartuška. Po válce spoluzakládá oblastní spolek pro podporu rodáků Vysočina, kdy ve výboru spolku je Vincenc Lesný, Bedřich Fučík a také A. Bartušek. V letech 1945–1950 studoval dějiny srovnávací literatury, českou literaturu, dějiny výtvarného umění a českou historii na pražské filozofické fakultě. V roce 1950 obhájil doktorskou práci. Při studiu pracoval mezi lety 1946 a 1948 v literárním oddělení Československého rozhlasu. Po skončení studia byl dva roky bez trvalého zaměstnání, v roce 1952 však nastoupil do Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV v Praze, zde působil do roku 1955. Od roku 1956 jako ředitel vedl městské muzeum v Třebíči, od roku 1960 do roku 1961 pak Západomoravské muzeum v Třebíči. V muzeu působil jako reformátor, kdy do města přivedl přítele Cyrila Boudu, který rozpracoval za vedení muzea Antonínem Bartuškem skicu panoramatu města Třebíče pro fr...

Anton Zischka (6)

Rakouský novinář, letec, autor dokumentárních publikací a hospodářsko-politických studií.

Anton Markoš (7)

Anton Markoš je český teoretický biolog. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, kde později vedl patnáct let katedru filozofie a dějin přírodních věd. Působil také v Centru pro teoretická studia . Zaměřuje se na buněčnou a vývojovou biologii a biosémiotiku. Jeho manželkou je bioložka Fatima Cvrčková. Kromě odborných statí a překladů je autorem řady knih v češtině i angličtině, např. Povstávání živého tvaru , Tajemství hladiny - hermeneutika živého . Je spoluautorem knih Berušky, andělé a stroje , Život čmelákův - koláž o pobývání v různých světech a Staré pověsti zemské aneb Malá historie planety a života . Roku 2010 editoval soubor textů o vztahu mezi jazykem a životem Jazyková metafora živého. Dále je autorem mnoha odborných i popularizačních článků, které napsal v rámci dlouholeté spolupráce s časopisem Vesmír.

Anton Kner (6)

Monsignore Anton Kner byl více než 40 let farářem ve Stuttgartu a Ulmu, dále nemocničním kaplanem na odborné klinice pro psychiatrii a neurologii. Jako vysloužilý farář vedl duchovní cvičení, pracoval jako pastorační poradce a zveřejnil spolu s Reinhardem Abelnem mnoho knih.

Annie Auerbach (8)

Americká spisovatelka.

AnneLise Sorenson (4)

Spisovatelka, editorka a reportérka, autorka turistických průvodců.

Anne Pätzold (3)

Německá knihkupkyně a spisovatelka. Autorka románů pro děti i dospělé.

Anne Millard (4)

Britská historička. Dr., autorka publikací o historii pro děti a mládež.

Anne McIntyre (4)

Knihy o zdravé výživě a bylinářství.

Anne Langlois (1)

Anne Holt (5)

Anne Holt je norská spisovatelka, právnička a politička, členka Arbeiderpartiet . Narodila se v Larviku do rodiny fyzika a pozdějšího rektora univerzity v Tromsø Olava Holta. Vyrostla v Lillestrømu a Tromsø, v roce 1978 se odstěhovala do Osla, kde žije dodnes v registrovaném partnerství s Anne Christine Kjær a jejich dcerou Iohanne. V roce 1986 absolvovala práva na Bergenské univerzitě. V letech 1984-1988 působila ve společnosti NRK . Poté dva roky pracovala na policejním oddělení v Oslu. V roce 1990 se vrátila do NRK, kde rok pracovala jako novinářka a zakotvila ve zpravodajském programu Dagsrevyen. Anne Holt zahájila vlastní právnickou kariérou v roce 1994, v době od 25. 11. 1996 do 4. 2. 1997 působila jako ministryně spravedlnosti v kabinetu premiéra Jaglanda. Na funkci rezignovala ze zdravotních důvodů. V roce 1993 debutovala s kriminální novelou Blind gudinne , kde vystupuje lesbická policistka Hanne Wilhelmsen. Na novelách Løvens gap a Uten ekko spolupracovala se svou někdejší sekretářkou Berit Reiss-Andersen. Anne je jednou z nejúspěšnějších autorek kriminálních novel v celém Norsku. Její knihy se prodávají ve 25 státech. Na motivy knihy Pengemannen byl natočen švédský seriál Modus.

Anne Chieko Moore (4)

Anne Bacus-Lindroth (5)

Francouzská psycholožka, autorka knih o výchově.

Anna Skalická (4)

Narozena 9.1.1932 v Praze. RNDr., asistentka katedry botaniky, překlady z oboru.

Anna Marienková (8)

Slovenská autorka kuchařských knih.

Anna Malinská (6)

Narozena v květnu 1919 v Praze. Redaktorka, tvorba pro děti.

Anna Hogenová (7)

Narozena 23. 10. 1946 ve Flájích. Prof., PhDr., CSc., filozofka a fenomenoložka, profesorka kinantropologie, autorka prácí z oboru filozofie tělesné výchovy a sportu.

Anna Grigorjevna Dostojevskaja (2)

Žena F.M. Dostojevského, vydavatelka jeho děl a autorka pamětí.

Anna Formánková-Kubínová (6)

Autorka jazykových učebnic.

Anna Breitsameter (8)

Anna Blažíčková (6)

Anna BLAŽÍČKOVÁ , spisovatelka, bohemistka a lexikografka. V letech 1946–1949 navštěvovala gymnázium v Táboře, dokončila je v Týně nad Vltavou roku 1952. Její přihláška ke studiu na Filosofické fakultě UK v Praze byla zamítnuta z důvodů náboženského založení rodiny a neústupného chování autorčina otce, který odmítal vstoupit do zemědělského družstva. Byla ale přijata k tříletému studiu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích . Následně směla v letech 1955–1958 pokračovat ve studiu češtiny a ruštiny na pražské Filosofické fakultě UK. V letech 1958–1964 vyučovala na středních školách ve Voticích, Vlašimi a v Praze. Roku 1964 odešla na mateřskou dovolenou a poté byla zaměstnávána pouze externě. Spolupracovala s Památníkem národního písemnictví, Maticí slovenskou a Ústavem pro českou a světovou literaturu. Je spoluautorkou hesel v Lexikonu české literatury 1–3 , Slovníku české literatury 1970–1981 , Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 a Slovníku českých spisovatelů . Z knižně nezveřejněného souboru Čekání v zástupu publikovala povídky Buď vůle tvá , Babička se vrátila a Momentka . Knižně vyšly pohádky a novely pro děti Směr Červený Újezd , Kdo nesází, nevyhraje aneb Dostane se Honza k počítači , Zvířecí pohádky a Neomluvené hodiny . Vzpomínkovou prózu Psí víno autorka dopsala roku 1983, vydala ji v roce 1992 . Další vzpomínková kniha, s názvem Teď něco ze života, vychází v Triádě v roce 2012 – viz krátkou ukázku zde.

Anna Bauga (2)

Lotyšská překladatelka a folkloristka.

Anita Franková (5)

Narodila se jako jediné dítě v rodině advokáta v Litomyšli. Krásné a šťastné dětství ukončil Mnichov. Rodina se přestěhovala do Prahy, kde ji zastihla okupace se všemi protižidovskými opatřeními, včetně zákazu školní docházky. Anita místo páté třídy navštěvovala jen ilegální kroužek. Tatínek náhle zemřel. V létě 1942 byly s maminkou deportovány do Terezína. V dívčím domově L 410 se seznámila s děvčaty, s nimiž se pak přátelila celý život. V prosinci 1943 byly s maminkou zařazeny do transportu s cílem Osvětim, rodinný tábor. Koncem července 1944 se dostaly do tábora Stutthof a poté do jeho pobočného tábora Guttau. Společně prožily, chatrně oblečené a vysílené, evakuační pochod vězňů. Když se po delším pochodu vrátily do tábora, Anita onemocněla, a dalšího pochodu už nebyla schopna. Obě proto spolu s několika málo vězni zůstaly v táboře. Jen náhodou pak unikly smrti, když esesáci začali vězně vraždit injekcemi, střelbou, údery pažbou pušek. Anita s maminkou po několika ranách upadly do bezvědomí, ale za nějaký čas se probraly na sněhu: esesáci byli pryč. Za tři dny je našli vojáci Rudé armády a převezli je do nemocnice v Syzrani a Kujbyševu. Domů se vrátila nejprve Anita v listopadu 1945, její maminka až v březnu 1946. O čtyři toky poději však na následky zranění z Guttau zemřela. Všechny Anitiny vzpomínky a vlastně celý její život byl pevně spojen s maminkou, která jí svou pohotovostí a statečností několikrát zachránila život. Po návratu se Anitě podařilo vystudovat vat obor dějepis-archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 se také provdala a narodila se jí jediná dcera Ela. Po promoci pracovala několik let ve Státním ústředním archivu jako archivářka, od 1. října 1969 až do své smrti, tedy téměř čtyřicet let, byla zaměstnána v pražském Židovském muzeu. Podílela se na vytvoření Dokumentačního střediska, z něhož později vzniklo oddělení holocaustu. Můžeme říci, že počáteční rozčlenění a uspořádání písemného, fotografického a ...

Anikó Csörgő (5)

Maďarská autorka dětské naučné literatury.

Angelo Maria Ripellino (2)

Angelo Maria Ripellino byl italský slavista, básník, překladatel z češtiny a ruštiny a spisovatel. Hovořil česky. Narodil se v Palermu, od dětství ale žil v Římě. Vystudoval slavistiku, byl znalcem polské, ruské a české literatury. Byl profesorem slavistiky v Římě. V roce 1947 se oženil s českou romanistkou Elisou Hlochovou , která byla jeho spolupracovnicí při překladech české prózy a poesie do italštiny. Ripellino mnohokrát navštívil Prahu. Protože ostře odsoudil invazi sovětských vojsk v srpnu 1968, nemohl se do milované Prahy už nikdy vrátit. Zemřel v Římě v roce 1978. Z češtiny překládal například: Halase, Holana, Horu, Koláře, Ortena, Seiferta, Wolkera a Zahradníčka. Jeho první kniha Storia della poesia ceca contemporanea vyšla v čtyřech stech číslovaných exemplářích v Římě v roce 1950. Charakterizuje ji provázanost literatury a výtvarného umění, která určuje ráz Ripellinova chápání a výkladu české kultury. Zcela mimořádným dílem je jeho kniha esejů Praga magica 1973. Byla přeložena do angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny a nizozemštiny. Česky vyšla nejprve v nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem, 1978 a nakonec i v Praze

Angela McGerr (5)

Publicistka a autorka esoterické literatury a prací o výkladu a interpretaci Andělských karet.

Andrzej Zygmuntowicz (6)

Polský fotograf a autor kuchařských knih.

Andrzej Kuśniewicz (5)

Polský prozaik, esejista, básník, redaktor „Miesięcznika Literackiego”.

Andrzej Jaczewski (4)

Pediatr, specialista na školní lékařství, sexuolog a pedagog, čestný profesor Krakovské akademie.

Andrej Mráz (8)

Slovenský literární a divadelní historik a kritik. Od roku 1948 šéfredaktor týdeníku Kultúrny život.

Andrej Georgijevič Kasatkin (6)

Ruský autor publikací z oblasti chemické technologie.

Andreas Wilhelm (4)

Německý spisovatel.

Andrea-Anna Cavelius (5)

Německá redaktorka, autorka a lektorka knih z oboru zdravotnictví a psychologie.

Andrea Tornielli (7)

Andrea Tornielli, vatikanista, narodil se v roce 1964, vystudoval historii řeckého jazyka. Je ženatý a má tři děti. Bydlí v Římě a Miláně. Pracuje pro noviny La Stampa.

Andrea R Cremer (6)

Andrea Cremer známá též jako Andrea Robertson prožila své dětství sněním v lesích a při jezerech severního Wisconsinu. Nyní žije v Minnesotě, ale spíše považuje za svůj domov „kanadský štít“, než Středozápad. Vždy milovala psaní a nikdy nepřestala psát, ale až nedávno se do literární tvorby pustila profesionálně. Když nepíše, učí historii na vysoké škole svobodných umění v St Paul. Její debut román, Nightshade, první z řady YA fantasy, byl zveřejněny na podzim 2010 ve vydavatelství Penguin .

Andrea Havlínová (6)

Narozena 10.1.1978 v Brně. Pedagožka, autorka učebnic a didaktických materiálů pro ZŠ, SŠ a přípravných materiálů pro studium na VŠ.

Andrea Brázdová (5)

Mgr., pedagožka, učebnice a učební pomůcky pro 1. stupeň ZŠ.

André Stil (5)

Francouzský prozaik, kritik a novinář.

André Salmon (2)

André Salmon se narodil 4.října 1881 v Paříži a zemřel 12.března 1969 v Sanary-sur-Mer Byl spisovatel , básník , prozaik, novinář a kritik umění . Byl to jeden z největších obhájců kubismu se Guillaume Apollinaire a Maurice Raynal . André Salmon se narodil v Paříži 1 , čtvrté dítě Emile Frédéric lososa a Sophie Julie Cattiaux, strávil jeho pozdní mladistvý věk v Petrohradu , kde jeho dědeček, Theodore Frederick Salmon , a jeho otec, grafiků , rytců a sochaři jsou zváni 1896-1901. A mluví plynně rusky. Po návratu do Paříže navštěvoval večerní La Plume a setkání kritické údaje: Mécislas Golberg , které ovlivňují mnoho, Picasso , Max Jacob a Apollinaire být přáteli po celém její život. V roce 1908 se Losos stěhoval do lodi Prádelna pak odešel do čtvrti Montparnasse. Ačkoli zmaten společnosti Picasso s jeho obrazem DEMOISELLES d'Avignon , bude to jeho skvělé reference. Losos je umožnit v roce 1916 odhalit práci veřejnosti prezentuje výstavu Salon d'Antin, je to on, kdo ji dává úplně. V roce 1920, v The New Spirit , zjistí, že tato práce "stále svítí kráter, z nichž oheň tohoto umění příkaz od revoluce kubistického. " To bude také podporovat Henri Hayden v roce 1912, Moiseem Kisling v roce 1919. Mezitím, jako umělecký kritik, Salmon vede obrannou činnost největší v tisku proti téměř univerzální nedůvěru kritiky. Psal především, 1909-1910 v Intransigeant pak ustupuje Apollinaire. On pak se připojil Paris noviny v roce 1910, pod pseudonymem La Palette. V roce 1912, on vyvažuje O nevlídné Louis Vauxcelles ve Gil Blas . V letech 1913 až 1914 zastával Chronicles pokoje s Apollinaire v časopise Montjoie! ze Ricciotto Canudo . Jeho první sbírky, básně a víly , brzy následované třetí v roce 1910, Calumet , jsou první svazky publikované před těmi Maxe Jacoba a Apollinaire. V roce 1912, on publikoval mladý francouzského malířství . To je v této knize, včetně "neoficiální historie kubismu", co se ukázalo, poprvé existence Demoiselles d'Avignon . 1920 se zdá zcela inspirova...

André Chénier (4)

André Chénier byl francouzský básník, jedna z obětí kritické fáze Velké francouzské revoluce. Pro procítěný styl svého básnického díla bývá považován za jednoho z předchůdců romantického uměleckého směru. Za „zločiny proti státu“ byl ve věku 31 let odsouzen revolučním tribunálem k trestu smrti a popraven. Stalo se tak dva dny před pádem diktátora Maximiliena Robespierra, tedy těsně před koncem jakobínského teroru. Jeho bratr Marie-Joseph Chénier byl básníkem a dramatikem. Jeho život je námětem velmi často uváděné opery Andrea Chénier italského skladatele Umberta Giordana. Fiktivní děj této opery nemění nic na působivosti jejího varování před nelidskostí teroru, ať je motivován jakkoliv.

André Bloc (8)

Anděla Horová (3)

PhDr., teoretička a historička výtvarného umění, práce z oboru.

Amber Smith (4)

Amanda Stevens (4)

Amanda Stevens je autorkou více než 50 novel včetně gothic hororové řady nazvané Hřbitovní královna. Její knihy se objevují na předních místech v žebříčku bestsellerů vydaných v USA, její styl je přirovnáván jako nové pojetí duchařských příběhů. Za svou tvorbu získala již celou řadu ocenění od prestižního časopisu Romantic Times Magazine. Žije s manželem, synem, dcerou a dvěma kočkami v Cypress v Texasu. Vyrostla v podhůří Ozarské planiny, v kraji plném legend a duchařských pověstí.

Amanda Li (7)

Editorka, redaktorka a autorka literatury pro děti.

Amanda Foody (4)

Americká spisovatelka.

Alžběta Birnbaumová (8)

Alžběta Birnbaumová , rozena Šourková byla česká historička umění první absolventka dějin umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity a spisovatelka, v letech 1923-1925 manželka Václava Breindla a v letech 1926-1934 manželka Vojtěcha Birnbauma. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu na Smíchově v Praze vystudovala v letech 1920-1925 dějiny umění na Filosofické fakultě UK . Již během studií se provdala za profesora přírodopisu smíchovského gymnázia a pozdějšího profesora obecné zoologie na Přírodovědecké fakultě UK dr. Václava Breindla .. Jako první historička umění na české Karlově univerzitě roku 1925 obhájila rigorózní práci na téma Zámek "Troja" u Prahy. Vydala k tomuto tématu řadu časopiseckých článků a publikací. V době studií se zamilovala do svého o 21 let staršího profesora, Vojtěcha Birnbauma, za něhož se 21. ledna 1926 na Staroměstské radnici provdala, za svědka šel Birnbaumův příterl, historik Josef Šusta. Po osmi letech manželství Birnbaum předčasně zemřel. Alžběta po něm převzala činnost v klubu Za starou Prahu a od roku 1928 také funkci. Na počest svého manžela sestavila sborník Listy z dějin umění, do kterého kromě statí zařadila také jeho korespondenci. Od roku 1938 spolupracovala s redakcí Ottova naučného slovníku nové doby. V letech 1938-1948 byla editorkou edice Poklady národního umění, 1946 založila knižnici Horizont. V 50. letech byla zatčena, po propuštění pracovala v Pražském památkovém středisku. Zemřela v Praze 18. 11. 1967. Přeložila knihu Friedricha Wilhelma Foerstera "Evropa a německá otázka", Praha 1938 Literární pozůstalost je uložena v archivu Ústavu dějin umění České akademie věd. Konvolut předmětů ze své domácnosti Birnbaumová darovala do sbírek Národního muzea v Praze....

Aloysius Bertrand (3)

Aloysius Bertrand byl francouzský básník a spisovatel. Napsal sbírku básní v próze Gaspard de la nuit , podle níž složil stejnojmennou suitu skladatel Maurice Ravel. Založil žánr básně v próze ve francouzské literatuře a inspiroval symbolistické básníky. Narodil se ve městě Ceva v oblasti Piemont, jeho rodina se ale v roce 1814 usadila v Dijonu. Tehdy začal jeho zájem o toto město. Přispíval do místního deníku, jsa uznáván Hugem a Sainte-Beuvem. Krátce žil v Paříži, kde ale neměl úspěch, takže se vrátil do Dijonu a dále psal do místních novin. Gaspard de la nuit byl dokončen už v roce 1836, ale publikován byl až v roce 1842 poté, co Bertrand zemřel na tuberkulózu. Kniha byla znovuobjevena Baudelairem a Mallarmém a nyní je považována za klasiku francouzské poezie i fantastické literatury.

Alojz Lorenc (2)

Alojz Lorenc , je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra . Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku. V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR. Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu a Technickou správu . Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že...

Alois Marhoul (7)

Narozen 24. 6. 1951 v Praze. Básník, spisovatel, živnostník v oboru gastronomie.

Alois Kufner (4)

Narozen 1934. RNDr., CSc., docent, publikace a překlady z oboru matematiky.

Alois Havel (5)

Alois Havel byl český autokrosař. Byl prvním českým autokrosařem, který vyhrál závod série Mistrovství Evropy. Stalo se tak roku 1981 na okruhu v Nové Pace. Celkem třikrát skončil na druhém místě v mistrovství Evropy jednotlivců v divizi III – vždy ho porazil jeho největší soupeř, 1979–1985 sedminásobný mistr Evropy Němec Willi Rösel . Jeden ročník rozhodla o druhém místě pouze problematická diskvalifikace za údajné zkrácení trati v závodě v Rakousku, kde přišel o dvacet bodů, na konci sezóny mu chybělo na vítěze bodů šestnáct. Druhý za Röselem skončil v letech 1980, 81, 83 a 84. Celkem třikrát vyhrál evropský titul reprezentačních družstev . Mistrem republiky v autokrosu se stal v letech 1978 a 1984. Závodil s vozy vlastní konstrukce s motorem Tatra.

Alison Mackonochie (5)

Anglicky píšící autorka publikací o těhotenství a péči o dítě. Redaktorka a spisovatelka.

Alice Le Moigné (1)