Všichni Autoři a témata

Chloe Liese (7)

Chiara Lubich (7)

Chiara Lubichová byla italská katolická aktivistka, která v roce 1943 založila hnutí Fokoláre, k němuž se v současné době hlásí přes pět miliónů lidí po celém světě. Je autorkou řady knih, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků. Za své dílo obdržela v roce 1977 Templetonovu cenu. Pohřeb Chiary Lubichové proběhl 18. března, pohřební obřady vedl osobně kardinál státní sekretář Tarcisio Bertone. Po mši svaté, která proběhla v bazilice svatého Pavla za hradbami, bylo její tělo pohřbeno v mezinárodním centru hnutí Fokoláre v Rocca di Papa.

Charlotte Masaryková-Garrigue (3)

Narozena 20.11.1850 v Brooklynu , zemřela 13.5.1923 v Lánech. Korespondence, časopisecké stati z oboru literatury a hudby, překlady z angličtiny.

Charlotte Lucas (5)

Pseudonym německé autorky Weibke Lorenz. Se svojí sestrou Frauke Scheunemann též píše pod společným pseudonymem Anne Hertz. Vystudovala germanistiku, anglistiku a mediální vědu.

Charlotte Hughes (6)

Spisovatelka.

Charles Lamb (7)

Charles Lamb byl anglický romantický spisovatel, básník, dramatik, literární kritik a autor dětské literatury, společně s Wiliamem Hazzlitem přední představitel eseje 19. století. Pocházel z úřednické rodiny, vzdělání získal na londýnské střední škole Christ's Hospital, kde se seznámil se Coleridgem. Později k jeho přátelům patřili mimo jiné William Wordsworth, Leigh Hunt, nebo William Hazlitt. V letech 1792–1825 pracoval jako úředník Východoindické společnosti. Jeho první verše nezískaly žádnou větší pozornost. Známý se stal až svými esejemi, které pod pseudonymem Elia psal pro London Magazine a později vydal knižně ve dvou svazcích. Jsou psány lehkým konverzačním tónem především o humorných nepolitických tématech Vyznačují se bystrými postřehy, důvtipem, neobyčejně živou obrazností a výraznou poetičností. Pro jejich jazykovou formu je společně s Leighem Huntem a Williamem Hazlittem řazen do tzv. cockneyské školy, což byl hanlivý název pro jejich styl, který měl někdy blízko k londýnskému lidovému nářečí . Přestože měl duševní problémy a byl postižen vadou řeči, žil bohatým společenským životem a byl považován za roztomilého společníka. Nikdy se ale neoženil a pečlivě se staral o svou starší sestru Mary Ann , která trpěla těžkou duševní chorobou . Snažil se u ní rozvíjet literární sklony a společně s ní napsal několik knih, z nichž nejznámější je převyprávěni her Williama Shakespeara pro děti. Jeho další pokusy o prozaickou a také o dramatickou tvorbu však nebyly příliš úspěšné. Zabýval se rovněž literární kritikou a literární historií. Zemřel na streptokokovou infekci erysipel , kterou se nakazil z lehkého škrábnutí na tváři vzniklém pří uklouznutí na ul...

Charles K Kliment (7)

Ing.Charles K. Kliment se narodil roku 1932 v Praze, kde také vystudoval Vysokou Školu Chemicko-Technologickou. Pracoval v Ústavu Makromolekulární Chemie pod vedením profesora Wichterle na vývoji měkkých kontaktních čoček a na výzkumu hydrogelů pro lékařské účely. V roce 1969 emigroval s rodinou do USA, kde pokračoval ve výzkumu hydrogelů ve třech různých firmách. V poslední z nich se stal presidentem a CEO . Do penze odešel v roce 2001, žije v Princetonu, New Jersey.

Čestmír Berka (5)

Historik výtvarného umění, autor publikací z oboru.

Cesáreo Rodríguez Aguilera (2)

Španělský spisovatel, umělecký kritik, politik a právník.

Célia Gallais (5)

Francouzská autorka pupulárně-naučných publikací pro děti.

Celia Coyne (3)

Autorka publikace a nerostném bohatství.

Cecílie Jílková (6)

Narozena 23. 8. 1981. Spisovatelka, scénáristka, publicistka a grafička. Dcera spisovatele Ludvíka Vaculíka a spisovatelky Lenky Procházkové.

Cathy Maxwell (8)

Autorka romantických příběhů.

Catherine Ryan Hyde (5)

Catherine Ryan Hydeová začínala jako povídkářka a její literární tvorba jí vynesla mnohá ocenění, například cenu O. Henryho. Skutečný věhlas si však vydobyla teprve románem Pošli to dál, dojemným příběhem chlapce, který si umínil změnit svět. Kniha se dočkala i velmi úspěšné filmové verze s Kevinem Spaceym v hlavní roli. Autorka žije a tvoří v kalifornské Cambrii. Euromedia Group vydala její román Elektrický Bůh.

Catherine Rider (6)

Společný pseudonym Stephánie Eliotové a Jamese Nobla.

Catherine Le Nevez (8)

Francouzská publicistka, autorka turistických průvodců.

Carolyn Henderson (5)

Publikace o koních a jezdectví.

Caroline O'Donoghue (3)

Irská spisovatelka, moderátorka podcastu a novinářka.

Carol Devine (5)

Americká spisovatelka, autorka milostných románů.

Carmen Korn (4)

Německá žurnalistka, redaktorka, esejistka a spisovatelka, autorka románů i knih pro děti a mládež. Některé vycházejí jako audioknihy, mnohé z nich načetla sama autorka. Podle jejího románu Töchter einer neuen Zeit byl natočen film.

Carmen Guerra (7)

Španělská ilustrátorka dětské literatury

Carlo Cassola (4)

C. Cassola je typický představitel italského neorealismu.

Carl-Johan Forssén Ehrlin (5)

Švédský psychoterapeut.

Carl Proujan (3)

Carl Proujan, narozen 15.II.1929 v New Yorku, je americký redaktor a spisovatel. Obdržel vícero ocenění v letech 1975-1976. Člen americké asociace pro rozvoj vědy.

Camilla Sopwith (3)

Ilustrátorka kuchařských knih.

Burt Hirschfeld (5)

Americký spisovatel.

Břetislav Modr (6)

Narozen 1946, zemřel 7. 5. 2014. Ing, vydavatel časopisu ŠACH INFO. organizátor Rychnovského šachového festivalu seniorů.

Břetislav Koudela (4)

Narozen 22.12.1925, zemřel 13.10.1973. Bohemista, publikace z oboru jazykovědy.

Branko Ćopić (6)

Branko Ćopić byl bosenskosrbský a jugoslávský spisovatel a básník původem z Bosny a Hercegoviny. Základní školu vystudoval ve svém rodišti, gymnázium pak v Bihaći. V dalších studiích pokračoval v Banja Luce a Sarajevu. Svoji první povídku vydal v roce 1928. Studia filozofie zakončil v roce 1940 na Bělehradské univerzitě. V době německé agrese na Jugoslávii v dubnu 1941 se aktivně podílel na obraně země poblíž města Mrkonjić Grad. Později se přidal ke komunistickému partyzánskému hnutí, které bojovalo jak s německými okupanty, tak chorvatským ustašovským režimem a srbskými nacionalisty. V řadách partyzánů pracoval spolu se svým přítelem Skenderem Kulenovićem jako válečný zpravodaj. Postupem času se zařadil mezi nejaktivnější bojovníky národně osvobozeneckého hnutí. Jeho díla byla přeložena do mnoha světových jazyků, například do angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny. Byl členem Srbské akademie věd a umění a Akademie věd a umění Bosny a Hercegoviny . Většinu života prožil v Bělehradě, často ale cestoval po celé Jugoslávii. Svůj život zakončil sebevraždou, a to skokem z mostu Bratrství a jednoty přes Sávu v Bělehradě 26. března 1984. Práce Branka Ćopiće, mezi nimiž nechybí povídky ani rozsáhlé romány, se zabývají především vesnickým životem v autorově rodném kraji, mentalitou místních lidí a jejich problémy. Vedle toho psal i satirické práce. Mnohá z jeho děl byla i zfilmována a přeložena do mnoha jazyků, včetně češtiny. Jako realistický autor získal značný ohlas, jeho díla měla značný ohlas u čtenářského publika. Za svůj přínos jihoslovanské literatuře Ćopić získal několik ocenění, např. cenu AVNOJe a Njegošovu cenu. Jeho portrét byl vyobrazen i na bosenskohercegovinské bankovce v hodnotě 0,50 konvertibilních marek. Do světa literatury Ćopić vstoupil sbírkami povídek, které začaly vycházet již před válkou (Pod Grmečem, 1938; Bojovníci a zběhové...

Branislav Nušić (6)

Branislav Nušić byl srbský spisovatel, dramatik, esejista, satirik, amatérský fotograf a zakladatel moderní rétoriky. Pracoval také jako novinář a diplomat. Jeho díla, mezi která patří dramata, romány, básně, ale i komedie, se zabývala hlavně lidmi a jejich mnohdy komickými životními zkušenostmi. Jeho komedie, které bavily diváky v různých městech, vynikly v tehdejší jihoslovanské literární i divadelní tvorbě a pronikly i za hranice státu. Některá jeho díla, např. Cesta kolem světa, Dr., nebo Sumnjivo Lice, byla i zfilmována. Nušić se narodil v Bělehradě a dětství strávil v Smederevu. Vojenskou službu v řadách srbského království strávil ve válce s Bulharskem, která se odehrála v roce 1885. Za svoji kontroverzní báseň „Dva raba“, která byla uveřejněna v novinách „Dnevni list“ byl následně odsouzen ke dvěma letům vězení. Báseň se vysmívala srbskému království, obzvláště pak tehdejší hlavě státu, králi Milanu Obrenovićovi. V diplomatických řadách sloužil Nušić od roku 1889. Pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, později na konzulátě v Bitole, kde se i roku 1893 oženil. Na jihu Srbska i v Makedonii strávil celkem deset let života. Jeho poslední službou v této době se stala práce vicekonzula v Prištině. Roku 1900 získal Nušić funkci sekretáře Ministerstva školství, rychle poté se stal i dramaturgem Národního divadla v Bělehradě. Roku 1904 pak rovněž působil v divadle v Novém Sadě. Roku 1905 přesídlil zpět do srbské metropole kde se zabýval novinářstvím, psal pod pseudonymem Ben Akiba. Znovu se vrátil k diplomatické práci v Bitole roku 1912 jako státní úředník. Roku 1913 přispěl k založení divadla ve Skopje. V tomto městě pak žil ještě do roku 1915; nedlouho po začátku první světové války odešel do Itálie, Švýcarska a Francie, kde žil až do konce tohoto konfliktu. Po válce pracoval na uměleckém oddělení ministerstva školství v Bělehradě, kde zůstal až do roku 1923. Poté se stal pracovníkem Národního divad...

Božena Vejrychová-Solarová (6)

Božena Vejrychová-Solarová byla česká pedagožka, malířka a spisovatelka. Boženin otec byl Jan Solar obuvník , matka Božena Solarová-Režná , rodiče měli svatbu 3. května 1880. Měla sestru Josefu Solarovou . Provdala se za malíře Rudolfa Vejrycha . Božena Vejrychová-Solarová studovala na soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha svého příštího manžela , u Jindřicha Hlavína a v Paříži. Byla členkou Kruhu výtvarných umělkyň, s nímž vystavovala v Paříži, Vídni a v Praze. Vyučovala kreslení na pražských, zejména dívčích školách, podílela se na tvorbě učebnic. Ilustrovala hlavně dětské knihy, k loutkářství přispěla svými knihami Kašpárkovo divadlo a Loutky Matěje Kopeckého. Bydlela v Praze XII, na adrese Mánesova 30.

Božena Trilecová (7)

Obč. m. Moravčíková. R. 1964 – 68 študovala na Strednej umeleckopriemyselnej škole v Bratislave. Od r. 1970 pôsobila ako arteterapeutka v psychiatrickej liečebni vo Veľkých Levároch, od 1972 redaktorka Mladých liet v Bratislave, v súčasnosti v slobodnom povolaní. Začiatkom 70. rokov písala rozprávky pre deti, knižne debutovala zbierkou ľúbostnej lyriky Rozmarín , nasledovala zbierka Láskoslovie , rozprávkové knihy pre deti Skorocélia, princezná času , Ako si kvety šijú sukničky , Prišlo leto na zelenom vozíčku , leporelá Detský kalendár , Čo kto robí, keď ja spinkám, čo kto robí, keď je deň ; spoluautorka populárnej príručky pre deti Urob si z handričiek . Venuje sa aj prekladateľskej činnosti.

Božena Němcová (4)

Ing. Spoluautorka vysokoškolských skript z techniké klimatologie.

Božena Krůtová (8)

Publikace z oboru krejčovství.

Boris Rösner (4)

Prof. Boris Rösner byl český herec a divadelní pedagog. Jeho maminkou byla Jarmila Horská a otcem Mirko Čech . Boris Rösner pocházel z umělecké rodiny. Matka byla herečka a otec hudebník. Manželství se však brzy rozpadlo a malý Boris již zůstal s matkou, se kterou se následně kvůli jejímu angažmá odstěhoval do Čech. Ve škole prospíval ve všem kromě matematiky, a proto když se hlásil na střední školu, tak bylo pro jeho talent předem rozhodnuto Vystudoval DAMU v roce 1973. Poté měl postupně angažmá v divadlech F. X. Šaldy v Liberci , v Městských divadlech pražských a na konec v Národním divadle v Praze . Jeho postava a výraz ho předem určovali pro záporné role. V reálném životě však byl známý svým chováním gentlemana. V sedmdesátých letech měl kvůli své matce drobné politické problémy, protože nesouhlasila se vstupem vojsk varšavské smlouvy do Československa. Stejně tak nevstoupil ani do komunistické strany ač mu to bylo na DAMU jen tak mimochodem na schodišti nabízeno. Mnoho let vedle divadla a filmu působil i jako pedagog. Poslední větší role na divadelních prknech byla hlavní role v Molierově Lakomci. Druhou úspěšnou sezónu však již ani nedohrál. Podlehl zákeřné formě rakoviny plic, vyvolanou silným a dlouhodobým kouřením. Zemřel ve věku pouhých 55 let v kladenské nemocnici. Od mládí neviděl na levé oko, to s jeho vizáží mu dodávalo předurčení pro záporné role.

Boris Andrejevič Lavrenev (5)

Ruský dramatik a prozaik.

Boleslav Polívka (4)

Narozen 31.7.1949 ve Vizovicích. Herec, mim, komik, režisér, autor kabaretních výstupů a her.

Boleslav Jablonský (6)

Boleslav Jablonský, vlastním jménem Karel Tupý, řádovým jménem Karel Eugen Tupý, byl český obrozenecký básník, katolický kněz a národní buditel. Proslul hluboce procítěnými milostnými a vlasteneckými básněmi a jeho dílo patří k počátkům romantismu v české literatuře. Po gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval filosofii v Praze. Na filosofických studiích přilnul k českým literárním vlastencům soustředěným kolem Josefa Kajetána Tyla a podílel se na jejich činnosti v Kajetánském divadle. Vstoupil do Strahovského kláštera, kde přijal svůj literární pseudonym. Po vysvěcení na kněze působil v letech 1843–1847 jako kaplan v Radonicích nad Ohří. V té době vydal řadu básní, které byly publikovány ve sbírkách Písně milosti a Moudrost otcovská a které ve své době však patřily k vrcholům česky psané lyrické poezie. V jeho básnické tvorbě převažovala milostná lyrika, později se orientoval především na vlasteneckou a didaktickou poezii. V roce 1847 byl jmenován správcem kláštera Zwierzyniec blízko Krakova v Polsku, kde se později stal proboštem. V Polsku byl také pohřben, později byly jeho ostatky převezeny na Vyšehradský hřbitov do Prahy.

Boleslav Hanzelka (4)

Boleslav Hanzelka se narodil 6. června 1890 v Kopřivnici. Byl vlastně pohrobkem, neboť dva dny před jeho narozením mu zemřel otec na zápal plic. Jeho matka se starala o něj a bratra Emila zcela sama. Bohuslav Hanzelka pracoval ve Wikovce až do svých sedmašedesáti let, kdy odešel na odpočinek. Zemřel v Prostějově 3. dubna roku 1961.

Bohuslav Fott (5)

Prof., RNDr., DrSc., vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, svoji vědeckou činnost soustředil na výzkum morfologie, taxonomie a ekologie řas a sinic.

Bohuslav Dušek (5)

Narozen 26.1.1938. Ing., anorganický chemik.

Bohumír Rosický (6)

Narozen 18.4.1922 v Brně, zemřel 2002. RNDr., DrSc., parazitolog, publikace z oboru.

Bohumír Kotlík (4)

Autor učebnic chemie.

Bohumil Zlámal (6)

Bohumil Zlámal byl český katolický kněz, historik a profesor církevních dějin na teologické fakultě v Olomouci. Středoškolské vzdělání získal na gymnáziu v Kroměříži. Po maturitě v roce 1930 se zapsal na teologickou fakultu v Olomouci, kde se aktivně účastnil zejména seminářů z církevních dějin prof. Augustina Neumanna. Fakultu zdárně ukončil v roce 1936. Po přijetí kněžského svěcení působil jako kaplan u sv. Mořice v Olomouci. Za II. světové války byl od 1. září 1939 deportován do koncentračního tábora Dachau, pobýval i v Buchenwaldu. Tam se, mimo jiné, podrobil operaci slepého střeva rozžhaveným drátem. Z koncentračního tábora byl propuštěn až 23. května 1945. Po válce opět působil u sv. Mořice. Od 1. října 1945 do 14. července 1950 se stal asistentem církevních dějin na teologické fakultě, roku 1946 získal doktorát z teologie a 24. října 1946 byl promován. V zimním semestru 1949–1950 byl navržen na habilitaci, ke jmenování však nedošlo. V letech 1951-1961 působil v pastoraci; v letech 1961–1962 byl mimo službu. Od roku 1961 pobíral invalidní důchod. Po zrušení teologické fakulty působil ve farní správě . Od dubna 1968 byl členem přípravné komise pro obnovení olomoucké fakulty a semináře. Na konci roku 1968 byl zvolen na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, pobočce v Olomoucí proděkanem. Dne 7. října 1968 byl jmenován profesorem pro obor církevních dějin, s účinností od 1. října 1968. Dne 31. března 1969 byl jmenován proděkanem Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Praze se sídlem v Litoměřicích pro roky 1968–1970 s působištěm na pobočce v Olomouci, kde zastupoval děkana v plném rozsahu. Dne 12. října 1970 bylo jmenování proděkanem obnoveno pro akademický rok 1970–1971 a 1971–1972; obnoveno bylo též pro akademický rok 1973–1974. V letech 1968–1972 učil c...

Bohumil Vít Tajovský (4)

Narozen 3. 3. 1912 v Klanečné u Havlíčkova Brodu, zemřel 11. 12. 1999 v Želivi. Katolický kněz, opat, člen řádu premonstrátů, autor publikací z oblasti náboženské literatury, memoárů a literární kritiky.

Bohumil Trita (2)

Narozen 23. 10. 1919, zemřel 29. 3. 1979 v Praze. Malíř, průmyslový výtvarník, knižní grafik, spoluautor publikace o Emě Destinové.

Bohumil Svoboda (6)

Bohumil Svoboda byl český katolický filmový pracovník, politik, spisovatel a publicista. Po řadu let byl blízkým spolupracovníkem kardinála Tomáška. V dětství byl členem spolku Legio angelica pod vedením P. Klementa. Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Praze a poté pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a FAMU. Z FAMU byl v lednu 1949 pro svoji víru vyloučen, na Filozofické fakultě dokončil studium doktorskou prací na téma Thomas More a jeho utopie a byl promován na doktora filozofie. Po studiu se snažil věnovat filmu, ale to mu komunistický režim v 50. letech dlouhodobě neumožnil. V 60. letech pracoval v experimentálním multimediálním divadle Laterna magika, které ve své době představovalo světovou avantgardu. S Laternou magikou se dostal v roce 1968 do Texasu na světovou výstavu Hemisfair, kde dostal nabídku na práci pro divadlo Dallas Theater Center, kde pracoval v letech 1969–1971. Po návratu do ČSSR pracoval jako redaktor víkendové přílohy deníku Lidová demokracie, který byl orgánem Československé strany lidové. Později byl nedobrovolně přesunut do týdeníku Naše rodina, kde pracoval až do 80. let. Po omezenou dobu také redigoval Katolické noviny. Trvale spolupracoval s katolickým disentem a podzemní církví, obvykle v pozici „těsně na hranici povoleného“. Od roku 1985 organizoval tzv. Obrodný proud v Československé straně lidové. 28. listopadu 1989 byl zvolen prvním místopředsedou Československé strany lidové a v této pozici se zúčastnil řady jednání a událostí sametové revoluce. Byl členem hlavního výboru Masarykova demokratického hnutí. Vzhledem ke svému věku neměl další mocenské ambice a po čase v politice skončil. V roce 1994 založil Občanské sdružení Karel IV. a do roku 2007 byl jeho předsedou. Později se věnoval publicistice, zejména sepisoval biografická díla o katolických osobnostech v komunistickém režimu. 5. července 2012 mu byla u...

Bohumil Švarc (5)

Narozen 29.6.1897 v Kožlanech, zemřel 8.1.1976. Dr.ing., architekt, profesor stavební fakulty, publikace z oboru.

Bohumil Svačina (8)

Narozen 21.12.1886 v Ivani u Tovačova, zemřel 1964. Učitel, učební příručky ze zeměpisu, dějepisu, občanské výchovy.

Bohumil Sekla (6)

Bohumil Sekla – lékař, profesor Univerzity Karlovy, zakladatel české lékařské genetiky. Studoval na Přírodovědecké a na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde promoval 1933. Značnou část své vědecké kariéry prožil na Lékařské fakultě UK . Snažil se o propojení experimentální a aplikované genetiky, o čemž svědčí jeho monografie Dědičnost v přírodě a společnosti . Na přelomu 40. až 50. let do Československa pronikla Lysenkova „agrobiologická“ doktrína, a tak Seklova snaha o vytvoření moderní české školy musela ustoupit. K principům soudobé genetiky se mohl neskrývaně vrátit až po roce 1957.

Bohumil Pečinka (6)

Bohumil Pečinka je český politický komentátor, publicista a spisovatel. Vystudoval fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, souběžně studoval historii a politologii na FF UK. V prosinci 1989 spoluzaložil čtrnáctideník Studentské listy, po jeho zániku koncem roku 1991 pracoval v časopisu Reflex, Lidových novinách a od roku 1999 je opět komentátorem Reflexu. V únoru 1999 získal novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky. Vydal několik knih: Proti blbé náladě , To byla léta devadesátá , Cesta na Hrad , Politika z obou stran a nakonec Hry o všechno .

Bohumil Kos (6)

Po studiích na reálce a Přírodovědecké fakultě UK v Praze, pracoval od roku 1951 do roku 1988 jako vysokoškolský pedagog - docent na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Autor a spoluautor mnoha skript, učebnic a populárních publikací o gymnastice, lidových tancích a zlepšování fyzické kondice cvičením. Mnoho z těchto publikací bylo přeloženo a vytištěno v cizině , v několika vydáních.

Bohumil Klika (7)

Bohumil Klika byl český mykolog, zoolog, paleontolog, spisovatel a překladatel. Pocházel z rodiny koláře Josefa Kliky a Marie rozené Bubnové z celkem osmi dětí. V letech 1878–1886 absolvoval gymnázium v Novém Bydžově, kde odmaturoval s vyznamenáním. Poté byl přijat na Univerzitu Karlovu, kde studoval lékařství. Z rodinných důvodů ale musel studia opustit. Následně pracoval pro několik nakladatelů. Do 26 let se věnoval měkkýšům, publikoval řadu článků a dvě větší práce, mimo jiné paleontologicky zaměřenou a dlouho nepřekonanou Měkkýši třetihorních usazenin sladkovodních v severozápadních Čechách o 116 stranách . Studia měkkýšů musel z rodinných důvodů zanechat a do 55 let se profesně věnoval redakčním pracím. Ve zhruba padesáti letech se začal věnovat mykologii. Bohumil Klika překládal z angličtiny, němčiny, francouzštiny, srbochorvatštiny a švédštiny, ovládal i italštinu. Do češtiny přeložil velkou část díla Julese Verna, některé jeho překlady jsou v pozdějších jazykových úpravách vydávány doposud. Do roku 1920 vydal přinejmenším osm knih pohádek, z nichž část sám sesbíral. Jeho mykologické články vycházely ve sborníku prof. Velenovského Mykologia. Věnoval se břichatkám a plánoval publikovat jejich českou monografii. K tomuto účelu vybudoval herbář složený jak z vlastních sběrů, tak z darů od dalších mykologů nebo výměnou materiálu s různými institucemi. Josef Velenovský mu věnoval vlastní sbírku gasteromycetů. S přibývajícím věkem ale ze zdravotních důvodů se studiem hub ustal. V roce 1936 jeho herbářovou sbírku odkoupilo Národní muzeum . Posloužila i jako podklad při vzniku kolektivního díla Gasteromycetes, houby – břichatky, která vyšla 16 let po jeho úmrtí v roce 1958.

Bohumil Geist (5)

Středoškolské studium započal na Slovensku v Ružomberoku na Státním reál. gymnáziu, které musil po vzniku Slovenského štátu a vypovězení Čechů přerušit a navázal na měšťan. škole ve Studené, poté na reál. gymnáziu O. Březiny v Telči, po jeho zrušení studoval 2 roky na reál.gymnáziu v Třebíči a skončil opět v Telči, kde maturoval v r. 1946. Jeho otec byl za protektorátu a německé okupace zatčen gestapem pro odbojovou činnost a vězněn až do konce války postupně v různých nacistických věznicích, z čehož byly i proti němu vyvozovány důsledky, kdy se stěží udržel na škole. Situace rodiny byla v té době velmi svízelná. Po maturitě studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu a estetiku u Jos. Huttera a Jana Mukařovského a filozofii, psychologii a sociologii u Krále, Kozáka, Patočky, Stavěla, Doležala a Machotky. Promoval v r. 1950. Osobně zakusil „kádrové“ problémy s dostudováním vzhledem ke svým společenským názorům a postojům k současné politické situaci po r. 1948. Navíc byl jeho otec po únorovém puči v r. 1948 znovu uvězněn, větší část si odseděl v Plzni na Borech, později byl v plném rozsahu rehabilitován. Po absolvování vojenské služby a krátkých přechodných pracovních poměrech, kdy nemohl uplatnit své znalosti v oboru sociologie, která byla v té době považována za nepřátelskou „buržoazní pavědu“, byl v letech 1953 – 1960 zaměstnán jako lektor pro instrumentální hudbu v Poradně lidové umělecké tvořivosti, v letech 1960 – 1968 jako vedoucí archivu a knihovny Pražské konzervatoře, kde rovněž vyučoval a byl redaktorem české části projektu Fontes artis musicae , členem International Folk Music Council , později Internationale Carl Maria von Weber Gesellschaft . Za svou práci „Původ hudby“ získal cenu nakladatelství Supraphon; původní dílo nakladatelství rozdělilo ve 2 díly, avšak 2. díl nikdy nevyšel a rukopis se pak během časových průtahů a různých změn ztratil. Od r. 1968 až do svého odchodu do důchodu praco...

Bohdan Wagner (7)

Narozen 16. 12. 1919 v Břeclavi, zemřel 20. 2. 2012. Prof., Ing., CSc., profesor na katedře sadovnictví, krajinářství a květinářství agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně. Práce v oboru.

Bogomil Rajnov (5)

Značnou popularitu získaly jeho detektivní a špionážní romány – detektivky Inspektor a noc, Člověk se vrací z minulosti, Brazilská melodie; špionážní romány Pan Nikdo, Není nad špatné počasí, Requiem za jednu couru. Kromě toho byl Rajnov významným estetikem a teoretikem umění a autorem literárněvědných prací, např. Černý román nebo Masová kutura. Některé své prózy zpracoval i jako scénáře úspěšných filmů.

Blanka Solařová-Calibaba (3)

Narozena 6. 1. 1970. Spisovatelka, učitelka, překladatelka. Vystudovala žurnalistku a pedagogiku. Autorka humoristických próz.

Blanka Hošková (5)

Narozena 3. 9. 1967 v Brně. Úřednice, autorka prózy.

Blanka Hanušová (1)

Narozena 17.9.1930 ve Slatiňanech u Chrudimi. Textilní výtvarnice, práce z oboru.

Blake Crouch (6)

Blake Crouch je americký bestsellerový prozaik a scenárista. Vystudoval anglistiku a tvůrčí psaní na univerzitě v Chapel HiIl. S rodinou žije v Coloradu. Mezinárodní úspěch zaznamenal se svou thrillerovou trilogií Městečko Pines vydávanou mezi lety 2012 a 2014 a také její filmovou adaptací, kterou v roce 2015 publikovala jako seriál studia Fox. Další úspěšný román Temná hmota, který byl magazínem The Wall Street Journal zařazen mezi nejlepší thrillery roku 2016, plánuje filmově ztvárnit společnost Sony Pictures. Nejnovější Crouchův román nese název Zhroucený čas, který vyšel v originále v roce 2019, v českém překladu následně o rok později.