Všichni Autoři a témata

Jan Doležal (7)

Ing. Jan Doležal, Ph.D., PMP . Projektovému řízení se aktivně věnuje od roku 2001; získal certifikaci projektového manažera IPMA Level B . Je členem Společnosti pro projektové řízení , o. s., kde je předsedou sekce Projektově orientované společnosti. Jako projektový manažer působil ve firmách Logos, a. s., Mikroelektronika, s. r. o., kde zavedl projektové řízení, zastával pozici vedoucího projektové kanceláře a řídil velké mezinárodní projekty . Má zkušenosti s projekty z komerčního, akademického i veřejnoprávního sektoru. Dnes je ředitelem a jednatelem společnosti PM Consulting, s. r. o., a členem několika profesních a odborných sdružení – např. Czech Project Management, o. s., nebo Asociace strojních inženýrů. Od roku 2007 je registrován v Národním registru poradců.

Ján Dekan (6)

Ján Dekan byl slovenský archeolog a historik, uměnovědec, vysokoškolský pedagog, spisovatel a publicista. Narodil se 6. února 1919 v Šahách na Slovensku. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Promoval v roce 1943. V letech 1946–1948 a 1951–1952 působil v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. V období 1948–1951 pracoval v Matici slovenské v Martině. Jako externí ředitel Státního archeologického ústavu se podílel na založení Archeologického ústavu Slovenské akademie věd. V letech 1953–1964 učil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, když v letech 1953–1957 byl zároveň děkanem fakulty. Od roku 1964 do roku 1973 pracoval v Archeologickém ústavu Slovenské akademie věd v Nitře. Od roku 1973 do roku 1987 byl ředitelem Uměnovědného ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě. Od roku 1975 byl členem předsednictva Slovenské akademie věd a od roku 1977 členem předsednictva Československé akademie věd. V roce 1980 se stal akademikem Slovenské akademie věd a v roce 1981 akademikem Československé akademie věd. Centrem vědeckého zájmu doc. Dekana byl problém klasické archeologie, avarsko-slovanské symbiózy, Velké Moravy, antického a byzantského umění. V letech 1951 - 1956 vedl archeologický výzkum na Devíně u Bratislavy a v Rusovcích. Je autorem vícerých vědeckých prací, knižních publikací, populárněvědeckých studií v domácích i zahraničních odborných časopisech. Zasloužil se o rozvoj archeologie a uměnovědy na Slovensku.

Jan Císař (5)

Jan Císař byl český divadelní pedagog, dramaturg, historik, teoretik a kritik. Narodil se v rodině právníka v Hradci Králové, kde také v roce 1951 odmaturoval na klasickém gymnáziu. Divadelní vědu vystudoval na DAMU, kde po svém absolutoriu v roce 1955 je přijat jako vědecký aspirant. Po skončení aspirantury odešel do Vesnického divadla, kde do roku 1960 působil ve funkci dramaturga. V dalších letech pracoval v redakci časopisu Divadlo a v roce 1963 se stal šéfredaktorem Divadelních novin, které se za jeho vedení rozšířily na Divadelní a filmové noviny. Své články věnované teorii divadla a divadelní kritice začal publikovat i v dalších odborných periodikách a denním tisku. Od roku 1965 působil jako odborný asistent na DAMU, kde se v roce 1966 habilitoval prací Divadla, která našla svou dobu. V roce 1985 byl jmenován profesorem. Vedl katedru činoherní režie a dramaturgie a pak katedru teorie a kritiky. V letech 1970–1972 byl děkanem DAMU. Vedle pedagogické práce byl v roce 1970 uměleckým šéfem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně, 1971–1972 ředitelem Krajského divadla v Kolíně, 1981–1985 dramaturgem Národního divadla. Od počátku 70. let se jako lektor a porotce soustavně věnoval amatérskému divadlu. Pro amatérské divadelníky napsal několik publikací . V letech 1991–1999 a 2004–2007 byl předsedou odborné rady ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo.

Ján Čajak (7)

Ján Čajak byl slovenský spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině štúrovského básníka a evangelického faráře Janka Čajaka a Agneši Čajakové, rozené Medvecké , už jako čtyřletému mu předčasně zemřel otec a jeho matka se provdala podruhé za Pavola Dobšinského. Základního vzdělání se mu dostalo doma, později studoval na gymnáziu v Martině, poté co ho uzavřeli pokračoval ve vzdělávání na maďarském gymnáziu v Rimavské Sobotě a německém gymnáziu v Kežmarku. Později studoval i v Lučenci, Banské Štiavnici, Bratislavě, odkud byl vyloučen pro své politické názory. Učitelské zkoušky nakonec složil v roce 1889 v Kláštore pod Znievem. Pracoval v advokátní kanceláři Petra Jamnického v Pezinku, učil v Liptovské Kokavě, Rajci a v Kráľové Lehotě. V roce 1893 se natrvalo přestěhoval na Dolní zem do Báčky , později Selenče a v roce 1899 se usadil v jugoslávském Petrovci. Zde zůstal více než 40 let a byl v centru kulturních a politických snah dolnozemských Slováků. Zasloužil se také o založení slovenského gymnázia v Petrovci a v roce 1924 odešel do důchodu. Dále však působil jako předseda literárního a národopisného odboru Matice slovenské v Jugoslávii a i v pokročilém stáří sledoval politický a kulturní vývoj na Slovensku. Začátky jeho literární tvorby sahají do období jeho přestěhování do Petrovce v roce 1899 a tvorbou se řadí do druhé vlny realistických spisovatelů; jeho tvorba byla silně ovlivněna Svetozárem Hurbanem-Vajanským. V Jugoslávii začal přispívat do mnoha periodik a stal sa stálým spolupracovníkem pražského měsíčníku Naše Slovensko. Založil slovenský politický týdeník Národná jednota, později také kulturní a literární měs...

Jan Bárta (5)

Jan Barta je český internetový podnikatel, investor a obchodník na burze. Narodil se v Kalifornii, kam jeho rodiče emigrovali. V devadesátých letech se s rodiči přestěhoval zpět do jižních Čech, kde vyrůstal. Barta pochází z rodu vynálezce obloukové lampy Františka Křižíka. Podnikat začal v patnácti letech. Studoval na The English College in Prague a je absolventem londýnské University College London. Podnikat začal na základní škole. Začal prodejem melodií a tapet na mobily a obchodováním na burze. Později působil jako internetový podnikatel, který vydělal miliony korun na obchodování a zpeněžování návštěvnosti internetových domén, které bylo zastřešeno firmou Elephant Orchestra. V roce 2013 se společníky otevřel největší výstavní a prodejní galerii drahých kamenů v Evropě Mineralia. V doménovém segmentu se stále pohybuje, i když už ho nechce dál rozvíjet. Jako investor má ale podíl i v dalších projektech - například Extra.cz, Crazy Tomato, Semantic Visions, Mineralia, v současnosti se chystá na produkci biomasy a rozjíždí i projekt, který se bude týkat obchodování na burze. Barta je hlavní akcionář ePojištění.cz. Jan Barta podporuje několik výzkumných projektů, podporuje neziskové organizace a pomáhá studentům z chudých rodin. Každý rok si vybírá jedno až dvě děti ze sociálně slabých rodin, kterému po dobu 6 let platí školné a kapesné. Díky lásce k fotbalu, který hrál v mládí, v roce 2016 sponzoruje českou fotbalovou ligu.

Jan Baleka (6)

Jan Baleka je český teoretik a historik výtvarného umění, zabývající se moderním českým a západoevropským malířstvím, sochařstvím a grafikou 20. a 21. století a česko-německými vztahy v umění. V letech 1949-53 studoval na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obory dějiny umění , estetika a filozofie . Obhájil rigorózní práci Zdeněk Kratochvíl a jeho vztahy k evropské grafice . Po absolutoriu spolupracoval s Památkovou správou Brno na soupisu památek severní Moravy. Od r. 1956 je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar.V letech 1956-1963 byl ředitelem Krajské galerie v Hradci Králové a od roku 1963 odborným pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V letech 1964-69 byl redaktorem výtvarné rubriky deníku Pochodeň a 1969-1971 šéfredaktorem měsíčníku Texty. 1967-1969 byl členem organizačního výboru Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích a kurátorem výstav v Alšově síni UB, 1967-1973 spolupracovníkem České televize Praha. V letech 1976-1978 přednášel dějiny umění a estetiku na Pedagogické fakultě v Hradci Králové. V roce 1983 emigroval do tehdejší Německé spolkové republiky, kde žije dodnes. V letech 1984-94 pracoval jako historik umění sbírek 20. století v Städlisches Museum Mülheim an der Ruhr. Je autorem encyklopedií, monografií výtvarných umělců, katalogů a scénářů televizních filmů, kurátorem výstav a publicistou . Seznam publikací: Miloslav Holý, Vojtěch Sedláček, Bohuslav Reynek, Josef Čapek, Jaroslav Šváb, Stanislav Kolíbal, Vladimír Tesař, Vladimír Preclík, Vladimír Komárek ad.

Jan Andersen (6)

Wolfram Hänela je německý autor píšící pod pseudonymy Jan Andersen, Kurt Appaz a Freda Wolff. Žije v severním Německu a napsal přes 100 příběhů a románů, které byly přeloženy do 25 jazyků. Dokonce i jako chlapec si rád přečetl knihy o psech - a samozřejmě měl také vždy psa, vždy Border kolii! Je si jistý, že jednoho dne přijde den, kdy spolu se svou Border kolií budou sedět společně u stolu a pes náhle začne mluvit..

James Mallahan Cain (4)

James Lee Burke (4)

James Lee Burke se narodil v Houstonu v Texasu v roce 1936 a vyrůstal na pobřeží Mexického zálivu. Studoval v Institutu Jihozápadní Louisiany , v roce 1958 získal diplom bakaláře v oboru anglistiky a v roce 1960 titul magistra humanitních věd na Missouri University. Pracoval jako prospektor pro Sinclair Oil Company, dále jako zeměměřič, reportér, profesor angličtiny, sociální pracovník v pochybné čtvrti Los Angeles, úředník louisianského úřadu práce a instruktor federálního programu zaměstnanosti mladistvých. S manželkou Pearl žije 46 let a mají čtyři děti. Burke dvakrát získal ocenění Edgara za nejlepší detektivní román roku. Vydal 22 románů, z nichž jeden byl nominován na Pulitzerovu cenu a dva zfilmovány. Autorovy povídky jsou vydávány v předních amerických časopisech a sbornících, jako The Atlantic Monthly, Best American Short Stories nebo Southern Review.

James Islington (3)

Australský autor knih pro mládež.

James Grady (4)

James Grady je americký spisovatel dobrodružných románů, scenárista a novinář. Jeho nejznámějším dílem je špionážní příběh Šest dnů Kondora, později zfilmovaný jako Tři dny Kondora s Robertem Redfordem v hlavní roli. James Grady vystudoval žurnalistiku na montanské státní univerzitě. Ve svých 24 letech prodal své první dílo, Šest dní Kondora. V letech 1973–1974 působil jako asistent montanského senátora Lee Metcalfa, v té době napsal román Shadow of the Condor. Později více než čtyři roky pracoval jako investigativní reportér pro Jacka Andersona. Je držitelem několika ocenění, mimo jiné francouzské Grand Prix du Roman Noir či italské Medaile Raymonda Chandlera . Také byl nominován na Edgar Award a Montanská univerzita mu předala ocenění Outstanding Alumni Award. Žije s manželkou Bonnie na předměstí Washingtonu, D. C., mají spolu dvě děti – Nathana a Rachel .

James Bowen (4)

James Anthony Bowen je britský spisovatel. Jeho memoáry A Street Cat Named Bob , The World According to Bob a A Gift from Bob se staly mezinárodními bestsellery. V knihách vypráví, jak se z života na ulici, doprovázeného kromě chudoby i drogovou závislostí, dostal k normálnímu životu, v čemž pro něj bylo klíčové nalezení pouličního kocoura, kterého pojmenoval Bob, a se kterým pak žil. Příběh Jamese Bowena a kocoura byl i zfilmován, roku 2016 vyšel film Kocour Bob. Bowenovi jeho díla přinesla slávu a bohatství, které využil také k dobročinnosti - po své vlastní zkušenosti podporuje charity zaměřeřené na bezdomovectví, gramotnost či práva zvířat.

Jakub Turek (4)

Jakub Turek je český novinář. Používá také jméno Kuba Turek nebo redakční zkratku kt. Jeho otec je spisovatel Jiří Turek, bratři jsou výtvarník Filip Turek a podnikatel Ondřej Turek, syn je spisovatel Ondřej Turek. Narodil se v Sokolově, dětství prožil v západočeských městech a poté se přestěhoval do Prahy. Vystudoval Střední průmyslovou školu zeměměřickou v Praze a pracoval jako geodet. Po roce 1989 vystudoval informační vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a pracoval jako knihovník. Od roku 1992 působil v těchto médiích: ekonomický teletext OK3, deník Mladá fronta DNES, ekonomický časopis Profit, sportovní časopisy Outdoor a Bike. V současnosti vede outdoorový portál Horydoly, který vydává společnost UpDown Media. Specializuje se na cestovní ruch, ekonomiku a spotřebitelská témata. Do roku 1997 byl členem Ski klubu novinářů České republiky. Od roku 2010 je členem vedení Czech Travel Press. Je instruktorem Českého horolezeckého svazu s kvalifikací high alpine leader,. Je autorem 14 prvovýstupů, spravoval skalní oblasti Údolí Zábrdky a Děvínské polesí. V letech 2014 a 2017 inicioval informační směrnici, která měla za cíl zprůhlednit činnost ČHS, ale Valné hromady ji neschválily. V roce 2018 byl podmínečně vyloučen z ČHS se zkušební dobou 6 měsíců kvůli zveřejnění smlouvy mezi ČHS a společností Seznam. Pod jeho vedením získal ocenění Zlatý středník firemní časopis Kraft Foods za rok 2003, Cenu poroty Tour Region Film portál Horydoly.cz za rok 2006 a ocenění Tourmap série Outdoorových průvodců za rok 2007.

Jakub Ladislav Hladký (3)

Jacky Girardet (7)

Francouzský lingvista a překladatel, autor učebnic francouzštiny.

Jack Whyte (5)

Jack Whyte se narodil a vyrůstal ve Skotsku, studoval v Anglii a ve Francii. Po ukončení studií se přestěhoval do Kanady, kde krátce působil jako středoškolský profesor angličtiny a herec divadla poezie. Obě profese však záhy musely ustoupit Whytově zájmu o artušovskou legendu. Léta studií autor zúročil v prvním díle dnes již rozsáhlé ságy, v níž král Artuš i jeho druzi vystupují v rámci skutečných historických událostí.

J. Z Svoboda (4)

Zuzana rozená Renčová, provdaná Nováková , básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů. Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána . Od roku 1957 žila Nováková v Karlových Varech, pak krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující ; pracovala jako dělnice a sanitářka. Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka , žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě . Dcery Luisa Nováková a Ester Nováková se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Od samého počátku své tvorby si Nováková vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou, kde lidé i věci touží po harmonii, lásce, něze a čistotě a kde obdobně jako v biblickém ráji lidé a zvířata žijí v láskyplné symbióze. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Byla-li v 60. letech poezie Novákové leckdy ohrožována zdobnou dekorativností, zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti . Projevilo se to nejen ve větší intenzitě a hutnosti básnického výrazu, ale i těsnějším sepětím s jistotami domova a rodi...

J. R Porter (4)

Britský teolog, vysokoškolský učitel, též autor publikací na téma folkloru.

J. Geissinger, (6)

J Štursa (1)

J Mac Gowan (5)

J Korejčík (8)

J Černý (4)

Hudebník.

Ivona Ďuričová (6)

Slovenská zemědělská inženýrka. Též básnířka, autorka knih pro děti a překladatelka.

Ivo Zapletal (3)

Ivo Zapletal vystudoval psychologii a matematiku. Žije v Praze, pracuje jako vedoucí oddělení logiky a umělé inteligence v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV a je aktivistou oddělení školství a vědy ÚV KSČ. Publikovall práce z oboru logiky a metodologie vědy . Myslivost je jeho koníčkem.

Ivo Telec (7)

Ivo Telec je český právník, odborník na právo duševního vlastnictví. Zabývá se též souvisejícím právem proti nekalé soutěži a osobnostním právem. Kromě toho i právem spolkovým a nadačním a právem veřejné prospěšnosti. V letech 1978–1982 vystudoval Právnickou fakultu tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde roku 1983 získal titul doktora práv. V akademické sféře působí od roku 1991. Roku 1992 mu Vědecké kolegium věd o státu a právu Československé akademie věd v Praze udělilo vědeckou hodnost kandidáta právních věd na základě práce Právo výkonných umělců v agenturní a ochranné praxi. Roku 1996 se na Masarykově univerzitě habilitoval v občanském právu prací Vybrané kapitoly z českého autorského práva a roku 2003 získal i profesuru pro obor občanské právo. Od roku 2004 je vedoucím katedry občanského práva a pracovního práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého, vyučuje také na Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně, na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně a na Fakulte práva Paneurópské vysoké školy. V roce 1998 obdržel Cenu rektora Masarykovy univerzity za vynikající tvůrčí čin – dílo Autorský zákon, Komentář. Kromě toho působí i v právní praxi, v 80. letech 20. století několik let jako státní notář a úředník, dále jako soudní znalec a od roku 1990 jako advokát. Působil také jako člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro občanské právo a zastupoval Česko ve Vysoké skupině autorskoprávních odborníků Komise Evropských společenství a stále je mezinárodním rozhodcem ve sporech o doménová jména .cz, dříve též .eu. Ivo Telec byl rovněž členem rozkladové komise Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze i lektorem České advokátní komory v oboru autorského práva. Profesor Telec patří mezi spoluautory českého autorského zákona z roku 2000, působil i v rekodifikační komisi pro nový občanský zákoník z roku 2012. Vyhlášen byl Právníkem roku 2006 v k...

Ivo Strejček (8)

Narozen 11. 1. 1962 v Novém Městě na Moravě. Pedagog, překladatel, politik.

Ivo Magera (7)

Narozen 1968. Příručky pro uživatele Windows 95 a dalších software.

Ivo Hury (8)

Otec dvou malých dětí, který má spoustu zálib a téměř žádný čas. Mám dvě dosti specifická nakladatelství, do toho pracuji na několika projektech. Velmi rád dělám sazbu knih a rukodělnou vazbu knih - vydal jsem stovky ručně vázaných bibliofilií. Zbožňuji sazbu novin, časopisů a magazínů pro možnost kreativního vyjádření. Rád čtu komiksy, dělám grafiku , fotím - jsem spoluautorem několika velmi mystických fotoprojektů. Láká mne oprášit staré osmičkové vybavení a natočit film. K psaní tíhnu od mala. Později jako publicista a do šuplíku pak jako milovník scifi a fantasy.

Ivo Hlobil (6)

Ivo Hlobil je historik umění a emeritní profesor na Katedře dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci. Specializuje se na středověké a raně renesanční umění v českých zemích a teorii památkové péče. Je otcem estetika a profesora teorie literatury Tomáše Hlobila. Absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Přerově a v letech 1964-1969 vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal zde doktorát filosofie. V letech 1972-1973 byl vědeckým aspirantem na Katedře dějin umění FF UK. V letech 1969-1971 byl odborným pracovníkem Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě a 1971-1974 Okresního SSPPOP v Olomouci. Od roku 1974 do roku 1982 byl odborným asistentem Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP Olomouc, 1982-1992 vědeckým pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Roku 1992 se habilitoval pro obor teorie a dějin umění na FF UP Olomouc a působil zde jako vysokoškolský pedagog a zástupce vedoucího Katedry dějin umění, 1994-1997 člen Vědecké rady UP Olomouc. Od roku 1994 je vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění AV ČR, od roku 1992 předseda Vědecké rady a v letech 1998-2001 zástupce ředitele ÚDU AV ČR, 1993-1997 člen Vědecké rady AV ČR. Roku 2002 byl jmenován profesorem pro obor dějiny výtvarných umění. Byl členem odborné komise pro restaurátorské práce na hradě Karlštejně , členem oborové rady Grantové agentury ČSAV , Vědecké rady MK pro státní památkovou péči , Rady Pražského hradu , Památkové rady primátora hl. města Prahy , Vědecké rady Národní galerie , Vědecké rady NPÚ , Vědecké rady Centra medievistických studií a Odborné komise Rady vlády pro vědu a výzkum ve společenských vědách . Člen redakční rady časopisu Umění / Art, člen českého národního komitétu ICOMOS, CIHA, zakládající člen UHS . Z jeho podnětu by...

Ivo Eichler (3)

Od dětství jsem se zajímal o všechna zvířata. Přestože jsme bydleli v panelovém domě, dokázal jsem si vytvořit ze svého pokoje malou zoologickou zahradu. Od poštovních holubů přes ještěrky, hady, veverky, sovy až třeba po umělé mraveniště. Udělal jsem si je ze starého hrnce, do kterého jsem nabral všechny tři vrstvy i se zemí z nedalekého mraveniště. Doma jsem měl hrnec ve starém plechovém umyvadle s vodou, a tak mravenci měli takový malý vodní hrad. Bylo mi deset a bavilo mě je pozorovat. Po pár dnech mi jich bylo líto, že nemohou chodit na procházku, a tak jsem mezi hrnec a okraj umyvadla položil tužku. Musím říci, že byli velmi disciplinovaní. Vytvořili si cestičku přes peřiňák na zem, rohem až ke stropu, tam se otáčeli a vraceli stejnou cestou domů. Teprve dnes mi dochází, jak moc mě rodiče podporovali a co všechno tolerovali. Vždy jsem chtěl pracovat u zvířat v zoologické zahradě. Taková škola u nás nebyla, a tak jsem absolvoval zemědělskou školu ve Starém Městě, důležité pro mne bylo vědomí, že se budu pohybovat stále mezi zvířaty. V té směsi nejrůznějších zvířat jsme doma měli kokršpanělku Belu, ale vážně jsem se začal zajímat o psy až na vojně. Měl jsem štěstí, že jsem sloužil u pohraniční stráže ve Valticích. Dostal jsem se velice blízko k odborné přípravě. Hlavně v poddůstojnické škole v Libějovicích byl zřejmě začátek mé dnešní práce...

Ivana Pavlová (2)

Ivana Pavlová, provdaná Ivana Hoblová je česká herečka a tanečnice. Jako herečka se proslavila svou jedinou hlavní rolí Hanky ve známém českém muzikálu Starci na chmelu režiséra Ladislava Rychmana z roku 1964. Tento režisér ji posléze přizval jako tanečnici k natáčení filmových písniček, z nichž patrně vůbec nejznámější jsou písně Dominiku a Moje střevíčky . Od svého dětství byla pohybově nadanou dívkou, proto také studovala tanec na pražské konzervatoři , ještě jako studentka konzervatoře zvítězila v konkurzu na hlavní roli ve filmu Starci na chmelu, díky němuž se také stala velice známou a populární. Po absolutoriu školy vystupovala čtyři roky se zájezdovým souborem Divadla Balet-Praha. Zde se seznámila také se svým budoucím manželem, režisérem Pavlem Hoblem. V roce 1967 však utrpěla těžký pracovní úraz, kdy na ni během zkoušky spadla divadelní kulisa. Toto zranění těžce poznamenalo celý její další život, neboť přineslo dlouhodobé zdravotní komplikace, které způsobily, že musela svého povolání tanečnice a choreografky v pražském Divadle E. F. Buriana v roce 1983 zanechat zcela.

Ivana Fexová (6)

Narozena 30. 6. 1962. Autorka knihy pro děti.

Ivana Dobrakovová (6)

Slovenská prozaička a překladatelka z francouzštiny a italštiny.

Ivan Vičar (8)

Spisovatel. Vystudoval střední zemědělskou školu v Třebíči a Vysokou školu zemědělskou v Brně. Po studiích pracoval v různých ekonomických funkcích v zemědělských družstvech a na státním statku na Domažlicku. Od roku 1990 působí v Plzni, kde v r. 1993 založil vlastní auditorskou kancelář a jako auditor pracuje dodnes. Od mládí se střídavě věnoval malování a uskutečnil nebo se zúčastnil i několika výstav. První jeho vydanou literární prací byla v r. 2005 novela Faust a Zuzanka, která je z větší částí romancí na pozadí událostí v devadesátých letech pramenících z událostí v r. 1968 a následujících. Novela vyšla v nákladu 500 výtisků a víceméně se rozešla mezi přátele a známé. V r. 2007 vydal knihu „Podivuhodná dobrodružství lesního skřítka Bonifáce“. Čtenář se z ní humornou formou „dozví“, proč krtci žijí pod zemí a pořád hrabou, proč už psi nelítají jako dřív, proč zebry pořád chodí v županu, proč raci lezou pozpátku, jak vznikli netopýři a mnoho podobných „pravdivých“ příběhů o tom, co přímo či nepřímo způsobil mrňavý, ale mocný skřítek Bonifác. Knihu vyzdobil známý ilustrátor, pan Palme. Připravena k vydání je další kniha o Bonifácovi, „Pohádky skřítka Bonifáce“ a dětské pohádkové vyprávění pro poněkud starší děti, „KARA MOR, poslední čaroděj ze země Kůd“. Ve studiu v Brně se připravuje CD s povídkami z prvního Bonifáce a překlad této knihy do slovenštiny.

Ivan Rudzinskyj (3)

Kulturista, fotograf, autor a vydavatel odborných publikací a časopisu o kulturistice.

Ivan Pilný (8)

Narozen 6. 7. 1944 v Praze. Ing., informatik, první ředitel české pobočky Microsoftu, práce o počátcích programování, též politik.

Ivan Jelínek (7)

Narozen 6.6.1909 v Kyjově, zemřel 27.9.2002 v Londýně. Lyrický básník,novinář, překladatel z angličtiny a němčiny, esejista.

Ivan Hlas (4)

Ivan Hlas je významný český zpěvák, skladatel a kytarista, uznávaný za svůj přínos české hudební scéně. Hlas se objevil v 70. letech 20. století a stal se významnou osobností rockové a folkové hudby ve své zemi. Je známý svým výrazným hlasem a poetickými texty, které často reflektují osobní a společenská témata s nádechem humoru a ironie. Během své kariéry byl Ivan Hlas spojován s různými kapelami, včetně Nahlasu - skupiny, kterou založil a která hrála zásadní roli na jeho hudební cestě. Jeho tvorba mu získala oddanou fanouškovskou základnu a uznání kritiky v rámci České republiky. p. '93" a "Za Barevným Sklem" zde nejsou uvedeny, celková Hlasova diskografie odráží jeho talent pro míchání rocku s folkovými prvky, čímž vytváří zvuk, který rezonuje s širokým publikem.

Ivan Foletti (7)

Narozen 17. 11. 1980 v Praze. Historik umění, zabývá se uměním Byzance, Milána, Říma, Konstantinopole a Kavkazu v období pozdní antiky a raného středověku.

Ivan Cankar (6)

Ivan Cankar byl slovinský spisovatel, dramatik a básník. Narodil se ve čtvrti Na klancu ve městě Vrhnika jako osmé dítě dělnicko-proletářské rodiny. Otec pracoval jako krejčí, ale po otevření obchodu s konfekcí své konkurenci nestačil. Opustil rodinu a odešel pracovat do Bosny. Matka jen velmi těžce uživila rodinu, měla štěstí, že jí při tom pomáhali místní páni. V roce 1882 začal Cankar chodit na základní školu. S pomocí místních hodnostářů se v roce 1888 úspěšně přihlásil na lublaňskou reálku. Bydlel u otcova bratrance Šimna, ale později se od něj odstěhoval do levnějšího, protože neměl dost peněz. Přestože dost strádal, tu a tam odjel na prázdniny do Ptuje za příbuznými. V roce 1896 úspěšně složil maturitní zkoušku a šel studovat architekturu do Vídně. Brzy si to ovšem rozmyslel a zapsal se na slavistiku. Tím ale ztratil stipendium 20 zlatých od kraňského zemního sboru. V roce 1897 se přestěhoval do Ptuje, protože mu umřela matka. Za čas se vrátil do Vídně, kde zůstal do roku 1909. Dva roky předtím se pokoušel uspět v politice, kandidoval za sociální demokraty, ale neuspěl. Po odchodu z Vídně žil v Sarajevu, u bratra – kněze, potom se natrvalo vrátil do Lublaně. 12. května 1913 měl v lublaňském Městském domě slavnou přednášku Slovinci a Jihoslované, ve které bránil jihoslovanské politické spojení. Kvůli tomu byl zatčen. Další rok byl opět zatčen, tentokrát ve Vrhnikách, kvůli údajným sympatiím k Srbům. Zavřeli ho na Lublaňský hrad a pustili až 9. října. Mezitím mu v srpnu zemřel otec. Rok poté odešel k vojákům do Judenburgu do Horního Štýrska, ale po měsíci ho museli propustit, kvůli nemoci. V létě roku 1918 chvíli pobýval na Bledu, koncem října se vážně zranil pádem ze schodů. Pohřben je na lublaňských Žalech, stejně jako Josip Murn, Dragotin Kette a Oton Župančič. Ivana Cankara řadíme mezi čtyři představitele slovinské moderny (vedle něho ještě J. Murna, D. Ketteho a O. ...

Ivan Bureš (7)

Ivan Bureš je vyhledávaným marketingovým specialistou, který své zkušenosti sbíral 17 let na náročných trzích USA a Kanady. Pravidelně přednáší prodejcům po celé ČR a poradensky spolupracuje s firmami místního, regionálního a celonárodního významu . Je úspěšným autorem řady praktických publikací o prodeji a marketingu a patří mezi kmenové autory nakladatelství Management Press.

Ivan Aleksejevič Novikov (4)

Ruský spisovatel, literární historik a překladatel.

Iuventus Paedagogica (3)

Czech classical choir, led by Jiří Kolář .

Israel Finkelstein (3)

Israel Finkelstein je izraelský archeolog a profesor Telavivské univerzity a spoluvedoucí vykopávek v Megidu v severním Izraeli. Spolu s Juvalem Gorenem a Nadavem Na'amanem Finkelstein je znám zejména pro své nekonvenční interpretace archeologického materiálu a biblické historie. Roku 2005 obdržel spolu s Graemem Barkerem od telavivské univerzity Cenu Dana Davida za archeologii. Finkelstein nabourává dosavadní představu starověkých izraelských dějin a vytváří novou, založenou na předpokladu, že to, co není dochováno či dokázáno, neexistovalo. Spolu se Silbermanem tvrdí, že většina Tanachu byla sepsána v judském království v 7. století př. n. l., a Bibli proto nelze brát jako pramen pro starší období. Jejich cílem však není znehodnotit Bibli, ale naopak jí dát znovu náboj, který ztratila, když se z ní od osvícenství snažilo udělat objektivní historický pramen a když Bible začala být rozdělována na „historické“ a „nehistorické“ části. Sílu Bible totiž nevidí v tom, že by snad byla popisem izraelské historie, ale v tom, že interpretuje dějinné události, jako je vysvobození národa z otroctví, odolávání útlaku a hledání sociální spravedlnosti, jako události, nad kterými má moc Bůh.

Isadore Rosenfeld (4)

Světově proslulý lékař - kardiolog, profesor na Cornellově univerzitě, autor vědeckých prací a odborných učebnic, popularizátor medicíny.

Iryna Zelyk (8)

Slovenská spisovatelka dětských knih, které pomocí příběhů pomáhají dětem pochopit emoce. Blogerka. Amatérská herečka. Pracovnice v oblasti ekonomie v nadnárodní společnosti.

Irvin Yalom, (7)

Irmtraud Morgner (3)

Německá prozaička.

Irena Korbelářová (3)

Prof. PhDr. Irena Korbelářová, Dr. je česká vysokoškolská učitelka, regionální archivářka a historička, věnující se především dějinám Slezska. Přednáší na Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Zdroje: a) cs.wikipedia b) www.slu.cz

Irena A Vladimír Strakovi (2)

Inka Delevová (6)

Inka Delevová se narodila na Starém Městě pražském, vystudovala střední uměleckou školu v Praze, docházela do hodin figurální tvorby na AVU k prof. V. Tittelbachovi. Díky rodinné příslušnosti s ak. malířem A.M. Machourkem měla příležitost odjet na studijní cestu do Paříže, kde se seznámila s odlišnými technikami malby. Inka Delevová se věnuje jak malbě obrazů , tak ilustrační tvorbě. Ilustrovala přes stovku knih pro dospělé, mládež i děti a měla více než 150 samostatných výstav. Dvě světové – Expo 71 v Budapešti a Expo 81 v Plovdivu a několik výstav mezinárodních. Vytvořila i rozměrná plátna – např. s tématikou divoce žijící zvěře nebo obrazy určené pro Bulharsko s historickými náměty – od založení bulharského státu do 19. století. Z ilustrační tvorby lze připomenout pohádky, bajky a příběhy vytvořené jako podklady pro diafilm. Z odborných ilustrací nelze nevzpomenout na mnoho didaktických pomůcek a učebnic, atlasů a nástěnných obrazů pro školy, též řadu anatomických, velmi náročných plakátů určených pro lékaře. Inka Delevová navrhuje knižní obálky, diplomy, certifikáty, medaile, nástěnné kalendáře, exlibris, novoročenky, pohlednice. Vznikl cyklus hradů a zámků, kostelů a klášterů. V neposlední řadě doprovodila svými ilustracemi knihy poezie jiných autorů.

Ingvild Rishoiová, (2)

Ingeborg Bachmann (4)

Ingeborg Bachmannová byla rakouská spisovatelka, jedna z nejvýznamnějších lyriček a prozaiček německého jazyka po 2. světové válce. Ingeborg Bachmannová se narodila roku 1926 do rodiny učitele. Po dětství v Korutanech studovala od roku 1945 v Innsbrucku, Grazu a Vídni filosofii, germanistiku a psychologii. Studium zakončila roku 1950 kritickou prací o recepci filosofie Martina Heideggera. V té době již publikovala povídky a básně. Tehdy se také seznámila s Paulem Celanem, který byl jejím dlouholetým přítelem. V letech 1951-1953 pracovala jako rozhlasová redaktorka ve Vídni. Roku 1953 získala literární cenu Gruppe 47, s jejímiž představiteli ji spojovala kritika poválečného vývoje a zbrojení. Střídavě žila v Mnichově, Vídni a Berlíně, během intenzivního, byť jen dvouletého vztahu se švýcarským spisovatelem Maxem Frischem pak v Curychu a Římě. V posledních letech života se prohloubila spisovatelčina závislost na lécích a alkoholu. Zemřela na popáleniny při požáru svého bytu v Římě. Její dílo zahrnuje básně, povídky, libreta, rozhlasové hry, eseje a cyklus Todesarten , z nějž stihla dokončit pouze román Malina . První sloka z básně „Vymezený čas“ ze sbírky Die gestundete Zeit . Celý text básně je zpřístupněn elektronicky v digitalizovaném archivu časopisu Tvar spravovaném Ústavem pro českou literaturu. Kromě toho se na autorčinu počest každoročně v jejím rodném Klagenfurtu uděluje po ní pojmenovaná Cena Ingeborg Bachmannové .

Indigo (1)

Slovenská rocková skupina z Bratislavy Vznik 1983 Členové: Peter Nagy, Michal Kovalčík, Braňo Valánsky, Marek Mečiar, Laco Kováč Předchozí členové: Laco Kozuszník, Ivo Volejníček, Peter Zvolenčák, Palo Matuska, Miro Okál, Peter Kliment.

India Knight (5)

India Knight se narodila r. 1965 v Bruselu. Povoláním je novinářka, píše fejetony a romány. Ty byly přeloženy do 28 jazyků. Má pravidelnou rubriku v Sunday Times a také je pravidelným hostem v britských rozhlasech a televizních vysíláních. V současné době žije v Londýně a má tři děti.

Imre Hirschler (4)

Sexuolog, publikace též z oblasti manželství a mateřství.

Ilja Ilf (2)

Ilja Ilf , vlastním jménem Ilja Arnoldovič Fajnzilberg , nedílná součást nerozlučné autorské dvojice Ilf – Petrov, ruský spisovatel a publicista sovětské éry, byl rodákem z Oděsy a patřil ke skupině oděských spisovatelů a básníků , které spojoval jejich smysl pro humor a snaha žít život naplno. Spolu s Jevgenijem Petrovem , bratrem známého spisovatele Valentina Katajeva v roce 1927 píší svůj první román Dvanáct křesel, následuje celá řada fejetonů, povídek a článků otiskovaných v předních sovětských časopisech a posléze vydávají další knihy. Společným jmenovatelem jejich tvorba je především humor, místy přecházející v břitkou satiru, poukazující na nešvary tehdejší společnosti

Igor' Semenovič Kon (5)

Ruský sociolog, antropolog, filosof a sexuolog.

Ida Myslikovjanová (4)

Ida Myslikovjanová se narodila v Olomouci. Po gymnáziu studovala filozofickou fakultu na olomoucké Univerzitě Palackého, po jejímž absolvování se stala středoškolskou učitelkou. Pedagogiku vykonávala až do roku 2006, kdy už úplně přesedlala na astrologii, které se v té době věnovala již dvanáct let. Napsala několik knih o astrologii, ale i o lidských vztazích. S manželem psychologem a astrologem pořádají od roku 2000 kurzy, kam se sjíždějí zájemci z celého Česka. Má dvě děti a žije se svým mužem v Olomouci.