Výpis všech autorů

Emily D Beňová

Volám sa Emília Dalekorejová Beňová a žijem s rodinou v malebnej dedinke na východe Slovenka. Vyštudovala som SOU-obchodné v Košiciach a písaniu sa venujem od svojich 13 rokov. Začínala som skladaním básni, neskôr krátkych poviedok a až vo veku 19 rokov som napísala svoj prvý upírsky fantasy román Temní Anjeli - POSOLSTVO. Rok potom sa zrodila druhá časť s podnázvom PRIATEĽ Z MINULOSTI. Neskôr VZOSTUP ZLA, po ňom SVETLO V TME a nakoniec záverečná časť OSLOBODENÁ. V roku 2012-14 som napísala svoju druhú fantasy tetralógiu DVA KROKY DO PEKLA, ktorá si čitateľov získala od prvej stránky. Tentoraz som stavila na anjelov a tajomstvo sveta mŕtvych a príbeh zaujal okolie až natoľko, že som sa rozhodla vydať aj túto sériu. V roku 2015 som stavila na erotiku, tentoraz s cieľom osloviť vydavateľstvo a okamžite som sa dočkala odpovede, ktorá bola jednoznačná a kniha V OBJATÍ GENTLEMANA uzrela svetlo sveta 15.4.2016 . Neskôr mi vyšla aj druhá časť V OBJATÍ NEPRIATEĽA 30.9.2016 a záverečná časť V OBJATÍ MILENCA sa zrodí 22.2.2017. Som vydatá, mám dve krásne dcérky a manžela, ktorý ma v písaní podporuje...

Alexandra Berková

Alexandra Berková byla česká prozaička, scenáristka, publicistka a pedagožka. Narodila se 2. července 1949 v Trenčíně. Jejím otcem byl dirigent symfonického orchestru Bohumil Berka a matka byla novinářka. Od devíti let až do vysokoškolských studií žila v Teplicích. Maturovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1968–1973 studovala na FF UK v Praze češtinu a výtvarnou výchovu. Absolvovala prací o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech, tuto později rozšířila na rigorózní – titul PhDr. získala v roce 1980. Pracovala například jako redaktorka v nakladatelstvích Svoboda a Československý spisovatel , později také jako uklízečka v kostele. Časopisecky debutovala roku 1976 v Literárním měsíčníku povídkou Miniromán, knižně pak v roce 1986 sbírkou Knížka s červeným obalem. Stála u zrodu Obce spisovatelů, byla rovněž vůdčí osobností Hejna českých spisovatelů Mamut a od roku 2006 byla členkou výboru českého PEN klubu. Věnovala se psaní televizních scénářů, rozhlasových her a publicistice. Z později rozvedeného manželství s malířem Vladimírem Novákem vzešla dcera Nikola Nováková , malířka, a syn Ernest Novák Po roce 1990 začala učit tvůrčí psaní na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, poté na VOŠ Josefa Škvoreckého a na Literární akademii – zde také od roku 2001 vedla katedru tvůrčího psaní. Patřila k průkopníkům tohoto oboru v Česku a pro časopis Tvar psala "manuál na pokračování" O psaní. Žila v Praze, kde také 16. června 2008 zemřela. Jejím tématem byly především mezilidské a partnerské vztahy, známa byla jako propagátorka feminismu – v prozaické tvorbě ovšem neváhala formálně experimentovat, což ji řadilo autorům pracujícím s postmoderními principy, intertextualitou a střídáním vypravěčských perspektiv. Tragický obsah, zaměřený na nelítostnou psychologickou introspekci nadlehčuje jazykovou hrou, groteskním nadhledem, ironií a nabouráváním zažitých vypravěčskýc...

Stanislav Beran

Stanislav Beran se narodil v roce 1977 v Jindřichově Hradci. Vystudoval zdejší gymnázium, poté absolvoval obor český jazyk-dějepis na UJEP v Ústí nad Labem. Časopisecky publikoval v Hostu, Welesu, Psím vínu a Pandoře. Debutoval básnickou sbírkou Zlodům . Je občasným účastníkem literárních čtení. Kromě literatury jej zajímá lezení po skálách a výpravy do hor. Žije v Jindřichově Hradci a pracuje ve farmaceutické firmě.

Nikolaj Aleksandrovič Berdjajev

Ruský náboženský filozof.

Jiří Berkovec

Jiří Berkovec , hudební skladatel a publicista, spisovatel, učitel. Po základní a střední škole absolvoval studium Filozofické fakulty Karlovy univerzity, obor hudební vědy, filozofie a psychologie. V roce 1948 ukončil v Praze úspěšně další studium hudby na konzervatoři. V letech 1949 až 1965 byl zaměstnán v Československém rozhlasu. V letech 1952 – 1957 přednášel na Katedře hudebních věd UK, zčásti souběžně se svým zaměstnáním u rozhlasu. V letech 1965 až 1976 byl zaměstnán u hudebního nakladatelství Supraphon. O roku 1976 do roku 1982 byl zaměstnanec Divadelního ústavu v Praze. Byl také čestným členem Společnosti Jana Jakuba Ryby v Rožmitále. Pohřeb měl v Praze na Olšanech. Během své práce se věnoval skladatelské a psaní odborných prací, zejména z české hudební historie. Je autorem prací o hudebních osobnostech našich dějin, např. o Antonínu Dvořákovi. Mimo to napsal i několik sci-fi povídek v sbírce Akce Lyra, z nichž jedna byla zfilmována Československou televizí. Akce Lyra byla vydána i na Ukrajině. Sám autor tyto povídky považuje jako okrajovou záležitost své tvorby, jejíž těžiště je v oblasti hudby.

Jiří Běhounek

Jiří Běhounek je český lékař a politik, od října 2013 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2008 až 2020 hejtman Kraje Vysočina, od roku 1998 zastupitel města Pelhřimov, od dubna 2021 místopředseda ČSSD. Vystudoval SVVŠ Přípotoční v Praze. Poté nastoupil na Univerzitu Karlovu v Praze – Fakulta všeobecného lékařství, postgraduální studium: Atestace ortopedie I. a II. stupně. Je ženatý, má syna a dceru. Po ukončení vysoké školy v roce 1976 nastoupil na Ortopedické oddělení Nemocnice Pelhřimov. V roce 1980 složil atestaci z ortopedie I. stupně a následně v roce 1986 atestaci II. stupně. Týž rok byl jmenován nástupcem primáře MUDr. Dýška na oddělení ortopedie Nemocnice Pelhřimov, kterým byl až do svého zvolení hejtmanem na podzim 2008. V letech 1996–2000 v Nemocnici Pelhřimov vykonával funkci náměstka HTS a od roku 2001 byl vědeckým sekretářem odborné České společnosti pro ortopedii a traumatologii – ČSOT. Následně se věnoval politické kariéře. Po odchodu z pozice hejtmana Kraje Vysočina se stal náměstkem ředitele Nemocnice Pelhřimov. V letech 1985–1989 byl členem KSČ. Jako nestraník je od roku 1998 členem Zastupitelstva města Pelhřimov a od roku 2002 do roku 2010 byl členem Rady města. V roce 2004 byl zvolen do Zastupitelstva kraje Vysočina, kde byl předsedou Zdravotní komise Rady kraje Vysočina. V říjnu 2008 byl v krajských volbách lídrem kandidátky ČSSD, která zvítězila se ziskem 39,87 % hlasů, a na ustavující schůzi krajského zastupitelstva 14. listopadu 2008 byl zvolen hejtmanem kraje Vysočina. V prosinci 2008 byl zvolen místopředsedou Asociace krajů České republiky a místopředsedou Regionální rady Jihovýchod. Od roku 2010 je předsedou Regionální rady Jihovýchod. V říjnu 2012 byl v krajských volbách opět lídrem kandidátky ČSSD, která zvítězila se ziskem 29,26 %. Jiří Běhounek získal 9866 preferenčních hlasů a na ustavující schůzi krajského zastupitelstva 9. listopadu 2012 byl opět zvolen hejtmanem Kraje Vysočina. Stal se tak ...

Jára Beneš

Narozen 5.6.1897 v Praze, zemřel 10.4.1949 ve Vídni. Dirigent a hudební skladatel, autor scénické a filmové hudby.

Alena Bernášková

Alena Bernášková, provdaná Alena Alexová , byla česká a československá spisovatelka, novinářka, politička Komunistické strany Československa a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR. Její otec Antonín Bernášek byl překladatelem a divadelním autorem. Alena Bernášková složila roku 1939 maturitu na anglickém reálném gymnáziu v Praze a začala studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 se zapsala na jednoroční kurz na obchodní akademii. V letech 1941–1942 působila jako učitelka v Ústavu moderních řečí. V letech 1942–1944 byla učitelkou na obchodní akademii v Karlíně. V období let 1944–1945 se angažovala na poloprofesionální úrovni coby herečka v divadle Akropolis. Před koncem války byla totálně nasazena v chemičce v Modřanech. Po válce se začala politicky angažovat. Od roku 1945 pracovala na ministerstvu informací jako členka odboru pro kulturní styky s cizinou. V roce 1946 přešla do redakce listu Svobodné noviny a jako členka novinářských delegací se účastnila zájezdů do zahraničí. V té době studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor angličtina a filozofie. Koncem roku 1947 nastoupila do organizace Výzva Spojených národů na pomoc dětem. V letech 1948–1951 působila v redakci listu Lidové noviny na pozici zahraničněpolitické redaktorky, přičemž od podzimu 1948 strávila půl roku na studijním pobytu v chemické továrně v Záluží na Mostecku. Po volbách roku 1954 byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním obvodu Praha-město. Mandát nabyla až dodatečně v listopadu 1956 jako náhradnice poté, co rezignovala poslankyně Jarmila Glazarová. Mandát obhájila ve volbách roku 1960 . V parlamentu zasedala do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1964. V letech 1951–1953 byla zaměstnána v nakladatelství Českos...

Aleksandr Romanovič Beljajev

Alexandr Romanovič Běljajev v Smolensku, Rusko – 6. leden 1942 Puškin, SSSR) byl ruský spisovatel, který se věnoval fantastice. Z řady jeho prací vyniká Hlava profesora Dowella a Člověk obojživelník.

Vladimír Bejček

doc. Vladimír Bejček je absolvent přírovědecké fakulty Karlovy univerzity. Je nadšencem pro zoologii a ekologii ptáků a savců a strávil značnou část života pracemi v terénu doma i v zahraničí.

Simone Berteaut

Simone Berteaut, nevlastní sestra francouzské šansoniérky Edith Piaf se narodila v Lyonu 1916 a prožila trpké dětství na pařížské ulici. Ve dvanácti letech již deset hodin denně pracovala v továrně, jako mnoho dětí pařížské periférie Menilmontant. Ve třinácti letech poznává svou patnáctiletou sestru Edith a toto setkání mění od základu její život. Edith bere Simone pod svou ochranu a začínají spolu zpívat na pařížských ulicích. Simone, která po třicet let sdílí s Edith její život, se stává svědkem jejich pohnutých osudů a závratné umělecké kariéry. Z ulice se dostává Edith do nočního podniku na Montmartru, pak na Champs-Elysées, kde přijímá jméno Piaf, a odtud k nejlepším evropským a americkým scénám. To vše zachycuje Simone Berteaut ve své knize citlivým perem nejbližšího člověka, který poznal nejen lesklý povrch slávy, ale i rub se skrytými bolestmi a zklamáním. Zvlášť dobře sleduje umělecký půst zpěvaččin, profesionální pásmo běžící pod všemi skandálními a milostnými příběhy, které je svědectvím o ,,vzniku“ Edith Piaf jako zpěvačky. Simone zemřela 30. května 1975.

Robert Beránek

Narozen 22.6.1906 v Praze. Ing., odborník na zahrádkářství, práce z oboru.

Krista Bendová

Krista Bendová byla slovenská spisovatelka, básnířka, prozaička, novinářka a dramatička, známá především jako autorka knih pro děti a mládež. Pocházela z rodiny železničního úředníka. Studovala v Kráľové Lehotě, Kremnici, Nových Zámcích, později pokračovala ve vzdělávání na gymnáziu v Banské Bystrici, po maturitě přešla na Filosofickou fakultu Slovenské univerzity, kde studovala slovenštinu a ruštinu. Zároveň studovala i na dramatické akademii v Bratislavě, ale ze zdravotních důvodů své studium v roce 1945 přerušila a už jej nikdy nedokončila. Podstoupila poměrně zdlouhavé léčení a po roce 1948 začala pracovat ve vydavatelství Pravda a ve Svazu slovenských spisovatelů. Později byla krátce redaktorkou časopisů Ohník, v letech 1956–1958 časopisu Roháč a v letech 1958–1964 i deníku Pravda. Od roku 1964 se věnovala jen psaní. V roce 1983 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. První literární pokusy začala uveřejňovat už v době středoškolských studií v různých časopisech. Její tvorba vycházela z poezie Jána Smreka či Emila Boleslava Lukáča. Začínala psaním poezie, vydala několik básnických sbírek, ale od 40. let 20. století se věnovala soustavně tvorbě pro děti a mládež, přičemž se zasloužila o rozvoj dětské literatury. Ve své básnické tvorbě byla ovlivněna jak vlastním zdravotním stavem, který měl vliv i na její psychiku, tak politickými a sociálními změnami, které nastaly po roce 1948. V tvorbě pro děti se zaměřovala hlavně na vtipné využívání komických situací a charakteristických vlastností dětí. Kromě vlastní tvorby se věnovala také překladům ze sovětské a české literatury. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Krista Bendová na slovenské Wikipedii....

Karol Benický

Karol Benický byl český a slovenský fotograf, nakladatel, designer, iniciátor humanitárních projektů a cestovatel. Narodil se 13. dubna 1940 ve Spišských Hanušovcích. Se svou manželkou Evou měl dvě dcery a syna Matúše . Jedná se o autora mnoha fotopublikací. Uspořádal řadu výstav doma i v zahraničí, ve městech jako jsou Bratislava, Budapešť, Varšava, Vilnius, Londýn, Peking, Kuvajt, Pula a další. Žil a tvořil v Praze, na Slovensku a ve světě. Jeho jméno zůstává v českých zemích stále neznámé. Soustředil se na vydávání obrazových cyklů z nových členských států Evropské unie, na Čínu a na portrétování lidí z různých společenských vrstev po celém světě. Je autorem několika knih o Praze. Působil jako kurátor v Galérii Slovenskej televízie v Mlynské dolině v Bratislavě. Zemřel 2. srpna 2011 v Praze. V roce 1983 získal medaili FIAP za první místo na II. Světovém bienále krajinářské fotografie v Sydney, v Bruselu v roce 2002 Cenu Evropské unie umění za uměleckou tvorbu.

Karel Berka

Karel Berka byl český filosof a logik. Narodil se v rodině středoškolského profesora matematiky a fyziky. Navštěvoval gymnázium v Brně; školní docházka byla přerušena internací v různých koncentračních táborech. Od r. 1948 do r. 1951 studoval Berka na filozofické fakultě Masarykovy univerzity angličtinu a filozofii a v r. 1952 obdržel akademický titul PhDr. za práci Gramatika a logika. V letech 1951–1955 pracoval jako učitel v okresu Jablonec nad Nisou; od r. 1955 působil na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a v r. 1957 mu byla udělena vědecká hodnost kandidát věd . Poté se v roce 1963 habilitoval na filozofické fakultě prací Studie aristotelovské logiky a v r. 1965 byl jmenován docentem logiky. Od r. 1962 do r. 1963 pracoval na Humboldtově univerzitě v Berlíně, v letním semestru 1967 až 1968 jako hostující docent na Univerzitě v Lipsku a v r. 1969 jako hostující profesor na Pensylvánské státní univerzitě. Od r. 1968 do r. 1991 vedl vědecké oddělení ČSAV v kategorii Teorie a metodologie vědy. V r. 1981 získal vědeckou hodnost doktor věd , koncem roku 1988 byl zvolen členem-korespondentem ČSAV a počátkem roku 1989 byl jmenován profesorem logiky. Věnoval se o různým problémům logiky, její metodologie, filozofie a vědecké teorie. Přitom jej především zajímaly dějiny logiky počínaje Aristotelem, antická výroková logika, výklad logiky a filozofie Bernarda Bolzana a rozvoj moderní logiky v základních pracích Gottloba Fregeho, Bertranda Russella, Ludwiga Wittgensteina. Řada jeho publikací byla s velkým úspěchem uveřejněna v zahraničí. Vedle toho řídil Berka každoroční bulletin Teorie a metodologie a byl členem různých redakčních rad doma i v zahraničí. Rozsáhlé jsou také jeho překlady z kybernetiky, logiky a filozofie vědy.

Jiří Berger

Narozen 10. 1. 1950 v Kaznějově, zemřel 22. 5. 2008. Plzeňský fotograf, který se specializoval na letecké fotografování, zejména památkových objektů. Kaznějovský rodák se věnoval fotografii od roku 1980. V roce 1986 nastoupil jako krajský fotoreportér do ČTK a v 90. létech pracoval v Plzeňském deníku a krajské redakci MF Dnes.

Eva Beková

Narozena 5. 4. 1980. Mgr., odborná pracovnice vědy a výzkumu v oddělení současné lexikologie a lexikografie Ústavu pro jazyk český AV ČR a lektorka českého jazyka.

Stanislav Bendl

Stanislav Bendl je český pedagog a vysokoškolský profesor. Zabývá se především sociální pedagogikou, teorií výchovy a pedeutologií. K jeho hlavním tématům patří problematika kázně a autority ve výchově. Věnuje se též otázkám pedagogické praxe a koncepci učitelského vzdělávání. Je autorem četných publikací o školní kázni. Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze složil v roce 1991 státní rigorózní zkoušku a v roce 1999 absolvoval doktorské studium v oboru pedagogika. Docentem pedagogiky byl na této škole jmenován k 1. květnu 2004. Dne 26. listopadu 2013 byl na návrh vědecké rady Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře jmenován profesorem pedagogiky. Pedagogické působení zahájil Stanislav Bendl v roce 1988 jako učitel na základní škole, od roku 1994 působí na katedře pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nejprve jako interní doktorand, později jako odborný asistent, docent a profesor. Od roku 2005 je vedoucím katedry pedagogiky a od roku 2006 též členem vědecké rady fakulty. Přednáší zejména předměty sociální pedagogika, sociální deviace, poruchy chování a autorita ve výchově. Stanislav Bendl rozšířil pedagogickou teorii i praxi především v souvislosti s interpretací pojmu kázeň. Významné bylo zejména nastolení nového náhledu na problematiku kázně, a do značné míry i autority, v období transformace a společenských proměn po roce 1989, tj. zásadní přínos k rehabilitaci fenoménu kázně – nové pojetí a prezentace kázně jako jednoho z pilířů školního života, podmínky efektivního vyučování i učení a v neposlední řadě předpokladu bezpečného školního vyučování . Toto pojetí kázně oslovilo podstatnou část odborné komunity i širokou pedagogickou veřejnost, neboť reagovalo na relativizaci některých součástí výchovy, ke které přirozeně došlo postupnou liberalizací výchovy i celé společnosti. Svým odborným působením Stanislav Bendl významně přispěl ke konstituování pražské školy sociální pedagogiky,...

Johannes Robert Becher

Elizabeth Bevarly

Chuck Berry

Chuck Berry byl klíčovou osobností ve vývoji rock and rollové hudby a jeho kariéra trvala několik desetiletí. Narodil se jako Charles Edward Anderson Berry 18. října 1926 v St. Louis ve státě Missouri a proslavil se svým osobitým kytarovým stylem, showmanstvím a skladatelským talentem. Berryho hudba položila základy budoucí rockové hudby díky hitům jako "Maybellene", "Roll Over Beethoven", "Rock and Roll Music" a "Johnny B. Goode". V jeho písních se často objevovala vyprávění o životě teenagerů a konzumní kultuře, která rezonovala s tehdejším mladým publikem.

Vlado Bednár

Vlado Bednár byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Užíval pseudonymy Fedor Vietor, Quido Maria Piaček a jiné. Narodil se v rodině akademického malíře Štefana Bednára. Vzdělání získal v Bratislavě, kde v letech 1958–1964 studoval na Univerzitě Komenského Filosofickou fakultu, obor žurnalistika. V letech 1964–1966 byl odborým asistentem na Katedře žurnalistiky, v letech 1966-1970 redaktorem mládežnických časopisů. V letech 1970–1975 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena. Od roku 1975 se věnoval výhradně své literární práci. Jeho manželkou byla pozdější politička Oľga Keltošová. Dne 17. ledna 1984 tragicky zahynul následkem úrazu na rozkopané bratislavské ulici. Věnoval se psaní prózy jak pro mládež tak i pro dospělé. V jeho tvorbě pro dospělé převládají humoristicky laděná díla, jsou často protkána ostrou satirou nasměrovanou do společnosti, kde odhaloval její mnohé nedostatky. Jeho knížky však byly psány s lehkostí a optimismem až s náchylností k recesi. I když se obrátil k vážným tématům a opustil toto humorné zázemí jeho děl jeho kritický pohled na společnost stále zůstával přítomen. V tvorbě pro děti zůstává věren svému humornému pohledu na okolní svět a to i když tento jeho humor často vyplývá z okolností. Jeho díla jsou často poučná a mají didaktickou tendenci. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlado Bednár na slovenské Wikipedii.

Hana Bělohradská

Spisovatelka a scenáristka, překladatelka z angličtiny, se narodila 12. 1. 1929 v Praze. Rozená Moráková. Po maturitě na gymnáziu v Praze a roce studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy byla 1949-61 zaměstnána na dětské klinice v Praze, zprvu jako pomocnice, později jako laborantka. 1961 se rozhodla věnovat výhradně literatuře. Krátce byla lektorkou nakladatelství Československý spisovatel. 1968 se stala členkou předsednictva Kruhu nezávislých spisovatelů. V 70. a 80. letech nesměla publikovat. Po roce 1990 se stala předsedkyní výboru Českého literárního fondu a začala působit v PEN-klubu. V psychologicky zabarvených prózách odhaluje autorka lidské jednání v mezních situacích, často podmíněných konkrétní historickou realitou . Podle její prózy Bez krásy, bez límce natočil režisér Z. Brynych film ...a pátý jezdec je Strach a podle románu Poslední večeře režisér J. Herz film Znamení Raka ; na scénářích obou filmů se Bělohradská podílela jako spoluautorka. Překládat začala v 70. letech, kdy vlastní díla nesměla publikovat.

František Bělohlávek

PhDr. František Bělohlávek, Ph.D. se zabývá řízením lidí a psychologií práce. Absolvoval univerzitu Palackého v Olomouci v roce 1974 a vědeckou aspiranturu v roce 1994 . Pracoval řadu let jako podnikový psycholog a manažer ve velké stavební firmě. Od roku 2004 přednáší Organizaci práce a řízení lidských zdrojů v programu MBA na Masarykově universitě v Brně. Zúčastnil se řady manažerských programů ve Velké Británii a Irsku. Je vedoucím trenérem Britského know-how fondu, členem Chartered Institute for Personnel and Development , členem European Assocation of Work and Organisational Psychology . Byl vedoucím britsko-francouzsko-českého týmu projektu PHARE a NVF Rozvoj manažerů a lidských zdrojů v českých stavebních firmách a členem týmu, zpracovávajícího Strategii lidských zdrojů ČR . Působí jako vedoucí projektů, trenér a konzultant pro řadu českých i zahraničních firem, zejména Aisan-Bitron, Continental Teves, České dráhy, INA, Osram, Strabag, Siemens, Škoda Auto, TRW, atd. i pro instituce státní a veřejné správy. Je autorem knih „Osobní kariéra“ , „Organizační chování“ , „Jak vést a řídit lidi“ a spoluautorem knihy „Management“ , autorem Desatero manažera .

Fiona Beddall

Britská autorka textů pro výuku angličtiny.

Emilie Bednářová

Emilie Bednářová byla česká spisovatelka, dramatička a překladatelka. Jejím manželem byl básník a překladatel Kamil Bednář. Narodila se v Praze v roce 1907 v rodině známého pražského podnikatele a obchodníka S. Jiřince. Její otec postavil v Karlíně na Lyčkově náměstí secesní dům, kde rodina obývala velký byt. V domě se postupně narodili i další dva její sourozenci . Emilie prožila do začátku první světové války šťastné dětství v harmonickém prostředí zámožné měšťanské rodiny. Matka, pocházející z rodiny Engelmüllerů, byla umělecky založena, hrála výborně na klavír. Její strýc Ferdinand Engelmüller se věnoval krajinomalbě. V jeho ateliéru se scházeli umělci, hudebníci a literáti. Bohémské prostředí ateliéru mělo značný vliv na umělecký vývoj Jiřincových dětí. Emiliinou sestrou byla výtvarnice, grafička, spisovatelka a překladatelka Ludmila Jiřincová. Emilie se intenzivně věnovala opernímu zpěvu a studiu jazyků, mladší Ludmila studovala soukromě malířství u Rudolfa Vejrycha . Díky svému neobyčejnému talentu se bez zkoušek dostala na malířskou akademii do ateliéru T. J. Šimona, kam ji pozval krajinář Otakar Nejedlý. Druhý prastrýc Karel Engelmüller byl divadelním kritikem, děti brával na všechna divadelní a operní představení, hlavně v Národním divadle. V létě se celá rodina vždy stěhovala do vily v Úvalech, která byla obklopena velkou zahradou. Otec vlastnil velký obchod na Ferdinandově třídě . V proluce nechal postavit moderní dům ve stylu art deco , který byl tehdy nazván „Jiřincovým mrakodrapem“. V 1. patře byla veliká soukromá galerie obchodníka s obrazy Rubeše. Emilie studovala na reálném gymnáziu, ale v septimě studium přerušila a v roce 1923 se provdala za známého pražského podnikatele a pak pracovala v jeho farmaceutické firmě do roku 1929. Manželství trvalo šes...

Rexanne Becnel

Žije a pracuje v New Orleansu, ve městě, které je pro ni nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Žije se svým manželem a psem. Rexanne o sobě prohlašuje, že nebýt kávy, nebyla by z ní žádná spisovatelka. Ještěže je prý New Orleans plný výborných kaváren, kde připraví dobré café au lait a její oblíbené bagels . Pokud Rexanne nepíše, nebo netráví čas s rodinou, tak je vášnivou hráčkou volejbalu. Na konci dne, když splní svůj psací denní limit, zahraje si naplno volejbal, tak že div nevypustí duši, ráda si vychutná další svou příjemnou zábavu - čtení výborné knihy

Rainer Bernfeld

Autor detektivních románů.

Pierre Benoit

Pierre Benoît byl francouzský romanopisec a členem Académie française .

Peter Benchley

Po absolvování Harvardu se stal reportérem Washington Post, týdeníku Newsweek a poté sepisoval projevy pro Bílý dům. V roce 1974 vydal román Jaws a rázem bylo rozhodnuto - následovaly další bestsellery Hlubina, Bestie, Bílý žralok a Ostrov. Tři jeho romány byly zfilmovány. Přispíval také jako autor do prestižního časopisu National Geographic a napsal a namluvil mnoho komentářů k dokumentárním filmům.

Marie Benešová

Marie Benešová je česká právnička a politička, bývalá členka ČSSD. Od července 2013 do ledna 2014 byla ministryní spravedlnosti ve vládě Jiřího Rusnoka, v letech 2013 až 2017 byla poslankyní za ČSSD. Od dubna roku 2019 je opět ministryně spravedlnosti ČR, tentokrát však jako nestranička za hnutí ANO 2011 ve druhé vládě Andreje Babiše. V roce 1966 maturovala na SVVŠ a v roce 1971 absolvovala studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od ukončení studia až do roku 1991 pracovala na okresní prokuratuře na Kladně, nejprve jako právní čekatelka, později jako prokurátorka v oblasti obecné kriminality, zejména násilné trestné činnosti, později jako prokurátorka-specialistka v oblasti dopravy. V té době dle vlastního životopisu dvakrát odmítla vstoupit do KSČ. V roce 1994 se stala státní zástupkyní Vrchního státního zastupitelství v Praze, ale na jaře 1996 na funkci rezignovala a otevřela si v Kladně advokátní kancelář. V lednu 1999 jí ministr spravedlnosti Otakar Motejl nabídl funkci nejvyšší státní zástupkyně, kterou zastávala od 15. ledna 1999 až do 29. září 2005, kdy byla na návrh ministra Pavla Němce odvolána z funkce vládou Jiřího Paroubka. Po odvolání se vrátila do advokacie, kde působí doposud. V roce 2006 kandidovala za ČSSD v Chomutově do Senátu. S kampaní jí pomáhala tehdejší náměstkyně primátorky Chomutova Jana Vaňhová a její partner Roman Houska. V letech 2006–2010 působila ve stínové vládě ČSSD jako stínová ministryně spravedlnosti, třebaže zpočátku nebyla členkou ČSSD . Do ČSSD vstoupila v roce 2007. V roce 2009 podepsala hejtmanka Jana Vaňhová za Ústecký kraj smlouvu na poskytování právních služeb s advokátní kanceláří Benešová, Beránek, Bláha. Benešová pak mimo jiné zpracovala trestní oznámení za údajné poškození dobrého jména Ústeckého kraje na Leo Steinera, který upozornil na rozkrádání evropských dotací v...

Axel Berger

Narodil se 11.března 1908 v Brémách, kde také prožil svůj život a 19.března 1974 zemřel. Původní profesí stavitel lodí a ředitel rodinné firmy Burmester Werft. Je autorem okolo 500 westernů, dobrodružných a kriminálních románů, z nichž byla celá řada přeložena.

Anna Benešová

Anna Benešová byla zdravotnice, spojařka, mnohonásobná válečná hrdinka, která přímo na bojištích zachránila nejméně dvě stě vojáků. Účastnila se bitev u Sokolova, Kyjeva, Žaškova, Rudy a Bílé Cerkeve. Anna Benešová pocházela z Konecchlumí v Podkrkonoší ze skromných poměrů, které ji v mládí přivedly do dělnického hnutí. Zde se seznámila s mladým úředníkem Oskarem Benešem, za něhož se provdala. Dívčí jméno Benešová jí díky shodě se jménem manžela po svatbě zůstalo. V roce 1939 se manželé Benešovi rozhodli emigrovat z okupované republiky, nejdříve do Polska, později do Sovětského svazu. Usadili se v Kirgizii, kde je zastihlo v červnu 1941 napadení SSSR Německem. Když se manželé Benešovi dozvěděli, že se organizuje československá vojenská jednotka v Buzuluku, přihlásili se do 1. československého polního praporu v Sovětském svazu. Po odvodu byla Anna zařazena do výcviku pro zdravotnice. Patřila ke skupině prvních 38 žen, které odjely na frontu. V době bojů byla přidělena k minometné rotě, ve které působil i její manžel. Na frontě se podle svědků chovala statečněji než mnozí muži , podobně jako další zdravotní sestry. Zatímco bojující vojáci se kryli v zákopech či za terénními nerovnostmi, zdravotnice se za zraněnými plazily až do předních linií, často doslova na dosah nepřítele. Po odtažení mnohem těžších vojáků a jejich ošetření se pak ženy opět vracely na bojiště. V Novochopjorsku absolvovala radiotelegrafický kurz a jako velitelka radiodružstva 1. československé brigády bojovala u Kyjeva, Bílé Cerekve a Žaškova. V těchto bojích byla těžce zasažena střepinou granátu do levé nohy. Během Karpatsko-dukelské operace byla opět dvakrát zraněna. Po vyléčení se vrátila k brigádě. V té době byla povýšena do hodnosti podporučíka. O úmrtí manžela, který na sklonku války padl, se Anna Benešová dozvěděla až po válce. V květnu 1945 zastávala funkci velitele radiostanice a velitelky s...

Swift Bella

Sidney Bechet

Sidney Bechet byl průkopníkem jazzu, který proslul virtuózním uměním hry na soprán saxofon a klarinet. Narodil se 14. května 1897 v New Orleans v Louisianě a byl klíčovou postavou raného vývoje jazzu. Bechetova kariéra začala již v době jeho dospívání a ve dvacátých letech 20. století se prosadil v Evropě i ve Spojených státech. Jeho styl se vyznačoval širokým vibrátem a silným projevem, který ho odlišoval od jeho současníků.

Mitchell Beazley

Marty Becker

MVDr. Marty Becker je známý z televizního pořadu Good Morning, America, který vysílá televizní stanice ABC. V tomto vysílání je stálým hostem.

Markéta Behinová

Narozena 9. 8. 1979 v Písku. Novinářka, publicistka.

Lev Aleksandrovič Bezymenskij

Lev Aleksandrovič Bezymenskij, Лев Александрович Безыменский . Ruský sovětský spisovatel, publicista, germanista, historik a překladatel, profesor Akademie vojenských věd. Narodil se v rodině básníka Aleksandra Bezymenského. V roce 1938 nastoupil na filosofickou fakultu Moskevského institutu filosofie, historie a literatury. V roce 1941 narukoval, absolvoval školení vojenských překladatelů ve vojenském institutu cizích jazyků. Od května 1942 sloužil na Jihozápadní frontě a v prosinci 1942 byl jmenován vojenským překladatelem v oddíle rozvědky Donské fronty. V roce 1946 byl demobilizován z armády a pokračoval ve studiích už na Moskevské státní univerzitě, které ukončil v roce 1948, pak pracoval v redakci časopisu Nová doba . Byl dopisovatelem žurnálu na berlínském a ženevském zasedání Sovětu ministrů zahraničních věcí čtyřech držav. V roce 1972 obhájil kanditátskou disertaci. Byl členem Rady Centra německých historických výzkumů při Institutu všeobecné historie RAN.

Karolína Becková

Spisovatelka, romány pro ženy Karolína Becková je pseudonym české autorky.

Jim Benton

Americký spisovatel a ilustrátor.

Gabrielle Bernátová

Slovenská autorka beletrie.

Eva Bedrnová

doc. PhDr. Eva Bedrnová, CSc Promovaná psycholožka, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se pedagogické a poradenské činnosti v oborech psychologie a sociologie. Přednáší na Vysoké škole ekonomické, Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha a dalších. Je autorkou mnoha odborných publikací a učebnic, z nichž některé získaly ocenění Dilie a MŠMT ČR.

Antonín Benčík

PhDr. Antonín Benčík, CSc. . Od roku 1958 historik ve Vojenském historickém ústavu Praha, zaměřen na druhou světovou válku a čs. odboj. V letech 1963 a 1968 člen pracovního týmu rehabilitačních komisí k nápravě křivd padesátých let. 1970 vyloučen z KSČ a armády. 1970-1989 stavební izolatér, strojník, topič. Od prosince 1989 do prosince 1992 člen vládní komise pro analýzu událostí let 1967-70. Autor a spoluautor odborných publikací, studií a literatury faktu.

Miloslav Bělohlávek

Miloslav Bělohlávek byl český vědec, historik, archivář, zakladatel a organizátor mladší Plzeňské historické školy. Celý život žil a působil v Plzni. Vystudoval II. státní reálku v Plzni na Mikulášském náměstí, maturoval v roce 1941. V roce 1943 složil doplňující maturitu z latinského jazyka na reálném gymnáziu v Plzni a zároveň ukončil abiturientský kurz na obchodní akademii. Z důvodu uzavřených vysokých škol během 2. světové války nastoupil do zaměstnání jako administrativní pracovník aprovizačního úřadu města Plzně. V letech 1943–1945 byl nuceně nasazen jako dělník ve Škodových závodech v Plzni. Po skončení 2. světové války studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor český jazyk – dějepis. Zároveň studoval v letech 1946–1948 Státní archivní školu. V té době se začal věnovat pouze historii. Jeho učiteli byli Zdeněk Kalista, Václav Chaloupecký, Otakar Odložilík. Největší vliv na jeho zájem o historii měl akademik Václav Vojtíšek. V roce 1948 nastoupil jako archivář do právě vznikajícího samostatného Archivu města Plzně, kde pracoval do 30. dubna 1984, kdy odešel do penze. Z Archivu města Plzně vybudoval moderní instituci s archivem a historickým pracovištěm. V badatelně archivu se setkávali plzeňští dějepisci a vlastivědní pracovníci – Fridolín Macháček, Adolf Zeman, Václav Čepelák, Václav Jílek a další. Tak vznikla Plzeňská historická škola, za jejíž vůdčí osobnost byl považován Miloslav Bělohlávek. V roce 1958 založil historický sborník Minulost Plzně a Plzeňska, od roku 1962 s názvem Minulostí Západočeského kraje, který vychází dosud. Většina Bělohlávkových publikací se věnuje městu Plzni a blízkému okolí. Napsal téměř 700 samostatných studií, statí, monografií, stovky recenzí zpráv, jubilejních článků, nekrologů. Byl popularizátorem historie Plzně. Plzeňskému dějepisectví zasvětil celý svůj život. Přehled celého díla obsahují přílohy sborníků Minulostí Západočeského kraje, sv. 29 a 38....

Martin Benedikt

Autor detektivek a povídek s kriminální zápletkou, literatura faktu.

Lucie Betáková

Narozena 1968. PhDr., pedagožka, anglistka, učebnice, didaktické a metodické materiály pro výuku angličtiny.

Lindsay Bennett

Autorka turistických průvodců.

Katrin Behrend

Josef Beránek

Narozen 18.7.1968 v Praze, Mgr., vystudoval obor Biofyzika a chemická fyzika, postgraduální studium na Institu Roberta Schumana v Bruselu, redaktor, publicista.

Jiří Beneš

Jiří Beneš je český teolog, biblista a starozákonník. V roce 1986 absolvoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, v r. 1988 Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne v Praze a roku 1997 získal titul doktora teologie na Evangelické teologické fakultě UK v Praze za práci "Exodus 28 a 39. Příspěvek k exegezi kultických látek." V současnosti je vedoucím katedry biblistiky na Husitské teologické fakultě. Jiří Beneš je žákem prof. Jana Hellera . Spolu s ním i publikoval knihu "Poutní písně", která obsahuje výklad Žalmů 120 až 134. Jiří Beneš přednáší, publikuje v různých periodikách a popularizuje Starý zákon na Českém rozhlase.

Jean-Michel Bernard

Jaroslav Benda

Jaroslav Benda byl český malíř, grafik, redaktor, pedagog, autor poštovních známek, plakátů, monumentálních výzdob. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Narodil se v rodině pražského kovolitce a část mládí strávil v Kutné Hoře. Již v dětství se naučil vázat knihy. Absolvoval Akademické gymnázium v Praze . Během studií na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Arnošta Hofbauera si jeho nadání všimli V.V. Štech, Jan Preisler a architekt Jan Kotěra. Ten mu zprostředkoval první zakázku u nakladatele Jana Laichtera a Benda s ním pak spolupracoval následujících 60 let. Na jaře 1904 přestoupil Benda na Akademii výtvarných umění, kde byli jeho spolužáky Bohumil Kubišta, Vincenc Beneš, Emil Filla, Zdeněk Kratochvíl, Václav Špála a Antonín Procházka a Vratislav H. Brunner. Díky zakázce pro SVU Mánes se stal členem výboru, později jednatelem spolku. Od roku 1920 byl profesorem na UMPRUM. V letech 1926–1928 byl pak jejím rektorem. K jeho žákům patřili například: Zdenek Seydl, Jaroslav Šváb, Antonín Strnadel a Jiří Trnka. V letech 1908-1949 byl členem SVU Mánes, členem SČUG Hollar. Navrhoval grafická řešení knih i celých edic pro přední české nakladatele Jana Laichtera, Jana Štence, Kamillu Neumannovou a nakladatelství Komenium, Kalich, Kmen, Sfinx, Kryl a Scotti , F. Obzina aj. Věnoval se psaní odborných textů, publikována byla např. jeho učebnice Písmo a nápis . V letech 1907–1912 byl redaktorem časopisu Světozor. Společně s V. H. Brunnerem, H. Johnovou a M. Teinitzerovou, patří mezi zakladatele Artělu . V letech 1914–1916 navrhl plakáty pro členské výstavy SVU Mánes. Je autorem mozaiky v budově bývalého ministerstva pošt , v knihovně ČVUT aj. Společně s Otakarem Španielem vytvořil rektorské řetězy pro univerzitu v Bratislavě a pro brněnskou Masarykovu univer...

Ján Békés

Slovenský strojní ing., práce ze strojírenské technologie.

Hana Benešová

Narozena 3.1.1929 v Praze. PhDr., překlady z italštiny, učebnice a slovník italštiny a francouzštiny.

Ellen Berg

Spisovatelka, vystudovala germanistiku, pracovala jako průvodkyně v oblasti gastronomie.

Cedric Belfrage

Cedric Henning Belfrage byl anglický filmový kritik, novinář, spisovatel a politický aktivista. Bývá zmiňován jako sovětský špion v americkém špionážním projektu Verona, ale vypadá to, že pracoval pro Brity jako dvojitý agent.

Blahoslav Bednář

Narozen 18.12.1916 v Kloboukách u Brna, zemřel 20.10.1998. MUDr. DrSc., profesor patologické anatomie na Universitě Karlově, redigoval časopis "Československá pathologie", práce z oboru.

Anne Benthues

Andrej Belyj

Andrej Bělyj byl ruský spisovatel, básník, kritik, literární teoretik a myslitel, spolu s Alexandrem Blokem jeden z hlavních tvůrců druhého období ruského symbolismu. Jeho román Petrohrad je považován za jedno z nejvýznamnějších ruských literárních děl a bývá porovnáván s díly Proustovými či Joyceovými. Bělyj pocházel ze vzdělané profesorské rodiny, jeho otec Nikolaj Bugajev byl významný ruský matematik. Studoval na Moskevské univerzitě nejprve přírodní vědy, později krátce filologii a filosofii. Intenzivně se zajímal o Kanta, Schopenhauera, Nietzsche, Ibsena a Dostojevského, stejně jako o východní filosofie. Roku 1903 navázal přátelství s Alexandrem Blokem, trvající do Blokovy smrti roku 1921; byl také nešťastně zamilován do jeho manželky Ljubov Dmitrijevny. Bělyj je rovněž předobrazem románu Valerije Brjusova Ohnivý anděl, v němž je v druhém plánu děje popsán na svou dobu skandální milostný trojúhelník mezi Brjusovem, Bělým a Brjusovovou snoubenkou, literátkou Ninou Petrovskou. Posléze žil Bělyj s pravnučkou Ivana Sergejeviče Turgeněva Asjou Turgeněvou a roku 1931, tři roky před smrtí, se oženil s Klaudií Nikolajevnou Vasiljevou. Bělyj žil od roku 1910 na cestách; podnikl cestu na Blízký východ, žil v Berlíně, Mnichově, Paříži, Bruselu, Skandinávii a Itálii; mezi lety 1912–1916 byl žákem anthroposofa Rudolfa Steinera v ve švýcarském Dornachu, kde se podílel na stavbě prvního Goetheanea. Po sovětské revoluci patřil mezi literáty, kteří sice s jejími myšlenkami sympatizovali, ale z revolučních poměrů utíkali a své práce vydávali v ruských emigrantských centrech po Evropě. Do Sovětského svazu se však v roce 1923 natrvalo vrací a až do své smrti se pokouší zapojit se do sovětské kultury v postupném popření vlastní individuality a tvůrčího naturelu. Roku 1978 začal ruský samizdat udílet literární Cenu Andreje Bělého....