Všichni Autoři a témata

Charlotte Hughes (7)

Spisovatelka.

Charles-Louis de Secondat Montesquieu (6)

Charles Louis de Secondat, baron de La Brède et de Montesquieu , byl francouzský filosof a spisovatel, především kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby. Proslavil se dílem O duchu zákonů, které položilo základy moderní politické filozofie.

Charles Wilson (5)

Charles Thomson Rees Wilson byl skotský fyzik. V roce 1927 získal Nobelovu cenu za vypracování metody zviditelnění drah elektricky nabitých částic pomocí kondenzovaných par . Na univerzitě v Manchesteru vystudoval zoologii, botaniku a geologii, na univerzitě v Cambridgi pak fyziku a chemii. Pracoval v Cavendishově laboratoři i v observatoři pro výzkum Slunce. Roku 1925 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Cambridgi. Od roku 1895 se věnoval studiu atmosférické elektřiny. Po objevu radioaktivity se zabýval radioaktivitou deště a sněhu, což jej dovedlo k výzkumu kondenzace par. Jeho následný objev mlžné komory v roce 1912 znamenal průlom do pozorovacích technik elementárních částic, takže stopy drah těchto částic šlo zviditelnit a vyfotografovat. Na jeho počest se toto zařízení jmenuje Wilsonova mlžná komora. Komora pomáhá registrovat a pozorovat stopy drah ionizovaných částic a jejich analýzou stanovit hmotnost, elektrický náboj a energii částic. V komoře je udržována vrstva nasycených par kapaliny, zpravidla etanolu nebo propyletanolu. Její princip spočívá v tom, že ionizující částice vytvářejí při svém pohybu plynným prostředím komory ionty, které se stávají kondenzačními jádry přesycených par a tím se zviditelní. Pozorovatel vidí v místě průletu částice bílou mlžnou stopu. Později Donald Glaser vytvořil další úpravu této komory, tzv. bublinkovou komoru, ve které se stopy částic zobrazují pomocí bublinek v kapalině. Vzal si Jessie Fraserovou v roce 1908 a měli spolu 4 děti. Umřel poblíž Edinburghu v kruhu rodinném.

Charles Ryan (4)

Charles Monroe Schulz (7)

Byl americký karikaturista, tvůrce slavných komiksových příběhů.

César Franck (5)

César Franck byl hudební skladatel, klavírista, varhaník a hudební pedagog, který je považován za jednu z klíčových osobností hudebního romantismu. Franck se narodil v Liège, které bylo tehdy součástí Nizozemského království a dnes se nachází v Belgii, a již od mládí projevoval mimořádný hudební talent. Studoval na konzervatořích v Liège a v Paříži a zpočátku působil jako klavírní virtuos, poté se zaměřil na komponování a pedagogickou činnost.

Celia Coyne (4)

Autorka publikace a nerostném bohatství.

Catherine Shepherd (1)

Německá spisovatelka, autorka kriminálních románů. Bankovní úřednice.

Catherine Aubier (3)

Práce z oboru astrologie.

Carson Rogers (7)

Spisovatel, autor westernů pro nakladatelství Ladislava Janů, činný na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století.

Carolyn Keene (6)

Všechno to začalo Edwardem Stratemeyer, spisovatelem a vydavatelem knih pro děti. Měl tolik zajímavých nápadů, že neměl dostatek času, aby je všechny převedl do psané podoby a následně je vydal. A tak si najal různé spisovatele, aby jeho příběhy přivedli k životu. Knihy v hlavní roli s Nancy Drew, byly napsány různými spisovateli. Edwardem Stratemeyer dal všem těmto spisovatelům jméno Carolyn Keene. Kdo byla prvním Carolyn Keene? Její jméno je Mildred Benson. Narodila se v roce 1905 a zemřela 28. května 2002. Od roku 1929 do roku 1947, se podílela na 23 z prvních 30 původně publikovaných Nancy Drew záhad.

Carolyn Henderson (6)

Publikace o koních a jezdectví.

Caroline Young (6)

Britská editorka, autorka dětských knih se vzdělávací tématikou. V letech 1979-1982 vystudovala anglický jazyk a světovou literaturu na univerzitě v Cambridge. V letech 1989 až 2010 byla autorkou a editorkou na volné noze, spolupracovala s nakladatelstvím Usborne. V současné době poskytuje také služby a poradenství v oboru, využívá tak svoje dlouholeté zkušenosti.

Camille G (5)

Blogerka, autorka autobiografických příběhů.

Caleb Carr (7)

Caleb Carr se narodil v roce 1955 a vyrostl na Manhattanu, kde žije dosud. Vystudoval historii na Newyorské univerzitě a dlouhá léta se věnoval psaní populárně historické literatury, zejména o vojenství a politice. Pracoval také pro film, televizi a divadlo. Jeho román Psychiatr, kombinace historického románu a psychologicko-kriminálního thrilleru, se okamžitě po vydání stal bestsellerem a získal svému autorovi celosvětovou proslulost. Anděl temnoty, druhý, volně navazující román ze stejného období, se dočkal podobného úspěchu.

Caitlin Matthews (6)

Caitlín Matthewsová je spisovatelka, zpěvačka a učitelka jejíž průkopnická práce mnoha lidem představila západní spirituální dědictví. Je světově uznávanou autoritou na keltskou moudrost, západní mystéria a tradice předků z Británie a Evropy. Je autorkou více než 50 knih. Se svým manželem Johnem a synem Emrysem žije v Oxfordu v „knižní jeskyni“ nebo knihovně, jak se komu líbí. Domov sdílí s bílou a černou kočkou.

C. Gortner, (3)

Buddha (5)

Buddha a pálí: buddha, v tibetštině: sanggjä , překlad probuzený, osvícený) je výraz, který v buddhismu popisuje bytost, která dosáhla dokonalé realizace, tzv. osvícení, a tak definitivně ukončila koloběh neustálého zrozování . Plně probuzené bytosti jsou osvobozené od tzv. tří jedů mysli a od připoutaností poutajících bytosti v samsáře. Jsou tak osvobozeny od utrpení a neustálého znovuzrozování, plně chápou pravou podstatu bytí a jsou naplněny soucitem ke všem bytostem. Původně se jednalo spíše o titul než o označení jedné konkrétní osoby, avšak slovo buddha je běžně používáno pro označení historického Buddhy, vlastním jménem Siddhártha Gautama. Buddha také tvoří jeden ze tří klenotů. Většina soch ho zobrazuje s protáhlými ušními lalůčky, které symbolizují jeho schopnost dokonalého vnímání . V českém jazyce se často píše „Budha“, pak se ale zaměňuje se staroindickým božstvem a názvem planety Merkur. Též je často zvykem psát slovo Buddha s velkým počátečním písmenem, jestliže označuje tzv. historického Buddhu – Siddhárthu Gautama, případně je-li slovem Buddha míněn jeden ze tří klenotů, a s malým počátečním písmenem, jestliže je tímto pojmem označována jakákoli osvícená bytost. V jednotlivých školách je však výraz buddha používán i v jiných významech, následující popis podává stručný výklad těch nejzákladnějších pojetí tohoto pojmu v buddhismu. Provést obecnou typologii buddhů je obtížné vzhledem k množství buddhistických škol. Přesto z textů jednotlivých škol lze vyvodit níže uvedené základní členění, které vychází z toho, jakým způsobem lze dosáhnout probuzení. Co se týče osvícení – prožitku nirvány, podle starších škol není mezi jednotlivými typy buddhů žádný rozdíl, odlišnosti jsou pouze v okolnostech, za jakých dosáhli osvícení, v nadpřiro...

Bruce Jones (7)

Americký scénárista, spisovatel.

Britta Frey (8)

Autorka románů pro ženy.

Brigitte Gillessen (2)

Porodní asistentka a léčitelka. Působí v Německu.

Bridget Asher (4)

Kritikou oceňovaná americká autorka bestsellerů Julianna Baggottová – píšící také pod pseudonymy Bridget Asherová a N. E. Bode – vydala již sedmnáct knih, romány pro dospělé, pro mládež i sbírky poezie. Její román, Čistý, je prvním dílem trilogie, na niž zakoupila společnost Fox 2000 filmová práva. Její romány se dočkaly již více než padesáti zahraničních vydání. Je profesorkou tvůrčího psaní na Floridské státní univerzitě a zakladatelkou neziskové organizace Kids in Need – Books in Deed. Začala publikovat ve dvaadvaceti letech, poté co dokončila studia na univerzitě v Greensboro. Julianna Baggottová žije se svým mužem Davidem G. W. Scottem, který je shodou okolností také spisovatel, a čtyřmi dětmi na Floridě. Velice ráda provádí literární průzkumy v Provenci.

Brian Catchpole (2)

Britský autor, půráce z oboru novodobých dějin.

Brian Abbs (7)

Břetislav Pletnicki (6)

Břetislav Palkovský (7)

Narozen 17.6.1888 v Přerově, zemřel 14.12.1978 v Praze. JUDr., advokát, dramatik,politický publicista, spisy o výtvarném umění.

Břetislav Benda (3)

Břetislav Benda byl český sochař, který patří mezi významné české sochaře 20. století. Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy a jeho ženy Žofie. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Čtvrtý ročník měšťanské školy musel navštěvovat až ve Strakonicích, kde při hodinách nepovinného modelování zcela dozrálo jeho rozhodnutí stát se sochařem. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Od roku 1923 byl členem S.V.U. Mánes. Zemřel roku 1983 v 86 letech a je pohřben na vyšehradském hřbitově. Jeho umělecký projev nejvíce vystihují slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“ Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy. Avšak i přes důsledné novoklasicistní vyznání se ve 20. letech věnoval sociálnímu uměním pod vlivem Otty Gutfreunda. Prvním jeho zveřejněným dílem se stal reliéf Panny Marie na kapličce v Líšnici u Milevska. 5. července roku 1931 byla na rodném domku C. A. Straky v Milevsku odhalena pamětní deska. Dále se věnoval především modelování ženského těla. Kromě bronzových soch tvořil i mnoho soch z mramoru. Jeho díla byla často veřejně vystavena v městských parcích, jako součást staveb a ve veřejně přístupných budovách. K závěru svého života často spolupracoval na svých dílech se svým synem Milanem Bendou ....

Branko Černý (4)

Narozen 1967. Manažer, člen vinařské obchodní společnosti Vinný sklep.

Božena Sedliská (3)

Autorka a překladatelka publikací z oboru zahradnictví.

Boža Kratochvíl (6)

Narozen 14.10.1897 v Praze. Odborný učitel, próza, literatura pro děti.

Boris Tichanovskij (6)

Ing., ruský léčitel.

Boris Stepanovič Žitkov (7)

Boris Stěpanovič Žitkov byl ruský sovětský spisovatel, především knih pro děti a mládež. Mládí prožil v Oděse, kam se s rodinou přestěhoval v sedmi letech. Zde přišel do styku s přístavními dělníky, námořníky a cizinci a díky svému jazykovému talentu se naučil francouzsky, turecky, řecky a arabsky. Na přání rodičů odešel studovat přírodní vědy na univerzitu v Novorossijsku , ale přitom absolvoval také námořní školu a získal kvalifikaci navigačního důstojníka dálné plavby. Během revoluce v roce 1905 byl ve studentském vojenském oddíle při obraně židovské čtvrtě a přepravoval do Oděsy lodí z Rumunska a Bulharska zbraně pro revolucionáře. Zúčastnil se expedice na Jenisej, kde se seznámil s problémy konstrukce říčních lodí. Roku 1911 se proto rozhodl tento obor studovat na Polytechnickém institutu v Petrohradě a v rámci praxe absolvoval plavbu třemi oceány. Studium ukončil roku 1916 a poté pracoval v oděském přístavu jako námořník, navigátor a inženýr. Později působil jako středoškolský pedagog. Když se setkal se svým spolužákem z oděského gymnázia spisovatelem Kornějem Čukovským, vyprávěl jeho dětem zážitky ze svých cest. To ho inspirovalo ke vstupu do literatury. Boris Žitkov patří k zakladatelům sovětské dětské literatury. Je autorem mnoha drobných uměleckonaučných knížek na technická témata, napsal encyklopedii pro děti a rovněž publikoval povídky s námořní tematikou a příběhy ze života dětí a zvířat. Spolupracoval s mnoha novinami a časopisy pro mládež: Ленинские искры, Новый Робинзон, Ёж, Чиж, Юный натуралист, Пионер. Pracoval také jako korespondent v Dánsku. Žitkov považoval za své hlavní dílo historický román o revoluci roku 1905 Viktor Vavich . Posmrtné vydání v roce 1941 ve třech dílech bylo staženo a zničeno díky negativní recenzi A.Fadějeva. První dvě knihy románu byly vydány v letech 1929 a 1934. Kompletní...

Boris Pralovszký (6)

Narozen 1968. Spisovatel, básník, textař, ilustrátor, kreslíř a karikaturista. Též spoluautor muzikálu.

Boris Grigor'jevič Kuznecov (5)

Ruský filozof a historik vědy, autor biografií Newtona, Lomonosova, Mendělejeva a dalších.

Boris Andrejevič Lavrenev (5)

Ruský dramatik a prozaik.

Bohuslav Trojan (7)

Narozen 13. 9. 1946 v Čáslavicích, okr. Třebíč. Prozaik, podnikatel, nakladatel a knihkupec.

Bohuslav Laštovička (4)

Bohuslav Laštovička byl československý generál, politik Komunistické strany Československa a publicista. V letech 1964 až 1968 byl předsedou Národního shromáždění Československé socialistické republiky a za normalizace poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku, poté v letech 1922–24 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva. Následně sloužil v československé armádě, napřed u Dělostřeleckého pluku 110 v Nitře, po absolvování Aplikační školy dělostřelectva v Olomouci byl převelen do Prahy k Dělostřeleckému pluku 101 a pak k protiletadlovému Dělostřeleckému pluku 151. Dne 1. dubna 1929 byl jako „řadové služby nezpůsobilý“ z blíže neznámých důvodů přeložen do zálohy. Jako záložní důstojník byl k 1. lednu 1931 povýšen na nadporučíka. Po odchodu z armády absolvoval České vysoké učení technické. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Československa a v roce 1932 se stal vedoucím Komunistické studentské frakce a řídil studentský časopis. Během studií byl několikrát zadržen za rozšiřování komunistických letáků, za což byl nakonec i odsouzen a byla mu odebrána jeho vojenská hodnost. V letech 1934 až 1936 pracoval jako redaktor nejprve ostravského deníku, poté Rudého práva. V letech 1937 až 1938 bojoval v řadách interbrigád ve španělské občanské válce. Do země původně přicestoval jako válečný zpravodaj Rudého práva, jako bývalý dělostřelecký důstojník se ale stal velitelem protiletadlové Baterie Klement Gottwald. V březnu 1938 předal velitelskou funkci svému zástupci Ladislavu Holdošovi, před návratem domů ještě dva měsíce působil jako instruktor v protileteckém učilišti. Ve Španělsku získal hodnost kapitána. Po návratu do Československa zastával různé stranické funkce. V letech 1939 až 1945 byl v anglickém exilu a p...

Bohuslav Chropovský (5)

Slovenský archeolog.

Bohumila Truhlářová (6)

Narozena 26.3.1957 v Pelhřimově. Léčitelka, filozofické práce o karmě, zabývá se duchovním léčením vztahů a nemocí.

Bohumil Vavroušek (8)

Bohumil Vavroušek byl český učitel a amatérský fotograf, který se věnoval především dokumentaci lidové architektury Československa. Narodil se v rodině Václava Vavrouška a Anny rozené Kaskové v usedlosti čp. 2 ve Slavětíně. V roce 1895 navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, což ovlivnilo jeho zájem o lidovou architekturu. Vystudoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Poté učil na venkovských školách na Novobydžovsku. V letech 1902–1903 absolvoval kurs kreslení pro učitele, který vedl profesor Alois Bouda. V roce 1908 nastoupil na měšťanskou školu na pražských Vinohradech. V letech 1926–1929 působil jako ředitel Štefánikovy koleje pro slovenské studenty v Praze. V roce 1909 podnikl první větší cestu se skupinou českých učitelů do Haliče. Z materiálů, které během cesty pořídil, vznikl průvodce Krakov, Lvov, Vělička, Zakopané, Varšava, Čenstochova . V roce 1910 navštívil Bukovinu. Fotografie pořízené během cesty byly otiskovány na pokračování v časopisu Zlatá Praha . Příspěvky upoutaly pozornost osobností, které se zabývaly lidovou architekturou. V roce 1913 navázal Bohumil Vavroušek spolupráci s Antonínem Podlahou, pro jehož edici Posvátná místa království českého pak pořizoval fotografie. Dále navázal kontakt s historikem umění Zdeňkem Wirthem. V roce 1910 navštívil poprvé Slovensko spolu se svým přítelem Adolfem Wenigem. Seznámil se zde a poté spřátelil s Pavolem Országhem Hviezdoslavem a Ľudovítem Riznerem. Sympatie ke Slovensku se později projevily tím, že se Vavroušek ujal role jednatele „Československé jednoty“ a byl rovněž spoluautorem prvních slovenských učebnic pro základní školu . Po přestávce vynucené první světovou válkou navštěvoval Slovensko a Podkarpatskou Rus téměř každý rok. Současně se věnoval dokumentaci lidových staveb v Čechách a na Moravě. Hlavní část jeho dokumentátorského díla spadá d...

Bohumil Svoboda (7)

Bohumil Svoboda byl český katolický filmový pracovník, politik, spisovatel a publicista. Po řadu let byl blízkým spolupracovníkem kardinála Tomáška. V dětství byl členem spolku Legio angelica pod vedením P. Klementa. Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Praze a poté pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a FAMU. Z FAMU byl v lednu 1949 pro svoji víru vyloučen, na Filozofické fakultě dokončil studium doktorskou prací na téma Thomas More a jeho utopie a byl promován na doktora filozofie. Po studiu se snažil věnovat filmu, ale to mu komunistický režim v 50. letech dlouhodobě neumožnil. V 60. letech pracoval v experimentálním multimediálním divadle Laterna magika, které ve své době představovalo světovou avantgardu. S Laternou magikou se dostal v roce 1968 do Texasu na světovou výstavu Hemisfair, kde dostal nabídku na práci pro divadlo Dallas Theater Center, kde pracoval v letech 1969–1971. Po návratu do ČSSR pracoval jako redaktor víkendové přílohy deníku Lidová demokracie, který byl orgánem Československé strany lidové. Později byl nedobrovolně přesunut do týdeníku Naše rodina, kde pracoval až do 80. let. Po omezenou dobu také redigoval Katolické noviny. Trvale spolupracoval s katolickým disentem a podzemní církví, obvykle v pozici „těsně na hranici povoleného“. Od roku 1985 organizoval tzv. Obrodný proud v Československé straně lidové. 28. listopadu 1989 byl zvolen prvním místopředsedou Československé strany lidové a v této pozici se zúčastnil řady jednání a událostí sametové revoluce. Byl členem hlavního výboru Masarykova demokratického hnutí. Vzhledem ke svému věku neměl další mocenské ambice a po čase v politice skončil. V roce 1994 založil Občanské sdružení Karel IV. a do roku 2007 byl jeho předsedou. Později se věnoval publicistice, zejména sepisoval biografická díla o katolických osobnostech v komunistickém režimu. 5. července 2012 mu byla u...

Bohumil Švarc (6)

Narozen 29.6.1897 v Kožlanech, zemřel 8.1.1976. Dr.ing., architekt, profesor stavební fakulty, publikace z oboru.

Bohumil Švarc (6)

Bohumil Švarc byl český herec, dabér, voiceover a rozhlasový hlasatel. Kariéru začal v Dismanově rozhlasovém dětském souboru ve 14 letech. Studoval reálné gymnázium a hereckou konzervatoř. Za druhé světové války byl totálně nasazen v tzv. Technische Nothilfe. V roce 1945 se aktivně zúčastnil pražského povstání a po odeznění dramatických květnových dnů se na pozvání režiséra rozhlasu Miloslava Dismana stal – v 19 letech – nejmladším hlasatelem Československého rozhlasu. Byl známý svým charakteristickým basem. Po II. světové válce sehrál ve filmu asi 70 rolí, působil v Intimním, Realistickém, Vinohradském divadle , ve Větrníku, v Divadle Skelet Pavla Trávníčka. Většinu života hrál v Městských divadlech pražských . V rozhlase ztvárnil zejména v 50. letech mnoho rolí pod vedením režisérů Miloslava Dismana, Přemysla Pražského, Josefa Bezdíčka, Jiřího Vasmuta a dalších. Dlouhá desetiletí byl hlas Bohumila Švarce spojen s rozhlasovými Knihovničkami. Slýchali ho posluchači magazínu Meteor a dalších pořadů. V květnu 1953 uváděl premiérové vysílání Československé televize. V roce 1949 se podílel na českém znění sovětského filmu Nebezpečná křižovatka , které je označováno za první československý profesionální dabing. V dabingu je znám ze seriálu Dactari, jako hlas velitele policejní akademie E. Lassarda , Leslie Nielsena nebo Dartha Vadera a hraběte Dooku z Hvězdných válek. Byl „dvorním dabérem“ Christophera Lee. V polovině 90. let dostal za své výkony cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. V květnu 2005 se významně podílel na projektu Českého rozhlasu 2-Praha „Spojeni na vlně 415“. V rámci oslav 60. výročí konce 2. světové války se ve spolupráci s režisérkou Táňou Smržovou a redaktorem Tomášem Černým setkával s pamětníky květnových událostí v roce 1945 a rozmlouval s nimi o jejich zážitcích souvisejících s voláním rozhlasu o pomoc....

Bohumil Svačina (9)

Narozen 21.12.1886 v Ivani u Tovačova, zemřel 1964. Učitel, učební příručky ze zeměpisu, dějepisu, občanské výchovy.

Bohumil Matějka (8)

Bohumil Jaroslav Matějka byl český učitel, spisovatel, historik a muzejník. Narodil se v Litoměřicích jako syn Jindřicha a Alžběty Matějkových. Po studiu na gymnáziu v Litoměřicích pokračoval v letech 1886 -1893 studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl také promován doktorem filozofie a dějin umění. Roku 1897 se oženil s Helenou, rozenou Schulhofovou, s níž měl jediného syna Jaroslava . Jeho kariéru a život předčasně ukončila duševní choroba, pro kterou byl v posledních letech hospitalizován. Věnoval se studiu dějin umění, v roce 1891 byl tajemníkem uměleckého oddělení na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, vykonal několik studijních cest do Itálie, Francie a Německa. Patřil k badatelům v oboru nemovitých i movitých památek a k dobrým organizátorům. Tak se stal dobrovolným konzervátorem a posléze kustodem archeologické a historické sbírky Národního muzea, v této funkci ho roku 1892 vystřídal Jan Koula. Dále byl tajemníkem c.k. Umělecké průmyslové školy v Praze, docentem dějin umění na Akademii výtvarných umění a na České technice . Roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem dějin umění na Karlově univerzitě. Je autorem řady odborných publikací a mnoho článků, které publikoval v periodickém tisku. Pro Ottův slovník naučný zpracoval řadu hesel. Některé jeho práce byly vydány v němčině. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:

Bohumil Došla (4)

Spoluautor publikací o stavbě rodinných domů.

Bohdan Bittmann (5)

Narozen 25.12.1877 v Jičíně. Autor personálních monografií, překladatel z ruštiny.

Bogomil Rajnov (5)

Značnou popularitu získaly jeho detektivní a špionážní romány – detektivky Inspektor a noc, Člověk se vrací z minulosti, Brazilská melodie; špionážní romány Pan Nikdo, Není nad špatné počasí, Requiem za jednu couru. Kromě toho byl Rajnov významným estetikem a teoretikem umění a autorem literárněvědných prací, např. Černý román nebo Masová kutura. Některé své prózy zpracoval i jako scénáře úspěšných filmů.

Blanka Svobodová (6)

Narozena 1973. Zpěvačka, muzikantka a výtvarnice, autorka prací o výtvarných činnostech pro děti i dospělé, působí v mateřském centru, věnuje se uměleckým řemeslům.

Blanka Svobodová (7)

Blanka Svobodová žije v Lednici na Moravě. Vystudovala vysokou ekonomickou školu, pracuje v soukromé sféře. Napsala prvotinu tajnůstkář. Zájem čtenářek autorku motivoval k dalšímu psaní. Světlo světa tak spatřila kniha Mr. Dokonalý, v české verzi Můj miláček cizopasník.

Blanka Říchová (6)

Doc. PhDr. Blanka Říchová, CSc., přednáší na katedře politologie Fakulty sociálních věd UK v Praze i na filozofických fakultách UK v Praze a UP v Olomouci. Zaměřuje se přednostně na problematiku komparativní politologie. V nakladatelství Portál vyšly její publikace Přehled moderních politologických teorií a Úvod do současné politologie.

Blanka Milfaitová (3)

•Narodila se v roce 1977 v Plzni. •Vystudovala gymnázium, pak nastoupila na Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity. •Po čtyřech letech školu opustila a začala pracovat v soukromé nábytkářské firmě jako administrativní pracovnice. •V roce 2010 utekla z města na Šumavu, kde v Srní otevřela vlastní kavárnu. •Od léta 2012 vyrábí domácí marmelády pod značkou Naše dobroty. •Loni i letos uspěla v soutěži The World´s Original Marmalade Awards v Londýně a pro své výrobky získala ocenění "nejlepší na světě".

Blanka Kubešová (7)

Blanka Kubešová je česká spisovatelka a scenáristka žijící ve Švýcarsku. Blanka Kubešová se narodila 21. února 1944 v Praze a žije ve Švýcarsku. Debutovala v roku 1987 první knihou Deník Leošky Kutheilové v nakladatelství '68 Publishers v Torontu, kterou následně načetla Jaroslava Tvrzníková v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově a Hana Maciuchová v Praze. Posléze došlo k několika reedicím a vydání audiokazet, také došlo k divadelnímu zpracování, jeho premiéra byla v Divadle 90 U Valšů v Praze v r.oku 2006. V roce 1998 proběhlo v Divadle Husa na provázku v režii Ivo Krobota scénické čtení hry Na Popelce, která se v témže roce umístila v soutěži Alfréda Radoka. V roku 2004 se tamtéž ve finálové desítce umístila i divadelní hra Otec s velkým O. Do 90. let spadá spolupráce s Českým rozhlasem, především v rádiu Vltava bylo v literární redakci načteno na pětadvacet povídek. Ve své literární práci vyrůstá z tradičního půdorysu psychologické prózy. Snaží se objasnit lidský úděl a lidskou existenci, napomáhá propracovat se k poznání a stát se vnímavější, v neposledním i ke kráse české řeči. Jako scnénáristka debutovala v ČT televizním scénářem Modrý kámen v režii Víta Olmera. V roce 2006 se scénářem Přeplavu i Dunaj zapojila do dokumentárního cyklu Luďka Navary Útěky železnou oponou. Scénář Bílý střelec ve spolupráci s Ivou Tajovskou v rámci seriálu Stopy života realizoval režisér Tomáš Magnusek. Hlavní roli si v tomto díle zahrála Simona Postlerová a Jan Tříska. Blanka Kubešová je nositelkou několika literárních ocenění Nadace Franiška Langera a spoluautorkou sborníků Útěky železnou oponou , Benefice , Setkání a hovory , Osudy V posledních deseti letech publikuje na stránkách internetových časopisů Český dialog , Pozitivní noviny, Czechfolks, Seniortip a některých dalších....

Blanka Hošková (6)

Narozena 3. 9. 1967 v Brně. Úřednice, autorka prózy.

Bill Finger (7)

Americký komiksový autor, tvůrce Batmana, scenárista.

Bernhard Aichner (4)

Bernhard Aichner je rakouský spisovatel románů a fotograf. Narodil se v Innsbrucku a vyrůstal v jižním Tyrolsku. V mládí pracoval jako fotograf pro rakouský deník Kurier. Roku 2000 si založili společně s jeho manželkou Ursulou fotoateliér v Innsbrucku. Se založením živnosti začal psát romány. Dnes je držitelem několika literárních oceněních. Jeho nejnovějšími knihami jsou thrillery Bösland vydaný roku 2018 a Der Fund z roku 2019. V roce 2022 by měla vyjít zfilmovaná verze jeho Knihy Totenfrau, na které spolupracuje Netflix s rakouskou ORF.

Bernd Hertle (6)

Německý autor zahradnických publikací.

Benoîte Groult (5)

Benoîte Groultová byla francouzská novinářka, spisovatelka a také feministka.

Benjamin Wiker (2)

Americký katolický teolog, profesor v oboru etiky, politiky a metafyziky, publicista.

Benjamin Percy (9)

Americký spisovatel, autor krátkých příběhů, esejí, komiksů a scénárista.