10981–11040 z 145536 Autoři
Elsa Morante (2)
Elsa Morante byla italská spisovatelka. Matka byla židovského a otec sicilského původu. Od roku 1941 byla manželkou spisovatele Alberta Moravii, rozešli se roku 1961, ale nikdy nerozvedli. Za svůj první román Menzogna e sortilegio získala cenu Premio Viareggio. Druhý román L'isola di Arturo získal Cenu Strega. Roku 1984 získala francouzskou cenu Prix Médicis Etranger za román Aracoeli. K jejím nejznámějším dílům patří román La storia , román o Římě za druhé světové války. Natalia Ginzburgová knihu nazvala "nejkrásnějším románem století", odmítla ji však levicová literární kritika kvůli »pesimistickému pohledu na dějiny«, odmítavá recenze Piera Paola Pasoliniho dokonce rozbila jejich dlouholeté přátelství . Literární teoretičky Věra Křížová a Věra Suková o autorčině tématech napsaly: "Ve svých vyprávěních se Morantová nevyhýbala kruté realitě života. Výraznými protagonistkami jejích příběhů jsou italské ženy potýkající se s každodenními problémy. Nejsou to však ženy bezmocné, ale naopak bojovnice, které se i přes nepřízeň osudu snaží překonat překážky a ze své často bezvýchodné situace vybřednout. Tato víra ve schopnost žen úspěšně se vypořádat s životními nesnázemi pramenila možná i z povahy a zkušeností samotné spisovatelky, která se celý život úspěšně snažila být soběstačná."
Více od autora
Elizabeth Berg (5)
Elizabeth Bergová je populární americká autorka příběhů o citových problémech současného světa. Během osmi let napsala osm románů, které se staly bestsellery, okouzlily čtenáře i kritiku a některé z nich získaly různá prestižní ocenění. Vystudovala zdravotní školu a než se začala plně venovat psaní, pracovala jako ošetřovatelka. Má dvě dospělé dcery a žije ve stáítě Massachusetts, Pokoj k pronajnutí je její první román, který vychází v českém jazyce.
Více od autora
Eliška Walterová (6)
Eliška Walterová je česká pedagožka, která se zabývá srovnávací pedagogikou a analýzou zahraničních vzdělávacích systémů a možnostmi využití jejich zkušeností v českém vzdělávání. Je rovněž autorkou nových vzdělávacích programů, které reflektují potřeby škol i žáků a žákyň. Na Pedagogické fakultě UK založila výzkumné pracoviště. Je autorkou knihy Školství - věc /ne)veřejná, která zpracovává výsledky analýz názorů a postojů české veřejnosti ke školství a vzdělávání včetně názorů na jeho vývoj, reformy a současné problémy. Od roku 2015 je členkou Vědecké rady Fakulty humanitních studií, UTB ve Zlíně. Od roku 1998 do 2014 byla ředitelkou Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání. Od roku 2004 do 2016 byla členkou World Council of Comparative Education Societies .
Více od autora
Eliška Merhautová (1)
Nazozena 28.9.1922 ve Strážnici. Indoložka, práce a překlady z oboru.
Více od autora
Eliška Hašková-Coolidge (2)
Eliška Hašková Coolidge je bývalá ředitelka Kanceláře prezidentských zpráv a sekretářka pěti amerických prezidentů v Bílém domě . V letech 1981–1990 působila na Ministerstvu zahraničí USA. V 90. letech se vrátila do České republiky, založila Coolidge Consulting Services a přednáší „Umění a management společenského chování, obchodní a diplomatický protokol“. Je lektorkou na mnoha tuzemských a mezinárodních konferencích. Eliška Hašková Coolidge se narodila v Praze ve významné české bankovní rodině. Její dědeček, František Hašek, zakladatel Bankovního domu Hašek a spol., byl prezidentem burzy a jedním z hlavních akcionářů vydavatelství Melantrich. Za neochotu spolupracovat s nacisty byl 5. června 1942 popraven. Část svého dětství strávila u své babičky na Šumavě. V lednu 1948 odjel její otec do USA na pozvání od ministra obchodu Spojených států za účelem jednání o možnostech, jak rozšířit vzájemnou obchodní spolupráci. Po převzetí moci komunisty byl z důvodu své bezpečnosti nucen za oceánem zůstat. O rok později, poté, co byli komunisty vyhnáni z rodné bubenečské vily, se mamince s osmiletou Eliškou a s jejím tříletým bratrem podařilo, pěšky přes šumavské hvozdy, utéci. Nejprve do Německa a poté do Francie. Ze postihlo malou Elišku další životní trauma. Z důvodu rozchodu rodičů musela sama, bez maminky a bratra, v říjnu 1950 odletět za svým otcem do USA. Zde nastoupila na internátní školu. Později se podařilo do Washingtonu emigrovat i její babičce. Ta vysvobodila Elišku od pobytu v internátech a vytvořila jí v podstatě nový domov. Vychovávala Elišku s důrazem na morálku, k víře v Boha a k českému vlastenectví. Krom toho ji učila společenskému chování. Po střední škole studovala obor diplomacie na fakultě School of Foreign Service Georgetownské univerzity. Studium zakončila roku 1959 s vyznamenáním. Profesní kariéru zahájila v roce 1963 Bílém domě, kde byla o rok později jmenována prezidentem L.B. Johnsonem d...
Více od autora
Eduard Wondrák (5)
Eduard Wondrák se narodil dne 27. října 1919 v Žatci. Dětství a mládí prožil v Praze, ovšem i po matčině smrti, když se otec znovu oženil, jezdíval syn až do roku 1938 velmi často k žateckému příbuzenstvu. Vychován byl ve dvojjazyčném, česko – německém prostředí, načež jeho medicinské studium zhatilo uzavření vysokých škol nacistickými okupanty. Teprve po druhé světové válce mohl proto Eduard Wondrák absolvovat lékařskou fakultu Karlovy univerzity. V té době se rodiče přestěhovali do Ústí n. Lab. a posléze do Kralup n. Vlt. Mladý lékař pak nastoupil chirurgickou praxi v nemocnici v Litoměřicích, krátce působil také v Lovosicích a po tři roky zastupoval obvodního lékaře v Třebenicích. Eduard Wondrák se začal intenzivně zabývat regionálním kulturně – historickým bádáním, dějinami lékařství a dalšími obdobnými tématy. Roku 1956 odešel na Moravu. Nastoupil na I. chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde záhy získal vedoucí postavení a současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při Palackého univerzitě. Po roce 1989 pak byl jmenován profesorem tohoto vysokoškolského ústavu. Eduard Wondrák platil za jednoho z našich nejpřednějších odborníků v úrazové chirurgii. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací, skript pro studenty a dvou monografií z oboru traumatologie pohybového ústrojí. Za dobu své odborné a pedagogické činnosti vychoval stovky studentů a získal řadu epigonů a přímých následovníků mezi mladými adepty chirurgie. Přitahoval je nejenom vynikajícími teoretickými znalostmi a praktickými zkušenostmi, ale i nevšedně taktním přístupem. Své žáky nepoučoval, ale vždycky doopravdy učil. Přitom např. nikdy neodmítal pomoc, jestliže se jednalo o závažné poranění, léčené na jiném pracovišti. Byl i propagátorem včasné operační léčby u pacientů vyššího věku – a rád obětoval osobní volno k realizaci této své zásady. Jen jedinému nemocnému nevěnoval patřičnou pozornost – a to sobě samému. K závažné operaci byl kdysi přijat v poslední c...
Více od autora
Èduard Nikolajevič Uspenskij (4)
Eduard Nikolajevič Uspenskij, rusky: Эдуард Николаевич Успенский byl ruský sovětský spisovatel, dramatik, scénárista a autor dětských knih.
Více od autora
Eduard Krainer (5)
Narozen 10. 8. 1971. Bezpečnostní konzultant a lektor, bývalý policista a vojenský zpravodajec, autor románu.
Více od autora
Eduard Kohout (3)
Národní umělec Eduard Kohout, vlastním jménem František Eduard Kohout, byl český herec, po desítky let byl jedním z protagonistů činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde byl v angažmá v letech 1916 až 1960, kdy odešel do důchodu, ale pohostinsky zde hrál takřka do své smrti. Vystupoval i ve filmu, v rozhlase a televizi. Narodil se v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Během studií na reálce v Plzni ho přivedl profesor Jaroslav Hurt k lásce k divadlu. Studia nedokončil, roku 1906 odešel k divadelní společnosti A. Šípkové. Do roku 1909 prošel řadou společností . U Zöllnera se Kohout setkal s Václavem Vydrou, který se stal jeho hereckým kolegou a přítelem. Jeho talent rozpoznal Vendelín Budil, který jej přijal v roce 1909 do Městského divadla v Plzni na Vydrovo doporučení. Zde pobyl Kohout čtyři sezóny do roku 1913, právě V. Budil se stal Kohoutovým vzorem, od něho převzal velké dramatické gesto, vzrušený výraz hlasu a pozdně romantické rysy herectví. Poté hrál Kohout rok v Intimním divadle na Smíchově. Mezi lety 1914–1916 byl členem Vinohradského divadla . Od roku 1916 zakotvil díky Jaroslavu Kvapilovi v Národním divadle, kde se záhy stal protagonistou shakespearovských her. Právě v meziválečném období dokázal tragickým postavám Shakespearovým a Sofoklovým vtisknout pečeť tehdejšího poválečného mládí s jeho pocity prožitého zla. Vytvořil tu přes sto postav světového i českého dramatu. Jeho herecká dráha prošla složitým vývojem, zpočátku ztvárňoval své role ve stylu psychologického realismu, později se přes impresionismus dostal k expresionismu. Svůj herecký projev dokázal postupně utlumit, stal se civilní až věcný. Eduard Kohout dokonale ovládal svůj hluboký sytý hlas, byl mistrem intonačního projevu, v němž dokázal být jedinečný a na první poslech poznatelný. Do dějin českého divadelnictví vstoupila jeho spolupráce s režiséry...
Více od autora
Eduard Fuchs (7)
Doc. RNDr. Eduard Fuchs, CSc. je český vysokoškolský učitel, asistent katedry matematické analýzy a autor prací z oboru teorie množin. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) www.muni.cz/people/182/cv
Více od autora
Eduard Doubek (4)
Eduard rytíř Daubek, v dobových českých pramenech uváděn i jako Edvard rytíř Doubek , byl rakouský a český šlechtic, velkostatkář a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Narodil se roku 1811 v Praze jako syn statkáře Franze Daubka a jeho manželky Josefy . Vystudoval gymnázium v Praze a absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde roku 1836 promoval a získal titul doktora práv. Patřily mu četné nemovitosti, mimo jiné palác Platýz v centru Prahy, pozemky na Smíchově a statky v Chanovicích, Nové Vsi a Oseku. Prosazoval moderní metody zemědělské výroby. V roce 1872 byl povýšen do dědičného rytířského stavu. Od zemských voleb v roce 1861 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky. Do sněmu se po krátké několikaměsíční přestávce vrátil v zemských volbách v březnu 1867. Již od 60. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Zemský sněm ho v roce 1861 delegoval do Říšské rady za kurii velkostatkářskou. Znovu ve vídeňském parlamentu zasedal od roku 1867 a opětovně od roku 1870 . Zemský sněm ho do parlamentu ve Vídni vyslal také roku 1872. Složil slib 14. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873. Rezignace na mandát byla oznámena na schůzi 4. září 1877. K roku 1861 se uvádí jako velkostatkář s trvalým bydlištěm v Praze. Uvádí se, že jako konzervativec odmítal návrhy reforem prosazovaných německorakouskými liberály. Hlásil se ovšem k německé národnosti, byť v národnostních otázkách vystupoval umírněně. Zemřel 9. května 1882 v Praze, pohřben byl na Olšanech. Politice se věnoval i syn Eduard Daubek mladší ....
Více od autora
Edmund Finke (5)
Do r. 1920 důstojník rakouské armády. Vídeňský autor detektivek. Devět jeho románů tvořilo v letech 1940-43 hlavní náplň edice Svěží detektivky, vydávané Kotíkovým nakladatelstvím.
Více od autora
Edain McCoy (2)
Rodiče Edain McCoyové pocházejí z odlišných společenských vrstev. Vždy ji vybízeli, aby zkoumala historii náboženského smýšlení a při svých studiích dospívala k vlastním závěrům. Jako mladá dívka se začala zajímat o kořeny svého náboženství. Studium a stále se rozvíjející feministický názor ji nakonec přivedly zpět ke starému náboženství. Náhodné setkání s postavou čarodějnice na ceilidh v Houstonu způsobilo, že se začala zabývat touto irskou tradicí. Zůčastnila se několika čarodějnických sabatů a stále se stýká a pracuje s podobně motivovanými lidmi. Narodila se 11.8.1957 v konjunkci Lva a Ryb. Mezi své významné předky počítá sira Rogera Williamse, odpadlíka od církve, který v 17. století formuloval principy oddělení církve od státu přijaté ve Spojených státech, dále neslavně proslulou znešvářenou rodinu McCoyových z Kentucky. Je absolventkou Texaské univerzity. Nyní žije na Středním Západě a pokračuje v postgraduálním studiu kulturní historie. Je členkou Indiánské historické společnosti, Unie spisovatelů, Tiskové aliance čarodějnic a pohanů a aktivně se zapojuje do činnosti místní Asociace irského umění.
Více od autora
E. W Hornung (6)
Novelista. Autor dobrodružné literatury, zejména s postavou lupiče - gentlemana.
Více od autora
Dwight David Eisenhower (5)
Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, byl americký pětihvězdičkový generál a 34. prezident Spojených států amerických. Během druhé světové války byl vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil v Evropě . Po válce nějakou dobu zastával nejvyšší vojenské funkce v ozbrojených silách USA. V roce 1952 odešel jako voják do důchodu, ale zároveň vstoupil do americké vysoké politiky. Získal nominaci Republikánské strany pro kandidaturu na prezidenta USA a v prezidentských volbách roku 1952 zvítězil. Úřad prezidenta USA poté zastával po dvě funkční období v letech 1953–1961. Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu ve státě Texas, vyrůstal však v Kansasu. Byl třetí ze sedmi synů Davida Jacoba Eisenhowera a Idy Elizabeth Stover. Byl jediným jejich dítětem, které se narodilo v Texasu. Eisenhowerovi předkové v mužské linii připluli do Severní Ameriky v roce 1741. Pocházeli z vesnice Karlsbrunn v tehdejším – v rámci Svaté říše římské – samostatném hrabství Nassau-Saarbrücken. Jejich původní jméno znělo Eisenhauer. Usadili se napřed v Yorku v tehdejší britské korunní kolonii Pensylvánie. Hans Nikolaus Eisenhauer se pak přestěhoval do Lancasteru, rovněž v Pensylvánii. Do americké občanské války rodina Eisenhowerů prakticky vůbec nezásahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Dwightův otec pracoval ve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnu náboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním badatelům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde se místní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovovi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazně ovlivnilo život Dwighta Eisenhowera. Projevilo se to zejména v roce 1911, kdy se rozhodl nastoupit na United States Military Academy v městě West Point ve státě New York. To také způsobilo, že dům jeho matky už nebyl místem, ...
Více od autora
Dušan Spáčil (7)
Narozen 7. 2. 1956 v Praze. Publicista, autor poezie a hudebních textů, reportážních knih.
Více od autora
Dušan Roll (7)
JUDr. Dušan Roll je slovenský spisovatel, ilustrátor, režisér a přední osobnost slovenského kulturního života. Je spoluzakladatelem několika významných institucí a akcí, jako například Bienále ilustrací Bratislava či mezinárodní filmový festival AGROFILM v Nitře. Jistý čas pracoval i jako redakční tajemník ve vydavatelství Osvěta a Mladé letá a čtyři roky působil jako ředitel Slovenské filmové tvorby. Za významné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky mu prezident Ivan Gašparovič udělil Pribinův kříž II. třídy. Narodil se v Martině v roce 1928, kde také vystudoval tamní gymnázium. Jeho otec byl ředitelem Tatrabanky. V letech 1947 až 1953 studoval na Právnické fakultě a Vysoké škole stavební v Bratislavě. Od roku 1953 působil na různých pozicích jako redakční tajemník, vedoucí výroby a šéfredaktor Nakladatelství Osvěta v Martině a v Bratislavě . Kromě redakční práce měl na starosti i tvorbu pro nejmenší děti, tzn. leporela, omalovánky či vystřihovánky. Po zrušení osvěty se v roce 1959 přesunul do vydavatelství Mladé letá, kde působil jako zástupce šéfredaktora a dostal na starost předškolní a výtvarnou redakci . Mladé letá vydávaly knížky pro děti, vyhledávali a podněcovaly spisovatelů píšících dětskou literaturu a velkou pozornost věnovali i ilustracím a ilustrátorem. Během svého působení ve vydavatelství Mladé letá vytvořil pod pseudonymem Juraj Háj řadu leporel a omalovánek, které vyšly i ve více cizojazyčných vydáních. Právě na půdě Mladé lét vznikl nápad prezentovat díla českých a slovenský výtvarníků před světem a zároveň přinést do Bratislavy díla ilustrátorů ze zahraničí. U zrodu myšlenky stáli kromě Dušana Rolla i tehdejší výtvarný redaktor Mladé lét Jan Švec, Miroslav Cipár, Albín Brunovský a další. Za pomoci profesora Bamberger se mu následně v roce 1967 podařilo vytvořit mezinárodní akci Bienále ilustrací Bratislava. To následně, jak jeho generální sekretář, přivedl ke vysokému mez...
Více od autora
Dušan Frič (3)
Narozen 11.3.1924 ve Zlonicích u Kladna, zemřel 2.1.1989 v Praze. RNDr., asistent katedry geografické geologie, práce z oboru regionální geografie, zakladatel časopisu Lidé a země.
Více od autora
Duran (9)
Duran Duran je kultovní britská novovlnná skupina, která vznikla v Birminghamu v roce 1978. V 80. letech 20. století byla kapela vůdčí silou "druhé britské invaze" v USA, která byla hnána MTV. Jejich pověst byla vybudována na řadě hitových singlů a živých videoklipů, které měly ohlas u širokého světového publika. Původní sestavu tvořili Simon Le Bon , Nick Rhodes , John Taylor , Roger Taylor a Andy Taylor . Obrovského úspěchu dosáhli svým debutovým albem " Duran Duran " z roku 1981, na kterém se objevily hity jako "Girls on Film" a "Planet Earth". Jejich třetí album "Seven and the Ragged Tiger", vydané v roce 1983, obsahovalo hitové singly "The Reflex" a "New Moon on Monday". V průběhu let vydala skupina Duran Duran několik alb, udržela si věrnou fanouškovskou základnu a pokračovala v mezinárodních turné. Navzdory změnám v sestavě a posunům v trendech populární hudby zůstali relevantní, což dokazuje i jejich album "Future Past" z roku 2021, které ukazuje jejich schopnost vyvíjet se a zároveň zůstat věrní svému osobitému stylu. Během své kariéry prodali Duran Duran po celém světě více než 100 milionů desek, což z nich dělá jednu z nejprodávanějších kapel v historii. Získali také řadu ocenění, včetně dvou cen Grammy a dvou cen Brit Awards.
Více od autora
Duke Ellington And His Orchestra (8)
Duke Ellington, narozený 29. dubna 1899 jako Edward Kennedy Ellington, byl slavný americký skladatel, pianista a kapelník, který se nesmazatelně zapsal do světa jazzu i mimo něj. Jeho kariéra trvala více než půl století, během něhož vedl svůj orchestr od roku 1923 až do své smrti v roce 1974. Ellingtonův orchestr se stal jedním z nejvlivnějších jazzových souborů, známý svým jedinečným zvukem a hudební všestranností. Za svůj život složil tisíce skladeb, včetně koncertů, suit a filmové hudby.
Více od autora
Drahomír Illík (4)
Autor publikací o Japonsku, divadelní hry,česko-čínské konverzace, fotograf.
Více od autora
Dori Hillestad Butler (8)
Americká spisovatelka, autorka knih pro děti, též píše příběhy do časopisů, tvoří vzdělávácí materiály a hry.
Více od autora
Donald MacIntyre (2)
Donald George Frederick Wyville Macintyre . Britský důstojník britského Královského námořnictva, za 2. světové války během bitvy o Atlantik se osvědčil jako úspěšný velitel eskort konvojů. Napsal mnoho knih o britských námořních dějinách.
Více od autora
Donald Farthing (4)
Nadšený zahrádkář a autor populárně naučných knih se zahrádkářskou tématikou.
Více od autora
Dobroslava Jandová (7)
Narozena 1943. Lékařka fyzioterapeutka, práce z oboru, půosbí v Priessnitzových lázních v Jeseníku.
Více od autora
Dita Pecháčková (3)
Dita Pecháčková se narodila bez chuti k jídlu. Toto stigma ale naštěstí brzy překonala: svou vášeň pro vaření a jídlo praktikuje od pěti let. Vedle toho vystudovala gymnázium, maturovala v USA, čtyři roky si na pražské právnické fakultě myslela, že jednou bude soudkyně, než ji zlákala produkce amerických filmů. Brzy potom ji dostihla rodinná anamnéza: žurnalistika. Krátce psala pro iDnes, než konečně vstoupila tam, kam patří: do novinářského světa o jídle. Krátce fungovala v měsíčníku Apetit jako food directorka, za půl roku časopis řídila; vydrželo jí to pět let, kdy byl Apetit několikrát oceněn jako Časopis roku. Nyní vede měsíčník o jídle Albert v kuchyni. Žije v Praze. Miluje Humpolec. Jídlo. A Adinu Mandlovou.
Více od autora
Dhonielle Clayton (8)
Spisovatelka s vášní pro cestování vyrostla ve Washingtonu, D. C. Vystudovala anglickou literaturu se zaměřením na tvorbu pro děti a dětskou literaturu. Několik let působila jako učitelka druhého stupně, poté také jako školní knihovnice. Je provozní ředitelkou neziskové organizace We Need Diverse Books, která se propaguje diverzitu literatury dostupné dětským a mladistvým čtenářům.
Více od autora
Dežo Ursiny (6)
Dežo Ursiny byl významnou osobností slovenské hudební scény, proslulý jako zpěvák, skladatel a hudebník. Ursiny se narodil 4. října 1947 v Bratislavě, která byla tehdy součástí Československa, a jeho kariéra trvala několik desetiletí, během nichž se proslavil jedinečnou směsí rocku, jazzu a dalších hudebních stylů. Svou hudební pouť zahájil v 60. letech 20. století s beatovou skupinou The Beatmen, která byla jednou z prvních významných kapel slovenské rockové scény. Po rozpadu The Beatmen se Ursiny dále umělecky rozvíjel.
Více od autora
Delia Parr (4)
Delia Parr je pseudonym, pod ktorým sa skrýva spisovateľka historických romancí Mary Lechleidnerová. Vyrastala v New Jersey, promovala na Rutgers University. Pracuje ako učiteľka na strednej škole a popri tom sa venuje písaniu, hlavne počas letných prázdnin. Je matkou troch dospelých detí a žije v Collingswoode, New Jersey.
Více od autora
Delia Fiallo (7)
Delia Fiallo se narodila na Kubě, kde začala svou kariéru jako spisovatelka v roce 1952. Už po pět desetiletí píše nejúspěšnější romány pro ženy. Její telenovely, jichž napsala už 35, se natáčí v Mexiku, v Peru, na Kubě, v USA, ve Venezuele i v Argentině. Přes 1,6 bilionu diváků po celém světě dokazuje, že hispánská produkce byla vždy velice mezinárodně úspěšná. Sama Delia vlastní doktorát z filozofie a literatury na havanské univerzitě. Úspěch jí přinesl bohatství a především popularitu. Dnes pobývá v Miami na Floridě a píše zejména pro venezuelskou televizi. Je proslulá tím, že nekončí samotným napsáním scénáře, ale také se účastní natáčení a velmi ochotně vyhoví hereckým i režijním požadavkům. Její příběhy posléze dostaly nový rozměr - zaměřila se také na širší společenské problémy.
Více od autora
Deborah Scaling Kiley (2)
Tato autorka se proslavila svým děsivým dobrodružstvím na moři, kde spolu se svými přáteli ztroskotala na výletní jachtě Trashman. Napsala knihu o vypjatém boji o přežití uprostřed oceánu, který se rázem stal bestsellerem.
Více od autora
David Wishart (6)
David Wishart se narodil v Arbroathu, malém městě na východním pobřeží Skotska, roku 1952. Vystudoval klasickou latinu a řečtinu, literaturu a historii na Edinburghské Universitě, následující čtyři roky vyučoval latinu a řečtinu na skotských školách. Poté se stal učitelem angličtiny a cizích jazyků v Kuvaitu, kde vedl i kursy psaní . Po čtyřech letech se přestěhoval do Soluně v Řecku, kde pracoval pro britský konzulát. V roce 1986 odešel do Jiddy v Saudské Arábii, kde pracoval pro Národní komerční banku jako učitel angličtiny a psaní. V roce 1990 se přestěhoval zpátky do Skotska s manželkou Ronou a dvěma dospělými dcerami Mairi a Maggie a odtud už neodešel.
Více od autora
David Torkington (6)
David Torkington je křesťanský spisovatel a novinář pocházející z Manchesteru. Vystudoval teologii a filosofii a píše hlavně o modlitbě a křesťanské spiritualitě. Mimo jeho autorskou činnost mu vycházejí sloupky v anglických, amerických, ale také kanadských novinách a vede duchovní cvičení.
Více od autora
David Richo (4)
Psychoterapeut, učitel a spisovatel, působí v Santa Barbaře a San Francisku a klade důraz na jungovská, transpersonální a duchovní hlediska.
Více od autora
David Procházka (6)
Narozen 22.8.1983 v Ostravě-Zábřehu.Práce z oboru výpočetní techniky a telekomunikací v odborných čaospisech, autor multimediálního CD-ROMu pro výuku žáků autoškol.
Více od autora
David Mitchell (6)
První román Davida Mitchella nazvaný Ghostwritten vyšel v roce 1999. Získal cenu Mail on Sunday/John Llewelllyn Rhys Prize jako nejlepší kniha autora do pětatřiceti let a dostal se i mezi nominované na cenu First Book Award listu Guardian. Další román number9dream následoval v roce 2001 a i jeho kvality byly oceněny nominací na Booker Prize a James Tait Black Memorial Prize. Za román Cloud Atlas získal nominace na Booker Prize, James Tait Black Memorial Prize, Arthur C. Clarke Award a Nebula. V roce 2003 se David Mitchell volbou do Granta’s Best of Young British Novelists zařadil mezi nejlepší britské romanopisce. V nedávné době se vrátil z několikaletého pobytu v Japonsku a nyní žije v Irsku.
Více od autora
David Lambert (7)
David Lambert je americký herec. Známý je díky roli Jasona Landerse v Disney XD seriálu Aaron Stone. Během let 2013 až 2018 hrál hlavní roli Brandona Fostera v seriálu stanice Freeform The Fosters. David Lambert se narodil v Baton Rouge v Louisianě. Jeho matka je portoričanka. Byl vzděláván doma. Žil v Anglii, Texasu, Tchaj-wanu a Georgii. Umí hrát na piáno, trumpetu a učí se na elektrickou kytaru. V divadlech se objevuje už spoustu let. Začal ve 3 letech, když získal roli ve hře Čaroděj ze země Oz. Dále se objevil jako pan Tumnus ve filmu Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, pan Mayor v muzikálu Seussical nebo jako Phao v Knize džunglí. V roce 2006 se objevil v seriálech House of Payne a Agentura Jasno. Davida objevil agent Joy Pervis na otevřeném castingu v Atlantě. Při něm Lambert nejdříve předvedl pár monologů, a pak byl požádán, aby udělal něco jiného a první, co ho napadlo, bylo recitovat slib věrnosti a vyšlo to. Byl zrovna v Georgii, když dostal telefonát, aby se sbalil a odjel do Kanady na natáčení Aarona Stona. V seriálu si zahrál postavu Jasona Landerse, bratra Charlieho Landersona aka Aarona Stoneho. V roce 2010 získal roli ve filmu vlastní produkce Disney Channel Bratr Rádce. 29. ledna 2010 měl premiéru film A Smile As Big As The Moon, ve kterém David také hrál. Během let 2013 až 2018 patřil k obsazení seriálu stanice Freeform The Fosters, kde hrál šestnáctiletého Brandona Fosterse, biologického syna Steff Foster. Získal hlavní roli ve filmu The Lifeguard, který byl poprvé představen 30. července 2013 na filmovém festivalu Sundance. Ve filmu mimo jiné hrála Kristen Bell. V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Lambert na anglické Wikipedii.
Více od autora
David Böhm (5)
David Joseph Bohm FRS byl americko-britský fyzik, bývá někdy považován i za představitele tzv. kvantové mystiky. Pokusil se aplikovat kvantovou teorii na oblast filozofie mysli a rozbít s její pomocí "karteziánský řád". Úzce přitom spolupracoval s Karlem Pribramem, jehož holonomní model mozku pomáhal formulovat. Pocházel ze židovské rodiny, jeho otec emigroval do USA z Maďarska, matka z Litvy. Víru svých rodičů ovšem nepřijal a stal se agnostikem. Dostal se do studijní skupiny Roberta Oppenheimera na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Díky tomu se dostal i do projektu Manhattan, tedy k výrobě první atomové bomby v Los Alamos. Po válce se stal profesorem na Princetonské univerzitě, kde spolupracoval s Albertem Einsteinem. Kvůli svým raným sympatiím ke komunismu však musel v mccarthyovské éře opustit jak univerzitu, tak Spojené státy. Stal se nejprve brazilským a nakonec britským občanem. Ve své snaze vyřešit znepokojivé paradoxy moderní fyziky vzkřísil Bohm teorii skrytých proměnných, kterou považovali za vyvrácenou takoví eminentní fyzici a matematici jako Einstein a John von Neumann. Bohm popsal podstatu skutečnosti všeobecně a vědomí zvláště jako spojitý a soudržný celek, který podléhá nikdy nekončícímu procesu změn - celopohybu . Svět je ve stálém toku proměn a stabilní struktury jakéhokoliv druhu jsou pouze abstrakce. Jakýkoliv popsatelný objekt, entitu nebo událost považuje Bohm za odvozeniny od nedefinovatelné a neznámé totality. Jevy, které přímo vnímáme našimi smysly a pomocí vědeckých přístrojů, představují jen zlomek celé skutečnosti, rozvinutý nebo explicitní řád. Jeho zdrojem a jeho tvořivou matricí je zavinutý nebo implicitní řád, který je obecnější totalitou existence a jehož je explicitní řád speciální vnitřní formou. V implicitním pořádku nejsou již prostor a čas dominantními faktory, které určují vztahy závislosti a nezávislosti různých prvků. Různé aspekty existence mají sm...
Více od autora
Dave Eggers (9)
Dave Eggers je americký spisovatel a lidskoprávní aktivista. Na základní školu chodil v Chicagu, jeho spolužákem byl herec Vince Vaughn. Nedokončil studia žurnalistiky, živil se jako reklamní grafik a komiksový kreslíř. Je zakladatelem nezávislého nakladatelství McSweeney's a nadace 826 Valencia, podporující výuku tvůrčího psaní mezi chudinskou mládeží. Jeho manželkou je spisovatelka Vandela Vida, mají dvě děti a bydlí v San Francisku. Angažoval se ve prospěch liberální politiky: kritizoval politiku George W. Bushe, podporoval súdánské utečence, žádal více peněz pro státní školy. V roce 2008 obdržel cenu konference TED pro lidi přinášející plány na zlepšení světa. Píše pro časopis ESPN články o sportu, hlavně o fotbale. Spolu s mladším bratrem Cristophem napsal knihu nonsensové poezie pro děti Zvířata v oceáně, především chobotnice. Je autorem scénáře k filmové komedii Všude dobře, proč být doma. Jeho nejznámějším dílem je Srdceryvné dílo ohromujícího génia , autobiografické rodinné drama kombinované se satirickým pohledem na americkou společnost devadesátých let. Vypravěčem je mladý intelektuál, který se po předčasné smrti rodičů musí starat o nezletilého bratra. Odstěhuje se s ním do San Franciska, kde pracuje pro malý undergroundový časopis. Se smyslem pro sebeironii popisuje své milostné nezdary a každodenní trapasy, hádky mezi sourozenci, marnou snahu stát se televizní hvězdou, atmosféru posthipíckého Friska i vliv popkultury na myšlení dnešních lidí. Tragikomická próza využívá postmoderních postupů, jako je mísení fikce se skutečností nebo využívání neliterárních útvarů: např. úřední formuláře, reklamní texty nebo vědecké protokoly. Kniha se stala bestsellerem, časopis Time ji označil za nejlepší román roku 2000. Eggers byl označen za mluvčího Generace X pro svou reflexi mediálního světa a nesentimentální zobrazení osobní tragédie. Nick Hornby napsal podle Srdceryvnéh...
Více od autora
Daša Ostertágová (5)
Ing. Dáša Ostertágová patrí k zakladateľom Slovenskej spoločnosti racionálnej výživy. V posledných rokoch sa venuje poradenskej, publikačnej a normotvornej činnosti. Je spoluriešiteľkou desiatok výskumných úloh zameraných na ozdravovanie výživy detí, s následným upevňovaním zdravia dospelej populácie. Publikovala niekoľko sto odborných článkov v dennej domácej a zahraničnej tlači, v odbornej literatúre, zúčastňovala sa aktívne na rôznych domácich a zahraničných odborných akciách /seminároch a konferenciách/, pôsobila v rozhlase i televízii. Externe spolupracovala s Vysokou školou ekonomickou a príslušnými výskumnými ústavmi. Za svoju odbornú, publikačnú a výchovnú prácu dostala niekoľko ocenení, okrem iného Medailu J.A. Komenského. Pochádza z Bratislavy-Rače. Zmaturovala ako diétna sestra a v tejto profesii pôsobila viac ako 13 rokov. Potom ukončila pomaturitné štúdium na strednej zdravotníckej škole, popri tom písala odborné články. Na doplnenie ekonomických poznatkov absolvovala vtedajšiu Vysokú školu ekonomickú. Fakultu cestovného ruchu, spoločného stravovania a služieb, ktorú ukončila promóciou. Po ukončení štúdia odchádza zo zdravotníctva pracovať na GR LIKO, na oddelenie inovácie nových výrobkov so zameraním na výživu detí a školskej mládeže, potom istý čas pôsobila na Výskumnom ústave životnej úrovne, kde sa tiež venovala stravovaniu žiakov, študentov a závodnému stravovaniu. Neskôr prešla s celou problematikou pracovať na Ministerstvo školstva, kde pôsobila až do odchodu do dôchodku viac ako 15 rokov. Je členkou redakčnej rady odborného časopisu Slovenský výber, spolupracuje s časopisom Slovenka, kde vedie rubriku Varíme deťom a Lacno, zdravo.
Více od autora
Daniil Fedorovič Kraminov (3)
Daniil Fjodorovič Kraminov, rusky: Даниил Фёдорович Краминов byl ruský zemědělský, státní a politický činitel, spisovatel a novinář.
Více od autora