Všichni Autoři a témata

Jan Tomšíček (7)

Jan Tomšíček je český cestovatel a dobrodruh. Publikoval několik knih o svém cestování po Africe, Rusku a asi polovině Evropy. Narodil se 29. listopadu 1951. Již v dětství bylo jeho touhou kolo i přes nelibost rodičů. Když dospěl, kolo mu pomohlo se zotavit z těžkého úrazu. Během několika dalších let procestoval státy v okolí Česka. Vyučil se zámečníkem. Ve třetí třídě dostal od rodičů starší dámské kolo značky Eska tourist, bez přehazovačky. V šesté třídě na podzim s ním během jednoho odpoledne podnikl výlet do Hradce Králové a zpět - asi 80 km. V osmé třídě dostal od rodičů starší kolo Eska s tříkolečkem. Později cestoval na kole Favorit. Jeho první velká cesta vedla do Bulharska. Na této cestě absolvoval dle svých slov 4.000 km téměř závodním tempem za 20 dní. Následně se pokusil se realizovat v závodní cyklistice, ale neuspěl a zůstal věrný cykloturistice. Podnikl cestu do Maďarska, Rumunska a Bulharska na skládacím kole Eska bez přehazovačky, během které za 64 dní urazil 6.840 km a bylo to dle jeho slov snad nejpříjemnější a nejpohodlnější cestování které zažil. V roce 1991 vycestoval s kamarády na plachetnici Polárka, s jízdním kolem v podpalubí. Pro něj tato cesta skončila v jihoafrické republice , kde expedici opustil, pro názorové neshody s kapitánem . V JAR žil asi 2 roky, v nichž tuto zem procestoval, navštívil i Botswanu, Namibii, Lesotho. Udělal si též výlet k Viktoriiným vodopádům. V roce 1993 se vydal na 16.700 kilometrů dlouhou pouť domů skrz celou Afriku na jízdním kole Favorit. Cesta z Kapského Města do Chocně mu zabrala 5 měsíců a 20 dní během kterých na kole našlapal 13.600 km, 800 km jel "stopem" v místech kde to bylo pro kolo nesjízdné nebo kde bylo nebezpečno, 600 km jel vlakem přes Nubijskou poušt a 1700 km loděmi přes Asuánskou přehradu a Středozemní moře. Celkově za tuto půlroční cestu utratil přibližně 1450 USD. Na cestě se zastavil v Rokycan...

Jan Štěpán (8)

Narozen 22. 5. 1858 v Pecce, zemřel 24. 1. 1914 v Třebíči. Středoškolský profesor, vydal německé slovníky.

Jan Spálený (3)

Jan Spálený je český hudebník, zpěvák a skladatel, známý svým významným přínosem pro českou hudební scénu. Uznáván je zejména jako lídr skupiny ASPM , kterou založil v 60. letech 20. století. V jeho tvorbě se často prolínají prvky rocku, jazzu a blues a po několik desetiletí se významně podílel na formování zvuku české hudby. Spáleného kariéra se vyznačuje řadou úspěšných alb a spoluprací s dalšími umělci. Je známý také svou hrou na trubku a osobitým vokálním stylem. Během své kariéry získal Jan Spálený uznání za svůj umělecký přínos a zůstává respektovanou osobností českého hudebního průmyslu.

Jan Špaček (6)

Narozen 16. 1. 1927 v Drásově, zemřel 5. 12. 2021. Botanik se zaměřením zejména na fytopatologii, mykofloristiku, mykogeografii a vývoj botaniky jako oboru.

Jan Šimon Fiala (6)

Narozen 17. 12. 1936 v Brně, zemřel 9. 6. 2004 v Praze. Novinář, fotograf, spisovatel, redaktor nakladatelství a rozhlasový redaktor a moderátor, autor písňových textů.

Jan Šíma (8)

Mgr., vysokoškolský pedagog, zaměřený na sportovní management a marketing.

Ján Silvester Kaščák (7)

Slovenský autor publikací z oboru potravinářství, zaměřen na konzervárenství.

Jan Rypka (4)

Jan Rypka byl český orientalista, profesor turecké a novoperské literatury a překladatel z turečtiny a perštiny. Rypka byl jedním z prvních 34 jmenovaných členů pražského Orientálního ústavu . V roce 1934 se v Teheránu zúčastnil jako oficiální host oslav tisíciletého výročí narození perského básníka Firdausího. Jan Rypka se narodil v rodině drobného živnostníka. Jako dítě dostal sbírku pohádek Tisíc a jedna noc, o níž se později vyjádřil, že v něm „poprvé rozezněla ,rezonanční tóny’ dřímající v jeho nitru ,vdechnuté tam tajemnými silami’“. Po maturitě v rodné Kroměříži se zapsal ke studiu orientalistiky na Vídeňské univerzitě, kde v roce 1910 získal doktorát filozofie z oboru islámských jazyků . Po dokončení vysokoškolských studií se Rypka začal věnovat drobným překladům orientálních textů. Brzy toho však zanechal, protože získal výhodnější místo ve vídeňské dvorní a univerzitní knihtiskárně. V roce 1920, po vzniku Československa, se Rypka přestěhoval do Prahy. Zde se plně věnoval orientalistice. Na krátký čas vstoupil i do státní služby, když byl následujícího roku jmenován na místo knihovníka na Ministerstvu školství a národní osvěty. V létě roku 1921 obdržel stipendium na studijní cestu do Cařihradu. V tomto starobylém městě, kde strávil téměř jeden a půl roku, se mu naskytla spousta příležitostí blíže poznat a pochopit Orient. Svoje poznatky pak shromáždil v knize o Turecku. Po svém návratu začal Rypka opět pracovat na Ministerstvu školství a národní osvěty a pustil se do habilitační práce – rozboru poezie tureckého básníka Sábita, kterou v roce 1924 úspěšně obhájil. V roce 1927 byl jmenován mimořádným a v roce 1930 řádným profesorem Karlovy univerzity. Ve 30. letech se Jan Rybka zaměřil na perskou poezii. Ústřední postavou jeho vědeckého zájmu se stal perský básník Nizámí Gandževí. Dal...

Jan Preisler (4)

Jan Preisler byl český akademický malíř a vysokoškolský profesor. Jan Preisler se narodil v rodině slévače pracujícího v železárnách v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti u Popovic. Od dětství byl samotář, bavilo ho pozorování přírody a živlů. V měšťanské škole v Berouně vzbudil pozornost svými výkresy i soukromými kresbami. Ředitel školy Kozel, matematik, pozdější profesor brněnské techniky Václav Karel Řehořovský a poslanec Neumann, milovníci umění, vyzvali prostřednictvím dopisů Preislerovy rodiče, aby dali chlapce na studie do Prahy, a zaručili se, že ho budou finančně podporovat. Návrh podpořil i Emil Kratochvíl, ředitel železáren v Králově Dvoře, kde pracoval Preislerův otec. Proto v roce 1887, kdy mu bylo 15 let, odešel studovat do Prahy na umělecko-průmyslovou školu, kterou tehdy vedl František Ženíšek . Po jejím absolvování sdílel s Karlem Špillarem ateliér v budově Malostranské záložny. V době studií navázal kontakt se spolkem Mánes, který byl tehdy jen studentským sdružením. Od počátku se podílel na publikační aktivitě spolku, v roce 1894 nakreslil obálku k albu Listy z palety a o dva roky později byla jeho kresba Vánek a vítr použita na obálku prvního čísla časopisu Volné směry, který po několik ročníků redigoval. Členem spolku Mánes byl v letech 1896–1918, čtyřikrát byl jeho předsedou V roce 1902 cestoval s přítelem Antonínem Hudečkem po Itálii. Na zpáteční cestě se ve Vídni setkal s Augustem Rodinem. Po legendární výstavě Edvarda Muncha v Praze v roce 1905, kterou pomáhal zorganizovat a navrhl i plakát, navštívil Paříž v roce 1906, kde se seznámil s dílem Paula Gauguina. V roce 1903 se stal externím učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 – 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Jedním z jeho žáků byl Josef Šíma. Od roku 1908 se Jan P...

Ján Poničan (8)

Narodil sa v Očovej. Po stredoškolských štúdiach v B.Bystrici a v Lučenci odišiel na techniku do Prahy, ale prešiel na práva, ktoré skončil. Patril k najaktívnejším členom Voľného združenia študentov socialistov na Slovensku. Pôsobil ako advokát v Bratislave a vo Zvolene. Po druhej svetovej vojne pracoval ako verejný notár v Bratislave. Roku 1971 bol vymenovaný za národného umelca. Zomrel v Bratislave. Tvorba: Som, myslím, cítim, vidím, milujem všetko, len temno nenávidím /1923/, Demontáž /1929/, Večerné svetlá /1931/, Angara /1934/, Póly /1937/, Divný Janko /1941/, Sen na medzi /1942/, Povstanie /1946/, Riava neutícha /1958/, Držím sa zeme-drží ma zem /1967/, Híbky a diaľky /1973/, Stroje sa pohli /1953/, Jánošík /1941/

Jan Pavlů (3)

Spoluautor učebnice - Programování v jazyku BASIC. Inženýr.

Jan Opolský (7)

Jan Opolský byl český básník a prozaik, představitel symbolismu. Narodil se v rodině advokátního koncipienta Josefa Opolského. Otec i matka Kateřina, rozená Menčíková, pocházeli z Nové Paky. V rodném městě chodil do obecné i do měšťanské školy a pak se v dílně novopackého malíře a majitele malířské dílny Václava Kretschmera vyučil a stal kopistou. Jako malíř byl zaměstnán až do roku 1914. O jeho malířské zručnosti svědčí obraz dochovaný v novopackém muzeu . Brzy osiřel, matka mu zemřela v deseti letech, otec v devatenácti. S jejich předčasnou smrtí se často vyrovnával ve svém díle. 23. srpna 1902 se oženil s dcerou novopackého obchodníka Františkou Endovou. Od roku 1914 pracoval jako prokurista v textilní firmě Oty Krtetschmera; když byla firma v roce 1921 přemístěna do Prahy, přestěhoval se i Jan Opolský. V roce 1935 odešel do penze. Zemřel v Praze a byl pochován v Nové Pace. Jana Opolského ovlivnili novopačtí přátelé, obchodník železem Josef Anton , učitel Břetislav Jampílek a spisovatel Karel Sezima, který v Nové Pace pobýval. Celoživotní přátelství spojovalo Jana Opolského s Josefem Karlem Šlejharem , kterému věnoval některé své texty. Po příchodu do Prahy se seznámil s dalšími autory - Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem a Antonínem Klášterským. Od vyzrálé prvotiny Svět smutných se jeho dílo již příliš nevyvíjelo a je pro něj typická tragika a pesimismus. Nový směr v duchu novoromantismu zaznamenal až v pozdní sbírce Čtení z hvězd a obelisků . Většina děl Jana Opolského byla vytištěna, s ohledem na jeho silný zájem o výtvarné umění a krásnou knihu, malými náklady jako bibliofilie. Více než 60 let nebyla jeho poezie ani próza vydávána a byl z české literatury prakticky vymaz...

Jan Ondřej (8)

Narozen 18.3.1960 v Praze. Doc. JUDr., CSc., asistent na katedře mezinárodního práva UK v Praze, práce z oboru mezinárodního práva.

Jan od Kříže (6)

Svatý Jan od Kříže , rodným jménem Juan de Yepes byl římskokatolický kněz , mnich řádu karmelitánů, jehož dílo představuje vrchol španělské křesťanské mystiky. Po studiu v koleji Tovaryšstva Ježíšova v Medině del Campo vstoupil v roce 1563 v jednadvaceti letech do karmelitánského řádu, kde přijal jméno Jan od sv. Matěje. Následujícího roku nastoupil na univerzitu v Salamance, kde nejprve absolvoval tříletý kurz umění a následně v roce 1567 kurz teologie. Připojil se k reformě karmelitánského řádu, kterou započala v její ženské větvi sv. Terezie od Ježíše a byl vůbec prvním, kdo oblékl hábit reformovaného řádu, tzv. bosých karmelitánů a začal žít podle původní karmelitánské řehole v konventu v Duruelu . Účastnil se zakládání reformovaných konventů a měl na starosti mnichy a novice, kteří v těchto konventech žili. Postupně vzrůstalo napětí mezi „bosými“ a „obutými“ karmelitány, při němž došlo k násilí ze strany „obutých“ na hlavních představitelích reformy, zvl. Jana od Kříže. Po devět měsíců byl držen ve vězení toledského konventu, kde také vznikly jeho nejznámější duchovní básně. Po útěku z vězení působil jako zpovědník karmelitánských mnišek a postupně jako převor několika domů, posléze jako představený reformovaných konventů v Andalusii. V posledním období svého života neměl žádné zvláštní poslání v rámci svého řádu. Již za jeho života se podařilo prosadit rozdělení bosých karmelitánů a tzv. „obutých“ karmelitánů, tedy těch, kdo se k reformě řádu nepřipojili. Nejprve byla vytvořena samostatná provincie bosých bratří v Kastilii, nakonec byl řád osamostatněn a roku 1593 získal svého vlastního generálního představeného. Za svatého byl prohlášen 27. prosince 1726, učitelem církve v roce 1926. V katolickém kalendáriu připadá jeho svátek na 14. prosin...

Jan Němec (5)

Narozen 21. 6. 1981 v Brně. Básník, spisovatel, publicista a literární redaktor.

Jan Nejedlý (6)

Jan Nejedlý byl český básník, překladatel, redaktor a vydavatel knih i časopisů, později advokát. Jeho bratrem byl vlastenecký kněz a spisovatel Vojtěch Nejedlý. Bratři Nejedlí byli synové řeznického mistra Jan Křtitele Nejedlého a Anny roz. Frydlové. Jan Křtitel Nejedlý patřil mezi zámožné občany města Žebráku, vlastnil větší usedlost a rozsáhlé polnosti, jeho živnost vynášela slušný zisk. Výborná finanční situace rodiny měla pro oba chlapce zásadní význam, neboť bez adekvátní peněžité podpory mohli tehdy studenti procházet nákladnými univerzitními kursy jen s velkými nesnázemi. Jan Nejedlý nebyl zpočátku určen pro právnickou dráhu. Jen shodou šťastných okolností se dostal do Prahy na studia, navzdory původním představám otce, který chtěl, aby Jan v dospělém věku převzal živnost. Díky přímluvám matky a bratra Vojtěcha však nakonec souhlasil s tím, že Jan Nejedlý bude pokračovat ve studiích v Praze. Zde nastoupil zprvu na hlavní piaristickou školu, posléze na staroměstské gymnázium. Poté, co Jan Nejedlý dokončil s výborným prospěchem gymnázium, nastoupil roku 1793 na pražskou univerzitu. Největší vliv na mladého Jana Nejedlého měly přednášky Františka Martina Pelcla, prvního profesora nově zřízené katedry českého jazyka na pražské univerzitě. V době, kdy Pelcl nastoupil do svého úřadu , přichází na filosofickou fakultu i Nejedlý. Od první chvíle věnuje pozornost Pelclovým výkladům o českém jazyce a české literatuře. Pelcl doporučoval svým žákům, aby se seznámili s díly českých klasiků. Sám o svých přednáškách předčítal úryvky z knih Komenského, Veleslavína, Koldína i z děl představitelů jednoty bratrské. Jedním z nejpilnějších žáků Františka Pelcla byl Nejedlý. Na radu svého učitele začal navštěvovat univerzitní knihovnu, kde mohl horlivě studovat starší české tisky. Mimořádný význam měla pro mladého studenta ta skutečnost, že se zde seznámil s K. R. Ungarem. Karel Rafael Unga...

Jan Müller (4)

Při studiích sociologie začal s novinařinou jako ekonomický redaktor v Denním Telegrafu. V letech 1997–2009 pracoval v Lidových novinách jako vedoucí přílohy Média a komunikace a magazínů Pátek a Esprit. V letech 2010–2017 působil v Mladé frontě. Vedl zde oborový týdeník o médiích a marketingu Strategie. Založil odborné periodikum Právo & Byznys a magazín pro „inteligentní lifestyl“ s názvem ZEN, který vycházel spolu s deníkem E15. Vedl tým autorů knihy 190 let České spořitelny. Řídil magazín Formen a na trh uvedl jeho Fashion bibli pro muže. Stál u zrodu čínskojazyčného titulu Esence – Pražský magazín. Od roku 2018 pracuje v magazínu Flowee a rozvíjí projekty Ditevsiti.cz a Denoffline.cz. V roce 2018 vydal knihu Průvodce budoucností aneb Jak si užít globální krizi, která téma technologií nahlíží v širším kontextu. Má sedmiletého syna , který je mistrem Minecraftu, a dceru , která miluje TikTok.

Jan Měšťan (9)

Ing. Jan Měšťan, provozovatel píseckého Nakladatelství J & M. Z jeho dlouholetého zájmu a bádání o Josefu Hasilovi, šumavském převaděči 40. a 50. let 20. století, vznikla v roce 2017 Měšťanova první kniha - Písecká spojka Krále Šumavy.

Jan Malý (6)

Narozen 16. 4. 1954 v Praze, zemřel 5. 4. 2017. Umělecký fotograf.

Jan Luštinec (7)

PaedDr. Jan Luštinec studoval historii a český jazyk na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, později muzeologii na Univerzitě J. Ev. Purkyně v Brně. Od roku 1977 pracuje jako historik v Krkonošském muzeu v Jilemnici, v současné době jako jeho ředitel. Jeho odborné zaměření je historie západních Krkonoš a jejich podhůří, historie města Jilemnice, dějiny českého lyžování a dílo malíře Františka Kavána .

Jan Lukeš (6)

Narozen 12.9.1950 v Praze. PhDr., redaktor, literární kritik a recenzent, literární a filmový fejetonista.

Ján Kalinčiak (9)

Ján Kalinčiak byl slovenský spisovatel a básník. Pocházel ze sedlácké rodiny, jeho otec byl evangelickým knězem a matka zemankou. Studoval v Záturčí, Necpaloch, Gemeru, později v Levoči a od roku 1839 v Bratislavě. O několik let později studoval i v německém Halle. Působil jako vychovatel a od roku 1846 působil jako profesor filozofie a rektor na gymnáziu v Modre. Od roku 1858 byl ředitelem na gymnáziu v Slezském Těšíně, kde se setkal s M. M. Hodžou. Po odchodu do penze se přestěhoval do Martina, a stal se redaktorem měsíčníku Orol. Pochován je na Národním hřbitově v Martině. Svojí tvorbou se Ján Kalinčiak řadí do období slovenské romantické literatury. Největší vliv na vývoj Kalinčiakova osobního i literárního formování mělo střetnutí se štúrovci, hlavně pak samotné přátelství s Ľudovítem Štúrem. V posledních letech Štúrova života přepisoval jeho dílo O národných povestiach a piesňach plemien slovanských do češtiny. Základními náměty jeho raných prací je slovanství, folklór a literatura, Slovensko v rámci Uherska. Také zapisoval slovenské lidové pohádky a překládal. Zpočátku psal hlavně v češtině, v roce 1843 mu vyšla první báseň v slovenštině, čím se zařadil mezi první autory, kteří na Slovensku psali v tomto jazyku. V jeho dílech se setkáváme s hlubokými autorovými rozpory a jejich způsoby řešení, kde nechybí ani prvky romantického titanismu. Tak se jeho tvorba dá porovnávat s jinými romantickými básníky, jako byl Andrej Sládkovič a zejména Janko Kráľ. Hlavní část jeho díla však tvoří prozaická tvorba, která je nejrozsáhlejší a zároveň nejvýznamnější částí slovenské romantické prózy. Jeho prozaická díla mají často autobiografické črty a hlavním motivem jsou rozpory mezi osobním a nadosobním, láskou a povinností, zákonem a jeho porušením z „vyšších“ důvodů, přičemž hrdina má osobní pocit neviny. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Já...

Jan Hrubý (5)

Narozen 1942. Publicista, redaktor časopisu Mladý svět a deníku Práce.

Ján Horecký (6)

prof. PhDr. Ján Horecký, DrSc. bol slovenský jazykovedec . Od roku 1943 po skončení vysokoškolských štúdií začal pracovať vo vtedajšom Jazykovednom ústave Slovenskej akadémie vied a umení v Bratislave.

Jan Hnilica (5)

Jiří Kábrt je českým spisovatelem, žijícím a působícím v Praze. Převážně publikoval pod pseudonymem Jan Hnilica knihy o léčitelství a záhadách z této oblasti i ze sfér starověké architektury. Občanským povoláním je právník, mezi jeho životní vášně však patří mimo léčitelství, poezie i psaní prózy, odhalování záhad a také výtvarné umění, kde se v poslední době angažuje nejenom jako autor ilustrací pro svůj kalendář na rok 2006, vydaný Mladou frontou, ale též coby vytrvalý malíř – maluje na kameny všeho druhu a další kuriózní materiály, jako jsou rezaté plechy a CD disky, vytváří rovněž originální asambláže. První vydání Léčebných obrazců, které publikoval v roce 1991 , bylo vydáno pod jeho vlastním jménem, ale již druhé vydání této publikace uveřejnil v roce 1992 pod výše uvedeným pseudonymem . V roce 1992 vydal v nakladatelství Road Psychoenergetické působení na dálku a ve stejném roce Souřadnice zdraví , v roce 1993 pak publikoval v nakladatelství Eminent . V roce 1999 vydalo nakladatelství Eminent ve spolupráci s Knižním klubem Magický kalendář roku 2000. V roce 2004 publikoval knihu Tajná architektura v nakladatelství Eminent. V roce 2005 vydalo nakladatelství Mladá fronta jeho kalendář na rok 2006 – Moudrý rok Jana Hnilici. V roce 2011 vydal Jan Hnilica knihu "Slova a dotyky" . Mimo tato díla má za sebou dlouhé působení v časopisech Reflex, Regena a Regenerace, kde publikoval Psychotronickou poradnu a další materiály o léčitelství a psychotronice. Od roku 2010 působí v časopise Meduňka. Nakladatelství Mladá Fronta v březnu 2007 vydalo jeho knihu Váhy osudu . V roce 2015 vydalo nakladatelství Fontána jeho zatím poslední knihu Tajemství megalitů . Jako autor zde figuruje Jan Hnilica. Český klub skeptiků Sisyfos mu v roce 2004 udělil ocenění stříbrný Bludný b...

Jan Hlubek (8)

Narozen 1994 v Ostravě. Spisovatel, publicista, popularizátor vědy a ufoskeptik též zaměřený na archeologii, paleontologii, kosmologii a filozofii.

Jan Hanuš (7)

Jan Hanuš byl český hudební skladatel, jehož tvorba byla hluboce ovlivněna kulturním a politickým prostředím jeho země. Narodil se v Praze a působil ve významném období 20. století, kdy došlo k bouřlivým událostem druhé světové války i následným změnám politického režimu v Československu. Hanušova tvorba zahrnuje širokou škálu žánrů, včetně symfonií, komorní hudby, koncertů, oper a filmové hudby.

Ján Hála (6)

Po ukončení střední školy v Praze-Karlíně nastoupil jako dělník v automobilových opravnách. Teprve po absolvování vojenské služby byl přijat na FF UK, obor filozofie – dějepis; studium ukončil v r. 1968, doktorát filozofie získal v r. 1972. Nastoupil do redakce nakladatelství Mladá fronta, kde do r. 1988 působil jako redaktor, později zástupce šéfredaktora na úseku nebeletristické literatury. Potom přešel do redakce Lidového nakladatelství, kde zastával funkci šéfredaktora. Koncem r. 1990 odešel na základě konkurzu na nově vzniklou Fakultu sociálních věd UK. Zde přednáší na Institutu masové komunikace a žurnalistiky problematiku knižní kultury, masové komunikace, literatury faktu apod. Externě přednášel od r. 1978 na VŠE, po r. 1990 na ČVUT, FF UK, opět na VŠE, a to převážně dějiny filozofie, problematiku osvícenství, existencialismu aj. V r. 1989 dosáhl titulu kandidáta věd na téma osvícenského pokroku. Je členem Obce spisovatelů, Syndikátu novinářů, vzdělávacích a jiných organizací, redakčních rad. Vzhledem ke svému vzdělání a praxi se věnuje především popularizaci filozofie a historie v publikační, ediční a přednáškové činnosti; v teoretické oblasti a vlastní filozofické produkci se zabývá zejména problematikou osvícenství. Interdisciplinárně se zabývá otázkami sociologie knihy a psychosociologie čtení i problematikou masové komunikace v oblasti knižní kultury, kde se zároveň podílel na několika empirických výzkumech. Bibliografie: Čítanka z dějin filozofie , 1979; Osudy moudrých, 1981, 2. vyd. 1985; Osvícenství – věk rozumu, 1984; Něžná revoluce v pražských ulicích, 1990 ; Lexikon české šlechty I–III, 1992–94; Člověk a kniha, 1993; Průvodce evropským myšlením, 1996. Čas. přísp.: Osobnosti filosofie , Sedmička 1977–78; Německá klasická filosofie, Osvícenství, Empirismus, Utopisté, Montaigne, Diderot, Rousseau, Voltaire ad., Společenské vědy ve škole 1984–89; Ženy a láska k moudrosti , Žena a móda 1987–88; V...

Jan Hájek (9)

Český elektrotechnik. Ing. Elektrotechnik, práce a překlady z oboru.

Jan Goldhammer (4)

Pražský vinárník. Člen cechu českých vinařů a nositel čs. i zahraničních vinařských řádů. Napsal odborné publikace a založil stylové vinárny v Praze.

Jan Eisenmann (3)

Autor publikace o potápění.

Jan Doležal (7)

Ing. Jan Doležal, Ph.D., PMP . Projektovému řízení se aktivně věnuje od roku 2001; získal certifikaci projektového manažera IPMA Level B . Je členem Společnosti pro projektové řízení , o. s., kde je předsedou sekce Projektově orientované společnosti. Jako projektový manažer působil ve firmách Logos, a. s., Mikroelektronika, s. r. o., kde zavedl projektové řízení, zastával pozici vedoucího projektové kanceláře a řídil velké mezinárodní projekty . Má zkušenosti s projekty z komerčního, akademického i veřejnoprávního sektoru. Dnes je ředitelem a jednatelem společnosti PM Consulting, s. r. o., a členem několika profesních a odborných sdružení – např. Czech Project Management, o. s., nebo Asociace strojních inženýrů. Od roku 2007 je registrován v Národním registru poradců.

Jan Dědina (9)

Jan Dědina byl český akademický malíř, ilustrátor žánrových obrázků v časopisech, autor spisů o umělcích. Narodil se na statku č. 3 ve Strakách v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny. Vzdělával se v Pokračovací řemeslnické a obchodní škole v Mladé Boleslavi, kam ho přivedla množnost kreslit. Jeho výtvarným ambicím nedostačovala. Absolvoval studia malby v Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíškaa, a na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel roku 1893 narukovat do rakouské armády. Z Lince byl převelen do Tridentu, odkud v roce 1895 dezertoval přes Itálii do Francie. 1895–1909 Uprchl do Paříže ke svému bratrovi, rytci a sochaři Václavovi . Zde se usadil, poté žil a tvořil v Bretani. Roku 1898 se oženil s Francouzkou Jeanne Marií Anceaux , a tak snáze pronikl do francouzské společnosti. Stal se oblíbeným portrétistou akademického verismu období belle epoque a secese. Účastnil se pařížských Salonů, roku 1903 a 1910. Pracoval s Albertem Besnardem na výzdobě stropů výstavního pavilónu Malého paláce poblíž Champs-Élysées a v budově Comédie-Française, asistoval u tehdy již populárního Mihály Munkácse. Dále se věnoval kresbě a akvarelu. Osvojil si pařížský styl lehce malovaných nebo načrtnutých portrétů a figurálních studií, motivů různých žánrů od podobizen přes velkoměstský život až po exotiku. Mimo jiné ilustroval pařížský módní časopis Monde illustré a kreslil plakáty. Vděčil za tyto zakázky Luďku Maroldovi, stýkal se také s Alfonsem Muchou a přes ně se sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem, jemuž pomohl zorganizovat pražskou výstavu v roce 1909. Uhlazená malířská tvorba z období 1897-1910 je v posledních letech v aukcích velmi ceněna., . 1909-1941 Do Čech se Dědina s ro...

Jan David (7)

Autor turistických průvodců.

Jan Císař (6)

Jan Císař byl český divadelní pedagog, dramaturg, historik, teoretik a kritik. Narodil se v rodině právníka v Hradci Králové, kde také v roce 1951 odmaturoval na klasickém gymnáziu. Divadelní vědu vystudoval na DAMU, kde po svém absolutoriu v roce 1955 je přijat jako vědecký aspirant. Po skončení aspirantury odešel do Vesnického divadla, kde do roku 1960 působil ve funkci dramaturga. V dalších letech pracoval v redakci časopisu Divadlo a v roce 1963 se stal šéfredaktorem Divadelních novin, které se za jeho vedení rozšířily na Divadelní a filmové noviny. Své články věnované teorii divadla a divadelní kritice začal publikovat i v dalších odborných periodikách a denním tisku. Od roku 1965 působil jako odborný asistent na DAMU, kde se v roce 1966 habilitoval prací Divadla, která našla svou dobu. V roce 1985 byl jmenován profesorem. Vedl katedru činoherní režie a dramaturgie a pak katedru teorie a kritiky. V letech 1970–1972 byl děkanem DAMU. Vedle pedagogické práce byl v roce 1970 uměleckým šéfem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně, 1971–1972 ředitelem Krajského divadla v Kolíně, 1981–1985 dramaturgem Národního divadla. Od počátku 70. let se jako lektor a porotce soustavně věnoval amatérskému divadlu. Pro amatérské divadelníky napsal několik publikací . V letech 1991–1999 a 2004–2007 byl předsedou odborné rady ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo.

Jan Čipera (6)

Narozen 3. 5. 1942 v Benešově u Prahy, zemřel 17. 11. 2020 v Praze. Profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, spisy a překlady z oboru chemie.

Jan Buda (5)

Jan Budař se narodil 31. 7. 1977 ve Frýdlantu. Později se přestěhoval do Brna, kde navštěvoval gymnázium a potom JAMU. Angažmá měl v několika menších divadlech, posléze v Národním divadle v Praze. Většina diváků ho zná z filmu Nuda v Brně, kde bravurně zvládl roli Standy. Vysloužil si za ni Českého lva. Zajímavé je, že k filmu složil také hudbu a podílel se i na scénáři.

Ján Békés (5)

Slovenský strojní ing., práce ze strojírenské technologie.

Jan Bažant (8)

Narozen 2.8.1950 v Písku. Doc., PhDr., CSc., klasický archeolog, práce o antickém, středověkém a renesančním umění.

Jan Baltus (4)

Jan Baltus absolvoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy University v Brně v roce 1967. Poté nastoupil na odbor hygieny komunální v Karviné, kde se zabýval kvalitou vody pro ostravsko-karvinský revír a předpokládanými asanacemi poddolovaných území. Ve své kariéře pokračoval jako pracovník ochrany přírody se zaměřením na asanace a rekultivace krajiny po průmyslové činnosti. Od 70. let publikoval v odborných časopisech a napsal dvě cestopisné knihy o národních parcích v africké Keni a dobrovolnickém pobytu v chudinských čvrtích indického Delhi v programu Civil Service International. Od 80.let se publicisticky zaměřil na problematiku technických možností odstranění emisnich plynů ze spalovacích energetických procesů a této činnosti se věnoval od roku 1986 profesionáoně v časopise Technický týdeník. Po stáži v USA se stal šéfredaktorem tohoto časopisu, který orinetoval výrazně na problematiku výzkumu a vývoje a aplikovaného vývoje v českém průmyslu.

Jan Arnold Palouš (4)

Narozen 25. 10. 1888 v Českých Budějovicích, zemřel 25. 9. 1971 v Praze. Ing., redaktor Prager Presse, průkopník ledního hokeje, sportovní publicista a novinář, memoáry.

Jan Alenský (4)

Vlastimil Vondruška je český historik, etnograf, publicista a spisovatel, autor především historických detektivních příběhů. Publikoval také pod pseudonymem Jan Alenský. Jeho knihy patří dlouhodobě k nejvíce půjčovaným titulům v českých veřejných knihovnách. V 80. letech byl ředitelem historické části Národního muzea, později se přes 10 let jako podnikatel úspěšně zabýval výrobou kopií historického skla. Kromě literatury patří mezi jeho zájmy horolezectví, kterému se věnoval více než dvacet let. Vlastimil Vondruška se narodil roku 1955 na Kladně. Po absolvování kladenského gymnázia roku 1974 začal studovat historii a národopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil roku 1979. Poté působil v Československé akademii věd v Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde roku 1983 ukončil svou vědeckou aspiranturu. V roce 1983 nastoupil do Národního muzea v Praze. V roce 1984 byl Vlastimil Vondruška jmenován ředitelem Historického muzea NM. Na této pozici působil až do konce roku 1989, kdy Občanské fórum muzea odvolalo z vedoucích pozic všechny členy KSČ. V letech 1988–1990 působil v redakční radě Časopisu Národního muzea. Po odchodu z Národního muzea v roce 1990 se věnoval podnikání. Společně s manželkou Alenou, která je teoretičkou uměleckého řemesla, autorkou řady výtvarných návrhů a sklářských realizací a rovněž publicistkou, založil roku 1997 v Doksech sklárnu Královská huť, jejíž produkce byla zaměřena jednak na výrobu kopií historického skla dle originálů z muzejních sbírek, jednak na barevné hutní sklo dle vlastních autorských návrhů. Huť sponzorovala mnohé kulturní akce a za tuto činnost obdržel roku 1999 ocenění od ministra kultury České republiky Pavla Dostála. Sklárnu v Doksech provozoval do roku 2009. Literatuře se věnuje s přestávkami od mládí. Dosud napsal více než padesát vědeckých studií a článků o dějinách hmotné kultury, mnoho knih vědeckých a populá...

Jan (6)

Papež, pontifikát 1958-1963.

James Welch (5)

Americký spisovatel a básník indiánského původu.

James Norbury (7)

Britský spisovatel a ilustrátor. Vystudoval zoologii, praktikuje stará duchovní učení. Žije ve městě Swansea v jižním Walesu. Autor bajek a filozofické prózy.

James McClure (4)

9. 10. 1939 Johannesburg – 17. 6. 2006 Oxford James Howe McClure se narodil a vyrůstal v Jižní Africe, kde také začal svou kariéru novináře, fotografa a policejního reportéra pro místní deníky. Ve svých reportážích se však dostal moc hluboko a jeho články byly tak ostré a přímé, až se o něj začali neblaze zajímat místní autority. Nechali ho sledovat, jeho přátele zatkli, takže rozhodnutí opustit Afriku nebylo žádným problémem. A tak se v roce 1965 přestěhoval i se svou rodinou do Británie, kde psal pro Scottish Daily Mail, později pro Oxford Times. S novinařinou ale skončil, jakmile si uvědomil, že dokáže zúročit svůj literární talent a zkušenosti s jihoafrickou policií. Napsal řadu detektivních románů zasazených do JAR, kde je hlavní postavou bělošský poručík Tromp Kramer a bantuský seržant Mickey Zondi. Tyto příběhy jsou výjimečné tím, že kromě kriminálních zápletek mezi řádky prosvítá i drsná realita apartheidu, rozdělení tehdejší africké společnosti na bílou a černou, které skončilo teprve nedávno. Po dokončení čtrnácti knih, z toho osmi s duem Kramer-Zondi, se autor vrátil zpátky do novin a jako editor dovedl své Oxford Times až k výhře o nejlepší noviny roku 1994. Po odchodu do důchodu se rozhodl napsat další román, ale v tom mu zabránila nečekaná nemoc, které podlehl.

James Hopwood Jeans (7)

Britský fyzik, astronom a matematik.

Jakub Guziur (7)

Český literární historik a překladatel. Redaktor revue Aluze, překladatel, zabývá se angloamerickou literaturou. S Josefem Jařabem uspořádal monografii George Steiner a myšlenka Evropy , s Marcelem Arbeitem antologii Vypravěči amerického Jihu . Knižně vydal esej Mythus Ezry Pounda a monografii Příliš těžké lyry: Eseje o rekonstrukci smyslu v Elliotově Pustině a Poundových Cantos . Jakuba Guziura jako autora experimentální poezie představila Revolver Revue v č. 75/2009 a 86/2012. Vystudoval anglistiku na filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Od roku 2003 je redaktorem revue Aluze. Překládá současnou britskou poesii . Recense publikoval v Aluzi, Literárních novinách a v Polish Journal for American Studies. Zabývá se angloamerickou literaturou, obzvláště estetickými problémy modernismu, literaturou amerického Jihu, současnou britskou a americkou poesií a proměnami poetické sekvence ve světové literatuře 20. století .

Jakob Streit (9)

Jakob Streit se narodil roku 1910 ve Spiezu a vyrůstal v rodině otce – hodináře a jazykově nadané matky spolu s pěti dalšími sourozenci. Museli obstarávat otcovy čtyři včelíny, stáj s krávou, teletem a ovcemi. Učitelský seminář ho povolal do školy. Z vyprávění pro různé věkové stupně vznikly v živém kontaktu s dětmi první knihy pro mládež. Podnětem pro jeho múzické vyučování se stala pedagogika Rudolfa Steinera. Na cestě od školního divadla k vznešenějšímu amatérskému divadlu se stal režisérem mezinárodních her Tell-Freilichtspiele v Interlakenu . Od roku 1958 byl po sedm let vedoucím inscenací zámeckých her ve Spiezu. Vystudoval klavír, varhany, byl dirigentem sboru. Po celý život ho zaměstnávaly otázky umění a dějin umění, jež ho po jeho penzionování dovedly k živé přednáškové činnosti ve vícero zemích střední Evropy a k bohatí spisovatelské činnosti. Jeho knihy byly přeloženy do dvanácti jazyků.

Jacques Philippe (6)

Jacques Philippe se narodil roku 1947 ve francouzském Lotrinsku. Vystudoval matematiku a tato formace k jasnosti a logičnosti v něm zjevně přináší dobré ovoce i dnes, kdy se již nevěnuje číslům, ale duším. V roce 1976, tedy pouhé tři roky po jejím založení, vstoupil do Komunity Blahoslavenství. Čtyři roky prožil v Izraeli, nejdříve v Nazaretě, pak v Jeruzalémě. V Římě vystudoval teologii a roku 1985 byl vysvěcen na kněze. Absolvoval ještě kanonické právo a několik let zodpovídal za kněze a seminaristy Komunity Blahoslavenství. Nyní jsou jedním z těžišť jeho apoštolátu duchovní cvičení. Dává je ve Francii i za jejími hranicemi. Vedl je i u nás, jedna před několika lety v olomouckém semináři, druhá pak roku 2001 v Nesměři u Velkého Meziříčí.

Jacques Lassaigne (4)

Autor četných monografií světových malířů a knih o výtvarném umění

Jacqueline Monsigny (6)

Francouzská beletristka a scénáristka.

J. P. Cedar (9)

J Černý (4)

Hudebník.

Ivo Pospíšil (8)

Narozen 14. 5. 1952 v Budišově u Třebíče. Prof., PhDr., DrSc. slavista, rusista, slovakista, literární kritik, publicista, překladatel, editor.

Ivo Mathé (3)

Ivo Mathé je český mediální producent, scenárista, vysokoškolský pedagog a manažer. Začínal v někdejší Československé televizi jakožto asistent produkce, po ukončení svých studií na FAMU pracoval již na místě produkčního, od roku 1976 do roku 1991 pak působil ve funkci vedoucího produkce Československé televize. V letech 1991 až 1992 působil jako šéfproducent uměleckých pořadů tamtéž. V roce 1992 se stal historicky prvním generálním ředitelem České televize, kde působil až do roku 1998. Zároveň s tím byl také v letech 1995 až 1998 viceprezidentem Evropské vysílací unie. V letech 1999 až 2003 pracoval jakožto vedoucí Kanceláře prezidenta České republiky Václava Havla. Zároveň vykonával funkci člena Správní rady ČVUT a AMU. Od roku 1990 také působí jako pedagog na FAMU, v období 2005–2008 byl rektorem AMU. Od února 2008 zastával funkci prorektora. Rektorem AMU byl opět zvolen v říjnu 2008 na funkční období 2009–2013. V prosinci 2011 ho po odstoupení ministra kultury Jiřího Bessera navrhlo několik umělců, např. Helena Třeštíková, David Černý nebo Jiří Bartoška, na jeho místo s tím, že by do čela resortu nastoupil člověk, který „mu rozumí a zároveň má respekt v uměleckých kruzích“. I přes počáteční odmítnutí hnutí Starostové a nezávislí navrhlo jeho jméno spolu s poslankyní Alenou Hanákovou předsedovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi, který měl vybrat definitivní jméno. Na schůzce se Schwarzenbergem se své nominace vzdal, mimo jiné proto, že by prý jeho jméno mohlo kvůli jeho spojení s bývalým prezidentem Havlem vadit prezidentu Klausovi, který již dříve protestoval proti jmenování Schwarzenberga ministrem zahraničí.

Ivana Dobrakovová (6)

Slovenská prozaička a překladatelka z francouzštiny a italštiny.

Ivana Chřibková (5)

Narozena 22. 3. 1981 v Opavě. Žurnalistka, TV redaktorka, producentka a scénaristka. Autorka knihy vzpomínek na dětství. Žije v Andalusii .

Ivan Svoboda (4)

Narodil se v Praze. Autor je původním povoláním projektant. Po roce 1989 byl redaktorem několika nakladetelství . Krátce působil i v Českém spisovateli. Od roku 1995 pracoval jako výtvarník ve významném státním podniku. Spolupracuje s mnoha časopisy a deníky - kreslení vtipů, ilustrace, povídky. Více jak deset let psal skeče pro přední české herce - J. Bohdalová, A. Vránová, I. Janžurová, S. Stašová a mnoho dalších v redakci zábavy Československého rozhlasu. Ilustroval 18 knih. Nakreslil desítky omalovánek a her pro děti. Velmi oceněná je společenská hra - PEXESO - Rychlé šípy, kterou vytvořil ve stylu malíře Jana Fišera. Napsal knihu Humor nade vše. Tragikomicky laděná kniha Scifíčka je prözou vydanou v nakladatelství Petrklíč.

Ivan Pilný (8)

Narozen 6. 7. 1944 v Praze. Ing., informatik, první ředitel české pobočky Microsoftu, práce o počátcích programování, též politik.