Výpis všech autorů

Boileau-Narcejac

Bohumil Bouška

Bohumil Bouška byl český spisovatel, dramatik a pedagog. Narodil se 4. dubna 1864 v Praze. Celý život působil jako učitel. Nejprve ve Všelibicích a Smržově u Českého Dubu. Nejzásadnější část jeho pedagogického života je spojena s Troskovicemi u Rovenska pod Troskami, kde učil v letech 1910 až 1926, od roku 1911 jako řídící učitel. Čile se účastnil vesnického dění. Spolupracoval s Klubem českých turistů v Rovensku pod Troskami, redigoval Zpravodaj Českého ráje, zároveň byl zaníceným režisérem místního divadelního spolku Tyl. S ochotníky i dětmi ze školy nacvičil řadu představení a besídek. Po roce 1926, kdy odešel na odpočinek, si ponechal v troskovickém hostinci malý byt a často sem z Prahy dojížděl, aby dál pomáhal při nacvičování divadelních her. Ještě v lednu 1934 byl zvolen předsedou spolku Tyl. Zemřel ve věku 70 let 30. ledna 1935 v Praze. Jeho rozsáhlé dílo čítá množství žánrů – historicko-dobrodružné romány, divadelní hry pro dospělé, loutkové hry pro děti, básně. V souborném katalogu Národní knihovny České republiky je Bouška zastoupen více než 70 položkami. Divadelní hry mj.: Švédové v Praze aneb Zrádcova smrt , Přemysl Otakar II. , Ať žije naše republika! , Zločin a svědomí . Dobrodružná beletrie mj.: Setník císařských kyrysníků , V klášterní hrobce , Tajemná maska . Z tvorby pro děti: Zakletá princezna Zlatohlávka , Květ kapradí , Princezna Šmordulina a loupežník Klecián . V roce 1925 vychází sbírka Bouškových proslovů a básní Od srdce k srdci a v roce 1933 obdobné čtení s názvem Pramen. Zajímavé jsou Bouškou sebrané a historickými glosami doplněné pověsti Českým rájem na Trosky, které byly donedávna tištěny a distribuovány po hradech Českého ráje. Jeho dílo bylo vydáváno jen za jeho života, od té doby upadá do zapomnění. Jedinou dosud živou knihou jsou pověsti Českým rájem na Trosky. Jeho divadelní hry Ať žije naše republika! a Štěstí u lože...

Bob Bampton

Ilustrátor.

Ben Brooks

Anglický spisovatel.

Bedřich Bouček

Bedřich Bouček, narozen 30. 8. 1904 v Praze, zemřel 5. 6. 1975 v Praze, byl český geolog, paleontolog a pedagog, přední znalec fauny českých starších prvohor, přírodovědec. Jako středoškolský profesor působil na reálném gymnáziu v Litomyšli a v Praze. Pak profesor na pedagogické fakultě všeobecné paleontologie. Vědecký pracovník Ústředního ústavu geologického a odborný publicista. Narodil se 30. srpna 1904 v Praze. Jeho otec, soudní úředník, ho vedl k zájmu o přírodu. Jako gymnazista se seznámil s Janem Kolihou z Národního muzea, Jiřím Šufem, Celdou Kloučkem a dalšími paleontology. Od roku 1923 studoval přírodní vědy a zeměpis na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy u Jaroslava Pernera. Svůj hlavní zájem věnoval paleontologii a geologii. Začal vědecky pracovat a publikovat, zejména o českém ordoviku. V roce 1928 získal titul RNDr.za studii o paleozoických láčkovcích rodu Conularia. Krátce byl pomocným asistentem v Národním muzeu a na Univerzitě Karlově. V letech 1933–1947 učil na středních školách v Litomyšli a Praze. Roku 1934 se na Univerzitě Karlově habilitoval pro obor zoopaleontologie prací o silurských graptolitech. Ke geologii přivedl syna pražských německých přátel Heinricha Karla Erbena . Po válce Erben jako významný paleontolog ve Spolkové republice Německa a činitel Mezinárodní unie geologických věd podporoval uplatnění výsledků českých vědců. Od roku 1947 byl profesorem geologie na nové Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, po její přeměně roku 1952 na Vysokou školu pedagogickou vedoucím katedry geografie a geologie. V letech 1959–1961 působil na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, od roku 1961 v Geologickém ústavu ČSAV. Roku 1956 získal titul DrSc. Po období stagnace po smrti Joachima Barranda oživil výzkum spodního paleozoika v geologické jednotce Barrandienu mezi Plzní a Brandýsem nad Labem. Studoval zejména ordovik a silur a faunu graptolitů. (Graptoliti, vy...

Bea Bazalová

Bea Bazalová sa narodila v Novej Bani, ale spolu s manželom a dvoma synmi žije v Šahách - malebnom pohraničnom mestečku. Hoci sa tam prisťahovala, mnohí Šahania ju poznajú - učí totiž ich deti láske k slovenčine a výtvarnému umeniu. S príchodom teplých dní odchádza do dedinky Veľké Turovce, tam píše, maľuje a pestuje bylinky

Barbara Bretton

Narodil se v New Yorku, nyní žije v Princetonu, je vdaná. V roce 1982 prodala první knihu a to změnilo její život. Nyní je z ní autorka více jak 40 bestsellerů a držitelka mnoha cen. Její knihy byly přeloženy do dvanácti jazyků ve dvaceti zemích.

Barbara Ann Brennan

Dr. Barbara Ann Brennan je jednou z nejvlivnějších a nejznámějších léčitelek a duchovních vůdčích osobností 21. století. Je zakladatelkou Školy léčení Barbary Brennan a autorkou celosvětových bestsellerů Ruce Světla a Zjevení Světla. Je též bývalou fyzičkou a výzkumnou pracovnicí NASA a kromě fyziky vystudovala také filozofii a teologii. Před svým odchodem do důchodu na své fakultě vyškolila více než 3000 studentů ve čtyřletém vzdělávacím programu. Její celosvětově úspěšné knihy Ruce Světla a Zjevení Světla jsou považovány za klasická díla v oblasti alternativní medicíny a energetického léčení. Její práce vedla k vytvoření Léčitelské vědy Barbary Brennan, což je holistický léčebný přístup, který vychází z lidského vědomého energetického systému a jeho vztahu ke zdraví a nemoci. Tento přístup zahrnuje všechny aspekty našeho osobního zivota a zameruje se na zlepšení kvality celého našeho života.

Antonín Brousek

Antonín Brousek byl český exilový básník, literární kritik, redaktor, překladatel a vysokoškolský pedagog. Je řazen k nejvýznamnějším básníkům generace 60. let. Narodil se do rodiny úředníka ČSD původem ze Starého Knína na Příbramsku, která se r. 1946 přestěhovala z Řeporyj na Zlíchov; matka si přivydělávala jako švadlena a později byla pečovatelkou v jeslích. Sestra se vyučila automechaničkou a por r. 1989 provozovala opravnu v Novém Kníně. Po maturitě na zlíchovské jedenáctileté střední škole Brousek studoval češtinu a ruštinu na FF UK; studia z vlastního rozhodnutí ukončil r. 1961. Pracoval v časopise Náš beton stavebního podniku Armabeton, v letech 1962–3 byl redaktorem poezie nakladatelství Svět sovětů, poté zaměstnancem literárního oddělení Československého rozhlasu. Během vojenské základní služby od r. 1965 do července 1967 byl redaktorem čtrnáctideníku Československý voják; v té době také navštívil s delegací spisovatelů Sibiř. Poté byl redaktorem v redakci časopisu Literární noviny . V září 1969 s manželkou a sedmiletým synem emigrovali díky pozvání na roční studijní pobyt ve Stuttgartu. V letech 1970–76 v Tübingen a Západním Berlíně vystudoval slavistiku, germanistiku a srovnávací literaturu; jeho diplomová práce byla Sowjetlyrik nach Stalins Tod . V letech 1979–1987 byl lektorem na univerzitě v Kolíně nad Rýnem s přestávkou 1982–5, kdy pracoval v Ústavu pro výzkum nezávislých společenských hnutí a literatur ve východní Evropě v Brémách. Poté byl do roku 1997 docentem českého jazyka a literatury na Univerzitě v Hamburku. Roku 1994 získal na FF UK titul Ph.D. Od roku 1971 bydlel s rodinou v Západním Berlíně, později v Hamburku; po roce 1989 žil střídavě v Čechách a v Německu. V exilu propadl těžké...

Antonín Blažek

Narozen 6. 9. 1925 v Měříně. RNDr., PhMr., DrSc., vědecký pracovník, práce z oboru termiky.

Anton Bruckner

Anton Bruckner byl rakouský skladatel známý svými symfoniemi, mšemi a motety. Bruckner se narodil 4. září 1824 v rakouském Ansfeldenu a jeho hluboká katolická víra a venkovská výchova významně ovlivnily jeho hudební styl. Většinu své rané kariéry strávil jako učitel a varhaník, později se přestěhoval do Vídně, kde studoval u Otto Kitzlera a nakonec se úzce spojil s vídeňskou konzervatoří a Dvorní operou.

Anne Booth

Britská autorka knih pro děti.

Anne Bacus-Lindroth

Francouzská psycholožka, autorka knih o výchově.

Annamária Brathová

Anna Březinová

Jan Bauer je český novinář a spisovatel, původním vzděláním zemědělský inženýr. Novinářský talent a znalosti v oboru zemědělství uplatňoval dlouhá léta jako redaktor celostátního deníku Zemědělské noviny. Dlouhodobě žije na samotě u Vodňan. V prosinci 2009 mu vyšla jubilejní stá kniha, čímž se stal nejplodnějším jihočeským autorem všech dob. Některé knihy napsal pod pseudonymy. Věnuje se především detektivkám a literatuře faktu, přičemž uplatňuje své znalosti českých dějin.

Ann Brashares

Americká spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež.

Angel Buna

Ing., ezoterik a vyznavatel východní filosofie .

Andrej Belyj

Andrej Bělyj byl ruský spisovatel, básník, kritik, literární teoretik a myslitel, spolu s Alexandrem Blokem jeden z hlavních tvůrců druhého období ruského symbolismu. Jeho román Petrohrad je považován za jedno z nejvýznamnějších ruských literárních děl a bývá porovnáván s díly Proustovými či Joyceovými. Bělyj pocházel ze vzdělané profesorské rodiny, jeho otec Nikolaj Bugajev byl významný ruský matematik. Studoval na Moskevské univerzitě nejprve přírodní vědy, později krátce filologii a filosofii. Intenzivně se zajímal o Kanta, Schopenhauera, Nietzsche, Ibsena a Dostojevského, stejně jako o východní filosofie. Roku 1903 navázal přátelství s Alexandrem Blokem, trvající do Blokovy smrti roku 1921; byl také nešťastně zamilován do jeho manželky Ljubov Dmitrijevny. Bělyj je rovněž předobrazem románu Valerije Brjusova Ohnivý anděl, v němž je v druhém plánu děje popsán na svou dobu skandální milostný trojúhelník mezi Brjusovem, Bělým a Brjusovovou snoubenkou, literátkou Ninou Petrovskou. Posléze žil Bělyj s pravnučkou Ivana Sergejeviče Turgeněva Asjou Turgeněvou a roku 1931, tři roky před smrtí, se oženil s Klaudií Nikolajevnou Vasiljevou. Bělyj žil od roku 1910 na cestách; podnikl cestu na Blízký východ, žil v Berlíně, Mnichově, Paříži, Bruselu, Skandinávii a Itálii; mezi lety 1912–1916 byl žákem anthroposofa Rudolfa Steinera v ve švýcarském Dornachu, kde se podílel na stavbě prvního Goetheanea. Po sovětské revoluci patřil mezi literáty, kteří sice s jejími myšlenkami sympatizovali, ale z revolučních poměrů utíkali a své práce vydávali v ruských emigrantských centrech po Evropě. Do Sovětského svazu se však v roce 1923 natrvalo vrací a až do své smrti se pokouší zapojit se do sovětské kultury v postupném popření vlastní individuality a tvůrčího naturelu. Roku 1978 začal ruský samizdat udílet literární Cenu Andreje Bělého....

Ambrose Bierce

Ambrose Gwinnett Bierce byl americký povídkář, esejista a novinář. Ambrose Bierce se narodil v selské rodině jako desátý ze třinácti dětí. Surová „výchova“ jeho otce jej navždy poznamenala životní zatrpklostí. Již v patnácti letech proto odešel z domova pracovat do tiskárny. V sedmnácti letech začal studovat na Kentuckém vojenském institutu, ale po roce školu opustil a živil se příležitostnými pracemi jako dělník nebo číšník. Během americké občanské války bojoval na straně severu u 9. pěšího pluku z Indiany a roku 1864 byl těžce zraněn do hlavy . Zpočátku byl poddůstojníkem, ale armádu opustil v hodnosti majora., přičemž odmítl nahromaděný zvýšený plat, protože to byla podle jeho názoru odměna za to, že byl „vrahem pro svou vlast“. Po válce se Bierce usadil v San Franciscu, kde se postupně vypracoval jako redaktor a kritik. Pracoval pro noviny San Francisco News-Letter and California Advertiser seznámil se s Markem Twainem a Bretem Hartem a od roku 1871 začal publikovat povídky vyznačující se neúprosnou satirou a chmurným humorem, ale také temnou fantastikou a atmosférou hrůzy. V prosinci roku 1871 se oženil a v letech 1872 až 1876 žil se svou manželkou v Anglii, kde svůj literární styl doplnil o eleganci a jedovatě vybroušený vtip. Ten bohatě využil po návratu do vlasti při psaní novinového sloupku Prattler , který byl velmi oblíbený. V osobním životě však Bierce příliš šťastný nebyl. Roku 1888 se rozvedl se svou manželkou, roku 1889 zemřel v sedmnácti letech jeho první syn a roku 1901 ve věku dvaceti sedmi let druhý. Roku 1896 Bierce přesídlil do Washingtonu, kde působil jako vyhledávaný publicista. Sám pořádal své Sebrané spisy, které vyšly ve dvanácti svazích v letech 1909 až 1912. V říjnu roku 1913 ...

Aloysius Bertrand

Aloysius Bertrand byl francouzský básník a spisovatel. Napsal sbírku básní v próze Gaspard de la nuit , podle níž složil stejnojmennou suitu skladatel Maurice Ravel. Založil žánr básně v próze ve francouzské literatuře a inspiroval symbolistické básníky. Narodil se ve městě Ceva v oblasti Piemont, jeho rodina se ale v roce 1814 usadila v Dijonu. Tehdy začal jeho zájem o toto město. Přispíval do místního deníku, jsa uznáván Hugem a Sainte-Beuvem. Krátce žil v Paříži, kde ale neměl úspěch, takže se vrátil do Dijonu a dále psal do místních novin. Gaspard de la nuit byl dokončen už v roce 1836, ale publikován byl až v roce 1842 poté, co Bertrand zemřel na tuberkulózu. Kniha byla znovuobjevena Baudelairem a Mallarmém a nyní je považována za klasiku francouzské poezie i fantastické literatury.

Alexandra Bracken

Americká spisovatelka.

Alena Bartoňová

Narozena 15. 11. 1957 v Jilemnici. Kadeřnice, spoluautorka kuchařky, autorka povídek a ilustrací.

Alena Bahníková

Alena Bahníková je česká překladatelka z italštiny a autorka učebnice italštiny. Otec Václav Bahník byl překladatel italské a antické literatury. Střední školu absolvovala v rodném Liberci. Studovala italštinu, francouzštinu a češtinu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy .Po absolutoriu začala učit italštinu a francouzštinu v Jazykové škole Praha, učí tam dodnes. Je autorkou a spoluautorkou učebnic italštiny. V roce 1976 se podílela na založení ineditního spolku Societas Incognitorum Eruditorum II . Od května 1976 do prosince 1988 vydávali , strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. Do Act přispívala především překlady z italštiny a francouzštiny, recenzemi nové italské beletrie, též cestopisnými črtami. V roce 1991 obdržela od I.D.I. cenu Angela Maria Ripellina Po listopadu 1998 začala učit též na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, učí zde dodnes.

Albín Bráf

Jeho otec byl hospodářským úředníkem na třebíčském valdštejnském panství, matka pocházela z měšťanské rodiny Trávníčků, třebíčských barvířů sukna. Ve svých deseti letech byl poslán do Prahy studovat na Akademickém gymnáziu, kde se tehdy teprve zaváděl český vyučovací jazyk. Po úspěšném absolvování gymnázia vstoupil v roce 1869 na právnickou fakultu v Praze. Rodina se v tu dobu po otcově smrti ocitla v tíživých materiálních podmínkách a Albín Bráf byl nucen sám se vydržovat na studiích. Studoval velmi úspěšně a závěrečnou rigororózní zkoušku, jejíž hlavní obsah tvořilo národní hospodářství a finanční věda, složil jednomyslně s vyznamenáním v roce 1874. 11. listopadu 1874 založil při Všehrdu národohospodářský odbor, jehož se stal předsedou a začal pracovat jako praktikant u trestního soudu. Díky prof. Eberhardu Jonákovi, ale i z materiálních důvodů připravoval ke zkouškám příslušníky několika hraběcích rodin. Styk s konzervativní českou aristokracií ovlivnil i jeho politické postoje. Jeho touha po učitelské dráze se v krátké době, a to ještě v roce 1874 splnila. Stal se totiž profesorem národního hospodářství a obchodní statistiky na Českoslovanské akademii obchodní v Praze. Roku 1877 byl na základě habilitační práce a vysoce hodnocené přednášky na téma „O vývoji svobody hospodářské“ jmenován jako soukromý docent národního hospodářství na pražské České technice. Byly mu svěřeny již honorované přednášky o zákonech stavebních a železničních. V roce 1879 po smrti Prof. Eberharda Jonáka, byl Bráf schválen suplentem národního hospodářství a statistiky na České technice a to současně při činnosti na obchodní akademii, která pro něho byla hlavním hmotným zabezpečením a přípravou pro vysokoškolskou profesuru. Na základě své práce „Studie o severočeských dělnických poměrech“ byl v lednu roku 1882 jmenován mimořádným profesorem národního hospodářství na právnické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1885 byl ve své funkci definitivně potvrzen a v roce 1890 byl jmenován ...

Alan Bradley

Alan Bradley se narodil v Torontu a vyrůstal v Cobourgu v Ontariu. Než odešel v roce 1994 do předčasného důchodu, aby se mohl plně věnovat psaní, působil 25 let jako ředitel oddělení televizní techniky v mediálním centru Saskatchewanské university. Mnohotvárnost jeho talentu mu vynesla četné ceny za dětské knížky, jeho povídky se dočkaly rozhlasových zpracování. Je také spoluautorem knihy Ms.Holmes of Baker Street, která vyvolala značný poprask svou teorií, že Velký detektiv je žena. Nyní žije Bradley na ostrově Gozo v souostroví Malta s manželkou a dvěma kočkami. Za Koláč s kapkou jedu získal v roce 2007 cenu Debut Dagger Award.

Agnija L'vovna Barto

Ruská básnířka pro děti, spisovatelka a scénáristka.

Adrienne Basso

Americká spisovatelka narozená ve Skotsku, též knihovnice, povoláním účetní, finanční poradkyně a marketingová analytička.

Adalbert Ludwig Balling

Páter Adalbert Ludwig Balling CMM je kňaz, spisovateľ, rehoľník.

Aaron Blabey

Australský spisovatel dětské literatury, ilustrátor, herec.

Zdzisław Bańkowski

Polský chemik.

Zdeněk Beťák

Autor technické publikace.

Zbigniew Brzeziński

Zbigniew Kazimierz Brzeziński byl polsko-americký politolog, vedle Henryho Kissingera a Samuela P. Huntingtona považovaný za šedou eminenci americké zahraniční politiky. V letech 1977–1981 byl bezpečnostním poradcem amerického prezidenta Jimmyho Cartera a později zahraničně-politickým poradcem Baracka Obamy. Zároveň byl profesorem americké zahraniční politiky na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru, poradcem Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu, D.C. a autorem odborných politologických knih. Vedle toho byl činný jako poradce mnoha velkých amerických a mezinárodních firem. Brzezinski se narodil ve Varšavě jako syn polského diplomata Tadeusze Brzezinského. Strávil část svého dětství v Lille , v Lipsku a v Charkově, v ruské části dnešní Ukrajiny, poté se s rodinou přestěhoval do kanadského Montrealu. Vystudoval McGillovu univerzitu v Montrealu, kde v roce 1949 získal titul bakaláře a v následujícím roce i magistra. V roce 1953 promoval v oboru politických věd na renomované Harvardově univerzitě, kde poté i přednášel. Roku 1961 přestoupil na Kolumbijskou univerzitu, kde převzal vedení nově založeného Institutu komunistických věd. Zbigniew Brzezinski se stal naturalizovaným občanem Spojených států amerických v roce 1958. V šedesátých letech působil jako poradce pro administrativy Kennedyho a Johnsonovy vlády. Během posledních let Johnsonovy administrativy byl zahraničněpolitickým poradcem viceprezidenta Huberta Humphreyho. V roce 1973 se Brzezinski stal prvním ředitelem Trilaterální komise, což byla skupina prominentních politických, akademických a vědeckých osobností ze Spojených států, západní Evropy a Japonska. Cílem této skupiny bylo posílit vztahy mezi těmito třemi regiony. Členem komise byl i budoucí americký prezident Jimmy Carter. Během své kandidatury na post prezidenta USA v roce 1974 si Carter vybral jako svého zahraničně-politického pora...

William Bloom

Britský holistický učitel, léčitel a autor publikací z oblasti holistického rozvoje.

Werner M Busch

Německý botanik, publikace o pěstování bonsají.

Walter M Bortz

Americký univerzitní profesor lékařství, knihy z oboru diabetologie, životosprávy a gerontologie.

Vojtěch Blodig

Narozen 8.10.1946. Zabývá se rasovou a politickou perzekucí, práce o protifašistickém odboji a terezínském ghettu.

Vladimíra Bičíková

Učebnice češtiny a práce z oboru didaktiky češtiny.

Vladimíra Bezpalcová

Středoškolská pedagožka, spoluautorka cvičebnice češtiny.

Vladimír Bor

Narozen 6. 12. 1941 v Praze, zemřel 6. 2. 2009. Doc. , PhDr., psycholog a filozof, pedagog a esejista. V letech 1965-1970 vystudoval na FF UK v Praze filozofii a osychologii a roku 1971 zde získal titul PhDr., když u Jana Patočky obhájil disertaci Bachelardova psychoanalýza epistemologického pole. R. 1982 získal atestaci z klinické psychologie na ILF a v letech 1985-1989 byl externím aspirantem Psychologického ústavu ČSAV v Praze. V letech 1970-90 pracoval jako klinický psycholog, od r.1991 působil na katedře kulturologie FF UK v Praze. Přednášel i na dalších vysokých školách, přičemž na pražské FAMU byl jmenován profesorem filmové a multimediální tvorby. Specializace na problematiku ludismů, imaginace, hry a humoru. Zabýval se významy symbolů, psal o filozofických kořenech české psychoterapie. Probíral se odkazem geniálních podivímů stojících na okraji zájmu na poli umění a věd .

Vincenc Baťa

Práce o automobilu Škoda.

Vasil Biľak

Vasil Biľak byl slovenský komunistický politik rusínského původu, známý jako přední neostalinista, podporovatel sovětské invaze a normalizace a ideolog KSČ. Byl rusínského původu . Narodil se v malé obci Krajná Bystrá na severovýchodní hranici Slovenska jako Vasil Gyula. Otec zemřel, když Biľakovi byly tři roky, matka v jedenácti; z jeho sedmi sourozenců přežil jen starší bratr Dimitrij. Po základní škole se vyučil krejčím v Hradci Králové u Františka Rouska; za normalizace o něm kolovala anekdota, že ve výučním listu měl napsáno „na saka nepouštět“ , to je ovšem nedoloženo. Od roku 1936 byl krejčovským dělníkem v Bratislavě. Uváděl, že se účastnil SNP, i to však bylo někdy popíráno: V roce 1936 Biľak vstoupil do komunistických Rudých odborů, v roce 1945 do KSČ. Od roku 1950 v rámci náboru dělnických kádrů začal dělat rychlou kariéru. Pracoval na krajském výboru KSS v Bratislavě a roku 1953 absolvoval Vysokou školu politickou ÚV KSČ; později tak používal akademický titul RSDr.. Působil pak jako vedoucí oddělení ÚV KSS, tajemník a vedoucí tajemník KV KSS v Prešově . Ve volbách 28. listopadu 1954 byl zvolen do Slovenské národní rady a znovu ve volbách roku 1960. V roce 1960 byl zároveň zvolen do Národního shromáždění; po volbách 1964 už působil jen v něm, respektive od r. 1969 ve Federálním shromáždění. Po většinu doby byl i členem předsednictva všech těchto orgánů, pokud právě neměl významnější exekutivní funkce. X. sjezd KSČ v červnu 1954 zvolil Biľaka členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa , jímž zůstal až do roku 1989; po následujícím sjezdu Komunistické strany Slovenska byl v letech 1955–1968 a 1969–1971 členem ÚV KSS. 8. prosince 1958 Biľak ve 12. Sboru pověřenců nahradil př...

Václav Břežan

Václav Březan byl rožmberský archivář, knihovník a kronikář. Václav Březan se narodil v rodině mlynáře v Březně u Postoloprt. Absolvoval bratrskou partikulární školu v Mladé Boleslavi a poté studoval na známých německých universitách v Heidelbergu a Štrasburku. Vynikal všestranným vzděláním a kulturním rozhledem. Ovládal také na velmi dobré úrovni latinu, němčinu, francouzštinu a řečtinu. V roce 1593 vstoupil do služeb Petra Voka z Rožmberka, nejprve na jeho krumlovský dvůr, poté o rok později nastoupil jako písař v soudní kanceláři. Dne 22. listopadu 1596 byl pověřen správou rozsáhlého rožmberského archívu, který katalogizoval a detailně uspořádal. Jeho práce spočívala především v třídění listinného materiálu, který zachycoval rodové i zemské listiny, jež Rožmberkové shromažďovali již od 14. století. Přibližný obsah řady později ztracených listin známe dnes právě jenom díky pečlivému katalogovému zápisu v rukopisném inventáři. Březan spravoval i proslulou rožmberskou knihovnu. Tato knihovna byla považována za největší a nejlepší šlechtickou knihovnu ve střední Evropě. Obsahovala přes 11 000 svazků, mimo jiné také prakticky všechnu knižní produkci vydanou do té doby Čechách. I tuto knihovnu Březan uspořádal a pořídil její rukopisný katalog. K označování knih bylo pořízeno více než 20 různých ex libris a supralibros, které pro ni vytvořil tehdejší slavný malíř a grafik Jiljí Sadeler. Sám Petr Vok tuto knihovnu rád ukazoval svým hostům, což Březanovi přinášelo prestiž a dávalo příležitost se seznamovat s představiteli tehdejší společnosti. Sám se také tituloval jako praefectus bibliothecae či bibliothecarius et studiosus antiquitatis. V letech 1602-1608 společně s dalšími pěti pomocníky sestavil rukopisný systematický katalog, ve kterém celý knižní fond rozčlenil do šesti skupin podle jednotlivých vědních oborů a který neměl co do úrovně a kvality ve své době obdoby. Po prodeji Českého Krumlova roku 1602 a přesídlení Petra Voka do Třeboně se v...

Václav Bláha

Václav Bláha byl český hudební skladatel a trumpetista. Chodil jen do obecné školy, sám se naučil hrát na trubku a byl samoukem i v kompozici. Působil v kavárenských souborech, kinoorchestrech, v lidových a vojenských kapelách, které jej nejvýrazněji profilovaly. V polovině 30. let 20. století nastoupil na místo 2. trumpetisty v orchestru R. A. Dvorského, což bylo jeho nejvýznamnější působiště. V nakladatelství R. A. Dvorského také do roku 1948 vydal většinu svých písní na gramofonových nahrávkách i tiskem. Po skončení 2. světové války krátce vedl vlastní soubor. Zatímco jako interpret se nevyhýbal moderní populární hudbě, jako skladatel se věnoval především hudbě lidové, a to i jako autor textů. Svoji úspěšnou kariéru skladatele odstartoval roku 1933 polkou Moje zlatá Anny. Polky patřily mezi jeho nejznámější skladby, např. Jetelíček u vody, Dokolečka, dokola a Včera jsem tě čekala, uspěl i s valčíky Červená sukýnka, Hvězdička a Tuláček, z dalších známých lze jmenovat pochodovou píseň Děvče jako růže a sousedskou Babička vzpomíná, ohlas měly i jeho pochody, tanga, mazurky aj. V druhé polovině 40. let se pokoušel psát budovatelské a masové písně, v 50. letech začal tvořit pro děti, známou se stala píseň Tancovala žížala. Od roku 1951 vydával v Orbisu a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze, kde vyšly jeho Dětské písně pro zpěv a klavír na slova Miloše Veselého.

Václav Benda

Václav Benda byl český filosof, kybernetik, katolický aktivista, pravicový politik a protikomunistický disident, politický vězeň komunistického režimu a zakladatel a první předseda Křesťanskodemokratické strany. Jeho syn Marek Benda rovněž působí v politice. Václav Benda vystudoval bohemistiku a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , v této době byl aktivní ve studentském hnutí a podílel se na zakládání klubů katolické mládeže. Na FF UK působil v letech 1969 až 1970 jako asistent. Poté v letech 1970–1975 vystudoval teoretickou kybernetiku na MFF UK. Pro svou katolickou víru a neochotu vstoupit do KSČ vystřídal mnoho povolání. V letech 1975 až 1977 pracoval jako počítačový odborník ve Výzkumném ústavu matematických strojů. Až do roku 1976 nevystupoval proti komunistickému režimu. Avšak otřásl jím proces s hudebníky ze skupiny The Plastic People of the Universe. Byl jedním z iniciátorů a prvních signatářů Charty 77. Za to byl vyloučen z Revolučního odborového hnutí a posléze i propuštěn z práce. V letech 1979 až 1984 byl mluvčím Charty 77, v roce 1978 se pak podílel na založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Za svou činnost byl v letech 1979 až 1983 vězněn pro podvracení republiky. Mimo to se on i jeho rodina stali terčem různého šikanování ze strany státní moci – byl propuštěn z práce, vyslýchán, byl mu vypnut telefon a kontrolována pošta, v jeho bytě byla domovní prohlídka, při které mu byly zabaveny některé věci. Tyto ústrky ho podle jeho slov učinily ještě zatvrzelejším v boji s režimem. V roce 1984 byl pozván na kongres Wege zu einer Europäischen Friedensordnung, který se konal v západoněmeckém Heidelbergu. Kongresu se rozhodl nezúčastnit, protože měl obavy, že by mu československé orgány nedovolily návrat do vlasti. Místo toho poslal účastníkům dopis, ve kterém jim vyjádřil podporu a sympatie a poprosil je, aby protestovali proti uvěznění disidenta Lad...

Tomáš Belko

Narozen 5. 6. 1965 v Praze. Autor písňových textů, divadelních a filmových scénářů, muzikálových libret a povídek. Tenorsaxofonista. Kreativní ředitel reklamní agentury Ogilvy.

Tomáš Bednařík

Narodil se 21. 4. 1954 v Rakovníku. Po maturitě na Gymnáziu Zikmunda Wintra v Rakovníku vystudoval obor publicistika na katedře filmové a televizní žurnalistiky Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Tady také po postgraduálním studiu získal v roce 1986 doktorát filozofie. Věnuje se publicistice, historii a záhadám.

Táňa Balcová

Mgr. Slovenská autorka jazykových slovníků .

Tamás Bárány

Maďarský spisovatel a básník.

Tahar Ben Jelloun

Tahar ben Jelloun je prozaik, básník, esejista a novinář původem z Maroka, žijící ve Francii. Patří k nejpřekládanějším arabským autorům a předním představitelům frankofonní maghrebské literatury. Tahar Ben Jelloun navštěvoval v rodném městě nejprve bilingvní arabsko-francouzskou základní školu, poté studoval na francouzském gymnáziu v Tangeru. V Rabatu pokračoval ve studiu filozofie na univerzitě Mohammeda V. V této době začal se psaním básní, které vyšly ve sbírce Hommes sous linceul de silence . Po úspěšném ukončení studia filozofii vyučoval. Nicméně, v roce 1971 opustil Maroko a odešel do Francie, protože nebyl schopen reflektovat arabizaci výuky filozofie a necítil se vzdělán k tomu arabsky přednášet. Usadil se v Paříži, kde pokračoval ve studiu psychologie. Od roku 1972 je pravidelným přispěvatelem deníku Le Monde. V roce 1975 obdržel doktorát ze sociální psychiatrie; jeho styl psaní bude od nynějška prosycen zkušenostmi z psychoterapie. V roce 1985 vydává román Dítě pouště , který ho proslaví. Za knihu Posvátná noc , volné pokračování Dítěte pouště, obdrží v roce 1987 prestižní Prix Goncourt. Kromě románu je i autorem pedagogických esejí, např. Rasismus vysvětlený mé dceři nebo Islám vysvětlený dětem a často se účastní přednášek na školách a univerzitách, ať už v Maroku, ve Francii nebo jinde v Evropě. Jeho romány Dítě pouště a Posvátná noc jsou přeloženy do více než čtyřiceti jazyků, mimo jiné do korejštiny, hindštiny, indonéštiny. Rasismus vysvětlený mé dceři, který byl knižním trhákem s více než 400 000 prodanými exempláři, je pak přeložen do 33 jazyků, z nichž stojí za zmínku africké jazyky afrikánština, ixixhosa a swati, dále pak bosenština a esperanto. Zajímavostí je, že do arabštiny si většinu knih přeložil sám....

Tabea Bach

Narodila se v Tübingenu, vyrůstala v jižním Německu a ve Francii, studovala v Mnichově a ve Florencii. Dnes žije s manželem na venkově ve Schwarzwaldu. Než se začala naplno věnovat psaní, živila se jako operní dramaturgyně. Ráda a často cestuje.

Světla Brendlová

Mgr., učitelka angličtiny.

Svatopluk Beneš

Svatopluk Beneš byl český divadelní, filmový a televizní herec, který byl znám široké veřejnosti množstvím komických i dramatických rolí. Hrál v Divadle na Vinohradech a v Městských divadlech pražských, od svých 16 let i ve filmu, kde se stal záhy filmovou hvězdou v rolích romantických milovníků. Populární je jeho postava nadporučíka Lukáše z filmové dilogie Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím . Větší i menší role si zahrál v desítkách televizních inscenací až do devadesátých let. Svatopluk Beneš se narodil v Roudnici nad Labem jako syn železničáře Petra Beneše , matka se jmenovala Růžena . Měl dvě sestry a bratra. Děti byly přísně vychovávány, doma se nesmělo používat neslušných slov. Na gymnáziu se začal věnovat herectví a z kvarty utekl na konzervatoř do Prahy . Otec se to dozvěděl až později a pak odmítl synovi platit podnájem. Proto Beneš do Prahy denně dojížděl a přivydělával si rok stážemi v divadle. V šestnácti letech stanul poprvé před kamerou ve filmu Hudba srdcí, první významnou rolí byl propadající student ve filmu Studentská máma . Po škole nastoupil v devatenácti letech do Divadla na Vinohradech a hrál zde mezi léty 1935 až 1950 , ale většinu života prožil na prknech Městských divadel pražských . Jeho filmovými partnerkami se záhy staly filmové hvězdy Marie Glázrová, Lída Baarová, Zorka Janů, Adina Mandlová. Celoživotní bylo jeho přátelství s Natašou Gollovou. Po roli Šimona v Ohnivém létě dostal brzy další příležitost k rolím mladých romanticky až nešťastně zamilovaných mladých studentů v adaptaci Mrštíkovy Pohádky máje a ve filmu Minulost Jany Kosinové , ve filmu Noční motýl si zahrál poručíka Kalu, do něhož je bezhlavě zamilovaná Marta Dekasová . Později začínají jeho role nabývat komediálnější polohy, např. ve f...

Suzanne Brockmann

Americká autorka, která se uvedla románovou prvotinou v již v roce 1996. Od té doby si stačila získat srdce čtenářů po celém světě. Její doménou jsou bestsellery plné napětí, ale nevyhýbá se ani romantickým zápletkám. Několik knih také má vydaných pod svým pseudonymem - Anne Brock.

Stanislav Balík

Narozen 19. 7. 1969 ve Znojmě. Akademický pracovník.

Slávka Benediktová

Autorka příruček o tvorbě výrobků z oboru umělecké tvořivosti.

Simon Beckett

Britský novinář a prozaik.Píše pro vícero periodik, mj. The Times, The Daily Telegraph či The Observer. Než nastoupil dráhu žurnalisty a spisovatele na volné noze, strávil část života ve Španělsku a hrál na bicí v několika skupinách. Žije s manželkou v Sheffieldu. V devadesátých letech publikoval čtveřici psychologických románů, celosvětovou pozornost mu však přinesla až série thrillerů s postavou doktora Davida Huntera: premiérový díl - Chemie smrti - byl přeložen do sedmadvaceti jazyků. O rok, resp. tři roky později, k němu přibyla dvě pokračování, Written in Bone a Whispers of the Dead.

Silvia Bystričanová

Narodená v znamení Vodnára.

Sigrid Boo

Norská prozaička.

Siegfried Brockert

Německý psycholog, založil populárně vědecký časopis "Psychologie Heute" a byl jejím dlouholetým šéfredaktorem. Pracoval rovněž jako šéfredaktor periodik "Sozialmagazin" a "Warum". Dnes působí jako poradce a svobodný autor v Mnichově. Vedle "ovládání stresu" se Siegfried autorem tří dalších knih - "nejlepší šéf , Méně pracovat, více udělat . "Dokonale hovořit, srozumitelně se vyjadřovat. Tak se stanu úspěšným řečníkem" .

Shigor Birdman

Shigor , podivná entita potácející se po českých hospodách, lesích a internetu, se údajně zrodil při tajném experimentu nejmenované tajné společnosti v hloubi některého z hlubinných ostravských dolů, poblíž dodnes utajovaných ložisek radioaktivní rudy. Podařilo se mu infilitrovat lidskou společnost, mezi kterou přežívá dodnes a tropí si z ní legraci, pokud zrovna neplánuje její zničení a nastolení osvíceného absolutismu. Nějakou dobu se mu dokonce dařilo řádit v ozbrojených silách a měl se svou kariérou velké plány, které mu však vojenská byrokracie nevědomky zatrhla. Od té doby se většinu času ukrývá ve vietnamské džungli a plánuje velký comeback. Jeho současným plánem je zničení lidských myslí psaním obludné poezie i prózy, připadně vytvářením počítačových her, které skrytě manipulují s psychikou nebohých hráčů. Naštěstí pro lidstvo se mu prozatím nepodařilo proniknout do tajů produkování hudby. Kromě plánování konce světa, zakládání náboženských sekt, konzumace velkého množství alkoholu, vytváření všelijakého literárního a neliterárního braku občas budí rozruch na veřejnosti i v soukromí za použitím sečných či střelných zbraní , ale přes několik nedorozumění s policií je stále na svobodě.