Výpis všech autorů

Jan Antonín Baťa

Narodil se v Uherském Hradišti jako nejmladší syn Antonína Bati Jan Karel. Později si změnil své jméno po svém otci na Jan Antonín Baťa. V rámci rozvoje společnosti uskutečnil cestu kolem světa, na které kontroloval stávající pobočky, hledal nové dodavatele i uzavíral nové kontrakty. Celou cestu uskutečnili na palubě tehdy ultramoderního letounu Lockheed Electra. Z Baťovského letiště v Otrokovicích odlétli 6. ledna 1937. Cesta vedla přes Rakousko, Itálii, Tunisko, Lybii, Egypt, Britské mandátní území, Libanon, Irák, Persii, Indii, Barmu, Thajsko, Nizozemskou východní Indii, Singapur, Malajsii, Francouzskou Indočínu, Hong – Kong, Čínu, Japonsko, Havajské ostrovy, USA, Kanadu, Francii a Německo zpět do Československa. Celá výprava přistála, podle plánu 1. května 1937 v 8.49 místního času. Z této cesty vznikl filmový dokument, bohatá fotodokumentace a cestopisná kniha Za obchodem kolem světa. 13. března 1939 opustil území Československa. Odletěl do Británie a později do Ameriky. Byl však obviněn ze spolupráce s nacisty , čímž mu byl znemožněn pobyt ve Spojených státech. Po válce se marně pokoušel očistit své jméno, v této snaze byla úspěšná až jeho rodina v roce 2007, kdy soud definitivně uznal Jana Antonína Baťu nevinným. Za svého života vedl rovněž soudní spor s ostatními členy rodiny o vlastnictví společnosti Baťa . Ani v tomto sporu nebyl úspěšný; majetek připadl Tomáši Janu Baťovi . Jan Antonín Baťa, poté co se uchýlil do Jižní Ameriky, založil řadu nových obuvních a jiných společností. Zakládal a rozvíjel nová města podle vzoru Zlína . Byl dokonce navržen na Nobelovu cenu za mír. Zemřel roku 1965 v Brazílii....

J. K Baby

Narozen 1.1.1915 v Pozořicích u Vyškova, zemřel 11.5.2001 ve Stuttgartu .Filosof, skautský činovník, spisovatel skautských knížek, v emigraci vysokoškolský pedagog, výzkumy za Polárním kruhem a v poušti Kalahari, vysokoškolský profesor, biolog, ornitolog a zoopsycholog.

Immanuel Birmelin

Švýcarský biolog a ornitolog. Autor chovatelských příruček.

Helen Brooks

se narodila a dodnes žije se svou rodinou v Northamptonu v Anglii. Ačkoliv velmi ráda tráví dovolenou někde v cizích zemích, nikde jinde by žít nechtěla. Helen potkala svého manžela v šestnácti letech a i dnes po pětatřiceti letech je mezi nimi stále stejné kouzlo. Mají tři krásné děti Caru, Faye a Benjamina. V domě s nimi žijí ještě domácí mazlíčci - dva psi. Helen začala psát v roce 1990, kdy oslavila čtyřicáté narozeniny. Splnila si tak svůj sen z doby dospívání, neboť předtím se musela věnovat svým třem dětem a hektickému rodinnému životu. Dnes má na svém kontě již osmatřicet romancí a několik ság. Helen je velkou milovnicí zvířátek, dlouhých procházek po okolí s manželem, čtení a plavání. Volný čas velmi ráda tráví na své nádherné staré zahradě v lehátku na slunci a se sklenkou dobrého červeného vína. Helen se v současné době věnuje pouze psaní romantických příběhů, což ji plně uspokojuje. Sama se přesvědčila, že realita je leckdy zajímavější než fantazie. Při psaní příběhů čerpá ze svých zkušeností sekretářky - moc dobře ví, že každá mladá dívka sní o svém šéfovi. Jejím nejoblíbenějším filmem je Osobní strážce a miluje písničky od Beatles. Na mužích nejvíce obdivuje něžnost.Na otázku, čím by byla, kdyby nepsala knížky, odpověděla: "Určitě bych pracovala v nějakém zvířecím útulku nebo jako veterinární sestra." České čtenářky si od Helen Brooksové mohly dosud přečíst deset knížek v edicích Polibky , Romance a Desire a na další se mohou těšit.

Hana Benešová

Narozena 3.1.1929 v Praze. PhDr., překlady z italštiny, učebnice a slovník italštiny a francouzštiny.

Gustav Bareš

Byl to český a československý novinář, politik Komunistické strany Československa, poslanec Národního shromáždění ČSR a stranický ideolog. Po roce 1952 odstavený od moci v rámci vnitrostranického boje.

Grigorij Jakovlevič Baklanov

Grigorij Jakovlevič Baklanov byl ruský spisovatel a filmový scenárista. Narodil se v židovské rodině jako Grigorij Fridman, příjmení Baklanov používal od roku 1952. Od roku 1942 byl členem komunistické strany. Za druhé světové války narukoval jako dobrovolník k dělostřelectvu a bojoval v řadách Jihozápadního frontu. V roce 1943 byl nedaleko Záporoží raněn. V roce 1945 obdržel Řád rudé hvězdy. Jeho starší bratr ve válce padl. V roce 1951 absolvoval Gorkého literární institut a otiskl první povídku v časopise Kresťjanka, v roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR a o rok později mu vyšla první kniha. Psal o svých zkušenostech z války, byl představitelem proudu nazývaného „poručická próza“, zaměřeného na individuální osudy mladých řadových vojáků. V roce 1964 napsal knihu Červenec 1941, která kvůli kritice stalinských čistek ve vedení armády mohla vyjít až o čtrnáct let později. Je autorem scénářů k filmům Chvějící se země a Bylo to v máji, jeho knihy vyšly ve 36 zemích. V roce 1982 mu byla udělena Státní cena SSSR. V roce 1986 se stal šéfredaktorem časopisu Znamja. Publikoval v něm dlouho zakázaná díla, hlásil se k politice glasnosti a vyzýval ke stažení sovětské armády z Afghánistánu. Angažoval se v organizaci Memorial, v roce 1993 byl jedním ze signatářů Dopisu čtyřiceti dvou na podporu politických a hospodářských reforem. V letech 1996 až 2001 byl členem rady ruského prezidenta pro kulturu.

Graham Brown

Graham Brown je americký spisovatel.Píše romány.Napsal romány či thrillery jako Černý déšt či Černé slunce.Napsal jich více.Oba tyto romány jsou vynikající... Americký spisovatel Graham Brown si ze svého dětství pamatuje zejména to, jak často se se svou rodinou stěhoval, proč, to sám Graham nikdy nezjistil. Kolikrát se rodina stěhovala, tolikrát později Graham vyzkoušel nejrůznější zaměstnání. Svou kariéru začínal jako pilot, po nějaké době dokončil svá další studia a stal se právníkem. Ani tato práce jej však moc nenaplňovala a proto se později rozhodl založit vlastní filmu zaměřenou na zdravotní pojištění. Žádná z těchto kariér jej tolik nenaplňovala a postupně se Graham Brown začínal zajímat o literaturu. Hned první thriller tohoto autora si získal obrovskou pozornost a Brown opustil svá předešlá zaměstnání, aby se mohl plnohodnotně věnovat právě psaní. Velkou inspirací Grahamu Brownovi jsou Stephen King, ale také paranormální televizní seriál Akta X. Dnes má Graham Brown na svém kontě hned několik románů, přeložených do mnoha světových jazyků. ddkk

Giorgio Bergamino

Autor naučné literatury pro děti a mládež.

Gabrielle Bernstein

Autorka tří úspěšných knih a vůdčí osobností nového duchovního hnutí. Pořádá přednáškové cykly i semináře a vystupuje v médiích. Je zakladatelkou sociální sítě HerFuture.com a její videoblogy naleznete na www.Gabbyb.tv.

Frank A Boston

Frank A. Boston je pseudonym, pod kterým publikuje Antonín Šrámek a Karel Schulz

Francis Bacon

Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu; byl anglický filosof, vědec, historik a politik, propagátor vědeckého experimentu. Iniciátor novověkého pojetí poznání, podle kterého je cílem vědy a filozofie zlepšovat podmínky lidského života. Zakladatel anglického materializmu, empirismu a novodobé experimentální vědy. Založil a zpopularizoval induktivní metodu pro vědecké bádání . Dosáhl nejvyššího úřadu v Anglii, tj. pozice Lorda kancléře. Francis Bacon se narodil do rodiny Sira Nicholase Bacona, lorda strážce pečeti, a jeho druhé manželky Anny Cook. Jeho rodina pocházela z tzv. nové šlechty, která získala své majetky po likvidaci statků římskokatolické církve v Anglii. Strýc lord Burleigh byl významným ministrem. Francis Bacon byl ve dvanácti letech poslán do šlechtické přípravky na univerzitu v Cambridge, kde jako dítě vynikal svou genialitou. Když se hanlivě vyjádřil o Aristotelovi a stoupencích scholastiky, byl nucen školu opustit. Již v mládí si byl vědom toho, že je třeba reformovat současnou vědu a školství. Uchýlil se do Francie a doprovázel anglického velvyslance na dvůr Jindřicha III. Po necelých třech letech se kvůli smrti svého otce v únoru 1579 vrátil do Anglie. I když se připravoval na právnickou kariéru a s úspěchem začal studium judikatury, dal nakonec přednost politice. S podporou svého strýce se Francis Bacon stal členem parlamentu , kde působil téměř čtyřicet let a získal pověst vynikajícího řečníka. Byl přítelem a právním poradcem Roberta Devereuxe, 2. hraběte z Essexu, favorita královny Alžběty I. , ale v procesu po pokusu o státní převrat se postavil na stranu královny, předložil důkazy proti spiklencům a obvinil je z velezrady. Jeho vystoupení bylo veřejností odsouzeno. Jako královnin rádce svou státní politiku Bacon opíral o Machiavelliho učení a podporoval ji ve snaze o získávání nových území a ovládnutí mořských cest, v č...

Felix Boom

Pavel Skramlík je český sportovní novinář, bloger a spisovatel. Od roku 2010 používá v literární tvorbě pseudonym Felix Boom. Pochází z České Lípy, mezi jeho předky patřil dle genealogické studie mj. Emilián Skramlík, pražský purkmistr v letech 1876 až 1882. Studoval na tehdejší Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy. V médiích působí od roku 1969 už od dob studií. V letech 1974–1978 pracoval v Zemědělských novinách. V letech 1978–1982 si odpykával trest za údajnou účast na loupeži ve věznici v Minkovicích. Jeho spoluvězni byli mj. Petr Cibulka, Jiří Wolf, Jiří Gruntorád, Jiří Chum a další disidenti. V roce 1984 publikoval pod vlastním jménem svou první knihu o historii klubu Bohemians Praha, která byla bestselerem, stejně jako jeho druhá publikace Patino z roku 1992. V letech 1984–1988 byl sekretářem fotbalového klubu Bohemians Praha. Po sametové revoluci se k 1. lednu 1990 stal vedoucím sportovního oddělení obnoveného deníku Lidové noviny. V letech 1992–2001 působil v bulvárním deníku Blesk, kde se věnoval zejména investigativní sportovní žurnalistice. Jeho hlavním novinářským oborem je především fotbal. Po odchodu z Blesku působil v denících Super, Večerní Praha, SuperSpy, Impuls a v magazínech Sport Style, Aha!Sport a Stadion. V letech 2003 až 2006 pracoval jako mediální ředitel vydavatelství 100+1 a byl rovněž šéfredaktorem časopisu Svět vědy, poté zástupcem šéfredaktora magazínu Paparazzi. V období od září 2006 do prosince 2007 se společnicí vydával sportovní magazín Totalsport, byl jeho spolumajitelem a šéfredaktorem. Po rozkolu ve firmě vydávání sám zastavil. Od počátku roku 2008 do konce července 2012 byl vedoucím sportovní redakce tiskové agentury Mediafax v rámci TV Nova. Od 1. srpna 2012 do října 2016 byl šéfeditorem fotbalového magazínu Hattrick, nyní je externím autorem článků. Od ledna 2017 je hlavním redaktorem knižního vydavatelství Omega v rámci projek...

Eva Bedrnová

doc. PhDr. Eva Bedrnová, CSc Promovaná psycholožka, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se pedagogické a poradenské činnosti v oborech psychologie a sociologie. Přednáší na Vysoké škole ekonomické, Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha a dalších. Je autorkou mnoha odborných publikací a učebnic, z nichž některé získaly ocenění Dilie a MŠMT ČR.

Eva Bacigalová

Vyštudovala Matematicko-fyzikálnu fakultu Univerzity Komenského, odbor astronómia a astrofyzika. S hviezdami naozaj pracuje dodnes, aj keď ide o hviezdy šoubiznisového neba. Viac ako 15 rokov pôsobila vo Fun Radiu ako moderátorka, celé desaťročie uvádzala poslucháčsku hitparádu Top Fun. Dnes je novinárkou na voľnej nohe, riaditeľkou Moderátorskej školy Bratislava, jej hlas často využíva aj televízia TVA. V lete, počas novinárskej uhorkovej sezóny, tak môže byť pokojne aj naturistkou. Eva Bacigalová je mladá slovenská autorka. Nedávno jej vyšla vo vydavateľstve evitapress malá útla knižka, ktorá mala na Slovensku veľký úspech.

Erich Bauer

Vystudoval psychologii v Mnichově. léta pracoval v nemocnicích jako diplomovaný psycholog a terapeut. Od roku 1980 se začal zabývat astrologií. Studoval v Indii a v USA., potom začal používat astrologii spolu s psychologickými metodami. Je předsedou astrologického svazu Planetwork v Mnichově. Kromě toho pravidelně vystupuje v televizi i v rozhlasu, je známý jako autor četných článků v časopisech i řady knih o astrologii.

Émilie Beaumont

Francouzská autorka dětských knížek. Od roku 1992 je ředitelkou nakladatelské společnosti Éditions Beaumont, která se zaměřuje na vzdělávací knihy pro nejmenší děti.

Dušan Budzak

Dave Barry

David Barry, Jr. je známý americký humorista, v letech 1983–2005 sloupkař floridských novin Miami Herald, nositel Pulitzerovy ceny a autor několika knih. Jeho humor vychází z pozorování každodenní reality, často zprostředkované dopisy čtenářů jeho sloupků, rozvíjené a doplňované jeho fantazií, což někdy rozlišuje svou oblíbenou frází tohle si nevymýšlím. V roce 2002 vydal román Velký průšvih. Česky vyšly dále jeho knihy Dave Barry také hraje na sólovou kytaru ve skupině Rock Bottom Remainders tvořené slavnými americkými spisovateli.

Clotilde Bruneau

Francouzská výtvarnice a scénáristka, píše komiksy.

Christopher Blanc

Překladatel z angličtiny, autor knih rozličných žánrů pod různými pseudonymy, především pro nakladatelství Harlequin. Pod pseudonymem Catherine Dashwood píše detektivky.

Čestmír Böhm

Narozen 1924, zemřel 1.2.2005. Zahradní architekt.

Carola Biedermannová

Carola Biedermannová, rozená Zeyerová , byla česká právnička, spisovatelka a feministka. V roce 1970 úspěšně zakončila studium na právnické fakultě Univerzity Karlovy a tři roky potom pracovala jako právnička Tesly Karlín. V roce 1966 se umístila na třetím místě v soutěži krásy Miss Praha. V roce 1973 nastoupila Biedermannová jako mzdová metodička na Generální prokuraturu, kde zůstala 20 let. V roce 1978 se vdala za Petra Biedermanna a narodili se jí dva synové – David a Richard. Zapojila se do pražského sci-fi klubu Julese Vernea a jezdila po akcích Československého fandomu. I v přednáškách na Parconu se projevovala jako odhodlaná feministka. Netajila se svými zálibami v šití, ježdění na koni a chovem papoušků. Psát začala pro fanziny a časopisy po roce 1988 a brzy se stala i autorkou několika vědeckofantastických a fantasy knih. Od roku 1994 byla redaktorkou sci-fi časopisu Nemesis.

Breakout

Breakout byla významná polská bluesrocková skupina, která vznikla v roce 1968 po rozpadu skupiny Blackout. V čele skupiny stáli kytarista Tadeusz Nalepa a zpěvačka Mira Kubasińska, kteří byli významnými osobnostmi polské rockové scény. Breakout je považována za jednu z nejvýznamnějších kapel v historii polského rocku, známou svou jedinečnou směsí blues, rocku a polské lidové hudby.

Bohdan Bittmann

Narozen 25.12.1877 v Jičíně. Autor personálních monografií, překladatel z ruštiny.

Blahoslav Bednář

Narozen 18.12.1916 v Kloboukách u Brna, zemřel 20.10.1998. MUDr. DrSc., profesor patologické anatomie na Universitě Karlově, redigoval časopis "Československá pathologie", práce z oboru.

Arnošt Inocenc Bláha

Inocenc Arnošt Bláha byl český sociolog, filosof, pedagog, psycholog, politolog a kulturolog. Jednalo se o renesančního člověka, kterého doprovázelo všestranné nadání a široký rozhled v několika vědních oborech. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově v roce 1897, začal studovat teologický seminář v Hradci Králové, ale protože se stal stoupencem katolického reformního hnutí, byl z něj vyloučen. Odešel proto na filosofickou fakultu do Vídně a po roce přešel do Prahy. Studia dovršil v Sorbonně v Paříži a stal se středoškolským profesorem, který vystřídal mnoho působišť. Učil na pražském Žižkově, v Litomyšli a v Novém Městě na Moravě. V letech 1908-1909 si vzal studijní dovolenou, odjel do Francie a v Paříži se stal žákem Émila Durkheima, největší vědecké autority v sociologii 20. století, který byl průkopníkem sociologického pozitivismu. Doktorát z této vědecké disciplíny obhájil v Praze a vědeckou habilitaci pak získal v Brně, kde byl od roku 1924 řádným profesorem sociologie. Bláha jako profesor V letech 1931–1932 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Nežil jenom pedagogickou prací a vědou, zabýval se i prací literární. Na počátku století vydal dvě básnické sbírky Po cestách vítězů a Ať je země písní . Další poezii zveřejňoval v časopisech, pro které i překládal. Pro časopisy byl určen i jeho román Liduška a řada povídek. Jeho literární zdatnost byla znát i na jeho odborných dílech, i když jeho hlavní dílo Sociologie vyšlo až po jeho smrti v roce 1968. Inocenc Arnošt Bláha zemřel 25. dubna 1960 v Brně.

Antonín Blahovec

Učebnice elektrotechniky.

Anne-Sophie Baumann

Francouzská autorka knih pro děti.

Anna Benešová

Anna Benešová byla zdravotnice, spojařka, mnohonásobná válečná hrdinka, která přímo na bojištích zachránila nejméně dvě stě vojáků. Účastnila se bitev u Sokolova, Kyjeva, Žaškova, Rudy a Bílé Cerkeve. Anna Benešová pocházela z Konecchlumí v Podkrkonoší ze skromných poměrů, které ji v mládí přivedly do dělnického hnutí. Zde se seznámila s mladým úředníkem Oskarem Benešem, za něhož se provdala. Dívčí jméno Benešová jí díky shodě se jménem manžela po svatbě zůstalo. V roce 1939 se manželé Benešovi rozhodli emigrovat z okupované republiky, nejdříve do Polska, později do Sovětského svazu. Usadili se v Kirgizii, kde je zastihlo v červnu 1941 napadení SSSR Německem. Když se manželé Benešovi dozvěděli, že se organizuje československá vojenská jednotka v Buzuluku, přihlásili se do 1. československého polního praporu v Sovětském svazu. Po odvodu byla Anna zařazena do výcviku pro zdravotnice. Patřila ke skupině prvních 38 žen, které odjely na frontu. V době bojů byla přidělena k minometné rotě, ve které působil i její manžel. Na frontě se podle svědků chovala statečněji než mnozí muži , podobně jako další zdravotní sestry. Zatímco bojující vojáci se kryli v zákopech či za terénními nerovnostmi, zdravotnice se za zraněnými plazily až do předních linií, často doslova na dosah nepřítele. Po odtažení mnohem těžších vojáků a jejich ošetření se pak ženy opět vracely na bojiště. V Novochopjorsku absolvovala radiotelegrafický kurz a jako velitelka radiodružstva 1. československé brigády bojovala u Kyjeva, Bílé Cerekve a Žaškova. V těchto bojích byla těžce zasažena střepinou granátu do levé nohy. Během Karpatsko-dukelské operace byla opět dvakrát zraněna. Po vyléčení se vrátila k brigádě. V té době byla povýšena do hodnosti podporučíka. O úmrtí manžela, který na sklonku války padl, se Anna Benešová dozvěděla až po válce. V květnu 1945 zastávala funkci velitele radiostanice a velitelky s...

Alena Benešová

Překládala pro děti z němčiny, slovenštiny, polštiny a angličtiny, uspořádala sborníky a výbory.

Zdeněk Bár

Zdeněk Bár byl český spisovatel a regionální kulturní pracovník. Narodil se v rodině řídícího učitele Josefa Bára a jeho manželky Karly . Byl mladší ze dvou synů. Po maturitě na reálném gymnáziu v Příboře studoval na Univerzitě Karlově v Praze. Začal studovat práva, ale pokračoval na filozofické fakultě, kde studoval němčinu, francouzštinu a češtinu. Na studium, které ukončil úspěšně roku 1927, navázal zkouškami učitelské způsobilosti v roce 1929. V roce 1926 získal z Fondu Julia Zeyera ČAVU stipendium 400 Kč, což mu umožnilo vycestovat do Francie. V průběhu studií začal vyučovat na reformním reálném gymnáziu v Praze. V letech 1927–1936 byl pedagogem na reálném gymnáziu v Hlučíně, v letech 1936–1946 na stejném typu školy v Ostravě. V období 1946–1949 byl lektorem češtiny na univerzitě v Grenoblu. V roce 1948 se Zdeněk Bár vrátil na prázdniny z Grenoblu do vlasti, ale již nebyl znovu ministerstvem nově jmenován lektorem. V říjnu 1949 byl zatčen a odsouzen na patnáct let vězení. Podmínečně byl propuštěn v prosinci 1957. Po propuštění z vězení pracoval jako úředník, rehabilitován byl v roce 1967. V letech 1967–1974 byl ředitelem hlučínského kulturního domu. Zdeněk Bár byl ženat, jeho žena Blanka byla středoškolská profesorka a redaktorka Moravsko-slezského deníku. Manželé Bárovi měli dceru Blanku . Zdeněk Bár je pohřben na hřbitově ve Štramberku, spolu s dcerou a rodiči. Zdeněk Bár byl členem Moravského kola spisovatelů. Psal lyriku, od poloviny 30. let 20. století se věnoval i románům, zejména ze slezského prostředí. Vydával periodické přehledy literatury Ostravska, v monografiích se věnoval Petru Bezručovi a Vojtěchu Martínkovi. Psal divadelní kritiky, přispíval do řady deníků a časopisů....

Will Bowen

Will se narodil ve velice dobře finančně zabezpečené rodině, ale zoufale chudé v lásce a přijetí. Zvenčí vše vypadalo v pořádku. Uvnitř však byla rodina plná bolesti, kritiky a hněvu. Will byl hluboce nešťastný teenager, svou situaci řešil přejídáním a stal se velmi obézním. V 19 letech se rozhodl pro změnu a zhubl o více než 25 kilogramů. Absolvoval vysokou školu a vybudoval úspěšnou kariéru v oblasti prodeje médií a pojištění. V roce 2003 se stal pastorem. V červenci 2006 Will Bowen přednášel o blahobytu a přišel na jednoduchou myšlenku – používat fialový náramek, jako pomůcku pro sledování úspěchu při překonávání návyku si stěžovat. Jeho myšlenka se rozšířila po celém světě a do dnešní doby bylo rozdáno více než 11 milionů fialových náramků. Will Bowen se objevil ve stovkách televizních a rozhlasových rozhovorů po celém světě. Příběhy o něm a hnutí, které vytvořil, byly publikovány ve více než 200 časopisech a novinách. Dnes přednáší a pomáhá lidem porozumět pasti stěžování si a ukazuje, jak tento návyk překonat.

Vladimír Bělovský

Narozen 1894 v Malíně, zemřel 17.6.1968. Ing., středoškolský profesor strojírenství, práce z oboru.

Vladimir Beekman

Estonský básník a prozaik.

Vladimír Bartoš

Narozen 20. 5. 1929 v Pardubicích, zemřel 9. 2. 2013. Prof., MUDr., DrSc., lékař, vědecký pracovník, práce zejména z oboru diabetologie.

Vladimír Babnič

Dátum a miesto narodenia 14. 12. 1926 Kokava nad Rimavicou Oblasti záujmu: próza, rozhlasová tvorba, publicistika Viac o osobnosti: R. 1940 – 46 absolvoval gymnázium v Banskej Bystrici, potom začal študovať právo na Právnickej fakulte v Bratislave . Venoval sa novinárskej a redakčnej činnosti: r. 1951 – 60 redaktor a potom šéfredaktor časopisu Život, 1961 – 67 redaktor Nového slova, Světa v obrazech a Čs. tlačovej kancelárie, 1968 – 69 šéfredaktor Tatrapressu, 1972 – 90 redaktor vydavateľstva Šport. Od začiatku 50. rokov uverejňoval poviedky v časopisoch. S povstaleckou tematikou vydal román Život, láska moja a prózu Štepy pre vnukov . Medzitým vydal knihu o živote zvierat Poľovníckym chodníčkom , knižku pre deti Dravec z Katrinho brala . Naposledy vydal spomienky na udalosti v ČSR v auguste 1968 pod názvom Na večné časy , ako aj knihy Med a blen , Vo veľkej vojne malá vojna . Spolupracoval s rozhlasom i televíziou. Autor rozhlasových hier Cyrilko a Jazmín vonia v jeseni a televíznych súuťažných relácií Mladému sa svet usmieva . Okrem toho bol zostavovateľom a spoluautorom turistických sprievodcov a obrazových publikácií.

Vítězslav Bičík

prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc. pedagog, vědecký pracovník, popularizátor přírodovědeckých poznatků. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého. V roce 1987 byl jmenován univerzitním profesorem pro obor zoologie. V letech 1985–1991 působil ve funkci vedoucího Katedry zoologie a antropologie. Podstatnou část profesního života tvořila vyvážená pedagogická a vědecká práce. Svůj výzkum zaměřil na studium prostorové orientace vyšších obratlovců, na monitoring těžkých kovů v populacích hmyzu ve vztahu k znečištění životního prostředí, na ekologii a taxonomii pestřenek , na studium agresivního chování dutinových hnízdičů, na problematiku hnízdního parazitizmu a na význam jezevců v lesních ekosystémech. O výsledcích své vědecké práce přednášel na mnoha mezinárodních konferencích a sympoziích. Na přírodovědecké fakultě položil základy pro výuku etologie. Je úspěšným školitelem doktorandů a předsedou státních zkušebních komisí. Od roku 1990 byl pověřen funkcí hlavního redaktora vědeckého sborníku PřF UP. Jeho publikační činnost čítá téměř dvě stovky vědeckých prací, které uveřejnil v domácích i zahraničních časopisech. Je spoluautorem dvou monografií, pěti učebnic biologie pro základní a střední školy a šesti vysokoškolských učebních textů. Je o něm známo, že jako zoolog ovládá velmi dobře i mnohé další biologické obory. Stál u zrodu a realizace první Mezinárodní biologické olympiády, která se uskutečnila na Přírodovědecké fakultě v Olomouci v roce 1990. Jako vedoucí české delegace se poté zúčastnil všech dosavadních 16 mezinárodních biologických olympiád, mezinárodní jury několikrát předsedal a proslavil své univerzitní město Olomouc prakticky na všech kontinentech. Tato jeho činnost je velmi kladně hodnocena také MŠMT ČR....

Vissarion Grigor'jevič Belinskij

Ruský spisovatel, filozof, estetik, literární historik a kritik.

Veronica Beláková

Vasil Biľak

Vasil Biľak byl slovenský komunistický politik rusínského původu, známý jako přední neostalinista, podporovatel sovětské invaze a normalizace a ideolog KSČ. Byl rusínského původu . Narodil se v malé obci Krajná Bystrá na severovýchodní hranici Slovenska jako Vasil Gyula. Otec zemřel, když Biľakovi byly tři roky, matka v jedenácti; z jeho sedmi sourozenců přežil jen starší bratr Dimitrij. Po základní škole se vyučil krejčím v Hradci Králové u Františka Rouska; za normalizace o něm kolovala anekdota, že ve výučním listu měl napsáno „na saka nepouštět“ , to je ovšem nedoloženo. Od roku 1936 byl krejčovským dělníkem v Bratislavě. Uváděl, že se účastnil SNP, i to však bylo někdy popíráno: V roce 1936 Biľak vstoupil do komunistických Rudých odborů, v roce 1945 do KSČ. Od roku 1950 v rámci náboru dělnických kádrů začal dělat rychlou kariéru. Pracoval na krajském výboru KSS v Bratislavě a roku 1953 absolvoval Vysokou školu politickou ÚV KSČ; později tak používal akademický titul RSDr.. Působil pak jako vedoucí oddělení ÚV KSS, tajemník a vedoucí tajemník KV KSS v Prešově . Ve volbách 28. listopadu 1954 byl zvolen do Slovenské národní rady a znovu ve volbách roku 1960. V roce 1960 byl zároveň zvolen do Národního shromáždění; po volbách 1964 už působil jen v něm, respektive od r. 1969 ve Federálním shromáždění. Po většinu doby byl i členem předsednictva všech těchto orgánů, pokud právě neměl významnější exekutivní funkce. X. sjezd KSČ v červnu 1954 zvolil Biľaka členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa , jímž zůstal až do roku 1989; po následujícím sjezdu Komunistické strany Slovenska byl v letech 1955–1968 a 1969–1971 členem ÚV KSS. 8. prosince 1958 Biľak ve 12. Sboru pověřenců nahradil př...

Valentín Beniak

Valentín Beniak byl slovenský básnik a překladatel, představitel symbolismu, který se politicky angažoval během existence první Slovenské republiky. Narodil se v rolnické rodině a vzdělání získal v letech 1900–1906 v Chynoranech, v roce 1913 v Topolčanech a v letech 1914–1916 v Nitře. V letech 1916–1917 pokračoval ve studiu na právnické fakultě v Budapešti, ale z finančních důvodů musel studium zanechat. Pracoval jako praktikant na notářském úřadě, později jako podnotář v Bánově, v letech 1919–1935 byl vedoucím notářem v Chynoranech, v letech 1936–1939 v Nové Bani. V roce 1939 se přestěhoval do Bratislavy, kde pracoval jako úředník. Působil v prezidentské kanceláři Jozefa Tisa a později pokračoval ve své úřednické kariéře jako vedoucí sekretariátu ministerstva vnitra . V roce 1939 nebo 1940 byl zvolen předsedou Spolku Slovenských spisovatelů a ve funkci setrval až do roku 1945, kdy začal pracovat na pověřenectvu školství a osvěty. V roce 1947 odešel do důchodu. Publikovat začal v roce 1922 v časopise Slovenské pohledy. Jeho tvorbu ovlivňoval např. Ivan Krasko, Endre Ady či Jiří Wolker. Ve svých básních vyjadřoval zejména hluboké pouta k domovu, k rodné zemi a její lidem. Popisoval tragiku lidských osudů, ale i vlastního života, lásku k člověku a soucit s jeho neštěstím. Také se s čtenáři dělil o dojmy se setkáními se světem. Jeho první tvorba se řadí k symbolismu a poetismu . V zralé tvorbě se soustředil na problematiku existenciální . Jeho knihy veršů vyšly ve třech svazcích Vybraných spisů. Po skončení 2. světové války se věnoval více překladům, a to zejména z anglické, maďarské a německé literatury . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Valentín Beniak na slovenské Wikipedii....

Václav Brož

Narozen 7.6.1913 v Chlumci nad Cidlinou, zemřel 3.1.1985 v Praze. JUDr., autor prací o mysliveckých zákonech.

Tadeusz Breza

Tadeusz Breza se narodil ve šlechtické rodině. Studoval práva, ale studia nedokončil. Rok byl novicem kláštera v Belgii. Poté studoval filozofii ve Varšavě, studia dokončil v Londýně. Zde také působil v diplomatických službách. Po návratu do Varšavy se Tadeusz Breza zajímal o divadlo, věnoval se žurnalistice a literární činnosti. V padesátých a šedesátých letech pracoval opět v diplomatických službách. Psal eseje, divadelní črty, memoáry a reportáže. Nejznámější je jeho psychologická próza.

Stéphane Bourgoin

Francouzský spisovatel specializující se na kriminologii a detektivky, a to zejména na studium sériového vraha .

Soňa Bulbeck

Slovenská spisovatelka Soňa Bulbeck je čtenářské veřejnosti známá především jako autorka knih z prostředí Saúdské Arábie a dalších zemí Blízkého Východu. V roce 2011 následovala manžela, anglického architekta, do Rijádu, hlavního města Saúdské Arábie, kde žili šest let. Tady začala psát a v roce 2013 vyšel její první román Ženy z Rijádu inspirovaný osudy slovenských a českých žen, žijících právě v tomto městě. Román byl mimořádně úspěšný a tak následovaly další knihy – romány i cestopisy, které zajímavým způsobem přibližují život v arabských zemích. Její román Vyhorená, inspirovaný skutečným příběhem mladé Slovenky žijící v Londýně, si získal srdce mnoha čtenářů nejen svým aktuálním námětem, ale i atraktivním prostředím Blízkého Východu. Tomu zůstala věrná i v novince Unesená, která je vzrušujícím příběhem unesené kuvajtské princezny. Kniha Tajemství závoje je vůbec prvním cestopisem vycházejícím o této zemi v češtině. Autorka momentálně žije v Brně, kde připravuje další nové knihy pro slovenský i český trh. Více se o ní můžete dozvědět na https://www.facebook.com/sonabulbeck/.

Silvestr Bláha

Silvestr Bláha byl český voják a odbojář, který působil jako přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky po boku T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Maturitu složil na Vyšší reálce v Novém Městě na Moravě, vzdálené od Zvole asi 12 km. V roce 1905 odešel studovat do Prahy na Vysoké učení technické na stavební odbor. Manželství uzavřel s Adélou Hartmanovou, která byla původem z Německa. Manželství bylo bezdětné. Adéla zemřela v Praze 8.1.1975. Když si splnil povinnosti prezenční služby v rakousko-uherské armádě u dělostřeleckého pluku v Krakově, odešel v roce 1912 jako stavební inženýr státních služeb do Dalmácie, kde pracoval na různých drobných stavbách až do vypuknutí první světové války. Po mobilizaci nastoupil službu u samostatného pevnostního dělostřeleckého praporu v Přemyšlu. Zde byl také dne 22. března 1915 zajat ruskou armádou. Dva roky se pohyboval po zajateckých táborech a poté vstoupil jako dobrovolník do Československého vojska na Rusi. Jako prostý vojín byl zařazen do střeleckého pluku 8 „Slezského“. Krátce na to absolvoval důstojnický kurz v Borispoli. V říjnu 1917 odjel s prvním transportem dobrovolníků k Československým legiím do Francie. Velel francouzské rotě a od srpna 1918 byl velitelem 11. roty 21. Československého střeleckého pluku, s ním prošel válečné tažení na západní frontě v Alsasku, Champagne a Arden, zejména boje u Terronu. Domů se vrací v hodnosti majora ve funkci velitele praporu. Po návratu do vlasti jej však čeká zase fronta. Zúčastnil se bojů na Těšínsku a na Slovensku bojoval s Maďary u Zvolena a Levic. V lednu 1919 velel kombinované brigádě v severním úseku Těšínska, poté se stal zástupcem vrchního velitele operujících vojsk. Mezitím byl major Bláha povýšen do hodnosti podplukovníka a koncem srpna 1919 přidělen zahraničnímu oddělení prezídia ministerstva národní obrany. V lednu následujícího roku byl ustanoven náčelníkem Československé vojenské mise ve Francii a současně ...

Semen Petrovič Babajevskij

Ruský spisovatel, novinář.

Robert Beatty

Robert Beatty žije v horách Blue Ridge v Asheville v Severní Karolíně se svou ženou Jennifer a třemi dcerami, které mu pomáhají vytvářet a vylepšovat jeho příběhy. Píše nyní na plný úvazek, ale v minulosti byl Robert jedním z prvních průkopníků cloud computingu, zakladatelem, generálním ředitelem Plex Systems a předsedou ČTÚ Narrative Magazine. V roce 2007 byl jmenován Podnikatelem roku. Než začal psát na plný úvazek, Robert byl úspěšným podnikatelem v technologickém světě. Byl zakladatelem, generálním ředitelem a hlavním architektem společnosti Plex Systems, který poskytuje informační systémy pro řízení automobilového, leteckého a obranného průmyslu a dalším výrobním podnikům po celém světě. Je patentovým vynálezcem. V časopise Narrative Magazine, působil v řadě úloh, včetně hlavního technického ředitele a předsedy představenstva. S komunitou více než 150 000 zanícených čtenářů je Narrative Magazine jedním z předních literárních hlasů v zemi. Publikuje vítěze Pulitzerovy ceny i talentované vznikající spisovatele. Robert se zapojil do redakce Narrative v roce 2005 kvůli úsilí o jeho celoživotní cíl zlepšovat své psaní. Jeho vztah s redaktory vedl k jeho zapojení do technické stránky časopisu. Redigoval webovou stránku, nastavil databázový řídící systém publikací, vytvořil programovací tým a stal se hlavním technickým ředitelem časopisu. V průběhu let se zabýval obchodním vedením časopisu. Byl požádán, aby se stal členem představenstva v roce 2009. V roce 2011 se stal předsedou představenstva. V roce 2013 odešel z Narrative, aby se více soustředil na své psaní. Časopis se zabývá publikováním literárních příběhů, esejů, poezie, fotografie, kreseb v New Yorku. Koníčky: Kromě psaní se Robert zajímá o historii, přírodu, ptáky, jízdu na koni, rehabilitaci divoké zvěře , vědu, techniku, počítače, Jane Austen a další britské a americké dramaturgie, psi , kočky, architektonický design, filmy a knihy všeho dru...

Renata Bočková

Narozena 7. 1. 1976. Mgr., učitelka angličtiny.

Radek Blažek

Narozen v Třebíči. Manažer pro sociální média, bloger a správce sociálních sítí ve firmě Euromedia Group. Pracovník v oblasti knižního marketingu. Redaktor. Autor románů a povídky ve vánoční antologii.

Petr Hroch Binder

Píše od devíti let. Nejprve se jedná o samizdaty psané pod lavicí a odměňované zhusta poznámkami kantorů. První skutečná kniha vznikla až v roce 2005 a pak už to šlo šmahem. Stále se věnuje psaní. Píše knížky, divadelní hry a blogy. Více informací najdete na osobním webu.

Pam Brown

Narozena 11.11.1928. Americká spisovatelka.

New Kids On The Block

New Kids on the Block je americká chlapecká skupina, která dosáhla největší popularity na přelomu 80. a 90. let 20. století. Skupina byla založena v Bostonu ve státě Massachusetts v roce 1984 producentem Mauricem Starrem a původně ji tvořili bratři Jordan a Jonathan Knightovi, Joey McIntyre, Donnie Wahlberg a Danny Wood. Jsou všeobecně považováni za jedny z průkopníků hnutí boy band a zásadním způsobem se podíleli na vytvoření vzoru pro tento žánr.

Miroslav Brož

Mgr. Miroslav Brož byl český evangelický farář a senior Královéhradeckého seniorátu. Od 1. prosince 1951 působil jako výpomocný kazatel a od 7. března 1952 do 30. listopadu 1952 coby vikář v Pardubicích. Během té doby byl 9. března 1952 ordinován na duchovní službu. Počínaje 1. prosincem 1952 sloužil až do 31. srpna 1954 jako seniorátní vikář v Ústeckém seniorátě se sídlem ve sboru v Teplicích. Následující den se stal farářem ve sboru v Holicích v Čechách. Působil zde až do konce září 1958, kdy nastoupil do sboru v Třebechovicích pod Orebem, kde zůstal až do 30. listopadu 1983. Během zdejšího působení byl navíc od 1. prosince 1969 do 30. listopadu 1983 seniorem Královéhradeckého seniorátu. Následně se od 1. prosince 1983 stal tajemníkem Synodní rady a mezi 1. březnem 1984 a 31. prosince 1995 zastával funkci vedoucího tajemníka tohoto vedení své církve. Od 1. ledna 1996 působil coby mluvčí Synodní rady. Je otcem dvou dcer, a sice Rut Budínové a Evy Skálové.

Milan Balda

Milan Balda je český vysokoškolský pedagog a výzkumný pracovník z oblasti technické kybernetiky, dlouholetý vedoucí katedry automatického řízení Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze. Maturoval na plzeňské reálce v roce 1942, ale na strojní fakultě ČVUT mohl začít studovat až po znovuotevření českých vysokých škol. Už v době studia se zajímal o problematiku měření a regulace a fakulta, na níž studoval, se pak stala jeho celoživotním působištěm. V roce 1954 obhájil disertační práci Modelování regulačních obvodů. V roce 1958 byl jmenován docentem a byl pověřen vedením nově založené katedry automatického řízení, na jejímž vzniku se podílel. Kromě formování výuky tohoto oboru, zaměřeného na využití matematických metod a modelů, bylo pro katedru nezbytné mít k dispozici co nejmodernější vybavení: měřicí a regulační přístroje, analogové počítače, v roce 1966 se Milanu Baldovi podařilo získat první číslicový počítač na strojní fakultě. Od roku 1965 byl na katedře zaveden nový samostatný obor inženýrského studia „Přístrojová, regulační a automatizační technika“ a v roce 1974 obor „Automatizované systémy řízení“. Pro odbornou úroveň katedry byla důležitá i účast ve výzkumných projektech. V letech 1965 až 1975 byl pod vedením Milana Baldy řešen výzkum fluidikových prvků pro řídicí systémy . Jeho výsledky promítl Milan Balda do své doktorské disertační práce, kterou obhájil v roce 1974. V roce 1977 byl jmenován profesorem. V dalších letech se pak Milan Balda věnoval především rozvoji a pojetí výuky disciplín technické kybernetiky, včetně vedení vědeckých aspirantů. Katedru automatického řízení vedl až do roku 1990. Některé knižní publikace:...

Max Brod

Max Brod byl pražský židovský německy píšící spisovatel, překladatel a skladatel, člen Pražského kruhu. Zasloužil se o publikování literární pozůstalosti Franze Kafky a významnou měrou přispěl k jeho celosvětové proslulosti. Má rovněž zásluhy o šíření české kultury v zahraničí. Max Brod byl synem Adolfa Broda, ředitele banky Union v Praze, a jeho ženy Františky, rozené Rosenfeldové. V dětství ho postihlo vážné onemocnění páteře. Měl také ještě mladšího bratra Ottu Broda , který zemřel v Osvětimi. Studoval na uznávaném Německém státním reálném gymnáziu v Praze. Poté vystudoval práva na Německé univerzitě v Praze a získal doktorát. Velmi záhy se začal zajímat o literaturu a jeho první literární práce se objevily již v první dekádě 20. století. Poté pokračoval v psaní prózy i literárních studií až do konce svého života. Zásadním způsobem se zasloužil o publikaci děl svého v té době již zesnulého přítele Franze Kafky. K vydání připravil také Kafkovy deníky a korespondenci. Po absolvování vysoké školy v roce 1907 byl Brod zaměstnán jako úředník u Pražského poštovního ředitelství. Na tomto zaměstnání jej, podobně jako jeho přítele, Franze Kafku, zaujala především relativně kratší pracovní doba, jež mu umožnila věnovat se i literární tvorbě. Na Pražském poštovním ředitelství pracoval do roku 1924, kdy se stal kulturním referentem československé vlády. V letech 1929 až 1939 byl hudebním a divadelním kritikem pražských německých novin Prager Tagblatt. Před první světovou válkou začal silně pociťovat své židovské kořeny a živě se zajímal o sionistické hnutí Theodora Herzla. Po ustavení samostatného Československa byl jmenován viceprezidentem Židovské národní rady. Dne 2. února 1913 se v Praze oženil s o rok starší Elsou Taussigovou , dcerou Eduarda Taussiga a Hermíny roz. Wahleové. V roce 1939 emigrovali s manželkou...

Mary Lynn Baxter

Americká spisovatelka milostných románů.

Marty Becker

MVDr. Marty Becker je známý z televizního pořadu Good Morning, America, který vysílá televizní stanice ABC. V tomto vysílání je stálým hostem.

Mark Billingham

Mark Philip David, Billingham je anglický spisovatel, herec, televizní scenárista a komik, jehož detektivky „Tom Thorne“ jsou jedny z nejprodávanějších v tomto žánru. Mark Billingham strávil prvních dvacet let svého života v Birminghamu. Kde byl u zrodu divadelní společnosti Bread & Circuses, se kterou vystupoval ve školách, uměleckých centrech a na ulici. V polovině osmdesátých let se přestěhoval do Londýna, kde získal divadelní angažmá. Několik let se plně věnoval herectví, můžeme ho znát z epizodních rolí v seriálech Dempsey and Makepeace, Juliet Bravo, Boon a nebo The Bill. Pak přišel rok Billinghamův osudný rok 2001, kdy odeslal do jednoho londýnského nakladatelství rukopis své prvotiny s názvem Smrtící oběť... Kniha okamžitě vystřelila na všechny žebříčky nejprodávanějších knih v Británii a byla přeložena do řady jazyků.  Mark žije v severním Londýně se svou ženou a dvěma dětmi. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mark Billingham na anglické Wikipedii.