Výpis všech autorů

Paul Andreota

Francouzský autor psychologických a detektivních románů, filmový a televizní scénárista.

Otakar Auředníček

Narozen 27.9.1868 v Hrazených Ratajích, Zemřel 1.6.1947 v Praze. Právník, spisovatel, překladatel z francouzštiny a italštiny.

Michal Anděl

Michal Anděl je český lékař, internista specializující se na metabolismus, diabetes a klinickou výživu, v letech 1997–2003 a 2010–2018 děkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a následně proděkan pro akademické tradice a etiku. V období 1990–2016 působil také jako přednosta II. interní kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Narodil se v Praze roku 1946. Na střední školu nemohl nastoupit z politických důvodů, jeho otec byl politickým vězněm. Nejdříve ukončil učební obor chemie ve Spolaně Neratovice. Poté nastoupil do Thomayerovy nemocnice jako sanitář. V roce 1966 při zaměstnání vystudoval večerní střední školu na Vinohradech a pokračoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kterou ukončil v roce 1972. Lékařskou praxi začínal na interním oddělení v nemocnicích na Mělníku a Kralupech nad Vltavou . Poté působil v pražském IKEMu jako vedoucí Jednotky intenzivní metabolické péče a poslední dva roky pracoval zároveň ve funkci zástupce přednosty 1. interní výzkumné základny. Po sametové revoluci přešel na 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde byl od roku 1990 přednostou II. interní kliniky FNKV, než jej v dubnu 2016 nahradil edokrinolog profesor Michal Kršek. V roce 1994 působil jako pověřený přednosta Kliniky pracovního lékařství 3. LF UK a FNKV. Od roku 1995 na fakultě zastává také post vedoucího Oddělení výživy Centra preventivního lékařství a od roku 2001 je souběžně vedoucím Katedry interních oborů. V letech 1997–2003 byl děkanem 3. LF UK a v období 2003–2009 pak proděkanem pro vědu a výzkum. V roce 2005 se stal jedním ze tří kandidátů na funkci rektora Univerzity Karlovy, kterým byl zvolen profesor Václav Hampl. V roce 2009 byl spolu s profesorem Petrem Widimským kandidátem na post děkana 3. LF UK. Akademický senát fakulty jej zvolil děkanem ve druhé volbě pro období 2010–2014 a znovuzvolil na období 2014–2018. Roku 1978 obhájil kandid...

Mark Alpert

Mark Alpert studoval astrofyziku na Princetonské univerzitě. Absolventskou práci psal na téma aplikace Einsteinovy teorie relativity. Poté přesedlal na poezii a po získání magisterského titulu na Kolumbijské univerzitě začal pracovat jako reportér. Posledních deset let je redaktorem časopisu Scientific American. Snaží se zjednodušovat komplikované vědecké myšlenky a pojmy, jako je například teorie strun, extradimenze nebo paralelní světy, aby jim porozuměli i běžní čtenáři. Mark Alpert žije s manželkou a dětmi na Manhattanu.

Mark Aleksandrovič Aldanov

Ruský spisovatel, filozof, chemik.

Mariana Alcoforado

Francouzský šlechtic, diplomat a spisovatel 17. století , jehož autorství proslulých Portugalských listů, připisovaných do té doby Marianě Alcoforado, bylo zjištěno až ve 20. století. O životě skutečné Mariany Alcofado je známo zhruba následující: Marianna Alcoforado se narodila v Portugalsku v roce 1640. Měla tři bratry a dvě sestry. Její rodné město Beja bylo hlavním dějištěm války se Španělskem. Mariannin ovdovělý otec ji proto poslal v roce 1656 do kláštera. Až do pětadvaceti let zde žila rutinní život, poté se údajně setkala s mladým francouzským šlechticem Noëlem Boutonem. Tento muž, později známý jako markýz de Chamilly a maršál Francie, byl jeden z francouzských důstojníků, kteří přišli do Portugalska, aby sloužil pod kapitánem Fredericke Schombergem. V letech 1665-1667 Chamilly trávil hodně času v blízkosti kláštera, až se nakonec blíže seznámil s Mariannou. Netrvalo dlouho a jejich vztah se stal veřejně známým a samozřejmě způsobil skandál. Nakonec Chamilly Mariannu opustil a vrátil se zpět do Francie. To mělo za následek, že mu Marianna začala psát dopisy, které později vyšly jako její nejznámější dílo, i když o pravosti se stále vedou spory. Marianna zemřela opuštěná v klášteře ve věku 83 let v roce 1723.

Lydia Adamson

Vzhledem k tomu, že tento autor měl tvůrčí rozmach především v 90. letech, kdy byl internet ještě ve vývinu, není o něm známo příliš informací. Zdroje se nicméně shodují, že jméno je pseudonymem pro nezávislého spisovatele Franklina B. Kinga, narozeného v roce 1936. Jisté je rozhodně to, že coby Lydia Adamson napsal tři různé série „cosy mysteries“, tedy poklidných detektivek bez násilí a krvavých mordů, a všechny tři řady měly hlavní hrdinky amatérské pátračky. Nejpočetnější je série s příležitostnou herečkou a milovnicí koček Alicí Nestletonovou , dvanáctidílná je řada s veterinářkou Deidre Quinn Nightingaleovou a pouhé tři díly má série s knihovnicí Lucy Waylesovou. Autor se však odmlčel a k všeobecnému zklamání svých fanoušků od roku 2002 nic nového nenapsal

Ljubov Fjodorovna Alexejeva

Laurie Anderson

Laurie Anderson je americká avantgardní umělkyně, skladatelka, hudebnice a filmová režisérka, známá svými multimediálními prezentacemi a inovativním využitím technologií v umění. Narodila se 5. června 1947 v Glen Ellynu ve státě Illinois a v 70. letech 20. století se stala výraznou osobností newyorské experimentální umělecké scény. Andersonova tvorba zahrnuje performance, pop music a multimediální projekty, často se zaměřením na vyprávění příběhů a zkoumání složitosti moderního života.

Josef Albrecht

Josef Albrecht pracoval jako redaktor a editor v MF DNES, spolupracuje se serverem iDNES.cz. V ostravském studiu České televize byl nejprve editorem v redakci zpravodajství, nyní je dramaturgem v Centru publicistiky a dokumentu. Systematicky se věnuje soudobým dějinám, především období totality. Projekty, na nichž se podílel, získaly několik profesních ocenění, těmi nejvýznamnějšími jsou Trilobit a cena Elsa za cyklus Příběhy železné opony. K divácky úspěšným a oblíbeným patří i cykly V zajetí železné opony a Tajné akce StB. V současné době se podílí na projektu Přísně tajné vraždy. Je podepsán pod několika celovečerními dokumenty, například Mlynáři od Babic, Můj otec generál, Dopisy z cely smrti nebo Přechodné adresy Jaromíra Šavrdy. Patří k zakládajícím členům Občanského sdružení PANT, které se věnuje popularizaci soudobých dějin. Je jedním z autorů projektu internetového portálu www.moderni-dejiny.cz, který provozuje právě Občanské sdružení PANT.

John Astrop

Napsal a ilustroval více než 150 dětských knih. Od konce 60. let 20. století se věnuje astrologii - pořádá přednášky, poskytuje rady a píše. Je ženatý s malířkou Caroline Smithovou, autorkou Základů tarotu a Měsíčního věštění. Na obou knihách John spolupracoval.

John Altman

Hudebník a spisovatel. Vystudoval Harvardskou univerzitu. Autor populárních thrillerů a špionážních románů. John Altman je americký thriller spisovatel . Je také hudebník a absolvent Harvardu. V roce 2000 debutoval jeho román Spies byl vydáván Gathering. Jeho poslední román byl Watchmen , publikovan v roce 2004. Jeho knihy byly zveřejněny ve Spojených státech, Velké Británii , Itálii , Japonsku , Polsku a Nizozemí V současnosti žije v New Yorku .

Jiří Aplt

Český textař a libretista. Narodil se 20. srpna 1917 v Praze , zemřel v roce 1990.

Jiří Anderle

Jiří Anderle je český akademický malíř a grafik. Roku 1961 vystudoval AVU . Styl jeho kresby grafiky se vyhraňoval v době profesionálního působení v Černém divadle, se kterým sjezdil skoro celý svět jako technik i herec. Známý, zejména v zahraničí, začal být v polovině 60. let. V letech 1969–73 působil na VŠUP jako asistent Zdeňka Sklenáře a Jiřího Trnky. V desítkách grafických a obrazových cyklů Anderle naléhavě a působivě vyjadřuje existenciální úzkost člověka jak konkrétní , tak i obecnou, nadčasovou . V poslední době se od těchto výstražných až tragických témat posouvá a blíží se k abstrakci. Podle svých slov měla na jeho život i tvorbu zásadní vliv zkušenost s psychedelickou látkou LSD, kterou podstoupil v 60. letech. Počet Anderleho samostatných výstav v  celém světě se blíží stovce, tam také získal okolo čtyřiceti cen. Je zastoupen například v newyorském Metropolitním muzeu i v pařížském Pompidouově centru. Jako všestranně múzický člověk je kupříkladu také bubeníkem kapely Grafičanka. Od roku 1997 je autorem, hercem i hudebním redaktorem oblíbeného rozhlasového pořadu Láska za lásku vysílaného na Dvojce Českého rozhlasu. V roce 2006 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy III. stupně a obdržel Čestné občanství Prahy 6. Samostatné výstavy:

Jean Pierre Andrevon

Jay Asher

Americký spisovatel.

Jaromír Adamec

Narozen 1953. Stojní inženýr, působil na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava. Autor odborné literatury o kontrolních, diagnostických a programovacích systémech při obrábění strojů.

Jan Alenský

Vlastimil Vondruška je český historik, etnograf, publicista a spisovatel, autor především historických detektivních příběhů. Publikoval také pod pseudonymem Jan Alenský. Jeho knihy patří dlouhodobě k nejvíce půjčovaným titulům v českých veřejných knihovnách. V 80. letech byl ředitelem historické části Národního muzea, později se přes 10 let jako podnikatel úspěšně zabýval výrobou kopií historického skla. Kromě literatury patří mezi jeho zájmy horolezectví, kterému se věnoval více než dvacet let. Vlastimil Vondruška se narodil roku 1955 na Kladně. Po absolvování kladenského gymnázia roku 1974 začal studovat historii a národopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil roku 1979. Poté působil v Československé akademii věd v Ústavu pro etnografii a folkloristiku, kde roku 1983 ukončil svou vědeckou aspiranturu. V roce 1983 nastoupil do Národního muzea v Praze. V roce 1984 byl Vlastimil Vondruška jmenován ředitelem Historického muzea NM. Na této pozici působil až do konce roku 1989, kdy Občanské fórum muzea odvolalo z vedoucích pozic všechny členy KSČ. V letech 1988–1990 působil v redakční radě Časopisu Národního muzea. Po odchodu z Národního muzea v roce 1990 se věnoval podnikání. Společně s manželkou Alenou, která je teoretičkou uměleckého řemesla, autorkou řady výtvarných návrhů a sklářských realizací a rovněž publicistkou, založil roku 1997 v Doksech sklárnu Královská huť, jejíž produkce byla zaměřena jednak na výrobu kopií historického skla dle originálů z muzejních sbírek, jednak na barevné hutní sklo dle vlastních autorských návrhů. Huť sponzorovala mnohé kulturní akce a za tuto činnost obdržel roku 1999 ocenění od ministra kultury České republiky Pavla Dostála. Sklárnu v Doksech provozoval do roku 2009. Literatuře se věnuje s přestávkami od mládí. Dosud napsal více než padesát vědeckých studií a článků o dějinách hmotné kultury, mnoho knih vědeckých a populá...

James Adler

J Adamec

Henri-Frédéric Amiel

Henri Frédéric Amiel byl švýcarský filosof, básník a literární kritik. Narodil se do hugenotské rodiny , kteří se přestěhovali do Švýcarska kvůli zrušení ediktu nantského. Po ztrátě rodičů v raném věku Amiel hodně cestoval; seznámil se s předními evropskými intelektuály a v Berlíně studoval filosofii. V roce 1849 byl jmenován profesorem estetiky na ženevské akademii a v roce 1854 se stal profesorem filosofie. V této kariéře jej podporovala demokratická strana, přišel však o podporu aristokracie, která měla v kultuře města dominantní roli. Tato izolace Amiela inspirovala k napsání Osobního deníku, jediné knihy, která je dosud známa; byla vydána až po jeho smrti a získala celoevropskou proslulost. Kromě deníku napsal i několik svazků poezie a studie o Erasmovi, Madame de Staël a dalších spisovatelích.

Gregor Aas

PD Dr. Gregor Aas je od roku 1996 ředitelem Ekologicko-botanické zahrady při univerzitě v Bayreuthu, která je ústřední vědeckou institucí se zaměřením na ekologii a životní prostředí v oblasti výzkumu a výuky v Bavorsku.

Georges Arnaud

Autor přibližně 400 knih rozličných žánrů. Začínal psát počátkem padesátých let detektivní romány ve stylu Léo Maleta. Již v roce 1952 získal první ocenění za detektivní román Ne tirez pas sur l'inspecteur. Světovou proslulost mu však zajistila až Ledová společnost – dnes již více než osmdesátidílná sci-fi sága. Jde vlastně o rozsáhlý postkatastrofický příběh z Nové doby ledové, za který mu byla v roce 1988 udělena literární cena Apollo. Sága je rozdělena do tří sérií: Ledová splolečnost , Kronika Ledové společnosti a Ledová společnost. Nová epocha .

Fedor Aleksandrovič Abramov

Ruský spisovatel a literární vědec.

Eva Ambros

Ester Anaswah

Ellen Alpsten

ELLEN ALPSTENOVÁ - sa narodila v roku 1971 v Keni, kde prežila detstvo. Na konci sedemdesiatych rokov sa vrátila s rodičmi späť do Nemecka. V Kolíne a Paríži študovala právo, filozofiu, politiku a ekonómiu. Potom pôsobila ako novinárka, televízna producentka a moderátorka. Vydala dva romány – Ľalie z Francúzska a Cárovná. Žije aj s rodinou v Londýne.

Elena Armas

Douglas Carlton Abrams

Americký nakladatelský redaktor, spoluautor knih o spiritualitě a sexualitě, autor románů.

David Allen

Americký poradce v oblasti produktivity práce a managementu času.

Cholewińska-Szkoliková Aniela

Charlotte Armstrong

Americká autorka detektivních románů a divadelních her.

Catherine Aubier

Práce z oboru astrologie.

Catherine Anderson

Narodila se v roce 1947 v USA. Její nejstarší vzpomínky jsou spojeny se zvuky psacího stroje, na němž její maminka psala své příběhy. Po vzoru své matky ) začala Catherine už v útlém dětství psát své vlastní povídky. Zpočátku si však nevěřila, že by mohla být spisovatelkou z povolání, a tak během svých studií a i krátce poté pomáhala svému manželu Sidovi s účetními knihami. Jenže po čase Catherine zjistila, že čísla nejsou smyslem jejího života, a tak sebrala odvahu a pustila se za nemalé podpory své matky a manžela do psaní. Její první publikovaná kniha byla samozřejmě romance. Tvorba Catherine čítá k dnešnímu dni více jak 25 románů, ať již historických, či ze současnosti. Hrdinové v jejích knihách se většinou vyrovnávají s nějakým tím handicapem a rovněž Catherine do svých knih často zakomponovává osudy zvířecích hrdinů. Romantic Times Magazine její romány charakterizoval jako dojemné, srdcehřejivé a oslavující ideál dokonalé lásky v nedokonalém světě. Její pozdější tvorba se zařadila mezi bestsellery a byla často nominována na různá ocenění v oblasti romantické literatury. Catherine žije se svým manželem v Oregonu, kde vlastní 160 akrů půdy. Mají dva dospělé syny a společnost jim dělají jejich tři psi.

Cabrero Arnal

JOSÉ CABRERO ARNAL byl rodák z Barcelony. Španělský kreslíř, který emigroval do Francie, kde zrovna hledá komunistický list lHumanité kreslíře komiksů, a tak se zrodí Pif, chytrý pes, zápolící s každodeními problémy. Na prvních kresbách je otec Pifíka ještě hodně psovitý. Od 29. března 1945 do prosince 1952, kdy Pif přejde na barvy a z lHumanité dezertuje do magazínu Vaillant. Postavička však prodělá hotovou evoluci - stále více se napřimuje, až je z něj Pif vzpřímený, a navíc dostává alter ego v podobě kocoura Herkula. Arnal vymýšlí dál, např. medvídka Placida a lišáka Muza, a tvoří až do své smrti 1982.

Ashley Audrain

Dříve pracovala v Penguin Books Canada, kde spolupracovala například s Khaledem Hosseinim, Elizabeth Gilbertovou a Meg Wolitzerovou. Svou práci opustila, aby se mohla naplno věnovat svým dětem, a právě tehdy začala psát debut DRUHÁ TVÁŘ. Nyní žije v Torontu.

Artemidóros

Představitel vědy, které usilovalo o shrnutí dosavadního bádání a o jeho tlumočení jasným stylem nejširším masám. Artemidóros z Efesu byl řecký antický spisovatel známý svým spisem Výklad snů, rozděleným do pěti knih. Žil ve 2. polovině 2. století. Své dílo sepsal na vyzvání senátora Cassia Maxima. Artemidóros ve snech viděl uskutečnění božské prozřetelnosti. Hodně cestoval po Malé Asii, Řecku, Itálii a přilehlých ostrovech. Četl všechny snáře, na které narazil, aby spojil co nejvíce vědomostí z tohoto oboru. Mimo Výklad snů také napsal příručky o věštbách z letu ptáků a vykládání z ruky.

Annie Auerbach

Americká spisovatelka.

Allan Kardec

Allan Kardec, vlastním jménem Hippolyte Léon Denizard Rivail , byl francouzský pedagog známý jako tvůrce systému spiritismu a propagátor této nauky. Byl vychován jako katolík, učil přírodní vědy a francouzštinu v Paříži. Roku 1855 navštívil spiritistickou seanci a na základě tohoto zážitku se stal přesvědčeným spiritistou. Rozhodl se spiritistické fenomény systematicky prozkoumat a popsat. Své práce o spiritismu publikoval pod jménem Allan Kardec, jelikož mu prý duch jménem Zefiro sdělil, že se tak jmenoval v jedné své předchozí inkarnaci.

Alfred Amenda

Alfred Amenda je pseudonym Alfeda Karrasche, německého publicisty a spisovatele, který se narodil 24. 4. 1893 v Královci, dnešním Kaliningradu, a zemřel 3. 6. 1973 během lázeňského pobytu v Kühlungsbornu na baltském pobřeží NDR. Alfred Karrasch pocházel z učitelské rodiny v někdejším východním Prusku. Po maturitě v rodném Královci začal studovat nejprve medicínu a potom humanitní obory na univerzitách v Královci a Freiburgu. První světovou válku prožil jako sanitář ve vojenském lazaretu, studia již nedokončil a věnoval se plně žurnalistice a publicistice. 1920 se s manželskou přestěhoval do Berlína, kde pracoval v redakcích několika novin, nejdéle v hodně rozšířeném deníku "Berliner Lokalanzeiger", a upozornil na sebe hlavně vtipnými fejetony a povídkami. Začátkem třicátých let mu vyšly první romány - "Winke, bunter Wimpel" a "Stein gib Brot", líčící tvrdý život baltských rybářů. Úspěšné byly i některé jeho rozhlasové hry - zejména později zfilmovaná hra "Heimweh" - a další románové prózy věnované zajímavým osobnostem současnosti i minulosti. Sem patří životopisný román o Koperníkovi a novely "Die Sternengeiger" a "Kleine Nachtmusik in Mittenwald", čerpající svůj námět z tradic houslařských rodin v hornobavorském Mittenwaldu, kam se Karrasch po roce 1945 přestěhoval. Ovšem největší, vpravdě životní úspěch mu přinesl již pod pseudonymem Amenda napsaný životopisný román o Beethovenovi "Appassionata", který od svého prvního vydání v NDR v roce 1958 dosáhl jen v němčině téměř dvousettisícového nákladu a byl přeložen do mnoha jazyků, mezi jiným i do češtiny a slovenštiny. Přátelské styky a spolupráce s významnými pokrokovými a antifašistickými osobnostmi, jmenujme za všechny vdovu po známém antifašistickém publicistovi Carlu von Ossietzkym, umožnily Alfredu Karraschovi po roce 1945 obrat k mírovým a pokrokovým silám reprezentovaným NDR. Román o Alfredu Nobelovi se stal druhou nejčtenější knihou Karraschovou a představuje úspěšné dovršení jeho románové tvorby....

Albrecht Altdorfer

Albrecht Altdorfer byl německý renesanční malíř, grafik, rytec a stavitel, žák Albrechta Dürera a jeden z prvních představitelů tzv. Školy malých norimberských mistrů. O jeho životě je známo velmi málo. Pravděpodobně byl synem malíře Ulricha Altdorfera. Spolu s Lucasem Cranachem starším a Wolfem Huberem je považován za hlavního představitele tzv. Podunajské školy. Většinu života prožil v Řezně, kde získal jako „Amberský malíř“ 13. března roku 1505 měšťanské právo. Známý tam byl i jako stavitel kostela a konstruktér městského opevnění. Roku 1519 byl zvolen členem městské rady. Městským stavitelem byl jmenován v roce 1526. Altdorfer cestoval často do Vídně. Albrechtův bratr Erhard Altdorfer se stal také malířem a grafikem, ale byl žákem Lucase Cranacha staršího. Altdorfer byl významný malíř, kreslíř, grafik i stavební konstruktér. Pracoval technikami kolorované kresby na pergamenu, dřevořezu nebo mědirytiny, vytvořil kolem stovky grafických listů. K nejvýznamnějším patří jeho cyklus kolorovaných listů Triumfální průvod ke korunovaci císaře Maxmiliána I. a jeden z nejfrekventovanějších portrétů Martina Luthera. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albrecht Altdorfer na anglické Wikipedii.

Albert Ayguesparse

Narozen 1. 4. 1900 v Bruselu, zemřel 27. 9. 1996, belgický spisovatel.

Aischylos

Aischylos byl první z řady velkých řeckých dramatiků, píšících tragédie . Byl synem bohatého statkáře Euforióna z Eleusíny, později žil v Athénách. Původním povoláním byl voják, bojoval v řecko-perských válkách – tyto zásluhy vyzdvihl v nápise na hrobě, který si sám napsal. Účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny. Určitý čas žil v sicilských Syrakusách, kde také zemřel. Podle legendy mu orel, který považoval jeho holou lebku za kámen, svrhl na hlavu želvu. Je považován za zakladatele antické tragédie, zavedl druhého herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Jeho náměty byly téměř vždy mytologické, jen občas historické . Prosazoval demokratické ideály, svobodu a obětavou lásku k vlasti, zastával názor, že svět je řízen božskou spravedlností. Základním rysem tragična podle Aischyla je lidské jednání plné nebezpečí, které každou chvíli přivádí člověka do bezvýchodných situací, v nichž tentýž čin je nutností, povinností, zásluhou ale současně největším proviněním. Aischylos používal slavnostní jazyk plný básnických obratů a novotvarů. Pro zvýšení obliby her jako jeden z prvních užíval výpravné dekorace, krásné kostýmy, masky atd. Aischylos byl zbožný člověk, takže podle něj byla moc bohů neomezená. V jeho hrách vystupuje Zeus jako spravedlivý vládce, který nesnáší lidskou domýšlivost a stíhá ji zaslepením, ve kterém se člověk dopustí hříchu a provinění a je za něj potom potrestán. Po Aischylovi je pojmenována např. planetka 2876 Aeschylus. Napsal 90 tragédií, avšak pouze sedm z nich se dochovalo v celém znění, mezi nimi i jeho nejslavnější hra a také jediná úplná dochovaná trilogie Oresteia. Dalších 72 tragédií známe alespoň podle názvu. Nejvíc se proslavil změnami v koncepci řeckého dramatu. Zavedením druhého herce umožnil dialog a dramatickou akci. Jeho hrdinové jsou řečtí bojovníci a vojáci. Aischylovské látky a příběhy byly...

Adele Ashworth

Adele Ashworth napsala svou první povídku už někdy v šesté třídě. Pak se ale raději věnovala studiu a po dokončení univerzity se věnovala různým profesím. Živila se zpěvem, pracovala jako letuška a teprve v roce 1993 se znovu vrátila ke své lásce - psaní povídek. První povídka, kterou napsala, však nikdy nevyšla. V roce 1998 spatřil světlo světa román My Darling Caroline, s nímž hned vyhrála prestižní cenu v soutěži romantických spisovatelů RITA Awards. Dnes má na svém kontě deset vydaných románů a několik ocenění. Adele žije se svou rodinou v Texasu. Miluje historii a kávu Starbucks. Proto i většina jejích románů odehrávajících se v minulých stoletích vznikla právě v kavárnách Starbucks nad nespočetnými hrnky tohoto lahodného nápoje.

Adam

Adam byl podle Bible první člověk, společný předek celého lidstva a všech lidí. Hebrejské slovo אדם Ádám znamená člověk, takže překladatelé Bible se musejí rozhodovat, kdy toto slovo mají považovat za vlastní a kdy za obecné jméno. Kniha Genesis zpočátku mluví o stvoření člověka a násl., Gn 2, 7 a násl.) a s postupem vyprávění patrně přechází k osobě - Adamovi. Biblické překlady se liší v tom, kam tento přechod umístí. V Gn 1 užívají všechny překlad "člověk", některé staré překlady uvádějí jméno Adam už v Gn 2, 20 , moderní překlady většinou až v Gn 3, 17 . Adam-člověk je tak zároveň zástupcem celého pozdějšího lidstva a celé lidstvo je v něm symbolicky obsaženo. Adamův příběh je tak zároveň příběhem člověka vůbec. Bible to ještě zdůrazňuje tím, že jeho stvoření popisuje dvakrát a v Gn 5, 2 ještě stručně shrnuje. Šestého dne se Bůh rozhodl stvořit člověka, "aby byl naším obrazem podle naší podoby" ), a to jako muže a ženu, a svěřil mu vládu nad zemí. Podle Gn 2, 7 byl člověk-Adam stvořen jako muž a postaven do krásné zahrady Eden. Teprve dodatečně dostal ženu-Evu jako "pomoc sobě rovnou" a od toho se odvine drama jeho pádu. Podle Gn 2, 16 Hospodin Adamovi zakázal jíst ze "stromu poznání dobrého a zlého". Když Eva i Adam zákaz porušili, Hospodin je vyhnal ze zahrady a potrestal tím, že budou muset pracovat, rodit děti v bolestech a nakonec zemřít. Přesto je podle Gn 3, 21 Hospodin oblékl a verš Gn 3, 15 chápou křesťané jako příslib záchrany v Kristu. Adamovi nejznámější synové se jmenovali Kain a Ábel. Jejich příběh je popsán ve 4. kapitole Genesis. Zemědělec Kain žárlil na mladšího pastevce Ábela, který přinesl Bohu dobrou oběť, a zabil ho. Podle Gn 5, 3 , když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna Šéta a po něm další syny a dcery, které Bible nezmiňuje jménem. Podle Gn 5,5 Adam zemřel ve...

Zdeněk Andršt

Narozen: 5.10.1912 Postupice, okr.Benešov, zemřel: 23.10.1985 Praha. JUDr. dlouholetý předseda Československého hokejového svazu, hokejový trenér. Za zásluhy o výstavbu, Za vynikající práci aj. /Články v časopisech, mj. Gól, Československý sport, Lední hokej, Kopaná - hokej, Trenér./ Nekrolog: Mladá fronta,24.10.1985,s.8.

William Arden

Americký spisovatel detektivních příběhů, používal několik pseudonymů.

Vsevolod Igorevič Avdijev

Ruský historik a orientalista.

Vojtech Artz

Slovenský šéfkuchař.

Vita Ayala

Americká autorka komiksů.

Viola Ardone

Italská spisovatelka, středoškolská učitelka latiny a italštiny, pracovnice knižního vydavatelství. Autorka historických románů.

Vasile Adăscăliţei

Rumunský folklorista.

Valerie Alma-Marie

V. S Alexander

Americký spisovatel. Pravým jménem Michael Meeske, píše též pod dalším pseudonymem Vincent Wilde.

Unknown Author

Tudor Arghezi

Tudor Arghezi, rodným jménem Ion Nae Theodorescu byl rumunský spisovatel. Pocházel z rolnické rodiny, od nejútlejšího mládí musel pracovat a vystřídal přitom řadu zaměstnání. Již v jedenácti letech odešel z domova, ve čtrnácti publikoval svou první báseň, a to v časopise Liga Ortodoxă. V devatenácti, roku 1899, se rozhodl pro mnišský život, v ortodoxním klášteře Cernica, ale po čtyřech letech ho opustil. Cestoval poté po Evropě, pobýval ve Švýcarsku a ve Francii, v Ženevě byl roku 1907 i krátce vězněn, jako levicový buřič a obhájce rolníků byl preventivně zatčen během rumunské rolnické vzpoury. Roku 1910 se vrátil do Rumunska a živil se jako novinář. Za první světové války zastával pacifistická stanoviska, roku 1918 byl načas uvězněn za článek do proněmeckých novin. Roku 1927 vydal svou první sbírku básní Cuvinte potrivite , která zaznamenala úspěch. Jeho poezie se dávala do souvislosti se symbolismem či secesí. Svůj literární pseudonym si zvolil podle řeky Argeş. K jeho blízkým přátelům patřili spisovatelé Vasile Demetrius a Gala Galaction. Spolu také vydávali časopis Linia Dreaptă, vyšlo však jen pět čísel. Poté vydal dva romány, v nichž zpracoval zkušenost ze dvou životních epizod – svou deziluzi z klášterního života popsal v románu Iconae de lemn , zážitky z věznění za války pak v románu Poarta neagra . Třetí jeho významnou prózou se stala dystopická satira Tablete din Tara de Kutty . V Rumunsku je dnes ovšem vnímán zejména jako autor poezie pro děti. K nejslavnějším takovým sbírkám patří Cartea cu jucarii , Carticia de seara či Hore . Za druhé světové války byl znovu vězněn. Po nástupu komunistů a oficiálního socialistického realismu v literatuře byl upozaděn. Kompromis s estetickými požadavky doby představil v knihách 1907 , Cintare omului (Zpěv člověka,...

Tomi Adeyemi

Nigerijsko-americká spisovatelka. Vystudovala anglický jazyk na Harvardově univerzitě a poté získala stipendium ke studiu západoafrické mytologie a kultury v brazilském Salvadoru. Nyní vyučuje tvůrčí psaní v kalifornském San Diegu. Její debut Děti krve a kostí je inspirován vlastními zážitky.

Tom Ang

Americký fotograf. Autor příruček pro digitální fotografování.

Ted Allan

Ted Allan, vlastním jménem Alan Herman, byl kanadský spisovatel, scenárista a herec. V mládí sympatizoval s komunismem a účastnil se občanské války ve Španělsku. Na počátku 30. let 20. století pracoval jako novinář v Montréalu pro The Clarion, tisk Komunistické strany Kanady. Přijal pseudonym Ted Allan, aby mohl inkognito proniknout do místní fašistické organizace a odkrýt ji tak. Pseudonym si později ponechal. Roku 1936 se seznámil a spřátelil s Normanem Bethunem. Následujícího roku se přidal k Praporu Mackenzie–Papineau, v jehož rámci se zúčastnil občanské války ve Španělsku, kde se opět setkal s Bethunem. Roku 1952 spolu se Sydneym Gordonem vydal Bethunův životopis The Scalpel, The Sword. Po zbytek života se pokoušel prosadit film o Bethuneovi, podařilo se mu to až roku 1990. Roku 1957 opustil Dělnickou pokrokovou stranu poté, co se rozdělila ve vnitrostranické krizi způsobené Chruščovovým tajnou kritikou kultu osobnosti, potlačení maďarského povstání a odhalením státem podporovaného antisemitismu v Sovětském svazu. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ted Allan na francouzské Wikipedii a Ted Allan na anglické Wikipedii.

Tamera Alexander