Všichni Autoři a témata

Sally Harper (1)

Sally Harper je spisovatelka a editorka se zájmem o výtvarné umění. Sestavila a editovala mnoho knížek z oblasti uměleckých příruček a knih o umění. V současné době spolupracuje s Britským Národním muzeem v Londýně.

Václav Blažek (1)

Narozen 23.4.1959 v Sokolově. Prof. RNDr., CSc., lingvista, vysokoškolský pedagog, specializace na historicko-srovnávací jazykovědu a etymologii, práce z jazykovědy a baltistiky. Původním vzděláním též matematik a fyzik.

Leoš Nebor (1)

Leoš Nebor byl český fotograf. Začal fotografovat v roce 1945. V letech 1953–1958 byl fotografem ČTK. Roku 1959 spoluzakládal časopis Mladý svět, kde jako fotograf a vedoucí fotooddělení působil do roku 1968. Poté byl fotografem a zástupcem šéfredaktora časopisu Svět v obrazech, odkud byl přinucen odejít v roce 1969. Aby se uživil, dělal fotodokumentaci stavby plynovodu. Také se věnoval vlastní tvorbě – fotografoval Prahu, zejména Malou Stranu, portréty, podařilo se mu připravit tři knihy pro zahraničí. V Čechách vystavoval až v roce 1989 na výstavě Československé fotografie v Mánesu ke 150. výročí fotografie. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit k fotoreportáži – fotografoval pro týdeník MY.

Louis Antoine de Bougainville (1)

Louis Antoine de Bougainville byl francouzský důstojník a mořeplavec, který jako první prozkoumal některé končiny Tichého oceánu. Louis pocházel z rodu vyšších úředníků a k námořnickému řemeslu se dostal až ve svých třiceti letech. Do té doby se s úspěchem věnoval nejrozmanitějším činnostem. Vystudoval práva a stal se skvělým obhájcem, jeho Pojednání o integrálním počtu mu vyneslo členství v londýnské Královské vědecké společnosti, intriky, souboje a galantní dobrodružství byly jeho živlem a za sedmileté války se vyznamenal jako důstojník v Kanadě při obraně Québeku. Vojenskou uniformu pak vyměnil za námořnickou a roku 1763 byl vyslán založit francouzskou kolonii na Malvínských ostrovech, která však musela být po dvou letech na nátlak Anglie a Španělska vyklizena. Předáním Malvín Španělům pověřilo ministerstvo námořnictví Bougainvilla. Ten se chopil příležitosti a přesvědčil krále Ludvíka XV., že by jeho mise měla pokračovat cestou kolem světa, která by opět pozvedla francouzskou prestiž a dala zapomenout na hořkost vojenských i diplomatických porážek. V prosinci 1766 se davy zvědavců loučily v brestském přístavu s Bougainvilleovými koráby – s pyšnou válečnou plachetnicí Boudeuse a s trojstěžníkem Etoile . Kromě oficiálního poslání královská instrukce kapitánovi ukládala prozkoumat moře i země mezi západním pobřežím Jižní Ameriky a Východní Indií a zejména objevit bájnou Jižní zemi a nalézt v jižních mořích vhodné námořní základny. Předávání Malvínských ostrovů trvalo bezmála rok, a tak skutečné dobrodružství začalo teprve v prosinci 1767, kdy obě lodi vepluly do bouřlivého Magalhãesova průlivu a pak do vod Tichého oceánu. První pevnina se objevila na obzoru 21. března. Byla to skupina nízkých ostrůvků pokrytých chudou vegetací, které nazval Bougainville „Nebezpečnými“ . Počátkem dubna vyrostla v dálce z moře vysoká hora, dominující zelenavému...

Ján Gecsei (1)

Počítačový odborník, publikace z oboru.

Jaromír Páv (1)

Absolvent Pedagogického institutu v Ostravě, obor jazyk český – dějepis - hudební výchova , v letech 1963-1969 učitelská praxe na základních a středních školách. Vědecká aspirantura ve Slezském ústavu ČSAV v Opavě v letech 1969-1979, v roce 1971 získal PhDr., v roce 1976 kandidátem věd na základě obhajoby vědecké práce „Národnostní problematika v Ostravské průmyslové oblasti na počátku 20. století “. Od roku 1979 působil jako odborný asistent na katedře historie Pedagogické fakulty v Ostravě s odborným zaměřením na československé dějiny 19. a 20. století, v tomto oboru se také v roce 1988 habilitoval. Do roku 1997 přednášel na katedře historie Filosofické fakulty Ostravské univerzity , externě přednášel rovněž na katedře historie FF UP v Olomouci a katedře evropských studií a politologie tamtéž. Od roku 1998 do současnosti působí jako vedoucí katedry občanské výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity . Podílel se na řešení řady výzkumných úkolů a grantů GA ČR, MV ČR, MZV ČR. Vedle řady vystoupení na domácích i zahraničních konferencích se autorsky podílel na řadě studií i monografií a publikoval desítky studií a článků ve sbornících a v časopisech, je rovněž autorem několika skript a studijních textů odborně zaměřených na problematiku meziválečných československých dějin v kontextu s dějinami evropskými a světovými.

Jan Potocki (1)

Jan Nepomucen Potocki byl polský prozaik, historik, archeolog, lingvista, cestovatel a dobrodruh aristokratického původu. Bývá označován jako „poslední Polák“. Jan Potocki se narodil v roce 1761 na Ukrajině, v bohaté aristokratické rodině. Studoval ve Švýcarsku a pak na lodích suverénního maltézského řádu pronásledoval středomořské korzáry. Neklidně putoval mezi carským dvorem v Petrohradu a francouzskými encyklopedisty v Paříži. Byl jmenován vedoucím badatelské skupiny, která měla provázet ruské poselstvo do Číny. Provázel jej slavný orientalista Heinrich Julius Klaproth, který později po Potockém nazval vzdálené korejské souostroví. Poselstvo dorazilo až na čínské hranice, ale tam došlo k roztržce, protože hrdí Rusové se odmítli podrobit ponižujícímu ceremoniálu a do země vůbec nebyli vpuštěni.Hrabě Potocki, nazývaný „poslední Polák“, byl jedním z prvních lidí, kteří po boku aeronauta Jeana Pierra-Francoise Blancharda vzlétli v balónu do nebes. Považoval se hlavně za učence. Sestavil archeologický atlas Ruska a pracoval v oboru slovanských starožitností. Četnými nitkami je spojen s Pavlem Šafaříkem a Janem Kolárem. Vědci si jej na rozdíl od cara Alexandra příliš necenili, a tak dal zklamaný hrabě celý náklad jedné své knihy naházet do rybníka. Ve svých dedukcích byl stejně odvážný jako při bojích s korzáry a takoví lidé nemají v Akademii naštěstí pro obě strany co dělat. Někdy kole roku 1803 začal Potocki předčítat své nemocné manželce Příběhy tisíce a jedné noci, a to pravděpodobně ve francouzské Gallandově verzi. Když byl hotov, začal psát vlastní pokračování, které vyšlo v Petrohradu v letech 1804–5 bez udání autora v počtu sto kusů. Tak vzniklo první vydání Rukopisu nalezeného v Zaragoze . Následovala různá doplněná obskurní vydání. Jeden příběh přejal Washington Irving, ale připisoval jej jinému autorovi. Pařížský časopis, kde Rukopis vychá...

J. H Plumb (1)

Britský historik, nositel titulu Sir.

Alan Forman (1)

František Skovajsa (1)

Narozen 1883 v Uherském Hradišti. PhDr., středoškolský profesor, práce z oboru zeměpisu.

Ladislav Stojdl (1)

P. Ladislav Stojdl, poslední františkánský superior na Skalce. Narodil se v roce 1888 v Trhových Svinech Ludviku a Karolině, kteří se ještě psali Stoidl. Zemřel v roce 1969, ale místo se nám nepodařilo zjistit. V 18 letech vstoupil do františkánského řádu a než se stal superiorem na Skalce prošel několik klášterů . Na Skalce se mu nelíbila závislost kláštera na dobrodiní tehdejšího majitele zámku Theodoricha Kasta , a snažil se o ekonomickou nezávislost. Choval včely a prodával včelí produkty, zřídil hostinec a občerstvení pro turisty a pod. na vlastní koncesi. Vydal i turistickou brožuru o Skalce, aby podpořil turistický ruch. S baronem Kastem se dostal do sporu o přístupovou cestu na Skalku, který se řešil soudní cestou. Navíc prý vzbuzoval pohoršení svými projížďkami na oslu Mandě do okolí, kde konal přednášky s diapozitivy. Vyčítali mu například, že skaleckou studnu vyčistil tak důkladně, že tam nezbyla ani voda. Nebyl jim po vůli ani jeho chov včel a účast na včelařských „sletech“. Stojdl pak sám o sobě tvrdil, že je včelařský výzkumník a taková činnost není v rozporu s řádovými pravidly. Když pak byl ustanoven představeným v Dačicích, odpor vůči němu ještě vzrostl, protože františkánům bylo proti vůli, že choval krávu a hnojil kdejaký pozemek, aby měl píci a byl víc ve chlévě než v kostele. Lidé prý se mu kvůli tomu smějí s konstatováním, že „...když chtěl dělat pacholka, proč se dal vysvětit na kněze?“ Sečteno a podtrženo: jeho působení bylo ukončeno zbavením funkce, násilným odebráním krávy po matce, která byla prodána a tlakem na odchod z řádu. Nakonec v roce 1929 požádal o...

Moisej Kallinikovič Juskovec (1)

Běloruský akademik, doktor veterinárních věd, autor publikací z oboru veterinářství.

J Mócsy (1)

Mořic Remeš (1)

Narozen 21.7.1867 v Příboře na Moravě, zemřel 19.7.1959 v Dvorcích u Olomouce. MUDr., RNDr. h.c., lékař, geolog, paleontolog, přírodovědec. Práce v oborech, též beletrista, fejetonista a autor literárně historických článků.

Zdeněk Matyáš (1)

Narozen 8. 8. 1945 ve Vsetíně, zemřel asi 8. 4. 2001 ve Valašských Kloboukách. Akademický malíř, zaměřoval se na motivy z Valašska.

Vincenc Jelínek (1)

Narozen 19.11.1896 v Třešti, zemřel 20.8. 1962 v Brně. MVDr., profesor veterinární školy, odborník v oblasti patologické morfologie a fyziologie, práce z oboru.

František Židek (1)

PhDr. František Žídek , doktor hudebních věd, výborný houslista, povoláním středoškolský profesor , se ve své literární tvorbě věnoval houslovému umění.

Bohuslav Maleček (1)

Narozen 14.11.1921 v Praze, zemřel 15.12.1988 v Ústí nad Labem. Výtvarný pedagog a malíř, práce z oboru výtvarné výchovy.

Barbora Dančová (1)

Ilustrátorka.

Aleksandr Nikolajevič Fesik (1)

Ruský homeopat, od r. 1991 žije v České republice.

Máté Zalka (1)

Máté Zalka byl maďarský spisovatel a revolucionář. Jeho skutečné jméno bylo Béla Frankl.

Michael Rist (1)

Německý agronom. Práce z oboru etologie, ekologického zemědělství a sociálně-ekonomické tematiky.

Vladimír Řeřucha (1)

Narozen 25. 4. 1920 v Havlíčkově Brodě, zemřel 12. 12. 2004 v Pardubicích. Teoretik umění, působil jako ředitel Východočeské galerie v Pardubicích. Autor publikací o výtvarném umění.

Paul Newman (1)

Paul Leonard Newman byl americký herec, režisér, automobilový závodník, filantrop, majitel týmu Newman/Haas Racing a spoluzakladatel společnosti Newman's Own, jejiž kompletní výdělek je věnován na charitu. Byl oceněný mnohými prestižními cenami, například Oscarem, Zlatým glóbem, Emmy, cenou v Cannes a Humanitární cenou Jeana Hersholta. Byl známý pro své pronikavě modré oči, sympatickou povahu a také pro svůj fešný vzhled, díky němuž je považován za jeden ze sexuálních symbolů 60. let 20. století. Newman se nejlépe zapsal do podvědomí diváků hlavními úlohami ve filmech Kočka na rozpálené plechové střeše, Hazardní hráč, Hud, Hombre, Frajer Luke, Život a doba Soudce Roye Beana,Skleněné peklo či Road to Pedition. Dále si jej diváci mohou pamatovat jako společníka Roberta Redforda ve slavných snímcích Butch Cassidy a Sundance Kid či Podraz. Ze svých osmi oscarových nominací proměnil pouze jednu a to v roce 1987, kdy získal cenu Akademie za nejlepší herecký výkon v hlavní roli ve filmu Barva peněz. Newman se narodil na předměstí Clevelandu v lednu roku 1925. Jeho otec Arthur Samuel Neumann byl Žid, syn Simona Newmana a Hannah Cohnové, emigrantů z Maďarska a Polska.. Matka Terézia Fecková byla Slovenka, rodačka z vesnice Ptičie nedaleko Humenného, praktikující křesťanskou víru . On sám jako dospělý netíhnul k žádné víře, avšak označoval se za Žida. Newman s herectvím začínal již na škole. Jeho první dochovaný divadelní výstup se konal v jeho sedmi letech na školním představení Robina Hooda. Ve svých deseti letech již vystupoval v jednom z clevelandských divadel. V roce 1943 odmaturoval ze střední školy v Shaker Heights a krátce studoval na Ohio University v malém univerzitním městečku Athens. Během druhé světové války sloužil v americkém námořnictvu jako střelec a radista v Pacifiku. Původně byl zařazen do programu pro pi...

I. N Uspenskij (1)

Helena Soukupová (1)

Doc. PhDr. Helena Soukupová je uznávanou historičkou umění se zaměřením na středověkou architekturu žebravých řádů. Po vystudování uměleckoprůmyslové školy v Praze, absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor dějiny umění a klasická archeologie. V té době se začala také věnovat výzkumu Anežského kláštera, který v roce 1989 vyvrcholil vydáním monografie Anežský klášter v Praze oceněné mimo jiné titulem Nejkrásnější kniha roku. Doc. Soukupová pracovala v Národním muzeu, v letech 1990–2003 rovněž přednášela na Katedře dějin umění a estetiky vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Téma Anežského kláštera neopustila ani v dalších letech. V roce 2011 tak mohlo vyjít doplněné vydání monografie.

Maria-Regina Altmeyer (1)

Publikace o závěsných ozdobách z papíru.

Michael Altmeyer (1)

Publikace o závěsných ozdobách z papíru.

Metoděj Skříčka (1)

Práce z oboru kinematografie.

Nemo (2)

Kapitán Nemo je fiktivní postava z Verneova románu Dvacet tisíc mil pod mořem, v níž je konstruktérem, kapitánem a vlastníkem supermoderní ponorky Nautilus, s níž brázdí oceány a s jejíž pomocí se jako první člověk dostal na Jižní pól. Mimo to ještě nakrátko vystupuje v románu Tajuplný ostrov, kde jej autor nechal zemřít. Jeho postava inspirovala řadu dalších spisovatelů a posléze i filmových tvůrců, v jejichž dílech vystupuje. Ačkoliv je Nemo v románu Dvacet tisíc mil pod mořem jednou z hlavních postav, není zde téměř popsán jeho předchozí život. Teprve v románu Tajuplný ostrov seznámí umírající Nemo trosečníky na ostrově se svou minulostí. Jde o indického knížete Dakkara, který byl duší povstání sipáhijů v roce 1857. Po rozdrcení povstání vybudoval s dvaceti nejvěrnějšími ponorku Nautilus, přijal bojové jméno Nemo a vyhlásil válku „pozemským tyranům“ . Jeho muži však postupně umírali a nakonec se osamělý Nemo uchýlil do přístavu na „Tajuplném ostrově“, který si tajně vybudoval. Zároveň požádal trosečníky, aby po jeho smrti Nautilus potopili, což se skutečně také stane. Postava kapitána Nema inspirovala řadu dalších tvůrců. Kromě různých zpracování či přepracování původních Verneových románů se stal i samostatnou postavou. Například český spisovatel J. M. Troska podle něj vytvořil jednu z hlavních postav svých románů , avšak Troskův kapitán Nemo nebyl bengálský hinduista, nýbrž Francouz. V americkém komiksovém seriálu a filmu Liga výjimečných tvoří s dalšími postavami skupinu viktoriánských supermanů. Seznam herců, kteří hráli kapitána Nema ve filmu nebo v televizi:...

Michael Duruttya (1)

Chovatel koní, vědec, publicista, podnikatel v poradenství chovu koní, autor monografie Etologie koní, byl dlouholetým vedoucím chovu koní v Hřebčíně Muráň.Řídil hřebčín Muráň , hřebčín Šamorín , hřebčín Hrabušice , Zoologickou zahradu – rezervaci koní plemena hucul v Košicích; poradcem v hřebčíně Erlengrund/Erlenhof u Frankfurtu n/Mohanem . Správcem Dostihového závodiště v Praze . Je autorem pěti monografií ; učební pomůcky , tří knižních statí, 34 vědeckých prací, dalších cca 400 odborných článků uveřejněných doma a v zahraničí resp. na webové stránce a 24 referátů přednesených na vědeckých konferencích. Na Muráni zachránil chov koní plemena hucul a dokončil vyšlechtění nového plemene – slovenského horského koně. V Šamoríně odchoval dvě desítky vítězů klasických dostihů právě tak, jako československého “Koně století”, čtyřnásobného vítěze Velké pardubické steeple-chase Železníka. K jeho chovatelským úspěchům se také váže zrod fenomenální klisny Arva, nositelky klasické “Trojkoruny”. Je členem Turf clubu, Československé vědecko-technické společnosti – odborné skupiny pro chov koní, Evropského združení odhadců – TEGEVOFA, Česko-slovenské etologické společnosti a Slovenského syndikátu novinářů.

Bohumil Ryšavý (1)

Narozen 23. 1. 1921 v Lásenici, zemřel v roce 2002. Akademik, profesor, RNDr., DrSc., vědecký pracovník, vysokoškolský pedagog, parazitolog, helmintolog a protozoolog, autor monografických publikací, vědeckých studií a vysokoškolských učebnic.

Božena Kotrlá (1)

Narozena 12. 10. 1927 v Praze. RNDr., zooložka a parazitoložka, zabývá se studiem cizopasníků hospodářských zvířat. Autorka prací z oboru.

Slavomír Plicka (1)

Autor příruček z oboru ekonomiky a práva pro oblast regionální kultury.

B. P Vronskij (1)

George Marion (1)

Spisovatel, novinář, aktivista komunistické strany.

Lev Tygr (1)

Petr Pospíšil se narodil roku 1956 v rodině lékárníka a úřednice ve spořitelně. Mládí prožil jako jedináček a šprt v obci Telčice u Pardubic. Po maturitě na gymnáziu v Přelouči pracoval jako zřízenec na neurochirurgické klinice v Hradci Králové, kde u operací svítil do hlav. Poté ochutnal jeden semestr pražské VŠCHT, ale když při práci v chemických laboratořích několikrát ohrozil statiku budovy,přestoupil na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, aby později mohl chodit z práce ve 13 hodin. Po absolutoriu však v pominutí smyslů opakovaně oplodnil partnerku a aby se dětem nenafukovala bříška, opustil učitelské místo a začal postupně pracovat jako stěhovák,vychovatel,noční recepční a lisař. Posledních 18 let působí jako hasič v různých pražských podnicích, kde celkem dvakrát zasahoval. Žije b Horních Počernicích s divokou ženou Arankou a dvěma rozmazlenými pubertálními dcerami. V roce 1995 začal navštěvovat duchovní manžele Mílu a Eduarda Tomášovy, kteří významně ovlivnili jeho život. Se skupinou Pražská šunka vydal dvě autorská CD Dělej mi to jako stroj a Miluj s nasazením. Napsal zatím knihy Divočiny a Černé tajemství Karla IV.

Manfred B Hartmann (1)

Německý psycholog a léčitel. Práce z oboru pomezních vědních disciplín, především z oblasti lékařské práce s kyvadlem a virgulí a alternativních léčitelských metod.

Richard H Pitcairn (1)

Americký veterinární lékař, doktor veterinární mikrobiologie a imunologie. Specializace na holistickou veterinární medicínu, na homeopatii. Práce z oboru.

Susan Hubble Pitcairn (1)

Americká malířka, spoluautorka knihy o přírodním léčení psů a koček.

Barry Davies (1)

Britský příslušník SAS, autor publikací o speciálních jednotkách a přežití v mimořádných situacích.

Shunryū Suzuki (1)

Japonský zenový mistr.

Michelle Bamberger (1)

Americká veterinářka, specializuje se na chování zvířat.

Otakar Kučera (3)

Otakar Kučera byl československý lékař, jedna z vůdčích osobností československé psychoanalýzy. Původně vystudoval Právnickou fakultu univerzity Karlovy a pracoval jako úředník. Projevoval silný zájem o literaturu a literární teorii a kritiku. Přátelil se s mnoha umělci a angažoval se v tehdejší pražské avantgardě. Během studia vzniku básnické tvorby narazil na psychoanalytický pojem regrese. Tento koncept ho natolik zaujal, že podstoupil vlastní psychoanalytickou zkušenost u Bohodara Dosužkova. Následně u něj vznikla silná inklinace k psychoanalytické a psychoterapeutické práci a rozhodl se vystudovat lékařskou fakultu a stát se sám psychiatrem a psychoanalytikem. Po dokončení lékařských studií působil jako primář na několika psychiatrických pracovištích a zároveň praktikoval jako psychoanalytik. V průběhu doby se z něho a Bohudara Dosužkova stali kolegové, dva hlavní tréninkoví psychoanalytici v Československu , kteří v průběhu let vychovali v undergroundovém psychoanalytickém institutu velké množství psychoanalytiků a psychoanalytických teoretiků . Udržoval korespondenci s Annou Freudovou, René Spitzem a Heinzem Kohutem a byl jejich tehdejšími teoriemi významně ovlivněn. I přes tradiční důraz na ranou dětskou zkušenost pracoval jako psychoanalytik velmi interaktivně, empaticky a s velkým respektem k analyzandovi.

Otto Batala (1)

Autor, učitel výtvarné výchovy na pražské Umělecko - výtvarné škole na základě svých dlouholetých zkušeností a praxe napsal odbornou publikaci o keramice. Od jejich počátkiů, kdy vypalování bylo nejstarší lidové řemeslo. přes historii a objevy až do současnosti. Popisuje keramické nádoby, reliéfy, plastiky, materiály, technologii, výrobu.

Zdeněk Hazlbauer (1)

Narozen 25.5.1928 v Praze, zemřel 21.10.2005 tamtéž. MUDr., práce z mikrobiologie a epidemiologie, též farmakologické práce, zabývá se také archeologií, zejména výzkumem gotických a renesančních kachlí a kamen.

Leon Battista Alberti (1)

Leon Battista Alberti byl italský humanista, architekt, teoretik umění, spisovatel a matematik, ale také všestranný sportovec, jedna z velkých postav italské renesance. Napsal také první důkladný popis města Říma, první italskou gramatiku a zabýval se šifrováním textů. Narodil se jako nemanželský syn v rodině Lorenza Albertiho, bohatého kupce, vyhnaného z Florencie. Studoval humanistickou školu v Padově, církevní právo v Bologni a matematiku a fyziku opět v Padově. Roku 1428 získal doktorát církevního práva a protože papež zrušil vyhnanství Albertiů, mohl se vrátit do Florencie. Tam se seznámil s řadou umělců . Kolem roku 1432 mu papež udělil legitimní původ a zároveň úřad, který Alberti zastával až do roku 1464. Úřední činnost mu nechávala dost času na jeho záliby, studia a cesty. Roku 1434 doprovázel papeže Evžena IV. do vyhnanství ve Florencii a roku 1438 byl členem papežské delegace na koncilu ve Ferraře. Roku 1447 se jeho kolega ze studií stal papežem jako Mikuláš V. a Alberti začal pracovat na stavbách a přestavbách města Říma. K tomu účelu vydal také Popis města Říma. Dále navrhl první renesanční průčelí kostelů v Rimini a ve Florencii, které se stejně jako paláce na dlouho staly vzorem pro další architekty období renesance i neorenesance. Roku 1459 pobýval s papežem Piem II. v Mantově, kde opět navrhoval kostely. V posledních letech života se věnoval psaní a napsal také knihu o šifrování. Ve svých spisech o umění se Alberti snažil poskytnout umělcům geometrické a vědecké základy pro jejich tvorbu a vytvořil také nový jazyk umělecké teorie. U těles i u lidských těl zdůrazňoval význam povrchu, plochy, jež tělo uzavírá a skrývá jeho vnitřek. Účelem uměleckého díla je podle něho dojem, který vyvolá v divákovi. Dále Alberti napsal dvě komedie, vydal knihu básní, knihy o lásce, o rodině a domácím hospodářství, o chovu koní a psů a řadu dalších ...

K. O Hrubý (1)

Wolfgang Baier (1)

Lékař.

Ladislav Postupa (1)

Narozen 21. 9. 1929 v Náchodě, zemřel 14. 5. 2016 v Liberci. Fotograf a grafik.

Werner Kirst (1)

Německý autor didaktických příruček pro rozvoj inteligence a kreativity.

Ulrich Diekmeyer (1)

Německý psycholog.

Neil Stevenson (1)

Britský architekt, publikace z oboru.

Petr Poš (1)

Petr Poš byl český výtvarník a režisér animovaných filmů.

Hynek z Poděbrad (1)

Hynek z Poděbrad, též Jindřich mladší nebo Hynek Minsterberský byl český diplomat, spisovatel a syn krále Jiřího z Poděbrad. Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad a jeho druhé manželky Johany z Rožmitálu. V roce 1471 se oženil s kněžnou Kateřinou , mladší dcerou kurfiřta Viléma III. Saského, zvaného Statečný . Pro něj a jeho dva bratry Jindřicha a Viktorína vymohl Jiří z Poděbrad ještě před smrtí na císaři Fridrichovi III. povýšení na říšská knížata, která obdržela hrabství kladské a knížectví minstrberské. Ačkoliv synové Jiřího z Poděbrad nemohli usednout na český trůn, náležela jim prominentní místa v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem daným v Krakově se český král Vladislav II. zavázal chránit je v jejich důstojenství a zbavit jejich statky dluhů, kterými byly zavázány pro potřeby zemské od krále Jiřího. Na Hynka připadly z českých statků Poděbrady a Kostomlaty, z matčina majetku pak Lichtenburk, Mělník a Teplice. Ačkoli měli k náboženství všichni synové krále Jiřího stejný postoj jako on, Hynek nepůsobil jako neoblomný utrakvista. V roce 1472 byl povolán k vládě. Na sněmu v Benešově byl téhož roku ustanoven zemským správcem jako zástupce Vladislavovy strany. Hynek z Poděbrad stranil rovněž Matyáši Korvínovi, často z důvodu svých velkých finančních potřeb, jelikož nebyl schopen splácet dluhy. Když například obdržel v roce 1475 od svého bratra Viktorína panství Kolín, prodal je za 20.000 dukátů králi Matyášovi. Tím Matyáš získal možnost udržovat uprostřed Čech uherskou posádku. Svého přítele a despotu Racka Kocovského pak král jmenoval správcem na Konopišti. Vzniklé spory mezi Hynkem a králem Vladislavem byly následně uklidněny smlouvou v Brně z roku 1478. Stal se královým rádcem a pomocníkem a připravoval definitivní dohody o uznání Vladislava českým králem. V roce 1488 se připojil k slezským knížatům, která ...

Marie Rakušanová (1)

Narozena 26. 3. 1978 v Uherském Hradišti. Historička umění, kurátorka, vysokoškolská pedagožka, vědecká pracovnice. Zaměřuje se na umění přelomu 19. a 20. století a současnou metodologii dějin umění.

Maximilien Gauthier (1)

Francouzský kritik umění, novinář, autor biografií a publikací o umění.

Durward L Alen (1)

Eva Bužgová (1)

Narozena 3.3.1930 v Praze. Promovaná historička výtvarného umění, monografie z oboru.

Julius Broul (1)

Narozen 1914 v Březových Horách. Ing., autor publikací z oboru sklářství.