Všichni Autoři a témata

Alois Fišárek (1)

Alois Fišárek je český filmový střihač, pedagog, syn malíře Aloise Fišárka. V roce 1968 dokončil studia na katedře střihu FAMU. Jako střihač působil v letech 1965–1972 u Československého armádního filmu, 1974–1996 u Krátkého filmu. V letech 1968–2002 vyučoval na FAMU, kde vedl katedru střihové skladby, dnes vyučuje na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Je držitelem Českého lva za střih u filmů Akumulátor 1, Kolja, Kanárek, Tmavomodrý svět a Kuky se vrací. V roce 2018 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.

Anakreón (1)

Anakreón z Teu byl antický řecký básník poloviny 6. století př. n. l. Působil na dvorech tyranů. Pocházel z města Teos v Iónii. Rodiště opustil po ovládnutí oblasti Iónie Perskou říší a účastnil se kolonizace v Thrákii. Byl dvorním básníkem tyranů řeckých městských států. Působil u dvora Polykratova na ostrově Samos. Dále i u dvora tyrana Hipparcha, syna Peisistratova, v Athénách, kde vešel do lidové slovesnosti jako piják a milovník, což dokládají zobrazení na keramice. Zemřel v 84 či 85 letech ve své vlasti. Skládal milostnou poezii, jíž vešel ve známost. Vzdělanci Alexandrijského období jej obdivovali pro žertovný tón doplněný znalostí mytologie. Inspiroval Catulla a Horatia. Počátek 6. století př. n. l., Malá Asie. Během několika let dojde k napadení Teu, Anakreóntova rodiště. Anakreón při něm utíká do exilu do Thrákie, kde také začne a skončí jeho neúspěšná kariéra vojáka. Na bitevním poli partnerském válčil mnohem úspěšněji a vášnivěji, nežli tomu bylo na polích bitev mečem mezi muži. Sám se ke svým kvalitám dokonce přiznává. Po této nepříliš slavné etapě svého života odjíždí na dvůr Polykrata na Sámu, kde si užívá s titulem domácího učitele na Polykratově dvoře. Pro získání ještě větší přízně a důvěry napsal nemálo oslavných ód na účet svého patrona, mj. také tyrana. Avšak i tyrani jednou za čas umírají, a jakmile se o smrti toho Sámského dozvěděl tehdejší vládce athénský Hipparchos, nechal neprodleně vyslat výpravu, která přivezla, tehdy již celkem proslulého, Anakreónta do Athén, kde se velmi rychle dostal mezi tehdejší básnickou tučnou smetánku v čele s Simonidem. Po zavraždění Hipparcha byl tento básnický kruh ve velkém nebezpečí, a proto se většina jeho členů rozutekla básnit do všech koutů antického světa 6. století př. n. l. Anakreón zvolil jako cíl své rodné město, kde také dle zpráv Simonida, pokojně zesnul a byl pochován . Jiná díla vypovídají, že příčinou smrti se stalo zrnko vinné kuličky, a to na dvoře solu...

Jan Fiala (1)

Narozen 17. 12. 1936 Brno. Novinář, fotograf, spisovatel, redaktor nakladatelství a rozhlasový redaktor a moderátor, autor písňových textů.

F. A Mitchell-Hedges (1)

Frederick Albert Mitchell-Hedges byl anglický dobrodruh, cestovatel a spisovatel. Věrohodnost mnoha z jeho autobiografických líčení zůstává otázkou. Zabýval se mj. hledáním pozůstatků po Atlantidě. Dnes je nejznámější jako údajný objevitel jedné z mayských křišťálových lebek a jeho osobu obklopuje mnoho mýtů jak v oblasti populární kultury, tak New Age.

Stanislav Špůrek (1)

Narozen 1.4.1902 Chorynská Lhota - . Katolický kněz, redemptorista, doktor teologie, hagiograf, překladatel.

Eva Del Risco Koupová (1)

Narozena 29. 7. 1978 v Holešově - Přílepech. Výtvarná umělkyně, ilustrátorka, grafička.

Vlasta Matoušová (1)

Narozena 16.7.1955 v Turnově. Grafička, ilustrátorka, ilustrace převážně vědeckých knih s botanickými náměty.

Anna Skoumalová-Hadačová (1)

Narozena 21.12.1946 v Pardubicích. Ilustrátorka a grafička, věnuje se vědecké ilustraci v oborech botaniky a medicíny.

Michail Ivanovič Glinka (1)

Michail Ivanovič Glinka byl první ruský skladatel, který získal široké uznání v rodné zemi, a osobnost, jež je považována za otce ruské klasické hudby. Reprezentativním dílem, které ho proslavilo na velkém území světa, je především Kamarinskaja, orchestrální dílo založené na lidových melodiích, opera Život za cara a další opera Ruslan a Ludmila z roku 1842. Dílo Michaila Ivanoviče Glinky mělo vliv na několik celosvětově známých skladatelů i na populární Ruskou pětku, jejíž pět členů pod vedením Milije Balakireva věnovalo svou pozornost zvláště Glinkovi jako skladateli, který komponoval ruský druh klasické hudby. Michail Ivanovič Glinka se narodil ve vesnici Novospasskoje nedaleko řeky Desny v ruském Smolensku. Jeho otcem byl bohatý vysloužilý armádní kapitán, který žil v rodině se silnou vazbou pro služby pro cara. I v této rozsáhlé rodině se několik jejích členů věnovalo umění . Jako malé dítě trávil hodně času se svou babičkou, která ho vychovávala, ale také dosti rozmazlovala a neustále krmila různými sladkostmi a oblékala jej do luxusních kožešin. To se mu později stalo osudným, zejména co se týče jeho zdraví. Často navštěvoval lékaře a vícekrát se stál obětí šarlatánů. V raných letech moc hudby neslyšel. Často jen slýchával zvuky odbíjejících zvonů na vesnickém kostele a rád poslouchával lidové písně kočujících pěveckých sborů. Zvuky zvonů však nebyly na poslech nijak přívětivé pro své naladění na nelibozvučný akord, a právě to bylo příčinou přivyknutí jeho sluchu na pronikavou harmonii. Po smrti babičky se přiklonil spíše ke strýci, který bydlel přibližně 10 km daleko a hrál v orchestru díla Haydna, Mozarta a Beethovena. U strýčkova orchestru trávil Glinka mnoho volného času. V deseti letech přišel další hudební zážitek, když slyšel hrát finského skladatele Bernharda Crusella na klarinet, což ho v...

Pavel Štěrba (1)

Narozen 16. 6. 1971. Autor publikace o počítačových sítích a technických publikací o automobilech.

Stefan Lochner (1)

Stefan Lochner, též Stephan Lochner nebo Meister Stephan byl německý gotický malíř, nejvýznamnější zástupce Kolínské malířské školy. Údaje o Lochnerově životě byly zčásti zničeny při francouzské okupaci Kolína. Předpokládá se, že pocházel z Meersburgu u Bodamského jezera, neboť zde při morové epidemii roku 1451 zemřeli jeho rodiče. Ve dvou dokumentech z roku 1444 a 1448 je uváděn jako Stefan Lochner od Bodamského jezera. Albrecht Dürer ve svém deníku z roku 1520 zmiňuje oltářní obraz Tří králů v Kolíně nad Rýnem, jehož autorem je Meister Stephan. Lochner se patrně školil ve Vlámsku a mohl být žákem Roberta Campina nebo pracoval v dílně Jana van Eycka. O jeho příchodu do Kolína existují údaje z roku 1442, kdy dostal zakázku na výzdobu města v souvislosti s návštěvou císaře Fridricha III. Habsburského. V té době již byl mistrem a připadla mu hlavní úloha vytvořit oltář pro Kolínský dóm. Z roku 1442 jsou záznamy o Lochnerově koupi domu a svatbě s Lysbeth . Roku 1444 koupil dva další domy a vzal si půjčku, roku 1447 byl členy malířského cechu zvolen radním . Po roce 1447 měl finanční problémy a proto jeho hlavní díla patrně vznikla před tímto datem. Stefan Lochner byl znovu zvolen do Rady města roku 1450, ale onemocněl a patrně zemřel v zimě 1450-51 během epidemie moru. Roku 1451 již neměl kdo převzít majetek jeho zemřelých rodičů a Lochnerův dům v Kolíně byl na prodej roku 1452. Žádné z Lochnerových děl není podepsáno a identifikace Lochnera s dříve uváděným tzv. Dombild Meister je nepřímá. Stejně tak nepanuje shoda o jeho autorském podílu a práci jeho dílenských spolupracovníků u děl, která jsou mu připisována na základě historiografické srovnávací analýzy. Do roku 1420 ovlivňoval kolínskou malbu Mistr Svaté Veroniky a Lochnerova malb...

Adolf Roubal (1)

Narozen 1887, zemřel 28.7.1949 v Chudenicích. Kulturní pracovník Chudenicka, publikace z oboru.

Robb J. D (1)

Nora Roberts se narodila 10. října 1950 v Silver Springu v Marylandu jako nejmladší z pěti dětí. Navštěvovala nějaký čas Katolickou školu, kde se jí dostalo jisté disciplíny od jeptišek. Ona sama dnes říká: „Můžeš mít všechen talent světa, ale když nebudeš mít disciplínu sednout si a psát, nepovede se ti napsat a publikovat žádnou knihu.\" Vdala se mladá a usadila se v Keedysville v Marylandu. Krátce pracovala jako právní sekretářka. „Uměla jsem psát rychle, ale neuměla jsem hláskovat. Byla jsem nejhorší právní sekretářka vůbec,“ říká dnes. Když se jí narodili synové, zůstala doma a zkusila každé řemeslo, které se nahodilo. Vánice v únoru 1979 ji přinutila najít jiné východisko. Zůstala doma zasněžená se svými syny. Mladšímu byly tři roky, staršímu šest let. Neměla tehdy žádnou možnost poslat je do školky. Během vánice vytáhla tužku a zápisník a začala psát jeden z příběhů. Tehdy začala její kariéra spisovatelky. Několik jejích rukopisů však bylo zamítnuto, ale později přeci jen uspěla. Její první kniha, Irský plnokrevník , vyšel v nakladatelství Silhouette v roce 1981. Se svým druhým manželem Brucem Wilderem se seznámila, když ho najala, aby jí postavil domácí knihovnu. V červenci 1985 se vzali. Od té doby rozšířili svůj dům, hodně cestovali po světě a otevřeli spolu knihkupectví. Během svého života byla Nora vždycky obklopená jen muži. Nejen že byla nejmladší ze všech svých sourozenců, ale byla dokonce jediná holka. A právě život strávený mezi muži dal Noře docela dobrý pohled na mužskou mysl, který dnes její čtenáři tolik obdivují. V roce 2007 se 4 její knihy dočkaly filmového zpracování. Nora je členem několika spisovatelských skupiny a vyhrála nespočetné ceny od jejích kolegů a nakladatelského průmyslu....

František Čech-Vyšata (1)

František Čech-Vyšata, vlastním jménem František Vyšata, byl český cestovatel a spisovatel. Narodil se v rodině zedníka jako čtvrtý v pořadí, posléze se vyučil bednářem v Českých Budějovicích. František Čech-Vyšata byl ve své době znám svými cestami po Jižní Americe, kterou navštívil v letech 1910–1913, 1914–1925, 1927–1937. Jeho vypravování vyšlo v denním tisku i knižně.

Henning Haslund (1)

Osa Johnson (1)

Americká cestovatelka, fotografka, dokumentaristka a autorka cestopisů.

C. Court Treatt (1)

Francis de Croisset (1)

Francouzský dramatik, libretista a prozaik belgického původu.

Imre Sarkadi (1)

Maďarský prozaik a dramatik.

Bohumil Karel Vendyš (1)

Narozen 5.4.1866 v Brandýsku, zemřel 19.11.1928 v Praze. Pedagog, beletrista.

Tomáš Šimůnek (1)

Místopředseda Sdružení pro záchranu hradu Kumburku, fotograf.

Nikolaj Petrovič Stremouchov (1)

Ruský spisovatel.

Machado de Assis (1)

Joaquim Maria Machado de Assis sa narodil v Riu de Janeiro, kde strávil prakticky celý život. Napriek tomu, že nikdy neopustil rodnú Brazíliu, stal sa najvýznamnejším predstaviteľom brazílskeho realizmu a patrí medzi uznávaných autorov v rámci svetovej literatúry. Vzdelával sa prevažne ako samouk a publikovať začal ešte skôr, než dovŕšil 15 rokov. Pracoval ako novinár, prekladateľ, spisovateľ, básnik a divadelný kritik. Bol spoluzakladateľom a dlhoročným predsedom Brazílskej literárnej akadémie. Jeho tvorba, ktorá presahuje hranice jazykov, štátov i storočí, dodnes ovplyvňuje spisovateľov a umelcov v rôznych krajinách sveta.

Zdeněk Kondelík (1)

Grafik, ilustrátor.

Cyril Kotyšan (1)

Narozen 11.1.1899 v Praze. Akademický malíř, ilustrátor.

Emil Cimbura (1)

Emil Jan Cimbura je český akademický malíř, grafik, textilní výtvarník, scénograf a ilustrátor. V letech 1939–1946 vystudoval Emil Cimbura v Praze na Uměleckoprůmyslové škole, resp, od roku 1945 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové monumentální a dekorativní malbu u profesorů Arnošta Hofbauera, Jaroslava Bendy, Antonína Strnadela, Antonína Pospíšila. a Aloise Fišárka, u kterého byl po skončení studia dva roky asistentem. Těžiště jeho tvory tkví v oboru monumentální malby, tapiserie, tištěného textilu, skla, keramiky, mozaiky, scénografie, designu a volné a užité grafiky. Ilustroval také několik knih, především pro děti a mládež. Zúčastnil se řady vnitrostátních i zahraničních výstav a pravidelně vystavuje se Spolkem výtvarných umělců Mánes, jehož je dlouholetým členem .

Simon Tofield (1)

Studoval grafiku a animaci na De Montfortově univerzitě a v současné době pracuje v Lodýně jako výtvarník a ředitel společnosti Tandem Films.

Kumiko Kakehashi (1)

Japonská spisovatelka a novinářka.

Zdeněk Baloun (1)

Narozen 1918, zemřel 1978. Malíř a ilustrátor, výtvarný redaktor nakladatelství Orbis a Odeon.

Jozef Čabelka (1)

Jozef Čabelka byl československý vědec a pedagog, akademik SAV, korespondent ČSAV, mikrometalurg a expert v oboru svařování. Jozef Čabelka se narodil 15. února 1910 ve městě Holíč v Záhorské nížině, na západním Slovensku. Navštěvoval Reálné gymnázium v Hodoníně, které ukončil v roce 1928. Ve stejném roce nastoupil ke studiu oboru strojního inženýrství konstrukčního směru na Vysokém učení technickém v Brně a v roce 1932 nastoupil ještě ke studiu oboru silnoproudé elektrotechniky. Studia na VUT ukončil v roce 1934 titulem Ing. Po studiích na VUT jej tamní profesoři – Rysek a Píšek – doporučili k praxi v laboratoři prof. Portevina v Paříži. Po jednom roce nastoupil na svářečskou školu ESSA – École Supérieure de Soudure Autogéne, ze které si v roce 1937 odnesl diplom Ing. ESSA . Před návratem do Československa ještě absolvoval krátké praxe ve francouzské společnosti Air Liquid a americké Babcock-Wilcox. Poté začal pracovat v Železárnách a drátovnách Bohumín, kde začal budovat oddělení pro výrobu přídavných svařovacích materiálů. Během zaměstnání mu byly umožněny studijní pobyty v ESABu v Göteborgu, Königshütte, Bismarckhütte a v závodech Krupp. Po přemístění oddělení do továrny ve Vamberku – Železárny Vamberk – vybudoval jeden z nejmodernějších provozů na výrobu obalovaných elektrod ve světě. Čabelka se stal vedoucím výroby továrny ve Vamberku, které se stala jedním z největších výrobců elektrod ve střední Evropě. V roce 1942 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1946 řádným profesorem Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě v oboru mechanické technologie. V roce 1943 založil Katedru fyzikální metalurgie na Strojní fakultě SVŠT, kterou i vedl. Za svého působení v Železárnách Vamberk přišel s vlastní metodikou stanovení svařitelnosti uhlíkových ocelí. Ta byla předmětem jeho dizertační práce, kterou úspěšně obhájil...

Lucie Kracíková (1)

Lucie Kursová, dívčím příjmením Kracíková je česká archeoložka, historička architektury a publicistka. Pracuje v teplickém Regionálním muzeu, kam byla roce 2009 přijata na pozici vedoucí Archeologického oddělení. Ve své odborné praxi se zaměřuje středověkou a raně novověkou architekturu. Kursová se též podílí na archeologických průzkumech .

František Petřík (1)

Narozen 12. 4. 1857 v Doubravčicích u Českého Brodu, zemřel 18. 1. 1925 ve Vysokém Mýtě. Pedagog, práce v oboru, prozaik pro mládež.

Jaroslav Kubeček (1)

Vlastimil Vávra (1)

Narozen 28.10.1923 v Postoloprtech u Loun. RSDr., CSc., vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze. Práce v oboru moderních československých, sovětských a španělských dějin.

Robert Fikari (1)

Literatura o grafických technikách.

Raul Trojan (1)

Narozen 5.12.1922 v Praze. Výtvarník, autor loutkových her.

Platon Ivanovič Dějev (1)

Narozen 30.3.1901 v Cetynji v Černé Hoře , zemřel 1.6.1981 v Praze. Akademický malíř, překladatel z ruštiny.

Dominik Karel Čermák (1)

Narozen 2.2.1835 v Praze, zemřel 6.12.1890 tamtéž. Katolický kněz, knihovník, náboženská literatura.

Josef Němeček (1)

Narozen 2.3.1824 v Rožďalovicích, zemřel 23.8.1912 v Turnově. Katolický kněz, náboženské práce.

Július Alberty (1)

Slovenský pedagog a historik, zaměřený na regionální historii středoslovenského kraje a didaktiku dějepisu.

Gerhard Fuchs (1)

Rakouský filolog, literární vědec.

Raimund Menschik (1)

Wolfgang Wolfram von Wolmar (1)

Wolfgang Wolfram von Wolmar byl důstojník SS v hodnosti SS-Hauptsturmführer. Od konce vojenské správy Protektorátu Čechy a Morava do října 1943 byl vedoucím „skupiny Tisk“ , která byla podřízena kulturně-politickému oddělení Úřadu říšského protektora. V říjnu 1943 byl jmenován vládním radou a na pozici vedoucího „skupiny Tisk“ jej nahradil Arthur Söhnel. Patřil k mimořádně vlivným okupačním úředníkům, který prostřednictvím cenzury, tlakem nařízení a také formou osobních schůzek s šéfredaktory protektorátních periodik dokázal potlačit všechny náznaky nesouhlasu s německou politikou. Jeho oddělení denně zasílalo vydavatelům novin a časopisů instrukce o tom, jakých událostí si všímat a které ignorovat. Na základě jeho návrhu mj. český tisk radikálně omezil zpravodajství ze zahraničí. Navíc tyto informace směly pocházet pouze od německé agentury DNB . Wolfram von Wolmar byl kromě své politické práce poměrně dobrým fotografem, jehož práce se objevovaly v řadě časopisů a knih. Velmi častým motivem jeho fotografií byli obyvatelé na východním bojišti poté, co tato území byla „osvobozena německou armádou od bolševismu“. Své snímky i texty většinou podepisoval šifrou WvW. Ačkoli Československo později žádalo Německo o jeho vydání, aby ho mohlo soudit za válečné zločiny, nikdy nebyl před československý soud postaven.

Fritz Kienert (1)

Německý autor knih o letectví.

Josef Beran (1)

Josef Jaroslav Beran byl katolický duchovní a teolog, 33. arcibiskup pražský a primas český v letech 1946–1969 a od roku 1965 kardinál. Byl politickým vězněm nacismu i komunismu, komunistický režim mu navíc po většinu času znemožnil spravovat diecézi. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako vyhnanec ve Vatikánu. Po úmrtí jej kardinál Šeper označil za druhého svatého Vojtěcha. Jako jedinému Čechovi se mu dostalo pocty být pohřben po boku 91 papežů v kryptě svatopetrské baziliky ve Vatikánu s více než sto hroby. Paradoxně se tak stalo v důsledku komunistického režimu v Československu, který zakázal převoz jeho ostatků do vlasti. Transport se uskutečnil až v demokratickém zřízení během dubna 2018, kdy byly ostatky uloženy v kapli sv. Anežky České ve svatovítské katedrále. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení. Narodil se v Plzni v rodině učitele Josefa Berana a jeho ženy Marie, roz. Lindauerové Lindauera), při křtu dostal jména Josef Jaroslav, za kmotry mu byli školník Josef Beneš a Rozálie Benešová. Vystudoval plzeňské gymnázium, poté se stal alumnem České koleje v Římě . Po vysvěcení na kněze pokračoval ve studiu teologie . V letech 1912–1917 působil jako kaplan , dále působil nejprve jako učitel a posléze ředitel na ženském učitelském ústavu sv. Anny . Od roku 1928 vyučoval jako docent pastorální teologii na Teologické fakultě UK, v roce 1932 se stal profesorem teologie. V této době byl též rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře . V roce 1942 byl po atentátu na Heydricha zatčen a vězněn na Pankráci a v koncentračních táborech Terezín a Dachau. Zde byl vězněn mimo jiné společně s páterem Richardem Henkesem . V koncentračním táboře Dachau byl prvně zařazen mezi metaře. S ostat...

Jan Maťátko (1)

Narozen 7.9.1938. Elektroinženýr, učební texty o elektronice.

Lucas Cranach (1)

Německý malíř.

Tomáš Bujna (1)

Slovenský architekt.

Věra Chytilová (1)

Věra Chytilová byla česká filmová režisérka, pedagožka FAMU. Kritika ji řadí mezi osobnosti tzv. české nové vlny, která se prosadila v rámci silných mužských osobností v 60. letech 20. století. Typickým znakem filmů této generace filmařů byly dlouhé improvizované dialogy neherců, absurdní humor, zdánlivě nearanžované scény, zobrazení milostného poblouznění a přirozené lidskosti bez přikrašlování. V roce 2000 získala cenu Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Otec František Chytil byl nájemcem nádražních restaurací, bojoval v první světové válce, byl raněn a upadl do ruského zajetí. Díky svému bratrovi se stal legionářem. Matka Štěpánka vedla s manželem několik restaurací. Své dětství strávila Věra Chytilová společně s o šest let starším bratrem Juliánem na Moravě. Jejím prvním mužem byl fotograf Karel Ludwig, druhým pak kameraman Jaroslav Kučera, se kterým má dceru Terezu Kučerovou – výtvarnici, animátorku a herečku – a syna Štěpána Kučeru – kameramana. Roku 1996 bez úspěchu kandidovala do senátu na Zlínsku jako nestraník na kandidátce ČSSD. V roce 2006 neúspěšně kandidovala do Senátu ve volebním obvodu Praha 2 za Stranu Rovnost Šancí. Věra Chytilová se aktivně zapojila do diskusí proti umístění radaru. V roce 2007 připojila svůj podpis k dalším padesáti českým osobnostem, ve kterém žádaly prezidenta republiky a předsedy obou komor parlamentu o vypsání referenda k této problematice. Od přelomu 40. a 50. let minulého století žije v Praze. Studovala dva roky architekturu v Brně, po odchodu z fakulty pracovala jako kreslička, laborantka, manekýnka. Před kamerou se objevila v malé roličce ve filmu Císařův pekař a pekařův císař. Prošla několika profesemi filmového odvětví; za kamerou začínala na Barrandově jako klapka, odkud se vypracovala až na pomocnou režisérku. V letech 1957 až 1962 vystudovala FAMU v ročníku Otakara Vávry obor filmová režie, na který byla přijata jako jediná žena. Jejími koleg...

Václav Borovan (1)

Václav Borovan je členem historické sekce Svazu letců CR.Pilotem se stal v roce 1938 po ukončení výcviku v rámci akce 1000 pilotů na obranu republiky.V červenci 1939 se neúspěšně pokusil o ilegální přechod hranic.Za německé okupace byl účastníkem domáciho odboje.Po válce se stal členem předsednictva odbojového Svazu letců a jednim z pilotů Velitelství letectva v Praze-Ruzyni.Roku 1951 byl jako politický nespolehlivý byl zbaven pilotníko diplomu a při prověrkách propuštěn ze zaměstnáni v čs ústavu práce.Pracoval ve stavebnictví,později překládal technickou literaturu a vyučoval jazyky.

Anne Hébert (1)

Kanadská spisovateľka a poetka. Získala trikrát najvyššie kanadské literárne vyznamenanie, cenu generálneho guvernéra. Dvakrát za beletriu a raz za poéziu.

Eva Brabcová (1)

Celý svůj dosavadní život jsem prožila v Praze. Vypadá to, že už to tak zůstane, protože na tropickém ostrově není o Vánocích sníh ... I přes to, že veterinářkou býti jsem se pevně rozhodla po té, co mi nikdo nedokázal dát uspokojivou odpověď na otázku, jak dát žábě umělé dýchání, kterak resuscitovat čtyři dny přejetého, placatého krtka, či jak dát žížalu do sádry, jsem absolvovala ekonomickou školu, více než jednou jsem se vdala a na svět přivedla dvě dcery. Nesmím potkat opuštěné zvíře, protože se v tu ránu stane dalším členem naší domácnosti a to bez ohledu na to, zda se jedná o veselého psíka či silně nekomunikativní želvu. Pravidelně navštěvuji pracovní proces a po nocích pak provozuji hrátky s počítačem, výsledkem čehož jsou mé knížky a také povídky a články pro různé časopisy.

Barbara Frischmuth (1)

Barbara Frischmuthová je rakouská spisovatelka a překladatelka. Něco psát, či vyprávět bylo jejím přáním již odmalička, stejně jako býti zvěrolékařkou, nakonec avšak byla touha věnovat se literatuře silnější. Vyrůstala s matkou, neboť její otec padl za časů druhé světové války v Rusku. Po maturitě vystudovala angličtinu, turečtinu a také maďarštinu na univerzitě v Grazu. Její první literární prvotinou, vydanou v roce 1968, byl román Die Klosterschule. Je autorkou více než 50 knih. Vedle psaní prózy , divadelních a rozhlasových her, scénářů se věnuje také překládání z maďarštiny. Jejím prvním překladem z maďarštiny bylo dílo rumunské spisovatelky židovského původu Any Novac, vydané roku 1967 v nakladatelství Suhrkamp Verlag. Má jednoho syna Floriana Anastasia Grüna .

Dumitru Radu Popescu (1)

Dumitru Radu Popescu se narodil roku 1935 ve městě Păuşa v župě Bihor na hranicích Rumunska a Maďarska. V Sedmihradsku také studoval, jednak na klužské univerzitě farmacie a medicíny, kterou nedokončil, jednak, úspěšně, na filozofické fakultě tamtéž, již absolvoval roku 1961. První povídku vydal v místním časopise Steaua . Byl pak jeho redaktorem, následně šéfredaktorem časopisu Tribuna tamtéž a mezi lety 1982–1989 byl v Bukurešti šéfredaktorem týdeníku Contemporanul . V letech 1981–1990 byl předsedou rumunského svazu spisovatelů. Od roku 1969 do revoluce 1989 byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska. Od roku 2006 působí jako generální ředitel vydavatelství Rumunské akademie a viceprezident vydavatelství vědeckého konzilia. Od roku 1997 je členem Rumunské akademie.

Laonikos Chalkokondyles (1)

Laonikos Chalkokondyles byl byzantský historik původem z Athén, který sepsal ve svém díle Výklad dějin historický vývoj v letech 1298–1463. Narodil se do jedné z předních athénských rodin, aby se poté v mládí stal žákem Georgia Plethona. Působil v peloponéské Mystře. Historický vývoj popisuje na rozdíl od mnoha jiných byzantských historiků již ne z pohledu Byzance, ale osmanských Turků. Při své historické práci se opíral i o turecké prameny. V díle se stylisticky snažil připodobnit Hérodotovi a Thúkýdidovi. Charakteristickým znakem jeho tvorby je silný vliv renesance a humanismu, stejně tak znalost některých, ačkoliv zkreslených, reálií západní Evropy. Náboženskou problematiku a spory podává již s odstupem, až s lhostejností, čímž se také v mnohém liší od předchozích byzantských autorů. V jeho pojetí již nejsou obyvatelé Byzance Římany, ale opět jsou jím nazýváni Řeky, Helény.

Rádžéndra Avasthí (1)

Narodil se 25. ledna 1929 v Džabalpuru ve státě Madhjapradéš. Jeho romány a povídky těží z prostředí velkoměsta, zejména Bombaje, a z horské oblasti rodného státu, obývané "lesními lidmi". Získal značnou oblibu mezi indickými čtenáři.

Barbara Ježková (1)

* 04.12.1948 † 15.07.2004 Lékařská rodina ji předurčila ke studiím na lékařské fakultě. Tam však došlo k nešťastnému citovému vzplanutí s tragickým řešením, které jí přivodilo doživotní zdravotní následky. Studovala pak psychologii, jazyky a marketing, absolvovala střední knihovnickou školu. Dlouhá léta byla zaměstnána v Pražské výstřižkové službě v době, kdy se tam ještě pracovalo s nůžkami a xeroxem. Vystřídala pak řadu míst, např. jako obchodní asistentka reklamní agentury Juven-Bohemia, dále v oddělení propagace divadla Labyrint, pracovala i jako redaktorka a korektorka. Večerně vystudovala Konzervatoř J. Ježka ve třídě Jiřího Suchého, jejími učiteli byli i Ivan Vyskočil, Ladislav Kantor či Jiří Svěrák. Mezi její zájmy patřily parapsychologie, léčitelství, hermetické vědy, chov koček, poezie, tvorba písňových textů, scifi, francouzština, latina. Psala poezii, především písňové texty, v roce 1988 vyhrála v soutěži Písnička pro všední den. Několik jejích písňových textů vyšlo na cédéčkách Jana Spáleného, Ireny Budweiserové a CaK Vocalu. Psala do scifi fanzinů, byla aktivní v SFK Desítka a její nejznámější scifi povídkou je Stručný úvod do teorie čudu. Mezi její oblíbence patřili O. Neff, Z. Rampas, P. Kosatík, I. Kmínek, K. Vonnegut. Její zdraví se postupně zhoršovalo. Přesto jí ještě v roce 2002 vyšla detektivka Pes a boží mlýny a v roce jejího úmrtí pak sbírka detektivních povídek Zrcadlo s vílou a laněmi. Na vydání čekají básnické sbírky Průsečík posloupnosti, Věnec sonetů, Ples na zámku Postmortem a Polodialogy.

Vitalij Ivanovič Sevast'janov (1)

Kateřina Navarová (1)

Autorka soustřeďující se na psaní kuchařek.

Pavla Sedláčková (1)

Autorka se specializuje na psaní kuchařek.