Vojtěch Ruffer
český římskokatolický duchovní, sídelní kanovník Vyšehradské kapituly a probošt
J.M. can. Vojtěch Ruffer , byl český římskokatolický duchovní, od roku 1843 sídelní kanovník Vyšehradské kapituly a od roku 1858 její probošt. Rodák z České Skalice, Vojtěch Ruffer, žil od svých sedmnácti let v Praze a studoval zde nejprve gymnázium a později bohosloví v kněžském semináři. Během studií jej velmi podporoval vyšehradský kanovník, dr. Josef Dittrich. Po přijetí kněžského svěcení v roce 1817 pak Ruffer nastoupil na Vyšehrad, kde se staral o kapitulní archiv a zároveň v tehdy samostatném městě Vyšehrad vyučoval náboženství. V roce 1843 přijal kanonikát ve Vyšehradské kapitule a zároveň úřad vyšehradského faráře. Roku 1850 se pak stal děkanem kapituly a o osm let později jejím pro…boštem. Podařilo se mu stabilizovat hospodaření kapituly. Rovněž započal do postupně uvolňovaných kanonikátů vyšehradských jmenovat české, vlastenecky orientované kněze a zároveň literáty. Hned v roce 1859 povolal na Vyšehrad Karla Aloise Vinařického, v roce 1860 Václava Štulce a roku 1868 Josefa Ehrenbergera. Vedle této činnosti inicioval Vojtěch Ruffer stavbu nové vyšehradské školy a začal se stavbou nových kanovnických domů. Zemřel 15. června 1870 a následujícího roku byl kapitulou zvolen do proboštského úřadu Václav Štulc, který na Rufferovo dílo navázal a rozvinul jej.
J.M. can. Vojtěch Ruffer , byl český římskokatolický duchovní, od roku 1843 sídelní kanovník Vyšehradské kapituly a od roku 1858 její probošt. Rodák z České Skalice, Vojtěch Ruffer, žil od svých sedmnácti let v Praze a studoval zde nejprve gymnázium a později bohosloví v kněžském semináři. Během studií jej velmi podporoval vyšehradský kanovník, dr. Josef Dittrich. Po přijetí kněžského svěcení v roce 1817 pak Ruffer nastoupil na Vyšehrad, kde se s…taral o kapitulní archiv a zároveň v tehdy samostatném městě Vyšehrad vyučoval náboženství. V roce 1843 přijal kanonikát ve Vyšehradské kapitule a zároveň úřad vyšehradského faráře. Roku 1850 se pak stal děkanem kapituly a o osm let později jejím proboštem. Podařilo se mu stabilizovat hospodaření kapituly. Rovněž započal do postupně uvolňovaných kanonikátů vyšehradských jmenovat české, vlastenecky orientované kněze a zároveň literáty. Hned v roce 1859 povolal na Vyšehrad Karla Aloise Vinařického, v roce 1860 Václava Štulce a roku 1868 Josefa Ehrenbergera. Vedle této činnosti inicioval Vojtěch Ruffer stavbu nové vyšehradské školy a začal se stavbou nových kanovnických domů. Zemřel 15. června 1870 a následujícího roku byl kapitulou zvolen do proboštského úřadu Václav Štulc, který na Rufferovo dílo navázal a rozvinul jej.
