Velasquez
španělský barokní malíř
Diego Rodríguez de Silva y Velázquez byl španělský malíř, vůdčí umělecká osobnost na dvoře krále Filipa IV. Byl předním umělcem vrcholného baroka. Proslavil se především řadou portrétů španělské královské rodiny a dalších významných evropských osobností. Jeho dílo bylo už za jeho života i později vždy vysoce hodnoceno. Uznání došlo také u impresionistů a inspiraci u něj čerpali také moderní malíři ve 20. století. Základním pramenem k Velázquezově životě je spis jeho současníka, malíře a historika umění Antonia Palomina El Museo pictorio y escaia optica z roku 1724. Ten vycházel ze životopisných poznámek, které udělal Velázquezův žák Juan de Alfaro. Velázquezův děd se do Sevilly přistěhoval …někdy po roce 1581 z Porta, v době, kdy Španělsko a Portugalsko tvořily personální unii. Velázquezův otec Juan, stejně jako matka Jerónima Velázquez, kteří měli svatbu v roce 1597, pocházeli z nižší šlechty. Otec byl částečně židovského původu. Po nejstarším Diegovi se manželům narodilo ještě dalších sedm dětí. Rodiče byli humanisticky orientovaní a syna odmala učili jazykům a filozofii. Po krátkém studiu malířství v ateliéru Franciska de Herrery staršího se od prosince 1610 stal učedníkem v dílně malíře Francisca Pacheca. Pacheco byl vzdělaný muž, v jeho sevillském domě se scházeli intelektuálové a diskutovali o sochařství, malířství a literatuře. V 1. polovině 17. století byla sevillská malířská škola nejvýznamnější v celém Španělsku – patřili k ní mj. i Francisco de Zurbarán či Murillo. Pacheco napsal i teoretické pojednání Arte de la pintura , které je zdrojem cenných informací o raných Velázquezových letech. V roce 1617 Velázquezova učňovská léta skončila. Mladý malíř složil před Pachecem a Juanem de Uceda zkoušku, na jejímž základě byl přijat do sevillského cechu svatého Lukáše, patrona malířů. Pouze členové cechu směli přijímat zakázky od církve a soukromých osob, mít vlastní ateliér a zaměs...
Diego Rodríguez de Silva y Velázquez byl španělský malíř, vůdčí umělecká osobnost na dvoře krále Filipa IV. Byl předním umělcem vrcholného baroka. Proslavil se především řadou portrétů španělské královské rodiny a dalších významných evropských osobností. Jeho dílo bylo už za jeho života i později vždy vysoce hodnoceno. Uznání došlo také u impresionistů a inspiraci u něj čerpali také moderní malíři ve 20. století. Základním pramenem k Velázquezov…ě životě je spis jeho současníka, malíře a historika umění Antonia Palomina El Museo pictorio y escaia optica z roku 1724. Ten vycházel ze životopisných poznámek, které udělal Velázquezův žák Juan de Alfaro. Velázquezův děd se do Sevilly přistěhoval někdy po roce 1581 z Porta, v době, kdy Španělsko a Portugalsko tvořily personální unii. Velázquezův otec Juan, stejně jako matka Jerónima Velázquez, kteří měli svatbu v roce 1597, pocházeli z nižší šlechty. Otec byl částečně židovského původu. Po nejstarším Diegovi se manželům narodilo ještě dalších sedm dětí. Rodiče byli humanisticky orientovaní a syna odmala učili jazykům a filozofii. Po krátkém studiu malířství v ateliéru Franciska de Herrery staršího se od prosince 1610 stal učedníkem v dílně malíře Francisca Pacheca. Pacheco byl vzdělaný muž, v jeho sevillském domě se scházeli intelektuálové a diskutovali o sochařství, malířství a literatuře. V 1. polovině 17. století byla sevillská malířská škola nejvýznamnější v celém Španělsku – patřili k ní mj. i Francisco de Zurbarán či Murillo. Pacheco napsal i teoretické pojednání Arte de la pintura , které je zdrojem cenných informací o raných Velázquezových letech. V roce 1617 Velázquezova učňovská léta skončila. Mladý malíř složil před Pachecem a Juanem de Uceda zkoušku, na jejímž základě byl přijat do sevillského cechu svatého Lukáše, patrona malířů. Pouze členové cechu směli přijímat zakázky od církve a soukromých osob, mít vlastní ateliér a zaměs...
-
Kategorie:
- Cizojazyčné
- Umění a architektura
