Lubomír Valenta
Autor
Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci studoval filozofii a češtinu na FF UP; doktorát z filozofie získal v r. 1953. V l. 1953–90 učil na střední škole v Bruntálu. Od r. 1990 působí na katedře filozofie FF UP; v r. 1992 se habilitoval pro dějiny novověké filozofie. Badatelsky se zaměřuje na dějiny filozofie a na epistemologii. Ve studiích o Bolzanově logice a filozofii se zabývá místem Bolzanova Vědosloví v dějinách moderní logiky, interpretací základních Bolzanových pojmů a epistemologickými důsledky Bolzanových sémantických pojmů a ukazuje přednosti Bolzanovy koncepce před koncepcí Kantovou. Ve studiích o J. L. Fischerovi se zabývá vztahem Fischerovy filozofie k současnému filozo…fickému diskurzu, a to především s ohledem na strukturalistickou koncepci J. L. Fischera a na jeho diskuzi krize evropské civilizace. Fischerovu filozofii nevidí jen jako historický jev, ale i jako inspiraci pro současné úvahy poststrukturalistické a postmoderní. Ukazuje také Fischerovo osobité postavení v české filozofii a v souvislosti s tím i vztah mezi Masarykovým a Fischerovým myšlením, jež chápe jako dva rozdílné typy. Ve studiích z epistemologie se věnuje některým otázkám současné teorie poznání. Zde je možné vysledovat pokusy navázat na některé myšlenky analytické filozofie, modifikované strukturalistickými koncepcemi jeho učitele J. L. Fischera. Poznání interpretuje jako „tvorbu sémantického modelu“ a z tohoto hlediska ho zajímají otázky vztahu modelu, symbolu a poznání. Ty se pak pokouší začlenit do širší diskuze o moderní racionalitě. Ve studii Epistemologické paradoxy a problém racionality obhajuje pragmaticko-diskurzívní pojetí racionality, jež má být pro epistemologii adekvátnějším konceptem než koncept pravdy: poměr mezi pravdou a racionalitou je anal...
Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci studoval filozofii a češtinu na FF UP; doktorát z filozofie získal v r. 1953. V l. 1953–90 učil na střední škole v Bruntálu. Od r. 1990 působí na katedře filozofie FF UP; v r. 1992 se habilitoval pro dějiny novověké filozofie. Badatelsky se zaměřuje na dějiny filozofie a na epistemologii. Ve studiích o Bolzanově logice a filozofii se zabývá místem Bolzanova Vědosloví v dějinách moderní logiky, interp…retací základních Bolzanových pojmů a epistemologickými důsledky Bolzanových sémantických pojmů a ukazuje přednosti Bolzanovy koncepce před koncepcí Kantovou. Ve studiích o J. L. Fischerovi se zabývá vztahem Fischerovy filozofie k současnému filozofickému diskurzu, a to především s ohledem na strukturalistickou koncepci J. L. Fischera a na jeho diskuzi krize evropské civilizace. Fischerovu filozofii nevidí jen jako historický jev, ale i jako inspiraci pro současné úvahy poststrukturalistické a postmoderní. Ukazuje také Fischerovo osobité postavení v české filozofii a v souvislosti s tím i vztah mezi Masarykovým a Fischerovým myšlením, jež chápe jako dva rozdílné typy. Ve studiích z epistemologie se věnuje některým otázkám současné teorie poznání. Zde je možné vysledovat pokusy navázat na některé myšlenky analytické filozofie, modifikované strukturalistickými koncepcemi jeho učitele J. L. Fischera. Poznání interpretuje jako „tvorbu sémantického modelu“ a z tohoto hlediska ho zajímají otázky vztahu modelu, symbolu a poznání. Ty se pak pokouší začlenit do širší diskuze o moderní racionalitě. Ve studii Epistemologické paradoxy a problém racionality obhajuje pragmaticko-diskurzívní pojetí racionality, jež má být pro epistemologii adekvátnějším konceptem než koncept pravdy: poměr mezi pravdou a racionalitou je anal...
