Autor

Když v březnu 1996 anglická královna Alžběta II. při návštěvě Brna převzala jako dar tehdejší primátorky Dagmar Lastovecké soupravu šperků z českých granátů, malý klenot představovala i etuje, v níž byly šperky uloženy. Zhotovil ji brněnský mistr umělecké knižní vazby Jindřich Svoboda. Jako materiál použil vzácnou oázní kozinku. S ušlechtilou kůží a papírem ostatně pracoval celý život nejraději – to v jeho případě znamená skoro třičtvrtě století. Otec Jindřicha Svobody vlastnil knihařskou dílnu. Synovi na vynikající úrovni předal znalost řemesla i profesní solidnost. „Nejdříve si musíš udělat jméno, potom teprve nasadit cenu,“ patřilo k jeho zásadám v době, kdy si za náročnější zdobnou vazbu účtoval kolem stovky. Dílnu živily zakázky pro obecní knihovny a nakladatelské edice. V rodině se pěstovala nejen úcta ke knihařskému řemeslu, ale i ke knize samotné. Svobodu mladšího to vedlo ke snaze po dalším vzdělání a zdokonalování. Navštěvoval knihařský mistrovský ročník Státní grafické školy v Praze, potom až do roku 1929 pracoval v předních pražských knihařských dílnách. Vstřebával domácí zkušenosti i zahraniční technické a výtvarné poznatky a citlivě je přizpůsoboval českému prostředí. Již v roce 1935 získaly jeho knižní vazby první cenu v soutěži pražského Uměleckoprůmyslového muzea. Jindřich Svoboda se dostal mezi přední tvůrce české umělecké knižní vazby a své postavení si uchoval dokonce života. Jeho práce charakterizuje brilantní řemeslné zpracování, vytříbená umělecká elegance, krásný materiál, trvanlivost a soulad s literárním dílem. Kromě materiálů ovládl i techniky, například zlacení natolik, že si mohl dovolit používat složitou ornamentiku tenkých linek, kladených hustě vedle sebe. Znal dokonale i řezbu v kůži nebo slepotisk, pro který používal i tlačítka podle vlastních návrhů, a další historické výzdobné techniky. Svobodova knižní vazba se brzy stala pojmem. První mimořádnou zakázkou byla práce pro jugoslávského krále Alexandra, následovaly objednávky od ...