Jean d&apos Aillon
Autor
Jean de la Fontaine byl francouzský bajkař. Byl synem správce vod a lesů. Studoval na koleji rodného města, kde se velmi dobře učil latinu, ale opomínal řečtinu. Později toho litoval, neboť téměř všechny staré texty nemohl číst v originále, ale pouze v latinském překladu. V roce 1641 se usadil v pařížském kláštěře v ulici St. Honoré, kde se věnoval modlidbám. Mnišský život ho však neuspokojoval. Bylo možné se zde věnovat nerušeně četbě, ale jeho oblíbená četba nevychvalovala Boha, proto se nelíbila představeným kláštera. Z kláštera po osmnácti měsících odchází. Znovu se vrátil ke studiu a v roce 1649 získal v Paříži titul. Během studií si bere za ženu na pokyn svého otce mladičkou, tehdy čtr…náctiletou Marii Héricart. Toto manželství nebylo šťastné, i když se v roce 1653 narodil syn Charles. V roce 1652 přejímá od svého otce správcovství. Snaha a úsilí mu vydržely do roku 1672, kdy se vzdal tak těžké funkce. Práce správce mu však poskytla dostatek volného času, aby se mohl setkávat v Paříži se svými přáteli - ve společnosti Maucroixe, přítele z dětství, Furetiera, bratrů Tallemantových a Antoina de la Sabliera. V této společnosti se začala projevovat náklonnost Jean de la Fontaina k poezii. Věnuje se četbě Malherba, obdivuje také Rabelaise a Boccacia. Vstupuje do služeb Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu. Prokurátorovi věnoval asi třicet básní svého díla. Věrným stoupencem zůstává i po jeho politickém pádu. To vyvolalo nenávist u samotného Ludvíka XIV. V roce 1684 byl zvolen do Francouzské akademie a nahrazuje Colberta v jeho křesle. Svoji funkci bere Jean de la Fontaine velmi vážně a nevynechá ani jedno setkání akademiků. V některých svých dílech se Jean de la Fontaine staví jednoznačně na stranu konzervativních akademiků, kteří chrání rigidní pravidla francouzského pravopisu....
Jean de la Fontaine byl francouzský bajkař. Byl synem správce vod a lesů. Studoval na koleji rodného města, kde se velmi dobře učil latinu, ale opomínal řečtinu. Později toho litoval, neboť téměř všechny staré texty nemohl číst v originále, ale pouze v latinském překladu. V roce 1641 se usadil v pařížském kláštěře v ulici St. Honoré, kde se věnoval modlidbám. Mnišský život ho však neuspokojoval. Bylo možné se zde věnovat nerušeně četbě, ale jeho …oblíbená četba nevychvalovala Boha, proto se nelíbila představeným kláštera. Z kláštera po osmnácti měsících odchází. Znovu se vrátil ke studiu a v roce 1649 získal v Paříži titul. Během studií si bere za ženu na pokyn svého otce mladičkou, tehdy čtrnáctiletou Marii Héricart. Toto manželství nebylo šťastné, i když se v roce 1653 narodil syn Charles. V roce 1652 přejímá od svého otce správcovství. Snaha a úsilí mu vydržely do roku 1672, kdy se vzdal tak těžké funkce. Práce správce mu však poskytla dostatek volného času, aby se mohl setkávat v Paříži se svými přáteli - ve společnosti Maucroixe, přítele z dětství, Furetiera, bratrů Tallemantových a Antoina de la Sabliera. V této společnosti se začala projevovat náklonnost Jean de la Fontaina k poezii. Věnuje se četbě Malherba, obdivuje také Rabelaise a Boccacia. Vstupuje do služeb Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu. Prokurátorovi věnoval asi třicet básní svého díla. Věrným stoupencem zůstává i po jeho politickém pádu. To vyvolalo nenávist u samotného Ludvíka XIV. V roce 1684 byl zvolen do Francouzské akademie a nahrazuje Colberta v jeho křesle. Svoji funkci bere Jean de la Fontaine velmi vážně a nevynechá ani jedno setkání akademiků. V některých svých dílech se Jean de la Fontaine staví jednoznačně na stranu konzervativních akademiků, kteří chrání rigidní pravidla francouzského pravopisu....
