Jacques Cazotte
francouzský spisovatel
Jacques Cazotte byl francouzský spisovatel, považovaný za zakladatele francouzské fantastické literatury. Narodil se v Dijonu, v rodině notáře Bernarda Cazotta a Marie Taupinové. Vzdělání získal v jezuitské koleji v rodném městě a roku 1739 složil bakalářskou zkoušku z práv na Dijonské univerzitě. V roce 1740 se přestěhoval do Paříže, kde pokračoval ve studiu práv. Zároveň se zde stal známým pseudoorientálními povídkami a féeriemi, alegoricky zesměšňujícími společnost. Pracoval pro francouzské ministerstvo námořnictví a roku 1747 získal funkci úředníka královské námořní správy na Martiniku. Po návratu do Paříže roku 1760 v hodnosti generálního komisaře se věnoval již pouze své literární čin…nosti. Žil střídavě v Paříži nebo ve svém venkovském domě nedaleko Épernay. Roku 1768 byl zvolen do Dionské akademie. Byl velkým odpůrcem osvícenských filozofů, které ironizoval a parodoval. Jeho fantastické povídky, plné orientální exotiky a rokokové lehkosti, a především román Le Diable amoureux , výrazně podnítily rozmach francouzské fantastické literatury v období romantismu . Od přelomu 70. a 80. let byl výrazně ovlivněn iluminismem sekty Martinistů a nakonec se přiklonil k politicko-náboženskému mysticismu. Za francouzské revoluce, po odhalení dopisů prozrazujících jeho royalistické smýšlení, byl na Place du Carrousel popraven. Jeho poslední slova byla: Zemřu, jak jsem žil, věrný svému Bohu a svému králi.
Jacques Cazotte byl francouzský spisovatel, považovaný za zakladatele francouzské fantastické literatury. Narodil se v Dijonu, v rodině notáře Bernarda Cazotta a Marie Taupinové. Vzdělání získal v jezuitské koleji v rodném městě a roku 1739 složil bakalářskou zkoušku z práv na Dijonské univerzitě. V roce 1740 se přestěhoval do Paříže, kde pokračoval ve studiu práv. Zároveň se zde stal známým pseudoorientálními povídkami a féeriemi, alegoricky ze…směšňujícími společnost. Pracoval pro francouzské ministerstvo námořnictví a roku 1747 získal funkci úředníka královské námořní správy na Martiniku. Po návratu do Paříže roku 1760 v hodnosti generálního komisaře se věnoval již pouze své literární činnosti. Žil střídavě v Paříži nebo ve svém venkovském domě nedaleko Épernay. Roku 1768 byl zvolen do Dionské akademie. Byl velkým odpůrcem osvícenských filozofů, které ironizoval a parodoval. Jeho fantastické povídky, plné orientální exotiky a rokokové lehkosti, a především román Le Diable amoureux , výrazně podnítily rozmach francouzské fantastické literatury v období romantismu . Od přelomu 70. a 80. let byl výrazně ovlivněn iluminismem sekty Martinistů a nakonec se přiklonil k politicko-náboženskému mysticismu. Za francouzské revoluce, po odhalení dopisů prozrazujících jeho royalistické smýšlení, byl na Place du Carrousel popraven. Jeho poslední slova byla: Zemřu, jak jsem žil, věrný svému Bohu a svému králi.
