Gustav Theodor Fechner byl německý fyzik, psycholog, filozof a estetik. Společně s Wilhelmem Wundtem a Hermannem von Helmholtzem je považován za zakladatele moderní experimentální psychologie. Svému experimentálnímu přístupu říkal psychofyzika, a definoval ji jako vědní obor, který se zabývá vztahem mezi fyzikálními impulsy a jejich subjektivním vnímáním. U té příležitosti definoval tzv. Weberův-Fechnerův zákon, který říká, že vztah mezi fyzickým podnětem a jeho subjektivním vnímáním je nelineární. Narodil se v Dolní Lužici. Jeho otec byl protestantský pastor. Vystudoval gymnázium v Sorau a roku 1817 pak začal studovat lékařství na Medizinische Akademie Carl Gustav Carus v Drážďanech. Rok poté přestoupil na Lipskou univerzitu, kde získal v roce 1822 bakalářský titul. Magisterské studium již ovšem věnoval přírodní filozofii . Dostal nabídku na univerzitě i učit, ale nepřijal a začal se živit jako překladatel z francouzštiny . Začal se zabývat fyzikou a v roce 1831 publikoval první významný článek v tomto oboru věnovaný galvanickému článku. Již roku 1834 pak získal na Lipské univerzitě post profesora fyziky. V roce 1839 se mu vymknul z rukou experiment, při němž pozoroval slunce přes barevná sklíčka. Částečně oslepl a navíc se u něj začala poté rozvíjet psychická choroba, trpěl nechutenstvím a depresemi, měl i sebevražedné sklony. Z profesorského místa musel v tomto stavu odejít. Kolem roku 1843 se ale jeho psychický stav zlepšil a vrátil se mu i zrak. Díky tomu se mohl vrátit na univerzitu. Spřátelil se v té době s Wilhelmem Wundtem. Více než fyzice se ovšem začal v pozdějších letech svého života věnovat filozofii, zejména tématu vztahu mezi tělem a myslí. Stál přitom na pozicích německého idealismu a odmítal sílící materialismus ve vědě. Jeho klíčovou prací je Elemente der Psychophysik . Zde formuloval své největší objevy, na ... Zdroj: wikipedia.org