Gaius Plinius Secundus, známý též jako Plinius Maior, česky Plinius Starší, byl římský válečník a filosof, autor nejvýznamnější přírodovědné encyklopedie starého Říma, Naturalis historia , která měla 37 svazků. Do Říma přišel okolo roku 35. Nejprve se vzdělával a pak nastoupil k vojsku. V roce 47 se zúčastnil úspěšného boje proti germánským Chaukům. Byl také u stavby kanálu mezi Mázou a Rýnem. Během vojenské služby rovněž napsal svou první práci – o používání zbraní při jízdě na koni. Nejspíše se zúčastnil i tažení proti germánským Chattům v roce 50. Války s Germány pak byly tématem jeho dvacetidílné práce Bella Germaniae. Po návratu do Říma se pod vlivem Seneky mladšího vrhl na filozofii. Pracoval též jako advokát. Za Vespasiána se vrátil do státních služeb, pracoval zhruba jako diplomat, takže jezdil po římských periferiích – navštívil Galii, Hispánii i území dnešní Belgie. Císař Vespasián mu nakonec přidělil funkci prefekta římského loďstva. Zemřel, když se jako velitel římského loďstva v Misenu pokoušel se svými loďmi evakuovat obyvatelstvo přímořských sídlišť ohrožených erupcí Vesuvu a prováděl pozorování výbuchu . Patrně se nadýchal jedovatých plynů, neboť tělo bylo nalezeno bez zranění. Na jeho počest se dodnes i v odborných kruzích silná erupce vulkánu nazývá „pliniovská“. Adoptoval svého synovce, který je znám jako Plinius mladší. Zdroj: wikipedia.org