Étienne de La Boétie
Autor
Étienne de La Boétie byl francouzský právník, humanista a politický filozof. Narodil se ve šlechtické rodině. Vystudoval práva na univerzitě v Orléansu . Poté, i přes nízký věk, získal pozici poradce v bordeauxském parlamentu. Z této pozice se snažil podporovat tolerantní náboženskou politiku kancléře Michela de l'Hôpital. Pozici v parlamentu zastával až do své smrti ve 33 letech. Proslavilo ho přátelství s filozofem Michelem de Montaigne, s nímž se setkal právě v bordeauxském parlamentu, a který právě o něm napsal esej o přátelství. Podle Montaignova svědectví byl Boétie marrano , a když mu kněz chtěl dát poslední pomazání, odmítl s tím, že chce zemřít ve víře Mojžíšově. Jeho nejvýznamnějš…ím dílem je esej Rozprava o dobrovolném otroctví . V něm dochází Boétie k závěru, že moc vládců vyplývá jen z toho, že lidé chtějí být ovládáni. Při odvržení této touhy nemůže obstát žádná moc nad lidmi. Existují však pochybnosti, že autorem textu je Boétie. Ty vyplývají především z toho, že spis byl publikován až roku 1576, tedy dlouho po autorově smrti. Text nechal publikovat Michel de Montaigne, a někteří historici se tudíž domnívají, že Montaigne původní text obohatil svými myšlenkami, nebo dokonce že je sám autorem. Montaigne tvrdil, že Boétie spis napsal v pouhých šestnácti nebo osmnácti letech. Esej měl značný vliv na libertariánství a také anarchistické hnutí. Do francouzštiny Boétie přeložil díla Xenofónova a Plútarchova. Psal též verše a měl blízko k literární skupině Plejáda.
Étienne de La Boétie byl francouzský právník, humanista a politický filozof. Narodil se ve šlechtické rodině. Vystudoval práva na univerzitě v Orléansu . Poté, i přes nízký věk, získal pozici poradce v bordeauxském parlamentu. Z této pozice se snažil podporovat tolerantní náboženskou politiku kancléře Michela de l'Hôpital. Pozici v parlamentu zastával až do své smrti ve 33 letech. Proslavilo ho přátelství s filozofem Michelem de Montaigne, s ním…ž se setkal právě v bordeauxském parlamentu, a který právě o něm napsal esej o přátelství. Podle Montaignova svědectví byl Boétie marrano , a když mu kněz chtěl dát poslední pomazání, odmítl s tím, že chce zemřít ve víře Mojžíšově. Jeho nejvýznamnějším dílem je esej Rozprava o dobrovolném otroctví . V něm dochází Boétie k závěru, že moc vládců vyplývá jen z toho, že lidé chtějí být ovládáni. Při odvržení této touhy nemůže obstát žádná moc nad lidmi. Existují však pochybnosti, že autorem textu je Boétie. Ty vyplývají především z toho, že spis byl publikován až roku 1576, tedy dlouho po autorově smrti. Text nechal publikovat Michel de Montaigne, a někteří historici se tudíž domnívají, že Montaigne původní text obohatil svými myšlenkami, nebo dokonce že je sám autorem. Montaigne tvrdil, že Boétie spis napsal v pouhých šestnácti nebo osmnácti letech. Esej měl značný vliv na libertariánství a také anarchistické hnutí. Do francouzštiny Boétie přeložil díla Xenofónova a Plútarchova. Psal též verše a měl blízko k literární skupině Plejáda.
