Bohumír Šmeral byl rakouský a československý politik, novinář, předseda československé sociální demokracie, zakladatel Komunistické strany Československa a teoretik dělnického hnutí. Pocházel z rodiny učitele třebíčské měšťanské školy Jana Šmerala a jeho manželky Růženy. Absolvoval gymnázium v Třebíči a v letech 1898–1904 vystudoval práva na právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde byl 27. září 1904 promován doktorem práv. Jeho promotorem byl Bohuslav Rieger. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Už od svých studentských let se angažoval v sociálně demokratické straně. Od roku 1908 byl redaktorem Práva lidu. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 12. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Po odchodu T. G. Masaryka do exilu se angažoval v jeho odbojové organizaci maffii a policejní akci proti ní, známé jako knoflíková aféra. Byl přesvědčeným marxistou, jeho vize socialistického státu se zakládala na vytvoření parlamentní demokracie v rakouském soustátí . Proto až do konce první světové války byl pro zachování Rakouska-Uherska a proti zřízení českého státu, za což byl kritizován i ve vlastní straně. V září 1918 se stal členem Socialistické rady . Po založení republiky přestal veřejně vystupovat, odmítl účast v Revolučním národním shromáždění i ve vládě. Jeho vliv na tuzemskou politiku opět zesílil v roce 1920. Na jaře 1920 navštívil sovětské Rusko, kde jednal s V. I. Leninem. Po návratu do vlasti se postavil do čela „marxistické levice“. Šmeralova koncepce předpokládala vytvoření masové marxistické strany s převedením velké části členské základny stávající sociální demokracie. Důraz kladl na osvětu a výchovu dělníků. V době utváření komunistické levice v sociální demokracii byl ... Zdroj: wikipedia.org