Alois Petr
český politik a odborář
Alois Petr byl český a československý politik, meziválečný i poválečný poslanec za Československou stranu lidovou, v níž představoval levicové křídlo, které stranu po únorovém převratu v roce 1948 ovládlo. Byl pak prvním předsedou „obrozené“ Československé strany lidové v letech 1948–1951 a ministrem. V letech 1907–1911 pracoval jako textilní dělník. Od ledna 1911 působil jako tajemník Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva v Hradci Králové. Narukoval do první světové války, v letech 1915 až 1917 byl v ruském zajetí. Do vlasti s vrátil roku 1920. V meziválečném období působil jako předák křesťanských odborů. V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shro…máždění ČSR za lidovce. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. V poslanecké sněmovně zasedal až do zrušení parlamentu v roce 1939. Ještě předtím, v prosinci 1938, přestoupil do poslaneckého klubu nově zřízené Strany národní jednoty. Za nacistické okupace byl funkcionářem Národní odborové ústředny zaměstnanecké, do níž se sloučily všechny odborové organizace, včetně předválečných křesťansko sociálních odborů. Podílel se na protinacistickém odboji. V letech 1944–1945 byl vězněn nacisty, v odboji a vězení získal silné vazby ke komunistické straně. Byl vůdčí osobností levicové frakce, která však nikdy neměla velkou podporu a Petr sám byl u většiny kolegů a církevních představitelů dost neoblíben. Kardinál Kašpar jej za první republiky charakterizoval takto: „člověk nerovný, neinteligentní, pachtící se jen po kariéře, na ženy perverzní, poslanec katolické strany, který se nestará o rodinu, opíjí se a je typicky indiskrétní…“ Zajímavé je, že velice podobně jej zhodnotil i komunistický agent D-50 ve svém hlášení krátce před únorem. Po osvobození se začal znovu politicky angažovat. Souhlasil se sloučením odborových organizací do Úst...
Alois Petr byl český a československý politik, meziválečný i poválečný poslanec za Československou stranu lidovou, v níž představoval levicové křídlo, které stranu po únorovém převratu v roce 1948 ovládlo. Byl pak prvním předsedou „obrozené“ Československé strany lidové v letech 1948–1951 a ministrem. V letech 1907–1911 pracoval jako textilní dělník. Od ledna 1911 působil jako tajemník Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva v Hradci Králo…vé. Narukoval do první světové války, v letech 1915 až 1917 byl v ruském zajetí. Do vlasti s vrátil roku 1920. V meziválečném období působil jako předák křesťanských odborů. V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění ČSR za lidovce. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. V poslanecké sněmovně zasedal až do zrušení parlamentu v roce 1939. Ještě předtím, v prosinci 1938, přestoupil do poslaneckého klubu nově zřízené Strany národní jednoty. Za nacistické okupace byl funkcionářem Národní odborové ústředny zaměstnanecké, do níž se sloučily všechny odborové organizace, včetně předválečných křesťansko sociálních odborů. Podílel se na protinacistickém odboji. V letech 1944–1945 byl vězněn nacisty, v odboji a vězení získal silné vazby ke komunistické straně. Byl vůdčí osobností levicové frakce, která však nikdy neměla velkou podporu a Petr sám byl u většiny kolegů a církevních představitelů dost neoblíben. Kardinál Kašpar jej za první republiky charakterizoval takto: „člověk nerovný, neinteligentní, pachtící se jen po kariéře, na ženy perverzní, poslanec katolické strany, který se nestará o rodinu, opíjí se a je typicky indiskrétní…“ Zajímavé je, že velice podobně jej zhodnotil i komunistický agent D-50 ve svém hlášení krátce před únorem. Po osvobození se začal znovu politicky angažovat. Souhlasil se sloučením odborových organizací do Úst...
-
Kategorie:
- Encyklopedie a učebnice
- Cizojazyčné
- Slovensky
