Výpis všech autorů

Ivo Štuka

Ivo Štuka byl český básník a novinář. Ivo Štuka se narodil 10. února 1930 v Brně. Jeho otec Antonín Štuka se za války účastnil protifašistického odboje a byl po prozrazení skupiny zatčen a v roce 1943 popraven. Ivo Štuka po maturitě na reálném gymnáziu v Brně nastoupil jako redaktor do Lidových novin, nejprve v Brně, potom v Ostravě a od 1951 v Praze. Na setkání mladých autorů na zámku Dobříš se seznámil s Ilonou Borskou, kterou si o rok později vzal a měl s ní postupně tři děti. Od roku 1953 byl redaktorem časopisu Čs. voják, později pak redaktorem časopisu Plamen a Signál . Spolu s Ilonou Borskou psali pro Plamen a další časopisy epigramy pod značkou IBIŠ. Jeho kniha sci-fi povídek Nález na Bílých kamenech byla koncem šedesátých let připravena do tisku, ale v ovzduší nastupující normalizace již nemohla vyjít. Některé povídky byly po roce 1989 uveřejněny samostatně . Krátce po nástupu normalizace byl vyhozen z redakce a dva roky byl bez zaměstnání. Pak dostal špatně placenou práci technického korektora v tiskárně. Publikovat nesměl dvacet let. Bez uvedení autorství v té době spolupracoval na některých dětských knížkách a překladech Ilony Borské. Jedinou skulinou v zákazu publikovat pro něj bylo psaní textů pro skupinu "Pražský šanson" . Po roce 1990 se Ivo Štuka na čas vrátil do časopisu Signál, kde se později stal zástupcem šéfredaktora. V dalších letech pak pracoval jako novinář na volné noze. Ivo Štuka zemřel 20. listopadu 2007 v Praze a je pohřben na malém hřbitově v Ďáblicích. Ivo Štuka se aktivně věnoval zejména poezii a literatuře, ale zajímal se rovněž o klasickou filozofii a ovlivněn zážitkem z válečného dětství zajímal se poněkud překvapivě i o letectví a kosmonautiku. V jeho díle nacházíme tuto tematiku opakovaně ve sci-fi novele Šest dnů na Luně 1, nebo v životopisné knize Král vzduchu o proslulém ...

Ivana Kocmanová

Šéfredaktorka nakladatelství Axióma. Toto vydavatelství vydává nejen knihy pro děti, ale i leporela či omalovánky. Ivana Kocmanová je nejen šéfredaktorkou, ale také grafičkou a tudíž je podepsaná pod velikou spoustou knížek pro děti jako spoluautorka.

Ivan Slavík

Ivan Slavík byl český básník, spisovatel, překladatel a editor. Narodil se do rodiny dělníka, po maturitě v Praze roku 1939 se zapsal na Filozofickou fakultu UK, ta byla však vzápětí zavřena a Slavík totálně nasazen. Po roce 1945 studoval češtinu, francouzštinu a filosofii na Filozofické fakultě UK, roku 1946 konvertoval ke katolictví a redigoval časopis Vyšehrad. Roku 1948 promoval prací o Karlu Tomanovi a působil jako profesor na gymnáziu v Praze a v Domažlicích, od roku 1952 na průmyslové škole a od roku 1972 na gymnáziu v Hořovicích, kde pak žil od roku 1980 v důchodu a věnoval se literatuře. Napsal řadu básnických sbírek, například Snímání , Deník Arnošta Jenče , S očima otevřenýma , Suspiria , Dvacet pozdních básní , které vycházely s nesnázemi jako bibliofilie nebo v samizdatu a přispíval do mnoha časopisů a samizdatových sborníků. Překládal z francouzštiny , z angličtiny , z němčiny , z ruštiny a španělštiny . Soustavně se věnoval kultuře předkolumbovské Ameriky a vydal o ní několik knih a překladů z původních jazyků: Sláva a pád Tenočtitlanu , Popol Vuh . Jeho deníkové záznamy vyšly pod titulem Hory roků, souborné Básnické dílo a výbor pod názvem Moje Velikonoce . Významná je rovněž i jeho editorská činnost, jejímž prostřednictvím vřadil do kontextu české literatury pozapomenuté autory , ale také i Richarda Weinera .

Iva Dostálová

Narozena 1964. Pedagožka, autorka didaktických materiálů a učebnic angličtiny.

Irena Snížková

Středoškolská učitelka, spoluautorka učebnice a pracovního sešitu z literatury.

Ingo F Walther

Německý historik umění a literatury.

Il'ja Arnol'dovič Il'f

Ruský spisovatel, spoluautor satirických románů, které napsal společně s Jevgenijem Petrovem.

Helena Vybíralová

Autorka kuchařské knihy.

Helena Sobková

Helena Sobková je česká spisovatelka a pedagožka, známá především svými studiemi o životě Boženy Němcové. Narodila se v Dobřanech, dětství prožila ve Zbůchu. Maturovala na gymnáziu v Plzni a vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor český jazyk, literatura a dějepis). Od roku 1953 žije v Praze, provdána byla za Vladimíra Sobka , učitele na gymnáziu ve Vršovicích. V letech 1963–2014 často pobývala na chalupě v Jizerských horách, prostředí ji inspirovalo k napsání knihy Pohádka o protržené přehradě. Významnou část svého díla věnovala Helena Sobková výsledkům svého bádání o životě Boženy Němcové a širších souvislostech. Prostudovala mj. českoskalické i vídeňské matriky a zejména došla k závěru, že se Božena Němcová narodila dříve, než bylo dosud udáváno, a že možnými rodiči mohli být Dorothea von Biron a Karel Jan Clam-Martinic. Jiní badatelé, jako Jaroslav Šůla , teorii o šlechtickém původu Boženy Němcové odmítají. Odbornými či vzpomínkovými texty přispívá Helena Sobková do periodického tisku, např.:

Helen Davies

Autorka jazykových slovníků.

Harry Turtledove

Harry Norman Turtledove je přední současnou postavou science fiction a žánru fantasy alternativních světů. V mnoha svých povídkách a románech postuluje výsledek rozhodujících momentu v historii v rozporu se známými dějinami nebo zvažuje časnější či pozdější objev technologie, která se nesmazatelně zapsala do tváře nám známého světa a pak sleduje alternativní posloupnost událostí tak, jak by se v takovém případě mohly odehrát.

Harold Robbins

Harold Robbins se narodil 21. května 1916. Své dětství strávil v sirotčinci. Při studijích na gymnaziu po vyučování pracoval v několika pracích. Na začátku II světové války přišel o majetek a přestěhoval se do Hollywoodu,kde pracoval v jako úředník a později se stal manažerem studia. Jeho první kniha Nikdy nemilovat cizince 1948- námět čerpal z jeho vlastního života sirotka na ulicích New Yorku. Stal se jedním ze světových úspěšných autorů,vydal 20 knih ,které byly přeloženy do 32 jazyků a prodalo se přes 50 miliónů kopií. Robbins byl ženatý pětkrát.Od roku 1982 byl upoután na kolečkovou židli, ale přesto že měl zdravotní potíže pokračoval v psaní. Trávil spoustu času ve Francii a Monte Carlu do jeho smrti 14.října 1997 kdy mu selhalo srdce. Harold Robbins má hvězdu v síni slávy v Hollywoodu u 6743 Hollywood Blvd.

Hana Seifertová

Hana Seifertová, rozená Korecká , je historička umění, kurátorka a galerijní pracovnice. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie Liberec. Jejím manželem byl sochař Jiří Seifert. Hana Seifertová pochází z rodiny houslisty a hudebního pedagoga Karla Koreckého . Po maturitě na reálném gymnáziu v Táboře studovala v letech 1953–1958 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a obhájila zde diplomovou práci Kašpar Jan Hirschely a barokní zátiší v Čechách. Roku 1967 obhájila doktorskou dizertaci. Roku 1962 se zúčastnila letního kursu nizozemské malby v Haagu. Roku 1959 se provdala za sochaře Jiřího Seiferta a v roce 1962 se manželům narodila dcera Barbora. V letech 1958–1970 byla ředitelkou Oblastní galerie v Liberci. Její zásluhou se v Liberci již v první polovině 60. let konaly výstavy mladých výtvarníků, kteří byli z politických důvodů v pražských výstavních síních odmítáni . Z oblastní galerie se stalo živé centrum moderního umění, kam se na výstavy jezdilo i z Prahy. Liberec byl za okupace sovětskými vojsky v srpnu 1968 těžce postižen a byl i místem silného občanského odporu, do kterého se zapojili i manželé Seifertovi. Připojili se k výzvám, které formuloval ve vysílání libereckého studia Českého rozhlasu Václav Havel. Hana Seifertová roku 1969 ještě uskutečnila výstavu Socha a město a Jiří Seifert v témže roce na sochařském sympoziu v St. Margarethen vytvořil sochu Zvonice pro Jana Palacha. Hana Seifertová přišla o místo ředitelky galerie hned na počátku normalizace a rodina se přestěhovala do domu Seifertových prarodičů v Řevnicích. Po odchodu z Liberce byla krátce odbornou pracovnicí ÚTDU ČSAV v Praze a od roku 1971 byla vědeckou pracovnicí a kurátorkou Sbírky starého evropského umění Národní galerie v Praze. Roku 1986 získala stipendium nizozemského ministerstva kultury v Haagu. Je členkou mezinárodního sdružení ...

Hana Lasicová

Hana Lasicová sa narodila 28. 2. 1981 v Bratislave. Vyštudovala ekonómiu na Ekonomickej univerzite vo Viedni a komparatívnu literatúru na Sorbonne v Paríži. V Paríži žila tri roky, po ukončení štúdií tam pracovala v oblasti personalistiky. Je dcérou Milana Lasicu a Magdy Vašáryovej.

Guy Gilbert

Guy Gilbert je nekonformní francouzský římskokatolický kněz. Svůj život zasvětil zejména práci s mladými lidmi na okraji společnosti. Za svou činnost obdržel Řád čestné legie. Guy Gilbert pochází z křesťanské rodiny, měl 14 sourozenců. Knězem chtěl být „vždycky“ – své povolání uslyšel ve 13 letech. V roce 1948 vstoupil do semináře v Alžírsku. Proti své vůli se musel účastnit alžírské války, v níž v letech 1954–1962 sloužil jako zdravotník. „Díky své službě v armádě jsem se rozhodl být knězem právě v Alžírsku. Z té země prakticky všichni křesťané utekli do Francie a zbylo tam jen muslimské obyvatelstvo. Cítil jsem, že právě pro službu v Alžírsku jsem povolán. A tak jsem se ocitl sám uprostřed muslimů, kde jsem se začal starat o tamní mládež, zvláště pak o tu její část, která žila na hraně zákona či rovnou za ní,“ uvedl Gilbert. V Alžírsku zůstal do roku 1970. Pak se vrátil do Paříže, kde se opět soustředil na práci s mladými delikventy v 19. pařížském obvodu, kde žila početná komunita potomků Evropanů, narozených v Alžírsku. „Měl jsem tenkrát svoji motorku a spolu s dalšími kněžími jsme šli do ulic mezi mladé výtržníky a zlodějíčky... Setkal jsem se s násilím, které jsem do té doby vůbec neznal. Vyrůstal jsem v milující rodině..., kde nebylo po násilí ani stopy. Evangelium mne také nenaučilo násilí, ale lásce a jemnosti. A najednou jsem byl konfrontován s agresivitou,“ řekl Gilbert. Později koupil rozpadlý statek v jižní Francii. Spolu s mladými lidmi zde vybudoval centrum, které jim má umožnit návrat do běžného života. Je to místo, kde pracují, starají se o zvířata, jsou v kontaktu s přírodou a mohou také rozvíjet sebe sama. Zájemci o život na statku se počítají na stovky, přijmout mohou každoročně jen deset. Výsledky považuje Gilbert za velice dobré, ačkoli k „zázračným znovuzrozením“ dochází jen málokdy: „Jsou to lidé, kteří nemají žádné vzdělání, často ani nechodí do školy, páchají nejrůznější kriminální činnos...

Gustav Pfleger Moravský

Gustav Pfleger Moravský byl prozaik, básník a dramatik moravského původu. Narodil se 27. července 1833 v Karasíně u Bystřice nad Pernštejnem. Jeho otec Matyáš Pfleger tu sloužil jako hraběcí nadlesní. V Karasíně začal chodit do školy. Dětství trávil na různých místech Moravy, v Bystřici nad Perštýnem, Kojetíně a ve dvoře „Na Skalách“ u Lhoty. Navštěvoval školu ve Vitochově, Bystřici, Rozsochách i ve Lhotě. Otec mu však záhy zemřel a matka Johanna Pflegerová odešla s celou rodinou do Prahy. V Praze Gustav chodil zprvu do německé školy u karmelitánů na Malé Straně; z počátku měl pro neznalost němčiny studijní problémy a musel opakovat jednu třídu. Od roku 1845 navštěvoval německé malostranské gymnázium v dnešní Hellichově ulici, kde svou němčinu zdokonalil tak, že se v ní vyjadřoval lépe než v češtině. Na jeho národnostní uvědomění zapůsobil revoluční rok 1848. Roku 1851 přešel na české Akademické gymnázium, která sídlilo ve Štěpánské ulici. Zde působil jako profesor Václav Kliment Klicpera a Gustavovým spolužákem byli Jan Neruda a Ferdinand Schulz. Gustav Pfleger v té době zanechal básnických pokusů v němčině a přešel na češtinu. Plicní choroba ho přinutila studium v roce 1852 přerušit a později ukončit; vzdělával se sám, především četbou v šesti cizích jazycích. Roku 1854 začal pracovat v České spořitelně jako úředník. Poklidný život úředníka jej však neuspokojoval, a tak v roce 1856 podnikl cestu do severního Německa, navštívil Drážďany, Berlín a Hamburk, a roku 1858 ještě Pruské Slezsko a Sasko. Po nějakou dobu pracoval jako dramaturg a později se stal se novinářem. Zabýval se též překládáním poezie z francouzštiny a v roce 1853 mu v časopisu Krasořečník vyšel překlad básně Victora Huga. V 50. letech 19. stol. byly potlačovány všechny projevy české kultury i veřejného života. Pfleger v té době, roku 1857, zveřejnil svoji sbírku prvních veršů Dumky v jediném českém beletr...

Gustav Daněk

Narozen 1.1.1891 v Mochově, zemřel 24.10.1975 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, botanik, přírodovědecké spisy a překlady.

Graham Swift

Graham Swift je od počátku osmdesátých let považován za předního britského prozaika. Narodil se v Londýně a studoval na několika významných britských univerzitách. Několik jeho románů bylo zfilmováno, jako např. Poslední přání nebo Země vod.

Giacomo Puccini

Giacomo Puccini byl italský skladatel proslulý svými operami, které patří k nejčastěji uváděným v běžném repertoáru. Puccini se narodil 22. prosince 1858 v italské Lucce v rodině s dlouhou hudební historií a byl předurčen k tomu, aby v této tradici pokračoval. Studoval na milánské konzervatoři u Amilcare Ponchielliho a Antonia Bazziniho. Pucciniho kariéra se vyznačovala schopností spojit moderní prvky s tradiční italskou operou.

Gene Wolfe

Gene Wolfe byl americký spisovatel, jeden z nejproslulejších autorů science fiction. Narodil se v New Yorku a vyrůstal v texaském Houstonu. Jeho kniha The Sword of the Lictor získala v roce 1983 cenu Locus a cenu Augusta Derletha.

Gayle Callen

Gayle Callen je americká autorka historických romancí, která začala s psaním příběhů již ve třinácti letech. Na starém psacím stroji tvořila své první příběhy z oblasti science fiction a také krátké novely o zamilovaných teenagerech. Ale jednou na střední škole se jí do ruky dostala kniha od Kathleen E. Woodiwiss Shanna a z Gayle se stala milovnice tohoto žánru a rovněž se zrodil sen být spisovatelkou tohoto žánru. Na vysoké škole sice studovala inženýrství, ale k psaní ji to táhlo o poznání víc, a tak Gayle školu nedostudovala, ale radši se vdala, porodila tři děti a znovu zasedla k psacímu stroji, tentokrát již s jasnou představou - psát historické romance. No a za třináct let a po třech rukopisech Avon Books koupil její knihu The Darkest Knight. To bylo v roce 1998. Od té doby Gayle napsala dalších třináct romancí, ať už z období středověku, tak i z Anglie 19. století. Gayle s manželem a dětmi žije v New Yorku. Kromě psaní Gayle ráda čte, zpívá, háčkuje, nebo cestuje.

Gato

Gato je pseudonym brněnského čaroděje Castanedovsko-zenového ražení, který již před lety – tehdy ještě pod vlastním jménem Martin Pelčák, publikoval svou prvotinu „Soumrakodlak". Znám Gata jen z vyprávění, ale soudím, že jen málokdo u nás dokázal ujít na cestě indiánských čarodějů dále než on. A ví tedy, o čem píše. Narozen 7.6. 1967 v Brně. A pravda "A pravda je jak hlava Medusy Ti, co o ni mohou aspoň něco říct ji viděli jen v zrcadle" GATO

Gareth Moore

Britský softwarový odborník, autor hlavolamů a webových stránek.

Fuse

Japonský autor manga komiksů.

Franz Lehár

Franz Lehár byl významný rakousko-uherský skladatel, známý především svými operetami. Narodil se 30. dubna 1870 v Komáromu, tehdejší součásti Rakouska-Uherska , a byl synem kapelníka rakousko-uherské armády. Zpočátku šel ve stopách svého otce a sám vstoupil do armády jako kapelník. Jeho skutečnou vášní však byla kompozice.

Franz Fuehmann

František Volf

Narozen 1.12.1897 v Třeboni, zemřel 3.7.1983 v Českých Budějovicích. Učitel, akademický malíř, spisy z oboru pedagogiky, výtvarného umění, etiky a národopisu.

František Smotlacha

František Smotlacha byl český popularizátor mykologie, judista a zakladatel českého vysokoškolského sportu. V roce 1919 začal vydávat Časopis československých houbařů, nyní Mykologický sborník, a založil Mykologický odbor České botanické společnosti a zejména Českou mykologickou společnost . Studoval na tehdejším Rakouském gymnáziu, dnes Gymnázium J. K. Tyla, kde v roce 1905 odmaturoval. V letech 1906–1907 podstoupil vzdělávací kurz pro učitele tělocviku. Na Karlově univerzitě v roce 1910 převzal funkci učitele tělesné výchovy po zesnulém Antonínu Krištofovi. Poté byl jmenován prvním docentem tělesné výchovy v českých zemích. V roce 1910 založil dr. Smotlacha dobrovolnou vysokoškolskou organizaci Všesokolský sport. První pokusy s výcvikem Jiu-Jitsu se v Československu datují v letech 1907 až 1910, pod vedením prof. Dr. Františka Smotlachy, který obstaral německou publikaci o judu. Díky jemu jsou také organizovány pravidelné kurzy pro vysokoškoláky v Praze v roce 1930. Československý svaz Jiu-Jitsu byl založen 3. dubna 1936 a jeho prvním předsedou se stal jeho neúnavný propagátor a významný československý přírodovědec prof. Dr. Smotlacha. Jeho gigantické dílo v oblasti popularizace houbařství a výzkumu jedlosti a toxikologie hub, kterým navázal na předchozí dlouholeté působení Jana Bezděka, je považováno za jednu z hlavních příčin toho, že Češi jsou dnes považováni za národ houbařů a provozují sběr hub v rozsahu, jaký nemá u žádného dalšího evropského národa obdobu. Ve svém legendárním díle Atlas hub jedlých a nejedlých píše, že osobně vyzkoušel konzumaci 1700 druhů hub. Řadu druhů považovaných do té doby za jedovaté tzv. osvobodil a uvedl pořádek v do té doby značně chaotickém povědomí o jedovatých houbách. Ještě v 50. letech ale musel vést boj proti stále přežívající školní pomůcce, která měla údajně zobrazovat sedm nejnebezpečnějších hub...

František Novotný

Narozen 29. 8. 1881 v Hlíně u Chrudimi, zemřel 20. 9. 1964 v Brně. PhDr., profesor klasické filologie, lexikograf, překladatel, publikace z oboru.

František Kuřina

Narozen 16.6.1932 v Pivkovicích-Chrástu. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský učitel, matematik, práce z oboru.

František Krupka

Narozen 25.11.1920 ve Vídni, zemřel 24.4.1988. Prof., Ing., dr., CSc., profesor katedry fyziky, publikace z oboru, práce z oboru strojního inženýrství.

Franta Župan

Franta Župan – 13. ledna 1929 v Kolíně). Byl českým učitelem a spisovatelem. Do školy chodil v Hostomicích. Gymnázium absolvoval v Berouně a poté vystudoval zeměpis a dějepis na filozofické fakultě v Praze. Jako vystudovaný učitel pobýval v letech 1884–1885 v Bulharsku jako učitel v rodině hraběte Rudolfa Thurn-Taxise. Od roku 1886 byl profesorem na českých středních školách v Praze, Olomouci, Třebíči , Brně, Novém Městě na Moravě a nejdéle v Kolíně . Během studia na filozofické fakultě získal svůj literární pseudonym. Přispíval tehdy také do humoristického časopisu Švanda dudák, který redigoval o čtyři roky starší Ignát Herrmann. Na jedno z Herrmannových upozornění, že nepodepsal svůj příspěvek, prý František Procházka odpověděl: „Dejte jakékoli jméno!“

Frank Schätzing

Tento německý autor se narodil v Kolíně nad Rýnem, studoval komunikační studia, později provozoval vlastní reklamní agenturu. Spisovatelem se stal v roce 1990, je autorem několika románů a satir.Zároveň napsal několik knih žánru sci-fi a thriller.

Francis Lai

Francis Lai byl proslulý francouzský hudební skladatel, který se zasloužil o vznik mnoha nezapomenutelných filmů 20. století. Lai se narodil 26. dubna 1932 v Nice a svou kariéru zahájil jako akordeonista, než se začal věnovat filmové hudbě. Průlomem v jeho kariéře byla hudba k filmu Clauda Lelouche "Un Homme Et Une Femme" , v němž zazněla ikonická titulní skladba, která se stala celosvětově uznávaným hudebním dílem. Úspěch soundtracku mu vynesl značné uznání a připravil půdu pro dlouhou a plodnou spolupráci s Lelouchem.

Framus Five

Framus Five je významná česká bluesrocková skupina, která vznikla v 60. letech 20. století. V čele skupiny stál charismatický zpěvák Michal Prokop a stala se jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kapel v historii československé hudby. Jejich styl kombinoval prvky blues, rocku a soulu s osobitým zvukem, který rezonoval u posluchačů v době kulturních změn. Framus Five si získali popularitu díky svým energickým vystoupením a hudební zdatnosti a přispěli k rozvoji československé hudební scény.

Filip Saiver

Narozen 27. 3. 1971. Redaktor magazínu Forbes. Bývalý sportovní redaktor MF Dnes.

Feryal Kanbay

Autor encyklopedických příruček.

Fermáta

Fermáta je slovenská jazzrocková fusion skupina, známá jako jedna z průkopnických skupin tohoto žánru na východoevropské hudební scéně. Skupina vznikla v roce 1973 v Bratislavě, která byla tehdy součástí Československa. Zakládajícími členy byli František Griglák , Tomáš Berka , Anton Jaro a Peter Szapu . Fermáta Hudba kapely se vyznačuje složitými aranžemi, virtuózním muzikantstvím a prolínáním různých hudebních stylů včetně jazzových, rockových a klasických vlivů.

Fedor Gál

Doc. Ing. Fedor Gál, DrSc. je slovenský politik, sociolog, prognostik a podnikatel židovského původu, žijící v České republice. V roce 1972 vystudoval Chemicko-technologickou fakultu SVŠT v Bratislavě. V roce 1977 ukončil svoji vědeckou přípravu ze sociologie na Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd, v roce 1992 se stal doktorem ekonomických věd na Vysoké škole ekonomické v Praze. V období existence ČSSR patřil k známým disidentům. V průběhu Sametové revoluce se stal spoluzakladatelem hnutí Veřejnost proti násilí, vedl Koordinační centrum VPN, později se stal předsedou tohoto hnutí a poradcem Federální vlády ČSSR. O několik let později se stal spolumajitelem soukromé televize Nova, roku 1995 založil v Praze knižní vydavatelství GplusG. Je členem Židovské obce v Děčíně. Jeho bratr Egon Gál je známý slovenský filozof.

Fay Weldon

Fay Weldonová, CBE, je anglická spisovatelka, esejistka a dramatička. Její dílo je spojováno zejména s otázkou feminismu. Hlavními hrdinkami její tvorby bývají současné ženy, které se nemohou vymanit z tíživých situací vyvolaných patriarchální strukturou západní, zejména pak britské, společnosti. Fay Weldon se narodila v anglické vesnici Alvechurch ve Worcestershiru jako Franklin Birkinshaw. Již odmalička měla literární zázemí, neboť dědeček z matčiny strany, Edgar Jepson , i její matka byli spisovatelé. První roky života strávila Fay v Aucklandu na Novém Zélandu, kde pracoval její otec jako doktor. Ve 14 letech, po rozvodu svých rodičů, se s matkou a sestrou Jane přestěhovaly do Anglie a Fay pak svého otce už nikdy neviděla. V Anglii navštěvovala školu South Hampstead High School. Následně se rozhodla pro studium psychologie a ekonomie na univerzitě St Andrews ve Skotsku, ovšem po svém prvním porodu se přestěhovala do Londýna. Krátce nato začala žít v londýnském Actonu a vzala si svého prvního manžela, o dvacet let staršího Ronalda Batemana, který však nebyl otcem jejího dítěte. Rozvedli se za pouhé dva roky. Fay začala pracovat v reklamní agentuře, aby zajistila dost prostředků pro svého syna, který už v té době začal chodil do školy. Chvíli pracovala jako ředitelka copywritingu a tehdy se stala promotérkou slavného sloganu „Do práce na vajíčkový pohon “. Navrhla také „Vodka tě opije rychleji “. V rozhovoru pro Guardian jednou řekla: „Je přece logické, že lidé, kteří se chtějí rychle opít tuto informaci uvítají.“ Její nadřízení ovšem nesouhlasili a návrh zamítli. Ve věku 29 let potkala Ronalda Weldona, obchodníka se starožitnostmi. Vzali se a od roku 1963 mají tři syny. V průběhu druhého těhotenství začala Fay psát pro rádio a televizi. O ně...

Evelyn Waugh

Arthur Evelyn St. John Waugh byl anglický spisovatel, satirik a humorista píšící především tragické grotesky nemilosrdně kritizující tzv. vyšší společnost. Byl vrstevníkem Aldouse Huxleyho a přítelem Grahama Greena. Narodil se jako druhý syn v rodině Arthura Waugha, redaktora a literárního kritika. Vyrůstal v literárním prostředí, jeho bratr Alec byl rovněž spisovatelem. Měl začít studovat na renomované Sherborne School v Dorsetu stejně jako jeho otec a bratr. Bratr Alec ale otiskl kontroverzní novelu The Loom of Youth, ve které se dotkl otázky homosexuálních vztahů na koleji a která zpochybnila renomé školy. Proto byl vyloučen a Evelyn nastoupil na přísnou anglikánskou Lancing College ve West Sussexu. Díky zdejší výchově ztratil víru, ačkoli o náboženské otázky se velmi zajímal. V letech 1922–1924 studoval historii na Hertford College v Oxfordu. Vlastní studium zanedbával a žil životem zlaté mládeže. Tuto skutečnost ilustruje Waughova odpověď na otázku, jakému sportu se během studia věnoval. Odpověděl: „Chlastal jsem za Hertford“. Studia v Oxfordu nedokončil, od roku 1925 pracoval jako učitel na Arnold House School ve Walesu. Podle svých deníků se pokusil o sebevraždu při plavání v moři. V letech 1925–1927 učil na Aston Clinton v Buckinghamshire. V roce 1927 potkal Evelyn Gardner , vnučku významného aristokrata Henry Herberta, 4. hraběte Carnarvona. V roce 1928 se vzali. Ve stejném roce uveřejňuje svou první knihu: Sestup a pád. Manželství páru, který přátelé nazývali Ten-Evelyn a Ta-Evelyn , bylo krátké a nešťastné. V roce 1930 se rozvedli a Waugh konvertoval ke katolické církvi. V roce 1937 se oženil s katoličkou Laurou Herbert, shodou okolností rovněž vnučkou Henry Herberta, 4. hraběte Carnarvona. Toto druhé manželství bylo šťastné, manželé měli sedm dětí, syn Auberon Waugh...

Eva Nožičková

prof. fil., zpracovatelka česko-německého a německo-českého slovníka, spoluautorka učebnic němčiny.

Eva Medková

Naroezena 1937.Spoluautorka práce o starožitném nábytku.

Euripidés

Eurípidés byl starořecký dramatik, klasik tragédie, básník a filozof, pocházel z bohaté rodiny. Zpracoval tradiční mýty originálním způsobem, s vynikající znalostí psychologie, čímž je odkrýván duševní svět hrdinů, hlavně žen. Jejich emoce nakonec hlavní postavu zcela pohltí. Ve své tvorbě byl dost inovativní, kritizoval aktuální problémy v Athénách – postavil se proti tradičním morálním a náboženským představám, za témata her mu sloužily politika, kultura atd. Podle raného antického životopisu jeho otci prorokovala věštba, že syn zvítězí v závodech, a tak ho směroval k atletice. Eurípidés jako mladík prý poměrně úspěšně zápasil, ale nakonec se rozhodl pro soutěže dramatické, navzdory tomu, že jeho literární pokusy v soutěžích nedocházely dobrého ohlasu. S nepřízní kritiky a svých současníků zápasil do konce života – jeho velkým oponentem byl Sofoklés, vždy mnohem úspěšnější u kritiky i publika, Aristofanés ho ve svých hrách přímo zesměšňoval . Oblíbeným terčem žertů byl jeho soukromý život: dvakrát se oženil a obě ženy mu prý byly nevěrné. I to byl asi důvod, proč byl považován za misogyna, ba misantropa. Žil v ústraní, vyhledával samotu, zejména ve své oblíbené jeskyni na Salamíně. Zde napsal většinu svých tragédií. Ústrky a posměch ho prý přiměly v závěru života odejít z Athén a přijmout pozvání makedonského krále Archeláa, aby působil na jeho dvoře. Zde však zemřel za kuriózních okolností: když se vracel z hostiny u krále, napadli ho psi a roztrhali ho. Podle mínění Makedonců šlo o řízený útok z Athén od jeho nepřátel, a proto také do Athén nevydali jeho mrtvé tělo a pohřbili ho v Makedonii. Údaje z tohoto životopisu ovšem mnozí zpochybnili. Podle alternativních údajů se v mládí nevěnoval atletice, ale tanci. Jeho učitelem měl být Anaxagorás. Se Sofoklem nebyli prý zdaleka takoví ...

Ernst Fischer

Ernst Fischer byl rakouský marxistický spisovatel, novinář, literární vědec a politik. Psal také pod pseudonymy Peter Wieden, F. Ernst, W. Peter und P. Vidal. Fischer vyrůstal v buržoazním prostředí ve Štýrském Hradci, kde vstoupil do rakouské sociální demokracie. V roce 1927 přesídlil do Vídně, kde pracoval pro stranické noviny. Po nastolení tzv. austrofašismu v roce 1934 mohl díky přátelům prchnout do Prahy a posléze odcestovat do Moskvy; současně se stal členem Komunistické strany Rakouska. Po roce 1945 se vrátil do Rakouska, kde se stal předním marxistickým intelektuálem. V roce 1963 se účastnil Kafkovské konference v Liblici. V roce 1968/9 kritizoval potlačení Pražského jara, za což byl vyloučen Komunistické strany Rakouska. V posledních letech života byl blízký nedogmatickému marxismu. Ve svých dílech se zabýval jednak politickými otázkami, jednak zejména německojazyčnou literaturou , literární teorií a úlohou umění ve společnosti. Fischer požadoval od umění „adekvátní zobrazení skutečnosti“, které neizoluje literární témata od celosvětového dění; neprosazoval však jednostranně pouze socialistický realismus, nýbrž upozorňoval, že „k tomuto cíli nevede pouze jedna cesta“. Proto si cenil také některých měšťanských autorů, např. Thomase Manna. Vybraná díla

Emmuska Orczy

Emmuska Orczy, celým jménem Emma Magdalena Rosalia Maria Josefa Barbara Orczy , byla anglická autorka dobrodružných a detektivních povídek maďarského původu. Jejím nejúspěšnějším románem byl The Scarlet Pimpernel o anglickém hrdinovi, který zachraňuje francouzské aristokraty před gilotinou.

Emily Bone

Autorka výtvarných knih pro děti.

Emil Filla

Emil František Josef Filla byl český kubistický malíř, grafik a sochař. Narodil se 4. dubna 1882, do rodiny železničního úředníka Františka Filly a Žofie, roz. Kotoučkové, v Chropyni č. p. 146. Dětství prožil v Brně, kde také absolvoval obchodní školu, a poté pracoval jako úředník pojišťovny. Práce úředníka jej však vůbec nenaplňovala, a proto po několika měsících odešel do Prahy. V letech 1903 - 1906 studoval v Praze na Akademii výtvarných umění monumentální malbu, v ateliéru Vlaho Bukovace. Školu však opustil po třech letech, kvůli konvenčním metodám a náplni výuky, a spolu s několika svými spolužáky se rozhodl hledat novou cestu. V prvním období tvorby jej výrazně ovlivnilo především dílo malíře Edvarda Muncha, který měl v roce 1905 v Praze výstavu. Filla se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. Z této doby pochází jeho expresionistické dílo . V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož byl nepřetržitě členem – s přestávkou působení ve Skupině výtvarných umělců – až do své smrti. V roce 1910 se v jeho tvorbě poprvé začaly objevovat prvky kubismu, nejprve jako kuboexpresionismus , který byl mj. ovlivněn dílem raně barokního malíře El Greca, postupně však vytvářel i díla vysloveně kubistická, silně ovlivněná kubistickými obrazy Pabla Picassa a Georgesa Braqua. V té době maloval především zátiší . Zabýval se však také sochařskou tvorbou , figurální malbou . V zátiší se objevují i prvky koláže , protože do nich vlepuje části novinového textu, etikety atp. Dne 27. března 1912 se v Praze, na Královských Vinohradech, oženil s dcerou profesora filozofie na praž...

Emil Boleslav Lukáč

Emil Lukáč, plným jménem Emil Boleslav Lukáč , byl slovenský básník, československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Působil jako básník, krátce i jako evangelický kněz. V letech 1940–1944 založil a vedl časopis Tvorba, ke kterému se vrátil ještě na přelomu 40. a 50. let. I pak se věnoval kulturní práci. Roku 1976 získal titul zasloužilý umělec. Po parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění za československé národní socialisty. Poslanecký mandát získal až dodatečně roku 1936 poté, co rezignoval poslanec Igor Hrušovský. V poslanecké sněmovně setrval do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím, v prosinci 1938, ještě přestoupil do klubu Hlinkova slovenská ľudova strana - Strana slovenskej národnej jednoty, do které se spojily všechny slovenské nesocialistické strany. Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za národní socialisty na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze. V prosinci 1938 potom byl zvolen ve volbách do Sněmu Slovenskej krajiny. Je tehdy uváděn jako profesor, bytem v Bratislavě. Poezie: Další dílo: Překlady: Operní libreto: Výběry z tvorby:

Emil Artur Longen

Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur Pitterman, křtěný Emil Václav František byl český dramatik, režisér, herec, scenárista, spisovatel a malíř. Emil Artur Pittermann byl synem notáře z Vlašimi. Vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Františka Thieleho. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy. Již za studií se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil Filla a Bohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismu a expresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů. Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčí a Rokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret Bum a Revoluční scénu. V Revoluční scéně poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka s Karlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena. Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, Lublani a Berlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne . Přes Brno se vrátil do Prahy, kde v červnu 1925 založil spolu s režisérem Vladimírem Gamzou soubor Sečesteal , který se však dlouho při životě neudržel. Poté Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velryby a Už mě vezou. Longen mě...

Eduard Němec

Autor kuchařských knih a předpisů o konzervování ovoce a zeleniny.

Duran

Duran Duran je kultovní britská novovlnná skupina, která vznikla v Birminghamu v roce 1978. V 80. letech 20. století byla kapela vůdčí silou "druhé britské invaze" v USA, která byla hnána MTV. Jejich pověst byla vybudována na řadě hitových singlů a živých videoklipů, které měly ohlas u širokého světového publika. Původní sestavu tvořili Simon Le Bon , Nick Rhodes , John Taylor , Roger Taylor a Andy Taylor . Obrovského úspěchu dosáhli svým debutovým albem " Duran Duran " z roku 1981, na kterém se objevily hity jako "Girls on Film" a "Planet Earth". Jejich třetí album "Seven and the Ragged Tiger", vydané v roce 1983, obsahovalo hitové singly "The Reflex" a "New Moon on Monday". V průběhu let vydala skupina Duran Duran několik alb, udržela si věrnou fanouškovskou základnu a pokračovala v mezinárodních turné. Navzdory změnám v sestavě a posunům v trendech populární hudby zůstali relevantní, což dokazuje i jejich album "Future Past" z roku 2021, které ukazuje jejich schopnost vyvíjet se a zároveň zůstat věrní svému osobitému stylu. Během své kariéry prodali Duran Duran po celém světě více než 100 milionů desek, což z nich dělá jednu z nejprodávanějších kapel v historii. Získali také řadu ocenění, včetně dvou cen Grammy a dvou cen Brit Awards.

Drahomíra Červená

Hoci má manželka a spoluautorka Karla Červeného dve maturity. rozhodla sa, že pre zdravie ich dvoch detí zostane doma v domácnosti. S veľkým záujmom vymýšľa a preveruje recepty na zdravé a chutné jedlá.

Diane Chamberlain

Diane patří k nejznámějším a nejoblíbenějším americkým autorkám románů pro ženy. Narodila se v Plainfieldu v New Jersey, vystudovala univerzitu v San Diegu a řadu let působila v nemocnici jako sociální pracovnice. Od roku 1992 se věnuje výhradně psaní. Je držitelkou řady ocenění, mimo jiné uznání za celoživotní dílo čtenářů časopisu Romantic Times. Žije v severní Virginii s manželem a třemi nevlastními dcerami.

Deon Meyer

Deon Godfrey Meyer je jihoafrický spisovatel thrillerový románů, píšící v afrikánštině. Jeho knihy byly přeloženy do více než 20 jazyků. Je též autorem mnoha televizních a filmových scénářů. Narodil se ve městě Paarl v Jihoafrické republice, vyrůstal poblíž zlatých dolů v Klerksdorpu. Vystudoval historii a tvůrčí psaní na University of Potchefstroom, pracoval jako redaktor v novinách a jako textař v reklamní agentuře. První povídky publikoval časopisecky na konci osmdesátých let, na vydání románu čekal do roku 1994. Následovalo devět románů a dva soubory povídek, některé z nich Meyer sám přepracoval do podoby televizních scénářů. Je držitelem mnoha cen, jak za scénáře, tak za romány: Ďáblova hora posbírala tři žánrová ocenění, román Orion jich má šest. Píše v afrikánštině, v jazyce potomků bílých přistěhovalců, kteří dnes tvoří jednu ze skupin obyvatelstva v Jihoafrické republice. Žije poblíž Kapského města, miluje motorky, Mozarta a rugby. Ve svých kriminálních románech odráží nelehkou společenskou situaci na jihu Afriky po pádu apartheidu, aniž by je však zatěžkal politickými slogany či mentorováním, tvoří jí „pouze“ důvěryhodnou kulisu k promyšleným a napínavým případům. Jeho knihy byly přeloženy do 28 jazyků a v mnoha zemích se staly bestsellery.

David Oistrach

David Oistrach byl proslulý sovětský houslista, označovaný za jednoho z nejvýznamnějších houslistů 20. století. Narodil se 30. září 1908 v Oděse, která byla tehdy součástí Ruského impéria, a získal mezinárodní uznání díky své výjimečné technice a bohatému tónu. Jeho kariéra trvala mnoho desetiletí, během nichž vystupoval s předními orchestry a dirigenty po celém světě.

Dagmar Štětinová

Narozena 3. 8. 1927 v Praze, zemřela v roce 2017. Novinářka, prozaička, básnířka, autorka dramatizací, pohádek, pověstí pro mládež, literárně historických pásem.

Corina Bomann

Corina Bomannová se narodila v roce 1974 v Parchimu. Původně pracovala jako asistentka na stomatologické klinice, ale její fantazie a láska k historii byly silnější. Svoji spisovatelskou vášeň zúročila do té míry, že dnes patří k úspěšným autorkám knih pro mládež a historických románů. Se svou rodinou žije v malé vesničce v Meklenbursku-Vorpommern.

Corban Addison

Corban Addison má tituly z práva a inženýrství z University of Virginia a California Polytechnic State University, San Luis Obispo. Ve větu patnácti let začal experimentovat s psaním, zhruba ve stejné době se vyvinul zájem na mezinárodním cestování. Jeho ranými díly byly většinou eseje, úvahy a reportáže, ale jeho pravá láska byla fikce. Osm let hledal příběh s křídly. Nakonec ten příběh našel. V létě roku 2008, mu manželka vnukla myšlenku, že našel neodolatelný román o globálním obchodu s lidmi. Přes sílící kariéru a rodinu se pustil do cesty, která ho zavedla do Indie a Evropy a do chodeb moci ve Washingtonu DC. V roce se ponořil do světa novodobého otroctví, trávil čas s odborníky a aktivisty v oblasti a tajně šel do nevěstinců v Bombaji. Z této cesty, se narodily Kroky ke Slunci. Je to román, který spojuje tři velké Addisonova vášně - vyprávění, lidské práva a svět a jeho kultury, v příběhu, který poučuje a přitom baví. Addison je zastáncem mezinárodních příčin soudnictví, včetně zrušení novodobého otroctví, a je odhodlán k rozšíření této podpory prostřednictvím románu Kroky ke Slunci.

Colette Baron-Reid

Populární jasnovidkyně, motivační řečník. Bývá hostem rozhlasových pořadů, přednáší na seminářích a je autorkou meditačních CD. Žije v Sedoně, ve státě Arizona.