Výpis všech autorů

Becky Albertalli

Becky Albertalli je americká autorka Young Adult literatury. Je známá díky svému debutu Simon vs. the Homo Sapiens Agenda , který získal Cenu Williama C. Morrise jako nejlepší debut roku 2015 napsaný pro mládež. Podle knihy byl natočen film Já, Simon . Její další knihy jsou The Upside of Unrequited , Leah on the Offbeat a What If It's Us, kterou napsala spolu s Adamem Silverou. Albertalli uvedla, že k práci spisovatelky ji inspirovala australská autorka Jaclyn Moriarty. Ve spolupráci s Adamem Silverou: Se svou sestrou Caroline vyrůstala v Atlantě, kde nyní žije se svým manželem Brianem a syny Owenem a Henrym. Albertalli navštěvovala vysokou školu v Connecticutu, kde se zaměřovala na obor psychologie, poté se přestěhovala do Washingtonu, D.C., kde získala doktorát z klinické psychologie. Pracovala jako psycholožka až do roku 2012, kdy se jí narodil první syn, a následně se rozhodla zkusit napsat knihu. Albertalli byla vychována v reformní židovské domácnosti. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Becky Albertalli na anglické Wikipedii.

Arkady Fiedler

Arkady Fiedler byl polský spisovatel, novinář, zoolog a cestovatel. Arkady Fiedler vystudoval reálné gymnázium v Poznani a pak studoval filosofii a přírodní vědy na Jagellonské univerzitě v Krakově. Studium bylo přerušeno vypuknutím světové války. Byl povolán do německé armády a bojoval v oblastech Velkopolska. V letech 1918–1919 se podílel na Velkopolském povstání, díky kterému bylo Velkopolsko připojeno k nově vzniklé Polské republice. Stal se nadporučíkem četnictva a byl jmenován vedoucím organizačního oddělení Národního policejního ředitelství. Po skončení války pokračoval ve studiu na univerzitě v Poznani a v letech 1922–1923 vystudoval Akademii grafických umění v Lipsku. Od roku 1927 procestoval jako zoolog řadu zemí, kde sbíral exponáty pro polská muzea a poznával tamější život a kulturu. O svých cestách pak psal cestopisy a reportáže oblíbené zejména mezi mládeží, protože v nich spojoval poznatky s dobrodružným syžetem. Za druhé světové války byl důstojníkem polských ozbrojených sil ve Francii a Anglii. Roku 1946 se vrátil zpět do Polska a usadil se v Puszczykówu u Poznaně, kde v roce 1974 založil ve svém domě muzeum věnované jeho literární činnosti. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Seznamuje v nich čtenáře se zážitky ze svých cest , se zajímavou přírodou, neznámými domorodými kmeny i zaniklými civilizacemi. Za své dílo obdržel mimo jiné roku 1974 Cenu předsedy vlády za tvorbu pro děti a mládež, roku 1978 Státní cenu 1. stupně za celoživotní dílo a roku 1979 Řád budovatelů lidového Polska.

Arkadij Timofejevič Averčenko

Arkadij Timofejevič Averčenko byl ruský spisovatel, humorista, satirik, dramatik a divadelní kritik. Narodil se v kupecké rodině. Nedokončil gymnázium a od patnácti let pracoval jako písař a úředník. V roce 1897 odjíždí pracovat do Donbasu a asi v roce 1900 do Charkova. Zde otiskl 31. října 1903 v novinách Jižní kraj svou první povídku Jak jsem pojistil život . V letech 1906-1907 přispíval do místních humoristických časopisů Štyk , Meč . V roce 1908 odjíždí do Petrohradu, kde se stal sekretářem časopisu Strekoza , který byl později přejmenován na Satirikon 1908–1913 a Nový Satirikon 1913–1918. Od roku 1913 byl pak jeho redaktorem. V letech 1910–1912 cestoval po Evropě s malíři Aleksejem Aleksandrovičem Radakovem a Nikolajem Vladimirovičem Remizovem. Z této cesty napsal knihu Výprava do západní Evropy satirikonovců: Južakina, Sanderse, Mifasova a Krysakova. Říjnovou revoluci nepřijal. V srpnu 1918 zastavili bolševici vydávání časopisu Nový Satirikon. Na podzim 1918 uprchl Averčenko na jih do Sevastopolu, kde se angažoval v novinách Приазовский край, Юг a Юг России proti bolševikům. 15. listopadu 1920 byl Sevastopol dobyt Rudou armádou. Averčenko odjel jednou z posledních lodí do Konstantinopole. V červnu 1922 přijel do Prahy, kde zůstal až do své smrti. V létě roku 1924 absolvoval oční operaci, po které mu lékaři zakázali pracovat. Začátkem roku 1925 byl hospitalizován se srdeční chorobou, které v březnu 1925 podlehl. Averčenkovu knihu Tucet nožů do zad revoluce četl Vladimir Iljič Lenin a spisovatele nazval „zuřivým psem, uboze vyjícím do plamenů Revoluce...“ Meduza Gordone, Falstaff, Foma Opiskin, Volk, Ave Na motivy Averčenkových děl napsal Jan Pišta divadelní hru Šalebné rozmary dam ...

Antoninus Marcus Aurelius

Antonín Matěj Píša

Narozen 10. 5. 1902 ve Volyni, zemřel 27. 2. 1966 v Praze. PhDr., novinář, kulturní a nakladatelský redaktor, literární a divadelní kritik, dramaturg Národního divadla, básník, literárněvědné a literárněhistorické práce, monografie.

Antonín Klášterský

Antonín Klášterský byl český básník a překladatel. Pocházel z původem šlechtické rodiny Klášterských z Rosengartenu). Narodil se v Mirovicích nedaleko Písku jako osmé z 11 dětí obchodníka Antonína Václava Klášterského a Marie rozené Vlkové. Rodina kvůli obchodnické profesi otce brzy přesídlila do Prahy, proto Antonín absolvoval školy v Praze. Po vystudování právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity zastával různé úřední funkce. Ve volném čase psal a překládal poezii, kterou publikoval nejprve časopisecky, později knižně . V roce 1897 byl zvolen dopisujícím členem České akademie věd a umění, od roku 1923 byl řádným členem a později tajemníkem její IV. třídy. Jeho básně jsou prosté, tiché a uhlazené. Jsou velmi blízké dílu Vrchlického, někdy bývá označován za jeho epigona, jindy za „žáka“. Ve své době byl velmi ceněn, dnes není příliš známý. Jeho pozdější básně přepadají k vlastenecké a politické lyrice, stále silná zůstává přírodní lyrika. Některé básně psal dokonce v chodském nářečí. Vedle vlivu Vrchlického také k stáru narůstá vliv Sládka, nicméně vliv Vrchlického stále převažuje. Kromě stylu se také jeho návaznost projevuje ve formě – nejčastěji používá sonet a siciliánu, stejně jako jeho učitel. Byl také ve své době úspěšným překladatelem převážně z angličtiny, jeho nejvýznamnějším dílem je překlad Sonetů Williama Shakespeara, publikovaný v roce 1923. Přeložil také další Shakespearova díla . Dále přeložil například několik Byronových básní . Překládal také dobové anglosaské básníky , v překladu se drží zavedené tradice Sládka a Vrchlického. Mimo četné časopisecké publikace svých básní vydal básnické sbírky:...

Antonín Dynda

Učebnice cizojazyčné obchodní korespondence.

Annemarie Selinko

Annemarie Selinko byla rakouská spisovatelka, autorka řady knih, které se v německojazyčném prostoru staly bestsellery. Narodila se ve Vídni, ale poté dlouho žila v Německu. V roce 1939 uprchla před nacisty do Dánska, spolu se svým dánským manželem, ale v roce 1943 museli oba uprchnout znovu a usadili se pak ve Švédsku. Později žila v Paříži, Londýně, aby se nakonec vrátila do Kodaně, kde dožila. Její sestru Liselotte nacisté zavraždili, Annemarie jí pak dedikovala svůj poslední román Désirée , který se stal jejím zdaleka nejslavnějším. Pojednává o skutečné události – lásce a krátkodobém zasnoubení Désirée Clary a francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Kniha byla přeložena do 25 jazyků a prodalo se jí přes milion výtisků. V roce 1954 podle ní byl natočen stejnojmenný hollywoodský film s Marlonem Brandem a Jean Simmonsovou v hlavních rolích. V anketě České televize Kniha mého srdce, která v roce 2009 hledala nejoblíbenější knižní dílo českých čtenářů, se román Desirée umístil na 85. místě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Annemarie Selinko na anglické Wikipedii.

Amy Newmark

Americká spisovatelka, editorka a vydavatelka.

Amos Oz

Amos Oz byl izraelský spisovatel, esejista, novinář a profesor literatury na Ben Gurionově univerzitě v Beer Ševě. Od roku 1967 byl předním zastáncem dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Jeho knihy byly vydány ve zhruba 41 jazycích, včetně arabštiny, ve 35 státech světa. Je nositelem řady ocenění a vyznamenání, včetně Řádu čestné legie, Ceny knížete asturského, či Izraelské ceny. V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců deníku Ynet zvolen 41. největším Izraelcem všech dob. Amos Oz se narodil v Jeruzalémě ve čtvrti Kerem Avraham na Amosově ulici č. 18. Jeho rodiče, Jehuda Arje Klausner a Fanja Musman, byli sionističtí přistěhovalci z východní Evropy. Otec vystudoval historii a literaturu v litevském Vilniusu, později pracoval v Jeruzalémě jako knihovník a spisovatel. Jeho dědeček z matčiny strany vlastnil mlýn v Rovně v západní Ukrajině. Rodina patřila mezi pravicové revizionistické sionisty. Ozův příbuzný Josef Klausner byl při prezidentské volbě roku 1948 protikandidátem Chajima Weizmanna za stranu Cherut. Rodina byla nábožensky vlažná, přesto Oz navštěvoval náboženskou školu Tachkemoni. Střední školu absolvoval v Rechavji. Hluboce ho poznamenala sebevražda jeho matky, ke které došlo v jeho dvanácti letech. V patnácti se odstěhoval do kibucu Chulda, kde ho adoptovala místní rodina . Tehdy si Amoz změnil příjmení z Klausner na Oz, což v hebrejštině znamená síla. Až do roku 1986 učil v kibucu na střední škole. Poté se kvůli astmatu syna Daniela přestěhovali i se svou ženou Nily do Aradu v Negevské poušti. Oz začal vyučovat literaturu na nedaleké Ben Gurionově univerzitě. Po prvních literárních úspěších postupně i díky honorářům snižoval svou angažovanost v kibucu. V 50. letech sloužil v izraelské armádě v jednotce Nachal, zúčastnil se mimo jiné potyček na izraelsko-syrské hranici. Bě...

Alois Svoboda

Narozen 16. 3. 1922 v Budkovicích, zemřel 19. 11. 2012. Novinář, redaktor, publikace z oboru politiky a Pragensia.

Alice Oseman

Alice Oseman se narodila v roce 1994 v Kentu, Anglie a studovala angličtinu na Durham University. V únoru 2016 vydala svou druhou knihu, Radio Silence, která ještě nemá český překlad. Momentálně čeká na vydání své třetí knihy , začíná pomalu pracovat na čtvrté a zároveň plánuje vydat svůj webkomiks Heartstopper, který se zaměřuje na Charlieho a Nicka .

Alfred Jarry

Alfred Jarry byl francouzský básník, romanopisec a dramatik. Jeho nejznámějším dílem je Král Ubu, které bývá chápáno jako předchůdce absurdního dramatu. Jarry je rovněž autorem vědecké parodie známé pod jménem 'patafyzika . Alfred Jarry se narodil do velkoobchodnické rodiny. V pěti letech nastoupil do Petit lycée de Laval, aby pak ve studiích pokračoval v Saint-Brieucu a posléze v Rennes. Mezi léty 1885 a 1888 sepsal již několik komedií ve verších i v próze. Na gymnáziu v Rennes jej zaujal profesor fyziky jménem Hébert, který pro své žáky ztělesňoval veškerou směšnost světa. Hébert se stal hlavním hrdinou Jarryho studentské literatury, z níž lze jmenovat především text nazvaný Poláci . Rok před maturitou Jarry tento text přetvořil do formy komedie, čímž vznikla první verze Krále Ubu . V létech 1891–1892 byl Bergsonovým žákem a spolužákem Léona-Paula Fargua a Alberta Thibaudeta na Gymnáziu Jindřicha IV. . Po maturitě se neúspěšně pokusil složit přijímací zkoušky na École normale supérieure . Díky své publikační činnosti se Jarry seznámil s Marcelem Schwobem, zvláště pak s Alfredem Valettem a jeho ženou Rachilde, v jejichž domě v roce 1894 poprvé uvedl svou hru Král Ubu . Spolupracoval s Mercure de France a s Revue Blanche. O dva roky později získal místo v blízkosti Lugné-Poa, který mu svěřil program Théâtre de l'Œuvre, kde se 10. prosince 1896 konala premiéra Krále Ubu. Premiéra doslova šokovala francouzské publikum, které se nedařilo několikrát během hry udržet v sedadlech. Od té doby publikoval díla zabývající se především osobností otce Ubu. Od roku 1894 do roku 1895 řídil spolu s Remy de Gourmontem tříměsíčně vycházející Ym...

Alfred Döblin

Alfred Döblin byl německý expresionistický spisovatel a lékař. Döblin pocházel z asimilované židovské rodiny. Jeho otec Max byl původně krejčí, oženil se ale s dcerou bohatého továrníka. V roce 1898 se rodina přestěhovala do Berlína, kde Alfred začal studovat medicínu nejprve na Humboldtově univerzitě v Berlíně a později na Univerzitě Alberta Ludwiga ve Freiburgu . Během studií se začal zajímat o německou filosofii a to převážně o díla Immanuela Kanta, Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzscheho. Po vystudování začal pracovat jako žurnalista v Řezně a v Berlíně, než si otevřel svoji psychiatrickou ordinaci v sousedstvi náměstí Alexanderplatz. Lékařskou praxi prováděl v letech 1911-1914 a 1918-1933. V letech 1914-1918 byl vojenským lékařem. Byl hluboce ovlivněný expresionismem, který byl hlavním myšlenkovým proudem německé avantgardy v prvních dvou desetiletích 20. století. Přihlásil se k němu v časopise Der Sturm, který od roku 1910 v Berlíně vydával Herwarth Walden. Spřátelil se s Ernstem Ludwigem Kirchnerem, expresionistickým malířem a jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Die Brücke, který namaloval jeho portrét. Během vykonávání praxe napsal několik prací, ale žádná z nich nebyla veřejně publikována do roku 1913, kdy vydal sbírku povídek Die Ermordung einer Butterblume . V roce 1915 vydal román Die Drei Sprünge des Wang-Lung , který pojednával o čínském povstání v 18. století. Tato kniha vyhrála cenu Theodora Fontana za rok 1916. V roce 1933 uprchl do Francie, kde získal v roce 1936 občanství. V roce 1940 uprchl před nacisty do Spojených států amerických. V roce 1941 konvertoval ke katolické církvi. V roce 1945 se vrátil do Německa, kde byl z pověření francouzské vlády inspektorem kulturní politiky. Po vzniku NDR se podílel na založení Akademie věd a literatury v Mohuči (D...

Alexandra Berková

Alexandra Berková byla česká prozaička, scenáristka, publicistka a pedagožka. Narodila se 2. července 1949 v Trenčíně. Jejím otcem byl dirigent symfonického orchestru Bohumil Berka a matka byla novinářka. Od devíti let až do vysokoškolských studií žila v Teplicích. Maturovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1968–1973 studovala na FF UK v Praze češtinu a výtvarnou výchovu. Absolvovala prací o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech, tuto později rozšířila na rigorózní – titul PhDr. získala v roce 1980. Pracovala například jako redaktorka v nakladatelstvích Svoboda a Československý spisovatel , později také jako uklízečka v kostele. Časopisecky debutovala roku 1976 v Literárním měsíčníku povídkou Miniromán, knižně pak v roce 1986 sbírkou Knížka s červeným obalem. Stála u zrodu Obce spisovatelů, byla rovněž vůdčí osobností Hejna českých spisovatelů Mamut a od roku 2006 byla členkou výboru českého PEN klubu. Věnovala se psaní televizních scénářů, rozhlasových her a publicistice. Z později rozvedeného manželství s malířem Vladimírem Novákem vzešla dcera Nikola Nováková , malířka, a syn Ernest Novák Po roce 1990 začala učit tvůrčí psaní na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, poté na VOŠ Josefa Škvoreckého a na Literární akademii – zde také od roku 2001 vedla katedru tvůrčího psaní. Patřila k průkopníkům tohoto oboru v Česku a pro časopis Tvar psala "manuál na pokračování" O psaní. Žila v Praze, kde také 16. června 2008 zemřela. Jejím tématem byly především mezilidské a partnerské vztahy, známa byla jako propagátorka feminismu – v prozaické tvorbě ovšem neváhala formálně experimentovat, což ji řadilo autorům pracujícím s postmoderními principy, intertextualitou a střídáním vypravěčských perspektiv. Tragický obsah, zaměřený na nelítostnou psychologickou introspekci nadlehčuje jazykovou hrou, groteskním nadhledem, ironií a nabouráváním zažitých vypravěčskýc...

Alexandr Kliment

Alexandr Kliment , vlastním jménem Alexandr Klimentiev , byl především prozaik, ale také publicista, autor rozhlasových her a dramaturg československého filmu. Jako nemálo jiným bylo tomuto autorovi za normalizace znemožněno publikovat na domácí půdě. Jeho díla mohla vycházet pouze v zahraničí či v samizdatu, a byl tak donucen vystřídat mnohé běžné, až podřadné profese, než se stal spisovatelem z povolání.  Debutoval v časopise Mladý svět a v Host do domu, přispíval i do Literárních novin, Listů, Plamenu, Kulturní tvorby aj. a v roce 2006 byl oceněn za životní zásluhy o rozvoj o českou literaturu Cenou Ladislava Fukse. Alexandr Kliment byl synem ruského emigranta Alexandra Ivanoviče Klimentieva . Otec vstoupil v květnu 1918 do československých legií a s nimi se dostal do Československa. Matka pocházela ze statku v Příšovicích, otec se stal brusičem drahých kamenů. Alexandr Kliment studoval medicínu, dějiny umění a Akademii výtvarných umění, studia však nedokončil. Po vojně pracoval v letech 1953-1959 jako redaktor, poté se stal autorem na volné noze. V roce 1960 mu vyšla úspěšná próza Marie. Po roce 1968 neemigroval, publikovat však od roku 1970 nemohl. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Vystřídal různá zaměstnání jako noční vrátný nebo recepční. Pravidelné povolání ztratil a žil ze zahraničních honorářů. K práci korektora se vrátil až v roce 1984. Až do roku 1990 jeho díla vycházela pouze v samizdatových edicích nebo v zahraničí. Byl mistrem psychologického ztvárnění postav v běžných každodenních i v neočekávaných situacích. V letech 1970–1989 vycházela jeho díla výhradně v zahraničí. Dílo Alexandra Klimenta se vyznačuje zájmem o všední osudy lidí, lidské vztahy a niterné životy. Zabývá se mravními a citovými problémy, osamělostí jedince, tím má blízko k psychologické próze. Autorovi protagonisté mají často blízký vztah k domovu, žijí v úzkost...

Al'bert Zacharovič Manfred

Ruský historik.

Zoltán Liptai

Maďarský kuchař, autor kuchařských knih.

Zdeněk Rotrekl

Zdeněk Rotrekl byl český básník, spisovatel, esejista, kritik, publicista, literární historik a scenárista, spadající do podkategorie katolické literatury. Po maturitě byl totálně nasazen, po druhé světové válce zahájil studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Za svoji činnost ve svazu vysokoškolského studentstva byl v roce 1948 vyloučen ze studií. Dne 14. dubna 1949 byl zatčen, 17. listopadu 1949 ve vykonstruovaném procesu s vysokoškolskými funkcionáři navrhl prokurátor trest smrti, rozsudek soudu zněl doživotí. Ve vězení strávil Zdeněk Rotrekl třináct let . Dne 10. května 1962 byl na amnestii propuštěn s desetiletým podmínečným trestem a pracoval jako dělník osvětlovač výkopů v Brně. Roku 1968 byl občansky rehabilitován a bylo mu umožněno dokončit studia filozofie, poté se stal redaktorem časopisu Obroda, kterým byl do roku 1969. Až do sametové revoluce působil jako disident a podílel se na tvorbě samizdatu. Po listopadu 1989 opět aktivně vstoupil do veřejného života. Byl zakládajícím členem Syndikátu českých novinářů, Obce moravskoslezských spisovatelů a Konfederace politických vězňů. V jeho literárním stylu se částečně objevují prvky surrealismu. Vytvářel hodně novotvarů. Věnoval se barokním a biblickým tématům. Častým motivem je zápas o křesťana za dob totality. Jeho poezie se řadí do katolické spirituální poezie. Začaly vycházet v roce 2002 v brněnském nakladatelství Atlantis. Zdeněk Rotrekl je nositelem mnoha cen a vyznamenání:

Zdeněk Fiala

Zdeněk Fiala byl český historik, profesor Univerzity Karlovy. Studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949, na Státní archivní škole v letech 1946–1948. V letech 1945–1951 pracoval v archivu Ministerstva vnitra. Od roku 1951 působil na FF UK, v roce 1963 byl jmenován profesorem pomocných věd historických a o rok později byl pověřen vedením nově vzniklé katedry pomocných věd a archivního studia . Od roku 1973 byl členem korespondentem ČSAV. Zabýval se především diplomatikou, českými středověkými dějinami a dějinami historiografie. Se svojí nemalou autoritou vstupoval i do dlouhodobějších sporů české historie, jako byl spor o rukopisy a spor o pravost Kristiánovy legendy. Část jeho práce vydala posmrtně jeho žena Gabriela Čechová.

Yasunari Kawabata

Jasunari Kawabata byl japonský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1968. Byl prvním Japoncem, který získal toto ocenění. Jasunari Kawabata se narodil do rodiny lékaře z Ósaky 14. června 1899. Velmi brzy osiřel, když mu zemřeli oba rodiče, babička, u níž poté žil, a sestra, ještě než dosáhl devíti let života. Poté musel ošetřovat svého smrtelně nemocného dědečka a po jeho smrti žil ve středoškolském internátu. V letech 1920 až 1924 studoval na Tokijské univerzitě klasickou japonskou a anglickou literaturu a severské literatury.) Do literatury vstoupil ještě za studií ve svých dvaadvaceti letech povídkou Šókonsai ikkei . Za jádro svého díla považoval krátké stručné prózy, kterých napsal přes sto a které souhrnně označoval jako Tamagokoro no šósecu . Usiloval v nich v souladu s neosenzualistickou školou nové citlivosti odmítající naturalismus o vyjádření bezprostředních citového prožitku metodou náznakovosti a symboličnosti. Své práce zveřejňoval nejprve v časopisech Šinšičó a Bungei šundžú a později v neosenzualistickém časopise Bungei džidai , který sám roku 1924 založil a ve kterém propagoval nové moderní evropské směry tohoto období jako byl kubismus, dadaismus a expresionismus. On sám se pokoušel nalézt soulad mezi domácí literární tradicí a evropským písemnictvím. Zajímal se o evropské avantgardní autory a rovněž sám překládal z angličtiny. Po sňatku v roce 1931 se přestěhoval do bývalého samurajského hlavního města Kamakura a zimní období trávil v Zuši. Zabýval se také buddhismem, zejména během druhé světové války, kdy odmítl podporovat oficiální militarismus, cestoval po Mandžusku a věnoval se studiu japonského klasického románu Gendži Monogatari. V Japonsku se brzy stal velmi uznávaným spisovatelem, o čemž svědčí i to, že v letech 1945–19...

Winter Morgan

Pseudonym autora knih pro děti a dospělé. Pod pseudonymem Winter Morgan publikuje články v oblasti počítačových her .

Winston Groom

Winston F. Groom byl americký romanopisec a spisovatel literatury faktu, nejvíce se proslavil svoji knihou Forrest Gump, která byla zfilmována v roce 1994. Winston Groom se narodil ve Washingtonu. Vyrůstal v Mobile v Alabamě, kde také absolvoval střední školu . Rodiče chtěli, aby se stal právníkem jako jeho otec, ale tato myšlenka ho příliš nenadchla. Po střední škole začal studovat na Alabamské univerzitě , kde dostal nabídku na editora školního časopisu a svá studia ukončil. Od roku 1965 do roku 1969 sloužil v armádě a zažil na vlastní kůži vietnamskou válku. Po jeho návratu z Vietnamu pracoval jako reportér pro Washington star, ale brzy toho nechal a začal se věnovat psaní svého prvního románu Better Times Than These , který byl publikován v roce 1978. Jeho další román As Summers Die si získal větší popularitu a jeho kniha Conversations with the Enemy , byla nominována na Pulitzerovu cenu v roce 1983. V roce 1985 se Groom přestěhoval zpátky do Mobile, kde začal pracovat na románu Forrest Gump, který byl publikován v roce 1986 a který nesklidil takový úspěch, jaký si jeho autor přál, dokud nebyla kniha zfilmována pod stejným názvem v roce 1994 s Tomem Hanksem v roli Forresta. Film udělal z románu bestseller a bylo ho prodáno na 1,7 miliónu kopií po celém světě.

Wim Hof

Wim Hof , známý jako the Iceman, je Nizozemec, který se věnuje extrémním sportům a je známý svou odolností na extrémní chlad, je držitelem několika rekordů v této oblasti. Pojednává o něm kniha Co tě nezabije: Jak ledová voda, extrémní nadmořská výška a okolní podmínky obnoví naši zašlou sílu od Scotta Carneye. Je vynálezcem tzv. Wim Hofovy metody , která spočívá převážně v dechových cvičeních, meditaci a otužování ledovou vodou a má vést mj. k zlepšení odolnosti na chlad a celkové imunity. Některá Wim Hofova tvrzení ohledně jeho metody jsou ovšem terčem kritiky a dle některých balancují na hranici šarlatánství. V České republice vzbudilo kontroverzi zejména jeho vystoupení na festivalu Colours of Ostrava 2022, kde zpochybnil moderní medicínské metody a naznačil, že jeho metoda může být efektivní např. i pro léčbu rakoviny. Wim Hof byl držitelem Guinnesova světového rekordu v nejrychleji zaběhnutém půlmaratonu bos na sněhu/ledu, který zaběhl s časem 02:16:34 v roce 2007 ve finském Oulu. Tento rekord překonal v roce v lednu 2021, padesátiletý otužilec a učitel duchovních nauk Josef Šálek z jihočeských Vodňan, který zaběhl půlmaraton na sněhu a v pětistupňovém mraze v čase jedna hodina, 36 minut a 21 vteřin. 11. září 2004 se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů v přímém styku celého těla s ledem s časem 1 hodina 8 minut, který získal při natáčení Guinness World Records: 50 let, 50 rekordů v Londýně. 4. února 2006 ho ale překonal Brazilec Gilberto da Silva Cruz s časem 1 hodina 9 minut při příležitosti natáčení Funniest Video Awards v Tokiu. K jeho nejznámějším činům patří například:

William Gibson

William Ford Gibson je jeden z nejznámějších autorů kyberpunku. Jeho otec pracoval v továrně, ve které byla vyrobena první atomová bomba . V 19 letech se vyhnul povinnosti narukovat do Vietnamské války tím, že se odstěhoval ze Spojených států do Kanady. Tam žil ve Vancouveru až do roku 1972. Nyní je ženatý a má dvě děti. Psát začal již v době studií na universitě v Britské Kolumbii, kde vystudoval anglickou literaturu. V roce 1984 jeho první novela Neuromancer získala cenu HUGO, Philip K. Dick memorial Award a Nebulu. V Neuromancerovi se poprvé objevily pojmy jako kyberprostor, virtuální realita, Matrix a Internet, což napomohlo ke zpopularizování těchto pojmů. Autor uvádí, že jeho dílo ovlivnil W. S. Burroughs.

W Awdry

Anglický kněz, autor dětských knih.

Vlastislav Häufler

Narozen 3.11.1924 v Malých Levárech , zemřel 20.11.1985. Prof., RNDr., CSc., profesor hospodářského a regionálního zeměpisu, práce z oboru.

Vlastimil Marek

Vlastimil Marek byl český alternativní hudebník, zenový buddhista, publicista, lektor, spisovatel a duchovní učitel. Jako hudebník působil ve skupinách Extempore, Elektrobus, Amalgam a MCH Band. Vystupoval však také s Jakubem Nohou a Emilem Pospíšilem. Byl aktivním členem Jazzové sekce a za svou činnost byl komunistickým režimem pronásledován. V srpnu 1986 ho komunistická tajná policie StB zavřela do vazební věznice za organizování mírového gongového koncertu. Později byl odsouzen za údajné „poškozování zájmů republiky v cizině“, ale v roce 1990 byl plně rehabilitován. Systematicky propagoval hudbu New Age, a to i v rozhlasovém vysílání na Radiu Golem, Radiu Kobra či Radiu Echo. Pro Český rozhlas Ostrava zásadní měrou spolupracoval s autory Zlatou Holušovou a Zdeňkem Figurou na cyklech pořadů Hudba k tichu a Dobromysl, pro Český rozhlas 3 – Vltava seriál Zvuky. V letech 1996 až 2011 připravoval pro Český rozhlas 3 Vltava jednou za 14 dnů předpůlnoční pořad new age, etnické a ambientní hudby pod názvem Oaza, hudba pro povzbuzení i uklidnění. Dovezl do České republiky world music , alikvotní zpěv , článkem v časopise Regena a praktickými ukázkami prezentoval dávnou védskou ekologickou metodu spalování sušeného kravského trusu s přepuštěným máslem ghí a několika zrnky rýže za zpěvu mantry při východu a západu Slunce tzv.. agnihotru, a v nultém čísle čtvrtletníku Baraka představil jako znovuobjevenou dávnou terapeutickou možnost i labyrint , zorganizoval první kurz hry na primitivní, ale o to terapeutičtějš...

Vladimír Teyssler

Narozen 31.12.1891 v Praze, zemřel 15.2.1958 tamtéž. Ing., RTDr., profesor technického měření, publikace z oboru.

Vladimír Nezkusil

Teoretik literatury pro děti a mládež, didaktik, autor učebnic literatury Otec byl úředníkem finanční správy. Gymnázium Nezkusil navštěvoval v Brně a Praze-Libni . Po studiu češtiny a ruštiny na FF UK se stal pedagogem. V Praze učil nejprve krátce na ZŠ, v letech 1959–1962 na školách středních, od roku 1962 byl zástupcem vedoucího a později vedoucím odborného učiliště ČSA v Praze-Ruzyni. Titul PhDr. získal 1967, titul CSc. 1969 prací Spor o specifičnost dětské literatury . Od roku 1968 působil na pražském Gymnáziu Arabská, v letech 1991–2000 jako zástupce ředitele. V roce 2000 odešel do důchodu, nadále však učil na Gymnáziu Arabská a na Gymnáziu v Truhlářské ulici . V první polovině 90. let vedl externě seminář na FF UK, později na PedF UK. Spolupracoval s nakladatelstvím Albatros, po roce 1989 s nakladatelstvím Fortuna. Připíval do periodik Zlatý máj , Český jazyk a literatura, Impuls, Česká literatura, Literární měsíčník, Učitelské noviny, Rodina a škola, Mladá fronta, Svobodné slovo aj. – Užíval šifry: -nk-, V. N. Nezkusilovo teoretické zaměření se projevovalo nejen v jeho studiích o literatuře pro děti a mládež, ale také v kritikách polemizujících s utilitárním chápáním této literatury i s podbízením se mladému čtenáři. Ve své prvotině Spor o specifičnost dětské literatury se pokusil – inspirován prací Jana Mukařovského – vypořádat s otázkami funkce a estetické hodnoty dětské literatury, později věnoval pozornost zejména problematice jednotlivých druhů a žánrů. V metodologicky zaměřených Studiích z poetiky pro děti a mládež se zabývá především problematikou literatury pro nejmenší, střídá ryze teoretické úvahy s konkrétními rozbory, stále však obecně zaměřenými. Přínos Nezkusilovy snahy o postižení specifičnosti literatury pro děti spočívá v jeho schopnosti vztahovat ji k problematice literatury jako takové a zároveň překračovat...

Vladimír Macura

Vladimír Macura byl český spisovatel, literární vědec a kritik. Ve svém literárně-historickém bádání se zabýval zejména dobou českého národního obrození a jeho mýty. Významná je jeho průlomová literárněvědná práce na toto téma Znamení zrodu a prozaické dílo. Jeho otec byl náměstkem ředitele Ostravsko-karvinských koksoven a posléze ředitelem Ústavu pro výzkum a využití paliv v Běchovicích u Prahy. Macura maturoval v roce 1963 v rodné Ostravě. Již na gymnáziu byl členem literární skupiny Autoři v povijanu a skupiny „ismuistů“ . Poté byl přijat ke studiu češtiny a angličtiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, ale protože jeho otec v té době přijal místo ředitele v Běchovicích, vystudoval tyto obory nakonec na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1968, doktorát si udělal v roce 1969, díky práci o Františku Halasovi. V roce 1969 nastoupil do Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1974 patřil k zakládajícím členům Baltského svazu, v době komunistické diktatury ilegální organizace sdružující přátele pobaltských národů, okupovaných Sovětským svazem . Podílel se i na vydávání samizdatového časopisu tohoto spolku Läänemere Liidu Liige. V roce 1987 získal titul kandidát věd. Po sametové revoluci spoluzakládal Obec spisovatelů a v roce 1990 se stal zástupcem ředitele svého ústavu. V roce 1993 pak byl jmenován jeho ředitelem. Funkci vykonával až do smrti. V roce 1998 obdržel Státní cenu za literaturu za Guvernantku a Český sen. Macurův život a dílo zpracoval jeho přítel Pavel Janoušek v knižní monografii Ten, který byl: Vladimír Macura mezi literaturou, vědou a hrou . Zemřel roku 1999 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Literatuře se věnují i jeho dcera Kateřina Jančaříková a syn Ondřej Macura . Ve své literárně...

Vladimir L'vovič Levi

Ruský lékař, psycholog, spisovatel, výtvarník a muzikant.

Vladimír Ferko

Vladimír Ferko byl slovenský spisovatel, publicista a autor literatury faktu, otec Andreje Ferka a bratr Milana Ferka. Narodil se v drotárské rodině a vzdělání získával ve Velkém Rovném a Bratislavě, kde úspěšně ukončil studium žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Po ukončení studií pracoval v letech 1949-1964 jako redaktor v deníku Smena, později v letech 1965-1969 v časopisu Predvoj a nakonec se v roce 1969 znovu vrátil jako redaktor do deníku Smena. Začínal s uveřejňováním reportáží z domova i ze zahraničí, nicméně první kniha mu vyšla až v roce 1959. Ve většině svých děl se věnuje popularizaci přírodovědných poznatků. Jeho knihy jsou směsí popularizačního výkladu, reportáže a eseje, charakteristické je pro ně nejen přesná práce s fakty a zajímavý výklad, ale také schopnost zamýšlet se nad jednotlivými přírodními jevy v souvislosti s lidskou prací a jejich myšlením či cítěním. Po autorovi je pojmenována cena za literaturu faktu, kterou uděluje Spolek slovenských spisovatelů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Ferko na slovenské Wikipedii.

Vladimír Buben

Narozen 25.9.1888 v Hradci Králové, zemřel 9.8.1956 v Praze. PhDr., profesor románské filologie, slovníkové a gramatické publikace o francouzštině.

Vítězslav Kocourek

Vítězslav Kocourek byl český spisovatel a překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny. V roce 1939, po maturitní zkoušce, nastoupil na Karlově univerzitě. Studoval práva. Poté, co byly uzavřeny vysoké školy, vystřídal několik zaměstnání. Po válce pokračoval ve studiích češtiny a filozofie na filozofické fakultě UK. Prošel taky několika novinami a časopisy jako redaktor . V letech 1964–1968 byl vedoucím redaktorem a později zástupcem šéfredaktora Státního nakladatelství dětské knihy. Od roku 1968 působil v nakladatelství Československý spisovatel. Roku 1972 byl z politických důvodů propuštěn a až do odchodu do důchodu roku 1980 byl korektorem tiskárny Mír . Roku 1955 vydal sbírku epigramů Ostré drápky a roku 1961 Sportovní povídky. Další díla: Za pohádkou kolem světa , Se zvířátky kolem světa , Vzpoura na lodi Bounty . Roku 1966 vydal encyklopedii Vesmír, Země, člověk - a my děti. Také roku 1981 pod jménem Jaroslava Huláka převyprávěl Homérovu Odysseiu .

Vita Jamborová

Slovenská spisovatelka ukrajinského původu.

Virginia Cleo Andrews

Virginia Cleo Andrews známá též jako V. C. Andrews či Virginia C. Andrews byla americká novelistka. V patnácti letech upadla na školních schodech a způsobila si vážná zranění zad. Následná operace měla tato zranění napravit, ale kvůli pochybení chirurga byla nucena většinu života strávit na vouíku. Psát začala až po smrti svého otce. Sedm let po napsání prvního románu se konečně dostala do čtenářského podvědomí a její knihy se staly bestsellery. Napsala několik pentalogií, románů a povídek. Zemřela na rakovinu prsu. Zůstalo po ní několik rozepsaných prací, které za ni dotvořil stínový autor pod jejím jménem. Po její smrti bylo mnoho následných novel napsáno Andrewem Neidermanem za užití jejího jména.

Vilém Reichmann

Vilém Reichmann, přezdívka Jappy; byl český výtvarník německého původu, karikaturista a fotograf. Proslul zejména černobílými imaginativními fotografiemi s poetikou náhodných setkání, tvarových analogií či abstrahujících detailù. Vilém Reichmann pocházel z brněnského německého prostředí. Otec Johann Reichmann pocházel z Rostěnic a byl odborným učitelem a ředitelem měšťanské školy v Brně. Matka Marie, rozená Schwarzová se narodila v Jihlavě. V letech 1927–1932 vystudoval architekturu na Německé vysoké škole technické v Brně a získal titul inženýra. Již jako posluchač školy prokázal levicové smýšlení, když byl funkcionářem socialistického studentského spolku Arbeitsgemeinschaft sozialistischer Hochschüler a členem komunistické strany . Krátce působil jako výpomocný učitel v Hanušovicích a do války pak pracoval na brněnském stavebním úřadě. V té době také kreslil karikatury do časopisů a novin - Index, Tvorba, Trn, Tramp, Simplicus, Arbeiter Ilustrierte Zeitung , Rovnost, Žijeme, Haló noviny. Přezdívku Jappy, kterou své kresby a karikatury signoval, získal v trampském hnutí. Dne 2. prosince 1935 se v Brně oženil s Rudolfinou Barborou Zukalovou , herečkou Zemského divadla. V roce 1938 bylo rozvedené manželství prohlášené za rozloučené. Jako Němec byl za 2.světové války zařazen do německého vojska, kde odmítl vstoupit do důstojnické školy. Na frontě přeběhl na ruskou stranu a v zajateckém táboře se připojil ke skupině antifašistů. Odsud se vrátil po válce jako zajatec a na svobodu se dostal po zásazích bývalé manželky. V letech 1947–1948 byl členem postsurrealistické skupiny Ra, která v té době uspořádala sérii výstav. Později byl členem fotografické skupiny DOFO a uměleckého Sdružení Q . Po roce 1948 působil ve svobodném povolání (člen Sva...

Vicente Segrelles

Španělský ilustrátor, autor komiksových knih.

Věra Kubištová

Narozena 16.6.1951 v Děčíně. Autorka knih z oboru okultismu, magie a věštení.

Václav Vydra

Václav Vydra se narodil v Praze v roce 1956. Je synem divadelních herců Václava Vydry a Dany Medřické. Po studiich na pražské konzervatoři začal hrát v divadle Kladno . Zde si zahrál např.ve hrách Zkrocení zlé ženy nebo Sen noci svatojanské . Poté hrál v Městských divadlech pražských , např. Osel a stín , Sen noci svatojanské atd. V Divadle na Vinohradech se objevuje jako Filip francouzský ve hře Král Jan nebo jako Martin Kabát v Hrátkách s čertem. V tomto divadle hrával také jeho dědeček a rodiče. Nejvíce se ale proslavil na televizní obrazovce jak ve filmových, tak v seriálových rolích. Účinkoval ve velice úspěšných českých filmech a také v pohádkách . Z televizních seriálů můžeme jmenovat např. Bylo nás pět, Život na zámku, Návštěvníci nebo Náměstíčko.

Václav Hrabě

Václav Hrabě byl český básník a částečně prozaik, jeden z významných představitelů tzv. beat generation v Československu, která se jinak rozmohla především v zemi svého vzniku, v USA. Hrabě se narodil v Příbrami jako syn železničáře Jana Hraběte a Magdaleny rozené Kalinové. Měl o jedenáct let starší sestru Jarmilu. Dětství prožil v Lochovicích poblíž Berouna. Na gymnázium chodil v Hořovicích, maturoval v roce 1957. Dále studoval český jazyk a dějepis na Pedagogickém institutu v Praze, který absolvoval v roce 1961. Po absolutoriu nastoupil základní vojenskou službu v Horšovském Týně. Protože po odchodu do civilu nemohl sehnat v Praze zaměstnání , pracoval jako pomocný dělník, vychovatel v učňovském internátě, knihovník v Městské lidové knihovně v Praze a také jako lektor poezie v časopise Tvář. Teprve v říjnu 1964 našel Hrabě uplatnění ve vystudovaném oboru, a to jako zastupující učitel na ZDŠ v Praze 5-Košířích. V roce 1960 se seznámil se svou budoucí manželkou Olgou, v únoru 1962 se vzali a v srpnu se jim narodil syn Jan. V roce 1964 se však manželé rozvedli. Tvorba Václava Hraběte, stejně jako ostatních beatniků, úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám autor se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon, a koncertoval se studentskými kapelami. Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor . Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se nešťastnou náhodou otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích. Během základní vojenské služby napsal řadu básní s tématem vojny, války a pobytu na marodce. V létě 1962 napsal divadelní hru Královna Margot, jejíž jediný rukopis později ztratil režisér Waldemar ...

Tony Hillerman

Narodil se v roce 1925 a jeho život i spisovatelská kariéra je pevně spjatá s Novým Mexikem. Hillermana fascinuje svět kmenových zvyků a původních amerických tradic a komplikovanost života tam kde se stýkají dvě kultury. První leaphornovskou detektivku vydal v roce 1970.

Tom Egeland

Tom Egeland se narodil 8. července 1959 v norském Oslu. Je ženatý a má tři děti. Předtím než se dal na spisovatelskou dráhu, se živil jako novinář. Více než dvacet let pracoval v norských médiích . Roku 1988 debutoval kingovsky laděným hororem Ragnarok; od té doby napsal dalších dvanáct úspěšných knih, převážně thrillerů, při jejichž psaní zručně využil svou vášeň pro historii a dějiny náboženství. Hranice domovského Norska překročil v roce 2001 románem Sirkelens ende , označovaným za \"norský Da Vinciho kód\", který však spatřil světlo světa dva roky před Brownovým trhákem. Celosvětový literární úspěch tohoto titulu Egelandovi umožnil, aby se od roku 2006 věnoval výhradně vlastní tvorbě. V češtině zatím vyšlo šest jeho knih.

Thornton Wilder

Thornton Wilder byl americký spisovatel a dramatik. Trojnásobný nositel Pulitzerovy ceny. Vyrůstal v Číně, kde byl jeho otec konzulem. Během první světové války sloužil u Pobřežní stráže Spojených států amerických. Po válce studoval na Oberlin College a na Yaleově univerzitě. V letech 1920–1921 pokračoval ve studiu archeologie na Americké akademii v Římě. Absolvoval v roce 1926 obor francouzština na Universitě v Princetonu. Vyučoval francouzštinu na střední škole. V letech 1931–1936 vyučoval na Universitě v Chicagu. V průběhu druhé světové války sloužil u United States Army Air Forces v Africe a v Itálii. Po válce se plně věnoval literatuře a příležitostným přednáškám. Wilderovo dílo bylo přijímáno různě a tak procházel střídavě obdobími slávy a obdobími, kdy byl téměř zapomenut. První divadelní hru The Trumpet Shall Sound publikoval během studia 1919–1920 ve studentském časopisu. Jeho druhá kniha The Bridge of San Luis Rey z roku 1927 se stala čtenářskou senzací a obdržela Pulitzerovu cenu za beletrii za rok 1928. Veliký úspěch měla o deset let později jeho divadelní hra Our Town a o čtyři roky později další hra The Skin of Our Teeth . Obě obdržely opět Pulitzerovu cenu. V roce 1938 upravil divadelní hru Einen Jux will er sich machen od rakouského divadelníka Johanna Nestroye z roku 1842. Děj přemístil do městečka poblíž New Yorku a uvedl pod názvem The Merchant of Yonkers . Hra ale neuspěla. Po letech námět na popud divadelníka Tyrone Guthrieho opět přepracoval a uvedl pod názvem The Matchmaker . Hra měla premiéru na festivalu v Edinburghu v roce 1954 a záhy se hrála úspěšně v USA i ve světě. V roce 1964 byla přepracována na muzikál Hello Dolly!, který byl v roce 1969 úspěšně zfilmován....

Theo Addair

Theo Addair není úplně české jméno. Vymyslel ho totiž kdysi pro svou postavu v textové hře na hrdiny . A už mu tak nějak zůstalo. Mluví ženským hlasem v mužském rodě. Narodil se jako žena, ale považuje se za gender fluid, tedy člověka flexibilního vůči genderové identitě. Narodil se na Královských Vinohradech v Praze. Odmala byl jako pytel blech a jedině knížky ho dokázaly udržet v klidu. Taky byl vždycky divná holka. Dnes pracuje v advokátní kanceláři v centru Prahy a kromě psaní je jeho zálibou cestování a s ním spojený zájem o cizí jazyky. Se svými krátkými povídkami se umístil v několika literárních soutěžích včetně prestižní Ceny Karla Čapka. LGBT kniha Muffin a čaj je Theovým debutovým románem, na jaře 2019 Yoli vydalo jeho pokračování s názvem Koláčky a spiklenci. V nakladatelství Laser vyšel první díl fantasy série Ve stínu oskeruše s názvem Na kraj světa, na jaře 2020 vyjde pokračování nazvané Čtyřměstí. Momentálně pracuje na další knize.

Teresa Medeiros

Teresa Medeiros je americká autorka historických milostných románů. Předtím než se začala plně věnovat psaní se nějakou dobu živila jako zdravotní sestřička. Svůj první román napsala v 21 letech a od té doby bylo vytištěno přes 10 milionů jejích knih ve více než 17 jazycích. Romantické příběhy píše proto, že v nich ráda nechává ožít svou víru v sílu lásky a ve šťastný konce. Teresa žije v Kentucky se svým manželem a dvěma kočkami . S manželem jsou bezdětní, rádi jezdí na kole a pořádají soukromé pikniky. Teresa má slabost pro bizarní věci a mezi její oblíbené seriály patří např. Star Trek nebo Ztraceni. Mnoho z jejích knih je uspořádáno do sérií

T. S Eliot

Britsko-americký básník, dramatik, esejista a literární kritik. Držitel Nobelovy ceny naliteraturu.

Sweat And Tears Blood

Blood, Sweat & Tears je americká jazzrocková hudební skupina, která se proslavila na přelomu 60. a 70. let. Skupinu založil v New Yorku v roce 1967 Al Kooper po svém odchodu z Blues Project a její integrace rocku, blues, popové hudby, aranžmá lesních rohů a jazzové improvizace do hybridního stylu někdy označovaného jako "jazz-rock" byla na svou dobu novátorská. Známé je jejich druhé album "Blood, Sweat & Tears" vydané v roce 1968, které mělo obrovský komerční úspěch a v roce 1970 jim vyneslo cenu Grammy za album roku.

Steve Biddulph

Steve Biddulph je australský psycholog, rodinný terapeut a spisovatel, který napsal řadu knih na téma výchovy, a to zejména chlapců. Jeho díla se však také zaměřují na dnešní roli muže v západní společnosti. K jeho tématům tedy patří vztah syna k otci, přerod chlapce v muže, partnerství se ženou i vlastní otcovství, ale také práce nebo hledání smyslu v životě. Ve svých knihách se zasazuje o laskavý rodičovský přístup a zdůrazňuje význam, jaký pro děti mají dospělé vzory. Upozorňuje také na nebezpečí, jaká hrozí dětem, které rodiče předávají do péče institucí dříve než dosáhnou dvou let. Za svou práci, v níž vybízí otce k tomu, aby v životech svých dětí zastávali aktivnější rodičovskou roli, získal v roce 2000 v Austrálii ocenění Otec roku . Je také ekologickým aktivistou, angažuje se i na poli lidských práv.

Stanislav Kratochvíl

Stanislav Kratochvíl je český klinický psycholog. Zabývá se především psychoterapií, zejména neuróz, hypnózou a sexuální terapií. Jeho otec pracoval v armádě, proto dětství prožil v různých moravských městech – v Uherském Brodě, ve Zlíně a po osvobození v roce 1945 se rodina vrátila do Brna. Zde také vystudoval psychologii na FF MU. Diplomovou práci zpracoval na téma využití psychotonu při léčbě emočních neuróz. Již během svých studií stážoval v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži, kde posléze pracoval jako sanitář a poté, po absolutoriu v roce 1958, zde nastoupil jako klinický psycholog na tehdejší primariát prim. Mertla. Zde se na konci padesátých let a v šedesátých letech věnoval využití některých drog , které byly tehdy oficiálně distribuovány farmaceutickými podniky, v psychoterapii jako prostředku k odžití nezpracovaných a potlačených prožitků u pacientů s neurotickými poruchami. V kroměřížské psychiatrické nemocnici pracuje Stanislav Kratochvíl dodnes . Na kroměřížském Oddělení klinické psychologie působila společně se Stanislavem Kratochvílem celá řada významných osobností československé psychologie - např. doc. Ivo Plaňava, později významný manželský a rodinný psycholog, bývalý vedoucí Psychologického ústavu na FF MU v Brně prof. Mojmír Svoboda, PhDr. Petr Hájek, nyní profesor na Londýnské univerzitě, PhDr. Jan Ženatý, dále jungiánští psychologové PhDr. Ludvík Běťák, PhDr. Karel Plocek a mnozí další. Zakrátko také začal působit jako odborný asistent na brněnské univerzitě, kde přednášel psychoterapii. Během politického uvolnění v roce 1968 byl pozván jako hostující výzkumný pracovník do USA na Stanfordovu univerzitu, kde se zapojil do výzkumu hypnotických jevů. Na počátku 70. let se zasloužil o otevření psychoterapeutického oddělení , které navázalo na tradici středočeské lobečské komunity Ferdin...

Stanislav Holý

Stanislav Holý byl český malíř, grafik a ilustrátor, tvůrce televizních postav Jů&Hele, Muf, Harry Šoumen, Tryskomyši, kohout Eda a dalších, tvůrce scénografie Studia Kamarád, kreslíř-humorista, autor kreslených filmů aj. Od roku 1960 se zabýval kresleným humorem, jehož hlavním hrdinou byla postava pana Pipa. Začátkem 60. let 20. století se vyučil malířem porcelánu v Karlových Varech-Staré Roli. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Adolfa Hofmeistra a Josefa Nováka . Jeho dílo bylo prezentováno na více než devadesáti výstavách v období od roku 1968 do roku 2015, z toho na 26 autorských výstavách, 66 společných aj. Kreslený humor publikoval v domácích i zahraničních časopisech. Jeho patrně nejznámější prací jsou návrhy postav, dekorací a scénografie pro dětem určené Studio Kamarád Jů a Hele, Hary Šoumen, Muf Supermuf, Tryskomyš, Šamšula.https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10315095089-studio-kamarad Na výrobě se podíleli také výtvarníci Martin a Renáta Lhotákovi. Koncept a dramaturgie pořadu byl volně inspirován americkým seriálem Sesame Street. Výtvarník titulků k filmu Jak svět přichází o básníky . Stanislav Holý je autorem několika výtvarných knih a ilustrátorem řady dalších. V celostátní soutěži pořádané ministerstvem kultury a Památníkem národního písemnictví získala v roce 1978 kniha Procházky pana Pipa ocenění Nejkrásnější kniha roku. Autor výtvarného řešení československé Expozice k Mezinárodnímu roku dítěte v Montrealu , Pavilonu dětí ve vesničce Unesco a pavilonu Zahrada dětí v kanadském Montrealu . Graficky spolupracoval na mezinárodních výstavách podniku zahraničního obchodu v Duisburgu, Tbilisi, Vídni, Izmiru, Jakartě, Tokiu, Moskvě, Budapešťi a Sao Paulu. Podílel se na realizaci interiérů mnoha dětských heren ...

Stanislav Beran

Stanislav Beran se narodil v roce 1977 v Jindřichově Hradci. Vystudoval zdejší gymnázium, poté absolvoval obor český jazyk-dějepis na UJEP v Ústí nad Labem. Časopisecky publikoval v Hostu, Welesu, Psím vínu a Pandoře. Debutoval básnickou sbírkou Zlodům . Je občasným účastníkem literárních čtení. Kromě literatury jej zajímá lezení po skálách a výpravy do hor. Žije v Jindřichově Hradci a pracuje ve farmaceutické firmě.

Sonja Špálová

Básnířka a prozaička, autorka životopisných románů. Vlastním jménem Františka . Narodila se v početné rodině textilního dělníka. Poprvé byla provdána za sochaře Václava Špálu . 1930 se znovu provdala za Ing. Dr. Josefa Rameše, docenta ČVUT. – Obecnou školu Špálová vychodila v Řícmanicích u Brna, gymnázium studovala ve Štýrském Hradci a dokončila je na Akademickém gymnáziu v Praze . Poté několik semestrů studovala medicínu, pracovala jako ošetřovatelka a jako úřednice v advokátní kanceláři. Od 30. let se věnovala pouze literární a výtvarné tvorbě. Patřila k tzv. okruhu „spořilovských“ spisovatelů, přátelské vztahy ji spojovaly zejména s Františkem Křelinou, Josefem Knapem, Zdeňkem Kalistou a Josefem Heydukem, v Brně se stýkala s Dominikem Peckou, Václavem Renčem a Václavem Prokůpkem. Od roku 1920 přispívala do novin a časopisů: Host, Cesta, Eva, Lidové noviny, Pramen, Zvon, Český svět, Módní revue, Rudé právo, Listy, Národní osvobození, Niva, Naše zprávy, Salon a Český dělník. Užívala pseudonymů Al. Insarov, Alexandr Insarov, Alexander Insarov, Saša Insarov. Debutovala souborem melancholických, melodramatických příběhů Pohádky z čarovné země. Citovou zjemnělostí a exaltovaností výrazu se vyznačují její první básně: sociálními motivy podbarvená sbírka Kamení a křehké i tklivě monotonní verše intimní lyriky soustředěné ve sbírce Černý motýl. Druhá z nich vzbudila pozornost také historickými reminiscencemi a snovými vizemi, rezonujícími s básnickou obrazností poetismu a surrealismu. O elegický rozměr doplnila básnířka svou poetiku ve sbírce věnované památce manžela . Jako prozaička se Špálová po konvenčně pojatých společenských románech, sentimentálním milostném příběhu z Paříže a románu s válečnými motivy zamě...

Sebastian Fitzek

Sebastian Fitzek se narodil 13. října 1971 v Berlíně. Studoval práva, pracoval jako šéfredaktor a programový ředitel pro několik rozhlasových stanic v Německu. Jeho první velká zkušenost s psaním byla s Jürgenem Udolphem jako jeho spoluautor. Od roku 2006 píše psychologické thrillery, ze všech se staly bestsellery. Byly přeloženy do 20 jazyků, některé by měly být i zfilmovány. Fitzek je ženatý od roku 2004, má tři děti a žije v Berlíně. Píše knihy a do novin a patří mezi nejúspěšnější německé spisovatele.

Scott Siegel

Americký spisovatel, spoluautor divadelních recenzí, hororových a fantasy příběhů.

Scott Cunningham

Scott Douglas Cunningham – 28. března 1993) byl americký spisovatel a wiccan. Narodil se 27. června 1956 v Royal Oak v William Beaumont Hospital jako druhý syn Chestera Granta Cunninghama a Rose Marie Wilhoit Cunningham. Roku 1959 se rodina ze zdravotních důvodů jeho matky přestěhovala do San Diega. Na Státní univerzitě v San Diegu studoval kreativní psaní které dokončil roku 1978. Za studia byl jeho spolubydlícím okultista a spisovatel Donald Michael Kraig. Roku 1980 začal své první zasvěcení v tradici Wicca a to pod vedením Ravena Grimassiho. Ve výcviku zůstal do roku 1982 kdy odešel vykonávat sólovou praxi čarodějnictví. Byl zastáncem názoru aby byla tradice Wicca více přístupnější. Roku 1983 byl diagnostikován lymfom a roku 1990 kryptokoková meningitida. Zemřel 28. března 1993 ve věku 36 let.

Šárka Váchová

Šárka Váchová se narodila 6.8.1947 v Praze V letech 1962-66 navštěvovala výtvarnou školu Václava Hollara v Praze V letech 1969-73 studovala na Akademii múzických umění v Praze obor loutkářská scénografie - titul MgA. V letech 1983-95 vyučovala na DAMU. Od roku 1973 doposud jako výtvarnice na volné noze spolupracuje s loutkovými divadly, filmem a televizí. Od roku 1999 se zároveň zabývá scénáristickou tvorbou a režií animovaného filmu.

Sarah Flint

Sarah Flint je autorka vystupující pod pseudonymem. Obstarala si ho díky své minulosti ve službách Metropolitní policie, kde 35 let budovala úspěšnou kariéru. Její život tak byl plný obětí, zločinců a policistů, kteří se nyní objevují i v jejích literárních dílech. Práce policistky se stala jejím posláním. Mezitím se však roky snažila prosadit jako spisovatelka, a když od svého vydavatele obdržela smlouvu, rozhodla se svou kariéru u policie ukončit a začít se naplno věnovat psaní. Ve svých příbězích čerpá z mnoha skutečných případů, na jejichž vyřešení se během své služby podílela. Maminčin mazánek vyšel v roce 2016 a je její prvotinou. Její druhý detektivní příběh Trophy Taker vyšel v roce 2017. Sarah ráda čte a pilně se připravuje na svou velkou výzvu: výstup na Kilimandžáro. Žije a pracuje v Londýně s partnerem a třemi dcerami.

Ryan Holiday

Je americký obchodník a autor. Je bývalým riaditeľom marketingu pre American Apparel a publicistom a redaktorom pre New York Observer. Holiday je autorom niekoľkých kníh a písal pre časopisy ako sú Forbes , Fast Company , The Huffington Post , The Columbia Journalism Review , The Guardian , Thought Catalog , Medium.com a New York Observer. Zaujíma sa o stoickú filozofiu.