Výpis všech autorů

Pavel Valíček

Pavel Valíček je český botanik, agronom a zemědělec, zaměřený na užitkové rostliny tropů a subtropů, zvláště na asijské léčivé rostliny. Po ukončení základní školy studoval na Střední zemědělské škole v Poděbradech a od roku 1957 na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Více než třicet let pracoval v Institutu tropického a subtropického zemědělství, katedře tropických a subtropických plodin. Od roku 2000 je v důchodu, věnuje se zahradám léčivých rostlin v Třebíči a Sádku, přednáší a publikuje. Pavel Valíček je autorem desítek publikací, odborných pojednání i populárních knih. Byl vedoucím autorského kolektivu rozsáhlé publikace Užitkové rostliny tropů a subtropů, dále knih Rostliny pro zdravý život, Léčivé rostliny třetího tisíciletí, Rostliny a omamné drogy a v poslední době například Léčivé rostliny Číny a Vietnamu.

Paulina Świst

Paulina se narodila 27. září 1986 v Glivicích v polském Horním Slezsku. Vystudovala práva na Jagellonské univerzitě v Krakově. Pracuje jako právnička ve vlastní advokátní kanceláři ve Vratislavi. Zaměřuje se na trestní právo.

Patrik Ouřednik

Patrik Ouředník, ve francouzském kontextu někdy Patrick , je česky a francouzsky tvořící spisovatel a překladatel, žijící ve Francii. Narodil se v roce 1957 v Praze v rodině lékaře a středoškolské učitelky francouzštiny, Francouzsky italského původu. V 70. letech se podílel na činnosti Jazzové sekce, v roce 1979 podepsal petici VONSu za propuštění politických vězňů v Československu, čímž se mu uzavřel přístup k vysokoškolskému studiu. Vystřídal řadu různých zaměstnání, mj. jako knihkupecký příručí, archivář, skladník, sanitář, listonoš, domácí dělník. Současně se aktivně věnoval šachu. V roce 1984 emigroval do Francie, kde zprvu pracoval jako šachový konzultant, později jako knihovník. Večerně vystudoval francouzskou literaturu, poté jako volný posluchač dějiny idejí a dějiny náboženského myšlení. V letech 1986–1998 byl redaktorem a vedoucím literární rubriky ve čtvrtletníku L'Autre Europe. V roce 1992 podnítil založení Svobodné univerzity v Nouallaguetu, kde také v letech 1995–2010 přednášel. Česky publikoval literární a společensko-kulturní články ve Svědectví a 150 000 slov, francouzsky přispíval do periodik L'Autre Europe, La Nouvelle alternative, Lettre internationale, Liber, Cadmos aj. Ve Francii také uspořádal několik publikací včetně prvního francouzského sborníku studií o Vladimíru Holanovi . Je lektorem a spoluautorem Slovníku autorů a Slovníku literárních děl v nakladatelství Robert Laffont a autorem hesla „Kultura v Československu“ v Encyclopaedia Universalis . Po roce 1989 publikuje rovněž v českém tisku . V letech 2003 – 2007 vedl v nakladatelství Paseka ediční řadu Smil: jazykem o jazyce. Jako překladatel debutoval v samizdatovém sborníku překladů Borise Viana Kroniky, texty, povídky , který sám uspořádal, a oficiálně r. 1984 ve Světové literatuře texty Jacquese Brela. Vlastní tvorbu začal uveřejňova...

Otakar Štěpánek

Narozen 24. 8. 1903, zemřel 30. 3. 1995. Od 1. 8. 1948 do 28 .2. 1949 byl pověřen vedením zoo ve funkci ředitele na poloviční úvazek Doc. RNDr. Otakar Štěpánek, vedoucí zoologického oddělení Národního muzea v Praze. Doc. dr. O. Štěpánek patřil k význačným ornitologům a herpetologům. Poměry v zoo velmi dobře znal, zastával tady od roku 1939 funkce v komisích, především v odborné komisi zoo.

ORM

ORM , kterou tvoří Petr a Pavel ORM , je české elektronické hudební duo, které se proslavilo v 80. letech 20. století. Bratři byli průkopníky v používání syntezátorů a elektronických nástrojů ve své vlasti a významně přispěli k rozvoji elektronické hudby v rámci československé hudební scény. Jejich zvuk se vyznačuje směsí diska, synth-popu a elektronických vlivů, což bylo na svou dobu poměrně inovativní. ORM 's music often featuring catchy melodies, danceable rhythms, and the use of early electronic equipment. Ačkoli v době svého působení dosáhli úspěchu a uznání především v rámci východní Evropy, k jejich tvorbě se od té doby vracejí nadšenci historické elektronické hudby po celém světě. Součástí jejich diskografie jsou alba "Hana & Dana", "Tropic" a "Talisman", která ukazují jejich osobitý styl a hudební vývoj v čase.

Olivia Newton-John

Olivia Newton-John byla známá britsko-australská zpěvačka, skladatelka, herečka, podnikatelka a aktivistka. Narodila se 26. září 1948 v Cambridge v Anglii a v pěti letech se s rodinou přestěhovala do australského Melbourne. Hudební kariéra Newton-Johnové odstartovala na počátku 70. let 20. století průlomovým singlem "If Not For You" a rychle se proslavila svým soft rockovým a popovým zvukem. Její kariéra trvala několik desetiletí a zahrnovala řadu oceněných alb a singlů.

Oldřich Kosek

Knihy kuchařských předpisů, také autor detektivek.

Oldřich Kašpar

Oldřich Kašpar je český historik, etnolog, pedagog, iberoamerikanista, člen korespondent Academia Mexicana de la Historia, spisovatel a překladatel. V letech 1970–1974 absolvoval v Olomouci na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého obor čeština-dějepis a na Filozofické fakultě obor historie a poté nastoupil na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystřídal funkce vědecký aspirant, vědecký pracovník, odborný asistent a docent. Od roku 2005 učí také na Univerzitě Pardubice. Je členem redakčních rad několika českých a zahraničních odborných časopisů, spolupracuje s televizí a rozhlasem. Napsal mnoho odborných publikací a uspořádal několik antologií. Je také autorem řady vlastních knih, jak literatury faktu, tak i z oblasti krásné literatury. Jeho překladatelská činnost je zaměřena především na mýty, legendy, pohádky, lidové povídky a poezii indiánských kultur. Po vydáním Kašparovy knihy Dějiny Karibské oblasti došlo ke sporu mezi ním a profesorem Josefem Opatrným a dalšími kolegy ze SIASu FF UK, jehož příčinou bylo opakované porušování etiky vědecké práce z jeho strany, které spočívalo v tom, že Oldřich Kašpar používal v desítkách případů části textů jiných autorů bez uvedení pramene. Spor se dostal až před Etickou komisi FF UK, která konstatovala, že plagování v pracích doc. O. Kašpara je vysoce pravděpodobné.

Nikolaj Aleksandrovič Berdjajev

Ruský náboženský filozof.

neuveden

Miroslav Macek

Miroslav Macek je český stomatolog, publicista, překladatel, politický komentátor, po sametové revoluci československý politik za Občanské fórum, později spoluzakladatel Občanské demokratické strany a její místopředseda, poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění a místopředseda federální vlády Jana Stráského – pověřený řízením ministerstva práce a sociálních věcí a federálního výboru pro životní prostředí. Vystudoval stomatologii na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, studium dokončil v roce 1967. V letech 1967–71 pracoval jako zubní lékař na Hornické poliklinice v Ostravě, v letech 1971–90 na Obvodním zdravotním středisku v Postřelmově. Profesně je k roku 1990 uváděn jako lékař, bytem Zábřeh. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu , jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve volbách roku 1990 přešel do české části Sněmovny národů coby poslanec OF. V průběhu funkčního období se stal členem poslaneckého klubu nově zřízené Občanské demokratické strany. Patřil k zakladatelům ODS. Již 4. března 1991 se stal místopředsedou přípravného výboru ODS. Do funkce místopředsedy strany ho zvolil ustavující kongres ODS v dubnu 1991. Za ODS obhájil mandát ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V měsících před rozpadem Československa zastával významné posty v poslední federální vládě ČSFR , v níž působil jako její místopředseda. Zároveň byl v tomto kabinetu pověřeným ministrem práce a sociálních věcí ČSFR a také působil jako předseda Federálního výboru pro životní prostředí. V roce 1992 byl za zrušení tohoto výboru nominován na cenu Ropák roku. V roce 1992 čelil aféře s privatizací Knižního velkoobchodu. Zjistilo se, že společnost, v níž měl Macek podíl, získala v pr...

Miloslav Novotný

Prozaik, literární historik a bibliograf, kunsthistorik, překladatel. Otec byl lékařem. Novotný vystudoval gymnázium v Písku a češtinu a němčinu na FF UK . 1921–1924 byl tajemníkem Svazu osvětového v Praze, od 1922 externím redaktorem Národních listů, od 1924 knihovníkem Národního muzea. Spolu s Josefem Volfem zde založil Literární archiv a roku 1927 se stal jeho správcem. Od 1937 přednášel souběžně dějiny knihoven a knihtisku na Státní knihovnické škole v Praze. 1939 byl jmenován zemským muzejním radou, 1941 prozatímním správcem a zároveň vedoucím Literárního archivu a 1945 přednostou knihovny Národního muzea. 1951–1955 působil jako vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu ČSAV, poté odešel do důchodu. Hlavním přínosem pro českou literární vědu byla Novotného činnost literárněhistorická, zaměřující se zejména na národní písemnictví 19. století. Celoživotní bibliologická praxe i přístup k pramenům v knihovně Národního muzea měly vliv na metodu jeho vědecké práce, založené na pozitivistickém shromažďování dokumentů a zpřístupňování bibliograficko-životopisných údajů, rezignující většinou na hlubší analýzu literárního vývoje a kulturních souvislostí. Pramennou povahu mají studie máchovské , zejména však řada prací souvisejících s životem a tvorbou Boženy Němcové . Zásadní místo v Novotného vědecké činnosti zaujímá práce editorská. Rozhodující zásluhu měl na kritickém vydání sebraných spisů Boženy Němcové a Jana Nerudy, uspořádal a vydal též podstatnou část díla Karla Havlíčka, Zikmunka Wintra, Josefa Hory, Rudolfa Těsnohlídka a Jiřího Wolkra. Veškerý dostupný materiál o Němcové a Nerudovi se pokusil shromáždit v nedokončeném souboru dokumentů Život Boženy Němcové a Život Jana Nerudy. Edičně vý...

Miloš Urban

Miloš Urban Miloš Svačina) je český spisovatel, překladatel a redaktor. Pochází z dvojčat. Vystudoval moderní filologii na katedrách anglistiky a nordistiky na Filosofické fakultě UK v Praze , v letech 1992–2000 pracoval jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta, od roku 2001 v nakladatelství Argo, kde rok zastával funkci šéfredaktora. Vydal 13 románů, několik novel a sbírku povídek; jeho knihy byly přeloženy do němčiny, španělštiny, nizozemštiny, maďarštiny, ruštiny a italštiny. Napsal také divadelní hry a několik povídek otištěných v různých časopisech a v povídkových knihách nakladatelství Listen. V rozmezí let 2002 až 2006 napsal 10 povídek. Polovina z nich byla publikována v knihách z edice Česká povídka nakladatelství Listen. Běloruska, ve které vystupují i postavy z Urbanových románů Stín katedrály a Santiniho jazyk, vyšla ve výboru Schůzky s tajemstvím , povídka Pražské Jezulátko, která byla napsána anglicky a do češtiny ji převedla Lenka Urbanová, vyšla v knize Panna nebo netvor , Rozhovor se ženou středního věku v Možná mi porozumíš , Smrtečka v Už tě nemiluju a Štědrá noc baronky z Erbannu ve knize Zabij mě líp . Povídka Občina vyšla v 8. čísle časopisu Host v roce 2002, povídka Faun 24. května 2002 v Magazínu Hospodářských novin a o dva roky později také knižně v Antologii nové české literatury 1995-2004 . Rozhlasová stanice Český rozhlas Plzeň a Český rozhlas 3 - Vltava vysílala povídku Vlasy. Jmenovaných osm povídek bylo doplněno dalšími dvěma a po autorských úpravách dohromady vydáno v souboru Mrtvý holky , který vyšel ve třech různých podobách . O Vánocích 2009 vyšla v Magazínu Hospo...

Mike Carey

Mike Carey je britský autor komiksů, beletrie a filmových scénářů. Carey se narodilv Liverpool v Anglii. Už jako dítě se velmi zajímal o komiksy, kreslil a maloval primitivní příběhy pro mladšího bratra. Vysokoškolský titul získala na St. Peter's College v Oxfordu, v oboru učitelství. Více než 15 let učil na střední škole, poté se začal plně věnovat tvorbě komiksů a psaní. Je uznávaným autorem Lucifera a Hellblazera . Podílí se také na příbězích X-menů a Fantastic Four pro Marvel Comics. Napsal i komiksovou adaptaci Nikdykde podle románu Neila Gaimana.

Martin Izák

Ilustrátor knih.

Mahalia Jackson

Mahalia Jackson , často označovaná za "královnu gospelu", byla americká gospelová zpěvačka proslulá svým sytým, silným hlasem, který uchvacoval publikum po celém světě. Jacksonová se narodila 26. října 1911 v New Orleans v Louisianě a vyrůstala v prostředí, které bylo prodchnuto hudebními tradicemi spirituálů a církevní hudby. Její kariéra se začala formovat na počátku 30. let 20. století, kdy začala nahrávat a vystupovat. Její kariéra trvala více než čtyři desetiletí a sehrála významnou roli v popularizaci gospelové hudby mimo kostel, v koncertních sálech a na mezinárodních pódiích.

Magdalena Dobromila Rettigová

Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová , byla česká buditelka a spisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. Otec byl Němec, matka Josefa Kubíková byla české národnosti. Její dětství nebylo příliš šťastné, poznamenalo je především úmrtí otce, Franze Artmanna , purkrabího na panství Všeradice u Hořovic, a smrt sourozenců. Po smrti její poslední sestry se matka s malou Magdalenou odstěhovala nejprve do Plzně. Magdalena odmala projevovala vysokou inteligenci a zájem o učení. Rodinný přítel Eugenikus Frank, vychovatel v rodině hraběte Kounice, vedl Magdalenu k četbě a katolické víře, psal pro ni modlitební knížky. Matka ji sama také vyučovala v jejich rodném jazyce, tedy v němčině, teprve v 10 letech ji poslala do školy. Další stěhování čekalo Magdalenu k tetě do Prahy. Zde se musela již starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí. Do svých 18 let Magdalena žila v německojazyčném prostředí a neuměla česky. Díky seznámení se a následnému manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem se z ní po sňatku z roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka. J. A. S. Rettig zastával jako právník funkci radního v několika městech, zejména ve východních Čechách. Rettigová s ním tak pobývala v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let svého života v Litomyšli. Rettig, který poznal schopnosti své ženy, ji neomezoval, ale naopak její první české verše cizeloval, přivedl jí na pomoc zkušené rádce a příležitostně je uveřejňoval se svými básněmi. Byl moderním mužem uznalým k ženské osobnosti a jejím vlohám. Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby. Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím...

Lukáš Král

Spoluautor učebnice matematiky. Člen projektu Matika pro spolužáky, kde pomáhá s vývojem a tvorbou učebnic.

Ludvík Mucha

Ludvík Mucha byl český kartograf, historik kartografie, vexilolog a vysokoškolský pedagog. V letech 1946–1950 studoval na Přírodovědecké fakultě UK u Karla Kuchaře zeměpis a dějepis. Od roku 1952–1993 působil na své alma mater jako pedagog . Narodil se sice v Ervěnicích , ovšem jeho rodina měla kořeny v Ivančicích a tam také strávil většinu svého mládí. Gymnázium absolvoval roku 1946 v Praze. Poté začal studovat obor zeměpis a dějepis na Přírodovědeckou fakultu UK. Po dokončení studií působil jako učitel na gymnáziu v Horním Jiřetíně a současně jako odborný redaktor v  nakladatelství Orbis. V roce 1952 se vrátil na svoji fakultu jako odborný asistent. V průběhu svého působení na škole získal v roce 1969 titul RNDr., v roce 1972 obhájil svoji kandidátskou práci. Habilitoval se jako docent kartografie teprve v roce 1983. V roce 1993 odešel do penze, nicméně i poté jako externista přednášel. Jeho ženou byla RNDr. Marie Muchová, rozená Richtrová . Oba manželé jsou pohřbeni na hřbitově v Jenišovicích u Jablonce nad Nisou. Zabýval se dějinami kartografie 19. století, zvláštní pozornost věnoval výrobě glóbů, školních map. Publikoval práce o kartografech: Václav Merklas, Josef Brunclík, Jan Felkl, František Kreibich, Blasius Kozenn. V 80. letech inicioval soupis slunečních hodin. Jeho vexilologické a filatelistické zájmy ho přivedly ke spolupráci na větších atlasech a přehledových příruček . Ludvík Mucha byl zakladatelem a dlouholetým předsedou Vexilologického klubu, později se stal čestným předsedou nástupnické České vexilologické společnosti. V roce 2014 uzavřela Mapová sbírka PřF Uk v Praze licenční smlouvu s dědici a bude proto zveřejňovat dílo autora on-line....

Lorna Byrne

Lorna Byrne je irská mystička a spisovatelka, autorka mezinárodních bestsellerů Andělé v mých vlasech , Schody do nebe a Andělské poselství naděje . Narodila se roku 1953 v Dublinu do chudé rodiny a již od svého nejútlejšího dětství prý viděla anděly a komunikovala s nimi. Když byla malá, myslela si, že je to normální a že tyto bytosti vidí každý. Později však zjistila, že tomu tak není a o andělech, které ji provázeli nikomu neříkala. Dospělým její chování, kdy se nezajímala o fyzický svět kolem sebe, přišlo nenormální a považovali ji za mentálně zaostalou. 18. srpna 1975 se vdala za Joeho, přesně jak jí anděl Eliáš předpověděl. Joe měl však vážné zdravotní problémy, a tak žili se svými čtyřmi dětmi v chudobě. Když v roce 2000 manžel zemřel, zůstala Lorna s dětmi sama. Nyní žije na irském venkově. Kniha Andělé v mých vlasech je kronikou Lornina neobyčejného života. Popisuje v ní svá setkání s anděly a rozhovory s nimi. Na knize začala pracovat v roce 2003. V květnu 2008 kniha poprvé vyšla v Anglii a Irsku. Nyní je už kniha přeložena do 27 jazyků, vyšla v 50 zemích světa a prodalo se jí přes půl milionů kopií. Ve Své druhé knize Schody do nebe píše o vztahu lidské duše k tělu nebo například plánům, které má Bůh a andělé s lidstvem. Jak oslovit anděly s prosbou, píše v nejnovějším, třetím díle Andělské poselství naděje , kde zdůrazňuje sílu modlitby, lásky. V Česku její knihy vydává nakladatelství Ikar.

Linda Chapman

Linda Anne Chapman se narodila v Liverpoolu. V současné době žije v Leicestershiru, společně se svým manželem Peterem a třemi dcerami Iolou, Amany a Spike. Její první kniha, Bunny Bonanza, byla vydána v roce 1999. Autorka dívčích románů.

Leigh Michaels

LEIGH MICHAELS měla vždycky ráda šťastná rozuzlení. Už když byla dítě a slyšela vyprávět příběh, jehož konec ji neuspokojoval, vymyslela si svůj vlastní. A ačkoliv si vždycky přála psát beletrii, velmi rozumně se rozhodla vydělávat si na živobytí coby reportérka v novinách. Její úmysl jí však nevyšel, a tak nakonec našla sama sebe v psaní příběhů pro Harlequina - a může se tak plně oddávat šťastným rozuzlením, které si dokáže vysnít jedině autorka romancí! Patří k nejoblíbenějším spisovatelkám, a to nejen mezi českými čtenářkami.

Kristýna Sněgoňová

Narozena roku 1986. Mgr., socioložka, autorka fantasy a sci-fi povídek a novel.

Kir Bulyčev

Ruský orientalista a historik, autor vědeckofantastických povídek, novel a románů. Psal pro děti i dospělé.

Kiera Cass

Kiera Cassová, nepřechýleně Kiera Cass je americká spisovatelka, která napsala trilogii Selekce. Studovala Univerzitu v Jižní Karolíně a v Radfordu . Nyní žije se svou rodinou v Blackburgu va Virginii. V roce 2009 vydala svou první knihu The Siren, která se nesetkala s úspěchem. O tři roky později vydala Selekci, která se stala velmi oblíbenou. V roce 2013 vydala pokračování – Elitu – a v roce 2014 třetí díl První. CW Television Network koupila práva na televizní vysílání a dva pilotní příběhy byly zfilmovány. Nikdy nebyla natočena celá série. V roce 2015 vydala další díl původní trilogie – Dcera a o rok později další díl The Crown. V roce 2015 také vydala knihu povídek ze Selekce s názvem Happily Ever After , která kromě čtyř povídek a stejného počtu bonusových scén obsahuje i bonusový epilog, Kde jsou teď?, mapu a různé ilustrace. U nás její knihy vydává nakladelství CooBoo.

Kateřina Musilová

Mgr., středoškolská učitelka českého jazyka a literatury, historie, dějin umění, profesní komunikace. Je hodnotitelkou ústní i písemné části maturitní zkoušky.

Karl Herloßsohn

Karl Herloßsohn, vlastním jménem Borromäus Sebastian Georg Karl Reginald Herloß, v českém prostředí známý více jako Karel Herloš byl německy píšící novinář a spisovatel, pocházející z Prahy a úzce spjatý s českým prostředím tematikou svých historických románů, které byly oblíbené i u českých čtenářů. Narodil se v německé rodině v Praze na Malé Straně, otec byl krejčím. Jako rok jeho narození je mnohdy chybně uváděn rok 1804 Po studiu na malostranském gymnáziu studoval na pražské univerzitě filosofii a po krátkém pobytu ve Vídni se vrátil do Prahy. Soukromě studoval práva a pracoval jako vychovatel. V Praze napsal i své první novely, Treue bis in den Tod a Eine Nacht in den Appeninen. V roce 1822 publikoval první verše v Dresdner Abend-Zeitung. V roce 1825 se odstěhoval do Lipska, pravděpodobně kvůli tomu, že v rakouské monarchii byla přísnější cenzura; zde se trvale usadil a věnoval se novinářské a literární činnosti. Byl spolupracovníkem listu Brockhaus’schen Literarischen Conversationsblatt, působil jako překladatel a psal pro různé, hlavně beletristické listy. V roce 1826 publikoval první historický román Die Fünfhundert vom Blanik. V roce 1830 založil časopis Der Komet , který patřil ve své době k nejúspěšnějším literárně-kritickým listům. Časopis redigoval 19 let, až do roku 1848. V roce 1839 podnikl cestu po Slezsku a Krkonoších, při níž se zastavil též v Praze . V roce 1848 převzal redakci Spindlerova almanachu Vergiss mein nicht. Připravoval se k návratu do Prahy, ale vážná nemoc mu v tom zabránila. Zemřel chudý, v nemocnici sv. Jakuba v Lipsku. Jednu stránku jeho díla představuje tvorba publicistická a satirická a účast na dílech encyklopedického charakteru. Kromě vlastního časopisu Der Komet , který vycházel v letech 1830-1848, publikoval v roce 1832 ve spolupráci s Johannem Peterem Lyserem ...

Karel Sládek

Karel Sládek je český včelař, přírodovědec a teolog. Vystudoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, následně filosofii a teologii na Filosofické fakultě a Teologické fakultě Papežské univerzity Urbaniána v Římě. Doktorské studium absolvoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obhajobou disertační práce s názvem Vladimír Solovjov: mystik a prorok. Habilitoval se z katolické teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde obhájil habilitační práci s názvem Nikolaj Losskij: obhájce mystické intuice. Od roku 2013 působí jako odborný asistent spirituální teologie se zaměřením na východní teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je jedním ze zakladatelů Centra Pro Oriente Christiano při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je vedoucím Centra pro aplikovanou etiku, kde je zodpovědným za sekci environmentální etika. Garantuje obor Aplikovaná etika na téže fakultě. Pedagogická činnost zahrnuje přednášky ze spirituální teologie, východního křesťanství a environmentální etiky. Je vyučeným včelařem a členem Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ a Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum, z.s. Dále je členem CZ-IALE: České společnosti pro krajinnou ekologii.

Karel Felt

Narozen 27. 7. 1957. PhDr., publicista, specializace na publikace z oblasti sportu. V letech 1979-1997 přispíval do periodika Právo .

Karel Domin

Karel Domin byl český botanik, vysokoškolský pedagog a politik. Narodil se v Kutné Hoře, kde jeho otec Karel Domin působil jako učitel na učitelském ústavu. Dědečkem z matčiny strany byl Gustav Adolf Lindner. Karel Domin vystudoval botaniku na České univerzitě v Praze. Po habilitaci v roce 1906 byl roku 1916 jmenován profesorem botaniky. Jeho vědecká činnost se zaměřovala především na taxonomii rostlin, fytogeografii a geobotaniku. Prováděl též floristický výzkum Československa a účastnil se i expedice do jihovýchodní Asie. Věnoval se také ochraně přírody a je považován za člověka, který se nejvíce zasadil o vznik Tatranského národního parku. V letech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v letech 1933–1934 rektorem Univerzity Karlovy. Jako rektor se snažil o získání finančních prostředků na rekonstrukci Karolina a angažoval se při takzvané insigniádě, v jejímž rámci stál na straně těch, kteří požadovali vydání univerzitních insignií, které protiprávně zadržovala Německá univerzita v Praze. V letech 1935 až 1939 byl Karel Domin poslancem Národního shromáždění republiky Československé, do kterého byl zvolen za Národní sjednocení. V době druhé republiky byl členem organizace Akce národní obrody. Po druhé světové válce a nástupu komunistů k moci se již ke své vědecké práci nemohl pro své pravicové politické názory vrátit. V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Dominova. Jeho jméno nese i Dominova skalka. Dominovo jméno nese i lokalita v západoslovenském pohoří Považský Inovec .

Karel Boušek

Karel Boušek byl český básník, překladatel a politický pracovník. Narodil se jako syn cukrářského dělníka, předválečného člena KSČ. Roku 1942 absolvoval obchodní školu a obchodní akademii v Chocni a pak do roku 1945 pracoval v kanceláři nemocnice v Ústí nad Orlicí. V letech 1945–1947 působil ve Východočeském rozhlasu v Pardubicích a krátce v redakci Mladé fronty. Poté byl propagačním pracovníkem firmy Velton v Hradci Králové a později ředitelem národního podniku Panar v Praze. V letech 1951–1967, kdy pracoval v Gramofonových závodech , připravil řadu literárních pořadů pro Divadlo hudby, jehož byl ředitelem. Od roku 1967 do roku 1969 byl politickým pracovníkem oddělení kultury sekretariátu ÚV KSČ, v letech 1970–1971 ředitelem odboru knižní kultury Ministerstva kultury ČSR a pak do roku 1976 ředitelem Divadelní a literární agentury DILIA, pro kterou připravil řadu literárních pásem. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Odeon a roku 1984 odešel do důchodu. Debutoval ještě během středoškolských studií ve Studentském časopise a roku 1940 sbírkou básní Probuzené město, ve které se přihlásil k odkazu Jiřího Wolkra. Hned jeho následující sbírka Prameny žízní se ale vyznačuje katolickou orientací, křesťanskou symbolikou a hymnickým patosem. Následujících třicet let nepublikoval a věnoval se své profesní a politické činnosti. Až roku 1971 vydal sbírku básní Ploty. Po ní následovala celá řada dalších sbírek a výborů, které upevnily jeho postavení jako jednoho z oficiálních básníků normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let. Kromě lyrické poezie a písňových textů psal také básně s politicky orientovanými náměty. Patřil tak mezi prorežimní autory a roku 1982 obdržel titul zasloužilý umělec. Po roce 1990 uveřejnil už jen dva tituly, ale roku 1995 obdržel Cenu Jiřího Wolkera. Za jazykové spolupráce překládal poezii z bulharštiny a němčiny....

Julia Parker

Derek a Julia Parkerovi patří mezi nejznámější spisovatele knih zabývajících se astrologií a výkladem snů. Narodili se v Anglii přesně dva měsíce od sebe ve stejném roce - Julia , 27. července, a Derek 27. května. O dvacet pět let později se vzali. Společně publikovali 29 knih a Julia sama 6 knih. Derek a Julia nyní žijí v Sydney.

Joshua Williamson

Americký autor komiksů. Mezi jeho díla patří např. některá čísla série Flash nebo série Ghosted.

Josef Hendrich

Narozen 1. 5. 1920 ve Střížovicích, zemřel 9. 4. 2012 v Praze. PhDr., CSc., filolog, autor učebnic francouzštiny.

Josef H. Reichholf

Josef Dubský

Narozen 7. 2. 1917 v Josefově, zemřel 27. 2. 1996 v Praze. Prof., PhDr., DrSc., hispanista, vysokoškolský pedagog, autor prací a překladů z oboru.

Josef Bělohlav

Josef Bělohlav byl kněz litoměřické diecéze, duchovní správce děkanství v Dubé na Českolipsku, byl vicerektorem kněžského semináře v Litoměřicích. Narodil se v roce 1931 v Čisté na Mladoboleslavsku. V roce 1966 začal studovat na CMBF v Litoměřicích, v roce 1970 byl tamtéž vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil od r. 1971 v Mladé Boleslavi, zakrátko byl přeložen do vedle ležících Kosmonos, odkud přešel v roce 1973 do Dubé. Kromě duchovní správy farností Dubá, Deštná, Tuhaň a Medonosy byl také v letech 1975–1978 hospodářským referentem litoměřické diecéze a současně v letech 1977–1981 vicerektorem kněžského semináře v Litoměřicích. V Dubé byl za jeho působnosti generálně opraven děkanský kostel Nalezení sv. Kříže. Zemřel 16. ledna 1992. Po rozloučení mší svatou v děkanském kostele v Dubé dne 23. ledna byl téhož dne pohřben ve svém rodišti v Čisté do rodinného hrobu.

Joe Hill

Joe Hill, vlastním jménem Joel Emmanuel Hägglund byl americký odborový aktivista a písničkář švédského původu, popravený za loupežnou vraždu, která mu nebyla spolehlivě dokázána. Narodil se v Gävle v početné rodině železničáře, po otcově předčasné smrti musel od dětství pracovat, aby uživil rodinu, léčil se z tuberkulózy. V roce 1902 emigroval do USA a živil se různými příležitostnými pracemi, změnil si jméno na Joseph Hillstrom, což později zkrátil na Joe Hill. V roce 1910, kdy pracoval jako přístavní dělník v Los Angeles, vstoupil do radikálně levicové organizace Industrial Workers of the World. Vystupoval na jejích akcích s vlastními satirickými písněmi, jako „There Is Power in a Union“, „The Preacher and the Slave“ nebo „The Rebel Girl“, zapojil se rovněž aktivně do mexické revoluce. V roce 1913 si našel práci jako horník v Utahu. Dne 10. ledna 1914 dva maskovaní muži přepadli hokynářství bývalého policisty Johna G. Morrisona v Salt Lake City a po krátké přestřelce zabili majitele a jeho syna. Pár hodin na to vyhledal místního lékaře Franka McHugha Joe Hill a žádal ošetření střelné rány v prsou. Lékař záležitost oznámil a Hill byl zatčen jako podezřelý. Uvedl, že byl postřelen v hádce kvůli ženě, odmítl však udat jména, aby chránil pachatele i čest oné dámy . Byl postaven před soud a ačkoli chyběl motiv i přímé důkazy , byl 28. června 1914 odsouzen k trestu smrti. Přispělo k tomu Hillovo chování u soudu, kdy dával najevo svoji politickou orientaci a pohrdání konzervativními venkovany, což mu nezískalo sympatie soudců ani poroty. Po vynesení rozsudku následovala vlna protestů především ze Skandinávie a z řad odborářů, revizi procesu žádal i americký prezident Woodrow Wilson, rozhodnutí však zůstalo v platnosti a 19. listopadu 1915 byl Joe Hill ve věznici v Sal...

Jiří Veselý

Prof. PhDr. Jiří Veselý, CSc. Germanista, literární historik, vysokoškolský pedagog, překladatel z němčiny a ruštiny, šachový publicista, spisovatel a rovněž někdejší silný hráč a reprezentant. Manželka Gabriela Veselá je překladatelkou z němčiny, na některých překladech pracovali společně. Maturoval roku 1950 na Benešově reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích. Roku 1955 ukončil studium oborů němčina a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 1958 pracoval jako redaktor ve Státním tělovýchovném nakladatelství. Mezi lety 1959-1963 byl knihovníkem v Závodech Jana Švermy v Jinonicích. Roku 1964 se stal odborným, v roce 1972 vědeckým pracovníkem Ústavu české a světové literatury Československé akademie věd. Roku 1968 získal titul PhDr. a roku 1972 vědeckou hodnost CSc. V roce 1990 přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy jako odborný asistent, v roce 1992 se zde stal docentem a v roce 1995 byl jmenován profesorem. Působil na Ústavu translatologie. Publikoval časopisecky i knižně práce o německé literatuře a o německo-českých kulturních vztazích, zejména o moravské literatuře německého jazyka. Dále se zajímal o oblast šachu . Překládal z němčiny a ruštiny, a to krásnou literaturu, literaturu umělecko-historickou a knihy s šachovou tematikou.

Jiří Solar

ing. Jiří Solar - 1898 Milevsko -1981 Tábor, spisovatel, reklamní agent fa Baťa, autor reklam a sloganů . Jeho rodné jméno bylo Josef Slabý, v roce 1931 nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara, pravděpodobně pro nevhodnost do reklamních akcí, kde pracoval. Po vystudování Gymnázia v Táboře studoval Zemědělskou školu v Táboře, dále Vysokou zemědělskou školu v Praze, stal se vedoucím reklamní agentury fa Baťa ve Zlíně, dále psal hlavně cestopisné práce, jelikož na kole cestoval po celé Evropě, byl autorem textu ke gramofonovým deskám mnoha reklamních sloganů, ke kterým též vyráběl štočky.

Jiří Padevět

Jiří Padevět je český spisovatel, knihkupec a nakladatel. Od roku 2006 je ředitelem nakladatelství Academia. V roce 2014 získal cenu Magnesia Litera za knihu Průvodce protektorátní Prahou. Za stejnou publikaci obdržel i ocenění Slovník roku 2013. Narodil se v roce 1966. Po absolvování Střední průmyslové školy zeměměřické studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor Český jazyk a hudební výchova, studia však nedokončil. Roku 1988 začal pracovat jako knihkupec, od roku 2004 působí i jako nakladatel. Od roku 2006 je ředitelem nakladatelství Academia. Pod jeho vedením získaly knihy nakladatelství řadu ocenění – Magnesii Literu, Cenu Josefa Jungmanna, Slovník roku, Cenu Josefa Hlávky, Cenu Miroslava Ivanova, aj. Jiří Padevět rozsáhle zmapoval protektorátní a poválečnou historii v českých zemích, mimo jiné v knihách Průvodce protektorátní Prahou , Krvavé finále: jaro 1945 v českých zemích a Krvavé léto 1945: poválečné násilí v českých zemích. Dále publikuje v časopisech Analogon, Paměť a dějiny a dalších. V roce 2016 vyšla kniha rozhovorů s Jiřím Padevětem autora Luďka Staňka Pod tíhou historie. V roce 2018 vyšla v nakladatelství Academia Padevětova publikace Průvodce stalinistickou Prahou 1948 - 1956: Místa – události – lidé. Na serveru Stream.cz, posléze na TV Seznam uvádí pořad Krvavá léta, kde diváky seznamuje s místy spojenými s nacistickou a komunistickou tyranií. V roce 2020 uvažoval o kandidatuře do Senátu za STAN v obvodu Praha 1, kandidaturu však stáhnul ve prospěch Miroslavy Němcové. Komunistický režim v padesátých letech 20. století považuje za depresivnější období než byla nacistická okupace českých zemí během druhé světové války, protože „Nepřítelem jsme byli my. Bojovali jsme sami proti sobě, což je vždycky těžší než boj proti cizímu.“ Podle Padevěta „Rodina Mašínů je symbolem českého 20. století, odboje proti totalitám a vlastně připomenutím toho, na ...

Jiří Mikulec

Jiří Mikulec je český historik, člen Historického ústavu AV ČR, zabývající se českými dějinami 17. a 18. století, problematikou náboženského života, barokní zbožnosti a rekatolizace. V letech 1981–1986 vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Od roku 1987 pracuje v Historickém ústavu ČSAV. V roce 1988 získal titul PhDr. a v roce 1992 titul CSc. V roce 2005 se habilitoval prací Náboženská bratrstva v Čechách v 17. a 18. století. Příspěvek k výzkumu barokní lidové zbožnosti a byl jmenován docentem starších českých dějin. Roku 2015 byl prezidentem jmenován profesorem českých dějin. V současnosti působí jako vedoucí redaktor časopisu Folia Historica Bohemica. Je členem Komise pro studium rekatolizace českých zemí v 16.–18. století a přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, Filozofické fakultě Univerzity Pardubice a od roku 2020 na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy .

Jiří Melíšek

Jiří Krámský

PhDr. Jiří Krámský, DrSc. byl český středoškolský profesor, anglista a orientalista, zaměřený na perštinu, autor monografií, učebnic a slovníků z oboru.

Jiří Baier

Narozen 1937. Ing. chemie, mykolog, práce o dřevokazných houbách, též práce o monitoringu a ochraně hub na území ČR, autorem knih kuchařských houbařských předpisů a regionální literatury o Budči.

Jimi Hendrix

Jimi Hendrix , narozený 27. listopadu 1942 jako Johnny Allen Hendrix, byl americký rockový kytarista, zpěvák a skladatel, jehož kariéra trvala od poloviny 60. let až do jeho předčasné smrti v roce 1970. Navzdory své relativně krátké čtyřleté kariéře v hlavním proudu je Hendrix všeobecně považován za jednoho z nejvlivnějších elektrických kytaristů v dějinách populární hudby a za jednoho z nejslavnějších hudebníků 20. století. Proslul svým syrovým, inovativním stylem hry, který kombinoval fuzz, zpětnou vazbu a řízené zkreslení a vytvářel tak nové hudební formy.

Jerzy Andrzejewski

Jerzy Andrzejewski IPA , byl polský spisovatel, dramatik, scenárista, literární a divadelní kritik. Studoval polskou filologii na Varšavské univerzitě. Debutoval v roce 1932 povídkou Wobec czyjegoś życia . V roce 1938 vydal povídku Ład serca, za kterou v roce 1939 získal Cenu mladých Polské literární akademie. Před druhou světovou válkou byl považován za spisovatele hlásícího se k křesťanskému proudu v polské literatuře. V letech 1940–1944 se angažoval v kulturní činnosti tzv. polského podzemí a během války také pomáhal pronásledovaným židům. Po válce společně s Czesławem Miłoszem napsal scénář k filmu Robinson warszawski, který byl inspirován zkušenostmi Władysława Szpilmana . V letech 1949–1952 žil ve Štětíně, kde vedl tamní Svaz polských spisovatelů. V letech 1952–1956 byl poslancem Sejmu. V první polovině 50. let 20. století psal propagandistické, socialisticko-realistické texty, které podporovaly stalinismus. Czesław Miłosz jej ve své knize Zotročený duch, která se zabývá příklonem některých polských spisovatelů ke stalinismu, popsal jako spisovatele s označením Alfa. Navzdory svému působení v první polovině 50. let ale Andrzejewski v roce 1957 vystoupil z polské komunistické strany a od 60. let 20. století se aktivně podílel na činnosti demokratické opozice. V 70. letech spoluzakládal opoziční organizace Komitet Obrony Robotników a Komitet Samoobrony Społecznej KOR. Osobní život Andrzejewského byl rozpolcen mezi dva světy. Na jedné straně byl dvakrát ženatý , na druhé straně ale měl intimní styky s muži. Téma homosexuality se také objevovalo v jeho literární tvorbě . V roce 1983 zemřel, pochován je na hřbitově 'Cmentarzu Powązkowskim' ve Varšavě. Jeho dílo se zabývá...

Jennifer Blake

Patricia Maxwell, roz. Patricia Anne Ponder je americká autorka více než 50 novel, které vydala pod pěti různými jmény. Pod pravým jménem Patricia Maxwell píše gothicko-mysteriózní romance; jednu knihu napsala spolu s Carol Albritton a vydaly ji pod jménem Elizabeth Trehearne. Pod sým dívčím jménem Patricia Ponder napsala příběh obsahující vraždu a romantické napětí. Jako Maxine Patrick napsala soudobé romance a jako Jennifer Blake historické romance. Spousta jejích knih se odehrává v její rodné Louisianě. Narodila se na hlubokém americkém jihu ve státě Louisiana poblíž městečka Goldanna. Dětství prožila ve 120 let starém domě, který postavili její prarodiče vlastníma rukama. Vyrůstala na tradiční jižanské farmě o rozloze 80 akrů, rozkládající se na svazích malebných a po většinu roku svěže zelených pahorků krásné a příjemně teplé severní Louisiany. Jennifer už od útlého dětství vášnivě ráda četla a její největší záliba ji také přiměla k vlastním autorským pokusům. Na rozdíl od mnoha jiných autorů k nim byla velice kritická, takže svou první knihu, gotický román s názvem Tajemství zrcadlového domu, vydala poměrně pozdě - zato však s velice úspěšným výsledkem. Dnes už završila čtvrtou desítku publikovaných románů, jejichž celkový náklad přesáhl deset milionů výtisků. Tato čísla staví autorku na pomyslném žebříčku nejúspěšnějších amerických spisovatelek svého žánru vysoko do horních sfér. V současné době žije Jennifer Blake stále na svém milovaném jihu. Usadila se poblíž města Quitman, kde s manželem a dvěma dětmi bydlí v pravém jižanském koloniálním sídle, jak je známe třeba z filmu Jih proti Severu.

Jean Marie Auel

Jaroslav Mareš

Narozen 28. 12. 1937 v Brně, zemřel 5. 5. 2021 v Praze. Spisovatel, cestovatel, zoolog, entomolog, záhadolog a kryptozoolog, autor cestopisů a populárních článků o přírodě.

Jaroslav Holeček

Narozen 16.7.1911 v Turn Severinu , zemřel asi 28.2.1973. Myslivec, fotograf, zvláště zvěře a přírodních scenérií. Na některých dílech spolupracoval se synem Jaroslavem.

Jana Pacnerová

Narozena 6. 5. 1955 v Praze. Překladatelka beletrie a literatury faktu z angličtiny. Autorka scénářů k televizním pohádkám. Původním povoláním právnička.

Jan Zahradníček

Jan Alois Zahradníček starší byl český básník, novinář, překladatel a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších českých básníků 20. století a vrcholný představitel české katolické poezie. Ve čtyřicátých letech redigoval katolickou revue Akord. Jeho otevřeně katolická a ostře protikomunistická tvorba jej přiváděla do ostrého konfliktu s levicovými autory, již před druhou světovou válkou se někteří z nich, jako například Jan Drda, vyjádřili, že Zahradníček musí po jejich vítězství za mříže. Po únorovém převratu byl nejprve vyloučen z Československého svazu spisovatelů a posléze odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 13 letům vězení. Dlouhodobé a kruté věznění vedlo ke zhoršení jeho už tak trvale špatného zdraví, krátce po propuštění zemřel. Monumentální básnická skladba Znamení moci, kterou dokončil těsně před svým uvězněním, je považována za nejostřejší a nejlepší české básnické protikomunistické a protitotalitní dílo. Komunistický režim jej vyškrtl z učebnic a oficiální historie české literatury, po jeho trvání se Zahradníčkova díla šířila pouze samizdatem a v zahraničí. F. X. Šalda jej nazval knížetem české poezie. Jan Zahradníček se narodil v obci Mastník na Třebíčsku v rodině rolníka Tomáše Zahradníčka a jeho ženy Antonie, rozené Lorencové . Byl dvanáctý z 19 dětí, z nichž ovšem bylo pět mrtvorozených. Dospělosti se dožilo sedm z nich, včetně Jana. Rodina byla poměrně chudá – asi 15,2 ha polí ji jen stěží uživilo. Jan měl navíc velkou smůlu, v druhém roce svého života spadl z půdy a pohmoždil si páteř a hrudník. Toto zranění ve spojitosti s nedostatečnou lékařskou péčí a podvýživou vyústilo v těžkou kyfoskoliózu páteře a tzv. plicní srdce. Malý Zahradníček se tak stal již ve dvou letech invalidou s vyhlídkou na budoucí progresi zdravotních problémů. V domácnosti a hospodářství mu byly vyhrazeny lehčí p...

Jan Štursa

Jan Josef Štursa byl český sochař, jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství. Po skončení měšťanky se chtěl stát zahradníkem, avšak jeho otec si přál, aby jeho syn byl krejčí. Tento záměr však jeho otci rozmluvil jeho učitel kreslení Jan Šimek, který rozpoznal jeho mimořádný talent. Vydal se proto studovat sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, kterou absolvoval roku 1898 s mimořádně dobrými výsledky. Po škole začal pracovat v lomu v Mittelsteinu a v kamenické dílně bratří Zeidlerů v Berlíně. V práci však již v roce 1899 skončil a přihlásil se na Akademii výtvarných umění v Praze, kde úspěšně složil zkoušky a byl přijat do studií pod vedením Josefa Václava Myslbeka. V Myslbekově ateliéru vznikaly jeho první akty. Dívčí akt Z lázně zaujal Myslbeka natolik, že ho v roce 1903 nechal odlít do bronzu a vystavit na rektorátu AVU. Akademii úspěšně absolvoval v roce 1904. Díky stipendiu Nadace Josefa Hlávky podnikl studijní cestu do Mnichova, Švýcarska, Paříže a Londýna. Od roku 1908 pak pracoval jako Myslbekův asistent na AVU, až do vypuknutí první světové války. Za války sloužil u 81. pluku v Jihlavě, krátce na to se dostal na frontu u Haliče. Po zranění a pobytu v nemocnici se vrátil zpět do Jihlavy, kde pobýval až do roku 1916, kdy ho z vojenské služby vysvobodilo jmenování profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze po smrti Stanislava Suchardy. Na akademii zpočátku vedl medailérskou školu. V roce 1919 se stal nástupcem J. V. Myslbeka v roce 1922 se stal rektorem AVU a tuto funkci zastával až do roku 1924. V letech 1916–1925 bydlel na adrese Anglická čp. 1219/27, na fasádě domu směrem na náměstí Míru je pamětní deska s bustou. Byl řádným členem České akademie věd a umění a členem Societé Nationale des Beaux Arts v Paříži, SVU Mánes a uměleckých spolků v Mnichově a Vídni. Dne 28. dubna 1925 se zúčastnil umístění své sochy Dar nebes a země v Moderní galerii v pražské Strom...

Jacqueline Susann

Jacqueline Susann se narodila roku 1918 ve Filadelfii v rodině malíře a učitelky. V osmnácti letech odešla z domova a proslavila se jako herečka nejprve na newyorských scénách a později v televizi, kde vynikla i jako moderátorka. V mediální superhvězdu ji však proměnily až její velmi úspěšné romány Údolí panenek , Stroj lásky a Jedenkrát to nestačí . S prvním jmenovaným se dokonce dostala do Guinessovy knihy rekordů; počet prodaných výtisků přesáhl sedmnáct milionů. Jacqueline Susann se provdala za producenta Irvinga Mansfielda, který jí byl velkou oporou nejen v profesním životě. Zemřela roku 1974 v New Yorku.

Iva Nováková

Iva Nováková je absolventkou střední odborné školy výtvarné, zaměřuje se na tvorbu pro děti. Je autorkou zábavných a didaktických doplňovaček, hádanek, omalovánek a vystřihovánek.

Herma Svozilová-Johnová

Herma Svozilová-Johnová byla česká spisovatelka a básnířka, orientovaná zejména na tematiku společenských a citových vztahů; autorka próz pro mládež. Narodila se na samém začátku 1. světové války do známé prostějovské rodiny. Otec Cyril Svozil byl prostějovský advokát, poslanec a sběratel výtvarného umění. Josef Svozil , její děd, se proslavil jakožto průkopník v oboru chmelařství a pivovarnictví na Litovelsku. Byl rovněž vydavatelem olomouckých Selských listů a litovelské Selské stráže. Její osobnost formovalo kultivované rodinné prostředí paralelně se vzděláním, kterého se jí dostalo. Nejprve v letech 1926 až 1928 studovala na klasickém gymnáziu v Prostějově a poté mezi lety 1928 a 1930 na lyceu Saint-Germain-en-Laye ve Francii. Maturovala v roce 1934 na francouzském reálném gymnáziu v Praze. V letech 1935 a 1937 absolvovala pobyt na univerzitě v Oxfordu. Během svého života vystřídala mnohá občanská povolání. Pracovala například na státních statcích na zámku Kačina u Kutné Hory či v Žacléři nebo v zelinářství v Praze-Jinonicích. V letech 1958 až 1960 působila v zahraničním oddělení Ústředního domu lidové tvořivosti a mezi lety 1966 a 1970 v zahraničním oddělení Svazu československých spisovatelů. Do literatury vstoupila již v roce 1929, kdy začala publikovat drobné články v regionálním tisku. Po druhé světové válce tiskl časopis Vlasta její verše zaměřené na budovatelské tovární prostředí. V prvních novelách a románech věnovala pozornost životu na rodném Prostějovsku a zajímavě popsala nerovný vztah muže a ženy. Do tohoto období náležejí zejména díla S okupační tematikou úspěšně pracovala v díle Vysoké napětí z roku 1948. Traumata padesátých let vylíčila v knize Justina je svědek . K válečné atmosféře se vrátila v knize Odskok z Oxfordu , zasazené do moravské vesnice v předvečer 2. světové války. V Mořském dně se pokusila o beletristickou reflexi československé...

Helena Hodačová

Helena Hodačová byla česká spisovatelka a novinářka, dcera malíře Oldřicha Homoláče. Vzdělání : FFUK – germanistika, romanistika . publikace, recenze, fejetony v č. časopisech a novinách: Svět v obrazech, Lidové noviny, Práce a.j.

Helena Binterová

Narozena 27. 4. 1963 v Českých Budějovicích. Doc., RNDr., matematička a vysokoškolská pedagožka. Specializace na didaktiku matematiky.

Hannah Howell

Dustin Hannah Howell alias Sarah Dustin alias Sandra Dustin alias Anna Jennet. Hannah Howell se narodila v roce 1950 v Massachusetts, USA a je známou autorkou historických romancí. Na svém kontě má více jak 40 knih, a to převážně s tématikou ze staré dobré Anglie, či středověkého Skotska a také několik western příběhů ) Některé své knihy publikovala pod pseudonymy Sarah Dustin, Sandra Dustin nebo Anna Jennet. Hannah je pyšná na svůj původ – její předci z matčiny strany byli původními kolonisty, kteří osidlovali Ameriku již v 17. století. Svého manžela, leteckého inženýra, Hannah potkala během jedné cesty do Anglie a své ano si řekli již před více jak 35 lety. Mají dva syny a dvě vnoučata. Rovněž jejich domácnost doplňují tři kočky Spooky, Matilda a Shadow. Hannah byla ženou v domácnosti a svou spisovatelskou kariéru zahájila až v roce 1988. V současné době je členkou amerických romantických spisovatelů a píše zhruba jednu knihu měsíčně, takže je autorkou velmi plodnou. Ve volném čase se ráda věnuje historii, čtení, kroketu, hraje na piano a miluje zahradničení.